„Pražský kotel“: proč Čechy osvobodili tři dny po kapitulaci Německa

Napsal Oleg Gorjunov
Překlad Janika, převzato odtud.

1945

Na začátku května 1945 bylo starobylé hlavní město České republiky Praha „průchozí branou“ pro německá vojska ustupující na západ. Na předměstí města se usadily vojenské jednotky Vlasovovy armády. Soudě podle mnoha fotografií pořízených v těchto dnech, cítili se naprosto v bezpečí a dokonce bavili místní děti ruskými tanci.

Po porážce Němců ve směru Berlína jedinou silou, která mohla klást vážný odpor našim vojskům, byla na začátku května 1945 skupina armád „Střed“ a část skupiny „Austria“ soustředěné na československém území. Bylo to 900 000 vojáků a důstojníků, téměř 10 tisíc zbraní a minometů, asi 2000 tanků a útočných zbraní a tisíc bojových letounů.

 

„Pražské jaro“ roku 1945

V noci na 5. května se v Praze dozvěděli o obsazení Berlína Sovětskou armádou, a ráno  z rádia Praha zazněly výzvy k všeobecnému povstání. Německé vojenské jednotky byly vyzvány ke kapitulaci a čeští vojáci a policie byli vyzváni, aby se přidali k povstání. Mnoho Čechů začalo strhávat německé nápisy a vyvěšovat na ulicích československé vlajky.

Jako odpověď německá policie zahájila palbu, a česká policie a četnictvo, podporované odbojáři a dobrovolníky, začali střílet své bývalé kolegy.

Povstalci obsadili poštu, centrální telegraf, elektrocentrálu, mosty přes řeku Vltavu, železniční stanice se stojícími tam vlaky včetně německého vlaku, několik velkých továren a německý štáb.

Velitel skupiny armád „Střed“ polní maršál Scherner nařídil rozdrtit povstání, které přerušilo hlavní trasu plánovaného stažení německých vojsk na západ. 6.května Němci používali proti povstalcům tanky a letadla a znovu ovládli část města. Povstalci, kteří měli těžké ztráty, se obrátili rádiem „ke všem, kdo slyší“ o pomoc.

 

„Smrt Hitlerovi!“, „Smrt Stalinovi!“

Nejblíže Prahy se nacházela vojska Koněva, byli 200 km od města. Takto to popisuje velitel 1. ukrajinského frontu, Ivan Stěpanovič Koněv: „Obdrželi jsme zprávu zpravodajských služeb, že polní maršál Scherner narychlo stahuje vojska do Prahy. 5. května jsem nařídil vojákům zahájit ofenzívu 6. května v dopoledních hodinách.“

Volání o pomoc uslyšeli i Vlasovci, ale velitel takzvané ruské osvobozenecké armády (ROA), generálporučík Vlasov, Čechům odmítl pomoci. Ale velitel 1. divize ROA, která čítala 18.000 mužů, generálmajor Bunjačenko nařídil svým vojákům jít na podporu povstání. Vlasovci šli do bitvy proti bývalým spojencům pod hesly „Smrt Hitlerovi!“, „Smrt Stalinovi.“

 

Boje v Praze

Vojáci divize Sergeje Bunjačenka obsadili letiště v Ruzyni, kde se nacházely bombardéry Luftwaffe připravené k bombardování Prahy, a také pražský Smíchov, přičemž měli pod kontrolou dva mosty přes Vltavu. 7.května 1. divize ROA pronikla do centra Prahy a rozdělila německou skupinu na levém břehu řeky Vltavy, a také obsadila Petřín a Kolešovice a zajala asi 10 000 německých vojáků. Obávajíce se negativní reakce sovětského velení na spojení povstalců s Vlasovci, Česká národní rada požadovala stažení 1. divize ROA Prahy. V noci z 7. na 8. května všechny divize opustily své pozice v Praze a ustoupily na západ.

 

Naši, vaši – tancujme!

Abychom pochopili, jak se to mohlo stát, že vojáci Vlasovovy armády obrátili své zbraně proti těm, kteří jim je dali, musíme si objasnit několik bodů. Za prvé většina z těch, kdo byli členy ROA, nechovala žádné sympatie k myšlenkám národního socialismu, se kterým neměli žádné zkušenosti. Byli to buď spolehliví antikomunisté, nebo lidé,  kteří doufali, že  se zachrání v armádě před hrůzami koncentračních táborů. Za druhé, jakmile se porážka Říše ve válce stala zjevnou, Vlasov začal aktivně demonstrovat své nepřátelství k Němcům.

Ignorujíc příkazy německého velení se 1. divize začala přesouvat do Rakouska, kde se chtěla spojit s kozáckými jednotkami 15. sboru SS, ustupujícími z Jugoslávie. Na cestě vznikaly neustále konflikty mezi Vlasovci a německými vojsky. V důsledku toho se velení německé skupiny armád „Center“ rozhodlo odzbrojit divizi, která v té době byla v okolí Prahy a mířila se vzdát do amerického okupačního pásma, aby se tak vyhnula spravedlivému procesu pro zrazení své země a porušování vojenské přísahy, danou Sovětské vládě.

Nicméně, nečekaná žádost Čechů o pomoc přiměla Bunjačenka změnit své původní plány a zapojit se do bojů v Praze. Věřil, že první do města vejdou Američané, kteří ocení účast Vlasovců na jeho osvobození a odmítnou je vydat do SSSR. Většina vojáků a velitelů divizí uvažovala stejným způsobem. Takže jakmile v Praze začaly vážné boje, vstoupili do města.

