O věštbách a lidech 2.

Napsala merlin

 

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/af/Laozi_002.jpg

Lao´c

dokončení z minula:

Řekové označovali věštce různými jmény, nejobvyklejším byl mantis, ale rovněž chrésmologos, který pronášel veršované věštby, exégetos – vykladač znamení, božského práva ve státních službách, chrésmódós – zpěvák věšteb a taky profétos – prorok. Jako proféti se označovali všichni, kdo nějakým způsobem vyjadřovali boží vůli, a to jak přímo, tak nepřímo – např. pomocí nějaké služby bohu.

Různé druhy divinace nestály v jednotlivých kulturách stejně vysoko, takže výsledky dosažené  společensky níže postavenou technikou nemohly zvěstovávat nic závažného a musely být potvrzeny spolehlivější technikou stojící společensky výše. V Řecku v praxi oba typy věštění spíše splývali a prostupovali se, u Arabů existovali specialisti na oba typy věštění, ovšem tzv, káhin je prováděl oba. U Židů a křesťanů převládal  kladný vztah k prorokování a záporný ke zbývajícím typům věštění.  V Sýrii a Mezopotámii byli proroci podřazeni věštcům techničtějším, specializovanějším, kteří kontrolovali jejich výstupy, Např. v Číně stáli šamani /wu/, kteří byli  nejbližší inspirované divinaci, společensky i původem pod induktivními technikami věštění.

***

 

Věštci a vývoj náboženských představ v Číně 

 

Čínská tradice říká, že ve 3. tisíciletí př.n.l. existovalo na severu čínské království nazývané Sia. Jeho hlavní město se mělo nacházet v jižní části dnešní provincie Šan – si.  Kolem roku 1600 př.n.l. bylo svrženo a nahrazeno dynastií, které se říká Jin nebo také Šang. Ta přesunula hlavní město do An-jangu na severu provincie Chu- nan.

Nejstarším obdobím čínských dějin, ze kterých jsou dochované písemné památky je doba dynastie Šang. Kromě nápisů na bronzových nádobách to jsou hlavně věštebné nápisy z kostí – převážně zvířecích lopatek a želvích krunýřů na principu pyromancie. Šangští králové byli nositeli jak královské moci, tak náboženské autority, takže vykonávat oběti a věštit patřilo k atributům krále. Věštění bylo spjaté s kalendářem a jeho provádění do značné míry formalizováno a systematizováno. Na konci období vlády Šangů mizí věštění ad hoc a věštění se stává plně podřízeným kalendáři.

Nejdůležitější složkou šangských aktivit byl kult předků. Nešlo o pouhé uctívání mrtvých, předkové Šangů vykonávali systematický a trvalý vliv na svět živých a povinností potomků bylo je v tom po všech stránkách podporovat.  Na vrcholu šangského žebříčku stál ,,Šang-di,, pán nahoře,  poněkud mlhavé božstvo, které bylo tak vzdálené, že se mu neobětovalo a nemělo chrám a které mohlo být nejzazším předkem vládnoucího rodu  nebo nejvyšším božstvem bez rodového vztahu k vládnoucí dynastii  /někteří výraz považují dokonce za kolektivní označení šangských božstev/. S Šang-dim nebyla možná přímá komunikace, ale věštilo se o jeho postoji k plánovaným akcím, mohl se dokonce postavit proti Šangům na straně jeho nepřátel.  Po něm byla na přísně hierarchickém žebříčku božstva přírodní, dále pak ,,dávní páni,, – významné osobnosti dob dávných nespříznění se Šangy a s odlišným kultem než jejich. Pak předdynastičtí předkové, dynastičtí předkové  a nakonec královny z hlavní linie vládnoucího rodu. Čím vzdálenější předek, tím méně četný kult,  ale tím důležitější  byly záležitosti, které mohl ovlivnit. V roce 1045 př.n.l. svrhli Šangy Čouové, kteří sídlili původně západně od Šangů  / v oblasti kolem dnešního Si´anu/. Jejich království se rozkládalo na malém kusu území dnešní Číny, zahrnovalo zhruba současné provincie Che-pej, Šan –si, Šan-tung a severní část Chu-nanu, ústřední částí  byl ohyb po obou stranách Žluté řeky.

Čouové věštili stejně jako Šangové pomocí zvířecích lopatek /jelenních, hovězích/ a želvích krunýřů /ve kterých se udělal důlek, do něho se vložil zdroj tepla  – možná  uhlík – a pak král vyhodnotil teplem vzniklé pukliny a řekl věštbu. Želví krunýře se užívaly  zřejmě kvůli snadnému dělení do jednotlivých polí a snad i proto, že byla želva jako dlouhověké zvíře naplněna velkým množstvím životní síly/čchi.

