K výročí Jana Husa

Napsal Jan Hruška

Diskuse – vlastně hádky kolem Husa jsou sice slabší, ale neustávají. Dalo by se říci, že Hus to měl za čtvrt hodiny za sebou, ale pro Římskokatolickou církev (ale i pro řadu jiných) zůstává problémem po šest set let. A je to tak dobře. Žádný problém totiž není vyřešen, dokud není vyřešen správně. Těžko tedy mohu něco pokazit, když i já se na věc podívám. Třeba jsem pravdě blíž. Nebo někoho inspiruji.

Obvykle se říká, že Hus umřel za pravdu. Ovšem ukazuje se, že pravda může být široký pojem, kterému různí lidé různě rozumí. Tak třeba lidé, sympatizující s oficiálním katolicizmem v podstatě tvrdí, že umřel za jakousi svojí soukromou pravdu. Že je sice tragické, že se věc takto vyhrotila, ale není možné, aby každý prohlašoval za pravdu boží co ho napadne. Naproti tomu liberálové tvrdí, že umřel za poznanou pravdu. Vyvozují z toho, že i jejich nápady je třeba pokládat za poznanou pravdu a řídit se podle nich.

Pro první, nejvšeobecnější přiblížení k problému lze věc popsat takto: Jan Hus vytvořil návrh na nápravu církve a poslal ho kostnickému koncilu k oponentuře. Místo oponentury byl postaven před „soud“, který měl rozsudek už předem napsán. Přitom náprava církve nebyl žádný Husův kapric. Vědomí, že s poměry v západní církvi je potřeba něco udělat bylo všeobecné a kostnický koncil byl svolán jako reformní – k nápravě církve v hlavě i údech. (Tou hlavou byl míněn papežský úřad, aby si někdo nemyslel, že chtěli napravovat Krista – i když…) Byl tedy tou správnou institucí pro reformní návrhy. Přesto dal upálit reformátora Husa. Byla to pro jeho členy záležitost vysloveně okrajová. O jednoho kacíře víc nebo míň – však oni si to nahoře v nebi přeberou. Když takto smýšlelo reformní křídlo římské církve, radši si nepředstavujme, jak asi smýšlelo to konzervativní.

Obvyklé odůvodnění je, že Hus při své argumentaci použil některé myšlenky Viklefovy, jehož dílo bylo jako celek církví odmítáno. Hus ovšem věděl, že v minulosti bylo přetahování mezi pařížskou univerzitou a církevní vrchností, při kterém bylo něco po nějaký čas zakazováno, až se našla formulace, která vyhovovala oběma stranám obvyklé a táhlo se po celý vrcholný středověk. (Třeba při pokřesťanšťování Aristotela.) Počítal se stejným přístupem pro pražskou univerzitu a pro sebe. Přepočítal se. Z tohoto úhlu pohledu se tedy Hus jeví hlavně jako bojovník za akademickou svobodu.

Hlubší a správnější pohled získáme, když začneme zjišťovat, co vlastně bylo obsahem Husova učení, že jedny lidi rozzuřilo, ale jiné inspirovalo. Dovoluji si tvrdit, že Hus sice ve svém učení používal soudobé teologické pojmy (ať už dobře nebo špatně), mluvil o životě křesťana, ale jeho cílem byl návrat k všeobecnému mravnímu zákonu. K zákonu, který je dán všem lidem jako prostředek k soužití, se kterým naprostá většina lidí instinktivně souhlasí, ale v praxi bývá ignorován a překrucován, aby poskytl výhody jedněm nad druhými. Když potom je tento zákon překroucen různými výklady ve svůj opak, takže společnost zaniká, bývá poslán člověk, který ho má připomenout. Ten je buď zabit dřív, než stačí svoje poselství vyřídit, nebo je nakonec vyslechnut, osloví lidi, zachrání společnost a je uctíván jako náboženský učitel. Časem je jeho poselství všelijak vykládáno a překrucováno, až je společnost zase na pokraji zhroucení…

Ve zvlášť čisté podobě byl tento zákon nabídnut křesťanům. No a někteří z nich ho překrucují zvlášť důmyslně. Historie se tedy v tomto bodu opakuje i v křesťanství. Jana Husa je možno vidět jako jednoho z těch, kteří připomínají, co by mělo být samozřejmé. Jako člověka, který byl sice zabit, ale to, co měl říct stačil vyřídit. A našli se ti, kteří uslyšeli. Ale našli se i ti, kteří odmítli slyšet, případně se místo toho zahrabali v teologických jemnostech, takže středověká západní církev musela o sto let později téměř zaniknout v reformaci. Platí to dodnes. I dnes se někteří snaží toto poselství neslyšet, jiní odsoudit nebo zamluvit a přirozené důsledky svého jednání pociťují jako křivdu.

Reklamy

162 comments

  1. Janika

    „Hus sice ve svém učení používal soudobé teologické pojmy (ať už dobře nebo špatně), mluvil o životě křesťana, ale jeho cílem byl návrat k všeobecnému mravnímu zákonu. K zákonu, který je dán všem lidem jako prostředek k soužití, se kterým naprostá většina lidí instinktivně souhlasí, ale v praxi bývá ignorován a překrucován, aby poskytl výhody jedněm nad druhými. Když potom je tento zákon překroucen různými výklady ve svůj opak, takže společnost zaniká, bývá poslán člověk, který ho má připomenout. Ten je buď zabit dřív, než stačí svoje poselství vyřídit, nebo je nakonec vyslechnut, osloví lidi, zachrání společnost a je uctíván jako náboženský učitel. Časem je jeho poselství všelijak vykládáno a překrucováno, až je společnost zase na pokraji zhroucení…“

    To jsou tak aktuální slova, jakoby promlouvala přímo k dnešku…

    Postava Jana Husa mě vždycky velmi zajímala, kladla jsem si především otázku, proč za ním šly davy lidí, především chudých, čím je oslovil. Musel říkat něco, co vnímali jako že mluví za ně, že vyslovuje to, co oni cítili a vyslovit nedokázali. A to něco jim stálo za to všechno opustit, všechno, co měli, obětovat a jít do boje. Za co jde člověk do boje – ano, možná za to, co vyslovil Jan v článku a co jsem citovala výše. (Hmm.. u nás se verbuje proti zoufalým utečencům, co by nám mohli vzít naše „hodnoty“ – to je „mravní zákon“ dnešní doby…) Tenkrát ti lidé šli, nikdo je nenutil, žádný verbíř, žádná mocnost to neorganizovala a netahala za nitky proti jiné mocnosti, nesloužili jako ničí loutky – něco v historii unikátního a ojedinělého.

    „Kdož sú Boží bojovníci…“ – a podruhé hmm… To, co vytýkáme Islámu, tím se pyšníme ve svých vlastních dějinách.

    Omlouvám se za vsuvky k současnosti, byla bych ráda, kdyby debata tentokrát nebyla o imigrantech. Prosím proto o pochopení, že komentáře opakující řečené v minulých debatách nebo jinak nevhodné pod tímto článkem budu mazat. Byla bych ráda, kdyby Jan Hus byl ústředním tématem alespoň tentokrát.

    Z wikicitátů jsem vybrala tenhle, který mě nejvíc zaujal:

    /je sedm duchovních skutků milosrdenství/ – a ty sú: učiti hlúpého, raditi pochybujícímu, tresktati hřěšícieho, těšiti zarmúceného neb smutného, odpustiti vinu blížniemu, trpěti mile protivenstvie křivé, modliti sě i za nepřátely

    • Sio

      Pak tedy opravdu netuším, proč jste do toho zatáhla islám. Nebo o tom se může?

  2. embecko

    Diky za clanek, pane Hrusko…
    Je mi trochu smutno z toho, ze Nemci oslavuji Husovo vyroci vice a vasniveji, nezli Cesi. Sice je tam urcita protestantska blizkost, ale Hus neni jejich narodni postava.
    http://www.konstanzer-konzil.de/cs/jubileum
    Koncil sam se v Cesku spojuje jen s Husem, pritom slo o prelomovou evropskou udalost.
    Take TV-Arte davala Husa, coz bylo kvitovano i sirsi kulturni obci:
    http://www.welt.de/kultur/medien/article143339252/Luesterne-Priester-wollten-Jan-Hus-brennen-sehen.html

    • Janika

      Tak to je opravdu zvláštní. Hus by měl být přece pro Němce spíš nepřítel.

      Smutné je také, jak málo inspiroval skutečné umělce, kteří by svým cítěním osvětlili jeho osobnost lépe, než suché výčty faktů. Proto jsem zvědavá aspoň na toho Ransdorfa, sice to není umělec, ale originální a odvážný myslitel ano, myslím :-).

      • Kamil Mudra

        A smutné je i to že po Jeronýmovi Pražském „ani pes neštěkne“. :-(

        • Tribun

          To máte jako s Palachem – po Zajícovy pes neštěkne a Plocka už nezná vůbec nikdo.

          • Kamil Mudra

            Přesně tohle mne také napadlo když jsem to psal.

  3. Kamil Mudra

    Jan Hus vytvořil návrh na nápravu církve a poslal ho kostnickému koncilu k oponentuře.
    Nevíte někdo jestli se dá někde na internetu ten Husův návrh přečíst? Předpokládám že obsahoval více bodů než zrušení odpustků, požadavek na kázání v češtině potažmo i překlad bible a stížnosti na nevhodný život zástupců církve.

    • Budgie (@faajte)

      Ten snad KC spálila s ním, ne – taky se ptám, když tedy je Hus oficiálně národní hrdina, neměla by česká vláda požádat tu německou, aby Kostnice v rámci narovnání křivd a demokratických práv byla odevzdána Československé církvi husitské ? . ..)

      http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/papez-se-setkal-se-zastupci-ceskych-cirkvi-pripomneli-si-husa/1227758 – stále očekávám, že primus CK František dá svého služebníka Duku do kladby a vyhlásí papežským dekretem, že i v Česku bude KC přiměřeně chudá. ..)

    • hauptmann

      Nevím, jestli Hus posílal do Constanze něco k oponentuře, ale byl Zikmundem pozván, aby se zúčastnil disputy o okolo rozkolu v církvi. Církvi v jeho spisech a kázáních vadily některé teze podle viklefismu, označované také jako „30 vět“, které po jistém váhání a pobytu v kostnické věznici nakonec neodvolal. Jedná se zhruba o tyto teze (v závorkách komentáře-výhrady katolického zdroje). Zdroj: http://www.stjoseph.cz/jan-hus-objektivne-a-bez-prikras/

      – Predestinaci, tj. že Bůh některé lidi předurčil k věčné spáse, jiné k věčnému zavržení, (ačkoliv z Písma sv. je jasné, že Bůh si přeje, aby všichni lidé došli spásy, protože Ježíš Kristus zemřel za všechny)
      – Písmo sv. je jediným pramenem víry (ačkoliv katolická nauka mluví o dvou pramenech, tj. o Písmu a tradici)
      – Církev nemá Kristem ustanovenou viditelnou hlavu, papežství založil teprve císař Konstantin, (přičemž Hus zcela ignoroval Kristova slova Petrovi o klíčích a aby pásl jeho beránky a ovce)
      – Duchovní ve stavu smrtelného hříchu neplatně udělují svátosti, (což by ovšem znamenalo, že nikdo z nás nemůže s jistotou tvrdit, že byl platně pokřtěn nebo rozhřešen – milost, jež se uděluje skrze svátosti, pochází od Boha, kněz je pouze nástrojem)
      – Církve není třeba poslouchat, (což odporuje Kristově větě „Kdo ani Církve neuposlechne, budiž jako pohan a celník“ [Mat 18, 17])
      – Světský představený ztrácí svůj úřad a poddaní ho nejsou povinni poslouchat, pokud žije ve smrtelném hříchu, (což by ovšem vedlo k totální anarchii, nota bene proč Hus toto nevztáhl na svého ochránce Václava IV., u něhož život v těžkém hříchu byl evidentní)
      – Kristus není ve svátosti oltářní reálně přítomen svým Tělem a Krví, pouze obrazně, Bůh pouze může na základě víry věřících způsobit, že se chléb a víno stanou Tělem a Krví Spasitele, tzv. umírněná remanence;
      ——-
      Fakt, že představení církve žili v hříchu, nebo dokonce někteří páchali hereze, bylo předmětem kritiky už dost dlouho. To měli docela v paži, ale začala se šířit nebezpečná myšlenka, zpochybňující o jejich bezvýhradné kompetenci k výkonu prostředníka Božího mezi věřícími. Navíc toto kázání směřovalo k tomu, že by mohl být za heretika označen i vysoký prelát, což by snad nevadilo, jenže zase je tady zpochybněno, kdo všechno konkrétně může mít k tomu licenci. A další…. Navíc, hlásal to člověk na dost vysokém postu uprostřed říše a pod ochranou krále. Do toho všeho v pozadí jako další jednotící idea – nacionalismus. Velice výbušný materiál… což se také následně projevilo. Jak na to koukám, nic se za ten čas nezměnilo. :-)

      • Janika

        Zajímavé, hauptmanne, díky.

        Tohle „Církve není třeba poslouchat, (což odporuje Kristově větě „Kdo ani Církve neuposlechne, budiž jako pohan a celník“ [Mat 18, 17])“ – není to překladem slova církev? Za Ježíše přece žádná v pozdějším smyslu slova nebyla.

        • hauptmann

          Moc jsem nepochopil otázku, Janiko. Jestli se to vztahuje k církvi, tak mám dojem, že Ježíš sice nebyl zakladatelem, ale zvěstovatelem slova božího, a o založení církve kázal.

          Zajímalo mě taky, proč Hus trval na jediném pramenu víry a proč to tak vadilo. Jak se zdá, není v tom jednota dodnes.
          Cit.: „…………Problém suficience Písma. Teologové kladou otázku, zda tedy tradice může obsahovat závaznou nauku, která z Písma nevychází. Nebo, nahlíženo z opačné strany, zda to, co je v Písmu obsaženo, k víře postačuje (suficience Písma). Tato otázka má veliký význam pro ekumenu, protože zatímco Písmo uznávají všichni křesťané, tradice se může v různých církvích částečně lišit, popřípadě ji některé církve odmítají úplně………“
          Během 2.vatikánského koncilu měla být přeformulována konstituce Dei Verbum, která by reflektovala dobu. Jako jedno z hlavních bodů mělo být ustanovení Písma jako jediného zdroje, což požadovala většina zúčastněných. Jenže na nátlak vlivné menšiny byla do nového textu vsunuta poznámka, že Boží zjevení je obsaženo i v apoštolských tradicích verbálně předaných, a tak vlastně vše zůstalo při starém. Do těchto tradic patří: výroky sv. otců, liturgie, život a praxe věřící církve… Například očistec a svátosti v Písmu nenajdeme. Když uvážíme, že jedním ze základních dogmat bylo ustanovení o neomylnosti hlavy katolické církve, pak se není co divit, že někdo nemusel být zcela spokojen už ve 14., 15.století.

          • Kamil Mudra

            Jako zmínka o očistci (nebo peklu) jsou církví vykládána Ježíšova slova o uvrženi do temnot zavržení, kde bude pláč a skřípění zubů. (Mt 8,5-12).

            • hauptmann

              Právě ten očištec umožňoval nečisté duši se za určitých okolností nakonecpřece jen dostat do stavu nebeského. A na to mohly velkým hříšníkům posloužit taky třeba odpustky, jinak by chudáci skončili hned v pekle.

