Vánoční píseň pro Zuzanu

Napsal Kamil Mudra

Štědrý večer byl stejně hezký jako všechny z let minulých. Přibylo opět pár kapek v řece času, od okamžiku kdy paní Tma vyňala z čarovné truhlice náruč šátků a počala jimi zakrývat město i okolí, místečko po místečku. Jen málo paprsků ještě pronikalo malými otvory, které protrhávala zvědavá okna do černého šatu této tiché kouzelnice.

Stejně, jako jiní v této sváteční noci, rozdala Zuzka své dárky, potěšila se s těmi, které dostala, popřála tátovi s mámou dobrou noc a hupla do postele. Usnout ale nemohla.
Čarovné kouzlo toho večera pronikalo k ní nejenom od stromku z vedlejší místnosti, ale i od ostatních, z celého domu, ulice, ba snad i z celého města.

Přemýšlela o stromcích, které opustily les, aby dnes lidé okolo nich prožili svůj hezký večer. Představovala si jejich bratry, kteří v tuto chvíli spali, přikrytí bílou, chladnou peřinou na všech místech, kam tak ráda jezdí. Představovala si, jak kývali větvemi na rozloučenou těm co byly odvezeny do města. Odkud asi přišel ten zelený chlupáč, pod kterým dnes ležely její dárky? Možná se spolu potkali už dříve, když ji některou ze svých větví pohladil vlasy ve chvíli kdy se sklonila aby mu od nohou utrhla štíhlou Bedlu. A jestlipak ji dnes večer poznal?

Zatoužila ho také pohladit na dobrou noc. Posadila se v posteli ale než stačila spustit nohy přes pelest, zastavil ji v pohybu zvláštní zvuk. Jako by pokojem tiše zazněl nejhlubší tón klavíru při sešlápnutém pedálu. Pak ji lehounké zacinkání přimělo aby se otočila k oknu.
Bylo otevřené ale vůbec od něj nešel chlad. Naopak… Spíše takové zvláštní teplo, jako od jarního slunce. Na parapetu seděl zlatovlasý klučina s očima jak hvězdičky a kýval jí na pozdrav:
„Ahoj Zuzanko!“
„Kdo jsi?“ podivila se “ A jak jsi se sem dostal?“
„Jsem Ježíšek a přinesli mne sněžní ptáci.“ zasmál se klučina zvonivým smíchem a pokračoval: „Celý den zněla moje harfa, jak jsi svou touhou abys mne spatřila rozechvěla její struny. Proto jsem přišel. Chtěl bych ti dát ještě jeden dárek.“ Při těch slovech seskočil z okna a posadil se na okraj postele. Nohy mu nedosáhly na zem a tak jimi za řeči kýval sem a tam.
„Ale vždyť ty jsi chodil mezi lidmi už jako dospělý muž. Jak je možné že jsi teď tak mladý? zeptala se a urovnala pokrčenou pokrývku.
„Každý může být mladý jak si přeje“ usmál se tajemným úsměvem „jenomže těm, kteří tomu nevěří, se to nepodaří. Ale teď už si něco přej. A pospěš si. Víš kolik lidí mne touží dnes večer potkat? Poslechni si jak moje harfa stále zní.“ potřásl malou harfičkou, kterou svíral v drobných dlaních. „Musí to být něco hezkého a zvláštního a jenom pro tebe“ dodal.

„Tak já bych si přála“ vydechla s napětím „pozdravit všechny kamarády toho našeho vánočního stromku.“
Lehounké mávnutí ruky malého klučiny nechalo rozplynout stěnu pokoje. Lůžko se potichu zdvihlo a rozletělo závratnou rychlostí do dálky. Tma se rozzářila stříbrným svitem, jako krůpěje rosy na černém sametu. Světla měst i osad pod nimi se proměnila v tisíce zářících čárek a postel zastavila svůj let nad zasněženým lesem. Ten se pojednou zavlnil a stovky stromů setřásly svůj bílý šat. Pak pozvedly větve k obloze: „Ahoj Zuzko! Těšíme se na tebe až za námi zase přijdeš.“ znělo od každého zeleného vrcholu a jí se zdálo že se celý les usmívá. „Ahoj stromy!“ volala na ně. „Nebojte, bude to brzy!“ zasmála se a posílala jim vzdušné polibky. Lůžko se opět vzneslo do výšky a zamířilo k domovu. Světla se znovu změnila v čárky – a za Zuzkou se zavřela stěna, jako by jejího předchozího zmizení nikdy nebylo.
Ježíšek stál uprostřed pokoje a oči mu zářily snad ještě víc než při jeho příchodu. „Udělala jsi radost i jim, nejen sobě“ podotkl. „A proto ti splním ještě jedno přání.“
„Ty jsi tak hodný“ žasla Zuzka „ani jsem se ještě nestačila vzpamatovat. Ale když mohu mít ještě jedno přání, tak bych chtěla abys mi zahrál nějakou tvoji písničku. Máš harfu, tak jistě hraješ a já věřím že umíš i takové, jaké lidi neznají.“
Ježíškovi v tu chvíli očka zaplála vzrušením. „Tak to je dárek i pro mne, Zuzanko, protože já smím hrát jen když mne o to někdo požádá. A v tenhle kouzelný čas hraji tuze rád.“