Další věštebnou metodou, která byla užívána již za Šangů bylo věštění ze stonků  řebříčku  / Achillea sibirica/ nebo jen prostě  klacíků , kolem které později vznikl korpus Knihy proměn /I –ťing. Východiskem bylo padesát stonků řebříčku, z nichž se předepsaným způsobem odebíralo než zbyly čtyři stonky a méně.  Tento postup bylo třeba opakovat tak dlouho, dokud se nepodařilo složit číselnou řadu, později hexagram. Ve starších obdobích se totiž jako východisko pro věštění nepoužíval obrazec sestavený z plných a přerušovaných čar /ke kterým se později za doby Válčících států začal vztahovat mužský a ženský princip –  v této době vzniká  jin jangová teorie/ ale jen série číselných hodnot, ke kterým byly přiřazovány výroky.

V čouských pramenech je pak doložena celá řada dalších způsobů, jak získat znalosti o budoucím osudu – výklad snů, interpretace neobvyklých jevů, čtení z lidské fyziognomie, čtení z hvězd atd.

Kult předků byl u Čouů stejně jako u předešlé dynastie základem moci, ale byli rafinovanější. Tvrdili, že jsou v přímém zvláštním příbuzenském vztahu se Šang – dim, výraz Šang di se začal objevovat vedle výrazu pro nebesa Tchien. Podle nich jejich nejvyšší božstvo Tchien (významem rovno výrazu  Šang-di v nejstarších písemných památkách) odebralo  posledním vládcům dynastie Šang kvůli jejich zkaženosti a špatnosti pověření vládnout, přišli tedy o Mandát Nebes, a tyto předaly svou přízeň dynastii Čou, oplývající ctnostmi a charismatickou silou. A dokud budou jejich potomci stejně ctnostní jako jejich předkové, tento mandát si jako synové nebes /tchien´c/ udrží. Takto vznikla opravdu geniální koncepce mandátu nebes, která se udržela další tři tisíciletí.

Čouské dynastické legendy praví, že poslední panovník dynastie Šang byl zhýralý tyran, který uvěznil vévodu Wena z Čou /prakticky úplného světce/, takže poté, co byl Wen vykoupen ze zajetí, vyhlásil jeho následník Wu Šangům válku, kterou samozřejmě musel vyhrát. Nebesa Šangům definitivně odňala přízeň, takové morální bahno už akceptovat nemohla. Čouové zřejmě pociťovali velmi silnou potřebu ospravedlnit sesazení Šangů, takže přikrášlili dobové mýty a představili je v novém oprášeném hávu jako historii. Tvrdili mimo jiné, že v dávných dobách jinští panovníci sami sesadili posledního krále Sia, protože Nebesa se již nemohla dívat na jeho špatnou vládu. Tak ukázali lidu, že jejich nahrazení bylo jen přesnou paralelou dávno uplynulých dějů  a naplněním vůle Nebes. Zároveň tím do čínského myšlení vstoupila představa božstva, které trestá a odměňuje na základě neetického chování /držba mandátu je závislá na te a může být také nebesy odňata/  a tato koncepce te se snadno začala šířit i do nejnižších společenských vrstev.  Ke konci doby Letopisů /6. st. př. n. l. / se stala vlastností dostupnou každému a zcela se oprostila od původního výhradního sepětí s feudálními krály a aristokraty. Te začali chápat jako naprosto konzistentní postoj vůči normám /li/ regulujícím společenské vztahy a vztahy mezi lidmi a nadpřirozenými bytostmi, který se projevuje jednáním, jež je s těmito normami buď ve shodě, nebo ne. Nebesa se tak změnila v neosobní sílu, která téměř mechanicky trestá nebo odměňuje konání lidí hodnocené prizmatem výše zmíněných norem. Z toho ale vyplynul i závěr, že reakci Nebes na chování člověka nebo státu lze předem určit, případně výsledek nějaké aktivity odvodit z předchozího chování zkoumaného subjektu, který onu aktivitu provádí. Takže znamení byla jen výstražnými signály od nadpřirozených sil, ale význam začala dostávat až v etickém kontextu. Př. z Komentářů, r. 662 př.n. l., kdy  na podzim v sedmém měsíci vstoupil duch do údolí Sin na území státu Kuo. Čouský král se zeptal historika, z jaké příčiny k tomu došlo. Historik odpověděl : ,, Když se blíží vzestup státu jasná božstva do něj sestupují, aby se podívala na jeho ctnost /te. Když je ale stát na pokraji záhuby, božstva do něj také sestupují, aby viděla na jeho zkaženost. Proto pro jednoho zjevení ducha značí vzestup a pro druhého záhubu,, Poté král poslal historika do Kuo, aby duchovi obětoval oběti, které mu náleží, samozřejmě v patřičný den. Když se historik vrátil z Kuo, podal tento raport :,, Stát Kuo určitě zahyne. Jeho vládce je krutý a naslouchá duchům…Když stát čeká rozkvět, jeho vládce naslouchá lidu, když hyne, naslouchá duchům. Božstva jsou moudrá, spravedlivá a nestranná. Jejich jednání je určováno lidem. Ctnost/te vévody z Kuo je chabá, jaká území by tedy mohl získat?,,  (Stát Kuo byl o několik let poté zničen.)

