Artefakty. Rusko, které jsme ztratili. (Komprese 3)

Napsal anlazz
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.
k3 1

V minulém článku bylo ukázáno, jak díky zvláštnostem přenosu a vnímání (nebo, chcete-li, percepce) informace byl v pozdním SSSR vytvořen zkreslený obraz Velké vlastenecké války. Jak, beze všech celosvětových spiknutí, vychytralých plánů nepřátel SSSR a podobných věcí, nehledě na existenci ohromného množství vlasteneckých a propagandistických děl, byl položen základ jevu, kterému se dnes říká „rezunismus“.

Existuje ale i obrácený příklad – kdy na základě stejných zákonitostí byl stvořen velmi přitažlivý obraz – „Rusko, které jsme ztratili“. Opět, bez jakýchkoliv piklů nepřátel, nehledě na ohromné množství revoluční a antimonarchistické propagandy, opěvování revoluce, revolucionářů a boje lidu se samoděržavím. A co je ještě důležitější, nehledě na kolosální množství klasické ruské literatury, popisující to, co se dělo v tom „ztraceném Rusku“ způsobem značně odlišným od tohoto uměle vytvořeného překrásného obrazu. Ba co více, dá se říci, že to byla právě ruská klasika a sovětská propaganda, které položily základy pro formování tohoto antisovětského mýtu.

Většinou vznik obrazu „Rusko, které jsme ztratili“ spojují se stejnojmenným Govoruchinovým filmem, který se na plátnech kin objevil v roce 1992 a okamžitě se stal událostí. Tento film však pouze ztvárnil v té době existující představy o Ruském impériu, které vznikly dávno před ním. Vlastní obraz nádherné „země elfů“, kterou zničili proklatí bolševici má podstatně starší historii.

A tento obraz byl stvořen na základě sovětským občanům dostupných zdrojů informací, hlavně ruské klasiky a děl sovětských autorů. Přirozeně, můžeme sovětské spisovatele a filmaře vinit z toho, že vytvářeli přitažlivý obraz Impéria, ovšem stejně tak bychom mohli obviňovat i ruské klasiky, počínaje Puškinem a konče Čechovem, včetně těch, kteří měli naprosto opačné úmysly. Jde o to, že specifikum umění, jako způsobu přenosu informace, spočívá v tom, že jím předávané obrazy závisí nejen na „vysílači“, ale také na „přijímači“. Tedy, na čtenáři nebo divákovi. A za obrovskou hustotu přenosu se platí požadavkem, aby „vnitřní filtr“ příjemce informace odpovídal tomu „vnitřnímu filtru“, pomocí kterého bylo to či ono umělecké dílo vytvářeno.
k3 2

Což znamená, že spotřebitel uměleckého díla musí znát a chápat spoustu informací, které existovaly v době jeho vzniku. A tyto znalosti jsou určeny historickou situací. Což je pochopitelné – pokud chce vytvořit něco „čtivého“ bude se autor nevyhnutelně orientovat na svého současníka, a ne vytvářet si „pomník“, přemýšleje o tom, jak ho budou chápat za sto let. Proto není povinen rozžvýkávat každé slovo. Ostatně, slova – to není takový problém. Nakonec, co je to „poštovní kobyla“ nebo „stodola“ lze vždy nalézt ve slovníku. Podstatné je něco jiného – mohou se měnit nejenom idiomatické konstrukce, ale celé vrstvy života proti tomu, jak je viděl autor. V případech, kdy historie prochází body bifurkace, je pravděpodobnost něčeho takového rovna 100%.

V důsledku toho, spotřebitel ve snaze zrekonstruovat požadovaný obraz dostane zkreslenou představu. V tom lepším případě prostě nechápe, co mu chtěl autor sdělit. V tom horším – se domnívá, že všechno pochopil, ale ve skutečnosti se jeho představy naprosto rozcházejí s autorovými. Tak sovětský člověk let 1960-1980, ve snaze reprodukovat klasiky „zakódovaný“ obraz Ruského impéria, implicitně pomíjel dělení společnosti na stavy, chápaje ho v lepším případě jako dělení „na bohaté a chudé“. Navíc i představy o tom, co je to „chudý“ a co je to „bohatý“ bral také prizmatem sovětské společnosti. V důsledku čehož jak superbohatství, tak bída byly pro něj nepochopitelné. Ale při tom byl přesvědčen, že všechno chápe. V jeho představách byli „chudí“ – „uklízečka s platem 80 rublů“, kdežto „bohatí“ – „ředitel s platem 300 rublů“. K tomu porovnat tento stav s opravdovou bídou, kdy nejsou peníze ne na maso a máslo, ale na chleba, k tomu již nedošlo. Nemluvě už o stavovské společnosti jako takové – o tom, že většina obyvatel Impéria neměla přístup k normálnímu soudnímu či administrativnímu systému a vůbec existovala ve vztahu k příslušníkům vyšších stavů v úplně jiném světě.

To sovětský člověk neviděl. Viděl něco jiného, pochopitelného. Viděl: „…Kdyby k vám nečekaně přišli hosté, skočte do sklepa a vezměte skopovou nohu…“. Klasikové používali takovéto všední záležitosti ke spojení událostí nebo k vytváření obrazu nějaké postavy, samostatný význam pro ně neměly. Ovšem pro člověka zničeného frontami v obchodech a nutností „shánět“ zboží, byla tato skopová noha jasně viditelná a zároveň důležitá.

k3 3

O to více, že si nedokázal představit, že tato „skopová noha“ ve skutečnosti byla údělem tenounké vrstvičky lidí. Sovětský člověk žil ve společnosti velmi slabě rozvrstvené. A bral boháče i chudáky pomocí sovětských měřítek, dělaje „nutnou korekci“, která podle jeho názoru dělala jeho představu objektivní: „jestli tedy boháč mohl jíst křepelky a kaviár, pak chudák si mohl dovolit maso a mléko“.
Stejně tak, čtouce popis zlodějin a čachrů byrokratů nebo despotismu mocných, interpretoval to sovětský člověk pomocí pro něj běžného okolí. Představit si, jakých rozměrů může dosahovat rozkrádání nedokázal – ano, v SSSR byli úplatkáři, i podvodníci a zloději, ale jejich role byla velmi omezená. A maje před sebou tytéž „Mrtvé duše“, si sovětský člověk vůbec nedokázal představit to, co viděl Gogol – to, že zlodějina a úplatkářství je podstatou existence tam popisovaných postav.

A už vůbec neděsil sovětského člověka „strážník“ s jeho „pudovými pěstmi“, protože za touto postavou „viděl“ sovětského okrskáře. No, pudová pěst, ta je přece na chuligány a zločince… A to, že ta pěst obyčejně dopadala na hlavu ne chuligánů, ale příslušníků nižších vrstev, bylo pro sovětského člověka nepředstavitelné.

A vycházelo mu, že žít v Impériu nebylo až tak špatné. Vidouc platy předrevolučních dělníků, porovnával je sovětský člověk s předrevolučními cenami, požívaje k tomu sovětskou strukturu výdajů. Například zjišťoval, jaké množství jesetera si bylo možno koupit. To, že mimo jesetera bylo nutno například platit nájem nebo uhlí, sovětského člověka příliš nezajímalo. Nebo to, že návštěva lékaře odpovídala takovému množství jeseterů, které si ani nedokázal představit.

k3 4

Ale hlavně v SSSR nechápali, že všechna ta potravinová nádhera byla dána krajně nízkým příjmem většiny zemědělských producentů – rolníků. Tento známý fakt, zkonstatovaný již Braudelem, v podstatě znamená, že země se nachází na nízkém stupni vývoje. Ovšem pro sovětského inteligenta nebo dělníka to nebylo důležité – nemohl přece pokaždé, když vzal do rukou knihu, verifikovat si pročtené u Braudela nebo zkoumat strukturu výdajů petrohradského dělníka na počátku XX. století. Chtěl prostě číst knihy o životě v „té době“, a když narazil na popis života, řekněme, inženýra, porovnával ho s reálným sovětským životem inženýra. A to srovnání rozhodně nebylo ve prospěch SSSR.