 

„Podivné“ povstání

Myšlenka vzpoury, která vznikla v myslích českého undergroundu v posledních dnech války, kdy německá kapitulace byla otázkou několika dní, přišla jako překvapení pro všechny – Němce i Rusy. To proto, že od samého počátku, co Československo přešlo pod dohled Říše roku 1939 jako protektorát Čechy a Morava, bylo po celou dobu války spolehlivým a silným zázemím nacistického Německa. Místní továrny dodávaly potřebné materiály pro válečné potřeby. Obyvatelstvo okupované země žádné aktivní opatření proti okupantům nečinila a pokojně vycházela s novými vládci.

Důkazem toho je minimálně ta skutečnost, že neexistovaly žádné podzemní struktury více či méně srovnatelné s armádou Krajova v sousedním Polsku.

Situace se změnila až na začátku května 1945, kdy sovětská vojska obsadila město Brno, a Američané, postupující z opačné strany, se přiblížili k Praze na vzdálenost 80 km. Tyto události přiměly především příslušníky policie a ozbrojených sil protektorátu uvědomit si svou úlohu a dokázat spojencům, že i oni bojovali se zbraní proti nacistům a neseděli v týle.

 

9.května 1945, Praha

9.května 1945 ráno ve 4 hodiny vstoupil do Prahy gardový tankový sbor a přemístil se na severovýchodní, východní a jihovýchodní okraj města. 6. gardový mechanizovaný sbor vstoupil na jižní a jihozápadní okraj české metropole, 5. gardový mechanizovaný sbor vstoupil na západní okraj. Velitel 4. gardové tankové armády Dmitrij Leljušenko o tom poslal naléhavou zprávu veliteli frontu Koněvovi. „Bylo zajato mnoho zajatců a získáno mnoho trofejí. Odpor byl zničen. Komunikace s povstalci probíhá přes brigádního generála Vedera. Americká vojska tam nejsou. Provádím průzkum v severovýchodní části, směrem na jih. Zavádím pořádek. Jsem s operativní skupinou na západním okraji Prahy.“

Nicméně ve městě ještě zůstaly rozptýlené části SS divizí „Reich“, „Viking“ a „Valdštejn“, které pokračovaly v boji. Přestali až ve večerních hodinách. V boji se zbytky nepřátelských skupin ve městě padlo 30 našich vojáků. V úhrnu v Pražské operaci sovětská armáda ztratila 11997 zabitých, 40501 Rudoarmějců bylo zraněno. Naše materiální ztráty činily 373 tanků a samohybných děl, 1006 zbraní a 80 letadel.

Německé ztráty pouze v Praze v té době se počítaly v tisících. Během Pražské operace bylo sovětskými vojsky zajato asi 860.000 vojáků a důstojníků a 35 generálů. Povstalci ve 4 dnech bojů ztratili asi 1400 bojujících. Bylo zabito také 4000 civilistů.

O tom, co se stalo v Praze 9.5.1945 v exkluzivním rozhovoru pro televizní kanál“Hvězda“ řekl účastník událostí, veterán z Velké vlastenecké války Nikolaj Melnikov: „Tehdy jsem sloužil v 23. pěchotní brigádě zvláštního určení. Vstoupili jsme do města v 11 hodin – všude byl klid, žádné boje, vítali nás tak, jako za celou válku v žádné jiné zemi.“

„Spěchali jsme jim na pomoc, ale oni to všechno udělali sami… Měli jsme porouchané auto, něco se stalo s motorem, oni nám dali zbrusu novou „Tatru“, dali jsme na ni naše číslo a odjeli.“

„Vlasovce jsme nestříleli na místě, co myslíte! Ale oni se na nás dívali, víte jak? Jako zvířata. Povím vám příhodu: míjíme Vlasovce a kolem jednoho z nich běžela kočka, tak ji chytil a zubama roztrhal na kusy, a díval se na nás. Jak se říká „voják Švejk“ Rudé armády, ale řeknu vám, oni byli jako zvířata, tihle Vlasovci, co se jim nepodařilo uniknout do zajetí k Američanům.“

12.května američtí vojáci předali SMERŠi generála Vlasova, ve stejný den se zrádci vlasti, kteří sloužili pod jeho velením, začali masově vzdávat sovětským vojskům. Tento den může být skutečně považován za poslední den druhé světové války.

 

 Lynčování „po česku“

Počínaje dnem 9. května 1945 se v České republice strhla vlna lynčování etnických Němců, kteří žili hlavně v západní části země, a německých vojáků.

O rozsahu těchto zločinů výmluvně hovoří tajná zpráva náčelníkovi politické správy gardy 1. ukrajinského frontu generálmajorovi soudruhu Jašečkinovi, sestavená 18.května plukovníkem Kladovym a podepsané náčelníkem informačního oddělení PURKKA Leonovem: „Během pobytu v Československu vojáci a důstojníci našich vojsk byli opakovaně svědkem toho, jak místní obyvatelé vyjadřovali hněv a nenávist k Němcům nejrůznějšími, někdy docela podivnými a pro nás neobvyklými formami.

U hotelu v Praze českoslovenští vlastenci shromáždili skupinu 30 Němců, kteří se podíleli na potlačení povstání, přinutili je, aby leželi tváří dolů na silnici, a každého z nich, kdo se snažil zvednout hlavu, bili holemi. Toto trvalo po dobu 40 minut. Potom byli Němci vyvedeni z města a tam upálen na hranici.

