Muammar Kaddafí: Je komunismus skutečně mrtev?

brothers

Rudý prapor, který byl tak snadno sundán vojákem kremelské stráže – ten prapor, pro který zahynuly tisíce mučedníků, byli zastřeleni, podlehli mučení, špatnému zacházení a hladovění v temnotě věznic ve všech částech světa – ten prapor byl zbarvený rudě krví desítek milionů Rusů.

Pod ním bojovaly milióny lidí z národů, které se prohlásily za komunisty, takže do toho byla zahrnuta celá zem. Jak se to stalo, a je to konec řady zázračných událostí, nebo jejich začátek? Uvidíme další historická zemětřesení, která rozboří všechny pravdy a předpoklady?

Kupříkladu uvidíme pád křesťanství poté, co lidé přijdou k rozumu, a uvědomí si, že byli podvedeni, když to bylo jim řečeno, že Kristovým ukřižováním jsou odpuštěny hříchy jeho následovníků, bez ohledu na to, co udělali? Na základě tohoto přesvědčení křesťanské země zabily milióny lidí na celém světě, protože se jim dostalo Kristova odpuštění předem.

Někteří lidé v křesťanském světě si mohou uvědomit skutečnost, že Kristovo ukřižování za jejich hříchy je historická lež. Lidé budou otřeseni z jejich křesťanství a dají se na pochod ke kostelům, aby je zbourali, zlámali kříže, vyhnali kněží a mnichy. Prohlásí, že Ježíš nebyl nic víc, než prorok Izraele, poslaný do Izraele, aby opravil Mojžíšův zákon, nic více a nic méně.

Vzhledem k tomu, že Židé odmítali změny svého Zákona, který obhajovali, byli k Ježíšovi nepřátelští. Zajali ho a ukřižovali, i když ve skutečnosti měli jen jeho podobu. Neboť Bůh ho vzal k Němu, a pozdvihl ho k Němu. [1]

Uvidíme Ameriku jako prostředníka mezi Libyjci, s jejich duchovními vztahy a morálním vlivem, a jejich íránskými bratry, tak jako Íránci se zapojili do jednání se svými bratry Němci? Koneckonců jsou ze stejné rasy, z árijské rasy. Odpustí Němci při soucitném pohledu na chudé Američany jejich proslulý historický hřích, kterého se dopustili vůči Němcům za druhé světové války? Bude Amerika, v případě, že Němci přijmou její omluvu, připravena se omluvit za vylodění v Normandii a Eisenhowerovo přistání v severní Africe, a budou Němci schopni na tyto události zapomenout?

Amerika se provinila, udělala chybu kvůli historickému omylu Roosevelta. Amerika by mohla vyslat delegaci černochů nebo Indiánů, protože je známo, jak moc s nimi Libyjci sympatizují, od dob starého imperialistického klamu o Libyi. Chce-li Amerika zapůsobit na emoce Libyjců, nechť řekne delegaci: Amerika by chtěla požádat o co největší možný počet Zelených knih a Koránu, a pokud je to možné v angličtině.

Uvidíme, jak Čtvrtá říše ukládá své podmínky Americe a Británii – první podmínkou je zničení jejich zbraní pod německým dozorem. Dalším je přehnaně vysoké finanční vyrovnání, přivádějící je na pokraj bankrotu – zřídí se německý výbor v Americe a ještě jeden v Británii, aby trvale dohlížely na provádění těchto akcí.

Uvidíme Francii, těšící se iluzorní nezávislosti pod Čtvrtou říší, přenášet francouzský jaderný kód v aktovce do Berlína. Německo odmítne jednání a uloží tyranskou daň Americe a Británii jako odškodné za to, co udělali německému lidu. Národní socialismus se stane dominantní doktrínou od Polska do Francie.

Uvidíme Izraelce oznamující jejich přijetí smírného řešení, které uspokojí Araby. Prvním řešením, které přijímají, je jejich rozšíření po celém arabském světě jako chráněné menšiny, čímž dají své odborné znalosti do služeb Arabů, protože to bude milionkrát lepší, než zůstat spolu v Palestině jako židovský stát na dohled od děsivé Čtvrté říše.

Bez vlivu Ameriky požádají Libyi, aby splnila svou povinnost a pomohla státům při realizaci tohoto řešení, protože pokud Libye jej akceptuje, nikdo se nebude snažit hledat lepší.

Toto se s největší pravděpodobností uskuteční, protože příznaky jsou vidět a výsledky jsou nevyhnutelné. Sami američtí vědci potvrdili, že v Americe bude docházet k rozšiřování pouští na jedné straně a globální ochlazování na straně druhé. Potvrdili, že pád Sovětského svazu je zapříčiněn změnami těchto přírodních jevů, a stejně tak příroda začala mít své účinky v Americe.

Etnické skupiny, které tvoří Ameriku, začnou bojovat mezi sebou, jako tomu bylo v Libanonu. Bylo také prokázáno, že konflikt mezi národnostmi (sociální faktor) byl dalším důvodem pro pád Sovětského svazu. Kapitál jistě opustí Ameriku a uteče do čtvrtého světa.

***

Nicméně, musíme se vrátit ke klíči k těmto tajemstvím – jaký je svět z pohledu marxismu leninismu?

Marx shrnul lidskou historii takto: primitivní komunismus byl na začátku, a tak to je správné. Lidé se pak rozdělovali do dalších a dalších skupin. Každá skupina vytvořila sociální partnery s družstevním vlastnictvím půdy a všeho ostatního včetně manželství, a tak se vytvářely různé lidské rasy. To je také historicky správné.

Pak bylo ustanoveno individuální vlastnictví, a silní vytvářeli formy soukromého vlastnictví a dělali otroky ze slabých, zaostávajících a těch, co neměli štěstí. Tak vznikla otrokářská společnost, která pak své pracující přetransformovala do práce ve feudální společnosti. Pak byla vytvořena města, kde buržoazie převzala místo feudálů. Města pak se vyvíjela ke kapitalismu a společnost byla rozdělena na dělníky a šéfy. Marx říkal, že je třeba podněcovat dělníky k revoluci, aby mohli sdílet majetek.

Revoluce se uskutečnila v carském Rusku a vznikl Sovětský svaz. Stalin řekl, že v zájmu ochrany revoluce je nutný represivní aparát. Jeho složky se nazývaly vnější bezpečnost, národní bezpečnost, tajná policie, tajné služby, revoluční bezpečnost, revoluční soudy, výjimečné soudy, vojenské soudy, politické věznice… To vše s ohledem na bezpečnostní otázku.

Z ekonomického hlediska hovořil o znárodnění, nucené správě a pak veřejném vlastnictví a státním vlastnictví. A kolektivním vlastnictví. Pak Stalin zrušil doktrínu zákona nabídky a poptávky. Zrušil soutěž a na scéně se objevily pevné i dotované ceny zboží.

Komunistická strana byla institucionalizována vést socialistický stát ke komunismu. Skupina obrů, od zakladatele Lenina, železného Stalina, Chruščova a Brežněva se ujala vedení strany v Sovětském svazu. A konečně Gorbačov, který předal rudou vlajku vojákovi, aby mohla být složena, možná … možná navždy.

Toto se nekonalo jen v Sovětském svazu samotném, ale rozšířilo se prakticky na celém světě. Dokonce i v Americe a Británii existují komunistické strany. Komunistické země byly dobře zavedené i na západní polokouli.

Revoluce či převraty se staly módou, i když byly namířeny proti socialistickým režimům. Pro tyto akce byly charakteristické strany s železným vedením, tajná policie, političtí vězni, výjimečné soudy, aparáty pro vnější a vnitřní bezpečnost, národní bezpečnost… vlastenectví, nacionalismus, dokonce i Amerika tím byla zasažena. Její Ústřední zpravodajská služba se rozvíjela a byla nasazena i mimo hranice země. Dopustili se činů mnohem krutějších, než Sovětský výbor pro vnější bezpečnost, který se později stal KGB.

Soupeření mezi CIA a KGB dosáhlo svého vrcholu… puče, atentáty, padělání peněz, dokladů totožnosti a cestovních pasů, uplácení agentů od nejbezvýznamějších osob až k prezidentovi země. Navzdory Německu byl založen v Palestině Židovský stát, a to nehledě na budoucí nebezpeží, které hrozilo Židům samotným a ohrožovalo světový mír.

Zaniknou po pádu Kremlu a s koncem studené války všechny souvisejících jevy? Skončí Židovský stát, strany, politická vězení, represivní aparáty, znárodňování majetku, vyvlastňování, CIA, orgány národní bezpečnosti a vnější bezpečnosti, atd?

Není pochyb o tom, že starý svět padne, od Ameriky až po Sovětský svaz. Nové pořádky budou jistě vyplývat z těchto nových geopolitických interakcí, ale ne podle nějakého záměru, politických rozhodnutí nebo hrozeb a násilí. Všechno formální bude zanikat a nastoupí vše přirozené.

***

 Ale je komunismus skutečně mrtev?

Říkám, že éra mas začala převládat, že se dávají na rychlý pochod, podněcujíce pocity lidí a získávajíce jejich pozornost. Stane se vše, co bylo uvedeno na začátku tohoto textu. Nemůžeme však tvrdit, že komunismus zemřel, protože se nikdy nenarodil! Měli bychom si pamatovat, co řekl Hitler v jednom ze svých projevů: „Musíme počkat na naše vítězství, i když přijde o 360 let později“.

Komunismus se dosud nenarodil, takže nemůžeme říci, že zemřel. Byl to marxismus-leninismus, který se zhroutil; nebo ve skutečnosti stalinismus-leninismus, ale proč se zhroutil? Jedna z doktrín Islámské revoluce v Íránu říká, že se zhroutila kvůli ateismu a odpadlictví, a ne z politických nebo ekonomických důvodů.

Navzdory obtížím pro přijetí tohoto argumentu, a to pro jeho metafyzickou povahu, je těžké tento důvod svévolně vyřadit. Není pochyb o tom, že Gorbačov byl jedním z největších nepřátel Božích a obhájce zrušení náboženství, přestože Boha zmínil při své rozlučkové řeči: „Bůh nám dal mnohá požehnání, jen kdybychom věděli, jak je používat“.

Nestačilo, že marxismus říká, že náboženství je opium lidstva, a že náboženská nebo kmenová společenství se nemohou rozvinout, protože vědecký výzkum náboženství nepovoluje, a tak v náboženské společnosti je vědecký pokrok je předurčen k zániku? To je přirozené, protože náboženství je duchovní nebo skrytá matérie, založená na víře v nepoznatelné [2], zatímco věda je hmatatelná, založená na základě zkušeností.

Proto soulad tohoto dvojího, duchovního a materiálního, hmatatelného a skrytého, víry a zkušeností, není možný. Dokonce Ibn Sina byl souzen jako nevěřící, protože řekl, že „Hory a údolí byly vytvořeny přírodními faktory stoupání a klesání v průběhu minulých věků Země“. Galileo byl církví odsouzený k upálení, protože řekl: „Z viditelného, materialistického, realistického pohledu je Země kulatá“.

A tak marxismus vyřešil problém ve prospěch svobody vědeckého výzkumu, aniž by zohlednil haram a halal [3] a vše, co je touto hranicí předepsáno. Stejně tak lékař, když předepisuje lék pro danou chorobu, neříká, že je to lék, který je zakázaný, neboť by se dalo říci, že byl zakázán z hlediska určitého náboženství, ne víc, než jen toho jednoho.

Kromě toho je zde také něco jiného, co musíme zmínit o marxismu. Jednalo se celý svět „módních“ praktik a institucí, jako je fyzická likvidace třídních nepřátel, politické vraždy oponentů, politických vězňů a tajná policie, zvláštní soudy (imitující Velkou francouzskou revoluci). Možná, že to byl jeden z důvodů jeho pádu.

Ve skutečnosti je marxismus dobrým žákem buržoazie. Čím byla ruská revoluce 1917, ne-li dobrým žákem francouzské revoluce 1789? Je nesprávné a nespravedlivé připisovat fyzickou likvidaci třídních nepřátel marxismu; Francouzská buržoazie byla vynálezcem této praxe, když se zbavila feudální třídy. Kým byli Lenin a Stalin kromě toho, že byli žáky Robespierra a Dantona? Levicovost byla chybně připsána komunistické revoluci; levicovost je vlastně dítětem Francouzů.

Jakobínští extremističtí revolucionáři byli těmi, kdo jeden den náhodou seděli na levé straně chodby francouzského Národního shromáždění, a Umírnění seděli na pravé straně: tedy Revolucionáři byli nazváni levicí a Umírnění pravicí. Toto je význam slov „levice“ a „pravice“, podle slovníku francouzské revoluce, a ne ruské.

Pokud jde o zavraždění oponentů, nevynalezl ho Stalin, když dal zavraždit Trockého; to byla římská praxe. Atentát na Julia Caesara to dokazuje. Politická vězení byla vytvořena feudály; historie zaznamenává příběh doktora Manetta, který zapomněl své jméno po opuštění vězení, do kterého vstoupil jako lékař a vystoupil jako tesař.