              • Jan Hruška

                To, co jste napsal odpovídá lidovému katolicizmu. Podle původního učení je očistec místo pro ty, kteří jsou spaseni, ale pro bytí v dokonalé radosti potřebují určitou výchovu. Jak se církev stávala světskou organizací, začala si představovat tu výchovu jako mučení, jakým sama převychovávala kacíře na tomto světě. Co vlastně o tom učí římskokatolická církev dneska nedokážu pochopit.
                Podobně odpustky původně znamenaly náhradní zadostiučinění. Když udělám něco špatného a činím pokání, snažím se to odčinit. Když například zneužiju politické situace k získání nějakého majetku, tak ten majetek vrátím. Když někoho naštvu, není takové odčinění možné, udělám tedy jiný dobrý skutek jako skaut. Myšlenka, že by tímto dobrým skutkem mohlo být třeba to, že dám farářovi na svačinu byla z hlediska církve geniální. Také toto učení prošlo vývojem k horšímu.

                • Janika

                  Koupit si odpuštění bylo opravdu svinstvo nevídané. Každý máme v životě něco, čím jsme ublížili. Kdo řekne, že on ne, tak lže sám sobě. Netrápí to ty méně citlivé. Mě to trápí hodně. Kéž by pomohlo koupit si odpustek. Tomu, komu bylo ublíženo, to nepomůže v žádném případě. Naopak, pocit, že viník si žije v pohodě bez výčitek, je pro něho těžko povzbuzující. To se jen tak vžívám do možnosti koupit si odpustek :-).

                  • Kamil Mudra

                    Fajn. Tak se ještě zkus na chvíli vžít do toho, jak já čekám tvou odpověď na svou otázku: Čím jsem si vysloužil zapnutí schvalovaní komentářů? Protože když člověk neví čím se provinil nebo „provinil“ tak své jednání snadno znovu zopakuje.

                    • Janika

                      Tak naposledy: vadí mi ad hominem, rejpání do druhých, vyjadřování se o tom, jak nechápou, narážky na osobní život. Vadí mi obhajování xenofobie zneužitím neúplných definicí z psychiatrie, pokud přesáhne mez. Tak si to přečti, pak to smažu, už těch tahanic bylo dost. Mohla jsem ti to napsat na mail, vittta mi vytýkal, že jemu jsem to nenapsala, co mi vadí. Jenže mám toho dohadování plné zuby na blogu, ještě abych o tom mailovala, tu už bych byla zralá do blázince.

                    • Kamil Mudra

                      Janiko,
                      před chvílí jsem se vrátil ke compu a téměř s jistotou očekával že tu najdu tvou odpověď. Soudě podle časů u tvých příspěvků jsi tu během té doby několikrát byla a jak se zdá, za odpověď ti nestojím a zřejmě si mám sám nějak „domyslet“, snad podle neschválených komentářů, čím „špiním obraz“ tvého blogu. Chápu že můžeme mít rozdílný pohled na to, co je ad hominem, xenofobie, šťourání do soukromí atp. Ale když vidím že mi nehodláš schválit ani takovýto komentář:

                      5.7.2015 – 16.16
                      dixi
                      Přesně tyto elity škodí, promyšleně, bezohledně, všude na světě.

                      5.7.2015 – 21.15
                      Kamil Mudra
                      Komentář čeká na schválení.
                      Myslím, Dixi, že na takovém konstatování se všichni (alespoň zde na tomto blogu) shodneme.

                      pak si to nemohu vyložit jinak, ne že sem už nesmím napsat ani: „Dobrý den.“ Je to jako v té bajce:

                      „Dnes si dám k večeři kuře.“ řekla liška syslovi.
                      „To jsem rád že nemám peří.“ zaradoval se sysel.
                      „Nevadí. Stejně vypadáš jako kuře.“ prohlásila liška a mlsně se olízla.

                    • Janika

                      Myslela jsem, že už jsi to četl, tak jsem odpověď skryla. A ten komentář jsem přehlédla.

                    • Kamil Mudra

                      Aha. Byl jsem pryč do pozdního večera a tak jsme se minuli. Myslím, Janiko, že to chci teď chci říci, docela dobře koresponduje s tématem článku pod kterým se zrovna nacházíme. Jsem toho mínění že bys měla mít na té horní liště umístěna i srozumitelná pravidla diskuse na blogu, závazná jak pro diskutující, tak i pro tebe.

                      Protože imaginární „metr“, tvořený tvými momentálními nápady, pocity, náladami a v tu chvíli aktuálním přístupem k jednotlivým diskutujícím, ovlivněným (zcela pochopitelně) i tím, nakolik se s tebou kdo právě shoduje či neshoduje v pohledu na konkrétní téma, není měřítkem které by komukoli dokázalo posloužit v orientaci. A to ani pro toho, kdo už tě delší dobu zná, natož pak třeba pro nově příchozího.

                      Otázka: „Jak jsi myslel(a) to co jsi napsal(a)?“ (byť i podbarvená rozhořčením) je mnohem častěji na místě, než nesmlouvavé tvrzení: „Ty jsi tím myslel(a) že …!“ Prostě proto že je mnohem snadnější něco dovysvětlit a vzhledem k protiargumentu i případně vzít zpět a omluvit se, než být zahnán do kouta, kde už nemůžeš nic jiného než se bránit útoku.
                      Domnívám se že ti takový přístup není cizí když odsuzuješ (alespoň já to tak chápu), v komentáři o něco níže, onu metodu „nedat slovo a zabít“. Nikdo z nás není takovým mistrem pera aby se pokaždé a napoprvé, dokázal vyjádřit způsobem stoprocentně srozumitelným i přijatelným pro každého.

                    • Janika

                      Taková pravidla je těžké stanovit, nevěděla bych, jak. Jednak opravdu platí, že když dva dělají totéž, není to totéž, to je ten kritizovaný dvojí metr. U jednoho sprosté slovo nevadí, u druhého působí sprostě (a je sprosté) zdánlivé korektní vyjádření. A jak mám předpokládat, že se objeví takové věci jako náckovské výzvy k boji s přivandrovalými chudáky? Jak je mám odlišit od moudrého varování daného životem a zkušenostmi? Odliším je, svým citem, ale vysvětlit to nedokážu. Stejně jako jiné věci. Třeba ta xenofobie, obhajovaná pavědeckými teoriemi, to je jak závan třetí říše.

                      Co vysvětlovat netřeba, jsou jakékoliv narážky vztahující se k soukromí. Tady žádné jak to kdo myslel a ještě víc to rozmazávat.

                      Jinak uznávám, že nejsem schopná argumentovat a vysvětlovat, pokouším se o to, ale když vidím bezvýslednost, tak použiju „nedemokraticky“ ban, pokud propagování něčeho na blogu nechci. Ocenuji, žes to ustál s nadhledem. Většinu banů jsem zrušila a přála bych si, abych je už nemusela ze zoufalství z neporozumění použít.

                    • Kamil Mudra

                      Díky, Janiko za ochotu naslouchat. Souhlasím s tebou, že je velmi těžké vypracovat nějaká pravidla tak aby byla jasná a srozumitelná pro každého. Zvláště má-li člověk sdělit svou představu, přitom se vžít do způsobu uvažování nejen těch lidí které zná ale i nově přicházejících a ještě do toho zahrnout i možnost debaty nad problémy o kterých člověk v tu chvíli ani neví.

                      Když jsem ještě dělal tábory pro děcka, tak jsme každý rok sestavovali (nebo alespoň upravovali) nový táborový řád, protože jsme si z každého tábora přivezli nějaké nové zkušenosti o tom, co je třeba podchytit a nebo o tom jak je možné si nějaké pravidlo nesprávným způsobem vyložit a to nejen ze strany dětí ale i ze strany instruktorů a vedoucích. Jevilo se to jako nekonečný příběh ale postupem času nám téhle práce ubývalo a dokonce se nám dařilo i snižovat počet těch pravidel.

                      Možná by nebylo marné, vyvěsit na to téma článek a nechat ho proběhnout diskusí, s podmínkou že v ní nebudou používány žádné konkrétní příklady z minulých debat. Víc hlav víc ví – třeba by to bylo plodné a mělo i nějaký použitelný výstup. Ale to je čistě na tvém zvážení, neber to tak že bych ti chtěl do vedení blogu nějak mluvit.

                      Za sebe jen říkám že napřu větší úsilí a pozornost k tomu aby mé komentáře byly co nejvíce jednoznačné, v co největší shodě ve vzorci: myšleno = psáno. Ale, to víš, nikdo není dokonalý.

                    • Janika

                      Kamile, tak něco napiš, jestli chceš. Ale pokud tam nebude definované to, co bylo příčinou našeho sporu, nebo konfliktu s vitttou, tak to nemá cenu. Obecné věci jako narážky na soukromí, dodržování zákona, napadání druhých (ne jejich názorů, to je rozdíl, který stále mnozí nechápou) – to mi připadá tak banální, že bych to snad ani nevyvěšovala.

                    • Kamil Mudra

                      S těmi nejbanálnějšími věcmi jsou právě největší problémy. Pro jejich banalitu se o nich většinou ani nehovoří a každý tak má nějakou svoji představu o které je přesvědčen že stejnou mají určitě všichni okolo. V okamžiku kdy zjistí že je tomu jinak, je překvapený a cítí se zaskočen tím že někdo jiný „nechápe takovou samozřejmost“. Zrovna soukromí (teď mluvím všeobecně) je toho typickým příkladem. Když se o něm dáš s lidmi do řeči tak se hned na začátku shodnete právě na těch banalitách jakou je např. ložnice. Ale při delším rozhovoru najednou vyplují napovrch tak rozdílné názory že se nestačíš divit a to mnohdy dokonce i v kruhu rodinném.

                      Jakékoli spory s kýmkoli je možné demonstrovat na modelových neosobních větách (mohou být klidně námětově absurdní), u kterých se diskutující vyjádří pouze k jejich skladbě (stylu) a z jejich názorů je pak možno vytvořit jakési obecně upřesněné „vodcať až pocad“, kterým je možné se řídit ve snaze o nekonfliktní hovor. Je lepší a pro předkladatele problému i snadnější, ponechat tvorbu těch vět na diskutujících, protože směřování k dohodě má tak rychlejší spád.

                      Dle mého mínění by bylo nejlepší začít třeba jen s jedním nebo dvěma tématy (např. „at hominem“ a „šťourání do soukromí“) a další témata, která tě pálí, bys mohla dodatečně přihazovat, když nabudeš dojmu že ta předchozí již byla dostatečně „proprána“.

                      Ale já článek na takové téma psát nemohu, protože se nemohu pasovat do role „mluvčího blogu“. Debata pod takovým článkem by se stala debatou s Kamilem o jeho představě a to by bylo od začátku špatně. Ty jsi jediná autorita, s kompetencí něco takového předložit k diskusi ostatním, protože jde o tvůj blog a ty jediná máš právo posledního rozhodného slova, k výstupu na konci debaty.

                    • Janika

                      Když já ale opravdu, Kamile, nebudu nikomu tyhle věci jako ochrana soukromí a ad hominem vysvětlovat. A pokud je pochybnost, tak se vždycky volí přísnější hledisko.
                      Jinak pravidla, přece jen mě něco napadlo – opsat jsem obsah Zakázané rétoriky od (teď nevím jméno) :-). Jenže to by se bez vysvětlování neobešlo.

                    • Ondřej

                      Já si myslím, že je na každém, kam chce až zajít v tom, co obhajuje jako „svůj názor“ a kdy už je nesen manipulační vlnou veřejné hysterie, kdy ti, co mezilidskou nenávist jen šíří (teď je jedno jakou, jestli rasovou nebo „jen“ xenofobní, která vyvěrá „z oprávněného pocitu“ strachu před necivilizovanými barbary, co pořádně nechodili do školy, neumí stolovat, udělat pukrle a hlavně neumí čéééésky) své politicko-idelogické cíle, jak si podmanit veřejné mínění.

                      Myslím však, že i když si každý může svoje názory šířit jak se mu zachce, ve veřejné konfrontaci, kde by musel uvést své jméno a kde by nebyl anonymní, bylo by mu vidět do obličeje a musel by své názory konfrontovat minimálně s těmi co ho znají a přijdou s ním společensky a pracovně do styku, že by mluvil jinak. Ne snad proto, že by si v danou chvíli myslel něco jiného, ale že by se bál, že by „argumentaci“ jakou mnozí zhusta předvádějí v anonymních chatech, by veřejně neobhájili a báli by se o svoje občanské či profesní renomé. Říkat nesmysly (někdy i docela hnusné) když za to nehrozí jiný postih než jen „ban“ může být pro někoho navíc třeba o to přitažlivější, protože to považuje za adrenalinový sport:-).

                      Jinak myslím, že Váš blog je díky Vaší péči a přístupu, Janiko, velmi svobodný k odlišnosti v názorech a v polemice na bázi skutečných a především slušných argumentů. Pokusy o urážky či snad nějaké podpásovky od těch, co na některý nick něco ví z jeho soukromí, jsou velice častým způsobem kyberšikany na sociálních sítích a dokonce byly zaznamenány první případy zatčení na základě virtuálních případů stalking nebo sextingu a to na základě „prozrazení“ na dotyčného nějakých, obvykle „zaručeně pravdivých informací“ o jeho pravé identitě. Vždy to má velmi podobný denunciační postup, buď je dotyčný nevzdělaný blb, chudák a skoro žebrák (je zajímavé jak sociální statut daný inteligencí, postavením v hierarchii společnosti, kognitivními či kvalifikačními kompetencemi slouží k urážce a difamaci druhých i ve společnosti holedbající se vyznáváním „levicového“ cítění, solidarity a sociální rovnosti) nebo na druhé straně je podnikatel-zloděj, restituent, bývalý komunista co „si nahrabal“, zelinář, vekslák – případně na postulovaný názor nějaké obecně uznávané autority „nemohu slušně“ reagovat, jinak bych mu něco od plic řekl/a“…

                    • Janika

                      „je zajímavé jak sociální statut daný inteligencí, postavením v hierarchii společnosti, kognitivními či kvalifikačními kompetencemi slouží k urážce a difamaci druhých i ve společnosti holedbající se vyznáváním „levicového“ cítění, solidarity a sociální rovnosti“ – a přitom vás titíž zepsují za zmínku o nižší třídě :-).
                      Mimochodem Ivan David někdy v únoru napsal článek (nebo to byl rozhovor), ve kterém říká, že rusofobie není fobie, ale nenávist, která je záměrně vyvolávaná k ovládnutí mas a podléhají jí zejména lidé prostí, méně vzdělaní, neumějící se ovládat, nevím, jestli použil přímo to slovo nižší třídy, ale v tom smyslu to bylo. Zajímavé je, že rusofobie je fuj a xenofobie je najednou přirozenou obranou. Podle jakého klíče to rozhoduje jsem pochopila u zmínky o nutnosti výměny elit, to mi zavanulo vlastní polívčičkou váženého pana bývalého ministra.