Při setkání s našimi prvními tanky Češi na hlavní ulici v Praze shromáždili velkou skupinu Němců, namalovali na čelo každého z nich hákový kříž. S příchodem tanků přinutili Němce klečet a pak ležet tváří dolů pod pásy.

V oblasti odborné školy svlékli do pasu 15 Němek a natřeli je barvou, přinutili je pracovat na opravě mostu za velkého shromáždění lidu.

Potom byly Němky vyvedeny z města a zastřeleny. 10.května byli v Praze zadrženi čtyři němečtí vojáci, kteří se skrývali v podkroví budovy, stříleli a zabíjeli vojáky Rudé armády a obyvatele. Zadržení Němci byli okamžitě pověšeni za nohy, politi benzínem a zapáleni.

S podobnými skutečnostmi bylo možno se setkat nejen v Praze, ale i v dalších městech Československa. Ve vesnici Luška s příchodem našich vojáků Češi vyhnali všechny Němce (290) a jejich majetek byl zabaven. Na ulici byli pověšeni za nohy a upáleni dva příslušníci gestapa.

U jejich mrtvol byl umístěn nápis „Za vraždu a smrt našich bratrů.“

To vše vysvětluje obrovský vztek a touhu po pomstě, která žila v československém lidu vůči Němcům za všechny spáchané zločiny. Obyvatel Prahy dr. Kot řekl: „Němci utlačovali československý lid po dobu šesti let. Čtyři dny před příchodem Rudé armády do Prahy se dopustili masových poprav mužů a žen. Dokonce i děti před očima rodičů věšeli na speciální háky, nebo je stavěli do řady a drtili pod pásy tanků.“ Hněv a nenávist k Němcům byla tak velká, že často naši důstojníci a vojáci drželi zpět československé obyvatelstvo od vraždění nacistů bez soudu.

 

Urážka osvoboditelů Evropy

Veterán z Velké vlastenecké války, osvoboditel Evropy Nikolaj Melnikov řekl, že jeho „válka“ skončila v České republice 12. května 1945: „Nepamatuji si název tohoto města, ale zapamatoval jsem si na celý život pole, na kterém seděli na mladé trávě němečtí zajatci.“

„Bylo jich mnoho tisíc. V tento den nám bylo řečeno, že pojedeme domů. Za 20 let po Velkém vítězství jsem znovu navštívil tuto zemi, a požádal, aby mě odvezli na místo, kde stál památník, na kterém bylo napsáno: „Tady skončila Druhá světová válka“. Bylo to pro mě velmi dojemné, dokonce jsem měl v očích slzy – taková čest pro sovětské vojáky! A v roce 2004 jsem tam jel znovu. Památník zůstal na stejném místě, jen Češi změnili nápis, tentokrát tam bylo psáno „Tady byla zajata největší skupina německých vojsk“. Dokážete si to představit? Přepsat dějiny je urážlivé…“

Advertisements

38 comments

  1. Janika

    Z komentářů pod článkem:

    Němci přišli, řekli: „Vy jste čeští podlidé“ a 6 let týrali obyvatelstvo, v 45. roce Němci zeslábli a Češi začali zabíjet a upalovat Němce včetně těch, se kterými po staletí společně žili. A tomu se říká civilizované evropské národy.

    Otázka: To tehdy nebyl jediný normální Čech?
    Odpověď: Jeden byl. O něm napsala M. Cvetajeva báseň „Jeden důstojník“.
    V Sudetách, na zalesněné české hranici, důstojník s 20 vojáky nechal vojáky v lese, vyšel na cestu a začal střílet do přicházejících Němců. Jeho konec je neznámý. Z tisku září 1938.
    (Následují verše Mariny Cvetajevové, v originále viz komentáře pod článkem.)

    Tento článek mě natolik zaujal, že ho publikuji „s křížkem po funuse“, jak se říká. Za pozornost stojí i komentáře. Jen bych ke statečným Čechům přidala i další jména, byl Ludvík Svoboda a další, co bojovali, také naši letci v Anglii, no a také lidé jako Julius Fučík. Celá řada jmen by se našla, a ti trochu očišťují tu nízkost lynčujícího davu. I pitomce znesvěcující hroby a natírající tank na růžovo.

    • Saul

      Na tom lynčování se bohužel podíleli i ti „další,co bojovali“.
      V Postoloprtech se na vraždění víc než 700 civilistů,včetně žen a dětí podíleli nejen revoluční gardy,ale i Svobodovi vojáci a celá akce pečlivostí svého naplánování dokazuje,že nešlo o nějaký exces běsnící lůzy,ale promyšlenou akci se zajištěným krytím na nejvyšších místech.
      Jakkoliv souhlasím s organizovaným odsunem Němců,tak musím doznat,že Češi(jistě že ne všichni) se k nim v prvních měsících po válce jako podlidé opravdu chovali.
      Ta naše dodnes trvající neschopnost si tohle připustit a neustále se vymlouvat na vlastní utrpení za protektorátu jen dokazuje naši zamindrákovanost,která nás zase k nějakýmu tomu novýmu protektorátu dovede,jestli už nedovedla.

      Mimochodem nějak mi v té tajné zprávě náčelníkovi politické správy chybí zmínka o zavraždění tuším 40 civilistů na Bořislavce.
      A to přitom šlo o akci Rudé armády,kde se naši čeští hrdinové zřejmě jen zastřelovali,aby měli praxi pro pozdější vlastní aktivity.

