Asterix a byrokrati. Část druhá

Kapitola 9
 
Napsal bossjak
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.   

(Předchozí díl) 

Tak se na to tedy podívejme. Karel jednal mimořádně prakticky a racionálně a nedopouštěl se, zdálo by se, žádných chyb. Hohenštaufů, coby nesmiřitelných protivníků, bylo nutno se zbavit a Karel se jich zbavil. Jakoukoliv opozici dusil již v zárodku, nedávaje jí ani tu nejmenší šanci zesílit. Římskou kurii držel král Obou Sicilií také v železných rukavicích. Postavení Anjouovce bylo tak silné, že ani papeže Karel nepotřeboval. Když v roce 1268 zemřel Kliment, ocitla se Církev na dlouhé tři roky bez vůdce, což rozhodně hrálo do not jednomu jedinému člověku. Kardinálové, Anjouovcovi rodáci, doplnění do konkláve papežem Klimentem, silou mocí brzdili proces posuzování kandidátů a neumožňovali svým italským kolegům zvolit papeže-Itala. Což je naprosto pochopitelné, logické, přirozené a nepochybně správné. Neboť zatímco v Itálii hrdinsky vládl Karel a ve Francii šlechetně kraloval jeho bratr Ludvík, papež prostě nemohl být nikým jiným nežli Francouzem.

Jenomže pro Karla nemělo smysl posadit na římský trůn dokonce ani Francouze. Šlo o to, že říšský trůn byl prázdný a prázdným zůstával dokonce i po smrti Fridricha II. v roce 1250. Jeho syn Konrád nebyl nikdy korunován císařskou korunou, stejně jako antikrál Vilém Holandský a taktéž další kandidáti, Richard z Cornwallu a Alfons Kastilský. Ještě papež Kliment si nárokoval právo jmenovat císařské místodržící v Itálii, a právě Karla jmenoval místodržícím v Toskánsku. No a teď nebyl ani papež, ani císař, aby zpochybnili toto jmenování, z čehož měl Anjouovec velký užitek. Jenomže když pauza s volbou nového pontifika trvala už příliš dlouho, byl Karel nucen svolat mimořádnou poradu. V roce 1271 se ve Viterbo, rezidenci papeže Klimenta, sešly nejsilnější figury Evropy: Král Obou Sicílií Karel z Anjou (nyní Carlo I) a jeho příbuzný, král Francie Filip III. – aby „pomohli“ kardinálům zvolit správného papeže.

Správným papežem se stal Teobaldo Visconti, arcijáhen z Lutychu, přijavší jméno Řehoř X. Volba to byla značně podivná, neboť Teobaldo nebyl ani kardinálem, ovšem, jak se brzy ukázalo, měl nový pontifik příbuzného, kterého si mimořádně cenil, a kterého brzy po korunovaci jmenoval kardinálem. Příbuzný se jmenoval Vidomino de Vidomini, byl za Karla soudcem v Provensálsku a ten ho též jmenoval arcibiskupem v Aix-en-Provence. Tímto způsobem se v blízkosti papeže okamžitě objevil Karlův člověk, což se dá těžko považovat za náhodu. A zanedlouho bylo mnoho dalších Francouzů jmenováno do různých úřadů. Například Fulk de Piuricar byl jmenován vládcem Anconské marky. Nový papež se ani nepokoušel omezovat pravomoce sicilského krále. A Karel navzdory všem dohodám s papežstvím zůstával římským senátorem a zástupcem císaře v Toskánsku. Současně papež potvrdil vyobcování z církve Anjouovcových zarytých nepřátel – ghibellinů Verony, Pávie, Pisy a Sieny, vyhlášené Klimentem IV. A papežův příbuzný doprovázel jako papežský legát Karlova vojska v západní Lombardii v průběhu jeho války proti Vilémovi z Montferratu.

Pouze jedna věc šla proti Karlově politice – nový papež toužil po dvou věcech: zorganizovat další křížovou výpravu a uskutečnit unii s řeckou církví. V tom byl i Vidomino bezmocný. Řehoř byl, jak se nakonec ukázalo, spořádaným člověkem a tudíž byl značně šokován klepy, že jeho příbuzný je Karlův agent. Takže legáta Vidomino povolali zpět k papežskému dvoru, kde mu, pravda, na útěchu věnovali kardinálský klobouk.

Je zřejmé, že církevní hierarchie si nezvala Francouze na pomoc proto, aby nakonec skončila v takovéto porobě. Pročež intriky se spřádaly, zřejmě seriózní, a nemilost, do které upadl Vidomino byla naprosto bezvýznamná. Podstatně větší porážku v tomto hemžení pod kobercem utrpěl Karel při volbě kandidáta na císařský trůn, kterým se stal Rudolf Habsburský. Tato událost byla sice nevyhnutelná, ale Karel počítal s tím, že se ji podaří buď odložit, nebo nějak ovlivnit. Ovlivnit se nepodařilo, a to tak, že naprosto. Jeho postavení se nyní o něco zhoršilo a jeho tažení na Konstantinopol bylo opět odloženo na neurčito, neboť Řehoř, co se týkalo křížové výpravy, v žádném případě nehodlal skákat, jak Karel píská a tudíž návrh byzantského císaře Michaela Palaiologa o možné církevní unii bral naprosto vážně. I když bylo zřejmé, že dokonce i když basileus unii přijme, jeho lidé ji nepřijmou. Spíše to vypadalo na vychytralou řeckou lest zaměřenou na znehybnění Karla. Sicilský král dlouho přesvědčoval papeže o lstivosti byzantského vůdce, ale ten se držel své myšlenky na nové tažení do Palestiny. V důsledku toho Karel nemohl plánovat tažení na Konstantinopol, dokud Papež Řehoř neohlásí své představy týkající se církevní unie.

Řehoř se zcela správně domníval, že pro úspěch křížové výpravy je nezbytně nutná dobrovolná spolupráce východních křesťanů. A kdyby se Byzanc dobrovolně pokořila Římu, byla by mimořádně cenným spojencem. Navíc sám Karel svým vlastním diplomatickým úsilím zaměřeným na obklíčení Byzance vytvořil příhodné podmínky pro papežův tlak na basilea. Ze všech stran obklíčen nepřáteli, byl císař Michal Palaiolog v případě Karlovy invaze bezmocný jako miminko a papež byl jeho jedinou nadějí. Mimochodem, Řehoř také chápal, že basileus se bude vykrucovat a proto vyžadoval pevné garance. A Michal musel vynakládat značné úsilí, aby papeže přesvědčil o svých úmyslech.

Anjouovec zuřil. Zatímco papež poutal jeho ruce i nohy, císař Michal vyvíjel bouřlivou diplomatickou aktivitu. Uzavřel spojenectví s Tatary Nogaj Chána, na svou stranu přetáhl Uhersko, naladil kontakty s Janovem, jehož zájmy na Sicílii Karel silně skřípl. A aby toho nebylo málo, dal se basileus dohromady s Basky, kteří si také brousili zuby na Sicílii. Leč nakonec Konstantinopol přeci jenom přijala unii.

Pak zemřel papež Řehoř a Karel se do voleb nového pontifika vložil naplno, aby mu už nikdo nemohl komplikovat život svými sny o nikomu nepotřebných křížových výpravách a církevních uniích. Konkláve poslušně volila papeže vyhovující Karlovi, a ti mřeli jako mouchy. Zkrátka soužení. Zřejmě byli stařečkové prostě příliš staří.

