Tyhle čumáčky miluju :-). A myslivce taky nemám ráda. Tedy ty, co loví zvířata pro zábavu. Ale těch, co dávají do krmelců jídlo, si naopak moc vážím.
hauptmann
Sorry Janiko, šmejděním po tabletu jsem se omylem trefil do mínusky pro vás. Tak jsem tam rychle přiklepnul plusko, abych to vyrovnal. :-)
Jeden takovej čumáček mě jako děcko kousnul. :-) Musel jsem na očkování proti vzteklině a bolelo to víc, než to kousnutí. Nechápal jsem tehdy proč mě očkovali, když kousnutý od jiných čumáčků, těch domácích, jsem byl už mnohokrát. A taky jsem nechápal, proč mě pokousala malá lištička, když jsem si s ní chtěl hrát stejně jako s kočkou. V pěti letech se těžko něco vysvětluje a zvířecí řeči jako Malý princ jsem nerozuměl.
No jo, vzteklina…, když ony ty lišky za to nemůžou.
Za mínus se není třeba omlouvat, taky se mi to občas stane nechtěně na dotekovém monitoru. I když zase na druhou stranu je to milé se přiznat :-).
Měl jsem zato, že do krmelců dávají zvířátkům jídlo v čase nouze povětšinou ti samí jedinci co se oddávají jejich zabíjení pro mrzkou zábavu.Vážíte si, Janiko, těch co nemáte ráda….
Tak já taky jeden na téma Míša Tie-eater…. vím, že to je dávno profláknuté, ale já to prostě miluju. Mám ještě někde jeden odkaz na Míšův taneček štěstí ve své kanceláři v době, kdy hrdinná gruzínská armáda střílela v noci do zad prchajícím matkám s dětmi v J.Osetii, ale ten si nechám napříště.
BARON LE SAMEDI
BARON LE SAMEDI
hauptmanne, tyhle holky mají vzteklinu taky. A nevyřešíte to injekcí. Zkuste ji nabalit, tuhle „lištičku“ a pak říct !yo no tengo dinero más!
BARON LE SAMEDI
prý budou dávat dvě mladý kočky ke každýmu SEATu. Teda, tvrdí to Seat Zimbabwe S.A. :-)))))
BARON LE SAMEDI
:-))) no ale SEAT holky budou mít problémy s čidlama, to je jasný :-)))
hauptmann
Jo pěkné holky, určitě jsou dobré v kuchyni…. :-) No nevím, jestli tyhle budou mít problém s nějakejma čidlama. Já mám spíš dojem, že ony maj ta správná čidla naprosto plně funkční a určitě by rozeznaly hned na první pohled, že týpek jako já, co se vozí v koncernovém modelu, byť slušném, nebude asi jejich cílem. Tyhle míří k modelům typu Maybach, Ferrari apod., takže onu výše uvedenou větu zřejmě nikdy z úst vybraného amanta neuslyší. Navíc jedou po zachovalých 50+, nejlépe self-made, bohaté princátko je moc neoslovuje. Někde jsem četl, že self-made 50+ s kontem nad 500M jsou jasnou vizitkou kvality genofondu pro jejich potomky. Ona dodá krásu, on schopnosti a průbojnost. Bohužel, dost často se narodí princátko, o které v mládí nestála. Ale kdo ví. Možná některá z nich touží po čisté lásce s junákem z českých hvozdů, s bytíkem a malou dačou. :-)
BARON LE SAMEDI