      • vittta

        Kdysi psal nějaký člověk, jehož jméno si nepamatuji do BL.
        Byl to vězeň mnoha koncentráků a velký člověk, jak se zdálo.
        Už zemřel-ale čas od času něco napsal o těch časech.
        To jeli prý mladí SS na kolech, a Češi opodál na to koukali.
        Tu jeden-jen tak-za jízdy, stiskl spoušť u samopalu a trefil chlapce 17 let věku.
        Umíral v hrozných bolestech několik dní.
        Mládenec, který tehdy vraždil, ležel také v Postoloprtech v tom hrobě…se svými kumpány.
        Snad tam má dnes pomník-nevím.
        Saule, hrát si z válkou se nevyplácí a kdo tam nebyl, neměl by asi soudit.
        Protože nenávist je strašná a dějiny ukazují, že kdo není potrestán hned, tomu se už za čas nic moc nestane a naopak leckdy slouží jiným pánům, protože lidé bez srdce a charakteru jsou dobří každému režimu na svinskou práci!

    • ascharad

      Když někdo vraždí nevinné lidi z pozice síly tak jako Němci za války musí počítat s odplatou, potrestání, nebo s lynčem, Němci byli potrestáni jak vidíme dnes málo, dnes se Němec k Hitlerovi nezná jako by nebyl jeho, asi byl z jiné planety, chování Angely Merkel a celé EU k Rusům svědčí o jejich morálním ůpadku, zapomněli brzo co způsobili Slovanům, věřím, že budou potrestáni dodatečně neboť jak se praví v Písmu, „hříchy otců budou potrestány do čtvrtého až pátého kolena“ nikdo svému trestu neujde, ani Angela Merkel se svými Germány kteří sice vraždili miliony lidí na příkaz sionistického žida, ale vraždili jak najatí vrazi.

  2. BARON LE SAMEDI

    Bohužel, Janiko, je to děsnej blábol. Chtěl bych vidět ty specielní háky, na které Češi věšeli německé děti, aby jim hlavy vsunuli pod pásy. Tanků, rozumím-li dobře. Dostupné tanky byly pouze sovětské, ty ROA už byly u Plzně, a byly opět sovětské. Takže, velitel sovětského tanku vyslyšel rozkazu české civilní osoby, a přejížděl hlavičky malých Němců. Odpovídám- hovno. Jedinej upálenej s útrapama byl na Malý Straně chycený nacista a fašista de la Cámara, autor scénářů Barrandova. Terminologii underground nerozumím, český odboj, ústřední vedení odboje domácího a další byl veden seriozně, za cenu tisíců životů- viz dějiny kobyliské střelnice. Češi a Moravané činili nefunkční každou čtvrtou leteckou pumu, shozenou na začátku války, což nelze říci o pumách z SSSR, kde NKVD dbala na kvalitu až do osudného června jedenačtyřicátého roku zvl u dodávek Hitlerovi. Autor jaksi neví, že Československo nebylo, a že existoval Slovenský štát a Protektorát Čechy a Morava, zato uvádí Armiju Krajowu, což byla Zemská armáda, nikoli armáda nějakého Krajova. Polsko, kde byla velká vzdálenost sídel a nulová dopravní obslužnost bylo pro přesun partyzánů vhodné. U nás za protektorátu jezdila pára z Libně do Kolína za padesát minut, čili, tady je všude blízko. Armáda střed a center jedno jsou, a vlasovců mi je líto, ovšem co nabékám, jak říkají Hanáci. Cílem, zřejmě, bylo nás nasrat údajnými zvěrstvy nad Němci, kteří ovšem už od ledna věděli, že se fronty blíží, a opět mohli mířit heim ins Reich. Že se jim rajch smrskával, je možná vinou předpírky a namočení při praní. Prát se s Čechem není, viz ten ŠVEJK, vždy radno…

    • Saul

      Odpovídám- hovno. Jedinej upálenej s útrapama byl na Malý Straně chycený nacista a fašista de la Cámara, autor scénářů Barrandova.

      Hovno Barone.
      Tak např. u Prašné brány visel za nohy mladej voják Wehrmachtu,kterýmu pod hlavou rozdělali malej ohýnek,aby to neměl chlapec tak rychlý.
      Upálených bylo po celé Praze spousta a okřídleným pořekadlem lůzy tenkrát bylo „jdeme opékat zajíce“
      Když se Lustig,ještě v koncentráčnických hadrech pokusil kohosi zastat,tak se ho „odbojáři“ jen zeptali,jestli tam chce viset taky.

  3. BARON LE SAMEDI

    No, a vlasovec chytl kotě a před rudoarmějcem ho roztrhal v zubech….jeden kocourek mi sedí na klávesnici, a vrní, že je to blbost též.

    • goliast

      barone zkuste hvězdnou hodinu vrahů od kohouta. pravdou je, že v takových chvílích vylézá ta nejhorší svoloč na boží světlo a nic lidského jí není cizí. Navíc kromě těchhle hajzlíků řádících beztrestně na světle božím se lidi určitě mstili za pár let strachu, stressu, úzkostí, ponížení.

    • Janika

      Nějak mi to ten kocour v zubech evokuje temné stránky klasické ruské literatury, prostě mám silný pocit deja vu. Je to samozřejmě divná, neuvěřitelná historka. Jenže co když to někdo doopravdy viděl a zažil, tak to potom sdělí, lidi mu nevěří, ale já si říkám, že jsem u toho nebyla a proč by si něco takového někdo vymýšlel, to si vysvětlit nedokážu. Kdyby chtěl pošpinit Vlasovce, tak by si jistě dokázal vymyslet něco jiného, uvěřitelnějšího.