Ovšem vnímání beletrie – to je pouze část problému. Ještě výraznější nesoulad vznikal, když šlo o vnímání obrazu dorevolučního Ruska na základě filmu. Hned zpočátku vznikala výše uvedená chyba, spojená s tím, že režiséři a herci byli sovětskými lidmi. A tudíž vše, co bylo řečeno o chápání dorevolučního života sovětským člověkem, platí i o nich. Ale kromě toho vznikaly v případě filmu též „chyby druhého řádu“, dané tím, že při každé konverzi informace z „nosiče“ na „nosič“ (z knihy na film) se chyby kumulují. A i sám jazyk filmu, obracející se především k emocím, ukázal se být neschopným vyjádřit mnohé myšlenky klasiky. Pročež v takzvaných „historických“ filmech se důraz kladl především na „výpravu“.
k3 5

T.j. tím hlavním se stávaly krásné šaty hereček, krásné interiéry a, neboť se jednalo hlavně o život vyšších vrstev, galantní chování pánů a jejich krásná řeč. To všechno samo o sobě naprosto odpovídalo realitě, ale vzhledem ke „zmizení“ nižších vrstev, ucelený obrázek to neposkytovalo. Neboť při zfilmování téhož Čechova nebo Tolstého, filmaři nebrali v úvahu, že pro spisovatele nižší vrstvy existovaly implicitně, jako norma, a tudíž necítili potřebu popisovat lidové masy v každé scéně. Jenomže po zkreslení, zpočátku ve vědomí sovětského člověka, potom v „zrcadle filmu“, a potom znova ve vědomí, obraz dorevolučního života byl zkreslen do naprostého protikladu tomu, jak ho viděli autoři původních děl.

Prostě, zůstaly pouze šaty a způsoby. „Bály, krasavice, lokajové, junkeři…“. A francouzská bageta. Dokonce i problémy těch nejvyšších vrstev, vylíčené například v „Anně Karenině“ nebo „Višňovém sadu“, nebyly přijaty a pochopeny sovětskými lidmi. A to nemluvím o nechápání samotné podstaty třídní společnosti, neproniknutelně rozdělené na stavy, polofeudální s jejím barbarským systémem útisku. Pročež obraz překrásného „Ruska, které jsme ztratili“ se stal převládajícím ve společenském vědomí ještě dlouho před pěrestrojkou.
k3 6

Poté co vznikl, začal tento obraz ovlivňovat nové filmy a knihy. Vznikla kladná zpětná vazba – s každým dalším dílem množství kladných rysů Ruského impéria dále rostlo, dokud koncem osmdesátých let nepřesáhlo všechny meze, což demonstroval i proslulý Govoruchinův film.

Dokonce ani přechod k opravdovému kapitalismu se všemi jeho „půvaby“ neměl za následek pochopení – lidé věřili, že je to buď nesprávný „kriminální“ kapitalismus, nebo jeho „počáteční stádium“, a tudíž, že po nějakém čase se stane stejně tak překrásným, jako v tom ztraceném Rusku. S tím souvisí i totální nadvláda pravicových idejí, která trvala prakticky celá devadesátá léta a teprve nyní pomalu pomíjí. Obraz „Ruska, které jsme ztratili“ dnes již nevypadá tak přitažlivě.

Přesto, proces narůstání počtu chyb pokračuje jako lavina – filmy podobné vykřičenému „Admirálovi“ jsou již variací na základě pěrestrojko-postsovětského obrazu Ruského impéria, t.j. bavíme se již o „chybě třetího až čtvrtého řádu“. T.j. ty filmy jsou jednoznačně nesmysl.

k3 7

A dá-li se vystoupit z trendu narůstání chyb, není jasné. Možná, jestli se odrazit od čistě archivních/statistických dat, t.j psát scénář zcela abstrahujíc od vlastních představ, dalo by se stvořit něco přijatelného. No a samozřejmě číst klasiku a chápat, že film představuje ten nejnižší stupeň věrohodnosti. Ovšem těžko říci nakolik to je pro současné filmaře reálné.

Nejzajímavější je, že pomalu začíná zpětná reakce na vytvořený pozlátkový obraz, s „proměnou elfů v orky“, kde místo zářícího Impéria zaujímá cosi podobného německým karikaturám z časů První světové války. Jako první při tom utrpěl „symbol“ sovětských liberálů, „nejpozlacenější“ obraz cara Nikolaje Druhého, z kterého se čím dál tím více stává jakési komické nedorozumění (s důrazem na všelijakých absurdnostech, jako masové střílení koček). Což je ovšem také zákonitá etapa hromadění „chyb vnímání“. A to je teprve začátek…

Reklamy

66 comments

  1. Janika

    Asi si každý při čtení bude vybavovat podobnou situaci u nás, vlastní zážitky, zkušenosti, dojmy. Je jich spousta, těch osobních každého z nás. Za komunistů jsme měli zkreslenou představu o krásách kapitalismu skoro všichni. Většina z nás, myslím, z toho vystřízlivěla, a doufám, že rozumně, ne stylem ode zdi ke zdi.

    Na rozdíl od toho, co píše autor o Rusku, pozorujeme u nás zvláštní jev – idealizování minulého režimu, aniž by to mělo oporu v beletrii a filmech. Naopak, naše současná „kultura“ stále snaživě předvádí hrůzy socialismu. Už po sté jsem slyšela mantru, jak v Ženě za pultem byla předváděná nereálná samoobsluha, že takové to ve skutečnosti zdaleka nebylo. Připadám si, jako kdybych spadla z višně a jen nesměle si dovolím pípnout, že u nás, tam, kde jsem nakupovala, takové samoobsluhy byly, takovou sklerózu zase nemám, abych si to nepamatovala, tohle je naprosto reálná vzpomínka ze života. Hloupé propagandistické lži ale vedou k tomu, co jsem zmínila na začátku odstavce – k nerealistické idealizaci. Tyhle dvě věci je třeba odlišovat.

  2. Sio

    Podle mě je to hloupá paušalizace. Jak kdo vnímá umělecké dílo, třeba román, to závisí na jeho vzdělání a představivosti. Samozřejmě zde nejde o tituly a formální vzdělání, i doktor nebo inženýr může být nevzdělán, ač je ve svém oboru dobrý.
    Nicméně, paušalizovat to na všechny a ještě je nazývat „sovětský člověk“ – to je buď propaganda nebo specifická tupost. Tak jako všude, i v SSSR, byli lidé, kteří stíhali při čtení románu nebo u filmu jen sledovat hlavní děj a také lidé, kteří vnímali dílo ve vší barevnosti. Díla jsou dobrá a špatná, samozřejmě, ale ta dobrá většinou „barevná“ jsou a někdo to vnímá víc, jiný míň.
    Autor není jediný, kdo si svým géniem uvědomil, že v carském Rusku žilo 99% lidí z dnešního hlediska jako zvířata, lidé trápení hladem, zimou, umírající na nemoci, vyčerpání, žijící ve špíně a zhusta v zemljankách. Že neuměli číst a psát. Že malé děti dřely do úmoru. Že něco podobného by se nenašlo už ani v ghettech v Jižní Americe. Život těchto asi neměl velkou cenu a nebyl dlouhý. Jsem tu snad jediný, kdo to nepovažuje za objev?
    Na druhé straně, včera, dnes i zítra ty budou lidé, kterým nedostatek obrazotvornosti zabrání uvědomit si společenský kontext, v jakém se konaly plesy u carského dvora. Označovat je „sovětský člověk“ – nemám slov.
    A s používáním slova „komprese“ využívaném ve smyslu, v jakém se používá u počítačů má autor také ohromný problém. Neměl moc šťastnou ruku, zní to celé jako nesmysl.