Napřed byl 22. února na papežský stolec vyzdvižen Pierre de Tarentaise, jež se stal Inocencem V. To byl člověk Karlovi velmi nakloněný. Inocenc okamžitě potvrdil Karla ve funkci římského senátora a říšského místodržitele v Toskánsku. Rudolf Habsburský, přestože ještě nebyl korunován, se již cítil císařem, a proto vznesl dotaz, proč papež jmenuje místodržitele v jeho doméně (Toskánsku), na což mu papež přísně odpověděl: „protožeproto“, což Rudolfovi v tomto okamžiku zcela stačilo. Navíc Inocenc ještě stihl dosáhnout pro Karla mír v jeho značně neúspěšné válce s Janovany, které pravděpodobně podporovala Konstantinopol. Jenomže 26. června, čtyři dny po uzavření této mírové dohody, papež zemřel.

Nyní Karel už natvrdo obklíčil palác, kde zasedali kardinálové, stráží, která dovolovala kardinálům jeho strany volně komunikovat s vnějším světem a dostávat zásilky s potravinami, zatímco nepřátelská strana byla držena pod zámkem a byla vystavena stále tvrdším podmínkám stanoveným rozhodnutím Lyonského koncilu. Tato politika přinesla úspěch. Stačil týden a několik dní a 11. července zvolili kardinálové jednoho z Karlových nejoddanějších přátel Ottobuono de Fieschi, příbuzného Inocence IV. Ottobuono byl sice pouhým kardinálem-jáhnem, ale to, samozřejmě, opět nikoho nevzrušovalo. Nový pontifik hodlal přijmout jméno Hadrián V., ale aniž stihl být vysvěcen na kněze a biskupa, což bylo nutné k usednutí na papežský stolec, vážně onemocněl a zemřel ve Viterbu 18. Srpna.

Stojí to úplně za houbeles, řekli by mnozí. Zdá se, že něco podobného si pomyslel i Karel. Možná, že v takovéto likvidaci svých kandidátů vycítil ruku Páně, a proto se do třetí volby již otevřeně nevměšoval. Ale stejně byl zvolen člověk, který mu nebyl nepřátelský. Co se týče původu, byl postavou kompromisní, nebyl ani Ital, ani Francouz, Karlovi ale sympatizoval. Portugalec Pedro Juliao byl zvolen počátkem září a na papežský stolec byl uveden 20. září ve Viterbu pod jménem Jan XXI. V rámci již ustálené tradice povolil papež Jan, aby si Karel ponechal své nezákonné senátorství v Římě a mistodržitelství v Toskánsku. Všichni správně chápali, že s Karlem se moc žertovat nedá, a že bude lépe ponechat věci tak, jak jsou.

Mezitím papež uctivě vyobcoval z církve Karlovy nepřátele, piemontské ghibeliny. A současně k nim vypravil posly, aby pro sicilského krále dojednali příměří. Ovšem, co se týkalo východní politiky, vrátil se nový papež na pozici Řehoře, čímž docela naštval Anjouovce, neboť právě byl příhodný okamžik pro jeho útok na Balkán. Jenomže papež Jan byl velmi spokojen basileovým postupen při přípravě unie, a proto Karlovi zakázal cokoliv proti Konstantinopoli podnikat.

Využivše toho, že Karlovi bylo zakázáno podnikat proti němu válečné akce, Michal Palaiolog zaútočil sám. Dobyl několik Karlových pevností v Albánii. Pravda, když docházelo na skutečné bitvy, byzantští žoldnéři okamžitě prchali, ale protože Karlovi nebylo dovoleno organizovat seriózní odpor, Michal Palaiolog dokázal přece jenom solidně posílit své pozice.

Papežská politika byla stále ještě pro Karla nepřekročitelná, ale Karel byl člověkem vytrvalým a předvídavým. Správně chápal, že Řekové, pamatující si zvěrstva Latinů z roku 1202, a navíc v otázkách dogmatu podstatně důslednější nežli katolíci, rozhodně nestráví primát papeže i kdyby jim ho císař Michal servíroval v sebechutnější omáčce.

Karel věděl, že dříve či později církevní unie přestane existovat. Císař Rudolf měl příliš mnoho problémů v Německu s takovými nepřáteli, jako byl český král Otakar, než aby se mohl vážněji starat o Itálii, a bylo třeba, aby papežství pochopilo, že Karel je jeho nejcennější spojenec. Proto sicilský král stále ještě spoléhal na papeže Jana XXI., když se dověděl o jeho náhlé smrti. Ten přikázal postavit nové křídlo svého paláce ve Viterbu, jenomže jeho příkaz provedli nedbale. 12. května 1277 se na Jana zřítil strop, právě když spal ve své nové ložnici. Utrpěl těžká poranění a po osmi dnech zemřel. Mezi nemnohými činy Papeže Jana bylo kromě jiného zrušení Lyonským koncilem přijatých ustanovení o držení kardinálů pod zámkem a zpřísňování jejich životních podmínek, dokud nezvolí nového pontifika.

V okamžiku papežovy smrti se pouhých osm ze čtrnácti kardinálů nacházelo v dostatečné blízkosti od Viterba, aby se mohli zúčastnit volby. Čtyři z nich byli Italové a čtyři – Francouzi. Je tudíž naprosto logické, že páni volitelé se nebyli schopni dohodnout. Kardinálové se handrkovali celých šest měsíců, dokud je rozhořčení obyvatelé Viterba nezavřeli v papežském paláci a nenaznačili jim při tom, že by si přáli zvolení Itala. Francouzští kardinálové to vzdali.

25. listopadu 1277 kardinál Giovanni Gaetano Orsini byl zvolen papežem a přijal jméno Mikuláš III. Jak jste jistě pochopili, nový papež patřil k jedné z nejurozenějších římských rodin a v souladu s tradicemi těchto patricijských rodin se okamžitě po svém zvolení začal obklopovat příbuznými. Příklad papeže-Francouze Klimenta IV., důsledného odpůrce protekce příbuzných, byl italským oligarchům jako vždy zcela cizí. Nepřekvapí tedy, že později různí autoři Mikuláše tvrdě kritizovali za nepotismus znásobený navíc ještě i mimořádnou chamtivostí. A Dante ve své „Božské komedii“ ho bez váhání umístil do Pekla, do jámy pro simonity, neboli svatokupce.

Příchod italského oligarchy do funkce stále ještě celoevropského ředitele se okamžitě projevil. Mikuláš si okamžitě vyžádal, aby se sicilský král vzdal funkce římského senátora. Připomenul, že do této funkce byl Karel jmenován v roce 1268 na pouhých deset let. Karel se měl také zřeknout místa císařského místodržícího v Toskánsku. Okamžik k předložení těchto požadavků papež vybral šikovně – Karel měl opět problémy v Piemontu. Král si nemohl dovolit hádat se s papežem, který se navíc již pevně usadil v Římě. Když Mikuláš k dosažení kompromisu potvrdil vyobcování z církve Karlových nepřátel v Itálii, souhlasil se složením přísahy papeži. Jejich setkání se uskutečnilo v Římě 24. května 1278. Po ceremonii Karel slíbil zřeknout se senátorství a místodržitelství v průběhu čtyř měsíců. A aby si Karla trochu udobřil, odmítl Mikuláš přijmout poselstvo ghibelinů z Lombardie, s tím, že je příliš zaneprázdněn. Při tom papež dosáhl jmenování na post senátora svého bratra Mattea Orsini a na místo místodržícího Toskánska jmenoval jiného svého příbuzného, kardinála Malabranca.