      • koloděj

        například jakože vyhazovali děti z inkubátorů ?

      • vittta

        Zeptej se 10 lidí v tvém věku, jak se žilo za minulého režimu.
        Budeš žasnout, jak se budou jejich vzpomínky lišit od těch tvých.
        A ještě víc budeš žasnout, když by popisovali úplně stejnou událost.
        Nějaký roztrhaný koucour…..vsadím se, že ze 100 četnářů tomu 70% uvěří bez výhrad, zasune to kamsi do podvědomí a 35 z nich to bude vyprávět dál jako ověřenou tutovku.
        Na to jsou studie, holka, s lidma se dají dělat divy!
        Nás nevyjímaje, ale snad jsme mezi těmi, kdo víc vydrží…ale ani to se nedá vědět přesně!

  4. Seal

    No jasně: V protektorátu žádný odboj nebyl a obyvatelstvo v pohodě vycházelo s okupační mocí. To jenom „český underground“ si v závěru války vymyslel honem nějaké povstání, aby to nevypadalo, že Češi za války jenom kolaborovali. No ale byli to jenom Češi, takže to povstání nakonec museli zachraňovat Vlasovci. No a protože Češi měli kvůli té své kolaboraci žáhu na Němce, tak si to pak s nimi hned po válce (když už Čechům žádné nebezpečí nehrozilo), hodně brutálně vyřídili. Tak tyhle klíny nám začali vtloukat do hlavy hned po Velké sametové a hodně lidí jim nechtělo věřit, protože nejenom Praha je poseta hromadou pamětních desek se jmény lidí, z nichž zdaleka ne všichni zahynuli až za květnového povstání. No ale ty památníčky byly asi fakt součástí nějakého „podivného“ kolektivního klamu, když tahle původně sudetoněmecká moudra sepsal tentokrát ruský autor a Rusové – jak známo – jsou dneska hodně ostře proti falšování dějin :-)

    • vittta

      I mezi Rusy jsou idioti.
      Je tam zrovna tolik falšovačů dějin, jako kdekoliv jinde.
      1 100 000 našich vojáků stálo 30.9.1938 na hranicích a většna z nich byla ochotna zemřít!
      Když jim nechali zradou sebrat pušky, jak je pak mohli nutit, aby riskovali životy svých rodin kvůli zasraným velmocem, které na nás stejně kašlaly?
      Tyhle články jsou urážkou statečných odbojářů, kteří s obrovským rizikem stejně proti Němcům bojovali, i když na rozdíl od zmiňovaného Polska-mohli v klidu užívat relativního klidu v protektorátu pro ty, kdo se nestavěli na zadní!

      • Janika

        Jenže článek není o odbojářích, ale o povaze masy českého národa. Možná národ s jinou povahou by bojoval i přes mnichovskou zradu. Když vyčítal jeden český politik Castrovi, že se připojili v 68ém ke spojeneckým armádám, Castro mu řekl: „Ale my jsme čekali, několik dní jsme čekali, že se budete bránit. A když jste nic nedělali, teprve pak jsme se přidali.“

        • vittta

          Žádný národ v naší situaci v r.1938 by se nebránil.
          Protože dodnes by to byl Beneš, kdo by byl původcem světové války, a my bychom ztratili svou republiku.
          Uvědom si, že v září 1938 přece nešlo o český stát, ten nám byl ponechán.
          To jen pohraničí bylo postoupeno těm, kdo tam žili-a kdo tam neměl co dělat, protože měl blbý původ, ten musel mazat, ani těch 30 kg si nebral.
          Kdyby velmoci rozhodli, že se Německu dá část Polska, tak by se ani oni nebránili, protože agresor by byl jasný.
          A když je jasný agresor, tak je i jasný vinník a kde je jasný vinník, tam se hodné státy spojí.
          Jestli jsi to ještě po Kosovu nepochopila, je to smutné.
          A žádná masa českého národa neexistuje.
          Je jen masa.
          A dle kultury dané oblasti se chová.
          Naši lidé upálili 4 Němce a postříleli pár set či tisíc jiných, z nichž většina byla praskačů a SSáků, jak jsem slyšel třeba v těch Postoloprtech.
          Jiné národy se třeba pobijí mačetami po statisících.
          Nebo uřežou svým „nepřátelům“ hlavy a oběsí u toho i děti, jak jsem si všiml v jednom odkazu tady.
          A nebo….vyřežou děti z těhotných a oběšené dětí se nevejdou na stromy…
          To tady také bylo.
          Pak si dají pomníček s nápisem, „Jestli zapomeneme, ať Bůh zapomene na nás“……

    • Janika

      No a co, Seale, vždyť ono to tak vlastně skoro bylo, jak píšete ironicky. Jsou to dvě krajnosti, vidět se jako hrdinové také neodpovídá skutečnosti. Zabití muži z Lidic nebyli hrdinové, kteří bojovali proti nacistům, byli to OBĚTI. Je rozdíl být obětí, nebo hrdinou. Většina „provinění“ proti Říši, za která trestali a popravovali, vůbec neexistovala, Němci je potřebovali jako exemplární případy a k terorizování a budoucímu vyhlazení obyvatelstva.