Na čouskem dvoře se věštěním zabývali hlavně dvě skupiny rituálních specialistů, jednak věštců označovaných jako pu žen a jednak historiků/ši. Obě skupiny se věnovaly věštění ze řebříčků i krunýřů, ale za věštění ze řebříčků byli odpovědni historikové. Osoby s tímto označením měly na královských dvorech významné postavení již od éry Šangů. Jednak měli tito hodnostáři na starosti rituální záležitosti zahrnující komunikaci s duchy předků jednotlivých aristokratických rodů, pak vedli záznamy o historických událostech s cílem zdůraznit souvislost mezi ctnostnými zakladateli rodu a jejich současnými potomky. V jejich kompetenci byly i další oblasti spojené s rituály, především astrologie /nebeská sféra byla v té době rozdělena do sektorů odpovídajících důležitým státům, pokud se v některém objevil neobvyklý úkaz, bylo to znamení, že v daném státu dojde ke krizové události/  a věštění. Za vlády Čouů bylo jejich postavení dědičné.

Sny bylo možno interpretovat i bez použití profesionálních věštců. Pro tento účel byla vyhledávána média wu /v naší lit. označovaná jako šamani/  Pocházeli z nižších společenských vrstev a na dvory aristokratů bývali zváni ad hoc, účelově. Vůli nadpřirozených sil poznávali jen díky osobním schopnostem, ty jim umožňovaly vstupovat do přímého kontaktu s božstvy a duchy zemřelých. Předpovědi šamanů byly spíše proroctvími, která ovlivnit již nijak nešlo. Př.: Vévodovi z Ťin se zjevil duch s rozcuchanými vlasy, který vyhrožoval pomstou za smrt svých potomků a vylomil dveře paláce a hnal se za ním až do jeho ložnice. Poté se vévoda probudil a povolal šamana z Morušového pole, kterému sen vylíčil a šaman mu sdělil, že již nepojí z nové úrody. Vévoda skutečně zanedlouho zemřel.

V období Válčících států se věštící techniky částečně transformovaly a spojily s nově se formujíci filosofií o vztahu mikrokosmu a makrokosmu, vzájemném působení dvou kosmických sil /jinu a jangu/ a  teorií pěti prvků.

Obecně se dá shrnout, že hranice mezi lidskými záležitostmi a záležitostmi duchů a bohů byla a je v čínské kultuře v mnoha ohledech značně neostrá a průchozí. Lidé se po smrti stávají božskými silami a živí lidé disponují mnoha nástroji nejen ke komunikaci s nimi, ale  i k jejich ovládání.