                    • goliast

                      Určitou míru agrese lze pozorovat u každého jedince. Podle jednotlivých teorií je agresivita buď geneticky zakotvená, nebo je odpovědí na vnější podněty, případně kombince obojího. V širším smyslu ovšem označuje schopnost organismu mobilizovat síly k zápasu o dosažení nějakého cíle a schopnost vzdorovat těžkostem. Jako základní evoluční strategie pomáhá v přežití a tudíž může být mnohdy i dobrá, společensky vítaná a účelná, neb zaměřuji naši útočnou energii do stavu užitečné cílevědomosti. Naštěstí pro mne již dnes ustala vlna veder, která rozhodně zvyšují pohotovost a k impulsivnímu argesivnímu jednání a vyjadřování a emoční instabilitě. Rovněž mi změna počasí umožnila rozhlédnout se kolem a vidět jasněji. Dokonce se dá říci, že mi díky rozhraní mezi teplým vzduchem v teplém sektoru tlakové níže neskutečně prosplo. Doufám, že jsem vás právě zaujala plynulou produkcí neskutečných keců a dosáhla tak úrovně přechozího pisatele :-)

                    • Kamil Mudra

                      O to právě jde, Janiko abys nemusela vysvětlovat. Když necháš ty konkrétní pojmy projít diskusí tak výsledkem bude nějaký výstup. Ty ho posoudíš a buďto bude vyhovovat tvé představě nebo nebude.

                      1) Pokud bude – stačí ho jen srozumitelně zestručnit a stane se pravidlem, tedy jakýmsi mustrem či mantinely, pro každého diskutujícího. Je možné (a pravděpodobné) že stoprocentně se žádný výstup s tvou představou neshodne, ale ty máš možnost ho doladit.
                      2) Pokud nebude – řekneš tohle neberu, vidím že se do mé představy nedokážete strefit – nezbývá mi nic jiného než i nadále posuzovat každý komentář individuálně.

                      Já ale druhou možnost považuji za velmi nepravděpodobnou, protože jsem přesvědčen o tom, že se zde schází lidé, kteří jsou ve svém jádru slušní a ani nemají žádnou potřebu jeden druhému nějak ubližovat, či ho zesměšňovat atp. Že zatím všechny konflikty vznikly jen z nedorozumění, protože to co bylo řečeno bylo pochopeno jinak než bylo myšleno.

                      Myslím že by většinu konfliktů, mezi diskutujícími, odstranilo jen to jediné pravidlo které jsem napsal výše:
                      Otázka: „Jak jsi myslel(a) to co jsi napsal(a)?“ (byť i podbarvená rozhořčením) je mnohem častěji na místě, než nesmlouvavé tvrzení: „Ty jsi tím myslel(a) že …!“ Prostě proto že je mnohem snadnější něco dovysvětlit a vzhledem k protiargumentu i případně vzít zpět a omluvit se, než být zahnán do kouta, kde už nemůžeš nic jiného než se bránit útoku.

                      Ale to jedno pravidlo samozřejmě neřeší tvou představu o podobě blogu v tom smyslu jaká témata mají být tabu nebo kterým nechceš aby se „dělala reklama“ a tak podobně. To už musíš lidem říct sama.

                      Celý problém však tkví v tom, že coby správce blogu, máš jen čtyři možnosti:

                      1) Trestat „schvalovačkou“ nebo „bamem“ a vysvětlovat proč.
                      2) Trestat „schvalovačkou“ nebo „bamem“ a dát v záhlaví blogu všem tvrdě na vědomí že nikomu nic vysvětlovat nebudeš.
                      3) Vůbec „schvalovačku“ ani „bam“ nepoužívat.
                      4) Používat schvalování u všech komentářů a rozhodnout se, zda budeš ochotna dodatečně odpovídat na dotazy proč jsi některý komentář nepustila, nebo nebudeš.

                      Jestli jsem nějakou možnost opomenul, tak se omlouvám. Ale u možnosti 1) by ti pravidla v záhlaví blogu jistě ušetřila většinu vysvětlování.

          • Janika

            Kázal? Nezpochybnuji to, nevím. Ale i kdyby použil to slovo (a jak znělo v originále?), tak je otázka, co si pod tím představoval, jak to myslel. Nějak mi k němu ta instituce nepasuje.

            • Kamil Mudra

              V řeckém originále slovo „ekklesia“. Je odvozeno ze slovesa ek–kaleo, což znamená buď „vyvolat“, nebo „zvolit někoho z ostatních“.

            • hauptmann

              Ten text jsem okopčil tak, jak ho podal komentátor k Husovým výrokům a ověřil ve zdroji, co citoval Matouše. Mělo by to sedět, ale víte jak to je, když máte patent na neomylnost. Pokud připustíme existenci Ježíše z Nazaretu jako kazatele božího slova (podobných tehdy byla spousta), tak určitě žádnou instituci nezaložil, to bychom se dozvěděli z historie. Také svědectví o jeho životě je pouze předané v evangeliích nebo v některé z epištol, kanonizované mnoho let poté, kdy se měl podle svatých textů vyskytovat v podobě člověka na zemi. Níkajský kanonizační koncil byl až v roce 325.
              To jsem si u pravověrných asi teď zavařil. :-)

      • Kamil Mudra

        Také díky za zajímavý odkaz. Často si říkám jak by se hodil nějaký stroj času. Ale musel by umožňovat jen pozorování a cestování pouze do minulosti.

      • Jan Hruška

        No, zásadní problém je v tom, že Hus prohlásil, že nemůže odvolat něco, co nikdy neřekl ani neučil.

        • J. Hruška

          Myslím, že bych to měl přece jen rozvést: Zmíněná Husova slova, že nemůže odvolat něco, co nikdy neřekl a neučil nám zachoval ve své zpráv Petr z Mladoňovic. Je to zpráva rozhodně pozoruhodná, už proto, že literárním stylem předběhla svou dobu snad o pět set let.
          K samotné věci: To, že Hus mluvil o něčem jiném, než co mu koncil kladl za „vinu“ mohu demonstrovat na obvinění z doketizmu, tedy z tvrzení, že kněz, který je ve stavu smrtelného hříchu neplatně uděluje svátosti. Ze zmínek, které najdeme v jeho kázáních vyplývá, že se nedovolával doketizmu, ale zdravého rozumu. Tak jako nikdo neudělá ze zloděje pokladníka nebo z lupiče policistu, není možné dělat z darebáků kněze. Nejde o to, jestli jeho úkony jsou platné, ale o to, že takový člověk nemá v podobném úřadu co dělat. Defraudantovy podpisy na falešných směnkách jsou koneckonců také platné.
          Ještě si dovolím připomenout, že Hus byl velice plodný autor a většina jeho odborných spisů a polemik nebyla dodnes přeložena z latiny.

          • Janika

            A dá se tedy říkat, že Hus zemřel za pravdu? Vypadá to, že bylo předem rozhodnuto a o jeho odvolání nikdo nestál. Podobně jako, promiňte mi to srovnání, s Kaddáfím, ten se taky chtěl dohodnout, jenže o to nestáli, šlo o to ho umlčet. Nedat slovo a zabít, to je prastará metoda.

            • J. Hruška

              Napřed dvě všeobecnosti: Zdravý rozum a zdravá víra jsou siamská dvojčata.
              Pravda je samozřejmě jedna. Jinak by to nebyla pravda. Zná jí (nebo možná líp je jí) Bůh. Lidé jí poznávají zčásti, aby si jí mohli navzájem sloužit. Místo toho se radějí mlátí těmi fragmenty po hlavách.
              Zastánci i odpůrci Husovi obvykle tvrdí, že se „zabejčil“ na nějaké pravdě. Bližší pohled nám ukazuje, že byl ochoten dát se koncilem poučit. Nemohl ale přijmout rozsudek, který ho odsuzoval za něco, co neřekl a neudělal. Podobně jako prezident Putin nemůže odvolat z Ukrajiny ruská vojska, která tam nejsou, přestože mu to různí důležití arogantně nařizují.
              Obvyklému pohledu na Husa můžeme přiznat částečnou pravdivost v tom, že Hus nabídl hledání pravdy, kde o ní naprosto nebyl zájem. Tehdejší západní církev rozhodovala o všem a mluvila do všeho, ale nenesla ani stín odpovědnosti. Takto postavená společnost samozřejmě nemůže dlouhodobě existovat, také tato rychle upadala. Koncil hledal nápravu tohoto stavu, ale tak, aby se církevní představitelé nemuseli části své absolutní moci vzdát. Pravděpodobně si členové v hloubi duše uvědomovali, že to není možné, ale tím vzteklejší byli, když to někdo řekl nahlas. Máte Janiko pravdu, že to v mnohém připomíná žhavou současnost, proto to také píšu.

              • Janika

                Děkuji, Jene, dobrá odpověď, myslím. Nabídl hledání pravdy v době, kdy o ni nebyl zájem, jistě, jenže tak je tomu pořád, co svět světem stojí. Pravdu hledají slabí, silným stačí moc…

                Jen bych se zeptala, k té jedné pravdě, to jí potom myslíte asi něco jiného, než jak se tomu běžně rozumí. Co je pravda – slunce právě vychází, nebo právě zapadá, to vždycky záleží na situovanosti pozorovatele.

                • Kamil Mudra

                  Pravda je, že slunce nijak neovlivní, to co si o jeho „vycházení a zacházení“ myslí někdo na Zemi.

              • Kamil Mudra

                Spadla mi tužka ze stolu.
                Ze stolu mi spadla tužka.
                Tužka mi spadla ze stolu.
                Spadla mi ze stolu tužka.

                Každý den vyslovíme mnoha způsoby mnoho takovýchto malých pravd aniž bychom se nad tím nějak zamýšleli. Prostě popíšeme událost nebo skutečnost. Bezvýznamnost těch pravd spočívá v tom že by se nic významného nestalo kdybychom je nevyslovili. Asi bychom nelibě nesli, kdyby nám někdo zakázal je vyslovovat, ale určitě bychom za ně nešli bojovat s mečem (nebo něčím účinnějším) v ruce a už vůbec bychom se kvůli nim nenechali upálit. Navíc jsme si dobře vědomi toho že tužce její minulý pád už „nikdo neodpáře“ a pokud při něm došlo ke zlámání tuhy, žádné naše umlčení tu tuhu už neslepí.

                I pravda o pádu tužky je jenom jedna, ale nezná ji pouze Bůh, nýbrž každý kdo byl pádu tužky přítomen a má tedy možnost ho pravdivě popsat. Přesto se do takového vyslovení pravdy nikdo nehrne. Proč? Z výše uvedených důvodů. Vyslovení takové pravdy je nuda i pro jejího majitele.

                No a co když nám astronom oznámí že někde ve vzdálené galaxii vybuchla hvězda? Je sakra rozdíl mezi nějakou tužkou a vesmírným tělesem o hmotnosti kdoví kolika našich sluncí, o násobcích hmotnosti naší planety nemluvě. Pokud by se v dosahu výbuchu nacházela nějaká obydlená planeta, pak tahle událost by pro její obyvatele byla fatální.

                A my si to přečtem z monitoru, dál si usrkáváme své kafčo a necítíme žádnou nutkavou potřebu vyskočit ze židle a informovat o tom kolegu. Přece víme, že si to také může přečíst, a netýká se ho to o nic víc než ta spadlá tužka.

                Ačkoli mezi tužkou a hvězdou je obrovský rozdíl – mezi pravdami o nich ne. Mají totiž společné to, že vyslovení pravdy o nich, nijak neovlivní to co se s nimi stalo. A neovlivní je ani to, co se stane s tím kdo ty pravdy vysloví.

                Jestliže není z principu rozdíl mezi pravdami, proč tedy někomu stojí za to aby se pro některou z nich nechal upálit? Vždyť z tohoto pohledu neexistují žádné „malé“ a „velké“ pravdy.

                Aby se pro nás nějaká pravda stala důležitou, musí se vztahovat k právě probíhajícímu ději nebo stávající skutečnosti a musí nám zasahovat do života. Jan Hus si dobře uvědomoval v jaké míře, skrze své služebníky, zasahuje učení církve do života všech lidí. A že se to netýká jen toho co církev učí ale i toho jak se v očích věřících chová. Tedy že jde o pravdy a osobnostní příklady naprosto zásadního významu, formující společnost ve všech jejích sociálních i věkových kategoriích.
                Jistě si byl, při své inteligenci, vědom toho, že cokoli je vysloveno o Bohu, se Boha samotného nijak nedotkne, a že Bůh sám, nepotřebuje jakékoli „zastání“ z jeho strany. Tak domýšlivý jistě nebyl.

                Ale to jak se působení církve promítá do společnosti mu nebylo lhostejné. Ne kvůli Bohu ale kvůli lidem volal po hledání pravdy o níž byl přesvědčen že její nalezení a působení, narovná pokřivené učení a povede lid správnou cestou. Určitě se mu nechtělo zemřít tak bolestivou smrtí. Komu by se chtělo? A i kdyby zcela postrádal pud sebezáchovy, pak platí, že člověk jako on měl lidem stále co říci a musel si být vědom toho že na hranici jeho veškeré promluvy skončí. Ale životy těch lidí pro které pracoval, mu stály za to aby obětoval ten svůj. Kdyby pro nic jiného – tak pro tohle si zaslouží abychom si ho vážili.

    • Jan Hruška

      Pro případ, že by to někoho opravdu spletlo: To o návrhu a oponentuře jsem napsal jako aktualizaci na dnešní poměry, pro lepší pochopení. Technicky to tehdy vypadalo tak, že koncil dostával jednak žaloby, hlavně od cizinců, kteří nadutě a uraženě odešli z pražské univerzity po kutnohorském dekretu, jednak Husovy odpovědi na ně.

  4. Sio

    Hus patří k základům české státnosti. Patří k národní mytologii a to mnohem více, než sv. Václav, který byl zřejmě dobrým služebníkem katolické církve. Alespoň pro mě je Hus nespornou a sv. Václav pochybnou historickou osobností, která byla zneužita k ovládnutí Čechů. Zemřel mimochodem velmi mladýneměl ani 30 let.
    Útoky na Husa ze strany katolické církve nepřestávají dodnes, naopak zažívají svou renezanci. Jsou mazané. Tu se řekne, že Hus byl fanatik, jinde, že Husité byli vrahové a loupežníci atd, atd …

    • dixi

      Souhlasím, Hus pro nás znamená skutečnou autoritu, a dnes se snaží, všemi pořady, rozhovory, jeho poselství zpochybňovat.

      • Janika

        Pravda, uvědomila jsem si, že je zítra svátek, tak jsem se schválně podívala na program televize. No tragédie…

    • merlin

      Jan Hus umřel po čtyřícítce, takže myslíš Václava – ale ani to prý už není jisté, mohl být snad prý i starší,

  5. Pingback: K výročí Jana Husa | Outsider Media
  6. Pingback: K výročí Jana Husa | ALMANACH
  7. Pingback: Anonymous Slovensko UK &raquo K výročí Jana Husa
  8. BARON LE SAMEDI

    islám nemá písně, natož chorály, které plní funkci pochodové písně. Kdož sú boží bojovníci je morálně posilující skladba, i když nevybočuje z linie tehdejších kancionálů. Jen trubadůři mohli zpívat o ženských :-))) zase Janiko vidíte stařečka s kůzletem na rynku, jak mu kněz odporný bere kůzle (jehně), mohlo to být ovšem i jiné zvíře, a nechce je, maje pochopy kolem sebe, poslední majetek stařečka vydati zpět. Tak to bylo. Pravda ovšem i ta, že odpustky sloužili k financování výkupu křesťanů z otroctví saracénského. Dva miliony lidí prošly otroctvím Saracénů, jiná věc, zda měli mimo Schengen Svaté říše římské národa německého co pohledávat v Malé Asii.

    • Janika

      Islám má alláhu akhbar :-).
      A samozřejmě, že tam neměli co pohledávat. Pak bude někdo vykládat o militantnosti islámu.