      • Seal

        Nezlobte se, Janiko, ale vůbec nechápu, jak jste na něco podobného mohla přijít. I v případě vyhlazení Lidic šlo o klasické odvetné opatření: Nejdřív se něco muselo stát a pak se k zastrašení ostatních volil drastický trest. To, že se nakonec ukázalo, že celý případ byl na rozdíl od Ležáků vycucán z prstu v tom nehraje roli. Nejde o to vidět se jako národ hrdinů, ale Češi se vůbec nemusí stydět za svoje dějiny, jak by si to někteří lidé hodně moc přáli. Naprostá většina těch, kteří byli popraveni, se nejenom aktivně zapojila do odboje, ale samozřejmě věděla, co jim v případě odhalení hrozí. Jsou to tisíce a tisíce lidí, kterých by se asi docela dotklo, kdyby věděli, že je někdo bude označovat za pouhé oběti, protože jejich odbojová činnost úřece vlastně ani neexistovala.

  5. BARON LE SAMEDI

    Nebudu to komentovat. Němci vtrhli do země, v níž byl mír – možná nějací Sudetáci trpěli, ale byli občany RČS, a přestože ani jeden Němec, Reichsdeutsche, při přepadu nezahynul, začali civilisty- české a moravské zabíjet. Rutinně.

    • Seal

      A co byste vlastně chtěl komentovat vyjma toho svého oblíbeného mourka na klávesnici? Tipuji jako vždycky hlavně nějaký zajímavý detail, ve kterém třeba toho pověstnou Dívku v modrém stvořil nejenom Felix Achille de la Cámara, ale i Otakar Vávra :-)

      • BARON LE SAMEDI

        no Dívka v modrém není hříchem. Naopak. De la Cámara mohl doplatit na své kabalisticko astrologické pokusy spojené s gay parádou, jak jí prováděli agenti Sicherheitsdienstu kvartýrovaní v paláci Maltézského řádu v Lázenské ulici na Malé Straně. Dnes opět velvysl. Maltézského řádu. Známo, že jeden agent SD natiskl letáky, a vrazil je jinému agentu SD do kapsy kabátu v hospodě. A nechal ho gestapem sebrat. Ze žárlivosti. Měl za to, že ho hošan v koženém kabátě podvádí. Bizardní a zvrácené……Pokud jde o kocourka, potřeboval by evidentně zavolat nějaké kočce do klubu :-!!

      • goliast

        ,,hrabě,, de la cámara psal pěkný sračky, četla jsem jednu knížku povídek, strašný cajdáky

    • BARON LE SAMEDI

      Buzerplac suchoputnych vojsk v Novosibirsku, a budoucí mozambičtí velitelé, zpívající- kdo se učí je hrdina, kdo se neučí je mrtvej.

  6. Janika

    Tohle video je, na rozdíl od Baronova, alespoň aktuální, to je to tolik diskutované video, kvůli kterému si pozval Zaorálek na kobereček ruského velvyslance. Mimochodem, Zaorálka tam půvabně přejmenovali, místo „o“ „s“.

  7. Pingback: „Pražský kotel“: proč Čechy osvobodili tři dny po kapitulaci Německa | Outsider Media
  8. Pingback: „Pražský kotel“: proč Čechy osvobodili tři dny po kapitulaci Německa | ALMANACH
  9. Danitta

