Definice fašismu

YES! , napsal S_Lopatnikov

Překlad Janika

Definování fašismu, jak ho provedl Umberto Eco, svými bludy vypadá jako Čínská klasifikace zvířat od Jorge Luise Borgese. Je to sbírka náhodných znaků, na které si autor mohl vzpomenout na základě titulků ve večerních novinách.

Navrhuji univerzální, a to je velmi důležité, esenciální (!) definici fašismu. Před formulováním definice v podobě aforismu připomínám, že slovo „fašismus“ pochází ze slova fascismo z fascio „svaz, svazek, spojení, sdružení“.

Co by ve skutečnosti měl svazovat tento „svazek“? – A jsme u toho. Tento „svazek“ sjednocuje dvě antagonistické kategorie lidí: vykořisťovatele a vykořisťované. To je v podstatě definice fašismu:

Фашизм – это идеология/общественная система, призванная закамуфлировать главное антагонистическое противоречие между трудом и нетрудовым присвоением. ©

Fašismus je ideologie/společenský systém, který je založený na maskování hlavního antagonistického rozporu mezi prací a bezpracným přivlastňováním. ©

Tato definice umožňuje okamžitě si uvědomit, že fašismus je automaticky ANTIKOMUNISMEM, protože komunismus si ukládá překonat tento rozpor, a to prostřednictvím odstranění vykořisťovatelské třídy.

Vycházíme-li z metody maskování, můžeme vytvořit klasifikaci „fašismu“.

Etno-fašismus (nacismus): svazek vykořisťovatelů a vykořisťovaných podle principu: „Já jsem zloděj, ty jsi okradený – ale jsme jedné krve, ty a já“.

Klero-fašismus: svazek vykořisťovatelů a vykořisťovaných podle principu: „Já jsem zloděj, ty jsi okradený – ale jsme jedné víry, ty a já“.

Liberal-fašismus: svazek vykořisťovatelů a vykořisťovaných podle principu: „Já jsem zloděj, ty jsi okradený – ale jsme spojeni „společným“ hospodářstvím“.

Nacio-fašismus (nacionalismus): svazek vykořisťovatelů a vykořisťovaných podle principu: „Já jsem zloděj, ty jsi okradený – ale jsme spojeni „společným“ státem“.

A tak dále. Jinými slovy, klasifikace fašismu na základě mé definice je jednoduchý: to, co je předkládáno jako faktor sjednocující vykořisťovatele a vykořisťované – takový je fašismus. Je zřejmé, že existují i „smíšené“ formy fašismu. Nicméně, na rozdíl od kaše Eca, se zatřiďování děje podle jednoho principu a logicky srozumitelně.

A konečně, je jasné, že fašismus je produktem vykořisťovatelů, kteří jsou zainteresováni na „sdružení“ s vykořisťovanými, protože existují na jejich účet, zatímco vykořisťovaní se sdružovat s vykořisťovateli nepotřebují z principu.

A nakonec: tato definice je poněkud univerzálnější, než definice fašismu Georgiho Dimitrova, ale zahrnuje to nejpřirozenější pro fašistické diktatury – přinucení ke sjednocení.

***

Doplňuji stručnými body charakteristiky fašismu podle Umberta Eca:

Umberto Eco: Věčný fašismus

  1. Kult tradice. „Pravda je zjevena jednou provždy; stačí jen vyložit její tajemné sdělení.“
  2. Odmítnutí modernismu. „Jak italští fašisté, tak i němečtí nacisté navenek zbožňovali techniku… Ve skutečnosti se nacismus ukájel jen vnějším aspektem své industrializace…  Věk racionalismu je vnímán jako počátek současného rozvratu. Proto může být věčný fašismus označen jako iracionalismus.“
  3. Kult činu pro čin. „Jednání má estetickou hodnotu samo o sobě a proto se uskutečňuje mimo reflexi a bez reflexe. Myšlení znamená zbabělost.“
  4. Nesouhlas je vlastizrada. „Kritická metoda používá distinkci, rozlišování, to je přitom atributem modernity.“
  5. Strach z cizího. „Věčný fašismus roste a získává přívržence tím, že využívá přirozený strach z cizího. První hesla fašistického, nebo proto-fašistického hnutí míří proti vetřelcům. Věčný fašismus je tedy z definice rasistický.“
  6. Opírá se o frustrované střední třídy. „V naší době, kdy se někdejší „proletariát“ přeměňuje v drobnou buržoazii, a lumpen z politického života mizí, najde fašismus v této nové většině vděčné posluchačstvo.“
  7. Posedlost vlastí. „Členové národní pospolitosti se musí cítit v obležení.“
  8. Stoupenci se musí cítit uraženi bohatstvím a silou svých nepřátel. „Stoupenci musí být nicméně přesvědčeni o tom, že jsou schopni přemoct jakékoli nepřátele. Díky permanentnímu střídání rétorického hlediska jsou tak zároveň příliš silní i příliš slabí.“
  9. Život je permanentní válka. „Věčný fašismus neuznává boj o život, ale spíše život pro boj. Pacifismus je proto totéž co kšeftování s nepřítelem.“
  10. Pohrdání slabými. „Vůdce, který ví, že jeho moc nepramení z toho, že mu ji lid delegoval, ale z toho, že ji uzurpoval silou, ví také, že jeho síla tkví ve slabosti mas; masy jsou natolik slabé, že potřebují vladaře a zasluhují si ho.“
  11. Každý je vychováván k tomu, aby se stal hrdinou. „…hrdina věčného fašismu prahne po hrdinské smrti, která je prezentována jako nejlepší odměna za hrdinský život. Hrdina věčného fašismu se nemůže dočkat smrti.“
  12. Fašista přenáší svou vůli k moci na sexuální oblast. „Protože je ale i sex docela náročnou hrou, hrdina věčného fašismu má sklony hrát si se zbraněmi, které jsou tak náhražkou jeho falu.“
  13. Selektivní populismus. „V intencích kvalitativního populismu, který vyznává, musí věčný fašismus vystupovat proti „prohnilým“ parlamentním vládám.“
  14. Věčný fašismus hovoří Newspeakem. „Všechny nacistické a fašistické učebnice se vyznačují chudou slovní zásobou a primitivní větnou strukturou, aby co nejvíce omezily nástroje komplexního a kritického myšlení.“

Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/22485-umberto-eco-vecny-fasismus

P.S.: Eco sám uznává, že mnohé z těchto rysů jsou rozporné a daly by se přiřadit i k jiným druhům despotismu.

 

Reklamy

83 comments

    • hans

      Definice, do které se vejdou režimy Ludvíka IX., Karla IV., jana Žižky i královny Viktorie je hluboce podezřelá.

      Eco je mnohem lepší.

      • Janika

        Jak to, ty režimy přece naopak rozpor mezi lidem pracujícím a vlastníky posilovaly, netáhli za jeden provaz.

        • hans

          A na to jste Janiko přišla jak, že „ty režimy rozpor mezi lidem pracujícím a vlastníky posilovaly“?

          Ludvík IX., i Karel IV. a Jan Žižka jsou příklady režimů podle definice pana Lopatnikova „klerofašistických“, kladoucích důraz na společnou víru, která je podle nich důležitější než nějaké nevýznamné třídní rozdíly. Kromě toho jistě víte, že se Karel IV.navíc pomocí psaného zákoníku snažil rozpor mezi lidem pracujícím a vlastníky nikoliv posílit, ale naopak uhladit, což mu přes vlastníky neprošlo… (pokus o více právního státu je podle definice nacio-fašismus)

          Režim královny Viktorie potom odpovídá definici „liberal-fašismu“ (spojeného s prudce rasistickým „etno-fašismem“ a sociálním darwinismem tak blízkém ryzímu nacismu, že je od něho k nerozeznání, až po ty knihy vázané v lidské kůži neúspěšných…)

          • Janika

            Hansi, tehdy přece rozpory mezi lidmi, nerovnost, byly natolik vžitým znakem systému, že o tom ani nebylo třeba mluvit. Bylo to dané jednou provždy. Dnes to tak přece není, rovnost mezi lidmi je deklarována, samozřejmě pokrytecky a nepravdivě.

            • hans

              Ale Janiko, to jako od 12. do konce 19. století byla nerovnost vžitá, kdežto o pár desítek let později nikoliv?

              ..dnes… nepravdivě… Ale no tak. Vždyť zásadní rovnost mezi lidmi deklarovalo křesťanství už před dvěma tisíci lety… pro Lopatnikova je ovšem Ježiš jen další klero-fašista…

              O nerovnosti se tehdy mluvilo. A hodně. Možná i víc a radikálněji** než dneska… A nejen mluvilo, čas od času – když přesáhla meze snesitelnosti – se lidé pokoušeli „vysvětlit“ (pomocí nějaké té defenestrace) pánům, že takhle ne… no a chytřejší králové se pokoušeli rozpory uhladit důrazem na společnou víru.. a omezováním vlastníků právem. Tj. údajným klero- a nacio-fašismem.

              **Eco na jednom místě Jména růže ústy Viléma z B. cituje sv. Tomáše Aquinského ohledně nerovnosti mezi lidmi a způsobů jejího řešení… dneska by Tomáš skončil jako levičácký blázen.

    • Janika

      Hanku, kde tam je ta definice Lopatnikova?
      A i jestli tam v nějaké podobě je, tak je na nic takhle zasunutá. Tohle je přece strašně důležitá věc a je třeba to zřetelně a srozumitelně formulovat, co nejjednodušeji. To, co vidíme právě dnes kolem sebe, jak se jedni chudáci nechali poštvat proti jiným chudákům.

  1. embecko

    Eco je intelektual, takze jeho vyvody jsou temer nepouzitelne. Semiolog, vysoce vzdelany a inteligentni clovek…ovsem kdyby Annaud nezfilmoval Jmeno ruze, pak o Ecovi, vyjma par odborniku, nikdo nic nevi.