Z jedné strany papež otevřeně obnovoval své pozice v Severní Itálii na úkor Karla, ale z druhé strany viděl, že unie pokračuje příliš pomalu a jeho tón se ve vztahu k Řekům silně změnil. Což nemohlo netěšit Karla. Neklidné severní Itálie se vzdal lehce, neboť s ní bylo příliš mnoho problémů. No a konec konců, papež pomohl Karlovi uhájit Provensálsko, přinášející podstatný díl peněz do rozpočtu, od požadavků nekorunovaného císaře Rudolfa. Takže papežská i Karlova politika pomalu nacházela společný jmenovatel. A sám sicilský král stihl ve svých državách leccos učinit: jeho pokladna byla plná a loďstvo vybudováno. A vůbec se zdálo, že může potěšit svou ješitnost a započít velké hry na Východě. Ovšem nakonec se další překážkou stala hamižnost papeže-oligarcha. Nyní to bylo byzantské zlato, co nedovolovalo Karlovi táhnout na Konstantinopol.

I když Karel nemusel tato omezení snášet příliš dlouho. 22. srpna 1280 Mikuláš III. umírá na infarkt ve své vile v Sorianu, poblíž Viterba. Ve Viterbu se okamžitě sešli kardinálové, aby zvolili nástupce. A znovu byly síly francouzské a italské strany v kolegiu vyrovnány. Italové však nebyli jednotní, neboť mnozí z nich byli pohoršeni koncentrací moci v rukách rodu Orsini. Sám Karel prozíravě zůstal v Apulii, ale jeho agenti v Římě a Viterbu podněcovali nepřátelské nálady proti příbuzným zesnulého Papeže. Konkláve se opět protáhla na šest měsíců.

Počátkem nového roku obyvatelstvu Viterby, které bylo povinno se o kardinály starat, opět došla trpělivost a vzbouřilo se. Karel nepokoje využil k tomu, aby město obsadil vojskem a se souhlasem jeho obyvatel uzavřel kardinály v paláci do té doby, dokud nerozhodnou. Je jasné, že za těchto podmínek kardinálové přijali to nesprávnější rozhodnutí. 22. února 1281 zvolili Francouze Simona de Brie, který přijal jméno Martin IV.

Nový papež byl dávným přítelem francouzské královské rodiny. V mládí sloužil u dvora Ludvíka Svatého. Francouzský papež Urban IV. mu předal kardinálský klobouk a jmenoval ho legátem ve Francii, kde aktivně působil v protlačení Karlovy kandidatury na sicilský trůn. V poslední době byl hlavou francouzské frakce v kolegiu kardinálů a bylo o něm známo, že udržuje přátelské vztahy s Karlem. Navíc byl Martin vroucím vlastencem. Ze sedmi, v průběhu měsíce po usednutí na trůn, jím jmenovaných kardinálů byli čtyři Francouzi, jeden Angličan a pouze dva Italové. Nyní tedy Karel mohl počítat s radikální změnou papežské politiky. Pln nadějí se v dubnu vypravil na sever pozdravit svého nového suveréna do Orvieta.

Karel nebyl zklamán. Papež Martin byl připraven učinit vše pro to, aby vyhověl svému krajanovi. Prvním výsledkem setkání pontifika s Karlem bylo navrácení králi funkce římského senátora. Rod Orsini se okamžitě ocitl v izolaci, neboť chamtivost nemá tváří v tvář síle žádné spojence. A tak Karel bez problémů dosadil své Provensálce na místa příbuzných zesnulého papeže Orsini.

Hurá! Sicilský král byl opět na koni. Karel upevnil své pozice ve Střední Itálii. S pomocí papeže urovnal složité konflikty okolo Provensálska a navíc se objevila perspektiva získat bohaté království v údolí Rhony. Karel z Anjou byl králem Jeruzalémským a uznávaným vůdcem Latinského Východu. Makroekonomické ukazatele byly více než skvělé a papež byl připraven učinit vše, co si Karel bude přát. Konečně nastal čas k velkému pochodu na Konstantinopol. Karel a jeho spojenci již své přípravy ani neskrývali. A brzy byl císař Michal prohlášen za kacíře a vyobcován z církve. Což bylo prakticky přímé vyhlášení války.

* * *
(Pokračování.)

Advertisements

58 comments

  1. Janika

    Papežové měli úmrtnost ještě větší, než sovětští prezidenti před Gorbačovem. Zajímalo mě. jak byli staří, tak ani moc ne:
    183.Klement IV. (1265–1268) (73 let)
    184.bl. Řehoř X. (1271–1276) (66 let)
    185.bl. Inocenc V. (1276) (51 let)
    186.Hadrián V. (1276) (71 let)
    187.Jan XXI. (1276–1277) (62 let)
    188.Mikuláš III. (1277–1280) (60 -70 let)
    189.Martin IV. (1281–1285) (65 – 75 let)
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_pape%C5%BE%C5%AF
    Přesto se divím, že je volili už tak staré, natožpak v tehdejší době, kdy lidský život byl kratší. Ale asi to nikomu nevadilo, že se střídali. Jen nemohli mít takovou moc a úctu, snižovalo to papežský úřad.

    „chamtivost nemá tváří v tvář síle žádné spojence“ – tohle je moc dobrý citát.

    Další zajímavá postava: Michal Palaiolog, obnovitel Byzantské říše. Měl to těžké, přál si vůči západu žít v míru, a přesto neustále čelil hrozbě vpádu. Také nic nového pod sluncem.

  2. Janika

    Kopíruju sem příspěvek Kamila, který se mi moc líbí:

    Kamil Mudra

    Vittto: takhle se třeba vytápěly hrady:

    http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/594499

    Středověký srub (nejstarší nález z 9. stol.) vypadal asi takto:
    Skládal se ze dvou obytných místností spojených uprostřed předsíní obdélníkového půdorysu. Větší část místností byla pokryta prkennou podlahou položenou na dřevěných polštářích, menší část blíže ohniště měla podlahu jenom z mazanice. Ohniště bylo zahloubené, s dymníkem. Ten tvořily čtyři sloupy postavené do čtverce a patrně vypletené proutím. Střecha byla z došků. U severní stěny stával úzký přístřešek rovněž s prkennou podlahou a na jižní straně srubu, mimo vlastní stavbu, bývala hliněná pec. Samozřejmě nebyly ty sruby nějak „unifikované“ a v detailech se lišily. K nejdůležitějšímu vybavení obytných staveb v 9. stol. patřila okna, dveře, podlahy a topeniště. Rovněž pekařské pece bývaly někdy vně domu (zřejmě obava z požárů)..
    Dřevěné dveře jsou doloženy v nálezech jen výjimečně, i když nepochybně existovaly. V primitivnějších podmínkách mohl místo dveří sloužit závěs z kůže nebo kožešiny. Domy mívaly prahy nebo byl vstup výš než okolní terén. Do některých místností se chodilo po schůdkách, do dolní místnosti – zásobárny – se sestupovalo po žebříku. Okénka bývala malá, opatřená buď okenicemi proti zimě a nepohodě, nebo do tenka roztepanými kůžemi – blánami. Spávalo se většinou na lavicích nebo na zemi, někdy v ohrazeném a slámou, senem, kožešinami či větvemi vyloženém prostoru.

    Záchody, latríny a fekální jámy přímo u domů byly dost výjimečně. Zato byly obvyklé dřevěné lázně, sauny takže to s tou hygienou asi tak zlé nebylo. Soudě podle velkého výskytu všelijakých polic a věšáků účelově přizpůsobených měli obyvatelé smysl pro pořádek. Vodu na pití a vaření si lidé brali z lesních potoků, nebo pramenů, leckdy docela důmyslně přivedených poblíž obydlí. Řeka sloužila spíš jako prádelna, napajedlo pro domácí zvířata atp. Těch domků na jednu vesnici nebývalo moc – průměrně tak patnáct ale často i méně.