Tajnou policii vytvořil ještě před buržoazií feudalismus; francouzští revolucionáři byli nuceni ze strachu z odhalení precizní tajnou policií vyšívat své seznamy na textilie.

V době Francouzské revoluce byly také vytvořeny zvláštní, výjimečné a revoluční soudy a začaly popravením krále Ludvíka XVI. a jeho manželky Marie Antoinetty; zpočátku byly revoluční, pak trvaly v období Teroru za Jakobínů.

Kočkou, která požírá své děti, nebyla bolševická revoluce; toto rčení doprovázelo Francouzskou revoluci, která skončila popravou svých vůdců Robespierra, Dantona a Saint-Justa.

Vynález vnější a národní bezpečnosti státu a vytvoření oficiálního bezpečnostního aparátu nebylo vůbec dílem sovětské revoluce; naopak, sovětská revoluce se izolovala od světa a vytvořila železnou oponu, aby ukryla sebe, nebo aby ukryla svět před sebou.

Tyto věci vytvořila Americká revoluce. Americká zpravodajská služba dnes stále praktikuje tuto specialitu ve jménu ochrany národní a vnější bezpečnost Spojených států amerických. Demagogický hon na oponenty byl základem francouzské revoluce, když začal pochod na paláce feudálů. Červená barva není barva bolševické revoluce, ale byla to nejprve barva Francouzské revoluce, a teprve poté Ruské.

Francouzská historie zaznamenává, že když Marquez projížděl jednou z ulic Paříže na vozíku naplněném skleněnými nádobami s vínem, jedna z nich spadla a rozbila se na chodníku, a chudí se shlukli kolem a začali hltat víno, namáčejíce do něho kousky tkaniny. Revolucionář namočil prst do červeného vína a napsal na blízké zdi „krev“, a každý věděl, co to znamená.

Zrušení náboženství nebylo součástí filosofie Ruské revoluce, ale Francouzské revoluce. To oficiálně zrušila křesťanství a nahradila ho uctíváním republiky a duší mučedníků padlých za svobodu. Když Ruská revoluce také zrušila náboženství, napodobila tu Francouzskou. Takže Ruská revoluce je pouze žákem Francouzské revoluce ve všech věcech, její kompletní kopie. Napodobila ji detailně; Ruská revoluce nepřinesla nic nového, ani tragického, ani pozitivního.

***

Co tedy je komunistickou revolucí, o které říkáme, že padla? Co je to marxisticko-leninský režim, který selhal? Jaká ideologie skončila? Čím byl samotný Sovětský svaz, který se zhroutil?

Jaké nebezpečné tajemství bylo za tímto děsivým kolapsem? Ve skutečnosti byla Ruská revoluce jen napodobováním a importem, oslněni Francouzskou revolucí se revolucionáři carského Ruska snažili aplikovat stejné ve své zemi. Marxismus-leninismus je nacionalistická lež, aby se neříkalo, že Rusko bylo žákem Francie.

Nebyl marxismus-leninismus, ale Robespierrismus-Dantonismus-Rousseauism. Nebyla to proletářská revoluce, to je další historická lež. Byla to buržoazní revoluce proti feudální třídě, stejně jako Francouzské revoluce proti feudalismu.

Carské Rusko bylo feudální říší v pravém slova smyslu. Říjnová revoluce odstranila královský feudalismus a přeměnila zemi v buržoazní republiku, pod jejímž praporem se shromáždilo všechno, co není feudální, od chudáků po střední třídu.

Přesně stejným způsobem Francouzská revoluce transformovala Francii od feudální monarchie k buržoazní republice, s žádnou ideologií, pouhá revoluce nejchudších tříd proti feudální třídě nebyla žádnou komunistickou revolucí, takže můžeme říci, že komunistická revoluce se nezdařila.

Komunismus ještě nepřišel. A možná nikdy nepřijde, protože se jedná o imaginární, utopickou myšlenku, která má jako podmínku existenci komunistického člověka, a to je nemožné.

Sovětský svaz, který se zhroutil, byl nacionalistickým zápasem, který není v historii neznámý, ale je spíše nejsilnějším motorem dějin, vytvářejícím mapu světa. Ať by byl Sovětský svaz marxistický, kapitalistický, nebo jiný, nacionalistická snaha, která vznikla, byla nevyhnutelná. Je to nevyhnutelný boj v každé zemi, která se skládá z několika národností, jako je Indie, Amerika a [bývalá] Jugoslávie.

Co se týká těch, kteří vládli ve východní Evropě a bývalém Sovětském svazu, byly to buržoazní strany, které se v průběhu času přeměnily v aristokratické třídy. Co se stalo, není nic divného: byla to přirozená věc, ačkoli většina to nevěděla [4].

Jaké katastrofy mohou být přičítány marxismu, takže lze říci, že jsou zodpovědné za jeho zhroucení? Existuje pouze jedno zbývající neštěstí v tomto seznamu sociálních a politických katastrof, které lze skutečně připsat marxistické revoluci, a to je ekonomická otázka.

Všechno související s majetkem, jeho pořízením, jeho přivlastněním, zabavením, cenami, subvencováním základního zboží, kterým se ruší zákon nabídky a poptávky – to vše je důsledkem bolševické revoluce.

Bylo toto tajemství jejího pádu? Možná! Nyní, po zrušení takzvaného socialismu, se v Rusku, na Ukrajině, v zemích východní Evropy se ceny základního zboží mnohokrát znásobily. Objevily se řady žebráků: důsledky tržní politiky.

***

Vysvětlivky:

 [1] objasnění Ježíšovy smrti v Koránu, Sura 4, verš 157, Sura 3, verš 55.

4:157   a za slova jejich: „Věru jsme zabili Mesiáše Ježíše, syna Mariina, posla Božího!“ Však nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo. A věru ti, kdož jsou o něm rozdílného mínění, jsou vskutku na pochybách o něm. A nemají o něm vědomosti žádné a sledují jen dohady; a nezabili jej určitě, 

4:158 naopak Bůh jej k sobě pozdvihl, neboť Bůh je mocný, moudrý. 

3:55   A hle, pravil Bůh: „Ježíši, nyní tě odvolám a povznesu tě k Sobě a očistím tě od (špíny) těch, kdož neuvěřili. A ty, kdož tě následovali, učiním vyššími než ty, kdož nevěřili, až do dne zmrtvýchvstání. A pak se ke Mně všichni navrátíte a rozsoudím mezi vámi to, v čem jste se rozcházeli. 

[2] Korán, Sura 30, verše 6-7.

30:6   Slib Boží – a Bůh slib Svůj neruší, však většina lidí to neví. 

30:7   Znají jen vnější stránky života pozemského, zatímco k životu budoucímu jsou lhostejní. 

 [3] Co je zakázáno a dovoleno podle Islámského práva a zvyklostí.

[4] Korán, Alláhova znamení, Sura 6, verš 37.

6:37   Říkají: „Proč mu nebylo sesláno nějaké znamení od Pána jeho?“ Odpověz: „Bůh věru je schopen seslat znamení, avšak většina z nich to neví.“ 

***

Překlad Janika, zdroj: Essay from „Escape to Hell and Other Stories“ by Muammar Qaddafi with foreword by Pierre Salinger. © Text copyright 1998 Stanké, New York.

Verze v němčině zde. Ruský překlad na internetu není k dispozici.

***

Další díla ze sborníku „Útěk do pekla“:

Muammar Kaddáfí – Útěk do pekla

Muammar Kaddáfí: „Město“ (esej)

 

Jiná díla a projevy:

Historický projev Muammara Kaddáfího na Valném shromáždění OSN 23. září 2009

Muammar Kaddáfí – Zelená kniha

Poselství plukovníka Muammara Kaddáfího

Libyjec Muammar

Novoroční poselství Muammara Kaddáfího

 

O Kaddáfím a jeho myšlenkách a díle:

Sociální filosofie Muammara Kaddáfího a tradice evropského anarchismu

Lekce plukovníka Kaddáfího světovým vůdcům

Islamismus a Kaddáfí

 

A něco navíc:

Muammaru Kaddáfímu k narozeninám

 

 

Advertisements

121 comments

  1. Ondřej

    Ten pán popírá jednu svoji větou následující, vůbec mu nerozumím, co je vlastně podle něj je to „dobré“ a co to „špatné“ a proč. Jen mi přijde poněkud divné míchat do sebe ideologie, které byly samy o sobě několikrát prokazatelně vyvráceným podvodem, který mohl fungovat jen na základě udržovaného násilí menšiny proti většině, bez toho, že by byl zmíněn princip toho, co nakonec nenastalo a mělo. Jestli je myšlen ten stav bez peněz, kdy každý pracuje podle svých možností, a dostává podle svých potřeb, pak ten ani nikdy nevznikne a klást si tu otázku je nesmysl stejný, jako ptát se kdy vznikNe kulatý čverec, suchá voda ši rovný kopec. Nicméně je možné ideu lidské sounáležitosti, vzájemné solidarity, skromnosti, tolerance a vzájemné úcty – zformulovat jinak, čehož by toto vše bylo výsledkem a pak spekulovat, jak k tomu dojít. Ale ne starou terminologií a apologetikou. Případně jak jinak, nezprofanovaně to nazvat.

    • Janika

      Ten pán to měl srovnané v hlavě a viděl skutečnost, jaká je a nezahrabával ji do haraburdí terminologií a frází. Vy jste jiný a jinde, proto nerozumíte.

  2. tresen

    Mně je celkem jedno, komu kdo uvěří, že komunismus je utopie. Každý si vybírá autority dle svého naturelu a pokud na jejich uctívání nestaví volání po násilí, nic proti tomu.

    • Janika

      Ano, podle Kaddáfího je to utopie. Možná jiná verze té krásné myšlenky by fungovala a v budoucnu přijde.
      Co se týká násilí, tak i vlastnictví výrobních prostředků je násilím, to si nevyberete, vždycky je to kdo z koho. Sebrat nadutým boháčům jejich obrovské majetky mi připadá spravedlivé. Podle Kaddáfího tohle ale není komunismus, já vždycky myslela, že ano… :-).

      • JN

        Převedení produkčních prostředků pod společenskou správu je funkcí socialismu, z hlediska komunismu je to podmínka nutná, ne postačující. Socialismus má právě naučit individua, ze kterých se společnost skládá, produkční prostředky ovládat a rozvíjet na základě kooperace v zájmu společnosti tj. v zájmu svém i ostatních a nahradit kapitalistické řízení na bázi konkurence cílené na soukromý zisk. K tomu potřebujeme takové produkční prostředky, které mají společenský charakter – ten nabývají v důsledku kapitalistického vývoje. Až budeme umět společensky řídit dostatečně výkoné produkční prostředky, budeme mít materiální předpoklad komunismu.

        • Janika

          JN, to je právě ono, „až budeme umět“. Co „umíme“ – to, co nás život, svět, okolní podmínky přiměly a donutily umět.

          Zajímavý moment – Kaddáfí je skeptický k možnosti nastolení komunismu, protože lidé jsou jiní, než jaké komunismus předpokládá. A přitom na počátku lidských dějin primitivní komunismus existoval. Protože lidé byli tenkrát jiní. Dnes už nás civilizace zpracovala do jiné podoby. Můžeme se vrátit zpět? Asi těžko.

          • hank

            Janika napsala: Co „umíme“ – to, co nás život, svět, okolní podmínky přiměly a donutily umět.
            Karel Marx napsal: Společnost si klade jen takové úkoly, pro jejichž řešení má již připraveny prostředky.

              • hank

                Samozřejmě že si s klasikem neodporujete. Já jenom že kdybych se výslovně zeptal, jestli jste marxistka, nejspíš byste protestovala, ale z vašich postojů vyplývá, že intuitivně jste se – jako ostatně většina „dolního lidu“ – dopracovala k nejednomu z těch poznání, která KM zformuloval už před 150 lety. Což ostatně sociologové v postsocialistických zemích za posledních 25 let x-krát potvrdili svými metodami – každý námezdně pracující, který sám sebe na obecný dotaz označil za rádoby pravičáka, při podrobnějším dotazování na konkrétní problémy zastával echt levicové postoje…
                Teď už jenom přetavit to v přesné formulace konkrétních zájmů, pokusit se o jejich politické vyjádření a hlavně najít způsob, jak dát lidi dohromady, abychom proti tomu nelidskému systému nestáli každý sám. Ale to už jsem tu psal víckrát, že máme tu unikátní příležitost v přímém přenosu pozorovat formování společenských tříd. Teď ještě kdyby si aspoň občas aspoň někdo aspoň něco z toho Marxe přečetl…

                • Janika

                  Tak to mě těší, hanku, děkuji za vysvětlení :-). Nevím jen, jestli můžu být marxistka, když jsem Marxe nikdy nepřečetla, snad jen zlomky.