    „fašismus je produktem vykořisťovatelů, kteří jsou zainteresováni na „sdružení“ s vykořisťovanými, protože existují na jejich účet“
    To ano, ale dle meho i naopak, coz cini fasismus tak zajimavym: na sdruzeni s vykoristovateli jsou zainteresovani i vykoristovani.
    Takze, jak rikam u tarase, fasismus je obecna metoda chovani spolecnosti v dobe ohrozeni, kdy se dokazi semknout i jeji antagonosticke tridy. Jakmile nastupuje nejaky systemovy (hlubinny a ne jednoduse resitelny) problem, nastupuje vzorec chovani, posany jako fasisticky….coz dle meho plati od usvitu dejin, zadna novinka, zadne prekvapeni.

    • Seal

      Samozřejmě, že Ecovy závěry jsou hodně dobře použitelné. Nedívá se totiž na fašismus jako na nějakou již nastolenou formu diktatury (viz třeba tady Lopatnikov), ale jako na hnutí, které teprve usiluje o moc. Jsou to proto obecné myšlenkové rámce, ze kterých pak fašos vytvářejí svoji konkrétní idelogii, propagandu, atd. Ten překlad ur-fašismu jako „věčný fašismus“ je ale spíš zavádějící. Pokud to někdo chtěl doslovně přeložit, tak asi měl použít slovo „protofašismus“.
      Jinak tvrzení, že „fasismus je obecna metoda chovani spolecnosti v dobe ohrozeni, kdy se dokazi semknout i jeji antagonosticke tridy“, beru jako už klasickou relativizaci nejhoršího civilizačního zlořádu, který přinesly moderní dějiny. Je zajímavé, že k tomu inklinuje především ta část inteligence, která se současně ráda ohání proti tzv. intelektuálům svým exaktním vzděláním. No a když přitom současně spílá Peroutkovi za jeho údajný obdiv k Hitlerovi, tak to pak má i hodně pikantní příchuť. Na druhou stranu se tak ale potvrzuje známý názor, že fašismus je vlastně vzpoura „maloburžoazie“ proti „moderně“, která postupně přináší centralizovanou výrobu, velkoměsta, obchodní řetězce a další racionalizační změny až po tu dnešní globalizaci. Pokud si nižší zaměstnanecké vrstvy nechaly vnutit mantru, že třídní anatagonismy je třeba kvůli nějakému osudovému ohrožení teď hodit za hlavu, tak zatím vždycky na to pak krvavě doplatily. Tzv. selhání intelektuálů totiž funguje na obě strany: Zatímco humanističtí „žvanilové“ mají tendenci zakrývat třídní rozdíly v tzv. liberálních demokraciích, tak „antintelektuální“ intoši pro změnu inklinují k totalitnímu pokušení a inženýringu moci. V tomhle ohledu nemusíme hned chodit pro nějaké dějepisné příklady a stačí se podívat třeba na profesní složení naší poslanecké sněmovny.

      • embecko

        Nevidel bych to tak slozite, Seale a fasismus bych do dnesni krize vubec netahal, to, co vidime, neni zadny fasismus.
        Jsou to dve namichane krize:
        – klasicke marxisticke systemove z odbytu
        – uprchlicke, kdy se na kulturne vymezene uzemi nahrnuly masy kulturne nekompatibilnich jedincu

        Zhora to system resi totalitou, kdy se snazi informacne podchytit obyvatelstvo a nadiktovat mu spotrebu.
        Zezdola se obcane brani ztrate svych kuturnich zvyklosti.
        Tudiz debatu o fasismu povazuji za zcela zbytecnou. Pokud, pak se muzeme bavit o nacionalnim socialismu, protoze tam se zajmy hornich a dolnich trid spojuji.
        Verejna debata jak ji zazivame je zcela zmatecna a neplodna, k nicemu.

        • Seal

          Co je na tom Saxi složitého? Asi zapomínáte, že i Zeman označil Kotlebu za fašistu, takže ta debata o fašistickém nebezpečí je potřebná, ať se vám to líbí nebo ne. Za lid nebo občany, kteří se brání zdola, se v minulosti už schovával kdejaký pištec. To, že lidé mají strach, jsou frustrovaní atd. je jedna věc, a to, že někteří šíbrové se toho snaží využít pro vlastnmí cíle, je věc druhá. V tom by mělo spočívat to základní zpřehlednění, po kterém voláte. Nevím, proč by se debata měla omezovat pouze na nacionální socialismus, když je to ve skutečnosti pouze jedna z konkrétních forem fašismu. Občas mám až pocit, že to zužováním tématu pouze na nacismus slouží jako rouška, za kterou se schovávají špinavá tajemství těch ostatních, „obyčejných“ fašismů. A když už píšete, že v nacismu se spojily zájmy horních a dolních tříd, tak přece musíte vědět, že to samé hlásal i Mussolini, Franco, Pinochet atd. Museli to samozřejmě tvrdit – žereprezentují celý národ a jeho zájmy – protože z toho se pak formálně odvozovala i legitimita vůdcovského principu.