Plná bříška jsou fenoménem, na kterém by se daly získávat politické body. Nám, v tzv. civilizovaném světě je jasné, že politické body si tadyu nás nahánějí ti, kteří nechtějí, aby všichni měli plná bříška a sugerují nám, že naopak jim se do břich jejich vejde nejen strava pro nás, ale i všeliký majetek, zlato, drahé kameny a bůhví co ještě. Podívejme se na to, kde nápad plných bříšek vznikl, a kým byl zmanipulován. Nápad mít plná bříška jest nápadem všelidským. Národ, kmen, skupina s plnými bříšky neexpanduje, nezabíjí (zkuste se hýbat s plným bříškem) a chová se, vlastně ahistoricky. Jediné, o co jde těm, kteří mají momentálně plná bříška, je mít plná bříška trvale. Že je to nesnadné, my, žijící v souladu – rozuměj vlečeni-dějinami, víme. Věděli to také američtí experimentátoři 20. století, kteří se zabývali , ad hoc, tedy jaksi nuceně, Tichomořím. Tichomoří je oblast jinak trvale podhodnocená. Nevšímali si jí původně ani kapitalisté, pokud náhodou nekupovali Gauguinovu Wahine no te tiaré, ženu s květinou, nevšímali si jí druhdy marxisté.. Marx s Engelsem, jak známo, o Tichomoří v Neue Rheinische nepsali. Jednak netušili, že nějaké Tichomoří, vyjma Austrálie, britského domova transportovaných zločinců existuje, a druhak, jak oba pány znám, by trvali na rostoucí úloze tamního proletariátu. Proletariát v Tichomoří není, a pokud snad ano, roste, ovšem pouze hmotnostně. Jako každý konzument olejovité, nebo hamburgerovité stravy. Nicméně, nelze to bráti, a ani ten proletariát tedy, na lehkou váhu. Kdyby bylo Tichomoří oslovovalo ony četné vývozce světa rovnosti a socialismu, možná by nový společenský řád po roce 1917 zapustil kořeny i tam získav byť jen šest držav z dvanácti tichomořských, nicméně držav, které svou ostrovně-mořskou rozlohou jsou a byly větší Sovětského svazu, státu, kde zítra znamenalo včera…… Pakliže jsme my a naši předci selhali, neselhali američtí experimentátoři. Logicky přišli na to, že k přiblížení se Japonsku, které už tehdy bylo hrozbou, lze využít jedině ostrovů Tichomoří. Válka v Pacifiku historika Hubáčka je známa, a tak jen dodejme, že američtí ženisté stavěli na každém získaném atolu či ostrůvku letiště s opravnou a kasárnami, aby bylo možné napadat Japonce na jiných ostrovech. Japonci, kteří neměli pohonné hmoty, a jejichž lidská torpéda byla zaletovanými kajaky s trhavinou, výhodu letectva transportního neměli. Zásobovali z vody. Američané, jako Bohové, ze vzduchu. Navíc, vojáci a logistici strýčka Sama nepotřebovali ostrovany vybít, a bavilo je, že je ohromují svými létacími stroji, z nichž vykládají bedny plné zázračných věcí. Tak se zrodil cargo kult, kult, kdy není nutno něco dělat, než vzývat Božstva, aby už už dosedla na ranvej, a vyvalila sudy či pixle se zásobami. Božstva sedala periodicky, ostrované byli nadšeni, jak to klape, a tu a tam přisochali z bambusu letoun, aby bylo jasné, že na vyklučeném místě s věčnými ohni jest možno Bohům přistát. Američany to bavilo do konce války. a pak ještě chvíli, když se čekala válka nová, atomová, jejíž derniérou kdysi byla americká prohra v Koreji a Vietnamu Letadla přestala sedat na ostrůvky ztracené v modři Tichomoří, na některé, v nichž Američané zanechali své syny s kmenovými děvami, dopadala alimentační plnění v podobě beden s jídlem, nástroji a ošacením na padáčcích. A to