O médiích a o hvězdách

Napsal Sio

Pravda je hvězda
ve stínu slunce
Jen noční ptáci
občas ji vidí

Ti co se rádi
na slunci hřejí
těm pak se hvězdy
ukázat stydí.

Reklamy

30 comments

  1. Janika

    Ty jsi renesanční člověk, Sio, tak ještě verše píšeš :-).
    Mimochodem, ty už sem posílal Zoom, je to hezká a milá rubrika, ale už dlouho nic neposlal.

    Ono se pod verši moc diskutovat nedá, člověk si je přečte, potěší se a spíš se mu chce mlčet.
    Tak jen k tomu pojetí pravdy – ano, to je zvláštní, někdo by řekl naopak, že pravda je tím sluncem.

    • Sio

      Omlouvám se, nikdy nepíší, „co tím chtěl básník říci“. :-) Není to hádanka ani test. Vidím to tak, že se předávají emoce a ty vznikají v každém jiné. Asociace „Pravda-Slunce“ je náhodou dost sympatická.

      • Janika

        Jasně, Sio, proboha, vykládat verše, to ne :-).
        Vzpomínám si, že jsem jednou na střední škole psala dopis Janu Skácelovi. O tom, jak mě jeho verše uchvátily, a jak je honem honem čtu, abych to stihla do doby, než ho budeme probírat ve škole. Paní profesorka se svým „co tím chtěl básník říci“ mi spolehlivě na dlouhá léta, ne-li navždy, zprotivila velký kus literatury i poezie. A že jsem byla od dětských let velká čtenářka, knihy byly můj život.

        Takže máte pravdu, je to jen o pocitech z veršů, a každá debata je na hraně.

        • Zoom

          Je to tak. Co tím chtěl básník říci, neví dost často ani on sám, a přesto se v básni může ukrývat velká myšlenka. S trochou té metafyziky – prostřednictvím básníkových slov může promlouvat něco většího než je on sám. :)

      • Kamil Mudra

        Není to hádanka ani test.
        To mi něco připomnělo. Jak jsme se scházeli taková parta rádoby intelektuálů, kumštýřů a filosofů a chodil mezi nás i jeden, který pokaždé přinesl nové „verše“, které pak recitoval s úžasným zanícením. Dal jsem slovo verše do uvozovek, protože šlo o tak neskutečné slátaniny, že jsem nevycházel z údivu a pokaždé se raději zdržel projevu když došlo na jejich hodnocení a hlavně ty následné „výklady“ přítomnými.

        No a jednou jsme se s tím klukem sešli u stolu nějak dřív, tak jsem využil příležitosti že jsme sami a zeptal se ho jak to s tou jeho „poezií“ je. Nejdřív se dost dlouho upřímně smál a pak povídá: „Hele, prokoukl jsi mě, ale nech si to prosím tě pro sebe a nekaž mi zábavu. Já fakt ty slova jen tak nahážu na papír abych to tu přečetl a neskutečně se bavím, když potom sleduju to hlubokomyslný hledání „skrytého smyslu“ a dovídám se „co tím chtěl básník říci“.“

        No, od té doby jsem se bavil s ním a musím přiznat že dost dobře. Do básníka měl hodně daleko ale nedostatkem hereckého nadání určitě netrpěl. :-)

        • merlin

          Kdybych ti ji byla už před časem nepochválila, tak bych to teď udělala :-)

        • Sio

          Něco jako Entropa. Já si ji vyložil stejně, jako ty básně, co jste o nich napsal. Nevím jak autor, ale já viděl smysl toho díla v tom, udělat si legraci z těch zkostnatělých rádobyintelektuálů, kteří ji chválili. Paradoxně, i to je umění. A skoro bych řekl, že to tak opravdu bylo myšleno, jinak mi to smysl nedávalo.

          • Kamil Mudra

            Pokud ta Entropa byla takto myšlena tak je to dobré přirovnání. Ale Černému do hlavy nevidím a na rozdíl od mnou zmíněného autora, jsem s ním nikdy neseděl u piva abych se ho na to zeptal.
            Docela rád bych pozoroval Davida Černého když Entropu tvořil protože z toho se člověk o autorovu postoji k dílu asi dozví nejvíc.
            Toho kluka jsem měl možnost sledovat několikrát a tak tu na vymyšlených slovech popíši jeho postup.

            Seděli jsme na zastávce, on vytáhl trhací blok, rozhlédl se okolo sebe a začal psát:

            bába de
            chlap čumí z okna
            je vedro
            smrdí tu kanál


            pes chčije
            taky se mi chce chcát.