    • vittta

      Já jsem to pochopil tak,že ten pojem „sovětský člověk“ vyjadřuje typ ..ne ani tak přímo člověka,ale spíše jeho ..jakési „vytržení z reality,resp.stupeň vytržení z reality.
      Mirror třeba níže píše o svém zážitku s SSSR-tam si“sovětský člověk“ libuje nad svým bohatstvím,zatímco reálsocialistický člověk to vnímá jako bídu.
      Přitom se Rus od Čecha nijak biologicky nelišil,v případě textu Mirrora se dokonce nijak zásadně nelišili ani vzděláním.(i když ti rodiče vzdělaní být nemuseli-ale měli minimálně určitý přístup k informacím od vzdělaného syna)
      Takže tedy podle mě sice záleží na vzdělání a představivosti (při vnímání uměleckého díla) ale také záleží na prostředí,které toho vnímajícího člověka formuje a tedy především formuje i jeho představivost.
      O čemž tedy článek podle mě je.
      Jak by jste tedy nějak slušně obyčejné lidi (a těch bylo 98%) v SSSR nazval?
      Sovětský člověk mi naopak připadá jako velice dobré pojmenování.

      • Sio

        Prostě jako lidi. Ani „reásocialistický“ člověk se mi nelíbí. Jak byste ho chtěl definovat, kromě toho, že žil v tom nebo jiném systému? Pak tu jistě máme mexického, německého, EU-člobrdu, kromaňonského atd. Co z toho plyne? Na mě to z článku působí, jakoby snad existovala kategorie člověk a zvláštní případ – blbý sovětský člověk. To se mi fakt nelíbí. Rusáci se od nás v základních věcech neliší. No tak jeho rodiče neměli RD jako Mirrorovi, no a co? U nás mnozí taky ne. A někteří ani nedosáhli na pořádný byt.

        • vittta

          Já…
          Já bych ho definoval „sovětský člověk“ a pochopil jsem to pojmenování tak,jak jsem napsal.
          Mexický či německý člověk už to tak nevystihuje,prostě ani v Mexiku ani v Německu nebyla tak obrovská možnost uzavřít „vlastní svět“ na 60 let.
          To je chtě-nechtě celý lidský život…
          A kategorie člověka podle mě jsou.
          Už pod pojmem „pravičák“ si jen málokdo představí něco jiného,než totál vymytého debila.
          Takřka nikdo si nepředstaví příznivce pravicových myšlenek.
          A mezi námi,ti „pravičáci“ mají opravdu dost specifické myšlení….

          • Sio

            Socialistický blok měl přes 300 mil. obyvatel, možná byl zbytek světa uzavřen od něj? A co Čína? Myslíte, že ta miliarda Číňanů na venkově nebyla a z větší části ještě není „uzavřena od světa?“ Myslím, že tam nemají místy ani zlomek informací, které měl „sovětský člověk“. Ten byl, mimochodem, téměř 100% gramotný, což se dnes nedá říct o miliardách lidí.

            • taras2

              Sio, vždyť ano, ono to označení „sovětský člověk“ nemá v Rusku hanlivé konotace, naopak, jestli jste četl Příběh opravdového člověka, tak tam se se sovětským člověkem šermuje pořád. Meresjev s dřevěnejma nohama dokázal lítat jenom proto, že byl sovětský člověk.

              • Sio

                Samozřejmě to vím. Tenkrát se věřilo, že vyrostou noví lidé, kteří budou lepší. Ale dnes, obávám se, je ten pojem interpretován jinak.
                Mi to vyznívá jako by někdo řekl, jo, to jsou ti soudruzi, naivové odtržení od reality, takoví ti hlupáčci, co věřili, že se člověk změní.
                Tak tedy já se na to dívám tak, že nadřazeně se vysmívat a kritizovat může každy blb. Ale snaha o to uvěřit, že člověk má šanci být jednou lepším – to má duši a byť by to bylo sebenaivnější, je to hodno úcty od těch, co to nedokáží nebo se neodváží.
                Člověk, který nemá velké sny je k politování.

                • vittta

                  Vy vycházíte z toho,že je to hanlivé pojmenování.
                  Já zase že je to pojmenování specifikující.
                  Pak si samozřejmě nemůžeme rozumět.
                  Ale je to „já o koze,Vy o voze“…

                  • Sio

                    To nic, není to nic proti ničemu. Chápu jak to myslíte a nekritizuji to. Jen jsem se snažil říct, jak to chápu srdcem, co jsem při čtení článku cítil. Prostě v jednom kontextu je „sovětský člověk“ v jednom významu a v druhém nabývá zase významu jiného. Třeba jsou to jen nějaké moje předsudky, nelamte si s tím hlavu. Jsem už asi zaujatý z předchozích dílů.

  3. Sio

    Janiko, to je samozřejmě třídní boj a s tím spjatá ideologie. Když se dnes ukáže fotka Masny, kde byly jen prázdné háky a dva kousky masa, nikdo už nedodá, že to bylo z počátku padesátých let a přídělový systém byl po válce v půlce Evropy. Tak nějak se tiše předpokládá, že to bylo v 80-tých letech. Kdo to neví a nezažil to, skočí na to. Ale tady nejde o umělecké dílo, ale o idoelogickou válku.

    • BARON LE SAMEDI

      Myslím sio, že se trochu mýlíte. Bídy bylo na Rusi hodně. Nicméně, chronické agrární společnosti „vytěžení zdrojů“ nehrozí. Mrtvé duše – lidé-žili, a nikoho moc nezajímalo, kde se vzali a co jedli, a jak se posunovali a kam (se svou pěstebnou činností). Kdybych chtěl udělat analogii, napsal bych, že některé části Ruska žily, aniž věděly, že nějakého „zlého“ feudála mají. Zatímco u nás, stačí vzít rok 1430, třeba , vyžrali lid císařští, pak knížecí (vojska Zikmunda Korybutoviče), pak husité, táborová polní vojska item zvaní sirotci….jó, v 6.-1. století př. n. l., kdy v celých Čechách bylo cca sto tisíc Keltů,, bylo blaze. Celý Hercyňský les, a hlavně mír po celá staletí. To končí odchodem, archeologové píší vymizením Keltů, a příchodem Germánských kmenů (poznáno podle typu hrobu). Za Keltů z deseti kila masa, které muž snědl bylo kilo „zvěřiny“. No a pak bylo temno, kdy se vlastně k zvěřině dostal jen majitel, nebo pytlák. Můžete si picnout srnce? Nemůžete. Ani rybu bez povolení.. natož raka na polívku, přitom názvy Rakovník, Rakov, jsou od potravního zapojení těchto živočichů..Na druhé straně mne baví pojednání o tom, jak feudálové jedli křepelky a kaviár. Křepelky patří k jídlům pro superchudé, a podstatné na jejich výživné síle je to, že se pták chytí do sítě (tu měl s sebou i Ötzi na ledovci před cca třemi tisíci lety), vyvrhnou se, a to vyvržené se se solí uvaří. Pajšl ptáka. Jinak přeji každému draní peří z křepelky, která jinak, pokud jde o maso, má tak dvacet deka svaloviny…..no ale proti gustu. Rolník s pár jitry a volkem se měl na Rusi lépe, než úředník s vysokou školou v Petrohradu, který měl fixní náklady, přičemž třeba zlatem oprýmkovanou carskou uniformu úředníka si musel platit ze svého. A musel i žít, proto „všichni brali“ vzjatky. Tehdy za cara, i dnes. To byli chudáci. Lékaři neléčili za násobky jeseteří ceny, ale chudé léčili i zadarmo, přičemž léky byly stejné, jako od babky kořenářky, která také rolníka neruinuje. Ars medica byla v technice, ve vědění, nejen v odhadu. Uklizečka za SSSR měla sice osmdesát rublů, ale pracovala tak dvě hodiny denně. Kandidát nauk dostával i pět set rublů příplatek, plus kvartýr atd. A všichni v Rusku byli kandidáty do třiceti, což u nás bylo neslýchané. Za cara se třeba ve vojsku vyplácela až funkce poručíka, a to ještě musel bydlet v kasárnách. Kapitán už bydlel v nájmu, měl služku pro ženu, a od majora si voják mohl dovolit i guvernantku k chlapcům, plukovníci už za rok našetřili dceři na věno, prostě, příjmy šly strmě nahoru, a generalita, ta už měla vily a zámečky. Také proto asi neznám generála-děkabristu.:-)))