Ráda bych se pro demonstraci současného stavu zmínila o kultu bohyně Ma-cu a její oficiálně obnovené reputaci v současné Číně /popularitu mezi lidem nikdy neztratila/. Ma-cu byla dcera chudých rybářů z vesnice Lin z provincie Fu -ťian. Je kolem ní mnoho legend, ve stavech vytržení létala nad mořem a zachraňovala rybáře na rozbouřeném moři. Zda se v devatenácti letech utopila při hledání svého otce rybáře nebo  byla v osmadvaceti vzata rovnou na nebesa se již s jistotou nedozvíme. Ale její kult se rychle rozšířil podél jihovýchodního pobřeží Číny. A s každým zachráněným rostl. Postupně dostala mnoho titulů jako ,,Princezna nadpozemské přízně, Nebeská císařovna,, a dokonce ..Nebeská manželka,, a je uctívána jak v buddhistických tak taoistických chrámech. Mezi lety 1949 a 1979 bylo centrum jejího uctívání přemístěno na Taiwan, ale  nyní má jen na pevninské Číně asi 4 tisíce chrámů.  Lokální vlády provincií i centrální vláda tento vývoj podporují a jejich zástupci se každý rok účastní velkolepě pojatých oslav v ústředním templu tohoto náboženského kulturního dědictví.  Kult Ma-cu slouží aktuálně čínské vládě oficiálně jako ,,most propojení čínského lidu na obou stranách taiwanské úžiny,, a reálně pragmaticky pak jako nezanedbatelný zdroj příjmů z Taiwanu, který se na tento kult a taiwanské poutníky, kteří si rádi zainvestují, nabaluje. Toto je pro dnešní čínské orgány dosti typické, to využití náboženské obnovy pro rozvoj obchodu a podnikání.  Označují to rčením :,,Budovat náboženské podium pro uvedení ekonomické opery,,. Oslava narozenin Ma-cu je tedy událostí nejen náboženskou a kulturní, ale i politickou. Místo vyhrazené pro tribunu vládních úředníků a členů Komunistické strany Číny v chrámovém komplexu bohyně  bývá přeplněno, přestože čínští komunisté mají vnitrostranickými směrnicemi zakázánu příslušnost k jakémukoliv náboženskému směru.  Ale vysvětlují to jednoduše, jako tajemník komunistické strany Číny zde :,, Samozřejmě, že věřím v Ma-cu. Kult bohyně Ma-zu není totiž žádným náboženstvím. Je to lidová víra a není tedy v rozporu s ateistickým stanoviskem Komunistické strany Číny.,,

Takže nám nezbývá než s hlubokou úklonou konstatovat, že mandát nebes je tentokrát evidentně  v těch správných rukou.

 

https://i0.wp.com/traditions.cultural-china.com/chinaWH/images/arbigimages/f5753088df76fc20052e476165a91cec.jpg
bohyně Ma-cu

 

Pokračování příště.

 

  1. merlin

    jednak díky Janice a pak jsem chtěla vzkázat hansovi, že v té debatě pod čínském myšlení měl pravdu. Našla jsem už,, kde jsem to vzala, zapamatovala si informaci z Ulče, ale zdá se, že si to zjednodušil a já pak taky. :-)

    • hans

      Díky. No, kdy jsem pravdu neměl :-) Ulč je bajkař, číst u něho o Číně, to je jako hledat na OnaDnes informace o psychiatrii a psychologii…

      Ono podobnou výhradu bych měl ke komukoliv kdo napíše „v této podobě přetrvává tisíce let“ (jako níže v diskuzi), když jde o lidi. Ono se Čína zdálky nezdá, ale za ty tisíce let se v mnoha směrech měnila, i co do zkoušek, i co do náboženství a filozofií..

  2. Janika

    Je to moc zajímavé čtení, merlin, děkuji.
    Přemýšlím o tom, zda „mandát nebes“ není lepším nástrojem, než nelogická takzvaná demokracie. Je to poctivé a estetické :-).

    Co se týká rozdílů mezi proroctvím a věštbou, tak stále tápu. U křesťanů – připadá mi, že být prorokem znamenalo mít uznání „vyšších míst“ pro svou činnost, jakési posvěcení. To, že v proroctví na rozdíl od Věštby byl morální apel, to mohla být i záminka.
    Přiznám se, že mi chybí jiné rozlišení toho všeho, o čem se tu píše, a sice že se hází na jednu hromadu šarlatánské Věštění ze zvířecí lopatky, a například Věštění ze snů, které může mít racionální základ. I když si nejsem jistá, jestli tohle dělení je možné.

    • jednooký

      proroctvo je podľa mňa „neodvratné“ – prorokovaná udalosť s určitosťou nastane, ale nie je obvykle zrejmé kedy a za akých okolností – obvykle však obsahuje nejaké podmienky/príznaky, ktoré môžu slúžiť ako výstraha pred blížiacim sa naplnením proroctva. Človek s proroctvom „nič nenarobí“, môže sa maximálne tak nejakým spôsobom pripraviť na prorokovanú udalosť.

      Oproti tomu udalosť určená veštbou sa dá vhodným konaním (alebo naopak „nekonaním“) odvrátiť či zmeniť. Je teda v silách človeka postaviť sa pre neho nepriaznivej veštbe.