                  • Kamil Mudra

                    To by nemělo vadit. Je mnoho křesťanů, kteří nikdy nepřečetli Nový zákon.

                  • MaB

                    Jak videt, Marxe nestaci jen cist, dulezita je jeho spravna interpretace.
                    4 avr. 2015 – “Je ne suis pas marxiste,” stated Marx, rather annoyed, to his son-in-law Paul Lafargue, when the latter reported the doings of French “Marxists.

          • hans

            Tenhle víkend u janiky jen kritizuji co se mi nelíbí.. a neodpustím si rejpnutí ani tady.

            Lidi jsou stejní.

            Na počátku lidských dějin byli lidi prakticky stejní jako dneska. Akorát žili v tlupách o desítkách členů, maximálně jedné dvou stovek. Kdežto dneska je nás 10 milionů a to jsem spíše menší skupina. To je celé.

            • Janika

              Klidně v rejpání pokračujte, hansi :-).

              Lidi jsou stejní, píšete. Jak se to vezme, jak a v čem. Člověk nové doby bere majetek jako svou lepší šanci v životě. Když budu mít miliardy, nebudu muset denně podstupovat zápas za získání prostředků k žití, vymaním se z toho úmorného kolotoče, který v nás ničí cosi (co se mi teď nechce definovat). Máme tuhle touhu vlastnit víc, než druzí, mít výhodu, zakořeněnou hluboce v sobě. To podle mě nakonec vždycky zničí ty společné projekty. Přírodním lidem je taková touha cizí, myslím. Přitom touha po krásných věcech, prostoru k obývání a všeho možného dalšího, je prastará – to je užívání, ne vlastnění.
              Takže dnešní člověk už by nebyl jen tak spokojený, kdyby byl nějak implantován do přírodně žijících kmenů, asi spíš v minulosti. Naopak, on by je zničil, pokud by tedy nebyl moudrý.

              • hans

                Jenže,.. vlastním abych užíval. Přírodní člověk taky zná vlastnictví.

                .. zakořeněnou hluboce v sobě.. stejně jako přírodní lidé. Co je hlubce zakořeněné v člověku, je tam od pradávna, od pravěku, od doby kdy jsme se chlupatí houpali na stromech.

                Nezničil by je svou touhou; snaze zajistit se, mít zásobu na příští kvartál, aby si mohl dáchnout od „koloče boje za žvanec“ by přírodní lidé dobře rozuměli. Snaze získat statusový symbol, kočkolap, ať už Ferrari nebo náhrdelník z medvědích drápů, a trumfnout jím konkurenta, by taky přírodní lidé rozuměli.

                Spotřebě všech dostupných zdrojů bez ohledu na budoucnost by taky přírodní lidé rozuměli (přinejmenším ti co sežrali v Americe koně, na Novém Zélandu moa a v Austrálii vše co mělo přes 50 kg).

                Čemu by nerozuměli je neustálý tlak konkurenčního boje typický pro kapitalismus. Ale tomu nerozuměli ani středověcí Češi, ani Češi 70. – 80. let… obojí bych k přírodním národům neřadil :-) jenže vy definuje kapitalismus jinak, s opomenutím konkurence, a pak místo starého prozkoumaného pojmu „lidí žijících v kapitalismu“ musíte zavádět nějaké „člověky nové doby“…

      • hans

        Fakt janiko není. Sebrat boháčům jejich majetky je převrat. V historii běžná věc. Ale zřízení po převratu může být jakékoliv – komunismus, socialismus, kapitalismus, feudalismus… – záleží na lidech pro co se rozhodnou. (na téma změn zřízení během krizí existují zajímavé statistiky a typické směry vývoje)

        Komunismus je když majetky nedostanou noví boháči, ale zůstanou všem.. a platí to slavné „každý pracuje jak umí a dostává jak potřebuje“.

  3. Ondřej

    „Až budeme umět společensky řídit dostatečně výkoné produkční prostředky, budeme mít materiální předpoklad komunismu.“

    a Jak byste si „dostatečně výkonné“ prostředky představoval? Největší investiční banka světa – Goldman Sachs má produkční prostředky (peníze) ve výši $40.1 billion. Myslíte, jsou „dostatečně výkonné“? Jestli ano, pak když ji znárodníme nastane podle Vás komunismus….?

    • Asfalt

      Ne.
      Jedním z důvodů je, tinanční kapitál není produkční prostředek v daném smyslu.- sám ekonomickou hodnotu nepřináší, přináší jen zisk. Komunismus je založen na objektivní teorii ekonomické hodnoty (zdrojem hodnoty je práce, nikoliv spekulace na trhu – ta určuje jen cenu).

      • Ondřej

        Práce sama o sobě nestači, neexistujete-li v samozasobitelske společnosti, která plně saturuje vaše potřeby. Taková existovala za prvobytne pospolne, a její standard zabezpečení byl nízký. Pro to abyste byl schopen zajistit vyšší, potřebujete finanční zdroje, abyste za ne směnil ony PROSTREDKY pomocí nichž zajistite nějakou vyšší společenskou úroveň saturace vlastních potřeb. Od volů, kadidla, oleje či surovin jsme přešli na finanční směnu. Marx penězům resp. nutným zdrojům na výrobní prostředky věnuje poměrně rozsáhlé dílo. Jde jen o to, jak tyto zdroje využijeme a užitek z nich vznikly (zisk nebo naturální zdroje hodnot) pak prerozdelime. Takže smirte se s tím, že bez peněz to nejde. A jestli ano, pak výsledky tomu odpovídají.

        • Asfalt

          Nemám se čím smiřovat či nesmiřovat. Je mi šumafuk, zda to bez peněz jde, nebo nejde.
          Řeč není o tom, zda práce sama o sobě stačí, nebo nestačí, ale o tom, co vytváří ekonomické hodnoty. Pokud práce, pak ekonomickou hodnotu prostě vytváří práce a distribuce této hodnoty ve společnosti je pak „umění společnsky řídit dostatečné produkční prostředky“, jak vám napsal JN v poslední větě o předpokladech komunismu (na což jste asi odpovídal). Zda toto umění je založeno na směně, nebo na směně zprostředkované penězi, nebo jen na základě prosté logistiky každému podle jeho potřeb (a každý podle svých možností), jak to viděl komunismus a peníze tak moc nepotřeboval, je pak věc jiná.

          • Ondřej

            Práce lidská, jste asi zapomněl dodat. Bohužel omyl, práce budeme-li za ní považovat jakýkoli výrobní postup, budou už brzy v převážně míře vykonávat stroje. Stroje dnes už převážně vyrábí také stroje. Ty kdo ty stroje vymyslí a servisuje bude zanedlouho na úrovni kapitálového vlastníka a bude pro něj jen otázkou času, kdy nechá za sebe pracovat ten kapitál co vlastní práci získal. Paradigma je tedy logicky špatně. Ten kdo je hybatel ekonomického užitku (ten nastává až SAMOTNOU směnou, kdy uzitkem pro prodávajícího jsou utržené peníze a pro kupujícího užitek ze zakoupeného produktů či služby.). Takže nikoli lidská ( či strojová) práce, ale užitečnost toho či onoho je hybatelem ekonomickeho a společenského vývoje. Resp. nabytí přesvědčení o tom, že to co je za užitek považováno já potřebují resp. chci na to vynaložit svoji energii. Práce je až forma a důsledek.

            Takže zklamu Vás, asfalte, práce je až následek, je to produkt myšlenky, intelektuálního výkonu ( chceme-li být uctivi) anebo spekulace a pragmatismu.. Mimo rurální hospodářství ( produkující jen nezbytné živototni funkce saturujici produkty ) je práce důsledkem myšlení a komunikace. To může být považováno za práci, ale daleko spíše je to v tomto případě projev naší touhy po podmaneni si druhého či aspoň v neanimalni podobě společenské hierarchie, transformovana touha stát na potravním řetězci co nejvýše.

        • hank

          Ondřej: Mícháte dohromady různé funkce peněz. Peníze jako ekvivalent směny nebo zúčtovací jednotka budou potřeba vždycky, i když se tak třeba někdy nebudou jmenovat. Peníze jako kapitál jsou parazit, kerý už měl být dávno zlikvidován.

  4. MaB

    Ano, komunismus nemůže být mrtev, protože se ještě nenarodil. (viz text)
    Znali jsme pouze komunistické režimy, které samu myšlenku (ideál) miliony mrtvých velice zprofanovaly.

    Utopie je to ale krásná – „svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech“. Moje svoboda začíná tam, kde začíná i tvoje…
    Nejde tedy o svobodu „liberálni“, omezenou na soukromý život , kryjící se pravem, ale o univerzální svobodu sociálně si rovných, kteří mají materiální prostředky k tomu, aby ji rozšířili na všechny dimenze sociální existence.
    Dá se ale svěřit Utopie a Svoboda jako moc nějakému Stratégovi, aniž by ji zkonfiskovala Byrokracie a Neschopnost ?

    Možná u včel nebo mravenců, ale u lidi ?

    • Asfalt

      „Znali jsme pouze komunistické režimy, které samu myšlenku (ideál) miliony mrtvých velice zprofanovaly.“
      A proč se násilím nezprofanovaly jiné režimy? Nebo snad uřezané hlavy v oknech pařížských domů a statisíce mrtvých během několika měsíců není dost profanující? Nebude to spíše tak, že byly zprofanovány, nikoliv že se zprofanovaly samy? Opravdu si nejsem jist, zda např. diktátor Janukovič, Putin, Assad a další neposlušní se profanují sami, nebo zda to za ně dělá naše propaganda.

      • MaB

        Jistěže se zprofanovaly (znesvětily) i ony.
        Putinův a Assadův režim považujete Vy za komunistický ?

        10.2. byl vysílán na Arte vynikající film Costa Gavrase s Yves Montandem Aveu (Přiznání), inspirováný svědectvím Lisy a Artura Londona, kteří přežili procesy 50. let, kdy bylo v Československu více než 40.000 lidí souzeno za ohrožování státní bezpečnosti. Židé a intelektuálové byli na řadě jako první
        Metodami hodnými inkvizice je ze „zrádců“ vynuceno veřejné přiznání všech zločinů, z kterých jsou obviněni, muselo mít formu rituálu, aby zachránilo stranu.
        Vybavuje se při tom spousta dalších jmen, včetně Dr. Horákové.
        Je to snad výmysl propagandy ? A co gulag ?

        • Janika

          MaB, zločiny padesátých let nikdo nezpochybňuje, ale miliony mrtvých to nebyly :-). Ani tisíce, ani stovky. Nebyli jsme v tom ojedinělí ani co se týká západu. USA dodnes mučí a vraždí bez soudů v Quantanámu, nechci zabíhat do jednotlivostí, ale tohle se prostě ve světě dělo a děje, není to vynález komunistů.

          • MaB

            Janiko, držela jsem se tematu : „komunismus“. Co se deje nebo delo jinde, tim nepopiram.
            V CSSR se odvolavam na film a pisi : „vice nez 40 000 souzenych“, nikoli mrtvych.
            Jinak :
            Je těžké znát celkový počet obětí komunismu ve světě.
            V SSSR Alexandre Soljenitsyn hovoří o 60 milionech. Odhad pro Čůnu se pohybuje mezi 40 – 100 miliony, aniž zapomínáme na 2 až 2, 5 milonů Kambodžanů zlikvidovaných komunistickým režimem Pol Pota.

            Difficile de connaître le nombre global de victimes du communisme dans le monde. En URSS, Alexandre Soljenitsyne parle de 60 millions. Les estimations pour la Chine varient de 40 à 100 millions. Sans oublier, bien sur, les 2 à 2.5 de Cambodgiens exterminés par le régime communiste de Pol Pot.

        • Asfalt

          Šlo mi o zvážení, jak dalece naše postoje formuje propaganda.

    • Janika

      MaB, nevím, jakým „komunismům“ jsou ty miliony mrtvých přisuzovány a co se do toho započítalo. Ten komunismus, v jakém jsem žila, takový nebyl. Nebyl ani tak zlý, byl hloupý a směšný. To mi vadilo.

      • MaB

        Janiko, souhlasim ! A dokonce dnes chapu i jistou nostalgii…

  5. Asfalt

    kaddafí to podle mě v něčem tak zjednodušil, až to skoro přestává být pravda, byť ve srovnání s naší propagandou jsou jeho slova oázou pravdy.
    Například bych nesouhlasil, že „Ruská revoluce je pouze žákem Francouzské revoluce ve všech věcech, její kompletní kopie. Napodobila ji detailně; Ruská revoluce nepřinesla nic nového (…)“
    Bylo by toho víc. Kaddafi chtěl asi říci, že jeho cesta je tou pravou a vše ostatní špatně. Každopádně lidem zajistil silný sociální stát. Zda byl tento stát také spíše socialistický, nevím, odhaduji, že ano. Komunismus opravdu dosud nikde nikdy nebyl a mezi komunismem a socialismem je skutečně rozdíl.