bycha chvíle psychologů. Začali zkoumat, srovnáváním vývoje na jednotlivých ostrovech, jak dlouho aboriginům vydrží blbnutí kolem bambusové makety letounu, jak dlouho budou bezcílně, protože beznadějně klučit prales a pálit výhonky bambusu nikoli kvůli přípravě pokrmu, nýbrž signalizaci pro stále nepřilétávající piloty letounů. Psychologové zjistili, že někde dokázali šaškovat týden, někde pět měsíců, někde rok, než dali na radu starších, a vrátili se ke svým palmám, a na své palmy, řečeno civilizačně. Vtip, jak zjistili psychologové byl tento: dokud bylo na ostrově co jíst, užívat, oblékat se, dotud ostrované věřili, a plesali kolem maket s plným nasazením. Psychologové, zaměstnaní onou slavnou službou z města Langley ve Virginii, pak zorganizovali se svými agenty mezi domorodci to, že některé bedny po nocích doplňovali. Stále bylo co brát, stále bylo co rozdělovat, a kokosová tajná služba (nebo jak se tamní služby jmenují) už dbala na to, aby si nikdo nekladl otázky, proč některá bedna vydrží týden, a jiná, doplňovaná, rok. Ti, kteří měli pochybné štěstí na doplňované bedny nepátrali po tom, jak v bedně z roku 1946 se může objevit plechovka piva uvařená v roce 1957….Axiom,“ blbne se dotud, dokud je co žrát“ byl výsledkem komparace, A i cílem. Když dnes totiž vidíme různé barevné revoluce, u níchž paní Nulandová rozdává pirožky z bezedného košíku, které si odebírají revolucionáři, denně vyplácení v bucks, nelze nevzpomenout na ostrovany v Tichomoří, kteří s americkým cargo kultem začínali. Než byli okolnostmi donuceni k návratu na své palmy. Ještě že ty jim, neprivatizované, zůstaly. Na rozdíl od nás, i sousedů našich. Baron
BARON LE SAMEDI
Plná bříška na Tapa Nui se ten textík jmenuje, kdo ho pochopí, má prý +, no a plivnul jsem ho sem jako čtivo na tento týden, anžto se ke klávesnici hned tak nedostanu……:-))) Příjemné odpoledne sváteční.
Ostrov Janiky 
Tyhle čumáčky miluju :-). A myslivce taky nemám ráda. Tedy ty, co loví zvířata pro zábavu. Ale těch, co dávají do krmelců jídlo, si naopak moc vážím.
Sorry Janiko, šmejděním po tabletu jsem se omylem trefil do mínusky pro vás. Tak jsem tam rychle přiklepnul plusko, abych to vyrovnal. :-)
Jeden takovej čumáček mě jako děcko kousnul. :-) Musel jsem na očkování proti vzteklině a bolelo to víc, než to kousnutí. Nechápal jsem tehdy proč mě očkovali, když kousnutý od jiných čumáčků, těch domácích, jsem byl už mnohokrát. A taky jsem nechápal, proč mě pokousala malá lištička, když jsem si s ní chtěl hrát stejně jako s kočkou. V pěti letech se těžko něco vysvětluje a zvířecí řeči jako Malý princ jsem nerozuměl.
No jo, vzteklina…, když ony ty lišky za to nemůžou.
Za mínus se není třeba omlouvat, taky se mi to občas stane nechtěně na dotekovém monitoru. I když zase na druhou stranu je to milé se přiznat :-).
Měl jsem zato, že do krmelců dávají zvířátkům jídlo v čase nouze povětšinou ti samí jedinci co se oddávají jejich zabíjení pro mrzkou zábavu.Vážíte si, Janiko, těch co nemáte ráda….