      • dixi

        Právě dočítám knihu Diplomat od Jamese Aldridge, tam je názorně vykresleno, jak uměli angličané manipulovat s náboženstvím v třetím světě, bránit pokroku, podporovali drobné vládce, náboženské fanatiky, nic zrůdného jim nevadilo, jen když to splnilo účel. vyhovovalo jim, udržovat obyvatelstvo v nevzdělanosti a bídě, rozšiřovali požívání opia. Vše pro ropná naleziště a nerostné bohatství. Vládce úspěšně korumpovali, podporovali v zastrašování obyvatelstva, dělají to dodnes.

        • Janika

          Oni to Angličané považovali za službu vlasti, královně. Všechno se mohlo. Vychovávali tak chlapce v tom nepřirozeném systému, kdy se dítě v mladém věku vezme od rodiny a dá do prestižní školy. Tak vznikala elita národa…

          • dixi

            Teď se tak chová hlavně USA ale nepochybuji, že britové i ostatní, včetně církví, mají prstíčky taky smočené. Možná by byl lepší výraz pařáty.

    • hauptmann

      Chorál „Kdož sú boží bojovníci“ má podobnou rytmiku jako „Ej, uchněm“. To vypadá na pochod s pořádně velkou zátěží… :-)

      • dixi

        No jasně, musí to okecávat ze všech stran, jen nepřiznají, že šlo a stále jde o nenažranost a nemorálnost církví a touhy po moci.

  9. BARON LE SAMEDI

    Poslyšte Janiko, myslíte si, že lze provést zápůjčku kolaterálu? Euromechanismus ELA nechce zákonné peníze Řekům dát, protože Řekové dluží sami sebou, tedy řeckými cennými papíry. Kdyby ale měli kvalitní kolaterál, mohli by ho, přestože by jim nepatřil, dát ECB do zástavy, a fasovat na něj prachy, přestože by, přirozeně, nebyl jejich. Jak to vidíte? Zákonné peníze….tomu se říká legal tender, nevím, jestli euroústava to o euru říká, ta Lisabonská, že euro je legal tender in EU, asi ne, tudíž si Řekové mohou zřídit odběrní poukazy, bony, aniž by to mělo vadit :-))

    • Janika

      To já nevím, Barone :-). CO si o tom myslíte Vy? A kdo koho by měl potom v hrsti, v tom nechutném propletenci?

      Jinak k tomuto tématu prosím případně dále pod Vaším článkem, k Husovi se to nehodí.

    • Tribun

      To by samozřejmě možné bylo. Všechno jde, když se chce, a v imaginárním světe fiat money a derivátů lze úplně všechno, je to jen otázka sexappealu (nebo dostatku jaderných ponorek, což je svým způsobem totéž).

  10. Tribun

    Ale k tématu… musím se přiznat, že až do letoška pro mě byl Hus „jen“ téma z historie, až letos jsem pochopil (nebo zahlédl?) jeho skutečný význam a monumentálnost jeho osoby. Nakonec ta výročí budou přeci jen k něčemu dobrá.

  11. Ondřej

    Ohledně oné nám vrozené agresivity, o které byla zmínka v jednom již notně zahuštěném vláknu, bych dal rád jeden koment, který by tam už asi zapadl. Pan Hus a paní Janika snad prominou, že není přímo k tématu, ale od doby co se zde debatují věci mezilidské (ne)snášenlivosti a příčin našeho vymezování se k druhým, nepřímo s tím Husem souvisí alespoň tak, že dělení lidí na ty něčeho hodné a nehodné, třeba díky kupování si odpustků, on také tvrdě odmítal.

    Střetávají se zde dva zcela protichůdné modely člověka a jeho základních životních impulsů či motivací. Freud tedy vychází z toho, že agresivita je „antropologickou konstantou“, věčnou a nezrušitelnou. Kterou lze do jisté míry kontrolovat a kultivovat, avšak nelze se jí zbavit. Freud analysuje zájmové a názorové lidské konflikty, vycházeje z evoluce kultury civilizačního uspořádání od počáteční hordy až po současný stav právní společnosti. Upozorňuje na proces postupného nárůstu akceptace práva, které svou průběžnou optimalizací redukuje/kultivuje zájmové konflikty.

    Zároveň vychází z poznatku, že společenská soudržnost je postavená na dvou složkách:
    na donucení násilím, a na citovém poutu/identifikaci. Jakékoliv násilí, ať parlamentárně demokratické, nebo totalitně despotické není schopné citovou složku plně uspokojit a zabránit projevům přirozené lidské agresivity v brutální formě. Kultivace agresivity je dokazatelně možná (intelekt je schopen nejen ovlivňovat, ba i ovládat pudy), ale v jedné souvislosti však trvale zůstává zcela neřešitelným zdrojem neovladatelné agresivity – tou je vrozená a neodstranitelná nerovnost mezi lidmi, která dělí na vůdce a závislé – jsme si všichni rovni pod jedním který vede, který je akceptován jako ten náš. A tady nás sám Freud vede směrem k vědám sociálním, v tomto případě k ideologii marxismu.

    Oproti tomu Marx ale přichází s konceptem zcela opačným: ten svůj boj o přežití nad nepřátelskou přírodou člověk nakonec vyhrál jenom díky své exkluzivní schopnosti pracovat. Pro dobrou, úspěšnou práci je však agresivita nejen zcela nepotřebným, nýbrž vysloveně destruktivním elementem. Práce je nakonec kolektivní činností, závislá na schopnosti vzájemné kooperace. Tedy vzájemné soudržnosti. Dalo by se tedy (s určitým dějinným optimismem) říci, že to co v dosavadní fázi evoluce pro schopnost člověka přežít znamenal moment agresivity, to samé pro něj v nadcházející fázi evoluce bude znamenat moment vzájemné pospolitosti.

    Myslím, že skuteční levicoví marxisté a nikoli konzervativní kreacionisté budou mít blíže k té variantě rozumu a lidskosti, která díky rozumu a potřebě lidské pospolitosti zabije to „divé zvíře v nás“. Některým ovšem fakt, že je pro něj snazší dát dříve druhému facku než myslet (obecně:-) jak s ním spolupracovat na základě do jeho vědomí „nainputovaných“ spouštěčů agresvity (antropologické rysy subsaharských národů, viditelné islámské atributy víry, dosaďte si další podle toho, koho se vy bojíte – já třeba bílých holohlavců s býčí šíjí a kérkou na viditelných místech těla o:), protože jestli lidé by měli mít snad nějaké povědomí o Marxovi, pak právě v tom, že socializace společnosti proletářů (= dnes lidí obecně neprivilegovaných závislých na mzdě) je jejich zájmem a vymezovat se rasově či nábožensky je předmětem buržoazního dělení společnosti, kde hraje roli třídní zájem toho, kdo ovládá společnost. Dříve to byla buržoazie za vlivného sekundování církve. Dnes se zdá, je to u jedněch pořád dnes směsice náboženské mystiky o „vůdčí úloze křesťanské civilizace nad barbary“ a někdejšího marxleninského zvulgarizovaného materialismu, který do nás dnes formou tupého konzumu zase perou buržousti skrze marketing do naší „první signální“ a my se bojíme o své rodinné domky a o dostatek zboží v supermarketech. Takže nám zase jen masírují ego toho „zvířete v nás“:). Kdo chce zůstat zvířetem a kdo vyrůst v člověka se pak pozná podle toho, jak moc se „sám sebe bojí“.

    • Janika

      Hmm…, říkají o tomto blogu, že je levicový, a já vlastně nikdy nevěděla proč. Jsem proto moc ráda, že se tady konečně objevilo téma pro levici. Moc pěkně napsané, Ondřeji, děkuji. Mrzí mě, že jsem to nestihla (po dohodě s Vámi, samozřejmě) dát jako samostatný článek, teď už se pod tím diskutuje a já stejně nestíhám. Je to moc podnětné zamyšlení.

      Jen k té agresi, spojuju si ten pojem s útokem. Používat ho v souvislosti s Donbasem, který byl brutálně, neslýchaně barbarsky napaden a přisuzovat tu vlastnost hrdinům, co se brání, mi připadá, slušně řečeno, nefér. Kromě toho statečnost vůbec není zárukou přežití. Spíš přežije přizpůsobivý Zbabělec.

      • Ondřej

        Levicové hodnoty, jak prokazuje současná diskuse o uprchlících, dostávají u nás na frak. Prý jsme jako Češi většinově levicoví, jen to o sobě porádně nevíme:-). Jenže pak je nutné si je znovu odříkat, alespoň ty hlavní, nosné a transcedentálně platné hodnoty, jimiž se levicově zašťiťuje.

        Jestli to je solidarita, pomoc slabším v nouzi, podělit se s bližním o skývu chleba (i když sám mám málo – mimochodem základní hodnotová osa českých pohádek, a tedy českého kulturně politického narativu jako součást naší vlastní identity, chudý Honza se podělí s kouzelným dědečkem o poslední buchtu….), bránit slabší před bezprávím i když za to mohu být trestán já sám nějakou autoritou moci, pak tyto hodnoty vidím jako dost utilitárně vztahované velkou částí naší „levice“ k těm druhým, co se „mají sami postarat“. Nejčastěji stát, pak bohatí atd. Ne, že by tito neměli jít příkladem, ale jestli my lidé své lidství neumíme sami a zdůrazňuji NEZIŠTNĚ, dát najevo tak, že se postarám o člověka v nouzi, pak dost dobře nemůžeme chtít to samé od druhých, až se do té nouze někdy dostaneme sami. Ještě navíc, to co většina z nás považuje za nouzi, pak ti lidé s tímto normálně celý život žijí a nechtějí aby se jim pomohlo tak, že se budou mít „dobře jako lidé na Západě“. ale že se jim pomůže ve startu do života, když se mnozí z nich nacházejí na pokraji života a smrti.

        Myslím,že zase tolik nežádají. Pro někoho je problém dát na uprchlické ubytovny 100kč (kdyby dalo všech 10 milionů lidí byla by to 1 miliarda, vláda chce vyčlenit jen 100 milionů, což je 10kč od každého obyvatele ČR) namísto toho jedni zdůrazňují svoji vzdělanost, druzí mluví o stavění zdí, další o tom, kolik si jich vezmeme sami k sobě domů. Přitom jim uniká, že když bych někoho z nich samotných měl najít na ulici, taky bych si ho domů také nebral, ale pomohl mu stejně tak, i kdyby nebyl Čech. Což u žebráka jistě každý zjišťuje ještě předtím, než se mu rozhodne hodit měďák do klobouku.:-). Někdy mám pocit že česká společnost nedospěla tak daleko, aby mohla sama o sobě říci, ne ti Velikáni (Komenský, Hus, Borovský), ale my sami jsme se zasloužili o to, že se nám tu dobře žije. Tedy pokud naše žití budeme srovnávat celoplanetárně s tím, co ve většině zemí světa je jen nedostižným snem.

        • Seal

          Bravo, Ondřeji! Myslím, že ta Vaše zmínka o „nosných a transcendentálně platných hodnotách“ sice hodně nemilosrdně, ale přitom naprosto spravedlivě demaskuje českou představu levicových hodnot jako něco, co do moderní Evropy vlastně vůbec nepatří. V mém pohledu jste se zkrátka dostal mnohem dál, než třeba Merlin, která se snaží dnešní svět vysvětlovat především přes nějaké vrozené biologické konstanty. No a protože ve skutečnosti asi fakt nejde o nic menšího, než ten zmíněný „celoplanetární“ pohled, tak si na potvrzení vašich názorů dovoluji nabídnout toto úžasné video s červenými čepičkami: https://www.youtube.com/watch?v=7V9KxPohXD0

          • merlin

            se jen snažím si vysvtělit, proč po A vždy začne selhávat B a z C pak vyleze ta samá zrůdička, jen v nových šatičkách. Vy zas máte svou oblíbenou střední třídu, ta toho už od Vás mimochoden teda snesla

            • Seal

              No a snad neprávem?! Vždycky jsem bral střední třídu hlavně jako habitus; narozdíl od jednoho diskutéra, kterého oba dva známe, a který se ještě před dvěma roky držel zuby-nechty doslovného přepisu Kellera. Teď už objevil něco mnohem pokrokovějšího (nějakou unikátní teorii globálního řízení, či co). Takže kdybyste snad spolu zase někdy rozebírali běh světa a potřebovali k tomu nějaký vhodný hudební doprovod, tak tohle by při tom popisu nebezpečného rojení zrůdiček mohla být docela dobrá volba: https://www.youtube.com/watch?v=_uxRP-dV17o

              • merlin

                jak jste psal vy sám, existuje i soukromý život a lidi se nemusí nutně vždycky potkávat, aby spolu plakali nad zkažeností doby. A já navíc nejsem příznivec teorií řízení ani zlehčování tématu imigrace , lezou z nich na mě stejný strašidla, https://www.youtube.com/watch?v=Ss6omJSq394 :-)

                • Seal

                  Hodně dobrý video s těma strašidlama, film si kupodivu pamatuji :-). Narozdíl od toho, jestli – pokud jsem psal o soukromém životě – jsem nezapomněl zdůraznit, že k němu patří také intimita. No klidně se to mohlo stát, vzhledem k tomu ročnímu období: https://www.youtube.com/watch?v=guKoNCQFAFk

                  • merlin

                    to jen znamenalo , že hovor s mými známými nemusí být vedeny o životně důležitých tématech, ale prostě jen o myších a lidech , abyste si to špatně nevyložil .-)

        • Janika

          Víte, Ondřeji, já v té pomoci druhým a rozdělení se o poslední buchtu, jak jste zmínil krásnou moudrost a lidskost pohádek – to se mi moc líbí :-), tak vidím v tom něco jako lidskou morálku, ale nenazývala bych to levicovostí. Nědělala bych z toho ideologii, to mi jde proti srsti. Možná mi vadí ta organizovaná dobročinnost, protože ta se vždycky zneužije, počínaje samotnými organizátory a vlastně to nahrává udržení systému – bohatí si svoje penízky nechají, když chudáci budou vybírat. Uvědomojuju si, že v tom mám rozpor, dobročinnost nesnáším, potřebu pomáhat si navzájem uznávám a oceňuji.

          • Kamil Mudra

            „…bohatí si svoje penízky nechají, když chudáci budou vybírat.“
            Ono nejhorší na tom je že si je nechají i kdyby chudáci nevybrali ani floka. A nejen to. Jedni vyberou, třeba na to aby se v Africe vykopaly nějaké studny a druzí jim na ty studny nahází bomby. To je jak u blbých na dvorečku! A někdy dokonce… Ale… tenhle příběh musím napsat celý. Vyprávěla ho manželce kolegyně, která pracuje na nějakém vyšším postu, v jakési humanitární organizaci a organizuje takové ty akce jako „Běh pro Afriku“ a podobné záležitosti, co se většinou pořádají na školách:

            Když stavěli v nějaké africké vesnici jakousi lékařskou stanici, tak si všimla že tamější ženské vždycky na celé odpoledne zmizí když jdou pro vodu. Nejdřív si myslela že si dělají nějaké „plážové dýchánky“ (což tedy dělaly) ale pak zjistila že daleko největší čas jim zabere to, že pro tu vodu opravdu chodí hodně daleko. A tak když zase vybrali po školách dostatečně velkou sumu, udělali okolo té vesnice hydrologický průzkum, našli dobré místo hned „za humny“, tam vyvrtali studnu a stihli ji uvést do provozu skoro zároveň s dokončením té zdravotní záležitosti. No byla to velká sláva, všichni se na ně smáli atp. Asi o půl roku později se tam zas přijela podívat a nestačila se divit když viděla jak si to zase štrůdl ženských namířil po známé „vodní stezce“, se džbánama pro vodu – na staré místo. Tak se ptala co se děje? Jestli jim ta nová studna vyschla.
            A prej že ne. Že v ní bylo vody dost, ale že jí zasypali. A vyšlo najevo, že ženským chyběly ty „dámské jízdy“ u vody a chlapům zas chybělo to že měli každé odpoledne klídek od ženských a všichni z toho byli nervózní a začali se hádat víc než bylo obvyklé, prostě že je ta studna připravila o každodenní rituál na který už byli zvyklí, tak to vyřešili tím že ji zasypali.
            No – odjížděla pořádně naštvaná – bylo to prý na ní vidět i v tu chvíli kdy to vyprávěla a tak žena zavrhla svůj původní nápad že jde jen o nějakou anekdotu.
            Takže, já si myslím, Janiko, že to vidíš s tou humanitární pomocí celkem reálně :-(

            • Janika

              Jsem ráda, že aspoň něco vidíme podobně, Kamile :-). S tou studnou je to dobrý příklad. Oni takovou pomoc nepotřebují, mají jiné hodnoty, než my. Pochopit to a respektovat, to je třeba. Jenže takový dobročinec se pak ještě utvrdí v tom, jaká je to nevděčná pakáž.