            Ty tečky znamenají že těch řádků bylo víc, ale celkově mu to zabralo tak asi pět minut, možná ani to ne.
            Když jsme dorazili do kavárny tak si počkal až to vypadalo že už se sešli všichni, zatvářil se tak „skromě a pokorně“ a řekl (vždy to samé): „Něco bych tu měl.“
            Nechal se vybídnout a chviličku přemlouvat, pak nasadil takový třešňákovský výraz a procítěně přečetl to co na zastávce „složil“.
            No a pak už jen skromě přijímal poklony a se zájmem sledoval to jak se všichni předhání v tom kdo z nich lépe autora pochopil :-)

            Nu, mě ale něco pochopit pomohl. A sice to, že když se chce člověk o něčem dozvědět jak se mu to podařilo, nesmí mezi přáteli, ba ani známými, přiznat autorství svého prezentovaného díla. Protože ti lidé vám pochválí skoro všechno, už jen proto aby vám „nekazili radost“ a povzbudili vás ve vašem konání. A jsou-li rovněž tvůrčí, pak to udělají už proto, že očekávají oplátku až s něčím zas přijdou oni.

            A protože jsem tuhle zkušenost zažil poměrně včas, zařídil jsem se podle ní a jen málo lidí vědělo o mých povídkách, básničkách i písních že jsem jejich autorem. Co se povídek a poezie týkalo, měl jsem to jednoduché – coby součást tříčlenné redakce našeho pomyslného samizdatového časopisu jsem je zařazoval pod značkou. Svoje písničky jsem hrával s předpoznámkou: „Tohle jsem se nedávno naučil“.

            • Sio

              No, to je samozřejmě pravda, především pokud se jedná o reciproční pochvaly. Samozřejmě pochvala potěší, ale člověk se nemusí brát zase tak vážně. :-) Proč tu něco nedáte?

              • Kamil Mudra

                Asi proto že jsem se nikdy nebral dost vážně, na to abych sešity se svou tvorbou uložil před třiceti lety tak abych je dnes našel :-)
                A k tomu ještě jsem se od té doby čtyřikrát stěhoval. Moje knihovna zabírá na stojato asi sedmnáct čtverečních metrů, ale na dvakrát (knížky v druhé řadě), tak je to jako hledat jehlu v kupce sena. Navíc se bojím odhalení že tam už ty sešity nejsou a tak se mi do toho hledání ani moc nechce.

                  • Kamil Mudra

                    Nového?
                    Tak tohle je staré asi pět minut :-)

                    Jak to bývá čas se mění
                    ubývá chuť do básnění
                    Kamil je jak starý mýval
                    dávno není čím dřív býval.

                    Přišli další více svěží
                    rozhlíží se oč tu běží
                    mají nové problémy
                    pro ně svoje poémy.

                    Všechno o čem Kamil psal
                    prapodivný převrat vzal
                    to co kdysi tvrdé bylo
                    v hnusný sliz se proměnilo.

                    Kde dřív vznikla veršem díra
                    tam teď hadr snadno stírá
                    každý pokus o opravu
                    utápí se v šedi davu.

                    • vittta

                      Úplný Villon,Kamile.
                      Bez legrace…takový styl.
                      Jinak poezie je pro mě španělskou vesnicí a Villona znám jen z knihy od Loukotkové.

                    • Kamil Mudra

                      Janiko a vittto, díky. Jak již výše zmiňuje Sio, pochvala potěší a já bych k tomu dodal: zvláště od lidí o kterých už vím že se „nežinýrují“ vyrukovat se svým názorem když se, z jejich pohledu, projevím ne zrovna nejlíp :-)
                      Možná využiji deštivého víkendu a do hlubin své knihovny se ponořím abych něco z toho starého (nebo vlastně mladého) Kamila našel. Pokud ano a vy byste, Janiko, nebyla proti, jak to mám udělat? Poslat vám to mejlem jako přílohu ve Wordu?

            • vittta

              Napadlo mě,jak před lety nějaký kritik zesměšňoval obrazy od Buriana.
              Kýč.
              Mluvil děsně oduševněle.
              Tak jsem si říkal jak to může vůbec někdo hodnotit.
              Ty Burianovy obrázky se líbily milionům lidí a každý je zná.
              Navíc měly určitý konkrétní účel.

              Že by tedy nakonec Entropa či pravdoláskařské srdce bylo skutečné umění?
              Pro znalce samozřejmě a především pro ty,co se umí vžít do geniálního autora.
              Mě se to ale nelíbilo,dokonce se mi to zdálo nechutné…a to srdce bylo až nábožensky zanícené a..trapné.
              Podle mě tedy,člověka z lidu.