Možná je to tak, ale já mám představu hajného, co nerad zabíjí. A jako zábava to mrzké je.
pěkně nechutný
sakašvili je taky na sněhu.
asi šňupe banány z Lidlu
Tak já taky jeden na téma Míša Tie-eater…. vím, že to je dávno profláknuté, ale já to prostě miluju. Mám ještě někde jeden odkaz na Míšův taneček štěstí ve své kanceláři v době, kdy hrdinná gruzínská armáda střílela v noci do zad prchajícím matkám s dětmi v J.Osetii, ale ten si nechám napříště.
hauptmanne, tyhle holky mají vzteklinu taky. A nevyřešíte to injekcí. Zkuste ji nabalit, tuhle „lištičku“ a pak říct !yo no tengo dinero más!
prý budou dávat dvě mladý kočky ke každýmu SEATu. Teda, tvrdí to Seat Zimbabwe S.A. :-)))))
:-))) no ale SEAT holky budou mít problémy s čidlama, to je jasný :-)))
Jo pěkné holky, určitě jsou dobré v kuchyni…. :-) No nevím, jestli tyhle budou mít problém s nějakejma čidlama. Já mám spíš dojem, že ony maj ta správná čidla naprosto plně funkční a určitě by rozeznaly hned na první pohled, že týpek jako já, co se vozí v koncernovém modelu, byť slušném, nebude asi jejich cílem. Tyhle míří k modelům typu Maybach, Ferrari apod., takže onu výše uvedenou větu zřejmě nikdy z úst vybraného amanta neuslyší. Navíc jedou po zachovalých 50+, nejlépe self-made, bohaté princátko je moc neoslovuje. Někde jsem četl, že self-made 50+ s kontem nad 500M jsou jasnou vizitkou kvality genofondu pro jejich potomky. Ona dodá krásu, on schopnosti a průbojnost. Bohužel, dost často se narodí princátko, o které v mládí nestála. Ale kdo ví. Možná některá z nich touží po čisté lásce s junákem z českých hvozdů, s bytíkem a malou dačou. :-)
Plná bříška jsou fenoménem, na kterém by se daly získávat politické body. Nám, v tzv. civilizovaném světě je jasné, že politické body si tadyu nás nahánějí ti, kteří nechtějí, aby všichni měli plná bříška a sugerují nám, že naopak jim se do břich jejich vejde nejen strava pro nás, ale i všeliký majetek, zlato, drahé kameny a bůhví co ještě. Podívejme se na to, kde nápad plných bříšek vznikl, a kým byl zmanipulován. Nápad mít plná bříška jest nápadem všelidským. Národ, kmen, skupina s plnými bříšky neexpanduje, nezabíjí (zkuste se hýbat s plným bříškem) a chová se, vlastně ahistoricky. Jediné, o co jde těm, kteří mají momentálně plná bříška, je mít plná bříška trvale. Že je to nesnadné, my, žijící v souladu – rozuměj vlečeni-dějinami, víme. Věděli to také američtí experimentátoři 20. století, kteří se zabývali , ad hoc, tedy jaksi nuceně, Tichomořím. Tichomoří je oblast jinak trvale podhodnocená. Nevšímali si jí původně ani kapitalisté, pokud náhodou nekupovali Gauguinovu Wahine no te tiaré, ženu s květinou, nevšímali si jí druhdy marxisté.. Marx s Engelsem, jak známo, o Tichomoří v Neue Rheinische nepsali. Jednak netušili, že nějaké Tichomoří, vyjma Austrálie, britského domova transportovaných zločinců existuje, a druhak, jak oba pány znám, by trvali na rostoucí úloze tamního proletariátu. Proletariát v Tichomoří není, a pokud snad ano, roste, ovšem pouze hmotnostně. Jako každý konzument olejovité, nebo hamburgerovité stravy. Nicméně, nelze to bráti, a ani ten proletariát tedy, na lehkou váhu. Kdyby bylo Tichomoří oslovovalo ony četné vývozce světa rovnosti a socialismu, možná by nový společenský řád po roce 1917 zapustil kořeny i tam získav byť jen šest držav z dvanácti tichomořských, nicméně držav, které svou ostrovně-mořskou rozlohou jsou a byly větší