      • Sio

        Víte, co je na tom úžasné? Že když to takhle postavíme, můžeme každý tvrdit opak a oba budeme mít pravdu. Kandidátů nauk jsem pár znal, měli cca 250 – 300 rb. A to byli docenti k tomu. Mohl jsem tam po škole rovnou v aspirantuře zůstat. Jedné aspirantce jsem navrhl celý softvér, co pak použila v kandidátské práci. Ano. měla 28, když obhájila. Na VUZ se chodilo v 17. Jo, kvartýr měli. A o prázdninách jeli „na strojku“ na Sibiř, dřeli tam 16 hodin denně jako barevní a vraceli se s dvěma tisícovkama v kapse. Někteří.
        Ale to vůbec nevylučuje, že někteří kandidáti, třeba v jiném oboru na jiném místě ten příplatek neměli, to je mi jasné.
        Stejně tak s těmi rolníky. Někde byl pán daleko, jinde blízko. Někde povolil víc, jinde míň. Pojem životní úroveň buď vůbec neřešili, nebo měl jiný obsah. Nechci tvrdit, že zatímco v Rusku úpěli, tady se měli skvěle.
        Nepopírám nic z toho, co jste napsal. Umím si to všechno velmi dobře představit, neodporuje to ničemu, co už vím. Ale vy sám moc dobře víte, že to nemělo nějakou všeobecnou platnost.
        Ale čte se mi to dobře, je to zajímavé. S takových střípků se skládá mozaika.
        Kolik hodin denně myslíte, že makala uklizečka v Československu? :-) A zase, případ od případu.
        Vy přece nepodléháte nějaké idealizaci venkovského života. Taky jsem si na něco vzpomněl. Za první republiky prý měly skoro všechny ženské na vesnici vyhřezlou dělohu od tahání těžkých věcí. A podle ČSÚ byla očekávaná doba dožití v roce 1920 v Československu 50 let. Chjo, ty průměru jsou taky na ho.. :-)
        Mimochodem – jeden z nejcennějších výdobytků měho pětiletého flákání v Rusku – pochopil jsem, že lidi mají všlmi různé hodnoty, z nich plynoucí priority a také různé emoční a mentální reakce na tu samou věc. Měl jsem po nějaké době „ty jejich“. Vážím si toho víc, než diplomu, co jsem tam dostal.

      • Janika

        Dobré poznámky, Barone. Četla jsem tuhle vyprávění staré vesnické ženy odněkud v Rusku, říkala „Nikdy jsme neměli peníze, ale i tak jsme žili.“ Oni se těm podmínkám přizpůsobili, ať už někde nahoře vládl kdokoliv.
        Ještě k té lékařské péči – je možné, že lidové léčitelství zná prostředky, které jsou prospěšnější než to, co nabízí doktoři.

        • Astr

          Ještě k té lékařské péči – je možné, že lidové léčitelství zná prostředky, které jsou prospěšnější než to, co nabízí doktoři.
          Ano Janiko :-)
          Stejneho nazoru jsou I nekteri lekari a nasla se I skupina lekaru ktera „pharnaceuticke vrahy“ dala k mezinarodnimu soudu, samozrejme bez vysledku (r2003)
          Dal jsem to na blog pokud budete mit zajem :-)
          Ma to nazev : Business se zdravim!

          • Sio

            Jistěže existuje byznyz se zdravím, kapitalismus dělá byznys se vším. Nicméně stále je jistější si zajít se zlomenou nohou na chirurgii, než na ni přikládat bylinky. Porod doma bych také zrovna nedoporučoval. Ale proti gustu …
            Člověk může pro své zdraví udělat opravdu hodně, pokud má nějakou disciplínu a vystříhá se škodlivých věcí. Ale z mnoha objektivních i subjektivních důvodů se to nám obyčejným smrtelníkům tak úplně nedaří a pak je ten doktor a v některých případech léčitel opravdu vhod. I když to stojí peníze.

            • Janika

              Sio, tak samozřejmě, že před chirurgem, operujícím kyčelní kloub či srdce hluboce smekám. Zrovna tak před zubaři a podobně. Smůla je, že takový předpisovač chemického svinstva si říká také doktor. A porody doma – celkem jsem pro. Prozradím ti tajemství – oni v té porodnici v naprosté většině případů nic zvláštního nedělají. Vlastně porody probíhají podle hesla „šlo to samo tam, tak to půjde i samo ven“.

              • jednooký

                To samozrejme funguje. Do momentu, kedy sa niečo nepotento…

              • Sio

                Janiko, zníš dost fundamentalisticky. Možná to třeba šlo v tvém případě dobře, ale já mám z té oblasti také informace řekněme o dost lepší než dobré. Promiň, ale komentovat „šlo to samo tam, tak to půjde i samo ven“ když mluvím se ženou, které si navíc vážím, prostě nemohu.
                Co se týče „chemického svinstva“, tak věř, že v mnoha případech je jednoduše nenahraditelné. Promiň, opravdu nemohu.
                Řeknu to jak to cítím. Překvapujete mě. Velmi. Nečekal bych od vás takový komentář.

                • Janika

                  Vůbec nerozumím, Sio. To „šlo samo “ atd. jsou slova mé kamarádky, sestry v porodnici a charakterizuje tak ironicky postoj tamních lékařů. Souzní s mými neblahými zkušenostmi. K takzvaným lékům mám odpor a nedůvěru, nikomu ale neberu víru v ně. Ani v rodině, jen jsem z toho smutná, když to vidím, tu závislost a vedlejší účinky.

                  Na něco se tě zeptám – po staletí lékaři léčili lidi utrejchy, které byl div, že někdo přežil. Syfilis rtutí, příkladně. Máme věřit, že po staletí se lékařská věda mýlila – a dnes už ne?

                  • Sio

                    Především, nebyla to ještě moc propracovaná věda, pokud to vůbec věda byla. O vědě se dá hovořit snad dvě století. Samozřejmě, že se MŮŽE mýlit. Ale mnohem méně, než dříve. Nicméně účinnost většiny léků je nepochybná. Že nefunguje všechno a na každého je přirozené. Že ani lékař není neomylný, to je rovněž přirozené, je to jen člověk. Že se farmaceutické firmy snaží prodat kdeco, to také nepopírám. Ale důvod k paušalizaci to není.
                    Sestra kamarádka v nemocnici je ta správná autorita? Pro mě ne. Je to asi jakoby pro někoho byl autoritou při stavbě mostu na dálnici řidič náklaďáku, co tam vozí štěrk nebo beton.
                    Jistěže VĚTŠINA porodů proběhne normálně. Najděte si statistiky přežití novorozenců na začátku 20. století a dnes, pokud máte pochybnosti.
                    Viz třeba „Graf 1 Kvocient kojenecké úmrtnosti v České republice v letech 1920–2011“ zde:
                    http://kdem.vse.cz/resources/relik13/sbornik/download/pdf/137-Langhamrova-Jana-paper.pdf
                    Čím si to vysvětlujete? Mimochodem – co byste udělala po předčasném porodu v domácím prostředí? Co má umřít, ať umře?
                    Co se léků týče, nejsem naprosto příznivec jejich nadužívání, ale nazývat je paušálně utrejchy – to se mi opravdu nechce hodnotit.

                    • Janika

                      Sio, zřejmě máme oba bolestné či jinak se člověka dotýkající osobní zkušenosti, ať už svoje, rodiny, známých. A tyto naše zkušenosti a prožitky jsou u nás dvou opačného rázu. Navrhuji nechat to být a debatě o tomhle tématu se vzájemně vyhnout.

          • Janika

            Astře, četla jsem to u Vás, je to samozřejmě zajímavé. Strašlivé údaje.
            Neměl byste také nějaké praktické ukázky toho lidového léčitelství? Tyhle věci mě moc zajímají. Aktuálně si léčím vysoký krevní tlak paprikovým čajem :-).