  12. Sio

    Agresivita je emoce nebo vlastnost jako každá jiná a je, pokud mluvíme obecně potřebná. Národy, které neumějí být agresivní tu už nejsou, protože vymřely. Zcela jistě by něco podobného postihlo Donbas, pokud by se nenašli agresivní jedinci schopní postavit se zlu i se zbraní v ruce. Ale bez určité míry agresivity si nevystačíte ani v běžném životě, pokud se chcete alespoň občas a alespoň v něčem prosadit.
    Agresivitu je potřeba regulovat, ne vymýtit.

    • Kamil Mudra

      Moje řeč, Sio. Měli bychom mít stále na paměti že i regulovaná agresivita nepřestává být agresivitou ani v podobě kdy je použita k tomu aby jiné agresivitě čelila. Protože jinak bychom mohli stejným způsobem zatracovat i např. lásku, kvůli výskytu sebelásky, tzv. opičí lásky, majetnické lásky a negativním jevům které ji provázejí, jako je např. chorobná žárlivost.

      Bez nejmenší stopy studu se budu hlásit ke všemu zvířecímu, co ve mě ještě zbylo (a kultivovat to do nějaké smysluplné podoby) protože zvířata ve svém zvířecím světě nedělají nic za co by se měla stydět, což se o mnohých lidech v lidském světě rozhodně říci nedá.

      Jako mnohem hloupější a nebezpečnější mi přijde domýšlivý postoj ve stylu „jsem člověk – kdo je víc“, který samovolně pokládá první příčku pomyslného žebříku vedoucímu k „nadčlověku“ jímž se dnes leckteří lidé, vlivem své moci, cítí být. Mnohem přínosnější je poctivě si přiznat, že jsem jen jeden z mnoha tvorů obývajících tuhle planetu, ve vší té rozmanitosti vybavený např. rozumem a tenhle nástroj mám k tomu abych se mohl od těch ostatních něco naučit a ne proto abych se nad ně povyšoval, jen proto že je dokážu snadno zabít a nebo využít.

      • Seal

        Nic ve zlém, ale ta láska ve vašem textu moc nesedí. Je to totiž typicky lidský vztah, kterému se člověk v podstatě učí – více či méně úspěšně – už od narození. Těm „pozůstatkům zvířete“ by proto jako příklad odovídal sexuální pud coby vrozená přitažlivost k druhého pohlaví. Připomínám to i proto, že existuje prokázaný vztah mezi vyšší hladinou testosteronu a agresivním chováním (pokud bych měl volit nějaký oblíbený příklad z české politiky, tak třeba takový „chlap s gulema“ Topolánek by se na to i svým osobním životem docela hodil). Můj názor je proto ten, že k tomu „nadčlověku“ směřují mnohem víc právě ti „testosteronoví samci“, než všichni ti altrusté, humanisté, pacifisté atd., kteří si už od nepaměti myslí, že lidstvo by se už konečně mohlo začít chovat lidsky. Což je mimochodem třeba ve vztahu k uprchlíkům tak menšinový a současně i politicky nevýznamný názor, že mi už docela začíná vrtat v hlavě, proč zrovna z těhle lidí se začíná dělat nějaké mnohem větší nebezpečí.

        • Kamil Mudra

          Seale a co vás vede k přesvědčení že láska je nějaká „naučenost“? Já považuji lásku za emoci protože se jí nelze naučit z nějaké příručky ale je postavena na citu a nedokážeme nějak regulovat koho milujeme a koho ne. To že jsou naše emoce provázeny nebo ovlivňovány chemickými pochody v našem těle nepopírám. Ale myslím, že toto máme se zvířaty společné.
          A proč sexuální pud coby vrozená přitažlivost k druhému pohlaví, když existuje i přitažlivost ke stejnému pohlaví, údajně rovněž vrozená? Předpokládám že žádnou chemií sexuální orientaci neovlivníte. Utlumit jí můžete, ale „nepřesměrujete“.

          Samozřejmě můžete stejně chemicky utlumit i agresivitu. Utlumit můžete chemií v člověku prakticky cokoli, zrovna tak jako naopak „nabudit“. Ale musíte mít „do začátku“ co utlumovat nebo „nabuzovat“. Jinak platí že „kde nic není ani smrt nebere“.

          Ostatně, domnívám se, že to co se v nás chemicky děje, je důležité jen pro vědu. Ze společenského hlediska jsou agrese a láska jen pojmenováním nějakého člověčího stavu a chování a z tohoto hlediska jsou si rovny. Stejně tak si myslím že není podstatné který hormon pohání člověka v honbě za mocí a který ho vede k jejímu zneužívání. Pro posuzování a reakce jeho okolí je ale důležité jak je takové jednání pojmenováno a jakou ideou je zaštiťováno.

          Ten kdo je přesvědčen o vlastní nadřazenosti (ať už nad zvířaty a nebo ostatními lidmi) to asi nemá vrozené, nýbrž naučené, pod vlivem nějaké idey, ve které byl buď vychován a nebo ji v průběhu života přijal za svou, protože mu nějakým způsobem imponovala. Jestli ji pro něj vymyslel někdo „s gulema“ a nebo bez nich, v důsledku nehraje roli. Takový Friedrich Nietzsche byl filolog ale pojem nadčlověka mu rozhodně nebyl cizí. Byl dokonce i básníkem a odpůrcem rasismu i nacionalismu. Nic z toho však nezabránilo německým nacionalistům a teoretikům nacismu aby se něj opírali. Ale jak na tom byl Nietzsche s testosteronem fakt netuším.

          • Seal

            Pane Mudro, neznám nikoho, kdo by byl po narození schopen číst nějaké příručky. Ale první návyky mu určitě vštěpovali rodiče, zkušenosti s jinými lidmi, škola, kamarádi… Věcně nejde o nic jiného než o „sociální učení“ (= socializaci), která slouží k tomu, abyste mohl žít mezi lidmi a udržovat s nimi vztahy. V genetické výbavě máte pouze nějaké vrozené reflexy a instinkty, ke kterým patří jak ta neustále propíraná agrese, resp. agresivní reakce, tak i pohlavní pud. Samozřejmě, že někdy to příroda takzvaně nezvládne, takže od normálu existují různé odchylky včetně třeba opačné sexuální orientace. Lásku můžete definovat různě, třeba jako cit, což asi nejlíp vyjadřuje, že se projevuje v emoční rovině. Ale počáteční zamilování, ve kterém podvědomě může hrát roli klidně i obraz vlastní matky, ke vzniku toho, čemu se často říká skutečná láska, obvykle nestačí. Mimochodem, třeba i altruismus se někdy označuje jako druh lásky. Na druhou stranu možná právě důraz na ty emoce vysvětluje, proč tolik lásek najednou končí, místo toho, aby se přeměnily v pevné vztahy. Jinak s tím posledním odstavcem v podstatě souhlasím, protože právě agresivní chování se hodně často pojí s pocitem nadřazenosti. Když totiž agresor pozná, že mu to jeho chování volně prochází, tak to potom bere jako normální prostředek, který může volně používat proti ostatním. Je to pak samozřejmě už naučená forma agrese, která navíc mohla vzniknout třeba jenom jako napodobování nějakých blbých vzorů.

            • goliast

              již staří Řekové :-) to uměli líp než Vy seale. třídili líp. erós vášen doplněná smyslovou touhou, u Platona ocenění a porozumění kráse i v duchovním smyslu, mánia láska šílená, ludos přelátavá hravá láska, agapé ideální láska ,,čistá,, storgé rodičovská láska, starostlivost o potomka, pragma vypočítavý cit, tolik diskutovaná část jednoho vámi špatně chápaného slova, které jsem se zařekla napsat či vyslovit:-) xéniá což je ritualizovaná pohostinost archaických Řeků, vztah mezi hostem a hostitelem, od něhož se ovšem nečeká únos manželky, ale opravdu vděk. Aristetotelova fília – láska zbavená vášně, pocit loajality vůči přátelům rodině a obci – chápal jako ,,duchovní,,
              zaujalo mě ,, altrusté, humanisté, pacifisté atd., kteří si už od nepaměti myslí, že lidstvo by se už konečně mohlo začít chovat lidsky. Což je mimochodem třeba ve vztahu k uprchlíkům tak menšinový a současně i politicky nevýznamný názor, že mi už docela začíná vrtat v hlavě, proč zrovna z těhle lidí se začíná dělat nějaké mnohem větší nebezpečí.,,
              tato kulturní oblast se kdysi rozhodla, že aby se neopakovala nepěkná situace v německu, vytluče lidem mozek z hlavy lidskými právy. Rozhodnutí o neopakování bylo správné, leč Vaši Descartovi rozumáři použili špatný nástroj. Stejná práva v tlupě jsou nesmyslem a porušení základního stavebního kamene jakékoliv hominidní tlupy /ani za rozkvětu kleisthenovy isonomie neměli hlasovací právo všichni, proto to mohlo fungovat/ – může se totiž stát, že o ně pak nebude čím dál víc příslušníků tlupy stát – jakápak výhoda když ji mají všichni , že? A začnou spíše plédovat pro spravedlnost pro všechny stejnou a stabilitu. To ovšem zkorumpovaná demoška postavená na společensky zmatených ideových tvůrcích VFR nezajistí :-) A pak se objeví subjekty, které tomuto okruhu v lehkém rozkladu tvrdě vypálí, že jim kašlou na jejich lidskoprávní paradigmata a nenechají si vnucovat jiná Což udělalo Rusko a naposledy islamisté Daéše.
              Navíc mínus pro nás, jako západ – vektor rychlosti změn paradigmat naprosto neodpovídá posunu myšlení a psychickému přizpůsobení se většinové společnosti /znovu uvedu j názorný příklad,na kterém to lze snadno demonstrovat a všichni to pochopí, homosexulitu a její právní ukotvení – či-li od trestních postihů trvajících ve většině evropských států až téměř do poloviny 60 let po postavení poloprivilegované menšiny dneška./
              Když se před pár lety hádal sid na om se Spencerovou, že arabské jaro skončí katatrofou, stál tam proti neodůvodněnému nadšení jiných sám. Dnes doporučuju těmto nadšencům se pokusit vyvézt tuhle lidsko právní kampan ještě třeba do Azerbajdžánu, odkud je cca 35 % naší ropy – jistě si to můžeme dovolit.
              Jedním z výsledků nadšení a podpory a dozvuků arabského jara a lidskoprávní politiky na blízkém a střední východě dnes tedy je, že jedna část sunnitů žije v ISILu a druhá v uprchlických táborech.
              A fakt naprosto nechápu,Vaše ,,..proč zrovna z těhle lidí se začíná dělat nějaké mnohem větší nebezpečí.,,
              Zajedte si do Ma´darska, ono je to daleko, že.

              • goliast

                jo a vtěch uprchlických tábor není už jen cholera, dětská obrna, epidemie spalniček, ale začíná tam i hladomor a Dáeš zaadržuje vodu ze severu na jih. Blahopřeji k vítězství rozumu.

                • merlin

                  Ještě k tomu Maďarsku, hádejte kdo tam, vyhraje další volby? Od loňského srpna do konce května letos přešlo dle maďarů a mimo jiné i dle údajů frontexu přes srbsko maďarskou hranici víc uprchlíků než kolik jich přistálo v Itálii nebo řecku a ten celový počet dosahuje téměř dvojnásobku. Vy rád hledáte jako já, tak se na to jukněte sám. A dál, 1,3 milionu ukrajinců se přesunulo k polským, slovenským a maďarským hranicím. Nikoliv z důvodů nějaké války na východu Ukrajiny, ale z důvodů destrukce a rozvalu a sociálního fungování státu. Vesměs čekají na to, až se dostaví výplata poslední podpory a pak se začnou hýbat. Kampak? A ten diktátor Orbán staví zeď – blbec jeden. Rasista škaredej. Xénii do toho nechci tahat tak přidám šovinistu, ať nežeru.
                  Když se teda vloni jen na Sicílii a jižní itálii přililo přes 140 tisíc těchto imigantů, nemyslíte, že tam začíná být trošičku problém, srovná-li si své dávky sicilský nezaměstnaný s tím co tam dostává imgrant? Já myslím že ano, Lidi, co tam byli taky myslí, že ano, Italové myslí že ano, předvídajíc kvůli tomu sociální nepokoje, ale Vy to za problém nepovažujete. Zřejmě proto, že užíváte rozum. To máte fakt štěstí.
                  Nemluvě o tom, že nikdo nic nedělal s organizovaným zločinem, který řídil obchod přes středozemní moře už za Kaddáfího. Ten je ovšem teď v radilkálních islamistů napojených na ISIL, nevím jestli je přiléhavé to,u říkat migrační džihád, já bych to nazvala přivýdělkem na zbraně. Poslední, kdo s tím něco účinně udělal byl berlusconi, který Kaddáfímu zacáloval a z hodiny na hodinu to tentokrát ustalo. Kocoura však zabili Tak holt myšáci mají pré.

                  • Seal

                    Napsal jsem někde, že uprchlíci nejsou problém? Zatímco vy vidíte Maďarsko, tak mě zajímá především Řecko. Nikoli nějaké antické, ale to dnešní, kde mají vedle uprchlíků i hodě velké existenční starosti. A asi také i pud sebezáchovy, když tam naposledy ve volbách zvítězila Syriza a Zlatý úsvit tam naopak soudí za hodně ošklivé činy.

                    • Kamil Mudra

                      Mnojo… Zlatý úsvit. Podobnost názvu téhle řecké politické strany a názvu dost staré esoterické společnosti
                      http://www.dotekytarotu.estranky.cz/clanky/tarotove-slovniky-a-encyklopedie/prehled-nabozenskych-hnuti_-sekt-a-duchovnich-spolecnosti-dotykajicich-se-tarotu.html
                      mě praštila do očí hned jak jsem o ní zaregistroval první zmínku v médiích, komentujících předchozí řecké volby. Vzhledem k tomu co jsem četl o působení toho řádu v době kdy se formovalo nacistické Německo mne ani nepřekvapilo že ta strana byla médii prezentována jako neonacistická i když sama o sobě tvrdila že není.