    Mám ráda Váš blog a články. Chodím sem často. Ale odpusťe, tento článek o postychtivosti Čechů po 2.sv válce je neskutečný blábol. Jako rodilá Češka, dříve se velmi aktivně zajímajíc o hrůzy této války, cítím povinnost se ozvat.
    Češi za protektorátu velmi trpěli. Jeden „odborář“ v rodině znamenal popravu celé rodiny, včetně dětí. V lepším případě koncentrák. Nepřijít do práce na montážní německou linku bylo označováno jako sabotáž, hrozil koncentrák. Navíc, ročníky 1921-1923 byli povinni se buď oženit, provdat nebo byla povinnost práce v Reichu. Tedy velmi daleko od domova. Četla jsem strojový tiskopis, který byl sepsán navrátilci z Reichu hned po válce, v květnu. (je podložený i páry fotogragií mizerné kvality), kde se popisují podmínky nuceně nasazených téměř stejné (z mého pohledu) jako v koncentrácích. Naši mladí lidé spali v říši v hospodách a klubech po židech na zemi, bez nutného ošacení, vybavení, dek či slámy. Navíc, bylo velkým problémem z mizerných přídělů „ajntopfů“ nějak bez peněz přežít. Nuceně nasazený pracoval vskutku jen za jídlo a ubytování…,které nedostával. Jak to ti naši mladí lidé přežili? Nikde jsem o tom dosud nenašla zmínku. Ale ty fotografie jsou důkaz. Naše mladé dívky šlapaly chodníky německým dědům, hoši činili dobře ovdovělým matrónám a po nocích zbírali vajgle po zemi, aby bylo alespoň kuřivo. Tolik ze „Studentských listů“ ,které měly být původně určeny k výtisku knih. Proč to neprošlo poválečnou cezurou, se dá jen spekulovat. Nenastoupit nucené znamenalo koncentrák. V Brně bylo velmi mnoho aktivních novinářů té doby. Začátkem války bylo hromadné pozatýkávání těchto lidí, bez udání důvodů. V koncentráku byli tito čeští muži označeni červeným trojúhelníčkem jako „politický vězeň“. Velká část této české inteligence se domů nikdy nevrátila. Kdo má zájem, nechť si přečte „Půjdete s námi“. Tam je ten koncentrák novinářem, který se vrátil, panem Kožíkem ,v roce 1944 popisován trochu jinak. A tak…dodnes jsem z jeho biografie trochu zmatená. Popisuje trochu jiný koncentrák.
    Vypisuji, co vše se nám dělo. Nezmiňuji vypalování našich vesnic. Lidice, Ležáky, Nový Malín..Myslím, že jsem na některé zapomněla. Omlouvám se. Je tu ale ještě třeba zmínit násilné odvlékání dětí z poloněmeckých rodin na poněmčování do speciálně zřízených Kinderhaimů v Říši. Stejně jako blonďaté děti z českých rodin, které se nějak provinily proti režimu protektorátu Bohmen und Mohren. Byly to stovky dětí a to mluvím jen za nás, Čechy a Moravany ! Nadávky „Du Tschechische Sweine“ slýchávali od němců, (kteří nebyli po válce označeni jako kolaboranti či se provdali -přiženili včas za Čechy) moji příbuzní, co se narodili až po válce, velmi často.
    Tedy, trpěli jsme pokořením, strachem i ztrátami celých rodin velmi mnoho. Češi jsou obecně citlivější národ, než např. Poláci, Maďaři. Co jiné národy pokládají za směšné,odpustitelné, to se nás velmi citelně dotýká, Jsme takoví a vždy jsme takoví byli. To je náš genofond. Největší zuřivci za prožité utrpení, bili německé spoluobčany a zajatce násadami od lopat, opratěmi či stačila jen „silná huba“ a chlapská pěst. Ženy u nás obzvlášť vynikaly rázností a ty „němčoury“ pěkně „opleskaly “ či krákaly za vlasy. To vše je češství. Ale připisovat Čechům spoluúčast na upalování za živa, či trýznivou smrt pod pásy tanků, je lež a neměla by nám být nikdy připisována ! Nemohu tvrdit, že se tohle zvěrstvo po válce nedělo. Já jsem tu dobu nezažila. Je však třeba si uvědomit, že přes Prahu od osvobození koncentráků tj. 15.dubna ,valily domů celé národy. Praha prostě byla křižovatka Evropy, kudy se lidé ze zajetí v Říši vraceli domů, domů po celé Evropě !A nezapomeťe, jaká zvěrstva se v Reichu v lágrech pro svá přežití museli naučit! Od němců se to vše naučili ! Oni ze svých zajatců vypěstovali zvířata !Na to se nějak zapomíná! A tito lidé se pak nutně ocitl i na místech známé pražské barikády neboli v Pražském kotli a zúčastnil se celé té mašinérie. Sovětská armáda pak na místě mohla jen konstaktovat, že když jsou v Čechách, tak ty zvěrstva mají na svědomi Češi.
    Jak jednoduché a prosté, když se píší dějiny ! Píše se, jen co se komu hodí do scénáře.

    • vittta

      Čím si vysvětlujete současnou snahu určité části populace, hledat na vlastní historii nějaké mouchy, nebo si ty mouchy vymýšlet, či je nechat vymýšlet jiné a ty pak nadšeně poslouchat?
      A ještě si myslí, že nalezli jakousi „pravdu“.
      A zdaleka to nejsou jen mladí….
      Mě to nejde vůvec do hlavy.

      • Danitta

        Mladí lidé viditelně ztrácí schopnost vlastního úsudku. Kompenzují si to snahou něco předloženého „komentovat“. Navíc, ty nové filmy bez „bolševické propagandy“ jsou tak autetické ! Nedivte se, že jistá část populace přestala načisto používat vlastní mozek a schopnost do něj vkládat větší než malé množství detailů ! A kdo má zájem na tom, abychom se cítili jako „také brutální, také vinni“ ? Ten, kdo nám vládne. Nač hrdých otroků ! Je to prosté.

        • vittta

          Ale také by se přece dalo revoltovat proti mainstreamu, proč je tolik lidí s mainstreamem, který zároveň tolik nenávidí?
          Proč si někteří lidé, kteří zároveň s mainstreamem i bojují, z něj vybírají tohle svinsvo a věří tomu?

      • Janika

        Můžu napsat jen jak to vidím já – článek mě zaujal z širšího, obecnějšího pohledu na „lidskost“ – někdo mi ubližuje, moc se nebráním a trpím. Pak někdo další toho trýznitele zpacifikuje. A teď nastává okamžik, kdy se podle mé reakce projeví, kdo jsem. Je to nastavené zrcadlo.

        Děkuju, Danitto, za komentář. Teror fašistů samozřejmě nikdo nezpochybňuje. Ale jak sama píšete: „Nemohu tvrdit, že se tohle zvěrstvo po válce nedělo. Já jsem tu dobu nezažila.“ . Myslím, že neškodí poslechnout si i jiné pohledy na tu dobu, tak říkajíc z obou stran. Nestavím se ani na jednu co se týče historické pravdy, protože to s jistotou nemůžu znát,

        Taras má někde článek o ženě, kterou znásilnili vojáci. Měla určit viníka, čekala by ho smrt. Dívala se mu do očí – a pak řekla, že to není on. Taras to vyprávěl mnohem líp, nevím, jestli to ještě někde na netu je. A to je o tom, co píšu výše. O tenhle pohled mi šlo, to mě na tom nejvíc zajímá.