                • Astr

                  Cesnek je tez soucasti prirodni chemie :-)
                  Osobne jsem nazoru ze „prirodni“ chemie jako cesnek a dalsi jsou telu prijemnejsi nez ruzne patentovane, „beta blokatory“
                  a dalsi. Rozhodne to plati pro me telo:-)
                  Ale kazde telo reaguje jinak .:-)
                  Take lekar od lekare :-(

                  • merlin

                    česnek taky, ale jmelí, leč opravdu velký pozor s dávkováním, lepší je koupit si namíchaný čaj, kde jmelí je.

                    • Janika

                      Děkuji, merlin, o jmelí jsem ještě neslyšela. Koukala jsem na ty čaje, to stojí za pokus. Taky prý čaj z ibyšku, používali prý už staří Egypťané. Jen myslím je dobré tyhle prostředky nemíchat, aby člověk věděl, co vlastně pomohlo :-).

            • Astr

              I v cestine je rada dobrych informaci
              http://www.dedekkorenar.cz/clanky/o-zdravotnich-souvislostech/o-krevnim-tlaku-a-tepu.html
              http://www.microlife.cz/informace-o-zdravi/krevni-tlak/

              a take mnoho informaci zde:
              http://www.uspesna-lecba.cz/co-se-vas-tyka/poznejte-pravdu-o-krevnim-tlaku/

              Dulezita informace o tlaku;
              Cisla krevniho tlaku to neni choroba sama o sobe , je to jen informace!
              Informace o stavu tela , krevni tlak a jeho odchylky od normalu upozornuji ze „neco“ neni v poradku !
              Pokud kdokoli at lekar ci lecitel leci prave jen tlak sam o sobe a jeho uroven a nikoli pricinu s pouzitim patentovane chemie mohou po case byt ziskana i spravna cisla ale nedojde k vyreseni problemu ktery zmenu tlaku zpusobil , nedojde k vyleceni !!!!
              Pro srovnani s jinou lidskou „opravarenskou“ cinnosti uvedu priklad velmi srozumitelny
              I neodbornik vi ze pokud se mu ucpou vodovodni trubky v instalaci nepomuze zadne umele snizovani ci zvysovani tlaku, ale jen vymena ci procisteni!
              Zadny instalater neresi poruchu prutoku jen regulaci tlaku, jak cini nekteri lekari se znalosti spravnych chemickych preparatu na regulaci tlaku.
              Je samozrejme a zcela bez pochyb ze trubkovy a prutokovy system tela je mnohem slozitejsi a komplexneji reagujici system nez trubkovy system ve vasem dome ci byte :-)
              Jde o princip, jednoduchy srozumitelny a snadny k pochopeni I tem kteri nemaji radi prilis komplikovane cesty mysleni .
              Postup u veskere „lidske“ cinnosti pri reseni jakehokoli problemu by mel byt vzdy v principu stejny.
              Presne identifikovat problem ci zavadu a nasledne ji spravnym zpusobem odstranit :-)
              :-)

              • Janika

                Přesně tak, Astře, mě především zarazilo, že doktor se ani nenamáhá zkoumat, proč je najednou tlak vysoký, a hned dá prášky, které kdyby bylo možné po vyléčení vysadit, ale tyhle jsou od samého počátku brané jako doživotní! Kdyby třeba dal šanci pár měsíců změnit životní styl, upravit životosprávu, odtranit stres s prací a podobně. NE, hned natvrdo chemie.

                Díky za odkazy, ráda si to projdu.

                • Sio

                  No a co když medicína neumí zjistit, proč je tlak vysoký? Ona věda totiž skutečně není všemocná. Má tě poslat do háje s doporučením více se hýbat a méně jíst, zbavit se stresu? Říkáš, že máš vyšší tlak. Takže cvičíš dost, jíš zeleninu, vyhýbáš se stresu a přesto máš vyšší tlak? Pokud to neděláš, má tě doktor honit do cvičení, hlídat tvůj jídelníček a zakázat ti jakoukoli činnost spojenou se stresem? Nebo je to na tobě?
                  Jsou samozřejmě ale případy, kdy člověk žije zdravě, cpe se česnekem i jmelím a přesto má vysoký tlak. Třeba proto, že je starý a už halt má něco za sebou. Co pak?

                • vittta

                  Mě to také udělali.
                  2x za sebou jsem měl nějak 148/90 a už mám prášky.
                  Jenže jsem si nevzal ani jeden a už mám zase bai-voko 125/80.
                  To je ale věc určitého rizika.
                  Risknul jsem,že se to srovná-a srovnalo.
                  Jiný riskne-ale nesrovná,já si koupil mašinku na tlak,jiný se na to vykašle a má dojem,že je OK-až najednou natáhne brka,nebo hejbe půlkou ksichtu a na vozejku přemýšlí,co udělal špatně.
                  Já si myslím,že Sio má pravdu.
                  Doktor není Bůh a farmakologie není boží ruka.
                  Ale není to ani ďábel a farmakologie ďáblova hnáta.
                  Je to fantastický obor,který dokáže udržet v solidní kondici i toho,kdo by jinak dávno čuměl na kytky zespodu.
                  Bylinky a přírodní léčba jistě není špatná-ale ruku na srdce-alternativci nadávají farmakologům,že to jsou obchodníci se smrtí a špinavými kšefty-a sami prodávají bylinky a výtažky s marží,o které se farmakologům nezdá ani v nejdivočejších snech.
                  Jsou to úplně stejní (minimálně) zloději.
                  Janiko,nejlépe radí ti,kterým nic není.
                  Tohle bych nežral,tohle mi dělá dobře,na tohle bych se vy..kašlal,tahle paní povídala,že je tohle super.
                  Jenže jak se nemoc rozjede,nikdo na žvásty nekouká.
                  S kapačkou v zápěstí už nikdo nepřemýšlí,jestli jsou doktoři kreténi a farmakologové vyžírky a podvodníci.
                  Buď skloní hlavu před moderní vědou a vloží svůj život do rukou lékaře-nebo v 90% případů zemřou.
                  Jistě může zemřít i ten,který se skloní a svůj život do rukou lékaře vloží.
                  Jen těch je v % řádově méně.

                  • Sio

                    Jedno je pravdou. Než člověk začne brát léky na tlak, měl by si to třikrát rozmyslet. Obvykle je to nevratný proces, to je fakt. Určitě je dobré napřed zkusit zlepšit životosprávu. Jakmile je to i pak chronické nebo je tlak příliš vysoký, je to už riziko. Těžko se s tím smiřuje, to je fakt. Já mám občas vyšší a občas normální. Humorná scéna na můj účet se odehrála jednou v lékárně. Byly tam tři fešné magistry, manželka něco vybírala a já se nudil. Byl tam takový stroj. A já byl zvědavý. Tak jsem tam vhodil 5 Kč a strčil dovnitř ruku. Ve stroji to zachrastilo a pak se můj tlak, který byl 145/85 jistě zvedl násobně. Ten stroj totiž začala vyřvávat na celou lékárnu.
                    „Máte vysoký tlak. Navštivte lékaře. Měl byste dodržovat dietu, pohybový režim a vystříhat se stresu. Blablabla …“
                    Mlel asi 2 minuty a já měl pocit, že je to hodina. :-)

              • Sio

                Kde se dá prosím vyměnit kardiovaskulární systém? :-) Jinak čistě technicky, pokud bych měl v potrubí zvýšený tlak a věděl, že na výměnu nemám a čištění je velmi nákladné nebo nemožné, neměl bych ten tlak přeci jen raději snížit, ať mi to porubí nepraskne? Povídejte někomu, komu střílí tlak na 220, že si má dát česnek a přestat otravovat. :-) Takový tlak je nebezpečná nejen pro tepny a žíly, ale také pro srdce. Než se podaří něco pročistit, může být pozdě. Takže ta čísla nejsou rozhodně jen informace. Vysoký tlak je nebezpečný sám o sobě, zvláště u staršího člověka.