                    • Seal

                      Se Zlatým úsvitem je to mnohem prozaičtější: Jsou to řečtí fašisté. Okultní prvky (znak, ceremonie atd.) v jejich případě jenom dotvářejí image, kterým běžný člen nebo sympatizant stejně nijak zvlášť nerozumí. Ale tím spíš pak má pocit, že když sdílí nějaké znaky nebo rituály, tak ho to dostatečně opravňuje k tomu, aby mohl dát těm druhým po tlamě (koho nenávidí, anebo mu jej představili jako nepřítele).

                    • merlin

                      mám skutečně vtíravý pocit, že to velmi často bagatelizujete. A taky mám pocit, že Vám to nevadí, protože si asi myslíte, že z těch sociálních bouří něco pozitivního vyleze. Proto jsem ostatně zmínila to arabské jaro. Vidím to jinak asi dost jinak než Vy – to co bude dál .:-)

                    • Seal

                      Když je doba vážná, tak vřele doporučuji právě ty pocity nechat volně plavat. Myslím, že jste to tento týden vyjádřila naprosto přesně: Zatímco vy kvůli pocitům můžete někomu klidně předepsat i elektrošoky, tak moje kompetence je akorát o tom, že mohu doporučit buď meduňku, anebo poněkud zprofanový bromid draselný. Samozřejmě jenom v tom případě, že je pořád ještě volně v prodeji; ale potom jej pak doporučuji používat jako čajové sladidlo, kdy podle legendy by měl být prakticky nerozpoznatelný.

              • Seal

                Merlin, podstata vašeho sdělení je jako vždycky v tomhle: „Stejná práva v tlupě jsou nesmyslem a porušení základního stavebního kamene jakékoliv hominidní tlupy.“ A jako příklad si volíte hodně otřepaná klišé včetně toho, že kdyby nebylo těch francouzských rozumářů, kteří rozvrátili ten úžasný starý svět, tak by se lidem žilo líp. Nenapadlo vás třeba, že v západních demokraciích se mává právě tou lidskoprávní agendou, aby se nemusela řešit otázka skutečných sociálních a politických práv? Jinak samozřejmě souhlas s tím, že staří Řekové dokázali hodně věcí říci líp. Jenom si nejsem tak úplně jist, jestli to staré dělení různých druhů lásky má ještě nějaký praktický význam, pokud jde o dnešní vztahy mezi lidmi. On je totiž asi trošku rozdíl už v tom, jestli si dopřáváte symposion, tu úžasnou hostinu filosofů, anebo místo toho musíte chodit do práce a máte tak především běžné starosti.

                • merlin

                  jasně, já mám etologii a Vy rozum a osvícence :-)
                  K Vaší větě ,,On je totiž asi trošku rozdíl už v tom, jestli si dopřáváte symposion, tu úžasnou hostinu filosofů, anebo místo toho musíte chodit do práce a máte tak především běžné starosti.,, mohu poznamenat, že dobré základní vzdělání jsem obdržela do svých patnácti let nikoliv díky škole alébrž díky svému dědečkovi, který mě učil ještě většinou i několik hodin mimo školu doma. Jistě by mohlo být mnohem lepší, ale holt z toho bazálu dodnes žiju, i co se řečtiny a latiny týká.Takže to nebude o práci, ale o vůli mého dědečka.

                  • Seal

                    No co na to říct? Snad jenom stroze konstatovat, že tím odkazem na dědečka vlastně potvrzujete to, co jsem napsal o „sociálním účení“. Už jenom z toho, jak se o něm vyjadřujete, to vypadá, že jste ty hodiny strávené s dědečkem možná vnímala ve svém věku jako hodně úmorné, ale dneska se k nim dobrovolně hlásíte. Mě se snažila v příslušném věku naopak „ohýbat“ především babička, protože děda tragicky zahynul mnohem dřív, než jsem se narodil. Jenom doufám, že nešlo ve skutečnosti o nějakou skrytou ženskou pomstu, plíživou vzpouru proti přirozené mužské dominanci, jak se o tom s oblibou píše na některých webech, které v reálu řeší hlavně to, jak stát a potažmo jeho soudní aparát nedokáže po rozvodu nastolit mezi bývalými rodiči nějaké rozumné vztahy. Moje babička totiž byla učitelkou domácích prací, která – měřeno některými dnešními populárními názoy – měla v hlavě už v době první republiky, která ji formovala, asi nejspíš akorát ten hloupý feminism.

                    • goliast

                      jasně nemůžete s ostatníma do kina, protože musíte ve 13 letech sepsat esej o tom, jak Hekataios a Theagenés z Rhégia alegoricky vykládali Homéra nebo jak řecký Hérakles byl syn Amfitryóna a dostal jméno podle opravdového egyptského boha Herákla atd. A když se to nelíbilo, tak to rozškubnul a jelo se znovu. Jsem tím samozřejmě postižená, páč jsem jela ještě před pár lety do Thessaloniky očumovat papyrus Derveni, neb jsem měla pocit, že když to neudělám, tak by mi to mohl dědeček ještě nějak spočítat . Navíc mi dědečkovo vzdělávání komplikuje dodnes vztahy a myslím, že mnohé dorazila myšlenka typu : ten blbec neumí ani sklonovat substantiva 4.deklinace. Jsem zapatlána zbytečnými znalostmi, které těžko jakkoliv využiju v praxi. :-) Fakt je, že dědeček byl jediný člověk, kterého jsem se kdy bála a měla hodně velký respekt.

                • Jan Hruška

                  Nevím, jestli je to tady ještě aktuální, ae nedá mi to.
                  „Stejná práva v tlupě jsou nesmyslem a porušení základního stavebního kamene jakékoliv hominidní tlupy.“ Ve skutečnosti jsou v každé funkční tlupě práva vázána na povinnosti a odpovědnost. Dobrým příkladem je ostatně představa, že „kdyby nebylo těch francouzských rozumářů, kteří rozvrátili ten úžasný starý svět, tak by se lidem žilo líp.“ Dokud feudalizmus fungoval, tak pán vybíral od poddaných daně a za to se staral, samozřejmě někdy líp a někdy hůř, aby nevybíral nikdo jiný – tím samozřejmě myslím i bezpečnost v dalších věcech. Když páni chtěli mít jen práva, zastal jejich povinnosti postupně stát a oni byli nakonec smeteni jako odpadky. Nechápu, co na tom může být divného nebo nespravedlivého.
                  Nebo: „Jenom si nejsem tak úplně jist, jestli to staré dělení různých druhů lásky má ještě nějaký praktický význam“ – samozřejmě že má. Když je člověk schopen myslet v jazyce, který líp rozlišuje, nenaletí tak snadno na propagandu a líp se vyzná v tom, co vidí. Jen nesmí dát na posměch hlupáků.

                  • Seal

                    Pane Hruško, samozřejmě, že má smysl číst Platóna, pokud se zajímáte o filozofii nebo antické Řecko. Ale při citování mé věty jste vynechal tuto podstatnou část: „pokud jde o vztahy mezi lidmi“. Dnes se všeobecně uznává, že láska se skládá ze tří součástí: vášně, intimity a vazby na partnera. Kombinací těchto komponent, z nichž každá má svoji váhu, můžete mimochodem také odvodit základní typologii lásky (např. intimita = zalíbení; vášeň + vazba = osudová láska; vášeň + intimita + vazba = úplná láska). Má to praktický význam pro pochopení dnešního světa, což jsem zopakoval i v poslední větě svého komentáře. Jinak Vašimi prvními dvěma citacemi se necítím býti osloven, protože nejde o moje názory.

                    • merlin

                      a) vždycky Vám jde jen o lidi a jejich vztahy. jakobychom tu bydleli sami – Vy tak nějak automaticky přepokládáte, že je to tu jen naše. b) i když vezmeme v potaz jen je, dopouštíte se dle mě hrubé redukce. Všeobecně se uznává kde, v jakém oboru? Sociologii? Psychologii? Nebo snad geopolitice? Defiinic těchto hůře uchopitelných neexaktních pojmů vzniká a zaniká v toku času ohromná spousta.
                      /Nějak Vám z toho vypadla i taková obyčejná mateřská láska, tak je to pud nebo cit – měl byste se rozhodnout./
                      kdysi jsem užasla, když jsem si v maxi Weberovi přečetla, jak plamenně vyčítá /na konci 19 století/ Židům, že se nikdy nevzmohli na svůj městský proletariát. Kde asi v těch ghétech? Blbec jeden. A nikdy jsem nečetla žádnou kritiku tohoto tvrzení od dalších lidí, co si říkali sociologové,. Ono je toho samozřejmě víc. Spoustu oborů prostě považuju za neexaktní pomocné pseudovědy. Ostatně ona každá liška chválí svůj ocas, já taky, jen opravdová si ocasu moc nevšímá, soudě podle mého pozorování Kubuly. Takže nevím, kde to vzniklo, to přísloví.
                      Ale abych se vrátila k meritu věci, znáte Muže který se směje od Huga? Tam je pěkná scéna, když hlavní hrdina zjištuje, že je vlastně bohatý muž šlechtického původu a vrací se ,,domů,, a je varován, budu prarafrázovat,: ..,,jsou vzdělaní a vychovaní zakrývat své pocity, ale v nitru jsou stejně hrubí jako publikum na tržišti, Jen jsou proto uvnitř mnohem zlomyslnější,,
                      Když si vybírám já mezi tímhle a Emilem, nedám Emilovi a jeho tvůrci v ničem přednost – možná ještě tomuhle Emilovi http://www.arara.cz/i/imgs/892/116892.jpg , konečně zrovna Rousseau sám byl zlomyslný dost.

                    • Seal

                      A nemám třeba zavrhnout i Marxe za to, co napsal o Slovanech? Možná Nerudu bychom měli vyškrtnout z čítanek, když psal taky nehezky o Židech. A co třeba téma Jung a nacisté? Znamená to snad, že napatří do psychologie? Ať chcete nebo ne, ten blbec Weber taky už v té sociologii zůstane. Mimochodem, tahle pavěda se vyvinula z filozofie. Tou také opovrhujete? Možná by se ty pseudovědy měly rovnou zakázat. Akorát jako vždycky lidem pletou hlavu, když si čtou dneska třeba Kellera nebo Švihlíkovou místo toho, aby vděčně makali pro kapitalismus. Asi nejrozumější by bylo zůstat jenom u té etologie, protože tu přece nežijeme sami, takže ta by mohla představovat ten jediný správný redukcionismus.

                    • Jan Hruška

                      Člověče nešťastná, o co jiného by asi mohlo jít?

                    • Seal

                      Vážně si myslíte, že když se třeba zamilujete do manipulátora, tak vám pomůže četba Platóna? Nejspíš ze začátku nebudete tušit ani co se děje, i kdybyste znal Symposion nazpaměť. To samé se týká krize rodinných vztahů a dalších věcí, které vězí hluboko v dnešní době a nikoli v antice.

                    • merlin

                      redukujete to Vy seale, nikdy jsem nenapsala ani si nemyslím nic špatného o kellerovi atd Na druhé straně oni se nezlobí, když se lidi dívají na věco z více stran, aspon jsem si toho nevšimla. Ten př. u toho Webera nebyl užit kvůli názornosti alébrž zjevné nesmyslnosti. Má tam toho jinak spoustu. A co se týče Emila a jeho tvůrce, jsem nedůvěřivá k příručkám o výchově, které nadrásá člověk, co odnese svých několik svých dětí hned po narození do feudálního sirotčince s vysokou kojeneckou úmrtností. Jakub Arbes kdesi napsal, že každý kdo propadal ve škole na stáří zakládí Matici školskou. Co napsal Mrx o sovanech by se ještě dalo jaakž takž zkousnout, ale to co napsal o židech už moc ne. To neznamená, že teorie nadhodnoty je k ničemu, Svatý rousseau, svatý weber svatý marx. Tož asi tak.
                      Vy patrně máte pocit, že lidé od antiky jsou nějak významně jiní, vyspělejší nebo co. To nejsou. Jsou stejní, mají k ruce jen jiné technické prostředky. Je tam rozdíl ne v kvalitě ale v kvantitě – je jich mnohem víc. Nepředstvaitelně mnoho.

                    • Seal

                      Merlin, dívat se na věci z různých úhlů je naprosto normální a právě ty sociální pavědy to umí. Nikdy jsem se nedovolával třeba Webera jako nějaké nezpochybnitelné autority, ani jsem o něm netvrdil, že je svatý. Ale stejně jako Marx zvolil nějaký způsob přístupu, vysvětlování reality, který se dál rozvíjí. O lidech si myslím to, že jsou hlavně formováni poměry, ve kterých aktuálně žijí. Proto třeba Emil stejně jako Etika Nikomachova jsou pro mě především svědectvím tehdejší doby. O to, proč to nakonec ve Francii skončilo krvavou revolucí, jsme se už přeli několikrát, a nikdy jsme se neshodli. Asi by bylo lepší toto téma napříště úplně škrtnout, protože začíná být docela úmorné vracet se pořád k Rousseauovi.

                    • merlin

                      Seale,Vy už jste jak naši psychologové. S nimi je taky taková debata, že se prej pořád rozvíjí a přitom jsou z většiny z nich už jen nevědomí sloužící jakéhosi podivného etnobyznysu navrch s mozky dobrovolně vymytými z výcviků.
                      Když teda máte tolik úhlů pohledu, tak se nemusíte tak čílit nad názorem Davida na xenofobii daném k tomu jeho profesionální deformací. Spíš byste si měl jako sociolog položit správnou otázlu, která zní, zda je míra xenofobie českého národa vyšší nebo nižší než jiných okolních národů. Na tohle vy máte nástroje, pomocí kterých můžete snadno zjistit, co si reprezentativní vzorky populace myslí – pokud ovšem budete klást otázky ideálně správně – stejně Vám to ale podle mě neřekne téměř nic o tom, jak se pak ty vzorky skutečně v reálu chovají. Pokud ovšem zrovna nebudete zastávat úhel pohledu, na který jsem v té vaší vědecké literatuře taky narazila, že národy jsou vlastně vymyšlená společenství, ale připustíte, že fakticky ještě existují zpátečnické společnosti, které se vymezují hranocemi národních států. Páč při varientě, že národy jsou jen národní mýtologické ideologie a ne skutečnost, takový výzkum stejně smysl nemá. A k Řekům pak postačí poslat tým sociologů podporovaný morálně psychology, aby jim to vysvětlili. Oni určitě rychle pochopí že nejenže nejsou národ ale že ve skutečnosti prostě nejsou a bude vymalováno a po problému.
                      Já mám vždycky radost, když nkoho takovýho při monitoringu terénu zblajznou konzervativně založení rituální kanibalové :-)