    • Janika

      On tu cestu hledal a tehdejší současný komunismus odmítal. To, že viděl, že se vlastně o žádný komunismus nejednalo, což začínají osvícenější říkat až dnes, je u beduína z jiného prostředí obdivuhodné.

      Díky, Asfalte, že to čtete a reagujete k věci.

      • Asfalt

        Já děkuji za odpověď.
        To, že socialismus byl komunismus, ale přece nikdo nikdy netvrdil, pokud vím. Socialismus byl přechodným obdobím v cestě ke komunismu a to zavedení komunismu bylo v hodně dalekých hvězdách. To si to pamatuji špatně? Copak byly zrušeny peníze, vlastnictví atd. a nastolen komunismus?

        • Janika

          Tak to je jedno, jak to nazveme. Ten takzvaný socialismus byl státním kapitalismem. Stejný princip, jen místo vlastnické plurality vlastník jeden, stát.

          • Asfalt

            Tak teď se ale trochu ztrácím :) „Státní kapitalismus“ je tedy komunismus, když tu byl podle Vás jak „státní kapitalismus“, tak komunismus (jež Kaddafi odmítal, jak jste napsala)?
            Státní kapitalismus mám v uvozovkách, protože ten pojem nemám rád. Moc ho nemám rád… Je takový kapitalisticky narcistický, dokonce sebestředný, řekl bych. Jakoby říkal, že že bez kapitalismu se ani ten socialismus neobešel. Nevíte, co má vlastně vyjadřovat oproti socialismu? Já to nevím.

            • hank

              Asfalt: Zkusím odpovědět. Pojem státní kapitalismus má vyjádřit, že místo proklamovaného všelidového vlastnictví výrobních prostředků je vlastnil stát. Přesněji řečeno, disponovali jimi ti, kdo „disponovali“ i státem, tj. nomenklaturní kádry. Ony byly jedinou vrstvou ve společnosti, kdo o jejich použití efektivně rozhodoval a kdo měl z tohoto „dispozičního práva“ přímý prospěch. Proto byla nomeklatura tak alergická na jugoslávské pokusy o ekonomickou samosprávu i na chozrasčot, Čubův systém a jiné pohrobky „batismu“ (odvozeno od jména Baťa) ve vnitropodnikovém řízení. Proto bylo nutno nejdřív úplně rozbít rozvinuté prvorepublikové družstevnictví včetně jeho demokratických principů a následně ho násilím nahradit sovětským kolchozním systémem, který myšlenku družstevnictví zcela zdiskreditoval. To, čím se tedy měl socialismus od kapitalismu podle teorie hlavně odlišovat, tj. rozhodující podíl pracujících na řízení ekonomiky, ve skutečnosti vůbec neexistovalo, a to ani v podnikovém měřítku, natož v měřítku národohospodářském. Zbyl z toho jen všezahrnující vliv státu, proto státní kapitalismus.

              • Asfalt

                Díky za vysvětlení. Pochopil jsem to tak, že rozdílem mezi socialismem a státním kapitalismem je míra centralizace řízení ekonomických jednotek. Státní kapitalismus je založen na centralizovaném modelu, socialismus ale správně měl být spíše decentralizovaný.

                Já chápu socialismus jako společenský systém, kde jsou výrobní prostředky ve veřejném (státním) vlastnictví, naopak v kapitalismu v soukromém vlastnictví. Družstva jsou osoby soukromého prava, stejně tak třeba akciovky, i když kontrolní balík akcií mají ti zaměstnanci. Vámi uvedená decenralizace by pak zamenala soukromé výrobní prostředky, což je ale definice kapitalismu. Ten správný socialismus by pak byl kapitalismem, byť třeba s nižší akumulací kapitálu.
                O to míň pak dává smysl nazývat systém naopak státního vlastnictví výrobních prostředků nějakým kapitalismem. Jde o to větší nonsens vzhledem k tomu, že pryč jsou doby, kdy stát byl „věc soukromá“ (a děděná panovníkem), aby jeho výrobní prostředky mohly být soukromé – tedy kapitalistické. V novověku je stát „věc“ veřejná (res publica), zahrnuje majetek ve veřejném vlastnictví, a pokud tímto majetkem jsou výrobní prostředky, jsou v ve veřejném vlastnictví, jak je definován právě socialismus (nikoliv kapitalismus).

                Nevím, zda jsem to nezamotal až do nesrozumitelnosti. Poněkud rozumím pohledu, který jste podal. Asi bude vymyšlen nějakými ekonomy. Ale z pohledu jakési systematiky terminologie to nějak nesedí. Pokud tedy socialismus a kapitalismus odlišuje veřejné a soukromé vlastnictví výrobních prosředků. Diskutovaný pojem se mi opravdu nelíbí a nedivil bych se, kdyby ho vymysleli přeaktivní šplhouni za grant od Sorose :)

                • tresen

                  Řekla bych, že ten pojem vymysleli marxisti, a to už dost hluboko v minulém století.
                  Myslím, že pes je zakopán v centrálním rozdělování, respektive ve vyšachování společenství pracujících, kteří jsou teoreticky nad státem, z rozhodování o určení zdrojů.
                  Rozumím v tomto směru Hankovi, který tu pléduje za socialismus „zdola“, tj. za dobrovolné sdružování a v jeho rámci za společné určování a rozdělování prostředků.

                  • Asfalt

                    Pochopil jsem Hanka stejně jako Vy. Jen říkám, že pak by se takový „socialismus“ měl spíše jmenovat třeba lidovým kapitalismem nebo nevím jak, ale šlo by o kapitalismus, kde by asi moc nešlo plánovat (osobám soukromého práva nemůže stát nařizovat kdeco – to může jen ke svým státním podnikům) atd. Nevím.
                    Bavíme se o kontrole nad ekonomickými prestředky, ale u kontroly státní moci je to již vyřešeno bez námitek, pokud vím. Veškerá kontrola státní moci je centralizovaná na úrovni státu a jen zákonem (tedy státem) delegovaná decentralizace rozhodování je svěřena územně samosprávným celkům. Nikdo si nestěžuje, vše funguje, nikdo tento „mocenský socialismus“ neviní z „mocenského státního kapitalismu“ ve smyslu Hankova výkladu jako je tomu u řízení národního hospodářství.
                    Co tedy chceme? Efektivní makroekonomické řízení, nebo laickou mikroekonomiku, kde se pak musíme spolehnout v podstatě jen na trh, protože tu efektivně řídit nejde? Já jsem pro kompromis, ale třetí cesta prý neexistuje, říkali kluci z prognosťáku :)

                    • hank

                      Pěkně jsme se do toho zamotali. Ale na názvech nezáleží, stejně to jsou jen nálepky. Mluvme o principech.

                      „…ale u kontroly státní moci je to již vyřešeno bez námitek, pokud vím. Veškerá kontrola státní moci je centralizovaná na úrovni státu a jen zákonem (tedy státem) delegovaná decentralizace rozhodování je svěřena územně samosprávným celkům.“

                      Omyl. V EU platí – samozřejmě obecně a teoreticky, konkrétní praxe je jaká je – princip subsidiarity dotažený až do obcí a samosprávných celků, tzn., že co se dá řešit dole, má se řešit dole. (Dtto má platit ve vztahu obec – vyšší územní celek – stát. Tzn. nejen ve vztahu mezi národní vládou a EU-strukturami – každá národní vláda sice bojuje o dodržování principu subsidiarity do své úrovně, ale úrovním pod sebou se ho snaží z pochopitelných důvodů upírat…) A jak vidno, čím dál víc lidí tu opačnou praxi kritizuje. Představa různých „androšů“, jejichž myšlenky tu občas používám, je taková, že se tohle dotáhne až do krajnosti: Nahoře budou rozhodovat výhradně jen o tom, co jim zezdola výslovně delegují. Dobrým startem k tomu jsou myšlenky Milana Valacha o polopřímé demokracii. Škoda, že Milan umřel tak brzo…

                      „…Co tedy chceme? Efektivní makroekonomické řízení, nebo laickou mikroekonomiku, kde se pak musíme spolehnout v podstatě jen na trh, protože tu efektivně řídit nejde?“

                      Obojí. Dnes je společnost natolik komplexní,že třeba některé infrastrukturní prvky nelze řešit jinak než centrálně, ovšem technologický vývoj spěje zpět k možnosti možná až 100% decentralizace. Příklad: „blbé“ versus „chytré“ energetické rozvodné soustavy a obnovitelné zdroje. To, že ČEZ v zájmu záchrany jaderné energetiky lobuje, aby to nešlo, ještě neznamená, že za 50 let nebudou rozvodné soustavy natolik chytré, aby nedokázaly provázat statisíce zdrojů, nebo že se nevrátíme ke podstatně větší decentralizaci, kdy nikdo nemá nárok na to, aby bral 24 hodin denně 100% energie z veřejných sítí. (Tím myslím hlavně fabriky. Vždyť to není tak dlouho, kdy měla skoro každá větší fabrika svou elektrárnu, dnes např. v Holandsku má spousta fabrik dokonce vlastní vrty na zemní plyn, u nás by podobnou úlohu mohla hrát obnova malých vodních elektráren, kterých tu bylo před r. 1938 asi 10 000.) Efektivnost makroekonomického řízení by pak spočívala ve vytváření takových ekonomických podmínek, aby to fungovalo. Přece trh a demokracie nejsou v rozporu – historicky jediný funkční kapitalistický trh a zároveň vzorová zastupitelská demokracie fungovaly v začátcích USA – řekněme do roku 1820 nebo 1830. Tehdy tam bylo spousta stejně malých a ekonomicky víceméně rovnocenných vlastníků, žádné velkoprůmyslové monopoly a katastrofální dopravní síť. Nakonec i dnes začíná mít větší význam oběh informací než oběh věcí a jestli se podaří někam dokopat rodící se 3D-tisk, za 100 let třeba žádné fabriky ani nebudou potřeba a místo auťákem po dálnici se budeme navštěvovat virtuálně přes holografické obrazy přenášené internetem…

                      Ale hlavně: Ta demokracie by pak skutečně měla spočívat v rozhodování o použití – rozdělování, chcete-li – výsledků produkce.

                      Ještě malou poznámku k pojmům – přece za reálného socialismu se rozlišovaly pojmy osobní a soukromé vlastnictví… Za soukromé vlastnictví bylo – velice hrubě řečeno – považováno jen to, co slouží vytváření a přivlastňování nadhodnoty, tj. zisku, a rozmnožování kapitálu.

                      Kdybych měl svou představu říct jednou větou, byla by to tato: Žádný člověk nemá právo využívat jiných lidí jako zdroje svého zisku.

                    • Asfalt

                      Hanku (27.2.2016 – 17.07), nedostali jsme se prosím od analogie k centrálnímu řízení až k principu subsidiarity v mezinárodním právu až příliš daleko? Ne, opravudu, ale opravdu si nemyslím, že čl. 104 odst. 1 a čl. 105 Ústavy jsou omylem, jak jste k jejich interpretaci uvedl. Princip subsidiarity se může třeba spíše uplatňovat v teritoriální působnosti, jak jste sám na příkladech teritorií evropských států vysvětlil, věcná působnost je ale něco jiného. Přitom nám nejde v této analogii o teritoriální působnost (nějaké podniky v podnicích), ale o věcnou působnost (co ty podniky mají, nebo nemají dělat). Jistě, můžeme zvolit různou proporcionalitu samostatné a přenesené působnosti (třeba národní podnik vs. státní podnik jako dvě historické právní formy státního podniku), ale nemůžeme udělat z jednotek územní samosprávy osoby soukromého práva (jak byste si správný socialismus představoval u hospodářských jednotek) nebo je dokonce považovat za léna jak to bylo za feudalismu (také neveřejné právo k věci).

                      Druhá moje citace týkala spíše makroekonomického řízení než diverzifikace ekonomických zdrojů a prostředků, třeba těch elektrických sítí. Vztah trhu a demokracie je pro mě už taky moc daleko a nemyslím, že demokracie by měla být zejména jen o přerozdělování hmotných statků.

                • Janika

                  „Já chápu socialismus jako společenský systém, kde jsou výrobní prostředky ve veřejném (státním) vlastnictví, naopak v kapitalismu v soukromém vlastnictví“
                  Veřejné, soukromé vlastnictví – to jsou strašně nepřesné definice. Kolik osob může být vlastníky, aby to bylo ještě soukromé? A pokud vlastníkem je ten, kdo rozhoduje, kdo je to u státního vlastnictví? Zase jen lidé, ti „soukromí“ :-).

                  Víc se mi to líbí takhle: hlavním znakem kapitalismu je to, že jedni vlastní výrobní prostředky, a tím mají nástroj k ovládání druhých, mohou je tím přinutit pracovat za podmínek, které stanoví, ti bez majetku sebe prodávat musí, jinak by nepřežili. Tohle je základní, podstatný princip. Pro pracující to vyjde nastejno, jestli je drží pod krkem vlastník „pluralitní“ nebo jeden státní. Proto je socialismus z tohoto pohledu státním kapitalismem. Mohou být jistě i pohledy jiné.