    Jak už napsal Baron, topilo se převážně dřívím z milířů, dost lidí se jeho přípravou živilo. Lesy se táhly široko daleko a dřeva byl občas nedostatek jen v přímořských osídleních až se začaly hodně stavět lodě.

    Fakt bych ti doporučil k přečtení knížku od manželů Malinových „Vzpomínky na minulost“. Je to o experimentální archeologii a tak poutavě napsané že se to čte jak detektivka. Mimo toho že leckdy užasneš nad tím co všechno měli naši předkové (nejen ve středověku ale už mnohem dříve) perfektně „vychytané“, je to i skvělá instruktážní knížka o přežití jen s tím co najdeš v přírodě. V tom středověku se sice mohlo ledacos zapomenout ale záležitosti spojené s bydlením a obživou byly každodenní praxí, předávanou neustále z rodičů na děti a tedy také stále rozvíjenou. No – nebyl to ten druh pokroku skrze industrializaci, jak jsme si ho zvykli vnímat my, ale nestál na místě. Přemýšlivých lidí bylo vždycky dost, na patenty a autorská práva se nehrálo a o nové poznatky se s bližními každý rád podělil i kdyby jen proto aby se měl čím chlubit.

    Barone: jako prevence proti výhřezu dělohy a samovolným potratům (jakož i mnohým jiným ženským neduhům) se už ve středověku používal nálev z kvetoucí natě kontryhelu (pro vnitřní použití) nebo odvar (pro použití zevní). Takže do nějaké míry bylinky pomoci mohly.

    No a co se týče té nefunkčnosti coby manželka či milenka, tak se většina gynekologů shoduje v tom, že tuhle starost mohou postižené ženy pustit z hlavy, protože přitažlivost zemská táhne dělohu směrem dolů pouze vstoje. Když žena leží, vrací se děloha do normální polohy a je jen málo pravděpodobné, že by muž nějak pocítil, že děloha není kde by měla být.

    Ve vsi nesvítil jen hospodský. Hliněné kahánky a lampičky jsou sice poměrně pozdní záležitostí ale voskových svící bylo plno, protože vosku (jak je doloženo třeba už u starých Slovanů) bylo, vzhledem k rozšířenému včelařství, dostatek.

    • Janika

      Taky děkuji tobě, saxi, za všechno, co jsi k tomu napsal. „Termin temny stredovek je vymysl osvicencu, aby poukazali na kvalitu jejich reforem.“ – samozřejmě, to dává smysl. Něco zavedli a aby lidi nereptali, tak vylíčili to předchozí, jako „dobu temna“. A my to papouškujeme dodnes, lidem se líbí takové nálepky. U toho odkazu na OM je zajímavé probrat citované autory jednoho za druhým – kdo a proč píše tak, jak píše.

      Vittto, jen tolik – podsouvání, že miluju středověk a chci v něm žít je zrovna takového druhu, jako že miluju islám a snad chci žít mezi muslimy, nebo co. Ne, ani jedno neplatí, a je smutné, že nepochopení došlo tak daleko, že to tady teď vyvracím. To je tak těžké pochopit, že nebráním ani islám, ani středověk, jen nechci být hlásnou troubou jednostranných hloupých nálepek? Proti těm se budu bránit vždycky ať už se týkají čehokoliv.

      A milý Barone, k tomu Vašemu rozpitvávání ženských problémů jen asi tolik – co nezabije, to posílí. Většina žen byla zřejmě silná a zdravá, kam se na ně hrabeme. Vím ti nakonec i podle své babičky a jejich vrstevnic, co pracovaly celý život v JZD. Dřely tam, pak i doma kolem zvířat a zahrady. A některé ještě žijí, zdravé jako řípy.

      • vittta

        Pokud někdo nechce být hlásnou troubou jednostranných a hloupých nálepek, musí nejprve tyto nálepky specifikovat.
        V tom je ale kámen úrazu, i blogeři na I-dnes nechtějí být hlasateli jednostranných a hloupých nálepek, proto také nežerou ruskou propagandu, která sahá až kamsi k Zemanovi.
        Jinde jsem zase četl dlouhodobé zrání autora, který přišel na to, že holocaust nebyl a že všechno bylo jinak, a Hitler že byl třeba přítel Čechů.
        Na to se dá argumentovat celkem úspěšně tím, že tyto myšlenky vycházejí na povrch až v době, kdy pamětníci těch událostí buď nežijí, nebo jsou příliš staří na to, aby je někdo bral vážně.
        Kdyby byly dějiny skutečně jiné, přišli by s tím nejdříve pamětníci.
        U středověku je to jiné, tam nikdo přesně neví, jak to bylo a dějiny třeba Karla francouzkého psali jemu loajální vypravěči.
        A islám?
        Já vidím, že je problematický, že muslimové jsou arogantní a nepřizpůsobiví.
        Nečtu si propagandistické letáky, na základě mnoha zpráv i osobních zkušeností si dělám obrázek.
        To samé Cikáni, Ukrajina-Rusko, Putin,EU…

        Píšeš, že většina žen byla silná a zdravá….a proč tedy umírali už ve 40?
        V tom se totiž historici a archeologové vzácně shodují.
        Ale samozřejmě to nevím.

        Nakonec bych rád podotkl, že tady nepíšu žádnou pravdu.
        Nemohu se tedy bránit hloupým nálepkám, protože nevím, do jaké míry jsou opravdu hloupé a do jaké míry mohu být hloupý já.
        Ale….mohu ty nálepky pomocí nějakých argumentů napadnout a buď tím vyvolat diskuzi s případnými oponenty, nebo to prostě jen tak zapadne bez povšimnutí….

    • BARON LE SAMEDI

      nějak jsem to chtěl zmínit, samozřejmě, právě proto se lidé milovali v misaionářské poloze. ŽENA ležící na zádech se skrčenými koleny, muž mezi , lépe, inter inquinam. Tzn, že polohy ze zadu, kdy zemská tíže na cervix a vagínu působí opačně, nebyly užívány. Ona to není věc gynekologie, leč porodnických operací,. Uterus je zavěšen na vazech, a ty je nutno nově-operačně-fixovat. Bylinky přirozeně na svalstvo, potažmo i hladké, pomohou, leč, pokud si na lyžích roztřískáte vazy třeba v koleně, můžete bylinkovat do aleluja, a skončíte stejně, a rád, na ortopedii. Operatéry středověku byli lidé jako kati, jenže, ač jistě i v antice anatomie znalí prováděli sectio caesarea, císařský řez, a pacientka přežila, na jemnou práci v dutině břišní přeci jen středověk bez sálů nebyl. Ostatně, ještě v polovině 19. století se umíralo na infekce vnesené do rodidel, které se nazývaly horečka omladnic. Proto ta horká voda při porodech, vlastně, měla být před, protože kartáč, mýdlo a horká voda zaručovala dezinfekci rukou (totéž dokáže spiritus, alkohol). klasicky byli lékaři židé. žid si rituálně myje ruce padesátkrát denně, omývá je, takže tito lékaři skýtali záruku sterility. Ostatně, delfín, jak známo, rodí také např. v obrácené poloze (plod obrácen), a nezdá se, že by to vadilo, protože asistující delfínice nemohou, logicky, ploutvemi pomoci. Jako může ženám pomoci lékař-člověk.. Janika koukám v hodinách dějepisu psala, nebo četla milostné dopisy. Papež, lhostejno zda byl jeden, dva, či tři, byl nesmírně mocný, stejně tak jako preláti, opati, představení klášterů, kteří ovládali své poddanské vsi a ždímali je, a stavěly své pochopy. Vhodnou četbou jsou Tři mušketýři, Janiko, kde naleznete gardisty co soukromou armádu kardinála Du Plessis de Richelieu, zatímco král se musel spokojit s mušketýry. Myslím, že kardinál nabídl d´Artagnanovi hodnost kapitána gardistů, leč tento, i kvůli paní Bonacieux, a jistě i jiným, odmítl. 4ili jinak: na rozdíl od národního vojska, mušketýrů, byly gardisté, co vojsko vysokého duchovního oprávněni zasáhnout na jakémkolui církevním zboží se souhlasem tamního opata, třeba v Polsku, pokud by Polsko existovalo (mluvilo se latinsky, v řeči problém nebyl). Kdyby Hus měl glejt Zikmunda a papeže, vrátil by se. Leč, papežský glejt, v době sc hizmatu navíc, neměl šanci vlastnit. poklady Vatikánu dodnes hovoří o bezmoci papežů dosti výmluvně.