        • Janika

          Tak tohle mi nepřipadá ani směšné, ani jako umění, Kamile. Je to odporné, smutné a nemorální takto přistupovat k lidem, kteří projevují vstřícnost a dobrou vůli. A pokud takový „umělec“ (teď myslím typicky i Černého) má v sobě zakořeněnou nenávist a zlobu a ještě přitom podle a zbaběle podvádí, tak nemůže jaktěživ žádné umění stvořit. To už je mi milejší takový ateo s jeho „háčkovanými polštářky“, tam člověk aspoň vidí, že to „umělec“ myslí upřímně :-).

          • Kamil Mudra

            Moje chyba, Janiko, že jsem svou vzpomínku podal vytrženou z kontextu, abych nebyl příliš obšírný, ale teď vidím že aspoň špetku dodat musím.

            V Praze tehdy (jako jistě i dnes) existovalo mnoho různých partiček. Tohle byla jedna z těch kam jsem se „chodil pohádat“. Lidé, kteří se scházeli proto aby se navzájem utvrzovali ve své výjimečnosti a pak na ty „ostatní“ hleděli spatra, hráli si na intelektuální smetánku, papouškujíce si navzájem všelijaké „moudré hlášky“ jejichž skutečný význam jim téměř vždy unikal. Trumfovali se svými „známostmi“, demonstrovali své „postoje“… něco, čemu se dnes říká: „Pražská kavárna“, ačkoli se samozřejmě vyskytuje po celé zemi.

            Pro mne byl kontakt s nimi jakýmsi „trenažérem“ pro boj se stupiditou a pro toho kluka zase testovacím prostředím jak daleko lze zajít v servírování „hrubosti a stupidity tupcům“ (jak své počínání on sám nazýval) než se konečně někdo projeví. Nechal toho když došel k názoru že překročitelná hranice je zřejmě v nedohlednu a také jim to nakonec bez servítků řekl, když se svým experimentem skončil. Za umělce se nikdy nepovažoval a tedy ani svá „díla“ za umění.

            Druhé chyby jsem se dopustil když jsem toto spojil ve svém příspěvku s poznatkem že se vůči sobě takto vstřícně (avšak bohužel i neupřímně) často chovají i dobří kamarádi a známí, přesto že jsou vedeni upřímnou snahou o to aby tomu druhému neublížili a povzbudili ho v něčem, na čem mu evidentně záleží, namísto toho aby mu řekli: „Hele, tudy asi fakt cesta nevede. Radši se zaměř na to, pro co opravdu máš vlohy. My tě bereme i bez toho.“
            Spojil jsem to proto, že tenhle kluk byl první kdo přede mnou tenhle svůj postřeh vyslovil a přiměl mne tak k tomu abych se nad tím více zamyslel.

            Za obě chyby se omlouvám.

      • Gatta

        Dobré – jste mě překvapil :-)

        Umění a humor proto opravdu nemá smysl vysvětlovat.

        Poezie, steně jao jakékoliv jiné skutečné umění, nebo humor, je „poznávání a chápání zákonů světa jiným způsobem – na úrovni podvědomí“.

        Jedna věc je tedy množství obsaženého poznání v tom kterém díle a druhá věc schopnost působit na to podvědomí a tím sdělovat a schopnost sdělované pochopit. To je u každého díla každého člověka „kus od kusu“.

  2. taras2

    Napíšu to sem, vlákno je – díky rozevlátosti Merlin v klikání na nesprávný odkaz – znepřehledněno.

    Pro Kamila: kolem roku 1970 jsme se s ženou zúčastnili tajného domácího protirežimního sezení. Odboj spočíval v poslechu magnetofonové nahrávky slavného berlínského Kennedyho projevu někdy z roku 61 (zakončeném tím neméně slavným „Ich bin ein Berliner“). Záznam byl originální, bez překladu, tedy v angličtině. Z osmi či deseti zúčastněných neuměl anglicky ani jeden. Přesto se většina posluchačů tvářila nadšeně: „Teda, ten to těm komoušům nandal!“

    Pro Sia: Myslím, že Entropu silně přeceňujete, nebylo za ní nic jiného, než pražácké rozjuchané a drzé hulvátství. Mimochodem – to nahoře popsané sezení bylo rovněž v Praze. Básnička fajn.