                  • hank

                    Ano, viz moje tapeta vyvěšená dnes v 17:07.

                    Navíc: Vlastnictví samo o sobě neznamená nic, pokud s vlastněnou věcí nemůžeme disponovat. Což byl znak nejen „všelidového“ vlastnictví za reálného socialismu, ale i tzv. manažerského kapitalismu. Kontrolní otázka: Kdo vlastní podílové penzijní fondy? Co ty fondy vlastní? A kdo a jak v nich rozhoduje? Nakonec zjistíte, že většinu velkofirem ze světového žebříčku TOP 500 většinově vlastní nepřehledný propletenec penzijních fondů, které z podstaty věci formálně vlastní jejich podílníci… Měl jsem tu čest 11 let pracovat v jedné součásti jedné z takových megafirem; nad dotyčnou českou organizační jednotkou bylo dalších 5 organizačních úrovní… Jak by asi ty desítky miliónů západoevropských budoucích důchodců de iure přes ty fondy spoluvlastnících nějakou megafirmu mohly rozhodovat o jejím řízení? Jaký asi bude vztah mezi zájmem těch podílníků a zájmem lidí, kdo v těch fabrikách pracují a tak vytvářejí hodnoty, kterých si pak někdy za 20 let mají užívat ti důchodci? A kde jsou v tomto propletenci zájmy manažerů těch fondů a těch fabrik? V praxi to pak vypadá asi tak, že na té šesté hierarchické úrovni někdo – konkrétní člověk, nějaký subalterní úředník – hlídá hodnotu akcií na třetím desetinném místě a když dva nebo tři roky po sobě neporoste, tak další rok škrtem pera dotyčnou organizační jednotku zlikvidují – v lepším případě prodají, v horším zavřou… A celá demokracie je postiženým lidem z té jednotky na dvě věci, protože nemají šanci rozhodovat o zdroji své obživy. A toto je další věc, kterou bych si dovolil charakterizovat svou představu o demokracii: Každý člověk má mít právo (spolu)rozhodovat o vytváření a používání zdrojů své obživy. To (spolu) jsem tam dal proto, aby bylo jasné, že to má být použito i ve fabrikách a jiných složitých organizačních strukturách, kde se dnes odehrává drtivá většina ekonomických aktivit, a princip toho spolurozhodování by měl být demokratický – něco jako výroční schůze družstev.

                  • Asfalt

                    Víc se mi to líbí takhle: hlavním znakem kapitalismu je to, že jedni vlastní výrobní prostředky, a tím mají nástroj k ovládání druhých, (…)
                    A jak prosím se pak ve vaší definici liší kapitalismus od otrokářství a feudalismu? V otrokářství měl všechny výrobní prostředky otrokář, otrok nemohl mít nic a byl otrokářem nucen k práci. Hlavní výrobní prostředek feudalismu (půda) byla v držbě a užívání feudála (a dispozici panovníka). Feudalismus se od kapitalismu liší jen v tom, že držba a užívání bylo doplněním o dispoziční právo převedeno na právo vlastnické triády (vlastnictví) k výrobnímu prostředku a tímto prostředkem přestala být zejména půda, ale další kapitál.
                    Za socialismu pak lidé nebyli nuceni k práci ekonomickou nerovností, jíž jste výše definovala kapitalismus, ale zákonem stanovenou povinností pracovat (což dodnes někteří považují za nesvobodu). Takže nakonec svou definicí tvrdíte, že váš „komunismus“ by tedy socialismem, nikoliv „státním kapitalismem“, jak jste tvrdila původně, protože do vaší definice státního kapitalismu nezapadá. Rozumím dobře?

                    Pokud se domníváte, že vám bude všech 10 milionů lidí ve státě pracovat bez ekonomického, formláního či jiného donucení, a takto si představujete nějakou společnost, pak jste jste asi přilétla z Marzu.

                    Pojmy „soukromé“ a „veřjené“ jsou běžné a dostatečně určité pojmy, které dokonce provádí to nejzákladnější dělení v právu. Opravdu, ale opravdu nezávisí na počtu lidí. Ano u soukromého i veřejného nakonec vždy rozhodují fyzické osoby, což je osoba soukromého práva (jež někdy působí jako speciální subjekt nebo organizační jednotka státu).

                    Závěrem bych chtěl v souvislosti s těmi vašimi citáty dole (27.2.2016 – 15.11) ve vší skromnosti nahlásit, že moje definice je podstatně jednoduší než ta vaše a vůbec ji nepovažuji za složitou, na rozdíl od té několikařádkové.

                    • Janika

                      Asfalte, v otrokářství i feudalismu nebyli lidé nuceni k práci prostřednictvím mzdy. Otroci už vůbec ne, otroka mohl mít i chudák, který byl svobodným občanem. Podaní za feudalismu dostali k užívání něco, z toho pak odváděli panstvu – byli vlastně tak trochu jako OSVC. Určitě ne zaměstnanci.

                    • Janika

                      Ještě k tomuhle: „Pokud se domníváte, že vám bude všech 10 milionů lidí ve státě pracovat bez ekonomického, formláního či jiného donucení, a takto si představujete nějakou společnost, pak jste jste asi přilétla z Marzu.“

                      To nevím, kde jste vzal :-). Vždyť to píšu, že kapitalismus je založen na donucení většiny pracovat, a tuto funkci plní vlastníci kapitálu. Záslužnou funkci, protože bez ní by to nefungovalo a takové množství lidí by nepřežilo.

                    • Ondřej

                      Myslíte že je lepsi být věci někoho kdo vas ma jen za tu vec svého užitku, než podřízenost někomu kdo vam nabízí nějakou dohodu ( na základě potřebnosti pro nej vašich schopnosti mu je poskytnout za okolností jejich „cennosti“ ) a podle toho vyse nabídnute odměny? Pakliže ano, pak proč?

                    • Janika

                      To vyjde nastejno, jestli Vás podříznou bez řečí, nebo velkoryse nabídnou zvolit si pistoli, meč či jed.

                    • Asfalt

                      Janika: Asfalte, v otrokářství i feudalismu nebyli lidé nuceni k práci prostřednictvím mzdy.
                      Kdo vypláci mzdu? Kapitál. Jaký je rozdíl mezi vlastníkem kapitálu a nevlastníkem? Ekonomická nerovnost. Tedy, v kapitalismu jsou lidé k práci nuceni ekonomickou nerovností (a mzda je jevovou stránkou věci).
                      Jde o stejnou ekonomickou nerovnost jako v otrokářství a feudalismu. Ano, v kapitalismu se vyplácí mzda, protože za kapitalismu si jsou lidé formálně rovni a je proto k pracovnímu výkonu třeba uzavřít pracovní smlouvu dvou formálně rovných subjektů. Nelze jít na trh a tam si koupit zcela nerovného otroka na základě kupní smlouvy ani nelze od zemědělce vybírat odvody z práce na základě vrchnostenského postavení nad poddaným, který je součástí půdy (tedy kapitálu), jež nese užitek (něco jako strom na pozemku dnes – také součást půdy, co plodí ovoce).
                      Socialismus je pak právě tím systémem, který zavádí jak rovnost formální, tak rovnost ekonomickou, tj. kapitál nevlastní nerovné subjekty soukromého práva, ale stát (popř. osoby veřejného práva) a veškerá moc v tomto státě patří lidu (včetně nakládání s tímto kapitálem). V socialismu pak není vyplácena mzda (kde plátcem je subjekt soukromého práva), ale plat (plátcem je stát – subjek veřejného práva). Takže kapitalismus a socialismus právě odlišuje vlastnictví výrobních prostředků a „státní kapitalismus“ je protimluv. Výtka, že za socialismu se zaměstnanci po práci věnovali svému životu a nestudovali ekonomické ukazatele a učebnice, aby se pak mohli odpovědně a „demokraticky“ dohadovat po nocích nad spoluřízením státního podniku, pak podle mého názoru neopravňuje k terminologickému zmatku.
                      Komunismus, ježto slovo užíváte, nikde nikdy neexistoval.
                      Ano, pokud nechápete rozdíl mezi kapitalismem a socialismem, pak ani nemůžete chápat rozdíl mezi buržoazní revolucí a socialistickou revolucí, kterýžto rozdíl je na začátku této diskuze.
                      Jasně, socialismus je „státní kapitalismus“ a fašismus je sepětí kapitálu se státem, proto socialismus byl fašismem a mezi fašismem a komunismem tak není žádný rozdíl. Teď už vám Janiko zbývá jen podat přihlášku ke Kalouskovi do TOP09 a začít psát pro Aktuálně. Ne, nejsem masochista, abych takovou propagandu četl.

                      Janika: (…) tuto funkci plní vlastníci kapitálu. Záslužnou funkci, (…)
                      Nikoliv, soukromí vlastnící nejednají pro plnění záslužných funkcí, ale pro svůj zisk. Právě tím se liší soukromé od veřejného. Soukromé (v moci privátní) plní privátní zájem, zatímco veřejné (v moci lidu) zájem veřejný. To, že kapitál plněním svých privátních zájmů plní i zájem veřejný, možná někdy kdysi platilo, ale ne dnes. Dnešní „záslužné“ naplňování privátních zájmů poté, co se privátní kapitál oženil se státem, vidíte v Sýrii a fašismus, jak uvedenému sňatku říkáme, není náhoda, ale poslední stádium kapitalismu.

                    • Janika

                      „nejsem masochista, abych takovou propagandu četl“
                      Já Vás naprosto chápu, máte něco naučeného, vštípeného, zažitého pod kůží. Jiný pohled Vám do toho nezapadá. Tak toho nechme. Třeba se shodneme v jiných věcech.

                      Jen k té záslužné funkci kapitalisty – ta je nesporná i přes to, že jeho motivací je zisk, samozřejmě, není to žádný dobrodinec. Když jsem se dozvěděla kupříkladu o Babišových luxusních restauracích, tak první popud mé „komunistické duše“ je tomu šmejdovi nadávat :-). Jenže pak si uvědomím, co všechno tím lidem a společnosti umožňuje a „dává“.

                    • Ondřej

                      Váše vývody z marxleninské scholastiky jsou úsměvné o to víc, že

                      1) stát když někoho zaměstnávál tak ještě více vynuceně, on totiž za nepracování zavíral do vězení, to kapitalismus nedělá nepracovat si klidně můžete, je pak na vás jak se budete živit, ale třeba vás bude někdo živit dobrovolně – žádné nucení se tedy nekoná, ani nerovností (žebráci jsou si rovnější než kdokoli z nás, právě proto, že jejich status nezakládá jakoukoli možnost je k něčemu donutit, tedy maximální nezávislost)

                      2) míra kolektivního vlastnictví jako spoluvlastníka českých aerolinií anebo ČSAD nedávala právo čas od čas použít předmět svého (spolu) vlastnictví pro vlastní prospěch, jak by každý podílový vlastník v jinak soukromých „vykořisťovatelských“ akciových společnostech přiznal na dividendě drobnému spoluvlastníkovi, takže ona vykořisťovala nikoli ta, která platí jako benefity zaměstnanci třeba automobil k osobnímu vlastnictví.

                      3) Kapitál si můžete najmout, resp. vypůjčit aby pracoval podle Vašich přání a představ, za socialismu jste svým jedním hlasem v družstvu či národním podniku nemohl ovlivnit nic, co by vás poté opravňovalo říci, že jste přispěl jako spoluvlastník nějakým svým rozhodnutím k nějakému rozvoji vaše podílu. Takto jste jen plnil příkazy stejně jako je musíte plnit i dnes jako zaměstnanec, ale vy zaměstnancem být nemusíte. Nikdo vás nenutí, můžete svoji práci nabízet přímo lidem a dokázat, že kapitalistu nepotřebujete coby alokátora vaší práce.

                      4) demokratický deficit státního kapitalismu, který má nad vámi veškerou nejen ekonomickou ale i poltickou moc, je tedy zjevně usurpátorštější než moc kapitálu, který vás k ničemu nenutí ani pracovat pro něj, resp. nepracovat vůbec, aniž by vám z toho vznikla nějaká trestněprávní újma.

                      Pojem vykořisťování se tedy lépe hodí pro povinnost pracovat za předem stanovenou mzdu o které nesmím vyjednávat, u jediného mocensko-ekonomického vlastníka celé společnosti, státní jedinou stranou s ústavně zakotvenou vedoucí úlohou. Je to o to víc komičtější, že většině společnosti dokázal nabídnou skutečnou rovnost (i když třeba rozdíl mezi průměrným platem prezidenta Novotnému a dnešního „kapitalistického“ Zemana byl za socialismu více nerovný než je dnes, dříve byl cca 30ti násobkem průměrného platu, dnes je asi 14násobkem), ale jen rovnost si v chudobě. I když naše chudoba jistě nebyla taková, jakou zažívají dnes rozvojové státy, v poměru s nejbohatším regionem tehdejší západní Evropy, to byla skutečně chudoba a majetková deprivace těch, co jim bylo slibováno časopisem ABC z r. 1960, že kolem roku 1990 budeme mít městskou hromadnou dopravu zdarma. Vida socialismus pracující v podobě monopolního soukromého vlastníka se mezitím zhroutil, a je o to víc legrační, že socialistickou vizi veřejné dopravy zdarma dosáhl až kapitalismus (kapitál) a je možná např. v Tallinu, americkém Stanfordu, v několika městech v Oregonu, částečně v Ženevě a pak ve Övertorneå ve Švédsku a 4 menších městech ve Španělsku.

