Mají kočky svědomí?

Video se jmenuje „Hlad versus svědomí“ a vysvětluje nám, že kocour váhá se sežráním salámu, protože se v něm odehrává jakýsi morální boj mezi touhou najíst se a uvědoměním si, že salám se stolu vzít nesmí.

Podle mě nic takového kočky nepociťují ani náhodou. Kocour prostě nemá takový hlad, to je to celé.

Advertisements

19 comments

    • Janika

      To máš pravdu, naše kočky šunku taky nemusí. Ale každá kočka má jiné chutě. Co vím jistě je, že když chce žrát, tak se na jídlo vrhá už při dávání do misky. Kočky neumí čekat :-). Takže to okukování salámu je divné.

  1. Tribun

    Drezůra, něčím to napustili, co já vím, ale kočky jsou ti poslední tvorové ne Zemi, které bych podezříval z toho, že mají svědomí.

  2. MaB

    Kočka je neřešitelnou záhadou. Je mazaná a je si toho vědoma. Je obdivuhodné, čeho všeho je schopna, proto může být podezirána i z toho, že má „svědomí“.
    Jedno se dá ale říci s naprostou jistotou : kdo namá kočku, je o mnoho ošizen.

    • MaB

      100% souhlas, Kamilé. Stejného cerného Kujonka jsme meli, bylo to nesmirne milé a inteligentni zviratko i velky cestovatel.
      Laboratorni potkani ziji 3 roky a on zemrel v den svych tretich narozenin. Po shlédnuti mam chut‘ adoptovat stejného. Pes a kocka se velmi dobre snaseji, ale co kocka s mysi ?

      • Janika

        Tak to netuším, MaB. Já to řeším s papoušky. Tak ráda bych je pustila z klece prolétnout po bytě… Jenže tu číhají ty krásné bestie.

      • Kamil Mudra

        Nevím jak kočka s malou myší ale s potkanem – v pohodě:

    • Janika

      Tohle je z blogu Lucienne, https://lucienne.cz/, vždycky nad tím bulím:

      Dva potkani běželi přes dvůr. Jednoho z nich kdosi zabil. Druhý potkan zůstal bez hnutí sedět. Zjistilo se, že je slepý. Vedle mrtvého potkana bylo nalezeno stéblo slámy, pomocí něhož vedl svého slepého druha přes dvůr…

  3. Asfalt

    Myslíme si, že dobře víme, co nás odděluje o zvířat. Čím déle ale tento problém zkoumáme, zjišťujeme, že vlastně nevíme, čím se lišíme. Nevím, kdo to řekl, ale byl to nějaký vědec.

    Všichni se zde shodují, že kočka nemůže mít svědomí, tedy ani Kantův kategorický imperativ. Proč ale uznáváme, že je člověku přirozeně dán a Kanta vyučujeme na školách, ale kočce dán není? Jak jsme došli na tuto odpověď? Kdo zohlednil vedle pocitu nadřazenosti nad zvířaty (předchozí odstavec) nějaký věcný fakt?

    Dnešní věda se domnívá, že člověk je výsledek genotypu a fenotypu. Pokud kočka není takovým výsledkem, pak jak je vůbec možná výchova (výcvik) zvířat (u psů by to bylo asi zřetelnější). Někdo odpoví, že jde jen o reflexy. Ale reflex je přece metodou nácviku, jehož výsledkem je imperativ, tedy elementární prvek morálky zvířete získaný výchovou. Jak pak víme, že zvíře necítí rozpor mezi imperativem a skutečným jednáním, tedy nemá svědomí?

    Možná mě někdo bude považovat za blázna, ale co vlastně odděluje člověka od zvířete? Práce? Vrabci stavějí hnízda. To není práce? Sebeuvědomění? Jak víme, že ho zvířata nemají? Vžyť pokud by zvíře nemělo strach ze smrti, chovalo by se přece mnohdy jinak.

    • Janika

      Já myslím, Asfalte, že zvíře žije přítomností, a to je veliké plus a veliké umění, jak žít. Netrápí se minulostí, nestrachuje se budoucnosti. Samozřejmě si pamatuje – dobrého člověka, který mu nosí jídlo a vlídně na něj mluví. Tomu zvíře rozumí a dobré i špatné zkušenosti si uchovává, ale jen jako empirickou zkušenost uplatnitelnou v daném okamžiku, ne jako trauma, kterým se trápí.

      • PeeBee

        tezko rict – zvirata si hromadi zasoby na zimu, stavi hnizda, vytvari strategie spolecneho lovu,… ne ta domaci, to je pravda. byt nekoho chlupaty mazlicek, take si naplno uzivam jen ten „dnesni den“.

    • Kamil Mudra

      Myslím že člověka odlišuje od zvířat jen to že si dokáže položit otázku : „Proč?“, zatím co zvířata se „zastavila“ u otázky: „Jak?“.

    • MaB

      To je zajímavá ùvaha. Dalo by se říci, že člověku chybí instinkt, kterým je zvíře determinováno. Místo něj má inteligenci, která ho nedeterminuje. To znamená, že zvíře je a zůstane zvířetem (je o něm předem rozhodnuto), člověk se stane tím, čim chce, případně i zvířetem.
      Jak říká Sartre, u člověka existence předchází esenci, kterou si teprve sám svobodně utváří (determinace existují, ale jsou jiné povahy)
      Pokud jde o „práci“, rozdíl je asi v tom, že vlaštovka staví hnízdo instinktivně, člověk má nejprve v hlavě plán a pak staví.
      Člověk se také může duchovně nesmírně povznést, ale na druhé straně je schopen hrůz, které jsou zvířeti zcela neznámé (mučení, radost pri pohledu na utrpení druhých…) To jsou projevy, které ukazují ohromnou distanci, která dělí zvíře a člověka.
      Člověk může být nelidský, ale zvíře nemůze být nezvířecí.
      Je ale stále mnoho záhad, kdy zůstává rozum stát a odpověď hledá marně.

    • Jan

      nejsou kočky jako tyto „kočky“ , které zde pochodují úžasně