          • embecko

            Kdyz me slunicka, neustale vyvolavajici potrebnou debatu o fasismu, pripominaji toho pana z Rozmarneho leta, co lomcoval Krystufkovym provazem a volal pri tom: Neblaznete, vzdyt spadnete!“ A kdyz se mu Krystufka opravdu podarilo shodit, odchazel se spokjenym: „Vzdyt jsem vam to rikal!“ (Hral ho Bohus Zahorsky?)
            No, jsem zvedav, jak tohle dopadne, ale tajne jsem presvecen, ze cilem tehle debaty je zbavit se fasismu fasistickymi prostredky. Dotycni svuj zamer samozrejme nemusi plne uvedomovat a mohou si myslet, ze jejich cil je „jiny“, nezli jaky opravdu je.

            • Seal

              Copak sluníčka, to je už hodně obehraná deska. Dneska jsou mnohem zajímavější fobíci, kteří propadli představě, že je třeba začít hlásat protofašistické nesmysly, aby se snad náhodou nějací skuteční fašisté nedostali k moci. Na Slovensku to už dobře nedopadlo, protože Fico dost těžko mohl v té mobilizační kampani držet s Kotlebou krok, když současně v reálné politice nechtěl/nemohl nic moc měnit.

    • Janika

      „dle meho i naopak, coz cini fasismus tak zajimavym: na sdruzeni s vykoristovateli jsou zainteresovani i vykoristovani.“
      Saxi, to se týká kapitalismu, však si taky pamatuju GeoNa a dělbu práce. Jistě je nesmysl domnívat se, že kdyby neexistovali vlastníci, tak by se nevlastníci měli dobře, potřebují se navzájem. Přenést to na fašismus nedává smysl, tam o dělbu práce nejde.

  2. Ondřej

    Já bych sem dal úvahu o tom, co anebo kdo je úhlavním nepřitelem fašismu. Tou je liberální demokracie, zkráceně liberalismus. Jeho biblí je kniha „Otevřená společnost a její nepřátelé“ od jednoho z největších filozofů 20.století Karla Raimunda Poppera.

    Zde je vyloženo, že liberálové by měli bojovat proti jakékoli ideologii nebo politické filosofii která zastává pozici, že společnost má vyznávat nějakou společnou/kolektivní ideologii jako státní doktrínu. V liberální či otevřené společnosti má být každý cíl, hodnota nebo význam založen striktně na jednotlivci. Tak jsou nepřátelé otevřené společnosti , což je synonymum pro západní společnost, která se stala normou soudobé společnosti založené na lidských právech, která jsou vztažena k jednotlivci jako svébytnému a svobodnému individuu – základnímu kameni jakékoli neautoritářské demokratické společnosti. Jasně vymezují i hlavní nepřátele otevřené a svobodné společnosti: hlavními nepřáteli jsou komunismus a fašismus, marxismus třídu, fašismus národní stát a nacionální socialismus rasu. Příčina konfliktu liberalismu se zbývajícími dvěma alternativami modernity – fašismem a komunismem – je tedy vcelku zjevná. Liberálové se považují za osvoboditele společnosti od fašismu a komunismu, dvou hlavních permutací explicitně neindividualistických forem moderní společnosti založené na lidských právech a úctě k právům menšin. Liberalismus stvrzuje svůj smysl na základě samotného faktu existence ideologií, které otevřeně popírají jednotlivce jako nejvyšší hodnotu společnosti. Nepřátelé otevřené společnosti tedy existují jsou v této knize jasně vymezeni.

          • tresen

            „Mezi liberalismem a fašismem existuje podivuhodná a paradoxní vazba. Má však svou logiku a tradici. Všechny autoritativní náboženské tendence, když jsou obviněny, že směřují k omezení lidských práv, se dovolávají svého práva se vyjádřit.“
            Tohle je ale stejná vazba jako mezi demokratickou a ústavní formou vlády a silami, které by ji zrušily, kdyby se dostaly k moci. Jednak na té cestě k moci zneužívají všechny instituty, které demokracie poskytuje, jednak se dovolávají, stejně jako vůči liberalismu, svobody slova, shromažďování a všech dalších vymožeností, které by ovšem za jejich vlády nepřežily ani týden.
            Takže Štampach má pravdu v tom, že je to paradox.
            Nicméně prozrazuje, že má na liberály pifku, protože kritizují svět náboženství.
            A v rámci této nechuti přičítá liberalismu i onu těžko uchopitelnou entitu, která s ním ovšem kromě slovního základu nemá nic společného – tzv. neoliberalismus.
            Na vztah liberalismu a neoliberalismu se hodí prastarý vtip, otázka, jaký je rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií. Odpověď: jako mezi aktem a pietním aktem.

      • Nerevar

        Zdá se, že někteří z přítomných zde došli k nezamýšlené shodě: jeden z předních vlajkonošů tak zvaného postmodernismu (Eco) a zbloudilý leč znovunalezený liberál (Popper) se nakonec sešli mezi apologety fašismu. Oni sami by se tomuto „nařčení“ nepochybně vehementně bránili, avšak oba jsou po smrti a myšlenky obou jsou k obhajobě fašismu stále častěji využívány.