                    • Janika

                      To je jednostranný zjednodušený a tendenční pohled. Každý režim měl své výhody a nevýhody oproti tomu druhému. V tom dnešním jde častěji o holé žití. Neboli o krk. Smrt zimou a hladem navíc velmi bolí.

                      P.S. Vlastně možná jsou to přímo lži, něco jako o té demokracii a lidských právech vedle u Tarase. Berte jako vlídné varování.

                    • Asfalt

                      Janika (29.2.2016 – 18.49):
                      Já Vás naprosto chápu, máte něco naučeného, vštípeného, zažitého pod kůží. Jiný pohled Vám do toho nezapadá.
                      Ne, nemyslím, že jsem dogmatik, či co vlastně vaše argumentum ad hominem má znamenat. Škoda že namísto argumentace, jež byla už starověkými rétoriky považována za zakázanou, nebylo k věci řečeno nic. Ne, nejsem ani vztahovačný, pokud si právě teď toto myslíte.
                      Myšlenkovou konstrukci dnešní propagandy, že socialismus (podle vás komunismus) byl státním kapitalismem, a tedy fašismem, jsem označil za „masochistickou“. Na to jste odpověděla: „Tak toho nechme. Třeba se shodneme v jiných věcech.“ Omlouvám se, ale musím se pak přímo zeptat: Je podle vás socialismus (komunismus) totožný s fašismem? Předem děkuji za odpověď, tedy pokud učiníte tu vyjímku a alespoň na jednu moji otázku podáte rovnou odpověď. Na oplátku slíbím, že více již dotěrný nebudu.

                    • Janika

                      Ne, socialismus není státním kapitalismem, ale to, co tady bylo v minulém období za socialismus vydáváno. A to proto, že podstata fungování byla stejná, jako u kapitalismu, jen vlastník nebyl pluralitní. Fakt Vás nenutím tohle přijmout a nehodlám se o tom dohadovat. To, že shoda mezi námi v této otázce není možná, je zřejmé. Konstatování tohoto faktu není ad hominem. Nepleťte si to, prosím. Výrok: „tento Váš konkrétní názor je dogmatický“ není ad hominem. Tím by byl výrok: „Vy jste dogmatik“.

                      Nevím, proč by měl být fašismus totožný se socialismem.

              • PeeBee

                nevim, byly to NARODNI PODNIKY, statnimi se staly az v prubehu „perestrojky“ nebo ne?
                prislo mi, ze cuba mel naopak podporu dost vyraznou, bez ni by asi tezko slusovice byla takove, jake byly.

                • hank

                  Čuba měl podporu jak kde, on si ji především uměl zajistit na správných místech, často za vzteklého skřípání zubů spousty normalizačních konzerv, které si na něj proto do r. 1989 netroufly a vrátily mu to až po svém popřevratovém překabátění…

                • hank

                  A ještě: Čuba převzal spoustu zásad podnikového řízení od Bati, stejně jako v 60. letech prosazovaný chozrasčot – akorát to muselo dostat „pokrokový“ ruský název, kdyby to někdo nazval batismem, těžko by to prošlo… Chozrasčot byl reakcí na krach 3. pětiletky a na diletantské řízení ekonomiky za Antonína Novotného, který nikdy nepochopil, kde vlastně udělal chybu… Údajně v jedné hospodě na Smíchově, kde mastil s ostatními důchodci mariáš, oblíbené rčení Krásného Tonyho, jak se mu říkalo, bylo toto: „Vidíte chlapi, co sem vám řikal, todle by za mě možný nebylo!“

    • MaB

      ad Asfalt
      Alexandre V. Tchoudinov : Ruský kult francouzské revoluce.
      Tamara Kondratieva : Cesta bolševiků a jakobínů …

      „Ze všech historických událostí, které nastaly v zahraničí, je to bezpochyby francouzská revoluce, která má největší vliv na kulturní a politické povědomí v Rusku. Její vliv na ruské politické ideje a praktiky byl zásadní.
      Obraz francouzské revoluce představoval nejen fenomén politické kultury, ale také důležitou součást historické paměti ruské inteligencie.“

      „Komunismus ještě nepřišel. A možná nikdy nepřijde, protože se jedná o imaginární, utopickou myšlenku, která má jako podmínku existenci komunistického člověka, a to je nemožné.*

      Také tomuto Kadafiho tvrzení se dá těžko oponovat.

      • Asfalt

        Moc nevím, co tím chcete říct. Osvícenectví inspirovalo Deklaraci nezávislosti, ta inspirovala Velkou francouzskou revoluci, ta možná v něčem inspirovala i Velkou říjnovou socialistickou revoluci v Rusku (po té buržoazní či jejím pokusu). To však neznamená, že fransouzská a diskutovaná ruská revoluce byly totožnými, jak pravil Kaddafi.
        Francouzská buržoazní revoluce skončila u základních práv 1. generace, o sociální, pracovní a politická práva jako základní nezadatelná práva 2. a 3. generace se pak bojovalo dalších 100 let. Po francouzské revoluci se vlády ujímá třetí stav, kterému pak oněch 100 let trvalo transformovat svou formální vládu do té neformální (nenápadné), které dnes říkáme „demokracie“.
        Po ruské revoluci se vlády neujímá žádný 3. stav bohatých mužů a na základní práva 2. a 3. generace se nemusí čekat dalších 100 let.
        Francouzská revoluce byla revolucí za rovnost formální, zatímco VŘSR byla revolucí za rovnost formální i ekonomickou.
        Ano, na konci obou byl sekulární stát, což můhlo mít pro Kaddafiho z jiných poměrů vyšší míru významnosti, to však není důvodem ke ztotožnění obou revolucí.

        Myšlenky jsou tím utopčtější, čím menší je naše fantazie. V otrokářském Římě byla práce potupou svobodného člověka. Umím si představit, že nějaký kapitalismus, kde je práce i osobní ambicí, by byla považována za naprostou utopii.
        Lidé se chovají podle stereotypů. Pokud se stane stereotypem komunistický člověk, může se stát komunismus stejně reálným jako otrokářství nebo kapitalismus, který rovněž vyžadoval otrokářského a kapitalistického člověka, jehož by člověk z prvobytně pospolné asi stěží poznal. Jistě, vlastníkům kapitálu by se to nelíbilo, a kapitalismus je systém řízený penězi včetně toho, co má a co nemá být považováno za utopické.

        • tresen

          „Kapitalismu“ je úplně jedno, jestli se rozhodnete žít „socialisticky“. Nebude vám v tom bránit. Důkazem jsou komunity, které, ač obklopeny vnějším tržním prostředím, žijí zcela po svém a obejdou se bez soukromého vlastnictví. Některé už několik set let. Například kanadští Hutterové.
          Tyto skupiny ovšem většinou stmeluje náboženství. Přesto ukazují lidem, kterým vadí individualistická honba za ziskem a majetkem, že to jde.

        • MaB

          Co tím chci říci ? M. Kadaffi byl obdivuhodně vzdělaný člověk, jeho analýzu dlouze a názorně potvrzuji jak Lenin, tak Marx.
          Odkaz v bodech zde (je to mnohostrankové, ale moc zajímavé)

          Révolution française et révolution russe de 1905 (par Lénine) : victoire du peuple, paysans et révolution, jacobins et girondins…
          Les références à la Révolution française sont fréquentes dans les écrits de Lénine. Il s’agit souvent de donner un exemple concret pour éclairer ce qu’il propose en Russie tsariste. Plus généralement, sa cohérence théorique et programmatique dans la préparation de la révolution russe repose sur une grande connaissance de la période 1789 – 1794.
          la préparation de la révolution russe repose sur une grande connaissance de la période 1789 – 1794.
          A) Bourgeoisie libérale et crainte de la victoire du peuple comme durant la Révolution française de 1789
          Source : Que veulent et que craignent nos bourgeois libéraux ? Article dans Proletari n° 16 (1er septembre 1905)
          B) Les paysans dans la révolution démocratique sociale bourgeoise
          Source : Programme agraire de la social-démocratie russe (1902)
          C) Mouvement social, insurrection, souveraineté du peuple et auto-administration
          D) Girondins et Jacobins
          Lénine fait oralement référence à la Révolution française et aux Jacobins pour poser la question des tâches à venir dans son pays
          “ Si même nous nous emparions de Pétersbourg et guillotinions Nicolas, nous devrions faire face à plusieurs Vendées. Marx s’en rendait parfaitement compte lorsque, en 1848, dans la Neue Rheinische Zeitung, il évoquait les Jacobins : „La Terreur de 1793, disait-il, n’est que le procédé plébéien pour en finir avec l’absolutisme et la contre-révolution“.
          E) Comment réussir une révolution ? Défense du „procédé jacobin“
          La défense du procédé jacobin de la révolution (correspondant aux nécessités d’une période de guerre imposée par la réaction, écrit plusieurs fois Lénine)
          F) La France jacobine de 1793 comme modèle
          „Marx (adresse de mars 1850)… traite de la conduite que devra tenir le prolétariat „pendant et après la prochaine insurrection“. Marx donne comme modèle à la démocratie allemande, la France jacobine de 1793
          Source : La révolution russe et les tâches du prolétariat
          G) Révolution française de 89 93, et révolution russe à venir
          H) Révolution française, révolution russe, contexte international permettant ou pas d’approfondir la „dictature démocratique révolutionnaire du prolétariat et de la paysannerie
          I) En défense du jacobinisme
          Extraits d’un article publié dans La Pravda, 7 juillet 1917
          Le propre de la bourgeoisie est d’exécrer le jacobinisme. Le propre de la petite bourgeoisie est de le craindre. Les ouvriers et les travailleurs conscients croient au passage du pouvoir à la classe révolutionnaire, opprimée, car c’est là le fond du jacobinisme, la seule issue à la crise, la seule façon d’en finir avec le marasme et la guerre.“

            • MaB

              Poučte se :
              Le Livre vert
              Mouammar Kadhafi y expose les fondements de sa pensée politique et de sa conception

              Le guide libyen aurait écrit cette lettre 3 jours a avant sa mort le Jeudi 20 octobre 2011.
              http://www.direct.cd/actu/2015/08/08/lemouvante-derniere-lettre-de-kadhafi-devoilee.html/

              LIVRE
              Dans la tête de Kadhafi
              Le romancier algérien Yasmina Khadra « Kadhafi est un personnage shakespearien, un argument romanesque de premier ordre. Il a tout pour faire un personnage de roman : la complexité, l’extravagance, l’élucubration, la démesure, la générosité, l’héroïsme, le charisme, la folie »,

                • Jan

                  … k úvaze pro další překládání z angličtiny se Bílá Kniha Muammara Kaddáfího nachází zde : english.algaddafi.org/white-book-isratin.html

                  • MaB

                    V Bílé knize MK navrhuje řešení pro společný stát, který nazývá „Isratine“.
                    „Neexistuje žádná animozita mezi námi. Arabové nechovají nepřátelství proti Izraeli. Jsou bratranci a žijí vedle sebe. Palestinští uprchlíci by se měl vrátit do své země, aby žili společně v míru v jediném státě. “ (strana 481).

            • Janika

              PeeBee, souhlasím s MaB, byl obdivuhodně vzdělaný. Jak to chceš měřit? Možná jen spíš jeho rozhled a jasnozřivost jinak nazvat, pokud se vzděláním rozumí sbírka absolvovaných škol.

              • PeeBee

                achjo, a take byl skvely sachista jako jeho syn vytvarnik.

                vzdelanost – otazka zni: jak mab meri vzdelanost, jak ty meris vzdelanost. to vy dve tu resite vzdelanost nekoho, koho jste vubec osobne neznaly. ty dokonce nevahas napsat OBDIVUHODNE VZDELANY. me jen zajima, co v tomto konkretnim pripade to slovo pro vas dve znamena, kdyz se ho tak drzite. jaru cimrmana v2?

                je takovy pepe mujica vzdelany? neno je spis moudry a prirozene inteligentni? nerikalo se tomu u nas driv zdravy selsky rozum? dnes se rika vzdelanost, musim se s tim nejak vyrovnat.