        • BARON LE SAMEDI

          nepíšu o tom, že ho prováděli ve středověku, leč v antice. Prý se jím narodil Gaius Iulius Caesar. , proto sectio caesarea. Kat by si neporadil se zašitím pobřišnice. Šil by, pardon, stehoval, asi jako dnešní soudní lékař.

          • embecko

            Nebludarte tady, clovece :o) Sectio caecarea („rez v rezu“), mylne upravene na „caesarea“, se provadela jen na polomrtvych/ mrtvych matkach se 100% umrtnosti…proto ho ani Galen neuvadi jako lecebnou metodu. Bricho se do 16.- 17. stoleti vubec nesilo (tedy otevrene bricho), protoze to nemelo smysl. K cemu by jim bylo zasivat nejakou pobrisnici, kdyz pod ni by jim zustala deloha, smiknuta od ucha k uchu :o)
            Cisarsky rez neni cesta, vedouci k cili, majicimu dokazat temnotu stredoveku… ani 100% vyhrezle pohlavni organy po 5. porodu (ze by prave proto nosily Cikanky sukne?) :o)

      • Janika

        Aha. V misionářské pozici se milují ženy s vypadávající dělohou. Bravo, Barone.

        • BARON LE SAMEDI

          No, možná byste měla číst zpovědní zrcadla, Janiko, než se pustíte do historie, která nebyla o sluníčku, sbírání bylinek, papání medu, a príma lidičkách, kteří měli 100 dní církevních svátků v roce., o kterých jen papali a hladili si plná bříška. :-))

      • hans

        Až na to, že soukromá kardinálova armáda je Dumasova fikce. Richelieuova garda byl oddíl královských vojáků, který králi odpovídal za bezpečnost jediného člověka v Paříži současně oddaného králi a použitelného ve vládě. (Ostatní hodnostáři byli totiž buď věrní a politicky nepříliš bystří, nebo schopní a neloajální a chamtiví; královna a její okolí byla skupina nezodpovědných fracků neustále konspirujících s Madridem) V reálném světě by ostatně král nechal románového d’Artagnana i třemi mušketýry pověsit za účast v souboji hned zpočátku románu. Král své zákony nikdy neohýbal a zákon proti soubojům prosazoval naprosto nekompromisně.

        Pokud jsou ostatní baronova tvrzení stejně „věrohodná“, nemá cenu je ani číst…

  3. Janika

    Ještě ke vzdělávání ve středověku, našla jsem tuhle zajímavou poznámku:

    „křesťanský středověk, a to jako katolický, tak i pravoslavný, byl chopen najít a zajistit prostředky ke vzdělanostní „vertikální mobilitě“ z důvodů reprodukce příslušných náboženských, a tedy kulturně-intelektuálních institucí – tedy samozřejmě církve v celém jejím vertikálním rozsahu. To byl ovšem zájem systémovým intelektuálů, nikoli vlastníků, kteří na tyto „aktivity“ samozřejmě přispívali, avšak nikoli nějako „dobrovolně“, nýbrž právě a především pod tlakem matičky Církve, a tedy pod tlakem takto organizovaného intelektuála.“
    http://blog.wuwej.net/show.php?id=1195076640000

    Nebo-li když si to přetlumočím svými slovy – církev ve středověku byla nositelem vzdělanosti (byť křesťanské) pro nejširší vrstvy a přinutila bohaté, aby to financovali. Pokrok proti starověku, kdy se o chudé a otroky v tomhle nikdo nestaral.

    • vittta

      Církev byla předešvím hegemon ve věci vzdělanosti, a dávala si sakra pozor, aby neměla konkurenci.
      Příliš horliví vzdělanci končívali čas od času na hranici v očistných plamenech.
      Jeden náš zrovna za to, že chtěl,aby bible byla psána česky a taktéž kázání byla česká, aby mohl každý pochopit lépe slovo boží.
      Myslím, že tato otázka by se dala dokladovat statistikou-kolik % chudiny v antických civilizacích (bylo to jistě různé) bylo gramotných, kolik mělo přístup k poesii, divadlu či psaným odborným pojednáním, či třeba filosofii, a kolik bylo takových ve středověku.
      A zcela vážně si myslím, že rozdíl by byl obrovský….
      Odtud možná ten „temný středověk“.

      • Janika

        Jistě, v antice milovali divadlo. Také takové, jak se gladiátoři pro pobavení lidu navzájem zabíjeli.

        • vittta

          Tomu nerozumím, středověk byl v tomto nějak víc osvícený jak antika?

          • Janika

            Ve středověku se nezabíjeli gladiátoři v aréně pro pobavení obecenstva. Čemu na tom nerozumíš?

            • embecko

              Z tehle debaty by mel Freud radost :o)
              Mimochod- na cisarsky rez se do novoveku vzdy umiralo (tedy matka umirala) a plod se tak vyndaval pouze v pripade ocekavane smrti matky, anebo z duvodu pohrebniho ritualu (oddeleny pohreb, zakaz pohrbu tehotne zeny atd).
              Vidno, ze nejen o stredoveku, ale i o antice koluji bludy… to ma na krku take osvicenstvi, malujici antiku v klasicistne- empirove geometricke cistote. Ateny mely pomer obcanu a otroku 20: 80, tedy 4/5 obyvatel vubec nebyli lide, nybrz veci. Oproti tomu je stredovek temer komunistickym rajem :o)

              • vittta

                Prý to je jedna z příčin pádu Říma.
                Z občanů se postupně stávali nevolníci a občanství tak ztratilo svou cenu.
                A nevolník-byť je to člověk-na tom je úplně stejně jako otrok.
                Samozřejmě to neplatí plošně…není otrok jako otrok a nevolník jako nevolník.

            • hans

              A v antice se gladiátoři zabíjeli? Já být majitel gladiátora, tak ho za zabíjení zmrskám do bezvědomí. Za drahé peníze koupím svalovce, měsíce a roky ho cvičím, musí mít kvalitní stravu, kvalitní trenéry, sestercie tečou proudem a pak mi gladiátor kolegy-podnikatele moji investici zabije? nebo já jemu? To udělá jen fanatik z náboženských důvodů. V Římě víru vážně nebrali a bohatí Římané byli v podnikání naprosto realističtí. Gladiátor se musel zaplatit a přinést zisk. K tomu potřeboval roky zápasů. Bez zabíjení.

                • vittta

                  Nutná režie.
                  Ale cíleně se nezabíjeli.
                  Za římského císařství byly v cirku spíše prováděny veřejné popravy, v různému stupni nápaditosti.
                  To ale ve středověku také, těžko opravdu soudit, kdo vymýšlel nechutnější podívanou.
                  A to se ještě říká, že hodnocení Nera jako šílence jsou jen drby, zejména z pera Petronia.
                  Dále je též dobré říci, že Řím není jediný příklad antiky, natož pak římské císařství.