        • tresen

          Tak jste nás odhalil. Já i Janika jsme fašistky. Přeme se teď o to, jestli základem naší ideologie bude Mussolini anebo Eco, a samozřejmě taky o to, kdo bude vůdkyně. Jestli nás ovšem nepodtrhnou Seal nebo Hank a nezmocní se té role sami a nenapíšou fašistický manifest s Popperovou předmluvou.

          • Nerevar

            Tak tohle bylo nejenom pěkně hnusné ale i zbytečné.

            Když notorický lhář a mistr polopravd A (namísto civilizované argumentace) prakticky neustále uráží a kádruje své oponenty, současně se (výběrově) dovolává autority B a současně až rituálně připomíná, že Z je málem jedním z apokalyptických jezdců, je přirozené začít pátrat, zda onen démonizovaný Z je opravdu tek špatný nebo zda B je opravdu takový génius. Zejména za okolností, kdy je řeč o fašismu, jemuž j onen A dosti příznivě nakloněn. Zkrátka: když nějaký nebezpečný demagog začne mávat kolem sebe třeba všeobecně platnou Pythagorovou větou, je žádoucí zvýšená opatrnost.

            Za A dosaďme třeba Václav Klaus, B budiž Karl Popper a Z by mohl být třeba jistý Hegel.

            • tresen

              Aha. Klaus se sice Poppera nedovolává, to by cítil jako potupu, ale budiž. Jako příklad nebezpečného demagoga ho beru už asi tak pětadvacet let.
              Jenže já jsem získala dojem, že se pokoušíte urazit některé z přítomných, proto to podráždění.

              • Nerevar

                Klaus se (možná) nezaštiťuje přímo Karlem Popperem, jeho výše zmíněné knihy se však dovolává.

                Co jsem však chtěl zdůraznit bylo, že i rytíř bez bázně a hany (zde liberál Karl Popper) může být – v dobré víře – použit k obraně fašismu. Umberto Eco jako myslitel byl a zůstává postmodernistou, k němu není co dodat. Postmodernismus je ale nevyhnutelným důsledkem liberalismu, i když se za dnů Poppera ještě smělo říkat, „tolerance jen odtud potud“ … to bylo ale v minulém tisíciletí.

  3. tresen

    Ecův text je samozřejmě pořád použitelný. Možná dnes dokonce užitečnějsí než v době, kdy ho psal. Použitelný hlavně jako klíč k určování ptáků. Když něco vypadá jako fašismus, chová se to jako fašismus a kváká to jako fašismus, bude to s největší pravděpodobností fašismus.
    Chápu, že pro někoho je pořád ještě jistý problém přiznat si fašistu v sobě. Rozpoznat ho v těch Ecových znacích nemůže být těžké, leč zábrany dnes ještě fungují. Ale jak se tak doba žene tryskem, možná se už zítra fašista prodere navrch a požádá o coming out.

  4. taras2

    Debata o fašismu vznikla proto, že se pravdoláskaři, a sluníčkoví kavárníci snaží – z ne dost dobře pochopitelných důvodů – nasadit psí hlavu fašismu a frustrátů všem, kteří jsou proti migrantské pohromě. Snaží se jenom nálepkovat, jako to dělají s nálepkováním komunististickým či rusofilským nebezpečím, místo věcné diskuze. Ta by mohla vypadat například tak, že by sluníčkáři už konečně odpověděli na konkrétní otázky s migrací spojené. A zapřemýšlet o tom, proč by bylo nejlepší odstranit příčiny frustrace lidu, namísto toho, aby jim za to nadávali. Ale takovou debatu se nikdy s těmi elitářskými a prokapitalistickými mimoni nepodaří uskutečnit, protože by v ní hladce prohráli.

    • Janika

      To je zase nálepek, dej už s tím pokoj. Šlo mi o popsání toho jevu, který je dnes u nás k vidění – naši chudáci poštvaní proti cizím chudákům. To přece bije do očí. Je to varovný příznak toho, že je něco špatně. Zkus se držet jen tohoto aspektu, když chceš věcnou debatu.

      • taras2

        Já se držím tématu článku naprosto důsledně: definoval se v něm fašismus – a návaznost na to, že tresen a spol. nadávají odpůrcům migrace do fašistů je snad jasná a logická. Pokud chceš, aby se diskutovalo o tématu „naši chudáci poštvaní proti cizím chudákům“, tak musíš napsat nový článek. Ale naše chudáky není třeba nijak poštvávat, je jim nad slunce jasné, že náklady na ty cizí chudáky půjdou z peněz, určeným původně jim, proto také se Cikáni proti příchodu migrantů bouří. Pudová záležitost.

        • Janika

          Zkus se na to podívat z jiné stránky: je nějaký problém. K jeho vyřešení se spojují dvě naprosto neslučitelné strany, z nichž jedna vždy využívala druhou. Není to důvodem ke zpozornění a zvážení, že je něco špatně? To mě na tom zajímá.