                • Astr

                  Sio tak to si hrajeme se slovicky ?
                  Rikam ze vysoky tlak neni nemoc sam o sobe, je to informace ze neni neco jak by melo byt. Je to reakce tela.
                  Muj nazor je ze pokud pomuze pohyb, snizeni vahy, zmena potravy, dam tomu prednost pred patentovanou chemii.
                  Opakuji muj nazor. Moje omluva ze jsem tam IMHO nedal hned aby bylo jasno :-)
                  Dozije li se nekdo vysokeho veku tak samozrejme plati ze organismus jiz neni to co za mlada, ze doslo k opotrebeni , telo zestarlo se vsemi dusledky ktere opotrebeni a stari prinasi.
                  Pak samozrejme nadavat na byznys se zdravim pro takoveho cloveka nic neresi:-)
                  Opet uvedu priklad ze zivota starcu.
                  Prvni nebral zadny medicament a odeslo mu srdce, druhy snizil tlak medikaci ale diky snizenemu tlaku se mu po letech nedokrvovaly koncetiny a skoncilo to amputaci, pak se to nehojlo a take byl konec. Ano sice pozdeji ale byla tam pak I velka bolest a utrpeni.
                  Ten treti jeste zije ve stareckem pohybu na cesneku , rostlinkach prirody a bez beta blokatoru. Na otazku co az se to s lety jeste zhorsi rika ze pak uz nema smysl zit.
                  Ve starych spolecnostech jeste drive kmenovych lide umeli nejen zit ale I zemrit.
                  Umet zemrit je stale jeste vlastni nekterym lidem. Drive bezny jev. Tato Informace je to od lekare ktery se zabyva zivotem starych lidi a jejich odchodem ze zivota.
                  Ja zde zazil priklad rodicu jednoho z farmaru. Kdyz dedecek po 90 zemrel jeho zena jej v kratke dobe nasledovala .
                  Do jeho smrti byla zdrava a bez potizi!

                  • Janika

                    Líbí se mi, co o tom píšete, Astře, i ty příklady jsou hezké.
                    Měla jsem strejdu, diagnostikovali mu rakovinu plic ve stejné době jako panu Haničincovi. Pan Haničinec se svěřil do péče lékařů, strejda léčbu odmítl. Žil dál jako předtím, naplno pokud to šlo, až do konce kouřil a rád se napil. Přežil pana Haničince asi o rok a půl.
                    Ale jsme v tomhle svobodní, každý ať si zvolí svůj způsob, svou cestu.

                  • Sio

                    Astře, moje příspěvky vznikly jako reakce na paušální tvrzení Janiky, že z lékařů uznává jen chirurgy a zubaře, ostatní jsou jen předepisovači jedů. Pokud se vaše výroky vztahují na lidi, kterým dohromady nic není, mají třeba jen lehce zvýšený tlak, nejsou moc staří atd, budiž. Vlastně na mě ta diskuse celá působí dojmem, že je vedena z pozice, „jen pro skoro zdravé“ a „v podstatě mladé“.
                    Pak ovšem si dovolím připomenout, že lékaři tu nejsou jen pro ty „málo nemocné“ a mladé. U těch se skutečně mohou dobře fungovat léčitelé a dobré rady, kterých jsou plné dámské časopisy, podobné weby a esoterická literatura. Půlka úspěchu je pak zlepšená životospráva a stravování, druhá placebo efekt. Proč ne? Vždy je lepší začít s tímto, pokud to funguje.
                    Ty jednotlivé příklady jsou sice hezké, ale plno takových příkladů je u reklam na nějaký přípravek, třeba na hubnutí nebo růst vlasů. Proto jsem k tomu dost skeptický, pardon. Samozřejmě se najde spousta příkladů pochybení lékaře nebo zázraku u léčitele. Ale také naopak.
                    Umění umírat – proč ne? Ale zase to nebude u každého stejné. Někdo má proč žít, i když je nemocný a někdo zase ne i když je zdravý.
                    Problém těchto debat je v tom, když se někdo chytí pár konkrétních případů ze svého života a zpaušalizuje to na všechno.

                    • Astr

                      Sio jestli nekdo nekde neco „zpaušalizoval“ tak je to prave onen pharma – prumysl ktery z toho ma milliardovy business,
                      a samozrejme ze ma I sve obhajce nebot ona ta patentovana chemie funguje I kdyz zase bez pausalni platnosti ale jen nekdy a v nekterych prikladech.
                      Uz se I slusni doktori nasejrili a dali to k soudu cely ten svinsky bysnys ktery na prvnim miste vidi cloveka jako zdroj vyborneho vydelku. Lide jako Vy ale vidi ze to funguje lepe nez nejaci neschopni sarlatani a proto at zije multimilliardovy business se zdravim!
                      cha cha cha
                      Zadny priklad ktery je jen okrajovy ale nektera fakta.
                      Bezte k lekari a reknete ze vas uz nebavi zivot at Vam da neco na umreni.
                      Pokud Vas neposle na psycho vysetreni tak Vam sam vysvetli ze prisahal, takze nic takoveho nemuze udelat!
                      Ale tentyz doctor do vas bude cpat statiny, betablokatory a dalsi patentovane sajrajty s vysledem NEPAUSALIZOVANYM ALE VEDECKY OVERENYM ze v jednom pripade po tomto sajrantu nekomu odejdou jatra, ledviny, slinivka az za 25 let a nekomu uz za 10 ci jeste drive, podle stavu organismu take stari atd,
                      Mam uz dost let na divani se kolem a sledovani „vedeckeho“ I nevedeckeho pokroku abych videl na co lide odchazi.
                      Jeden soused je diky patentovane chemii je jiz na dialize protoze mu diky tomu sajrantu po letech odesly ledviny .
                      Dnes to sice dialyza resi, ale co to je z zivot byt denne nekolik hodin na trubkach ? Se mu nedivim ze rika ze uz ho zivot nebavi.
                      Samozrejme ze Sio coby obhajce vedecke pharmacie bude obhajovat soucasny stav pausalizovanym argumentem ze ne FSICHNI doktori pisi chemikalie jako na bezicim pasu jako Bata cvicky ale s rozmyslem :-) Takze predepisi jinou sracku od jine firmy !
                      Chemotherapie a radiotherapie jako hlavni zpusob lecby proti rakovinam!
                      S jakym vysledkem a upesnosti.?
                      USA budiz ukazkova v tom ze lekari kteri zacali hledat jine cesty kdyz vidi jak chemo zabiji jak nemocne tak zdrave bunky, jsou vylouceni z lekarske komory. Mnozi odchazi do jinych statu a na pr. jejich „prirodni“ kliniky v Mexiku maji vyssi uspesnost nez uzivana vedecka chemo !
                      Tesinska jablicka k dostani zde :-)
                      Dying of Pancreas Cancer? – Don’t give up until you consult us‎
                      http://www.cancer-institute.com/‎
                      Pritom rakovina slinivky je ve vetsine pripadu smrtelna. I Ceska literatura mluvi srozumitelne!
                      Bereme-li v úvahu pacienty se všemi stadii choroby, pak 5-leté přežití je asi 1 %, přičemž většina pacientů umírá již během jednoho roku. Ctete zde:
                      http://www.jakoja.cz/article/Rakovina%20slinivky%20b%C5%99i%C5%A1n%C3%AD
                      Uvadim tato fakta jako reakci na obdivne vyjadreni ktere zde napsal SIO na adresu „vedecke“ pharmacie :-)
                      Hlavne ne neco zpaušalizovat !
                      Neni treba, staci fakta:-)
                      Samozrejme jak ktera:-)
                      Treba ta o multimilliardovem businessu se zdravim !

                  • vittta

                    Já tohle nerad slyším…
                    Jak jsem vyrůstal u té prababičky,ta byla vážně nemocná.
                    Trpěla hroznými bolestmi.
                    Co ta se navolala boha na pomoc,aby jí dovolil zemřít (nejspíš ale veřící nebyla)
                    Naříkala tiše,abych se nevzbudil..jenže já to slyšel,jako kdyby to křičela do celého světa,byly to celé hodiny.
                    Nemohl jsem jí pomoci a už navždycky to ve mě zůstalo.
                    Nakonec si to „vyžrala“ až do dna.
                    Přitom byla statečná a nebála se smrti,tím jsem si jistý.
                    Sakra Astře,já vím,že jste starší než já a máte větší zkušenosti-ale umírání není romantika a člověka leckdy něco chcě-a není mu dovoleno.
                    Ani žít-ani zemřit.