Hrdě se postavil do dirigentské pózy, v rukou se mu objevila zlatá taktovka a mocně se jí rozmáchl. Na okamžik všechno ztichlo, jako by celý svět zatajil dech. Pak se ale hvězdy roztančily a zastepovaly stříbrnými střevíčky, měsíc udeřil na zářivý gong a vítr se rozezněl zvukem hoboje. Sněhové vločky cinkaly jasnými tóny, všichni ptáci na chvíli přerušili svůj sen a krajinou se rozprostřel chór plný jásavých trylků. A za toho doprovodu, ponořil Ježíšek prstíky do strun a celá obloha zazněla jedinou písní – Vánoční písní pro Zuzanu.

Reklamy

12 comments

  1. Janika

    Děkuji Kamilovi za milý dárek pod stromeček v podobě téhle pohádky, psané pro jeho dceru. Při čtení jsem se neubránila dojetí a představovala jsem si tu malou holčičku, která měla to štěstí, že jí tatínek vypráví takovýhle příběh – i o ní samé.

    A pokud se holčička opravdu zajímala, nebo po této pohádce začala zajímat o stromek jinak, než jako o neživou dekoraci, tak je to krásné.

    Využívám této příležitosti a přeji všem návštěvníkům tohoto blogu krásné prožití následujících svátečních dní.

  2. BARON LE SAMEDI

    určitě se připojuji s přáním prožití alespoň pěkného Štědrovečerního večera. Lidé by si měli, tak pěkně jako pan Mudra, vyprávět. Slovo skládá dětskou duši, čin ji pak vybarvuje. Chtěl bych, aby se zítra všichni lidé mohli vykoupat, obléci se do čistého, najíst se, a pak ulehnout v teple…..Bohužel, je to jen fantazie.Pokoj lidem dobré vůle, stálo pod Ladovými obrázky, v nichž se otrhánci dívali do pokojů domečků, v nichž zářil vánoční stromek.

    • Janika

      Jsme civilizovaná země, Barone. Ti, co se vykoupat a v teple ulehnout nemohou, dostávají na mnoha místech občas teplou polévku. Poslouchám to v tv a dobrota a láska z toho jen kape.
      A to radši ani nemyslet na hladové ukrajinské děti třesoucí se v ledových sklepech hrůzou před bombardovánlm.

      • Sio

        Já na ně myslet musím. Ať mi odpustí ti, co si myslí, že se sluší myslet na Ježíška. Musím. Zajímají mě víc, než Ježíšek. Protože Ježíšek, jak já ho pojímám, je svátek rodin a dětí. Je to moc smutné.
        Kamile, díky, moc hezky jsi to napsal.

        • Jaroslava Pavlíková

          Taky na ně myslím, kolik je na světě míst, kde lidé na svátky ani pomyslet nemohou, nejen křesťanské, a pomoci jim není v našich silách. Přeji všem pohodu, krásné prožití vánoc a do nového roku zdraví a snad i lepší časy. Za pohádku děkuji, pohladila.

  3. Slobo

    ææææææææææææææææææææææææææææææææææææææææ

    „cosi není v pořádku“


    Parlamentní listy
    – a tím to zhaslo.

    Všude jinde ticho po pěšině.
    Lidovky nic, Novinky nic, iDnes nic, Aktuálně nic… žádný div, taková zpráva se dnes nehodí,
    je příliš rušivá,
    kazí obraz Čechů jako k NATO loajálních a k Rusku nepřátelských.

    Na druhou stranu, kdyby se začalo o Obrtelově gestu psát ve velkém,
    udělají z něj noviny blázna, hlupáka, nevzdělance, zrádce a raritu.

    Toho rizika, že bude zesměšněn, zdiskreditován a korunován obludnou psí hlavou, si musel být Marek Obrtel vědom,
    a přesto do toho šel
    napsal Tribun
    .
    .
    .

    a,

    Palba opět prokázala svou kvalitu http://motoride.sk/sm/sc.gif
    http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=307&t=4372&start=3660

    • vittta

      Tady mě nejvíc zaujal obsáhlý soubor vyhrožování a centurních předpisů.
      Tam bych už z principu nenapsal ani čárku a z toho samého důvodu ani nic nečtu.
      Nesnáším tyhle machýrky.
      Janika je jiný liga.
      Možná dělá to samé….ale nepotřebuje na to ani písmeno rázných a namistrovaných upozornění.

  4. vittta

    Abych nezapoměl-přeji všem hezké vánoce a šťastný nový rok!
    Tedy ..spíše jsem zapoměl…