          • taras2

            Ale ty dvě strany (pokud myslíš levici a pravici) se nespojují, jenom mají na zcela samostanou otázku (migraci) stejný odsuzující náhled. Je to čistě technická otázka možného, bez ideologických konotací.

            • Janika

              Ne, není to o levici a pravici. Je to o lidech, kteří pracují a ze své vlastní práce žijí, a o lidech, kteří žijí z principu z toho, že něco vlastní.

                • Janika

                  Není. Přece i pracující může být pravičák jako poleno. At už vydělává majlant, nebo má minimální mzdu, případně je pod mostem a hlásá liberální svobodu individua být pod mostem. U vlastníků to není tak jasné, ale i oni se mohou cítit nalevo a věnovat se dobročinností.

                  Levicovost a pravicovost, to je o názoru. A o ten v tomto případě nejde, jde o třídní situovanost.

                  • taras2

                    Je to zbytečná debata: myslel jsem, že jsi toho názoru, že se (kupodivu) v odporu proti migrantům spojila levice a pravice, lépe řečeno občané, zastávající tyto názory. Ty jsi vysvětlila, že myslíš zaměstnance a zaměstnavatele, což ovšem jsou strany politické scén přirozeně levicové a pravicové. Pokud uvádíš zanedbatelné extrémy, kdy bezdomovec je zuřivým pravičákem a podnikatel levičákem, tak tím nepodporuješ svou myšlenku, naopak.

                    • Janika

                      Nenapsala jsem zaměstnanci a zaměstnavatelé, ale pracující a vlastníci. To jsou odlišné kategorie. A jaképak extrémy. Pravicové strany volí převážně pracující, zrovna tak levicové, protože pracujícího lidu je prostě většina.

            • Seal

              To mi tedy Tarasi řekněte, která část levice má „stejný odsuzující náhled“ jako třeba pravicoví populisté vz. Okamura nebo dokonce vyložení náckové, které kolem sebe shromažďuje Adam B. Bartoš? Vždyť i KSČM v tom svém prohlášení k demonstracím, které se konaly 6. 2. 2016, nejenom kritizuje nemožnou politiku EU v případě uprchlické krize, ale současně se právě od té druhé strany vyloženě distancuje: „KSČM však současně zásadně odmítá šíření jakékoliv formy xenofobie a podněcování nenávisti k lidem pro jejich původ a přesvědčení. Stejně tak odmítáme zneužívání těchto obav k politickým účelům.“ Jediný případ, který by snad šel zmínit, je skutečnost, že Velebovi „Zemanovci“ a Okamurovci teď začali stavět společné kandidátky do krajských voleb. Má to ale hned dva háčky:
              1. Od Veleby dal po volebním neúspěchu SPO(Z) už dávno ruce pryč i Zeman, což se tenhle pán snaží vyvažovat stupňovaným populismem.
              2. Ten pán sice byl kdysi u komunistů, ale po Velké sametové se už jednoznačně stavěl do řad české vesnické maloburžoazie (spoluzakladatel Strany venkova, tajemník Českmoravského svazu zemědělských podnikatelů, šéf Zemědělské komory).
              Takže kromě Veleby, který teatrálně podporuje „levicového prezidenta“ (přičemž už dávno není jasné, jestli to Veleba dělá pro Zemana, anebo naopak kvůli sobě), fakt nevím o žádné organizované levici, která by v dnešní situaci dělala to, co si tak úporně/opakovaně přejete. Včera jsem se třeba díval na povolební prohlášení Katji Kipling (Die Linke)a její vzkaz byl jasný: I když ztrácíme volební hlasy, ze svých základních principů neustoupíme. Může vám to připadat krátkozraké nebo třeba z nějakého důvodu nebezpečné, můžete jim klidně nadávat nebo se i smát, ale tím jenom potvrdíte, že jim nerozumíte, protože se v těch socioekonomických východiscích včetně podílu historické paměti nacházíte asi někde jinde. Na Slovensku měla prakticky stejné povolební prohlášení i Vzdor-strana práce, o jejíž existenci ovšem běžný uživatel českého internetu prakticky ani neví, že existuje: „Otvorene priznávame, že sme síce neočakávali veľké číslo, ale očakávali sme lepší výsledok. Volebnú porážku berieme na vedomie, zároveň sme si však vedomí, že hlásame pravdu ktorú treba nasledovať nekompromisne ďalej, napriek tomu, že dnes v spoločnosti panujú iné témy a povedomie. Čo je dnes dôležité a púta pozornosť, zajtra už nemusí. Až príde doba našich myšlienok a činov, musíme byť na ňu pripravení. Odmietame populizmus a teda prispôsobovanie našich názorov tomu, čo chcú ľudia momentálne počuť. Môžeme upravovať taktiku a stratégiu, ale podstatu svojho presvedčenia nikdy!“
              Věřím tomu, že řada lidí by si tak nějak povědomě, „ze slušnosti“, přála volit levici, kdyby se ovšem ta či ona partaj současně chovala podle jejich konkrétních představ. Jenže to je přesně to, co od tzv. fundamentální levice, která staví na politickém přesvědčení, čekat nemůžete. Přátelská rada: Pokud chcete politiku konzumovat jenom u voleb (bez ohledu na svoje psaní), hoďte to raději socanům. Ti se vám vždycky dostatečně rozevřou, abyste se u nich našel třeba i se svojí konkrétní představou sociálního státu. Jenom po nich halt ani dneska nemůžete chtít, aby současně vytvářeli nějakou otevřenou ultranacionalistickou frontu proti té „invazi“ různých běženců, aka kozomrdů, čmoudů, negrů atd. Na takhle otevřenou hru vám totiž nepřistoupí ani Chovanec nebo Hašek, kteří ale na vás vcelku srozumitelně mrkají, že všechna nepříjemná rozhodnutí EU ve věci uprchlíků se budou aktivně snažit bojkotovat. Buď zkrátka ten tik v jejich oku vidíte a jste ochoten ho akceptovat, anebo halt nakonec dopadnete jako stoupenci Ficova sociálního státu po volbách: Povolební smetanu bude lízat slovenská pravice; tedas ne ta Sulíkova „antisystémová“, ale naopak ta druhá, pro kterou šéfideolog Ficova levicového křídla už oprášil poněkud pozapomenutý název – státotvorná.