                • MaB

                  „Vzdělaným“ se da nazývat i autodidakt.
                  Dá se tak dedukovat z toho, co MK napsal.
                  Má (pry) diplom z historie na právech a vojenskou akademii v Benghazi a v Anglii. Několik let žil jako asketa a věnoval se pouze studiu a modlitbám. Na vzdělání kladl důraz, za jeho vlády gramotnost v Libyi stoupala z 10% na 89 %,
                  Zdravým rozumem se řídit do jisté doby dovedl, svědčí o tom napr. jeho snaha o alespoň polopřímou demokracii aj.

          • Asfalt

            Nevím, co sledujete, danému jazyku nerozumím a myslím, že zdaleka nejsem sám.

            Příspěvek do diskuze na internetu opravdu není literárním, vědeckým či dokonce uměleckým dílem, jak se někteří narcisti o těch svých domnívají a pak vyhrožují dokonce i trestní odpovědností. Vy jste ale překopírovala něco, co možná autorským dílem bude. V takovém případě musíte uvest, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen (§ 31 autorského zákona).
            Omlouvám se za tuto výtku, snad ji nevezmete osobně, ale, aniž bych po několika málo návštěvách zde znal místní poměry, zdá se mi, že neslušné jednání k autorovi díla, Janice i čtenářům, které není v souladu s autorským právem, vám není zrovna cizí. Formu citační licence upravuje norma ISO 960, ta však není právně závazná, jen doporučená a vydavateli vyžadovaná.

            Trochu jsem s posláním tohoto příspěvku váhal, za případnou nevhodnost se omlouvám, ale snad dobře míněné poučení neuškodí.

            • MaB

              Mate naprosto pravdu, za vytku dekuji. Puvodne jsem chtela dat jen odkaz. Myslim, ze zde plati (2)

              § 31 Citace
              (1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo
              a) užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle,
              b) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem,

              vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.

              (2) Do práva autorského nezasahuje ani ten, kdo výňatky z díla nebo drobná celá díla citovaná podle odstavce 1 písm. a) nebo b) dále užije; ustanovení odstavce 1 části věty za středníkem platí obdobně.

              Nazev jsem uvedla, autora téz : Lenin, (vice nez 70 let po smrti )
              Pramen doplnuji. (zde jsem se provinila)
              Révolution française et révolution russe de 1905 (par Lénine) : victoire du peuple, paysans et révolution, jacobins et girondins…
              SOURCE : JACQUES SERIEYS SELECTION 9

              • Asfalt

                Zdroj je to, odkud kopíruji. Správný zdroj pak podle mě uvádí Janika. Pokud bychom ale použili typizovanou citaci, nemuseli bychom tyto vůbec řešit.

            • Janika

              Asfalte, je to, myslím, odtud: http://www.gauchemip.org/spip.php?article2051
              Dá se to snadno najít a MaB neuvedla zdroj zřejmě jen nedopatřením.
              Jinak příspěvek do diskuze být autorským dílem i může, je to tak napůl. Některé komentáře bývají obsáhlejší a hodnotnější, než samotný článek.

              • Asfalt

                No, abychom to s těmi příspěvky do diskuze nepřehnali. Dost na tom, že pod ochranou je kdejaký web. Nevím, to by musel říci soudní znalec pro konkrétní prípad. Lze vaše tvrzení doložit nějakým odkazem? Skoro by mě důvody vašeho tvrzení i zajímaly.

              • MaB

                Ano, Janiko, na to, ze se da snadno najit, jsem spoléhala. A navic je dole pod textem uvedeno, ze ten kompilacni prispevek – vyber z praci Lenina (ve velmi levicovém tisku) je bez podpisu. (signature: 0)
                V tomto konkrétnim pripade jsem si jista, ze by „camarades“ byli dokonce velice radi, ze jejich myslenky sirim.
                Ty noviny jsou rozdavany zdarma.

                Také uz mam od znalce odpoved’:
                Lorsque l’oeuvre a été divulguée, l’auteur ne peut interdire :
                Sous réserve que soient indiqués clairement le nom de l’auteur et la source :
                Les analyses et courtes citations justifiées par le caractère critique, polémique, pédagogique, scientifique ou d’information de l’oeuvre à laquelle elles sont incorporées
                (article L122-5 )
                .Mais si tu le cites de telle façon que ça en modifie tout à fait le sens, là il peut y avoir atteinte au droit moral de l’auteur…

                Je to stejné jako v CR,
                Rada :
                nesmim zkracenim modifikovat smysl, aby nedoslo k poruseni moralniho prava autora (vytrhavat cast z kontextu)
                uvadeni pramenu nelze povazovat za zbytecné.

  6. Janika

    Ještě k té kritické zmínce výše, že Kaddáfí to tak zjednodušil, že to přestává být pravdivé. Tak zrovna jsem zaslechla větičku, která mě nadchla: „Genialita spočívá ve schopnosti komplexní věci zredukovat“.

    Nebo Lem: „Napsal jsem to složitě, protože o tom nic nevím“.

    • hank

      Ale i naopak: Na každou složitou otázku existuje jednoduchá, snadno pochopitelná a zcela nesprávná odpověď.

      • MaB

        Byla by jednoduchá odpověd‘ na tuto jednoduchou otázku ?

        Kdo by byl ten „komunistický člověk“, v jehož existenci Kadaffi nevěří ? A nejen on.
        (KSF z 15,3 % v prezidentských volbách v 1981 klesla na 1,9 % v 2007 a v dalších už ani neměla svého kandidáta.)

        • tresen

          Těžko říct, jak by měl vypadat, jak by měl myslet a co by měl cítit, aby to fungovalo.
          Podstatné podle mne je, že všichni by museli být jako ten jeden, jako odlitky z jedné formičky. Asi jako samé bety /©Aldous Huxley/. Alfy rozhodně nepěstovat.
          Někdo nahoře napsal, že v původní lidské pospolitosti komunismus fungoval.
          Což podle mne skončilo /pokud to tak skutečně někdy bylo/ právě na tom, že lidé jsou různí.

        • Janika

          To je výborná otázka, MaB. Možná by si zasloužila samostatný článek.
          Určitě to není tak, jak zmínila tresen, že by museli být jeden jako druhý :-). Když vyjdeme z toho, že v počátcích lidstva komunismus, primitivní, byl, tak tehdejší drsní obyvatelé těžko takoví byli, a nebyli to ani žádní andělé, jak by mohl někdo komunismu tuhle vlastnost přisuzovat. Tak čím byli jiní, že to tenkrát fungovalo, a dnes ne?

          • Petr Pelikán

            Nedomnívám se, že lze vycházet z toho, že v počátcích lidstva byl primitivní komunismus. Naopak, lze vyjít z toho, že prvotní společenství byla silně hierarchální.

            • Ondřej

              no asi ne v tom principu, úplné rovnosti, ale dozajista v tom „pracovat podle možností a dostávat podle potřeb“, ti slabí (ženy ,děti, starci) prostě zastávali lehké práce a dostávali přesně to, co potřebovali k přežití, to ti „nejlepší“ muži lovci asi ve finále taky, takže i když bez nich by kmen vymřel na podvýživu nebo podmanění jiným kmenem, nedostával alikvótně více své důležitosti na materiálních odměnách (prestiž získávali jinak než materiální odměnou, nebudeme-li za ni považovat asi ženy coby trofej a pro potěchu), ale v momentě když byl kmen v ohrožení, krutá zima, málo jídla, pak jako první a skutečně dosyta dostali najíst oni nejsilnější muži, i kdyby to měl nějaký ten slabý z kmene sám odnést životem….resp. princip obětovat slabé a „nepotřebné“ jako rozhodně jdoucí proti komunistické ideji, pak nabyl přirozené logiky….a lišil se od novodobých snah o percepci komunistickým ideálem rovnosti v feudální společnosti podle síly vznešenosti a bohatství rodu, nikoli jen „hrubé“ síly…

            • Janika

              Nevím, jak přesně si to představit, a jestli to odporuje komunistickým myšlenkám.

              • Ondřej

                Neodporuje, ale pak je otázka od jakého momentu lze rici, že se ji alespoň blíží. Podle mého byly nejblíže komunismu izraelské kibucy.

        • Ondřej

          MaB, No to protože je zapojil Mitterrande do buržoasní vlády a oni se tak prací „v mezích mirného pokroku dle (buržoasního) zákona“ znemožnili před svými pravověrnými radikály, že už je víckrát nevolili:-) Ne snad proto, že by se komunisté odcizili nějak své ideologii. Jen nemohli být radikální jako při rétorických cvičeních v opozici.

          Janiko, Fungovalo to proto, že jako příklad, když vám někde v pustině v zimě vypoví službu auto, či ztroskotáte, pak když se nezahříváte navzájem svými těly, pak dříve podchladnete a zemřete. V sofistikované společnosti máme pro přežití obvykle takové prostředky, že bránit se holými těly není třeba. Dokážeme se obvykle sami zabezpečit natolik, že to zvládneme bez pomoci a spolupráce druhých a proto ani jejich sounáležitost a naši integraci do společné komunity za uskutečňováním společných cílů nevyhledáváme, většina lidí to zvládne s menšími náklady a ohledy sama než v komunitě. Platí především pro městskou společnost s vysokou úrovní infrastruktury technické i institucionální.

          Což ovšem neznamená, že nějaká míra kolektivního snažení je i v té nejblahobytnější společnosti zapotřebí. Když se podíváte na všemožná různá občanská sdružení, o.p.s. či neziskovky podporující to či ono, tak snad to není s námi ještě tak špatné.

          • MaB

            Ondřeji, to je naprosto přesné.
            Francouzi jsou rebelové stále, manifestují i přes zákaz (výjimečný stav).
            Sociální cítění a solidarita jsou silné, ale komunisté se zcela „rozpustili“ ve Front de gauche, kde chybi nejen kolektivni jednotná interpretace sociální a ekonomické reality, ale i charismatické vedení. Základna působí apaticky, chybí jí jiskra. Takže se zvrácením společnosti směrem doleva se počítat nedá. „Třídní boj“ nemá kdo organizovat, není žádný „zářný vzor“ jinde aní většinová vůle „pracující třídy“ k revoluční změně…tak se mi to jevi :)

            • Ondřej

              a co Segoléne? Říkalo se že po rozchodu s Hollandem by chtěla založit nějakou „svoji“ více radikální socialistickou stranu….

              • MaB

                Ségolène ?
                Ambice, kompetence, autorita – fr. ekvivalent H. Clinton.
                Nejspolehlivější opora prezidenta – „Royal rime avec loyal“
                Škoda, že to v 2007 nevyšlo…

                Právě, coby ministryne ekologie, navrhla prodloužení životnosti atomových elektráren ze 40 na 50 let a zelení jí nemohou prijít na jméno.
                (to je germánského původu; Ségolène z sig- et -lind , což znamená „vítězství“ + „něžné“,
                což jí přesně odpovídá – „main de fer dans un gant de velours“ :)

                • Ondřej

                  vidíte, to jsem nevěděl, jistí levicoví idealisté jí věřili, že její „levicovost“ je dost radikální na to, aby vytlačila od socialistů středové „kolaboranty“ s velkým kapitálem. Prohrála prezidentské volby, pravda, ale říkalo se že chystá odvetu – oddělení radikálního křídla socialistů – do nové strany, nějaké Lafountainovské francouzské varianty Die Linke, ale více reflektující skutečně nové mechanismy socialistického sdílení (participativní ekonomika) než onoho „státního kapitalismu“ jak to předváděly komunisté na východu a socialisté na západě, až to nabralo takového ekonomického rozvratu země, že to vyneslo k moci Reagany a Thatcherové….

                  • hans

                    Jasně, Ondřej, když si srovná Západ roku 1945 a 1975 tak vidí „hluboký ekonomický rozvrat“…. zatímco zbytek lidstva vidí největší růst ekonomiky a úrovně života za celou historii lidstva.

                    • hank

                      Z Murphyho zákonů: Když jde ekonomika nahoru, všechno ostatní jde do prdele…

                    • Ondřej

                      To by vám ekonomická statistika rekla i obobdobí 1975-2015 a předpokládám, že ač by za čísla byla skoro stejná jako u předchozího obdobi, že byste přesto stejný pohled nezaujal…

                    • hans

                      Neřekla. Čísla jsou naopak dramaticky rozdílná.

                      Například v hlavním státě Západu – USA – statistika pro období 1975-2015 vidí žádný vzestup životní úrovně (potažmo příjmů) nevidí. kromě pro horních deset tisíc.

      • Janika

        To ano. Ale když je nesprávné to jednoduché, je nesprávné i to zesložitění (rozežvanění, okecání :-). Jen u toho složitě a košatě napsaného se to hůř poznává.

        • PeeBee

          a to jeste vubec nepoznas hranici mezi „jednoduchym“ a „slozitym“, bude totiz individualni

          • Janika

            Poznám – například tohle bys musel napsat složitěji, aby nebylo na první pohled znát, že je to nesmysl. A to je ta hranice :-).