  3. merlin

    to že si křesťané rezervovali výraz profetai pro proroky inspirované jediným pravým bohem zatímco u ostatních divinujících osob se rozhodli, že jsou to buď podvodníci nebo posedlí zlými démony a nepravými bohy, znamená jen to, že tak prostě učinili. Původně v archaických nábpoženstvích prorok propůjčil svůj hlas a své tělo k divinační návštěvě jednotlivých bohů. Toto slovo se užívalo v těsném spojením s nějakým bohem / např. Apollonův profétés, prorok/ tím se dávalo najevo že nehovoří onen člověk ale bůh. Jelikož se křesťané jako skupina vyděluje jako jediná pravá, je logické, že se ostatních hodlali zbavit a všechno jim bylo dobré. Onen morální apelu, etkia, které byli níže panem Hruškou zmiňován, najdeme všude, takže celé je to opět jen další projev záměrně pěstované netolerence k ostatním náboženstvím vyvolenými křestany chytrými jak ředkvičky po nájezdu slimáků.
    Když to vezmu jen zběžně, u Izraelců Josef vykládal sny, David znamení, Saul vyhledal čarodějku z én dóru aby mluvila s duchy zemřelých atd. Taky tam je plno terafů, domácích bůžků. Rebeka je čmajzla svému otci Lábanovi, Míkal jednoho dala do postele, aby to vypadalo, že tam spí David atd.
    Tak nevím jak se s tím vyrovnávají křesťané, ale oni si to okecají. Radikální anulování proroctví prostým během událostí je např.v 2. knize královské Elíša prorokuje spojené judsko izraelsko édomské koalici: Hospodin vám vydá Moábce do rukou, vybijete každé opevněné město,, Ovšem moábský král v krizi vyjde na hradby a obětuje tam prvorozeného syna, Izraelci pak ve ,,velkém rozlícení,, odtáhnou. Zde je rozpor mezi proroctvím a výsledkem jak bota – o etice nemluvě , že. Che. :-)
    Nehledě na to, že ,,proroci rostli v Izraeli jak houby po dešti, konkurence byla opravdu velká, tak na sebe upozorňovali i značně výstředním chováním, třeba Ozeáš se oženil s prostitutkou,Izajáš chodil tři roky hambatý, Ezechiel spal na jednom boku celý rok /tohle na mě ale velký dojem neudělalo, slabota/ , rozkecávali to /jinak bychom o tom dneska těžko věděli/ prostě upozorňovali na sebe, protože se obecně mělo za to, že nonkonformní chování signalizuje jedinečné poslání. Neblábolili, podobali se spíše demagogům nebo politickým komentátorům. V Novém zákoně je zjevné, jak v té době narůstá prorocká aktivita – ale bylo to jen další z mnoha období eschatologického blouznění.
    I rabínský judaismus, se na to díval chytřeji než křesťani, chápali, že je to velmi účinný nástroj, na druhé straně si byli vědomi toho, jak moc destabilizující a potencionálně nebezpečný element to může být.
    Jeden rabín řekl – v den , kdy byl zničen chrám, bylo proroctví odňato prorokům a dáno moudrým, není mudrc pak taky prorok? a další rabím nato – v den kdy byl zničen chrám bylo odňato prorokům a dáno bláznům a dětem,,
    Např. Maimonidés v Průvodci tápajích rozumí pod pojmem proroctví emanaci pocházející z Boha, která pak prostřednictvím aktivního intelektu rpůsobí nejdřív na rozumovou složku a následně na složku imaginativní – tohle se mi docela líbí, ale vztáhla bych to na věštce obecně, prorokování chápu v tom řeckém pojetí, prostě je to jen jeden z druhů divinující osoby..
    No to jsem se rozjela, musím se spíš zabalit:-) K té poslední části mohu říci, že k tomu rozlišení se hodlám postupně prokopat.

    • brtnikvbrlohu

      Nojo – etika – a vůbec etika a morálka, ta se buď ohla nebo dostala na frak – neb jde o věci „společensky podmíněné“.
      Jinak nevím – když slyším o věštění tak na jedné straně se mi vybaví Delfská věštírna – což je historická zajímavost a na druhé pořad Volejte věštci v TV – prostě jsem na tyhle věci nějak velký racionalista.

      • brtnikvbrlohu

        Ještě k té Číně – vztah TAO, harmonie a jednota protikladných sil Jin a Jang, mandátu nebes – tady bych problém v tvrzení že nejde o náboženství, i s tím kultem Ma-cu neviděl.