        • Danitta

          Máte pravdu, Janiko, že válka vskutku představí každého člověka, ale také každý národ, v celé své hrůzné nahotě. Takové to tisknutí jedince pod krkem ke zdi. V momentě, kdy stisk povolí, se oběť mstí tak, jak pokládá za „dostačující“. Tedy jakési to papiňáctví. Ale tolik jsem se snažila ve svém komentáři vyjádřit, že popisovná brutalita (upalování za živa, smrt pod pásy tanků) nejsou pro nás Čechy morálně přijatelné . Ani dnes, v tak zhrublé době ,neudrží typický Čech pohled na vřískajícího, bolestí trpícího člověka. Co v nás není dnes, nemohlo být z hlediska předávání si genů z generace na generaci, ani před 5 generacemi ! Původce brutality je třeba hledat jinde. A o to jde mně !

          To,co Taras popisoval, škoda, asi jsem to od něj přehlédla, je typické i pro Čecha. Než se dívat, jak do člověka někdo pálí zásobník, raději zapřít. Jinak také. Když je válka, je konečným výsledkem znásilňování žen a dívek ve všech surových podobách. Tak tomu bylo vždy a všude, platí to i dnes. Proto, první, co by měl takový národ, vržený do válečné řvavy udělat, je zavčas kopat úkryty pro své ženy. Věřte mi Janiko, tohle jsem neprohlásila já, ale Čech, který válku zažil !

        • vittta

          Myslím, že tohle je výsledek antičeské propagandy.
          Píšeš, že „mi“ někdo ubližuje a já se moc nebráním a trpím.
          To je vyjádření, naznačující naše nebránění se v r.1938 a už vyjadřuje určitou pochybnost o sobě samých.
          Úplně z toho vypadává fakt, že kdyby na nás Němci udeřili, jako na Poláky, Nory,Holanďany či Belgičany, bránili bychom se také, armáda byla připravena.
          Politicky je úder na Polsko (vybral jsem Polsko, protože o Polsku se v souvislosti s námi nejvíc mluví, ve formátu my-zbabělci, oni hrdinové) jednoznačně agresivní útok, i když události v Gliwicích i tohle mohou zpochybnit, však také německému národu to bylo představeno jako polská agrese a kdyby Němci vyhráli, agresory by byli Poláci.
          Ale vraťme se k pohledu našemu a především našich tzv. spojenců.
          Tedy na Polsko se vedl agresivní útok, na nás ovšem nikdo neútočil.
          NAOPAK, v Mnichově jsme byli označeni za původce nepokojů fakticky my, že Němcům ubližujeme a že jim nedáme pokoje.
          V Mnichově bylo též NAŘÍZENO, že musíme část republiky odevzdat, a také Britové dali ekvivalent našeho zlata rovnou Hitlerovi, čímž tento nehorázný diktát stvrdili.
          Tedy-v případě obrany by to byl Beneš a národ československý, kdo byl de-fakto agresor.
          Dá se s úspěchem předpokládat, že by naši spojenci (bývalí) Hitlerovi ještě pomohli, protože by tím politicky získali a tak trochu by Hitlera přibrzdili v útoku na ně samotné.
          ——–
          Dále píšeš, že NĚKDO JINÝ trýznitele zpacifikuje, jasně, někdo jiný nejsme my, my jsme přece zbabělci, to už nám to zrcadlo bylo nastaveno v r.1938, by’t poněkud křivě.
          Někdo jiný trýznitele zpacifikuje především proto, že my jsme to udělat nemohli, ale také to není tak úplně pravda, protože povstalci v (nejen) Praze vedli poměrně rozsáhlé operace a také ztráty na ozbrojencích i civilistech byly značné, jsou to tisíce mrtvých.
          Nastává msta, ta je naprosto běžná a jak píše Danitta, není tak úplně jisté, kdo přesně nějaké to zvěrstvo udělal, a také se samozřejmě neví, z jakých konkrétních příčin byl někdo třeba oběšen na lampě s ohýnkem. Protože-a říkám to na rovinu- kdyby mě někdo třeba zavraždil, či zavinil smrt udáním, mého dítěte, udělal bych to také, byť třeba bez ohýnku. A udělal bych to pro spravedlnost, prtože dobře vím, že vinník- jak jednou zmizí a dostane se třeba i k soudu, bývá vesměs nepostižitelný.
          Možná by to bylo moje zrcadlo, ale nebylo to zrcadlo těch, kterým se nic takového nestalo, a už vůbec ne celého národa.
          Nastavené zrcadlo je havlistický obrat, pravdaláskaři ovšem nastavují zrcadla jen někomu a to ještě tak, jak se jim to hodí.
          Kolaborace ve (třeba) Francii či Norsku či Belgii byla přímo obludná, proti tomu je naše plnění norem ve fabrikách úplně banální záležitost. Jen minimum Čechů aktivně udávalo, jakkoliv se tvrdí opak, natož aby byl do Ruska vypraven batalion SSáků, jak bylo obvyklé z jiných národů, a už vůbec nebyla zřízena aktivní vnitřní politická policie, jako třeba ve Francii.
          Dějiny nejsou nikdy jednoduché, a vyrukovat s „pravdou“ po 60-70 letch od těch událostí, je účelové a sprosté, protože pamětníků už je málo…ale dělá se to právě proto, že jich je málo.
          Kdyby někdo hledal „pravdu“ v r.1960, dostal by tak leda do držky!

  10. Pingback: „Pražský kotel“: proč Čechy osvobodili tři dny po kapitulaci Německa | ibezi.net