            • PeeBee

              slozitost je v tebou pouzitem kontextu naprosto mlhavy a relativni pojem, podobne jako „obdivuhodna vzdelanost“ :-)

              • MaB

                Domnívala jsem se, že je jasné, co je na vzdělání M. Kadaffiho „obdivuhodné“.
                Předpokládala jsem (zřejmě mylně), že víte, jaký byl jeho původ.
                Pro informaci : narodil se v rodině negramotného beduina, chudého kočovného pastevce v době, kdy nebyla gramotnost v jeho zemi ani 10%.
                O jeho získaných vědomostech se lze přesvědčit v jeho spisech.
                Vy máte ale možná důkazy o tom, že MK není jejich autorem a v tom případě se o ně s námi jistě podělíte …(?)

  7. Slobo





    1386 × 988

    New Zealander Gareth Morgan pan Korean motorcycle ride with his wife and friends
    nguyentienquang-huongtram.blogspot.com

    _______【ツ ______________________________________

    • Slobo

      To je jak z „Neználka ve Slunečním městě“.
      Ten režim je pro mě záhadou, ale nevím nevím, do jaké míry by si reálně polepšili jeho pádem…
      napsal Vittta U Tarasa

      -…mozno po sobote budeme mat ku KLDR zas o krok blizsie
      -…Je to krásna krajina, príroda, ľudia… Ostatne mam v P….
      http://motoride.sk/video/3704/moto-vylet-fo-kldr.html

  8. MaB

    Dekuji za povoleni !:)
    Bude to tim, ze a priori nepodcenuji vasi prirozenou bystrost.

    • Kamil Mudra

      Jak to ten Gordillo dokázal? Asi v Marinaledě nemají Americkou ambasádu.

      • MaB

        Jak to dokázal ?
        Neměli co ztratit. Byli na dně a on věděl, jak se od něho odrazit.
        Podporoval všechny iniciativy odboje proti hospodářské krizi : obsazení vojenských pozemků, zabrání hradu vévody (v Andaluzii 4 – 5 rodin vlastní 90% pudy). Zavedl sociálně solidární přímou demokracii a lidovou samosprávu.
        Trvalo to 30 let, ale ukazalo se, že je to řešení, které funguje. Spekulace a chamtivost dostaly svět do hluboké krize a zde překvapivě není jediný bezdomovec – každý má svůj dům a téměř nikdo není nezaměstnaný. To považují lidé za normální stav, nikoli to, co vidí kolem.
        A je čím dál víc těch, kteří se domnívají, že je to model, který se da transponovat i k nim. 18 národností si už přijelo pro zkušenosti….

          • MaB

            Recept je jednoduchy, podle starosty Gordillo : Staci rici, co udelame a udelat, co jsme rekli.. Chce to jen vytrvalost.

            Marinaleda, un village en utopie – YouTube
            Vidéo pour „utopie marineland video“▶ 29:49

            24 mars 2013 – Ajouté par Charles Abécassis
            Ce deuxième volet de la série „Carnet d’utopies“ nous emmène en …

          • Janika

            „Amikum je to vážně sumak“. Jo. Když se jim zrovna nehodí označit je za teroristy a rozbombardovat je.

            • Ondřej

              Nikde USA nezasahovaly když někdo chtěl začít kolektivně hospodařit. Příklady existujících družstev, které vznikly obsazením výrobních prostor a vyvlastněním je jejich obvykle krachujícím vlastníkům. Jinak zárodky družstevního socialismu jsou zase v těch „imperialistických“ USA….

              V roce 1918 Weir založil koncern Weirton Steel Corporation (WSC) jehož vlajkovou lodí byla místní huť. Koncern v roce 1929 fúzoval a stal se součástí Národní ocelářské korporace (National Steel Corporation), která se rychle prodrala mezi nejvýznamnější americké výrobce oceli.

              Teď telegraficky přeskočíme 50 let. Hutě prošly se vším všudy krizí 30. let, pak se těšily boomu, vyvolanému válečnou výrobou pro 2. světovou válku. V roce 1947 byly všechny obývané lokality sloučeny a vzniklo zde město, pojmenované po svém faktickém zakladateli, tedy Weirtown. V roce 1957 Ernest Weir umírá a americký ocelářský průmysl nečekají dobré časy; mj. proto, že US firmy začínají kupovat levnější ocel z Evropy či Japonska. Import oceli do USA se od roku 1950 do roku 1965 zvýšil 10x (z 1 077 tun na 10 383 tun).

              Důsledky inflace na konci 70. let a recese na počátku let 80. byly pro Weirton Steel Corporation drtivé: zatímco ještě v roce 1978 WSC vykázala zisk před zdaněním ve výši 16 milionů dolarů, v roce 1982 to už byla ztráta 104 milionů babek. Objednávky za těch 5 let spadly na polovinu (z 2,94 milionů tun na 1,68). Z prodávaných komodit téměř 50% tvořily pocínované ocelové pláty, galvanizovaná ocel tvořila 20%, a po 10% to byla ocel tažená za tepla a za studena.

              V roce 1981 WSC propustila 3 000 zaměstnanců. V roce 1982 byla zavřena koksovna a na ulici se ocitlo dalších 275 lidí.Ekonomika města byla ochromena a mládež začínala Weirtown opouštět. V roce 1982 National Steel Corporation šokovala všech 24 000 obyvatel Weirtonu prohlášením, že provede rozsáhlou uzavírku stárnoucího hutního komplexu. Nabídla však alternativu: zaměstnanci si mohou půjčit peníze a weirtonské hutě si koupit za pouhých 200 milionů dolarů…

              Takovou možnost poskytoval program zaměstnaneckého akcionářství ESOP (Employee stock ownership plan), se kterým přišel americký právník a ekonom Louis Kelso a který upravil a legislativně prosadil demokratický senátor Russel Long. Zaměstnanci si tehdy mohli koupit akcie svého podniku a stát jim za to poskytl finanční benefit formou penzijního připojištění.

              V roce 1983 pak byla mezi Weirton Steel a National Steel uzavřena dohoda, podle které Weirton Steel odkoupila od National Steel její weirtonskou divizi, vlastněnou zaměstnanci za 194.2 milionů dolarů. Zaměstnanci, výměnou za nabytí podílů, museli přistoupit na 20% snížení platů, 6. leté zmrazení mezd a podnik musel být řízen 7 řediteli velkoryse dodanými Národní korporací… Byla to zvláštní velkorysost. Vždyť vedení National Steel vědělo, že okamžikem prodeje se weirtonští stanou jejich konkurenty. Ale jednak asi nevěřili, že by se weirtonští byli schopni zmátořit a navíc měli pojistku pro „strýčka Příhodu“.

              Prvním prezidentem direktoriátu se stal Robert L. Loughhead. Weirton Steel se okamžitě stala největším americkým podnikem vlastněným zaměstnanci a brzy se měla stát i tím nejúspěšnějším.

              Zatímco mnohé ocelářské firmy byly prodělečné, weirtonští v průběhu prvních 9 měsíců roku 1984 měli zisk 48.3 milionů dolarů (při obratu 845.5 milionů); bohužel byli nuceni propustit dalších 250 dělníků. V roce 1985 se prodej oproti minulému roku zvýšil o 9,1% a výnosy vzrostly asi o 1,5%. V následujícím roce nárůst objednávek vedl ke spuštění 3. vysoké pece a k přijetí 60 dříve propuštěných pracovníků a Weirton Steel v opci výhodně nakoupila ocelárnu, uzavřenou v roce 1981.

              V rámci projektu ESOP zaměstnanci dostávali i podíl ze zisku. Ze zisku 80 milionů dolarů v roce 1987 (v roce 1986 byl zisk 20 milionů) dostalo 8400 weirtonských ocelářů jako dividendy průměrně 4 500 dolarů, což nedokázala žádná jiná ocelářská firma. Obrat stoupl za rok o 130 milionů dolarů (z 1.17 miliardy na 1,3 miliardy), výroba stoupla z 2,8 milionů tun na 3,3 miliony tun. Weirton Steel se stala 7. nejúspěšnějším americkým výrobcem oceli a weirtonští dokázalí být ziskoví celých 16 po sobě jdoucích kvartálů.

              Jinak příklady z Evropy jsou Mondragon a družstva v Německu mají také už silnou tradici, třeba v ekologickém zemědělství anebo energetice z obnovitelných zdrojů.

              • hans

                …Nikde USA nezasahovaly když někdo chtěl začít kolektivně hospodařit….

                helemese, Ondřej přejmenoval Rusko, Mexiko, Vietnam, Kubu, Nicaraguu a nevím kolik dalších zemí na Nikde.

        • Kamil Mudra

          Tak, s tou ambasádou to byla trochu nadsázka ale i tak by mne zajímalo jak se vyrovnal s odporem který nutně musel vyvolat:
          Vojákům nevadilo obsazení jejich pozemků? Vévoda to nechal jen tak, že mu zabrali hrad? No, ať někdo zkusí zabrat Orlík!
          To by se Šláfenberk probudil natotata a byl by schopen kvůli tomu rozpoutat třeba i občanskou válku. No a co s těmi lidmi kterým rozum nebere že mají být placeni stejně jako ti kteří, dle jejich mínění, pracují mnohem méně? Jak to že neběhají po ulici s červenými kartami, nehážou po starostovi vejce a nepíšou do Bruselu stížnosti o porušování lidských práv a demokracie? Jestli jsou na tyhle otázky odpovědi v tom videu, tak je mi to houby platné – francouzsky neumím.
          Ten jednoduchý recept mi přijde tak trochu jako hraběcí rada. V nějakých podmínkách se podle něj dá vařit a v jiných zase ne.

          • Kamil Mudra

            Jo a ještě něco: Pokud tam v roce 2008 z hladu rabovali obchody, tak to do dnešní podoby netrvalo 30 let ale pouhých osm. Nezpochybňuji co se v Martasově odkazu píše, ale tím spíše se mi to jeví jako že ten starosta musí být nějaký zakuklený čaroděj :-)

          • MaB

            Kamile, nebylo to ze dne na den, saga začala v roce velkého sucha, v 1979, velkým pochodem celé vesnice.
            Všichni pracovali pro „zlého“, vévodu z Linfantado, vlastnika 12000 ha půdy. Po 3600 dní obsadili vévodovo jezero, ten nechal dokonce uřezat všechny stromy, aby neměli v horku stín, ale vydrželi. Pak jednoho dne vstoupili do hradu a výsledkem bylo získání 10% pudy od majitele – 1250 ha.
            Na nich jich teď 400 pracuje, všichni za stejnou mzdu. Jejich valutou je prý nejlepší olivový olej na světě.
            Patří jim konzervárny, zisky si nerozdělují, ale dále je investují.
            Třítisícová komunita v Marinalade je ostrůvek v bouři krize, která řádí všude kolem. Možná, že se po jejím skončení projeví ty lidské vlastnosti, které tuto jednotu rozbijí a utopie zase přestane být realitou…

            V té reportazi se hovori o 30 letech, ale o rabovani obchodu tam neni zminka.

            • Kamil Mudra

              O těch obchodech se píše v tom článku na který odkazuje Martas:
              „Když v roce 2008 začala finanční krize, velmi těžce dopadla právě na Španělsko. Tisíce lidí přišlo o práci a kvůli vysokým hypotékám neměli na jídlo. Starosta Juan Manuel Sánchez Gordillo organizoval a sám se účastnil nájezdů do řady supermarketů. Protestující spolu s ním brali základní potraviny, jako je olej, rýže nebo fazole, nakládali je do vozíků a převáželi do místní potravinové banky, aby nasytili chudé. Bezmocní zaměstnanci obchodů jen přihlíželi, někteří údajně brečeli. Starosta si vysloužil přezdívku Španělský Robin Hood.“

              Slovo „rabování“ použito není, ale majitelé obchodů by to tak jistě nazvali.
              Ale já Gordillovi fandím. Jen mne, s přihlédnutím k tomu co se jinde ve světě děje z mocenských a konkurenčních důvodů, dost udivuje že si vévoda (potažmo jeho rodina) nenašel cestičky jak jim ten projekt rozbít. Přece jen, z jeho pohledu, musí jít o příklad jehož následování by nejspíše (nejenom on) nerad viděl.

              • Janika

                Taky mu fandím.
                Je to jistě velké dilema – na vlastnictví stojí naše civilizace. Vždycky mě naplňovalo smutkem, když dav vtrhnul do paláců a ničil a bořil. Jenže něco jiného je mít hlad, když vedle jsou plné supermarkety. Vzít si potraviny k přežití považuji za lidské právo. Akorát je třeba to domyslet – ten supermarket pak zkrachuje a kde si budeme ty potraviny potom brát :-). Potom je už ani nekoupíme. Chci říct, že to není řešení, jen okamžitá pomoc.

            • Janika

              „projeví ty lidské vlastnosti, které tuto jednotu rozbijí a utopie zase přestane být realitou…“
              Výborná poznámka… O to jde v první řadě.

    • Janika

      Martas, moc děkuji za ten odkaz. Je to fantastické. Jak to, že o něčem takovém se víc nemluví? To nechápu.