    • Kamil Mudra

      No, já se účastnil protirežimních sedánek tak nějak porůznu v Čechách i na Moravě a řeknu ti že jsem také na moc lidí co by uměli anglicky nenarazil. Nejvíc jsem jich ale znal právě z Prahy a ti překládali všelicos dost talentovaně. Ale tu atmosféru co popisuješ jsem párkrát zažil a pokaždé na mě z toho padl tak trochu smutek. Už tehdy se vyskytovali lidé kteří byli připraveni hodnotit cokoli západního jako něco úžasnýho i kdyby šlo o krávovinu. To si pak člověk, když na takovou slezinu něco přitáhl, připadal jako když hází perly sviním. :-(

    • Sio

      Možná je i jedno, jak to Černý myslel, nakonec tuto funkci podle mého názoru splnila. Snobové se natřásali nadšením. Ještě lepší bylo Havlovo srdce. Větší kýč si ani neumím představit. Ale co je pro jednoho kýč, druhého uvádí v eztázi. :-)

      • vittta

        A teď si vemte,kdyby takové srdce zářilo na Kremlu.
        Ti,co u Havlova srdce dosáhli sexuálního vyvrcholení by u nemlich stejného srdce Putinova omdleli hnusem.
        Ani nevíte,jak jsem šťastný,že píšu zrovna sem,kde jsou přispěvatelé bai-voko stejně normální (nebo nenormální) jako já…

        • Sio

          Kdybych jako umělec měl na Kreml dát západnímu světu vzkaz od Putina, volba by byla jasná. Ono populární gesto se vztyčeným prostředníčkem.

    • vittta

      Byli divní….tihle revolucionáři.
      Jednou jsem jel někam do Lysé na nějaké mejdlo,(nějak v r.88-89) kde jsem se s takovými bavil a dělali na mě přesně tenhle nepříjemný dojem.
      A to jsem tehdy ještě žil v domění,že politický převrat zásadně změní společnost k lepšímu.(tehdy se kupodivu myslelo,že především morálně)

      Jinak ovšem mejdany,podobné těm,které ukazují havlovci jako odboj znám velice dobře.
      Jen bych se opravdu o odboji neodvážil mluvit, jen proto,že se tam notně užíval alkohol,drogy a nadávalo na komunisty….

  3. BARON LE SAMEDI

    mně se líbí, že politika je už tak blbá, že se ji sem ani Janika nesnaží protlačit :-)) No blbá. Sio tu má písničku http://www.youtube.com/watch?v=XI2SDYj9RR4 kterou zpívá Serďjukovova milá (Serďjukov- ruský ministr obrany před Šojgu). Rozházela stamiliardy rublů, něco i do své kapsy (rozprodej voj. mat/ a tak teď zpívá, píše verše (mít cca deset miliard rublíků, veršuji též) a nakupuje, pokud nemá kruté domácí vězení v dvěstěmetrovém bytě na staroj bronnoj, NEBO KDE. Domácí vězení pro papaláše v Rusku znamená- denně se čtyřmi hodinami vycházek :-))) Připomíná mi holky Naďovic. Jak známo, Anna Nagyová byla milenka Mečiara, už keď bol ministrom vnútra, a Jana Nagyová byla milkyní Nečasovou. Jak říkala reklama na každém Uherském rohu: kiss serencésje nagy. Štěstí malého je velké. Ale velkého (nagy) může být malé. Jinak by ty kočky „v uvozovkách“ neběhaly k soudům….

    • BARON LE SAMEDI

      19:18 » Версия для печати
      Очередная „реформа“ Сердюкова похоронена и обошлась стране в 100 миллиардов
      Предпринятый при бывшем министре обороны РФ Анатолии Сердюкове переезд главного штаба Военно-Морского флота в Санкт-Петербург признан ошибочным. В 2015 году штаб вернётся в Москву, и, поскольку прошлый переезд стоил бюджету 50 миллиардов рублей, нынешний не будет дешевле. Естественно, ни Сердюков, ни пробивавший переезд бывший спикер Государственной Думы Борис Грызлов, ни поставивший их обоих президент России Владимир Путин за это разбазаривание казённых денег не ответят и не компенсируют из своих личных средств ни копейки.

      [2

    • Sio

      Tohle vypovídá jen o jednom. Ten chlap je naprostý mimoň. Něco tak blbého jako ten klip aby člověk pohledal. Zajímavé, co ten klip o té dámě vypovídá. A ty nadšené komentáře. Kurňa, co je to za dementy, co se takto proderou k moci? Dobří odborníci a tupí jako osobnosti? Nečas prý vystudoval fyziku.