              • taras2

                Odsuzující názor na migrantskou krizi není otázkou ideologickou, tedy levicovou nebo pravicovou, ale otázkou právní, otázkou technických možností a otázkou čistě rozumovou, racionální. Všechny tyto principy byly porušeny a ti, kteří tomu tleskají, to odnesou politicky (ztráta voličských hlasů) a doufejme i občanskou pověstí. A bude to v pořádku, protože za blbost se musí platit a blbce je nutno pranýřovat.

                Co se mě týká, několikrát jsem prohlásil, že na současném politickém jevišti nejsem zastoupen a zřejmě k příštím volbám (poprvé po převratu) nepůjdu, neboť nemám komu dát hlas. A to už nějakou dobu, nejenom v souvislosti s migranty.

                Die Linke spáchala politickou sebevraždu, stejně jako Zelení a CDU. Neboť odpor občanů proti vítačům zdaleka není u konce, bude dále gradovat, tak, jak se důsledky toho, že se do Evropy natahují převážně neintegrovatelní, nevzdělatelní, na sociálních dávkách zcela závislí, kriminální, zločinné náboženství vyznávající primitivové, projeví na každodenním životě domorodců a na ohrožení státního rozpočtu v sociální oblasti. Bude to gradovat, protože ten proud není schopná EU zastavit, právě proto, že je neschopná. Už na počátku, v létě, jsem říkal, že idiotské chování politiků vyvolá ze záhrobí zlé duchy, přičemž AfD je pořád ta lepší možnost.

                • Seal

                  Praktické otázky kolem uprchlické krize byly už mnohkrát probírány, ale kdo se rozhodl nasadit si klapky na oči, aby neviděl, tak halt nevidí. K vaší případné volební neúčasti má spíš kladný vztah, protože sám volím v hodně výjimečných situacích, které ve mě samy dokážou vzbudit pocit krajní naléhavosti. No a pokud jde o ty politické sebevraždy: Praxe mě naučila vážit si lidí, kteří jsou schopni otevřeně zastávat svůj názor. Sice s nimi nebývá vždycky lehké pořízení, ale na druhou stranu je pak ně hodně velké spolehnutí. Na rozdíl od těch druhých, přizpůsobivých, kteří vám sice jako odezírají z úst, ale přitom vás klidně při nejbližší příležitosti podrazí. Už výsledky voleb ve Francii ukázaly, že tzv. parlamentní demokracie se stane obrannou lajnou, ze které budou vytlačovány strany toho typu, které v Německu teď představuje AfD. Parlamentní levice díky tomu bude musít jít na větší systémové kompromisy, ale těžko zatím třeba AfD dosáhne nečeho jiného, než že si Merkel strhne tu sluníčkovou masku, což se už ve skutečnosti před pár měsíci stalo.

                  • taras2

                    Jenže ve chvíli, kdy strany typu AfD získají více než třicet procent hlasů, a to se lehce může stát, pokud si dnešní situaci budeme logicky projektovat na dva roky dopředu, pak se „obranná lajna demokratických stran“ stane bezmocnou proti rozzuřenému občanskému davu. A pak není nic nemožné, jak říká slogan Mazdy, a to je to hlavní nebezpečí, spočívá v nevypočitatelnosti dalšího vývoje.

                    • Seal

                      Rizikových scénářů, a to už v kratším časovém horizontu, je víc.