        • jednooký

          Ja ti neviem – zrovna u číňanov je s tým dosť problém, dosť to splýva.
          Čínske „náboženstvo“ je hodne staré, silne prepojené s „miestnou“ filozofiou a súčastne i s morálkou spoločnosti.
          V tejto podobe pretrváva minimálne dve tisícročia, skôr ešte o pár storočí viac…
          Zároveň je toto čínske „náboženstvo“ polyteistické, a uznávajúce existenciu jednak existenciu bohov rôznych úrovní ale i nižších duchovných bytostí (démonov, duchov….) a je v ňom tiež výrazný kult predkov. Značná centralizácia rôznych ríší zároveň „vytvorila“ značnú „náboženskú toleranciu“ – prakticky nevznikali kulty, ktoré by hlásali nejakú mimoriadnu výnimočnosť svojich vyznavačov a zavrhovali ostatné kulty (aspoň mám taký dojem). Podobne sa v Číne nerozmohli žiadne výrazne deštruktívne kulty (nič podobné kultu boha smrti Jámu v podaní niektorých indických siekt). A pokiaľ taký kult vznikol (bol importovaný) a nejak viac sa rozmohol, celkom rýchlo si vyslúžil pozornosť cisárskych úradov (a potom rýchlo zanikol).

          Na Číne je pomerne zaujímavé práve to, že dávna etika a morálka v náboženstve a spoločnosti viacmenej pretrvávala bezo zmien. Na druhej strane je dobré si všimnúť, že oná dávná etika a morálka je postavená tak, že slúži predovšetkým záujmom štátu a spoločnosti a zdôrazňuje povinnosti jednotlivca voči spoločnosti a štátu – a vzťahuje sa aj na vysokopostavených jedincov, tvoriacich spoločenskú „elitu“, ani osobnosť cisára nestála nad morálkou a etikou (zobrané do dôsledkov, svoje povinnosti voči veriacim mali aj čínsky bohovia).

          • brtnikvbrlohu

            Abych to dotáhl až do důsledku – i císař pokud se tím neřídí ztratí mandát nebes a získá nárok na poslední poctu v podobě hedvábné šňůry, Četl jsem dnešní Švihlíkovou o Číně – potažmo Hedvábné stezce u Čulíka – zkuste tohle aplikovat na toto jejich konání.

  4. Sio

    No, tak u nás máme moderní formy věštění, třeba Bezděkovu komisi, ta přesně ví, kolik budeme brát důchod v roce 2050. Obávám se, že vzhledem k událostem na Ukrajině bude muset upravit demografické odhady. Tak moc nás nebude a produktivní generace bude nejspíše ve válce.
    Jak tak čtu kolik sort těch různých věštců a věštkyň měli v Řecku a v Číně, tak bych si tipnul, že aspoň někteří se museli v těch svých věštbách/proroctvích trefit. A na ty ostatní se zapomene… V tom je velká zásluha článku, že jsou vytaženi z hlubin dějin na světlo.
    Raději bych ovšem zapomněl na ty lumpy Šangy, co mě svrhli, protože království Sia bylo jednoznačně nejlepší. Kam se hrabe nějaká demokracie.

  5. BARON LE SAMEDI

    pred padesáti lety bylo v průměrném africkém městě o patnácti tisících obyvatelích padesát věštců-léčitelů. Věštili třeba podle toho, jak které překážky jejich oblíbený sklípkan překonával. Překážky kladl ten, kterému mělo být věštěno, a bylo to tak na dva-tři dny. Kolik bylo čarodějů, neví se (na stejný počet obyvatel). Když jsem se v neděli připravoval na utkání Argentina-Německo, zkoušel jsem i rozhlasové stanice (české komentáře se nedají poslouchat). Shodou okolností jsem na svém minipřijímači chytil děv čínské stanice, z nichž jedna byla výuková, vysílání v rumunštině, a francouzské vysílání pro Afriku. V tom vidím aktuálnost „psaní o Číně“, neboť Čína je blíže, než si myslíme. K samotnému zápasu, který Argentinci nevyužili: pan Bosák, z ČT, když kamera zabírala měsíční kotouč za postavou stojícího Krista v Riu, jen konstatoval, že „tam taky točil“. Že bylo perigeum, a Měsíc byl blízko Zemi, což se bude opakovat desátého srpna a asi devátého září, jak předpovězeno, netušil. Inu, proč taky.