                    • Seal

                      Merlin, díky za poučení, jak to vnímáte vy; s osobní projekcí toho, co se asi odehrává u vás v práci :-) Takže, jak už jste to teď sama tematizovala, ten náš střet rozvineme zpátky. Jde samozřejmě o toho Davida, kterého jste podporovala prohlášením, že to tak vidí i Koukolík. To jsem se fakt hodně podivil, protože jak znám Koukolíka, bere lidskou osobnost jako souhrn biologických, psychologických a sociálních faktorů. Takže jsem vás samozřejmě vyzval, ať mi svoje tvrzení doložíte. No a nedopatřením goooglu se mi od vás dostalo citátu, který nepatřil Koukolíkovi, ale Loewensteinovi, a navíc se týkal pasáže (což už nejde i z internetového citátu rozlišit), ve které shrnuje poznatky z etologie. No a pak teprve následovala „debata“ o redukcionalismu, ve které jsem se z vaší expertní pozice dozvěděl, že psychologie a sociologie jsou pro vás (narozdíl od etologie) hlavně ty pověstné pavědy. Kdybych byl bouřlivák vašeho ražení, tak bych se točil asi na tom, abyste Weberovi a Lorenzovi aspoň měřila stejným dílem, pokud jde o jejich dobové postoje a názory. Ale mě šlo od začátku o něco úplně jiného, co jsem asi měl napsat už rovnou, když jsem dal najevo, že článek Ivana Davida mě hodně vyděsil. Podle mého názoru bychom měli spíš vysvětlovat,. co se vlastně děje, ať už jde o přirozený strach a frustraci, anebo kam až může vést podněcovaná nenávist, a ne se naopak snažit stavět za jedinou „biologickou“ člověčí pravdu, což v dnešním reálu znamená tak akorát hasit požár benzínem. Nezlobte se proto za moji upřímnost, ale svým psaním mě stále více utvrztujete v názoru, že ať se tahle společnost vydá kamkoliv, tak pro vás to bude hlavně příležitost, abyste mohla předvádět intelektuální nadřazenost své vlastní smečky. Proboha, co má být na tom, že někteří historici (nikoli ani tak sociologové), berou národ jenom jako pouhý výmysl? Je to snad klacek, který vám dává právo selektovat mezi jednotlivými obory? V tom případě vám radím, abyste jste sama podívala na téma psychiatrie versus nacistický a komunistický režim, resp. i na nějakou tu dobu předtím, kdy využívání psychofarmak bylo teprve v počátčích. Fakt na rozdíl od vás nehodlám moralizovat anebo psát nějaké rádobyvtipné hlášky, když je snad už skoro každému jasné, že dnešní doba se takzvaně láme a spousta lidí – včetně té pověstné inteligence – spolu s ní. Takže je sice svým způsobem úžasné, že dál rozvíjíte svoje brilantní postřehy, ale mě už tak nějak neoslovují. Možná snad jako nějaká specifická forma intelektuálního útěku od reality; mám ale pocit, že kdybych to postavil zrovna takhle, tak byste asi patřila k prvním, koho bych uazil :-)

                    • merlin

                      když vy jste kdysi v nějaké debatě bránil marka řezanku, činil jste tak slovy, že ho znáte, tudíž jsem si jistě špatně vyložila,co napsal, vzala jsem to bez dalšího na vědomí. Když to udělám já u Davida, bráním smečku. Davida až tak moc neznám, leč znám lidi/ne jednoho/, kterým pomohl značně nad rámec toho co musel a kzeří mi to vyprávěli. Stejně jako váš rýpanec do sia beru osobně, neb je to v reálném životě velmi čestný člověk, který pomáhá ostatním – například se dostat z dluhových pastí. takže je bráním a budu tak činit i nadále. Konec konců je to pro mě mnohem významnější poznání než jakákoliv Vaše pěkná či vzletná slova. Prominte, ale vedle konkrétních činů lidí, co nezištně dlouhodobě pomáhají ostatním, je váš odsudek jen bzučení mouchy. A stojím si za svým, páč mám takovou zkušenost. Jestli se vám to nelíbí, je to dál už jen váš problém.

                    • Janika

                      No, tak se dostáváme k tomu, že je někdo čestný člověk, mimochodem čestný člověk o Vás říká, že máte zlaté srdce, a když se v debatě použije tohle, tak jenom nevěřícně zírám a nechápu, co tím chcete říct. Ze my ostatní jsme lumpové? Nebo že čestný člověk má vždycky pravdu a tudíž je zlaté srdce a čestnost kalibr, co argumentačně přebíjí vše? Nebo proč to používáte?

                  • Janika

                    „Ve skutečnosti jsou v každé funkční tlupě práva vázána na povinnosti a odpovědnost.“
                    Dobré pravidlo. Proto by měli vůdcové být přísněji trestáni i za menší prohřešky, a diktátorům bývá sražena hlava. U nás, v demokracii, je to přesně naopak.

                    • Kamil Mudra

                      Z čehož se dá snadno odvodit že se už žádné funkční tlupy nevyskytují. :-(

            • Kamil Mudra

              Seale, já opravdu nedokážu lásku vnímat jinak než jako emoci, modifikovanou mnoha různými vlivy (tedy částečně i tím učením) a už jsem na to moc starý pes, abych v téhle záležitosti „přehodil výhybku“.
              A přiznám se, že se mi ani nějak nechce připustit myšlenku, že svou ženu miluji, celá ta léta co ji znám stejně intenzivně, protože jsem se to nějak „naučil“. Obávám se že i kdybychom strávili oba nad klávesnicí celé týdny, tak to dilema naučenost-vrozenost nedotáhneme k nějaké shodě.
              Konec konců, ono na tom moc nesejde jak je to s tou láskou doopravdy. Hlavně že se nám ze životů ještě nevytratila. Na tom bychom se snad shodnout mohli. Co vy na to? ;-)

              • Seal

                Pane Mudro, s tím problém nemám, protože s tím vrozeným a naučeným je to vlastně takový klasický spor o to, co bylo dřív: Jestli slepice nebo vejce. Na tom se už dlouho nedokážou shodnout mnohem pomazanější hlavy, než jsme my. No a třeba láska je asi dobrým příkladem pro, aby se dalo říct, že v běžném životě to stejně jako nějaké „buď a nebo“ nestojí. Hlavní věc je, aby nám to takzvaně klapalo, takže ten váš závěr podepisuji.

                • Kamil Mudra

                  Nojo. Ony jsou v životě takové ty veliké věci jako láska, smysl života, pravda a PRAVDA, (to rozebírám o kousek výš) https://janica9.wordpress.com/2015/07/04/k-vyroci-jana-husa/comment-page-1/#comment-29505 a pak takové ty maličké – jako aby mi neujela tramvaj, aby v sámošce měli mýho oblíbenýho lahváče…
                  A mezi tím je hromada dalších věcí, které se tváří jednou jako velké a po druhé zase jako malé…
                  A člověk by chtěl aby to všechno klapalo, jenomže ono se to kolikrát staví na zadní jak jankovitá kobyla až to chvílemi vypadá že jsme přišli na svět jen proto aby si z nás někdo dělal srandu.
                  Ale aspoň že je o tom s kým pokecat :-)

          • Janika

            Láska je naučenost? To mi tedy vysvětlete, co je naučeného v tom, jak mě to kolikrát v životě praštilo… ;-).

            • Seal

              No mě rozumové vztahy, které jsou asi spíš pozůstatkem z doby, kdy se dědily role a lány, taky nikdy moc nešly. Takže v tom počátečním pobláznění jsem se později snažil připomínat i poučku, že jde hlavně o ty dva – tři první měsíce, no a teprve po nich se pak ta láska (resp. asi i „připravenost“ na lásku) hodě důležitě projeví :-)

              • Kamil Mudra

                Dle mého mínění je ta počáteční zamilovanost typickou nenaučeností, přičemž ji nelze redukovat na pouhý sexuální pud, protože může jít i o formu platonickou. V pozdější „fázi“, která bývá také nazývána „zralou láskou“, už jistě lze mnohé naučenosti vystopovat pod pojmy: tolerance, pochopení, souznění, respekt… atd. Ale bez toho emočního základu by nebylo možné hovořit o lásce. Spíše pouze o jakési souhře v soužití.

                • Seal

                  Ryze technicky jde o to, že váš/můj mozek používá dva emoční systémy: dispoziční a dohlížecí. No a ty vám podsunují jak nějaké chování, tak i nějaké myšlenky. Přičemž tou nosnou komunikační vlnou je to, co vnímáme jako pocity.

    • Ondřej

      Zcela jistě by něco podobného postihlo Donbas, pokud by se nenašli agresivní jedinci schopní postavit se zlu i se zbraní v ruce.

      To ale i Pinochetovi generálové socialistickému prezidentu v Chile Allendemu taky. Nebo řečtí plukovníci komunistickému povstání po občanské válce. Nakonec i Maďaři ruským tankům v r. 1956. Která „agrese“ byla dobrá a která ne, kdy ona výbava pomohla a i kdy naopak uškodila? Ovšem to bychom se zacyklili na nepochopení psaného textu. Ten byl o kontratezi Marxe o „společenskosti dělby práce“ a potřebnosti kooperace (pakliže se jedná o stejný třídní zájem) namísto konfrontace jako aktu přirozenosti a která je mocnější i nejtvrdších pěsti, tedy proti dogmatu „přirozeného výběru“ a jeho síle, ale je o síle společenské koheze a vzájemné spolupráce nad roztříštěností a individualismem. Nevím jak dalece jsme my agresivní národ, ale nemyslím si, že národy mohou mít jakékoli lidské vlastnosti, že jsou schopny činů a toho všeho, čeho je je schopna jen jedinečná lidská bytost nadaná vlastním vědomím. Národ je nakonec co? Jen součet lidí se k němu sám hlásící nebo jsme každý člen nějakého národa i proti své vůli, jen proto že máme státní občanství, kde se většina toho národa nalézá? Co když někdo slovo jako národ neuznává, necítí se být členem národa,. ale namísto toho je občan, občan nějakého státu a je loajální státu a nikoli národu? Co byste mu poradil?

      • BARON LE SAMEDI

        To je mudrlantství ze sámošky. Když už píšete třeba o Chile hned v úvodu, zjistěte si, že většina ministrů jmenovaných S. Allendem byla generály. Nikdo v L. Am. netuší, proč ten pán armádním špičkám tak věřil, nebo%t armáda v Lat. Am je většinou nositelka zmaru…. a tak bychom mohli sámoškově žvanit, a dělat mudrlanty jako pan O., aby bylo vidět, že dokážeme i bez informací (viz ta Chile) dumat. Doufám, že Janice kecy pana O. o Chile na vlákně o Husovi nevadí.

      • goliast

        běžte se už s těma kecama bodnout, bych radila já, případně zakopat na známý stadion Santiaga de Chile

    • BARON LE SAMEDI

      Trochu se panu diskutujícímu O. mísí odstavce témeř knižní s vlastním hovorovým závěrem….:-))) buržoazie si na církvi vyvzdorovala své postavení, ani Marx by si neodvážil říci, že nikoli. A po epoše buržoazních revolucí přišly proletářské internacionalistické bludy o spojení dělníků světa. Diktatura dělnické třídy skončila tak, že si její předvoj nedokázal u svých členů vyvzdorovat jednu demonstraci. . marx a freud se k sobě nehodí, a lidská agresivita je agresivitou zvířete. Zvíře ovšem pracuje, často intenzivněji než člověk. Vlaštovka uživí lovem čtyři-pět ptáčat. Není známo, že by vlaštovčák neplatil alimenty, nebo že by zplodili potomky, které by nechali sociálce nebo babyboxu. A když teď na jaře kosi vyváděli mladé, a na ty malé opeřence dostalo chuť káně,lesní, zažilo od všech kosů z okolí to, co lidé v hororu Ptáci. Vlastně, Hitchcock hadra….

      • Astr

        Ano Barone je to podobne kdyz jdete lidskymi dejinami
        ,je to podle vzorce ktery popisujete, ze „buržoazie si na církvi vyvzdorovala své postavení“
        cele dejiny homo sapiense jsou o tom ze si nekdo neco vyvzdoroval ci vybojoval
        Opakem nazoru ktery tu presentoval Ondrej a ktery Vas I jine nadzvedl je nazor vojaka veteran ktery si Middle east a Islam prozil na miste a vidi to jinak :
        http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Plukovnik-Skacel-ucastnik-armadnich-misi-Jsou-to-vetrelci-zadni-uprchlici-Je-to-invaze-kterou-nekdo-ridi-aby-nas-znicil-Nedojima-me-ze-se-utopili-379943
        PS
        Mimochodem zaverecna otazka z komentare kter0u uxsvrel svuj komentar Onderej :
        Co když někdo slovo jako národ neuznává, necítí se být členem národa,. ale namísto toho je občan, občan nějakého státu a je loajální státu a nikoli národu? Co byste mu poradil?
        Odpoved pro Ondreje :-)
        At dela co dela je mu to plat prtne :-( !!!
        Nebulo v CR 70% lidi proti Emericke zakladne a stacilo Washinftonu rici chceme Brdy a bylo to jejich ?
        Kdy napsledy dala nejaka vlada na nazor volice ?

        Takze suma sumarum pokladat takove otazky je jako
        “ hledat pijace u pacienta ktery ma otevrene zily“ !.
        Jaky je rozdil a jak to ovlivnuje politiku statu a to I v pripade ze by to bylo jako to vidi Ondrej ?
        „loajálnost státu a nikoli národu? “
        mohl by to byt hlavni problem nejakeho konfliktu ci nedorozumeni ?
        Naprosty nesmysll a I kdyby to existovalo nikdy to nebude urcovat politiku toho ci onoho statu!

        Na radu Janiky se rada lidi zdrzuje komentare ,
        ale nekteri pro ktere to je uz prilis to nevydrzi a napisi ,jako BARON LE SAMEDI ze to je :
        To je mudrlantství ze sámošky!
        Opakuji ze ze dvou polu tedy protipolu z nich jeden predstavuje Janika se svym lidumilstvim a potrebou pomahat uprchlikum coby obetem konfliktu a druhym polem viz odkaz na veterana ktery to vidi jinak,
        ani jeden z techto pohledu a nazoru nebude akceptovan.
        Vlada vydala sve prohlaseni kde sdelila ze je schopna se postarat o 1500 osob ! To plati dnes !
        Co bude zitra? Za rok ? Za nekolik let ?
        Kam bude vlada dotlacena ?
        Kym ?
        Bruselem nebo lidem ?
        Co by se muselo stat ze by opravdu dala na nazor lidu ?
        Co a jak bude dal ?
        Kdo vi at odpovi …

        • Janika

          Astře, opakuji to už pokolikáté, smířená s tím, že asi opět marně – já se nestavím nějak horlivě za pomoc uprchlíkům. Říkám už po sté, že tím se nic neřeší. Odmítám ale dělat z nich zlosyny, lumpy, nepřátele jen proto, abychom si nepomáhání sami sobě lidsky zdůvodnili. Měli bychom postavit ke zdi naše lumpy, co jim to tam rozvrátili, a dát jim za zničené náhradu. A nechat je být. Místo toho jsou tam pořád západní vojáci.

          • Astr

            Souhlas :-)
            Ale priliv uprchliku musi jak Evropa jako celek tak I kazdy stat nejak resit!.
            Jak ?

              • merlin

                zdá se že řešením pro různé neo směry je zničení národních států, tohle je jedna z cest

                • Kamil Mudra

                  Řekl bych že po téhle „dohodě“ získala výstraha: „Dopadnete jako Řecko!!“ podstatně zřetelnější a strašidelnější kontury. A taky bychom měli pořádně nastražit uši na to co bude následovat když politik použije slova jako: „ambiciózní“, „moderní“… o „normalizaci spolupráce s věřitelskými institucemi“ nemluvě, abychom se pak nedivili.

                  Skoro by se chtělo říct: Zlaté feudální časy, kdy feudál zaplatil dluh dvěma či třemi vesnicemi a v těch ostatních zůstal pánem.

                  Pro tahle dohodnutá pravidla by se hodilo zavést termín: „věřitelský protektorát“.

            • Janika

              Astře, odpověď Vám vysype z rukávu každý ředitel zeměkoule, co na jeho mínění stejně houby záleží. Já to nevím a myslím, že není nutné si honem honem dělat názor. Čekám a dívám se. Odmítám nenávidět ty lidi, to je mé prvořadé stanovisko. Kontrolovat hranice by měla být samozřejmá povinnost, kterou vlády zajistí. Ale bez hysterie, v klidu. Jak to, že Španělsko problémy nemá?

