Holím se Barbusem a nelítám Airbusem

27.3.2015

Napsal Baron Le Samedi

Tak by stručně mohlo znít mé krédo, neboli humorně znějící vyznání. Absolutně nevěřím skutečnosti, že Jakýsi Andreas L. coby druhý pilot nízkonákladové letecké společnosti Germanwings zešílel „na place“, zamknul pancéřové dveře před svým zjevně uremickým kapitánem, který si na hodinovém letu musel odskočit už po pár minutách, byť, coby velitel stroje, mohl na místnost s panáčkem kdykoli, vlastně, měl ji, v rámci předletové kontroly co do funkčnosti  i zkontrolovat.

Je nesmyslem, aby 28letý pilot ve dvaadvaceti vyhořel, „ale pak se k létání vrátil“. Šéf Lufthansy, pro kterého je pád letounu na trase Barcelona- Düsseldorf průšvihem, neví, co tvrdí. Andreas byl vybrán jako obětní beránek, protože jinak by se musela šetřit firma Airbus, mimochodem vojenská, a společnost Lufthansa, o níž v posledku  pouze slýcháme, že zase tehdy a tehdy vypustí x-set letů….

Airbus zaměstnává padesát tisíc lidí, a poté, co letecký průmysl Francie například přišel o zakázku několika set stíhaček pro Indii, a nosiče pro Rusy zbrojaři Francie nedodali, nemusí být v dobré kondici, pokud by se ukázalo, že A 320 spadla jinou než lidskou chybou. Embargo Ruské federace kupříkladu znamená, že prodeje západních vozů klesly v Rusku v průměru o třicet až čtyřicet procent. Německý Opel jde z Ruska, prý na Ukrajinu, kde si slibuje „lepší vyhlídky“.

V Rusku profitují jen drahé značky, Mercedes, BMW, kterým rostou tržby i prodeje, ovšem, za podivnou cenu. Infinity, jeden z východních vozů, který byl k mání bratru za tři miliony rublů, dostanete teď i za dva, a podobně je to i s ostatními značkami. Vrátíme-li se k nešťastné události, musíme asi konstatovat, že systém fly-by-wire není pohledný. Pilota odděluje od stroje, a jakýsi joystick stěží nahradí „pořádně se třesoucí-knipl.

Miloval jsem lety, v nichž mne obsluhovaly pohledné letušky v bílých rukavičkách, byla servírována teplá krmě, jelikož na palubě byl kuchař, a vzduchem se linula vůně dobrých cigaret s egyptským tabákem, které bylo lze na palubě koupit i kouřit. Dodatečná objednávka tří kopečků zmrzliny nikoho nepřekvapila, stejně jako normou bylo informování, nad čím se právě nacházíme. Pravda, svět z paluby turbovrtulového stroje je jiný, než z tryskového náklaďáku.

Spoje dneška mi připomínají spoje indických železnic. Hrozny lidí v hrozných podmínkách, byť logických. Bez oken (větrání), s lidmi pokojnými i nerváky. Známý Ind mne kdysi balamutil, že zlatý řetěz kolem pasu mu může sloužit třeba k uškrcení soupeře. A okno vlaku pak k útěku. Indické standardy nalezneme dnes i na letištích, které cestující zouvají a téměř svlékají. Ovšem, masa podvolených cestujících je masou podvolených i podváděných voličů.

Proto je letectví ikonou dneška, byť zhola není pravda, že letecká doprava má nejméně obětí. Teoreticky. Ale zatímco v autě o svém životě spolurozhodujete víceméně sami, v letadle tak za vás delegovaně činí jakýsi SW program v rukou přetaženého člověka.

Nevěřím, že německý mladík bezcílně osm minut funěl do mikrofonu, a vedl stroj do nadmořské výšky nula. Věřím v to, že si zase někdo v řádu minut a hodin pospíšil s mystifikací. A to je zlé, neboť to nevylučuje opakování chyby. Ale nikoli lidské.

Napsáno Janika Rubriky: Napsal Baron Le Samedi Tagged with Autor: BARON DE SAMEDY