    • Astr

      V tom vidím aktuálnost “psaní o Číně

      Aktualnost Ciny si uvedomuje Zapad jiz delsi dobu a proto take byla rozjeta likvidace Libye. Po „revoluci“ rozjete Obamou Cameronem a Sarkozym bylo odjeto z teto zeme udajne pres 30 tisic Cinskych odborniku! Take nekolik tisic Rusu. To je dulezite videt ze neslo jen o likvidaci samotneho Kadaffiho ale celeho rozjeteho systemu Zapadu nebezpecneho.
      Jinou zemi Sudan maji jiz Cinane pod kontrolou a nenechte se oklamat islamskym severem zeme .Nabozenstvi jde mimo.
      Dokonce tam maji sve skoly kde uci tamni obyvatele cinsky !
      Pokud jde o uroven redaktoru a o cem informuji je to podobne po celem zdemokraturovanem svete.
      Jedno zda v CR TV ci US TV nebo az AUSTV . v Pripade polohy hvezd a oblohy je uz dnes moznost si na Ipadu ci jinem technickem pripadu zmacknout Google Sky Map a ono to ukaze kde se ktera planeta ci hvezda nachazi.
      Politicka mapa kde by to pravdive informovalo takova neni a to ani v dohledu.
      Bohuzel pro pravdive informace a ne sensace chtiveho obcana o deni ve svete redaktori dnes informuji
      uz ani ne zdanlive pravdive ale zato vzdy tak
      aby Pravda a vse podstatne zustalo skryto a z nepodstatneho byl lomcovak.

      • BARON LE SAMEDI

        no, já trochu navážu, Astře. On totiž už minule nám sio tvrdil, že vše, co merlin píše, si lze najít na internetu. Tak pro něj speciálně- Švéd, který sesmolil tři miliony příspěvků do wikipedie ve švédštině. Píše to i s jakýmsi programem, kdy program vymýšlí a sesazuje informace dohromady. Tož, dobré počtení, sio, hned jak se naučíte švédsky. Lsjbot se ten program jmenuje.

  6. Astr

    Vestci a lide :-(
    Staci pripomenout ze jeden z nejslavnejsich Nostradamus je jednim z tech ktery predpovedel mnoho lidske spatnosti nasili valek a vrazdeni a rada z predpovedi se potvrdila.
    To je ovsem nudne thema nebot je to na staru notecku, stale opakovane ze se homosapiens Stvorieli nepoved.
    Neni treba probirat Ukrajinu staci pripomenout demokracii v Canade kde pan premier podporil humanitarni bombardovani Gazy !
    Jen mu tam schazelo vyjadreni kolik Palestincu musi zemrit , zemre li jeden obcan Israele.
    1 :100 nebo 1 :1000 ? Jeste vice ?
    Kolik uzemi jeste nutno „osidlit“ aby uz nebylo nutno ba ani mozno mluvit o Palestinskem uzemi ?

    Clanek znameho novinare (Robert Fisk) v originale
    http://www.independent.co.uk/voices/comment/robert-fisk-how-on-earth-can-israel-tolerate-this-filth-from-bnai-brith-canada-9571043.html
    a nize v prekladu:
    14.7.2014
    Není to tak dlouho, co se mi dostalo té nejodpornější, nejsprostší, podvodné a nactiutrhačné urážky, pronesené na adresu Kanaďanů. Byla obsažena v celostránkové reklamě v National Post (zakladatel Conrad Black), v novinách rozdávaných – zdarma, musím říct s radostí – během mého letu s Air France z Toronta.
    Zde je titulek:
    „Téměř 4 miliony Kanaďanů jsou postiženy touto nemocí“.
    Pod tímto titulkem je půl stránky velká, velmi rozmazaná a neostrá barevná fotografie velkého davu – mohli by to být fotbaloví fanoušci, cestující ve špičce ve Vancouveru, kdokoliv; šlo většinou o bílé muže, ale byly tam i ženy a nejméně jeden muž s tmavou pletí blízko fotoaparátu. Pod obrázkem tato neuvěřitelná reklama pokračuje: „Pokud to (nemoc) zůstane bez povšimnutí, může to vyústit v násilné sklony. Mnohokrát nebyli infikovaní diagnostikováni a mohou to předat svým dětem, vnukům, kolegům nebo přátelům. Prosím pomozte zastavit šíření této nemoci dříve, než zamoří vaši komunitu.“

    Je to děsivé, samozřejmě. Mohlo by to narážet na asi šest milionů Kanaďanů, kteří žijí s HIV/AIDS? Nebo 4,5 milionů Kanaďanů zasažených artritidou? Nebo 2,5 milionů Kanaďanů, kteří mají mít cukrovku? Či dokonce podle odhadů asi 7,8 milionů Kanaďanů, léčených každoročně na depresi? Depa. Je to mnohem závažnější. Neboť onou „nemocí“ sužující „téměř 4 miliony Kanaďanů“ je „antisemitismus“, a tato nechutná reklama – uveřejněna bez komentáře jedněmi z předních kanadských pravičáckých novin – byla vytvořena B’nai B’rith Kanada a „Židovskou křesťanskou aliancí“.