      • hans

        ..statistikou-kolik % chudiny ….

        Chm, s trochou tvořivosti statistika dokáže, že temný novověk, řekněme 19. století, byl temnější než středověk.

        Schválně, kolik % obyvatel Anglie řekněme ve 13.-14. století znalo význam slov „křesťanství“ a „Anglie“? A kolik v 19. století?

        • vittta

          Statistika dokáže lecos, ale takhle jsem to zrovna nemyslel.
          To jsem se vyjádřil špatně, měl jsem spíše na mysli jakousi statistiku, kterou by vytvořili dneska na základě studia historických pramenů.
          Což se dá v pohodě také napadnout, v každém případě ale na obě strany.
          Tedy příznivcům středověkého ráje toto vyvrátit stejně, jako příznivcům středověké temnoty.
          Jenže já nejsem příznivce ničeho, jen na základě vlastní logiky tvrdím, že středověk nebyl světlý..prostě už proto, že životní podmínky byly daleko tvrdší, jak v antických rozvinutých zemích, které tedy byly převážně v místech, kde bylo teplo a půda rodila bez větší námahy, takže se nudící se lid mohl věnovat lelkování a kultuře daleko více.

    • hans

      Tady jsi Janiko při čtení ukouzla a spadla.

      Totiž existence vzdělanostní „vertikální mobility“ neznamená vzdělanost pro nejširší vrstvy. Vzdělání se tak jako tak dostalo jen malému počtu lidí. Středověká vertikální mobilita neznamená, že se vzdělávali všichni, ale že se mezi vzdělance dostali i lidé „ne z elity“, řekl bych více ze středních vrstev než z těch „nejširších“.

      Ve středověku navíc dost dlouho vertikální mobilita nebyla omezena na církev – např. za Kosmy se prvním knížecím rádcem stal „mlynář Vacek“.

      • embecko

        Kdyz to trosku prezenu, ale ne moc :o) tak dnes je ve spolecnosti stejne procento vzdelancu jako za stredoveku. Zbyle „vzdelani“ je spise jen „pripravou na zamestnani“, nemajici se zakladnim atributem vzdelani- tedy vsobecnou orientaci- co spolecneho.

        • vittta

          To zní v obecné rovině velice chytře.
          S výhradou, kterou uvádí níže Hans.
          Jenže vždy a všude není stejné nikdy nic.

          • embecko

            Pak ale nema vyznam se o tom bavit, kdyz michame obecne a konkretni a tudiz i vyrok „stredovek byl temny“ nema v tomhle svetle smysl, protoze stejne ja muzu namitnou „jak a kdy“.
            Problem je v tom, ze nikdo nemuze obsahnout vsechna konkretna a debata se tedy stane vzdy jen parcialni bez naroku na jakekoliv zavery (kazdy zaver je zobecnenim konkretniho). Odborna debata to ma zarizene jinak: po dohode nad obecnym je toto prohlaseno za konkretni (Newtonovy zakony jsou platne…i kdyz jsou obecne, jsou konkretizovany jako platne).
            To je velka nerest vetsiny diskuzi, ze maji tendenci z obecneho delat konkretni, to je take dedictvo osvicenstvi, i ten nejbeznejsi hovor musi byt jako by rizen vedeckymi pravidly…a samozrejme je to bic na druheho, aby byl takto porazen. Treba nam znama „korektni vymena protinazoru“ majici skoncit prevazenim jedne tendence nad druhou…ovsem kdo to rozhodne? …to je velka past, do ktere vstupuje nezkuseny… :o)
            Kamil mi take nedavno namitl: „jak kdy“…presto mu to nebranilo sem dat uvahu „jak se vytapely hrady“…samozrejme jak a kdy :o)
            Dobrym diskusnim pomocnikem je „pravdepodobnost“, anebo „statisticky vyznam“…a pokud takovy krok udelame, pak muzeme i zobecnit.
            Pokud se nekdo bude bavit vazne a druhy mu namitne (nikoliv doplni) „jak kdy“, pak je lepsi kram zavrit rovnou a netrapit se :o)

            • vittta

              No jistě, však jsem se několikrát ptal, o čem je vlastně řeč.
              Středověk trval 1000 let, to ani nejde posoudit.
              Mě šlo konkrétně o to, že Janika dost nadšeně psala, že středověk nebyl temný a jak se vlastně žilo dobře.
              Podle mě nežilo, v porovnání s dnešní Evropou ne.
              A v porovnání s antikou také ne- tedy byl temný.
              Samozřejmě, jak kdy a jak kde.
              Ale obecně…obecně se žilo blbě…alespoň podle mě.
              Jenže…to už bych to psal znovu…vlastně to byla diskuze o ničem, nic nepřinesla, a snad nic nevzala…

              • embecko

                Me debata urcite prinesla zvysenou opatrnost: Janika pise naprosto v klidu o stredoveku jako o krute, ale jine dobe, o ktere mame zkreslene predstavy coby dobe upadkove. A nepise to, co si myslis ty, vittto, ze pise.
                Jinak mi neni vubec jasne, jak tomu muze nekdo oponovat a jeste do toho splachnout antiku :o)
                Nevyzpytatelna je vule bozi…

                • Kamil Mudra

                  Ono spíše než „jak kdy“ platí „jak pro koho“ a tím nemám na mysli rozdělení na pány a kmány.

                • vittta

                  Tak co ale vlastně píše?
                  Já myslel, že považuje dnešní dobu jako nějakou zlou a prolhanou dobu i co se stredověku týká.
                  Že se dneska učí samé lži, a že středověk byl super, lidé byli zdraví a silní, systém byl spravedlivý a především spravedlivější jak u nás a já bych měl uznat chybu, že jsem tvrdil opak, což mě bylo nějak jasně dokázáno.
                  Tak já nevím, i Janika sama mi napsala, že píše něco jiného, než si myslím, že píše….
                  Tak mi to někdo (nejlépa Janika sama) napište, co píše Janika a co třeba vlastně píšeš ty, nebo i Kamil ať mi napíše, co píše.
                  Protože já v tom vidím útok na dnešní dobu, která je temná, ne středověk, při čemž se při té příležitosti středověk ještě vyzvedně jako v podstatě osvícená doba, kdy lidé měli k sobě blízko a žili v určitém souladu jak s církví svatou, tak se šlechtou.

                  • Kamil Mudra

                    Tak já jsem si myslel, vittto, že jsi už sám postřehl že s tebou nepolemizuji ohledně nějakého „komplexního“ hodnocení středověku ale soustředím se spíše na konkrétní záležitosti jako je bydlení, hygiena a tak podobně. Můj osobní názor je ten, že život lidí v osadách rozptýlených po krajině (a naprostá většina tehdejších obyvatel Evropy tak žila) se na venkově měnil velmi pomalu, pozvolna, střídaly se lepší a horší roky, které daleko víc ovlivňovalo počasí působící na úrodu, než třeba nový boží služebník. Pokud měli tu smůlu že je navštívila nějaká žoldácká horda, tak její chování se nejspíš nijak nelišilo od chování těch ve starověku (v tom jsou lidé vzácně kontinuální). Většinu potřebných řemeslných výrobků si vyráběly rolnické rodiny podomácku samy, specializované řemeslo na venkově téměř neexistovalo. Samí kutilové :-)
                    S přijímáním nových poznatků v oblasti každodenní praxe odkládali ty staré, které se nějak přežily, setrvačně se drželi svých zaběhlých rituálů, ať už se týkaly společenského soužití nebo náboženství a pokud pocítili nějaké „temno“ tak nejvíce asi v takovém případě kdy u nich propukla epidemie moru nebo je zasáhla nějaká přírodní katastrofa – ale to by vnímali asi stejně v jakékoli jiné dějinné etapě – přímo úměrně možnosti obrany či odstraňování následků.