                    • Astr

                      Vase vzpominka na prababbicku je vzpominka ktera patri jiste k nejsmutnejsim z vaseho zivota.
                      Podobnou jsem mel a zustalo to ve me navzdy,
                      kdyz jsem prijel do maleho mesta odkud pochazi moje matka a tam zazil neco podobneho.
                      Mlada krasna zena bratrance dostala velmi rychlou a agresivni rakovinu se strasnymi bolesmi a lekar nemel ani morfium ani jiny ucinny prostredek na zmirneni bolesti!
                      Pocit bezmocnosti je opravdu strasny :-(
                      Dalsi duvod nemit rad byznys se zdravim ktery neumi ani pomoci kdyz uz neumi vylecit !
                      Pro postizene je jedno zda drive proto ze medicament nebyl ci nebyl dostupny nebo dnes proto ze chudas na nej nema !
                      Tato kapitola lidske historie by mela byt v budoucnu vyucovana jako doba nelidskosti,, hruzy a temna !

                    • Janika

                      Souhlasím s Astrem. Když už medicína nemůže vyléčit, měla by zbavit bolesti. To by mělo být to nejmenší, co může pro člověka udělat. Nevolám po eutanázii, ale po možnosti milosrdného spánku. No a víte, proč ho starým trpícím lidem neposkytují? To mi zase vysvětlila dlouholetá pečovatelka v domově důchodců – protože pak lidé žijí déle…

                    • vittta

                      Nerad o tom mluvím,to je fakt-jenže tady to mělo ještě další aspekt,týkající se morálky a etiky.
                      To oni by jí asi bolesti zbavit dokázali-jenže by jí zbavili i rozumu.
                      Ona žila ještě dalších 15 let.
                      Stejně si myslím,že jen kvůli mě.
                      A dřela a dřela,cvičila,i když se nemohla pomalu hnout.
                      Také by se nehnula bez těch cviků.
                      A skutečně se pak dobrých 5 let nehnula…
                      Ta měla když konečně zemřela takový mír v obličeji,že bych tomu nikdy nevěřil,kdybych to neviděl na vlastní oči.
                      A také mohu potvrdit,že před smrtí se vrátí nemocnému čisté vědomí,jak už celé roky nikoho nepoznala,pak najednou poznala všechno.

                    • Janika

                      Vittto, to musela být obdivuhodná žena. Byla statečná a velká bojovnice. Asi tě měla moc ráda.

                    • vittta

                      Ještě jsem jí já kretén pořádně zlobil.
                      A leckdy dost hnusně…to ovšem byly velice složité vztahy,jak už napovídá to,že jsem byl u ní,i když ne pořád.
                      Ale z dětství si ani pomalu nic jiného nevybavuju,jako kdybych ani jinde nebyl.
                      Také bych si myslel,že se každý smrti bojí-ale ona se opravdu nebála,to jsem si jistý,protože vím,co mi v krizích povídala,bez sebemenšího náznaku nějakého děsu.
                      Naučit se ve vhodný okamžik držet hubu mi trvalo dost dlouho a stejně to ještě není ideální.
                      Ale jedna věc je jistá-bez ní bych dneska (nebo rozhodně tehdy) jen vymetal kriminály.
                      Když si to dneska zpětně promítám,(a to je dost často-samozřejmě přesně tak,jak mi mnohokrát předpovídala),musím jednoduše žasnout,co dokázala.
                      Také něcdo neudělala dobře,to je jasné,jenže dokonalý není nikdo.
                      Ale byla tvrdá jako kámen,tehdy ti lidé byli prostě tvrdší,proto mi také dodnes přijdou vesměs ti zhýčkaní nýmadi doslova jako banda ubohých sráčů.
                      Moje babička-její dcera-jí do smrti vykala…do té svojí.

    • BARON LE SAMEDI

      v masně byly alespoň konzervy a čínskej luncheon meat. Kostelecké uzeniny pána Babiša aka Andreja Bureše nedokáží vyrobit to, co měl komunista v plechovkách v zaprášené masně. Taky byly kšefty s názvem nucený výsek. No, nebylo to maso alespoň zelený, jako dneska v Lidlu ….

      • Sio

        Co já pamatuju, bylo v Československu v masně všeho poměrně dost. Jen něco jako podpultovka. Moc jsem nakupovat k řezníkovi nechodil. Pro Rusy by to u nás v masně byl tenkrát ráj. Ale i tam jsem se cpal drůbeží a rybama kolik jsem chtěl. Vařil jsem si tlačenku z půlených vepřových hlav, delikatesa. A z mlíka se dal udělat bezvadný tvaroh. Na čebureky a žitný chleba vzpomínám s lehce smutnou nostalgií a parnyje cypljata z rynku byly v bio kvalitě. Na chuti to bylo poznat. Dalo se sehnat ledacos. Jo, málo hovězího a nic moc salámy a sýry. Ale bez toho se dá žít. Mohl bych pokračovat, ale dělal bych si chutě.
        Mluvím o osmdesátých. Nucené výseky si pamatuju taky. Dala se tam koupit i konina. :-) Nic špatného na ní nevidím.

        • Janika

          Já si hlavně nevybavuju, že by tenkrát z masa při vaření vytekl litr vody a maso se zdrcnulo na míň než polovinu :-). Jinak samozřejmě, že nabídka dneska a tehdy je neporovnatelná, ale o tom není řeč, psala jsem o samoobsluze ze Ženy za pultem, že taková normálně koncem 80tých let existovala. Myslím, že je blbost srovnávat, co máme dnes a co jsme měli za socialismu. Počítače taky nebyly a nebylo to vinou zřízení, nebyly nikde, takové, jaké máme dnes.

          • Sio

            Tak porovnávat to můžeme, ale je potřeba znát kontext. Jiná doba, jiná produktivita, tempo života, žádný dovoz potravin, plusy i mínusy, Vůbec si nemyslím, že to bylo horší, než teď. S jídlem určitě ne, i když jsme neměli jahody v zimě.

  4. Mirror

    Jako středoškolák jsem byl s celou třídou na promítání filmu Ruský zázrak. Tehdy mne nejvíce zaujala carská rodina, která se koupala u Černého moře. Všichni po sobě cákali a ženské v sexy plavkách pobíhaly sem a tam. Kdyby nebyl film němý, tak by všichni rusky vřískali. Protože tato scéna byla hlavním tahákem filmu, my hoši jsme se na ni těšili. Druhý zážitek byl kůň, kterého museli podpírat, aby nespadl. Ještě k filmu patřili burlaci na Volze. Ze starých záběrů film slepila jakási manželská dvojice z NDR. Teď bude film určitě trezorový. V roce 1982 jsem navštívil Doněck a během vyjížďky k Azovskému moři jsme navštívili obyčejnou vesnici a tam rodiče jednoho kandidáta věd. Cesta byla asfaltová, ale asfalt volně rozhazovali lopatou. Jednotvárného jídla a pití měli dostatek, kování u oken a dveří neměli. Sklo v oknech v jedné místnosti chybělo. Jako sociální zařízení byla budka na dvoře bez sedátka jen s dírou, na okrajích kluzkou. Ruce se myly vodou z kotlíku s volným šroubem na dně, který bylo třeba zvednout, aby tekla voda. Bídný stav nemovitosti a movitých věcí uvnitř popisuji, protože v prvním dlouhém přípitku majitel domku vynášel svoje bohatství do nebes. Tehdy jsem si pomyslil, jak asi žili dříve.

    Zaujetí falešnou minulostí nepostihlo jen Rusy, ale také naše propagandisty. Seriál Bylo nás pět byl podle mého názoru naprosto nejasný. Lepší děti nekamarádily se synkem z chudobince, panička zacházela se služkou pohrdavě. Život za první republiky nebyl vůbec idylický, jak se teď ukazuje. Už vybavení bytu bylo v chudších rodinách ještě na začátku padesátých let velmi skromné.