    „Při prvních známkách projevu antisemitismu,“ končí tato otřesná reklama, „volejte protinenávistnou horkou linku B’nai B’rith Kanada…“ Jinými slovy, tato pro-izraelská židovská skupina – jejíž zveličování a nenávistná propaganda byla židovskými Kanaďany oprávněně odsouzena – tvrdí, že čtyři miliony jejich spoluobčanů a spoluobčanek jsou nemocní rasističtí neonacisté. K jakému jinému závěru máme dospět, když téměř 9% kanadské populace je „nemocných“, „infikovaných“ a „kontaminovaných“.

    A neptejme se, proč kanadský premiér, Stephen Harper, okamžitě nevyskočil na obranu svých Kanaďanů, když byl konfrontován s tímto nechutným výrokem o „nemoci“. Neboť běda, Harper řekl izraelskému knessetu v lednu – zatímco šibalsky tvrdil, že „kritika izraelské politiky není sama o sobě nezbytně (sic!) antisemitismem“ – že odsuzování izraelské politiky se rovná antisemitismu. To zahrnovalo i ty, kteří podporovali bojkot Izraele, nebo se o něm zmiňovali jako o apartheidu. „Na některých univerzitách,“ řekl, Harper, „rozumové (sic!) argumenty proti izraelské politice stěží maskují podkladovou realitu, jako vyhýbání se izraelským akademikům a týrání židovských studentů.“

    Harper to nazval „ohavností“. Ano, sám kanadský premiér použil „nemocnou“ metaforu upotřebenou B’nai B’rith. A proč ne? Neboť existuje další důvod, proč Kanaďané nemohou očekávat od vlastního premiéra žádnou ochranu, protože ten se svým projevem mohl být spíše členem knessetu, než hostem jeho členů: Stephen Harper byl v r. 2008 oceněn „mezinárodní prezidentskou zlatou medailí“ za „svoji oddanost židům a státu Izrael“ – a dostal ji od B’nai B’rith.

    Ale, musíme se ptát, co přimělo „přátele“ Izraele, aby uveřejnili tento škodlivý materiál o 4 milionech „nemocných“ Kanaďanů? Nechápe B’nai B’rith Kanada, že tytéž odporné a mrzké lži byly používány nacisty v jejich nenávistné propagandě proti židům v Evropě? V Hitlerově Německu byli židé popisováni jako mikrobi. Židé, podle Julia Streichera, byli „přenašeči nemoci a škůdci lidí“. V srpnu 1941 Goebbles označil židy za „přenašeče infekční nemoci“ a o dva týdny později mluvil o židech jako o „parazitech“. V listopadu je označoval za „vši“.

    Ale nyní jsou přenašečem „nemoci“ 4 miliony Kanaďanů. Nediagnostikovaná „infekce“ bude přenesena na děti a vnuky. „Komunita“ je ohrožena „kontaminací“. Pokud by tato věc nebyla tak odporně pobuřující, mohli bychom ji přejít smíchem. Není to jen otázka, jak může Stephen Harper toto svinstvo tolerovat. Jak to mohou tolerovat Kanaďané? A – zde čerpám jen z vlastní zkušenosti z dvanácti návštěv samotného Izraele – jak u všech svatých může toto svinstvo B’nai B’rith Kanada tolerovat Izrael? Na mysli mi tane slovo zostuzení. A vede to ke dvěma pochmurným myšlenkám. Pokud tento nebezpečný materiál má opravdu bránit Izrael, pak musí být Izrael v mnohem větším nebezpečí, než věří. A s kanadskou partou jako B’nai B’rith a National Post coby svými „přáteli“ nepotřebuje Izrael arabské nepřátele. :-(
    Cas sice leti jako voda, ale clovek se jakoby vubec nepoucil.
    Nejen hromadici se rada dukazu ze soucsnosti I jako vyse v clanku, ale je to jiz par stoleti co Shakespeare pravil
    ze je neco shnileho ve state jmenovanem:-(
    Amen

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s