                    Výhodou i nevýhodou středověku byl stupeň dosaženého technického poznání, které má tu vlastnost že umocňuje jakékoli lidské konání. Výhodou třeba bylo že nebylo možné tak rychle a masově šířit lži tak jako dnes, nevýhodou že stejným rozsahem nebylo možné šířit ani užitečné poznatky. Když říkáš že bys nechtěl žít ve středověku, tak se ti nedivím. Ono by se tomu člověku ze středověku také asi nechtělo žít v pravěku. Určitě by našel i on mnoho věcí, které by mu v tom pravěku chyběly, tak jako dnešní člověk toho najde hodně co by mu chybělo v tom středověku. To ale není důvod pro to abychom ty dřívější časy považovali za temné.

                    Kdo ví jak se budou jednou naši vzdálení potomci dívat na dobu kterou teď žijeme my. Pokud se budou mít lépe je klidně možné že ji také prohlásí za temnou, protože úpadek ledasčeho dobrého jako je třeba lidská pospolitost, notné zmatení ohledně toho co je mravné a co ne, krutosti provázející válečné konflikty a spoustu dalších negativ dokážeme zaregistrovat i my kteří v té době žijeme. Na druhou stranu – už jsme si šlápli na Měsíc, propojili celou planetu dopravní i informační sítí, učinili úžasné pokroky v různých vědách, vyslali své posly ke hvězdám… a přitom – běž se podívat na nějakou rumunskou zapadlou vísku jak se tam žije – ocitneš se málem ve středověku natotata.

                    Proto píšu o životě ve středověku: „jak komu, jak kdy a jak kde“. Jedni žili v zemljankách a druzí ve stejnou dobu stavěli architektonické skvosty které obdivujeme dodnes. Tisíce klášterů, hradů, zámků, katedrály… Třeba Notre Dame je středověká stavba a Leonardo da Vinci je také středověkým člověkem, byť už „hleděl“ do novověku. Naopak třeba období kterému dnes říkáme karolínská renesance spadá do začátku středověku. Tehdy byly položeny základy trojstupňovému vzdělávání které přetrvaly dodnes. Pojmy jako scholastika a disputace také vznikly ve středověku. A to stále zůstávám v Evropě. Stačí „kousek poodběhnout“ a člověk vidí že Arabové v té době rozvíjeli astronomii, matematiku, fyziku, lékařství, filozofii atd. ostošest, středověk nestředověk, temno netemno.

                    • vittta

                      Takže nejde o nic jiného, než o označní „temný“.
                      Označil jsem středověk za „temný“, a tím se mýlím.
                      Přitom středověk nijak temný nebyl.
                      Jaký tedy ten středověk byl?
                      To slovo-temný- se dá použít na různé případy.
                      Pokud je dnešní doba temná,(či ji tak budou vnímat za 1000 let) co to mění na případně temném středověku?
                      Temnotu v tomto kontextu ale vnímám velice konkrétně.
                      Pokud nějaká doba upaluje lidi za to, že si třeba všimnou, že země obýhá kolem slunce-pak je temná.
                      Pokud nějaká doba nenaváže na vědění časů minulých a naopak se mu všemožně brání-pak je temná.
                      Bídné životní podmínky, nízký průměrný věk,(a krátké mládí) či hromada nemocí jsou toho jen důsledkem.

                      Ale to pro mě nebylo překvapující, když někdo psal své argumenty, že to tehdy nebylo tak zlé.
                      Překvapující byly ty emoce u toho…..

                    • Kamil Mudra

                      „Pokud nějaká doba upaluje lidi za to, že si třeba všimnou, že země obíhá kolem slunce-pak je temná.“
                      Ale o kolika takových upálených lidech víš? Giordano Bruno byl upálen v novověku (17.2.1600).
                      Pověstné hony na čarodějnice se také odehrály především v novověku, přesto že byly pronásledovány už ve starověku, takže zrovna středověk bychom mohli z tohoto hlediska považovat spíše za „útlumový“.

                      „Pokud nějaká doba nenaváže na vědění časů minulých a naopak se mu všemožně brání-pak je temná.
                      Bídné životní podmínky, nízký průměrný věk,(a krátké mládí) či hromada nemocí jsou toho jen důsledkem.“

                      Nemoci sužovaly lidský druh asi odjakživa a tak nevím proč by se mělo období středověku v tomhle nějak lišit. Co se týče té zpropadené morové pandemie, při které vymřela třetina evropské populace, tak ta probíhala především v novověku, v několika vlnách od 14. století do konce 17. století (v Českých zemích od r.1624 do r.1649, ale řídčeji se tady mor vyskytoval ještě na začátku 18. století). Ale právě ve středověku se lékařství dostává na univerzity. Proto je období přibližně mezi 5. a 15. stoletím nazýváno obdobím scholastické medicíny. Lékaři tak získávali univerzitní vzdělání, a tím také zcela nové postavení ve společnosti. Novým lékům se věnoval například proslulý Paracelsus, který měl pověst největšího lékaře středověké Evropy. Jedna z nejstarších středověkých universit v Evropě – Salernská lékařská škola – datuje svůj vznik v 9. stol. a okolo 10. stol. zažívá svůj největší rozkvět. Škola fungovala i pro ženy. Také se tu překládaly do latiny řecké a arabské učené texty. Díky mnišským řádům vznikla tradice poskytování systematické a bezvýhradné pomoci všem pacientům, ve 13. století mělo být v Evropě asi 19 000 nemocnic.
                      Já tedy marně hledám ta specificky středověká negativa ze kterých usuzuješ (asi bys to měl nějak specifikovat) to všemožné se bránění vědění časů minulých. Třeba taková gotická architektura byla ve stavebnictví výrazným pokrokem, zrodila se ve středověku a přitom byla silně ovlivněna architekturou antickou, byzantskou a románskou. A třeba zrovna česká gotika dosáhla takové světové úrovně, že je ceněna na nejpřednějším místě.

                    • vittta

                      Kolik jedinců se ve středověku publikovat fyzikální děje světa odvážilo?
                      A….zkoumal je vůbec někdo?
                      A kolik těch univerzidt bylo?
                      Podle mě je logické, že jestliže středověk trval 1000 let, tak za ty roky i od nuly lze něčeho dosáhnout.
                      Jenže….za 1000 let toho bylo dost málo, to tedy tkz.“novověk“ toho dosáhl o hodně víc.
                      A proč?
                      Protože nemusel začínat v podstatě od nuly.
                      Nejednom že navázal na středověké vědění, ale i na antické.
                      Kvalita života jde mimochodem nahoru především v dnešní době, díky průmyslové revoluci,
                      Jakkoliv bylo toto období brutální a možná nebylo v mnoha ohledech o nic lepší, jak ten středověk,kvalita života se zlepšila…všem, i těm chudým a to až skokově.
                      Já se domnívám, že to bylo i proto, že se odstranila ubíjející moc církve.
                      Ta byla sice ještě mocná, ale cestu lidstva vpřed už brzdit či zastavit nedokázala.
                      O cestě „vpřed“ by se jistě dalo polemizovat a byl to i argument pro podporu středověku..lidská soudružnost a tak-ale já si myslím, že jestliže je vůbec možná nějaká cesta k jakémusi osvícení lidstva do takové úrovně, aby mohlo osidlovat jiné světy (a nezničit je u toho), může vést jedině touto cestou, byť poněkud kostrbatou.
                      Pokud se to nepovede, technický pokrok nás přivede k záhubě.
                      A nemusí to být válka, prostě zdegenerujem na úroveň nepotřebných trubců…

                • Janika

                  Děkuju, saxi.