    • Janika

      „Tehdy jsem si pomyslil, jak asi žili dříve.“ Mirrore, někdy tu skromnost lidem závidím. A při představě války takoví lidé snáze přežijí, než my.

    • vittta

      No,Bylo nás pět ale napsal..současník té doby.
      Jak na tom Poláček byl finančně nevím.
      Ale nepřišlo mi to úplně mimo…v konextu s tím,co jsem slyšel vyprávět,co jsem četl,nebo i jaké jsem viděl filmy,o kterých nebyla žádná kritika od těch,co dobu pamatovali…

      • Mirror

        Nečetl jsem knihu Bylo nás pět. Poláček byl dobrý autor a lidé mu ve své době jistě rozuměli. Přesto tvrdím, že podle mne nyní televize tuto dobu ve zmíněném seriálu trochu idealizovala. Invalida byl chudý, protože byl alkoholik. Ve filmu nejsou obyčejní chudí lidé, kteří byli bez práce. Bylo jich dost. Frekventované bylo nakupování na knížku, kdy se koncem měsíce jakž takž dluh srovnával. Hokynáři byli často neoblomní. Všimněte si, jestli služka sedne s pány ke stejnému stolu při jídle, který připravila. Toho jsem si zatím nevšiml. Donutit sloužit znamená dávat najevo třídní rozdíl. Když jsem se kdysi matky zeptal, proč lidi volili v roce 1946 komunisty, tak jsem dostal vysvětlení, že si nedovedu představit, co to bylo nemít práci. Pocházím z vlažně katolické rodiny a o politice se u nás nikdy nemluvilo. Otec dřel od rána do večera, matka se snažila udržovat domácnost, chovat králíky, kozu na mléko pro prase. Filmy pro pamětníky z předválečného období ukazovaly reálie lépe než dnešní prolhaná televize a prodejní filmoví režiséři. Film byla lidová zábava. Ukazoval sny o životě lepších lidí, ale když se dotýkal chudoby, nemohli si dovolit lhát, protože by měli menší návštěvnost.

        Nikomu své názory nenutím. Sám jsem viděl z nových filmů Černé barony, Tankový prapor a Pelíšky. Všechny ostatní prorežimní sračky ignoruji. Teď se omlouvám, pokud je něco opravdu pravdivého a hodnotného. Předposraní umělci se nechytnou tématu neúspěšných, o kterých mluvil Foldyna na demonstraci na Klárově.

        • vittta

          Invalida byl alkoholik,potože přišel u Zborova o nohu…
          A krize těžce mlela hokynáře Bajzu.
          Ten film (seriál) nebyl nějak idealizovaný.
          Je třeba také vidět,že to byl seriál komediální.
          Já zase jako dítě vyrůstal především u prababičky a dokud žil,i pradědy.
          Mnohé jsem slyšel a byla to tvrdá doba.
          Ještě v 70-80 letech si tkz.“drobili“(a) chleba do melty.
          Ze zvyku.
          Ještě dneska si pamatuji,jak jsem se divil při ukázce mazání chleba máslem či sádlem za I.republiky či RU monarchide.
          Když bylo čím….resp.čím bylo,ale ne vždy se mazalo.
          Filmů jsem tedy viděl víc-ale nijak mě jich drtivá většina také neoslovila.
          Prorežimní sračky…jasně.
          Ale také je to z jiné doby.
          Babička také nejraději koukala na ty svoje,když byla mladá.
          Ty jsou každému tak nějak bližší.

          • Mirror

            Omlouvám se za příkrost a paušální odsouzení. Oni to dopracovali tak daleko, že komunikaci s obyčejným lidem nemohou navázat. V kinech na jejich filmy chodí velmi málo lidí. Svoje angažovaná díla strkají do televise, která odvysílá všechno. Pak se vzájemně odměňují v sobotu v hlavním vysílacím čase. Nikoho ani nenapadne, že máme více než půl milionu nezaměstnaných. Jejich svědomí je netrápí.

            • vittta

              Ale jo,s tím naprosto souhlasím.
              Jsou to kapitální blbosti…nejen že jsou úplně bez nápadu děje,ale ještě je to politicky angažované.
              Když byl převrat,tak jsem se těšil…jak Svěrák udělá další parádní filmy a-la Na samotě u lesa,Cimrmana,atd..a místo toho dostal za průměrného Kolju oskara a nějaké Vratné lahve už byla úplná šaškárna.
              Nebo mě napadá Arabela,rozdíl mezi normalizační a svobodnou částí je obludný.
              A že na to nikdo nechodí…bodejť by jo,lidé zas tak blbí nejsou.

              • Mirror

                Svěrák nic parádního po převratu neudělal. Před převratem byl komunistou a po převratu otočil o 180 stupňů. Vystoupením ze strany se mohl vyhnout perzekuci a už se politicky neangažovat. To by mu lidi uznali. Pamatuji, jak se vybírala veselohra století. Před vyhlášením se hlasovalo esemeskami nebo telefonem mezi Koljou a S tebou mne baví svět. Pořad moderoval Svěrák. Lidi Kolju nevybrali, hlasovali o Svěrákově charakteru.

                • Janika

                  Tohle hlasování jsem nikdy nepochopila – S tebou mě baví svět – to je pro mě film sice milý, ale naprosto nudný. Kolja taky nic moc… Jako veselohru století bych určitě vybrala jiný film.

                  • vittta

                    Veselohra století bylo to hlasování.
                    Ještě dneska z toho mám „pachuť na patře“.
                    Bylo to trapné.

                • vittta

                  Svěrák je pro mě symbolem zrady.
                  Je to člověk,který má medailovou pozici z těch,kteří mě nejvíc zklamali.

            • Janika

              Mirrore, s tou příkrostí a odsouzením naprosto souhlasím, myslím, že není třeba se omlouvat.

              • Mirror

                Herci a spisovatelé ze sebe dělali svědomí národa. Jak se ukazuje nyní, hlavně herci jsou ochotni hrát v každém režimu. Jen někteří z nich si dokáží udržet popularitu a k levné agitaci se nepropůjčí.

  5. PeeBee

    vim, je to offtopic, ale pod starsi clanky se moc casto lide nedivaji:
    A startling 10,600 ill and disabled UK citizens passed away within six weeks of their sickness benefit being stopped in 2012, according to Canadian disabilities studies expert Samuel Miller.

    • Janika

      PeeBee, bohužel na Seala nemám spojení.
      Na link jsem se dívala. Bohužel překládám jen pracně a úmorně, tohle by chtělo číst v češtině…

      • Seal

        Díky za odkaz na zajímavý článek. Problém je v tom, že to, jestli došlo ke smrti před požárem nebo až při něm může určit jedině pitva (množství oxidu uhelnatého v krvi, spálené dýchací cesty, saze v hrtanu atd.). Celá ta událost je strašná a záběry ohořelých těl jsou děsivé. Ale ani u těch fotek se nejedná o jasný důkaz. Merlin tu už připomínala tzv. boxerský postoj, který vzniká až po smrti v důsledku působení ohně. Podobné fixace těla máte třeba v Pompejích, kde vedle kouřových plynů působil velký žár. Nejde o klasickou posmrtnou ztuhlost, ale o to, že vlivem vysoké teploty dojde ke stažení svalstva, ale třeba i šlach, které pak už po smrti dokážou dodatečně ohnout končetiny. Mě z těch různých zpráv už od začátku zajímají především informace přímo z Oděsy, které vycházejí ze znalosti místního prostředí. Dneska jde především o tzv. občanskou vyšetřovací komisi, která se samozřejmě nedostala ke všem původně slibovaným materiálům,ale na druhou stranu od začátku neztrácela čas nějakými vykonstruovanými slepými uličkami. Pokud by vás tyto informace zajímaly (třeba jenom jako srovnání s různými zahraničními informačními zdroji), tak kompletní zprávy této komise najdete na vláknu, které k oděsské tragédii udržuje tamní internetový portál Tajmer: http://timer.od.ua/syujet/mayskaya_boynya/