              • merlin

                Bez diskusí nejefektivnější opatření, jak se vypořádat s nelegální migrací, byla okamžitá systematická repatriace těch, kteří na Kanárské ostrovy dorazili, Problém s tím, že země původu odmítají své občany přijímat zpět, vyřešili Španělé prozaicky: zvýšili peníze na rozvojovou pomoc – v reálu dle nejmenovaných diplomatů uplácejí úředníky. V případě, kdy africké úřady přestaly spolupracovat, přísun peněz zastavili. Nemilosrdné vracení ekonomických migrantů pak mezi lidmi rozšířilo povědomí, že nemá smysl se o cestu na Kanárské ostrovy vůbec pokoušet. 36 tisíc imigrantů připlulo jen za rok 2006 ke břehům Kanárských ostrovů s vidinou lepšího života. Do dvou let už se o riskantní cestu nepokoušel nikdo.
                A španělskou Melillu odděluje od Maroka trojitý sedm metrů vysoký a 11 kilometrů dlouhý plot s ostnatým drátem, který střeží na obou stranách policisté a pohraničníci. Přesto je to pro uprchlíky jedinečná příležitost dostat se do Evropy bez nutnosti překonávat Středozemní moře. Každý den údajně dorazí k plotu až tisíc uprchlíků (zdroj: agentura AP a security magazin

                • merlin

                  a bulhaři taky nezvládají příliv uprchlíků ze Sýrie. Bulharsko nedávno oznámilo, že kvůli neutuchajícímu přívalu syrských uprchlíků podstatně prodlouží stávající plot na hranicích s Tureckem.

    • Janika

      Srebrenickým masakrem zase vymývají lidem hlavy, je to svinstvo. Kolikrát člověk napíše, že to bylo jinak, jenže lež bývá vytrvalejší.

  13. Janika

    Kamile, to zase ukazuje nemožnost tvojí věčné snahy všechno utřídit a zaškatulkovat:

    Celý problém však tkví v tom, že coby správce blogu, máš jen čtyři možnosti:

    1) Trestat „schvalovačkou“ nebo „bamem“ a vysvětlovat proč.
    2) Trestat „schvalovačkou“ nebo „bamem“ a dát v záhlaví blogu všem tvrdě na vědomí že nikomu nic vysvětlovat nebudeš.
    3) Vůbec „schvalovačku“ ani „bam“ nepoužívat.
    4) Používat schvalování u všech komentářů a rozhodnout se, zda budeš ochotna dodatečně odpovídat na dotazy proč jsi některý komentář nepustila, nebo nebudeš.“

    Těch možností je daleko víc :-).

    • Kamil Mudra

      Pak je skvělé že o nich víš. Jistě si vybereš tu nejlepší.

      • Kamil Mudra

        Cítím potřebu své lakonické vyjádření doplnit. Já jsem se zaměřil jen na ty možnosti související s používáním výše zmíněných blogerských nástrojů, přičemž samozřejmě nevylučuji že jsem nějakou přehlédnul. Pokud tě napadají nějaké další mimo tuto oblast, pak už se pohybuješ, jak se říká, „v jiných vodách“.
        Snaha, „všechno utřídit a zaškatulkovat“, není mou typickou vlastností a tedy asi není vhodné ji označovat za „věčnou“. Naopak – mívám ve zvyku hodně věcí nechávat tzv. „viset ve vzduchu“ než se vyskytne více „materiálu“ pro tvorbu nějakého závěru nebo přístupu k věci samé. Tu „škatulkovou metodu“ jsem si navykl používat především při řešení nějakých praktických problémů, kvůli snadnější orientaci. Ale i v takovém případě jde o škatulky „s odklopenými víky“.

        • Kamil Mudra

          Nu… dala jsi za to smajlík, takže si asi uvědomuješ že to platí pro toho kdo nemá možnost o těch druhých nějak rozhodovat. V opačném případě je to přímo „generátor“ mnohých nedorozumění, ať už dochází k jejich následnému řešení či nikoli.

          • Janika

            To bych neřekla, že platí s tou možností o lidech rozhodovat, Kamile. Ve školství to je běžná zásada, a učitel přece taky má rozhodovací pravomoci.

            • Kamil Mudra

              Proto také musí používat stejný metr, pokud se nechce shodit v očích žáků. Samozřejmě že, pokud jde o oceňování jejich pracovních výsledků, tak přihlíží individuálně k tomu „kdo na co má“ a těm slabším dá občas nějaké lehčí zadání aby si mohli vylepšit známku. Ale kdyby to činil stylem: „Tobě Pepíku jsem dal čtyřku protože si myslím že máš na víc než jsi předvedl a tobě Jardo jsem dal dvojku i za tu hrůzu, protože si myslím že jsi překonal sám sebe.“ tak by to třída vnímala jako velikou nespravedlivost a na vztahy mezi žáky by to jistě nemělo dobrý vliv.

  14. Ondřej

    Seale – píši Vám na nové vlákno, tam to zhuštěné již není ani trochu přehledné. Ohledně oné „levicovosti“.

    Já na ni mám vcelku vyhraněný názor. Bohužel kdo nepřečetl od Lenina Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu, asi netuší že on, jako geniální stratég moci, s tím jeho pojetím „levicovosti“ vylil i dítě z vaničky, když se vymezil Machiavellisticky k tomu, kdo a jak má uchopit a následně provozovat moc. S tou dětskou nemocí se to má tak, že tento záměr kritiky do vlastních řad, slouží jen k ostrakizaci těch, co jednají přeci jen poněkud dogmaticky, fanaticky a „kazí“ tak celkový dojem. Oportunismus, rebelantství, revizionismus a revanšismus ovšem není sám o sobě dogmatismus a zatvrzelost v oponentuře. To vše byly „úchylky“ těch, kteří v jádru chtěli nějaké „revize“ nebo „reformy“. Jejich protipól, který by jako Pavka Morozov udal i své rodiče bohužel byly hlavní aktéři staré nedemokratické a dogmatické levice, kterou já odmítám. Tím si neříkám, „skutečný“ nebo snad „autentický“ (tím bych se automaticky nakazil onou nemocí), ale jen „demokraticky“ smýšlející, opustivší dogmatismy násilí (politického i fyzického).

    Jen pro zajímavost, abych to blíže osvětlil. Pak novou „modernitu“ chce zavést jako alternativu ke kapitalismu Alain Badiou. V jeho koncepci „komunistické modernity“ razí několik tezí….budu citovat…

    „Revoluci řešil Lenin, nás zajímá den po revoluci, který byl pokaždé fiaskem.“ Badiou chce organizaci společnosti bez státu v jeho odumírající karikatuře hájící vůči lidem pouze monopol na násilí, tady má zásadní rozpor třeba s Žižekem, který je proti postupné vymýcení státní autority mající monopol na vynucování dodržování zákonů, tu by chtěl Badiou zajistit kolektivní podstatou společenské horizontály dobrovolně a stát by pak sám odumíral na nedostatek „poptávky“ po jeho službách. Tu by měla zcela nahradit místní samospráva. Pravda, tak by asi moderní stát neuměl čelit válce či obchodním tlaků ze zahraničí v globalizovaném světě, ale tady se uvažuje jak dál po kolapsu informačního (kyber)kapitalismu a jeho pád pak přinese prostě lokalizaci a domestikaci, která bude vypadat jako několik družstevních komun obehnaných hradbami městských republik, kdy město, komuna převezme veškeré kompetence státu. Co bude za hradbami bude cizí a co bude tam, kde naše moc nesahá – tam budou „hic sunt leones“.

    Owenové a Campanellové dělali chybu, podle autorů knihy „Kybersocialismus“, Williama Cockshotta a Allina Cottrella, že předpokládali svrchovanost ke státu, národu, rase, společnosti definované dějinným vývojem na bázi nějaké homogenity, soukmenovecké, rodové, etnické. To je základ kapitalistické modernity, kterou dokázal kapitalismus odvrhnout do moderní kosmopolitně multikulturní společnosti, které nikoli původ, jazyk, kultura – ale společné hodnoty dominují a spojují. Bohužel naše společnost funguje pořád spolehlivě na bázi kapitalistické NEROVNOSTI. Neb co není NAŠE kulturní, naše národní, naše jazykově a dějinně vytvořené – je cizí a pro nás nekompatibilní. Levice postmaterialistická razí rovnost jako zásadní hodnotu. Nejen materialistky pojímanou, ale jako epistomologickou. Není to víra, odkaz či tradice. Je to nutnost poznání, kterého pravda mnozí nebudou schopni. Ne snad že by toho nebyli schopni jen z nějaké mentální či kognitivní indispozice, ale oni to především nebudou chtít poznat (a nesednu si s tímto člověkem k jednomu stolu v restauraci, nepošlu svoje děti s těmi jeho do jedné školy, nebudu číst jejich knihy, neochutnám jejich jídlo – nepoznám tedy jaký kdo je, jak co chutná, jak si jiné děti hrají, co píší jejich spisovatelé atd.). To je základní problém levicového pojetí člověka. Ten, kdo nechce a přitom „může“, je pro její vnímání „kategorického imperativu“ jako ten „horší“ než ten kdo neumí, nedokáže, ale chtěl by. Říkám-li o druhém, že mi není roven, protože je jiný (jinak mluví, jinak se obléká, má jiné zvyky, ale neuvědomujeme si, že stejně cítí. Když cítí bolest, stesk, lásku, radost dává to stejně najevo jako my a spouštěči pro jeho pocity subjektivní duševní a emocionální pocity jsou stejné kauzální příčiny jako jsou ty naše). To už má větší logiku a oporu v realitě neoliberální tvrzení o podmíněné genetické předurčenosti k materiální nerovnosti v ekonomicky hierarchických společenstvích založených na vzájemné soutěži.

    Bohužel pro levici je tak do značné míry nepřítelem sama levice (a bigotní konzervativci všech odstínů, samozřejmě), dogmatici co nepochopili že člověk je sama o sobě duchovně nevysvětlitelná bytost a její hodnota přesahující náš svět „hodnot“, měr a vah natolik metafyzická, aby do ni projektovali cokoli co je podle nich „vědecky poznatelné“. Věda je jen materiální odbočkou, kratochvílnou hračkou zpříjemňující nám naše bytí. To samo o sobě má mnohem méně jasné kontury než jakákoli ontologie založená na vědeckosti.

    • Seal

      Díky Ondřeji za vaši obsáhlou reakci, kterou si dovolím zhutnit do jednoduché historické poučky: Tam, kde v reálných kapitalistických podmínkách selže hodnotově a programově levice, tak už jenom kvůli zachování logiky kapitalistického systému nastupují na její místo fašisti. To by si dneska podle mého názoru měli uvědomovat hlavně všichni ti přesvědení liberalové, kteří mají podvědomou snahu furt dál stereotypně řešit Pafku Morozova, i když jim tu pověstnou pistoli drží u hlavy už dávno někdo jiný. Podle mě je proto to vaše téma důležité hlavně pro české pravicové weby, protože jak kdysi pravili klasikové: Přesvědčovat ty, kteří jsou už dávno přesvědčení, jest pohým mrháním energií. Ledaže by snad cílem bylo zasít mezi ty přesvědčené nějaké nové rozpory.

      • Kamil Mudra

        Tak… já bych rozhodně „rovnici“: cizí = ne/kompatibilní, neřešil z nějakého pravo-levého pohledu, protože jde v naprosté většině o záležitosti ryze praktické povahy na něž bývají ideové „zorné úhly“ nejčastěji „naroubovány“ až z nedostatku pragmatických argumentů (nebo nevůle k nim). Vždyť jsme už mnoho „cizího“ převzali „za své“ prostě jen proto že se to prokázalo jako účelné (kupříkladu nošení spodního prádla ap.). A právě ty ideologické nálepky a spory se stávají největší překážkou střízlivého hodnocení čehokoli nového, i pouhého dialogu na případné konkrétní téma.

      • Ondřej

        Bohužel si myslím, že ta Vaše poslední věta je to oč tu teďkon běží. Průhledně naivní? Nikoli! Pro ty, co vidí svaté obrázky jako na křížové cestě pěkně popořadě vyrovnané, si nenechá na jejich vyobrazení a pořadí ni zbla měnit. Svatokrádež? Inu, někdy je potřeba sáhnout do relikviáře a stejně jako onen fráter k těm svým svícnům nalezených u Jeana Valjeana, a říci onu dobromyslnou lež: „Ano, biřici – dal jsem mu je, patří mu….“

        Liberálové mají také své problémy, hroutí se jim střední třídy a ty se dávají právě k těm náckům. Ctihodná paní magistra se bojí o své zákazníky, přeci za ní nebudou chodit okolo nějaké fuj ubytovny….Ale nakonec to ten Marx říkal celkem spolehlivě už tenkrát a v tom se teda nespletl ani o milimetr. Ne, bourgeois je tím, koho ruka dře proletáře z kůže a čí póza na rynku jeho ponížení staví na společenský pranýř. Toť pan přiručí, oficiál či správce. Ale na ty také dnes dojde, navíc jako na ty první. Bohužel oni vezmou s sebou i tu úrodnou půdu lidu venkovského, který ještě není zkažený městskou anonymitou, popkulturou „výprodejů“ a kýče napodobenin fototapet s exotickými plážemi, mrakodrapy či neonových bulvárů. Mám rád jejich jednoduchou upjatou na odiv stavěnou hloupost, onu hlupství s vyzývavým čelem který vždy svraští když neví, jestli kopírovat secesi či modernu, co je akorát v kurzu plagiátů druhořadých snobů. Protože oni nevědí, že druzí vědí…

  15. merlin

    pouze si dovoíím lakonicky poznamenat, že machiavelisticky je česky s malým m a volila bych pro češtinu i jedno l, dále nebudu posílat své děti do zvláštní školy ani do medres, jen proto, aby byly dostatečně multikulti levicové. další poznámky si nerada odpustím.

  16. Astr

    Pisi okresni noviny:

    USA čeká rozsáhlá ekonomická krize, jestliže země odmítnou dolar při uskutečňování mezinárodních operací, předpokládá americký politik Ron Paul.

    Spojené státy se setkávají s týmiž problémy jako Řecko — mimořádné výdaje na sociální zabezpečení a státní příspěvky, píše Ron Paul, připomínaje také ještě jeden problém USA — velké vojenské výdaje.

    Pouze malá část vojenského rozpočtu USA je utrácena za obranu obyvatelstva před válečnými hrozbami, protože miliardy dolarů jdou na mocenskou zahraniční politiku, kvůli které jsou Američané méně zajištěnými, poznamenává analytik.

    „Řecká krize nám ukazuje perspektivu toho, co nás čeká, jestliže nepřerušíme příliš velké výdaje prostředků na vedení válek a neobnovíme pevný finanční systém“, píše Ron Paul.

    Podle názoru analytika právě status dolaru jako světové rezervní valuty se stal příčinou, proč se Spojené státy mohly dostat do takového mínusu a přitom se vyhnuly velké ekonomické krizi. Ovšem americká měna nemusí udržet svůj dosavadní obvyklý status.

    „Rusko a Čína už přestávají používat dolar v mezinárodních operacích. Je pouze otázkou času, kdy většina zemí hodí rukavici statusu dolaru jako rezervní valuty. A až se to stane, katastrofa „v řeckém stylu“ může být nevyhnutelná“, říká analytik.

    to pisi okresni noviny:
    http://teplickykuryr.info/news.php