                  A ty, vittto, čti to, co druhý píše, a ne co se domýšlíš, že píše. Všechno tady máš, dodávat k saxovi není co.

                  • vittta

                    Já tam nic nevidím.
                    Je to tajemství nebo…..
                    Jediné, co je tam konkrétní je názor, že středověk byl sice krutý, ale ne úpadkový.
                    Což tady ale nikdo nepsal, byla řeč o období temném, ne úpadkovém.
                    Úpadkový byl antický Řím a do značné míry spíše novověk, než středověk,který byl prostě spíše temný….
                    Ale zase, jak v čem…když zmíním obsah článku, tak tento díl pojednává o politice a ta byla velice podobná té naší, pletichy, intriky, korupce, oligarchie….a tam je to psáno jako celek, středověký člověk to takhle v globále nemohl vnímat, takže si myslel, že je to OK.

      • Janika

        „Tady jsi Janiko při čtení ukouzla a spadla.“

        No, možná, nepřu se :-). Pod vzdělaností nejširších vrstev jsem si představovala znalost částí bible, snad někde i povinnou. Což není bezvýznamné, vždyť i dnes patří znalost Bible k představě o vzdělanosti.

        • hans

          ??? Není mi jasné, proč by „šířením vzdělanosti“ měla být náhrada znalosti slovanských mýtů za znalost části mýtů hebrejských.

          Ad „vždyť i dnes patří znalost Bible… “ — zde musím vyjímečně souhlasit s baronem, doba, kdy bylo možno u vzdělaného Evropana předpokládat znalost bible (a antiky) minula..

          • Janika

            Vzdělaností myslím rozumíme znalost toho současného, co je lidstvu známo. Před rozvojem vědy to mohly být i mýty, proč ne?
            Nakonec to sám potvrzujete, hansi, svou poznámkou „doba, kdy bylo možno u vzdělaného Evropana předpokládat znalost bible (a antiky) minula“. Podle Vás tedy znalost Bible patřila ke vzdělání dříve, dnes už ne. Ale po staletí patřila.
            I když s tím dneškem nesouhlasím, Bible prolíná naši kulturnost natolik, že bez její znalosti by byl člověk ztracený, jako když přijde z Marsu :-).

            • Kamil Mudra

              Obávám se Janiko, že má hans pravdu. Stále častěji se mi u mladší generace stává, že když použiji nějaký dříve běžný hovorový obrat, jehož pochopení vyžaduje tu znalost Bible, setkám se s „prázdným pohledem“. A to i u tak „profláknutých“ rčení jako je třeba: „To je ale jobovka!“ atp. Ale nejenom co se týče Bible. Ani taková Tantalova muka nebo Damoklův meč leckdy nenajdou odezvu. :-(
              Tohle klasické vzdělání se z lidí začíná vytrácet a nejde jen o teenagery ale už i o lidi tzv. středního věku. A naopak – dnes bývám někdy „ztracený“ protože nepochopím narážku na nějaký „kultovní“ film nebo rozšířenou počítačovou hru.

              • Janika

                Nevím, jestli si rozumíme, kdo s kým v čem souhlasí :-). Podle mého mínění znalost Bible patří ke všeobecnému vzdělání člověka a pokud jsem dobře pochopila hanse, tak si myslí, že dnes už znalost Bible ke všeobecnému vzdělání nepatří. To, že dneska lidé Bibli neznají, je o něčem jiném. Nás to ve škole taky neučili a přesto ten základní přehled máme.

        • vittta

          To zřejmě severské vyspělé země.
          Děti pak vidí, že se něco rozbíjí a narušuje to jejich vidění světa a pak třeba rozbíjejí ve školce hračky.

  4. BARON LE SAMEDI

    Pan Mudra kecá. jednak mezi historiky probíhá spor o to, jak navázat novověk na středověk, protože to, co platilo v pol. 19. století nemusí platit dnes (středověk je brán někým až do konce třicetileté války). Scholastická medicína- viz heslo- třeba http://cs.wikipedia.org/wiki/Alb%C3%ADk_z_Uni%C4%8Dova. O Albíkovi jste dodnes neslyšeli, takže si proboha nehoňte triko, že víte, co znamená scholastická medicína, která byla souborem pavěd, nikoli věd o těle lidském. Prosím pane Mudro, nemudrujte o Theophrastu Bombastu řečeném Paracelsus, který byl sice lékař, leč spíše farmaceut a farmakolog, jak by řekli jeho následovníci. Byl pronásledován inkvizicí, a podřezal si žíly před zatčením…. Golembowicz, polský autor, o něm napsal monografii, která se dá číst, a není složitá na pochopení, neboť týž autor napsal Przygody chemiczne Sherlocka Holmesa. což bylo, pokud si pamatuji, pro čtenáře od 9. let.

    • merlin

      Vy jste dneska zase roztomilý, že? Paracelsus prý léčil na jižní moravě někde kolem uherského hradiště nějakou hraběnku až v křečích zemřela. Patrně na otravu arsenikem To mi tam říkali :-)

    • Kamil Mudra

      Ale nekecám, Barone :-) Právě proto že o navázání novověku na středověk probíhají spory mezi historiky, dovolil jsem si coby ne-historik, zvolit si pro svou potřebu jednu z nabízených možností: objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, což se dobře pamatuje. Jste-li vy historik, udělejte si v tom s kolegy pořádek, aby si lidi jako já nemuseli vybírat datumy jak melouny na tržišti.

      S pojmem „scholastická medicína“ jsem se setkal ve významu: školní, rozuměno ve škole vyučovaná, jak tomu bylo např. na lékařské škole v Salermu, na rozdíl od znalostí medicíny přímo předávaných lékařem svému nástupci. Do jaké míry byla pavědou, nejsa odborníkem neumím posoudit, stejně jako relevanci vašeho odkazu na Albíka z Uničova v této souvislosti. O tom pánovi jsem se skutečně dozvěděl až z toho odkazu, takže mi není jasná ani vaše poznámka o „honění si trika“.

      Ano, Paracelsus byl farmaceut a farmakolog, nejspíše proto že se zabýval i alchymií a proto jsem ho uvedl jako příklad toho kdo se věnoval novým lékům, tj. nesoustředil se pouze na byliny. Na středověké osobnosti se většinou názory různí (na leckteré už za jejich života) a tak záleží na tom ke kterým z nich se přikloníte. Nehodlám se tedy přít o to zda zda byl jeho věhlas zasloužený či nikoli, nebo do jaké míry. Zvláště proto že sám vyhraněný názor nemám.

  5. BARON LE SAMEDI

    Třeba taková gotická architektura byla ve stavebnictví výrazným pokrokem, zrodila se ve středověku a přitom byla silně ovlivněna architekturou antickou, byzantskou a románskou……říká kdosi nahoře. To by měli tesat, říkám já s Werichem. Géniové i blbci by měli mít v budoucnosti každý svůj díl knihovny

    • Kamil Mudra

      No, možná jsem se špatně vyjádřil a měl jsem místo „silně ovlivněna“ napsat „propojována s“. Každopádně, než dostanu svůj regálek v té vaší a Werichově knihovně, rád bych se dozvěděl proč do ní, dle vašeho mínění patřím, protože toto vaše lakonické konstatování mi nic neobjasňuje. Předpokládám že máte na to abyste své mínění argumentačně podpořil :-)

  6. BARON LE SAMEDI

    Středověk by mel končit r. 1010 n.l., -nápisy ve futharku ve staronorštině v dnešní vých. Kanadě. Sami vidíte, že dějiny jsou podvod, klam, přelud a lež.