Sovětského svazu, státu, kde zítra znamenalo včera…… Pakliže jsme my a naši předci selhali, neselhali američtí experimentátoři. Logicky přišli na to, že k přiblížení se Japonsku, které už tehdy bylo hrozbou, lze využít jedině ostrovů Tichomoří. Válka v Pacifiku historika Hubáčka je známa, a tak jen dodejme, že američtí ženisté stavěli na každém získaném atolu či ostrůvku letiště s opravnou a kasárnami, aby bylo možné napadat Japonce na jiných ostrovech. Japonci, kteří neměli pohonné hmoty, a jejichž lidská torpéda byla zaletovanými kajaky s trhavinou, výhodu letectva transportního neměli. Zásobovali z vody. Američané, jako Bohové, ze vzduchu. Navíc, vojáci a logistici strýčka Sama nepotřebovali ostrovany vybít, a bavilo je, že je ohromují svými létacími stroji, z nichž vykládají bedny plné zázračných věcí. Tak se zrodil cargo kult, kult, kdy není nutno něco dělat, než vzývat Božstva, aby už už dosedla na ranvej, a vyvalila sudy či pixle se zásobami. Božstva sedala periodicky, ostrované byli nadšeni, jak to klape, a tu a tam přisochali z bambusu letoun, aby bylo jasné, že na vyklučeném místě s věčnými ohni jest možno Bohům přistát. Američany to bavilo do konce války. a pak ještě chvíli, když se čekala válka nová, atomová, jejíž derniérou kdysi byla americká prohra v Koreji a Vietnamu Letadla přestala sedat na ostrůvky ztracené v modři Tichomoří, na některé, v nichž Američané zanechali své syny s kmenovými děvami, dopadala alimentační plnění v podobě beden s jídlem, nástroji a ošacením na padáčcích. A to bycha chvíle psychologů. Začali zkoumat, srovnáváním vývoje na jednotlivých ostrovech, jak dlouho aboriginům vydrží blbnutí kolem bambusové makety letounu, jak dlouho budou bezcílně, protože beznadějně klučit prales a pálit výhonky bambusu nikoli kvůli přípravě pokrmu, nýbrž signalizaci pro stále nepřilétávající piloty letounů. Psychologové zjistili, že někde dokázali šaškovat týden, někde pět měsíců, někde rok, než dali na radu starších, a vrátili se ke svým palmám, a na své palmy, řečeno civilizačně. Vtip, jak zjistili psychologové byl tento: dokud bylo na ostrově co jíst, užívat, oblékat se, dotud ostrované věřili, a plesali kolem maket s plným nasazením. Psychologové, zaměstnaní onou slavnou službou z města Langley ve Virginii, pak zorganizovali se svými agenty mezi domorodci to, že některé bedny po nocích doplňovali. Stále bylo co brát, stále bylo co rozdělovat, a kokosová tajná služba (nebo jak se tamní služby jmenují) už dbala na to, aby si nikdo nekladl otázky, proč některá bedna vydrží týden, a jiná, doplňovaná, rok. Ti, kteří měli pochybné štěstí na doplňované bedny nepátrali po tom, jak v bedně z roku 1946 se může objevit plechovka piva uvařená v roce 1957….Axiom,“ blbne se dotud, dokud je co žrát“ byl výsledkem komparace, A i cílem. Když dnes totiž vidíme různé barevné revoluce, u níchž paní Nulandová rozdává pirožky z bezedného košíku, které si odebírají revolucionáři, denně vyplácení v bucks, nelze nevzpomenout na ostrovany v Tichomoří, kteří s americkým cargo kultem začínali. Než byli okolnostmi donuceni k návratu na své palmy. Ještě že ty jim, neprivatizované, zůstaly. Na rozdíl od nás, i sousedů našich. Baron
Plná bříška na Tapa Nui se ten textík jmenuje, kdo ho pochopí, má prý +, no a plivnul jsem ho sem jako čtivo na tento týden, anžto se ke klávesnici hned tak nedostanu……:-))) Příjemné odpoledne sváteční.
+1
Poučné – a na zamyslenie