      • Asfalt

        Původní fašisté rasovou nesnášenlivost vytvářeli jen verbálně, ti dnešní už přešli rovnou na věcné plnění svými válkami a hromadnými migračními přesuny proti vůli lidu. Vedle těch nadřazených patentem na rozum, co je „svoboda a demokracie“, tu tak budeme mít i ty druhé nadřazené rasou.
        Jo, jo, jednoduchá třicátá minulého století, kdy ultrapravicoví extrémisti (fašisti) byli jenom jedni, ne hned dvě odrůdy ve vzájemné symbioze (jední uprchlíky bombardují a dodávají, druzí je mlátí tam, kam prchají). Mluvím o skutečných uprchlících, kteří opravdu prchají před sexuálním otroctvím apod., nemluvím o migrantech, kteří si sem přichází s vidiou, že si zde budou cpát břicha a znásilňovat školačky místo práce.

    • tresen

      Eco popsal rysy fašismu v době, kdy po syrských uprchlících nebylo ani vidu ani slechu. V době, kdy se Syřani dožívali vyššího věku než mnohé národy v Evropě, kdy 80% z nich chodilo na střední školy a 60% pracovalo ve službách. Jejich způsob života, včetně náboženského zanícení, se od toho našeho /až na to, že žili v autoritativním režimu, který krutě postihoval veškerou opozici/, nijak zvlášť nelišil.
      Když si dnes přečtou ten Ecův text, co jiného si mohou pomyslet o těch, co je mají za podlidi a nazývají je kozomrdy, o těch, co si uprchlíky berou jako záminku pro zavedení vlády pevné ruky a likvidaci evropských humanistických hodnot, než že směřují k fašismu, pokud se už k němu nehlásí přímo?

  5. Asfalt

    Maskování hlavního antagonistického rozporu mezi mezi prací a bezpracným přivlastňováním přece vidíme všude. Středověk nemaskoval tento rozpor bohem, jež dal nadřazenost jedněch a nutnost poslušnosti druhých s příslibem posmrtné blaženosti?
    Liberální kapitalismus nemaskuje tento rozpor nejrůznějšími rozumy a „teoriemi“?
    Podaná definice se mi líbí, je nápaditá, ale pokud ji nějak nevylepšíme, svou tautologií nic nedefinuje.

    Fašismus je podle mě extremní podoba kapitalismu, která má svoji klasickou i moderní formu. Na rozdíl od jiných hlavních ideologických proudů novověku (konzervatismus, liberalismus, socialismus) nemá vyprofilované ideové zakotvení, jež nahrazuje, a vyznačuje se tak, iracionalismem působícím na city a pudy lidí, čímž rychle získává své příznivce. Proto je ve své variabilitě těžko uchopitelný.
    Iracionalismus pak má v moderní (dnešní liberální fašismus v USA) i klasické formě minulého století tyto hlavní společné znaky: šovinismus, porušování základních právních a morálních zásad spojené se ztrátou humánních hodnot (sklon k násilí, mezinárodní agrese, zločiny proti lidskosti, sociální darwinismus) a vyhraněná intolerance (od antikomunismu přes rusofobii až po antisemitismus).

    Realizace v politickém režimu je prováděna ať už formální nebo neformální deliberalizací politického systému včetně sepětí vlády elit a sdělovacích prostředků. Ty pak vytváří neexistující virtuální realitu za účelem manipulace lidí. Podstatou je plnění potřeb privátního velkokapitálu (často vojenskoprůmyslového komplexu) včetně základní potřeby zachování kapitalismu zvláště v době krize. Jde o reakční účelovou variabilní ideologii bránící uchopení moci neprivilegovanými, zejména levicovými silami, a to i za cenu jejich fyzické likvidace (klasická forma).
    Mussoliniho svazy pak nebyly ani tak svazem zaměstnanců se zaměstnavateli, ale svazy bojovníků, jež namísto nějaké spolupráce naopak na objednávku některých zaměstnavatelů i fyzicky likvidovaly neposlušné zaměstnance, odboráře a komunisty. Jistě, klasický fašismus se kolektivismem (symbolizovaný svazem prutů) vyznačoval, ale tento národní kolektivismus měl účel vyhraněného mezinárodního individualismu, někde dotaženého až k tomu bezohlednému sociálnímu darwinismu (v tom symbolu kolektivismu je kromě proutí i sekera, co do kolektivismu už nepatří).

    Ano, dnešní fašismus kolektivismus amerického národa a jeho nějaký vyhraněný nacionalismus jak za minulého století již moc nepotřebuje, stačí jen Obamou proklamovaná ultrapravicová vyjímečnost opravňující kroutit rukama jiným, neformální politická deliberalizace dvou provázaných stran (takže reálně věčná vláda jedné strany či elity jak za nacistů) a iracionalita bez zásad a skurpulí účelově působící na city, jež je pečlivě střežená virtuální realitou ovládnutého mediálního mainstreamu. Ano, vnitropoliticky je dnes místo trvrdé moci uplatňována spíše měkká moc a místo konzervativnho fašismu lze mluvit o liberálním. Pokud se ale takový režim změní do klasické formy, kdo s tím co udělá?

    • Ondřej

      Zkuste tento svůj traktát napsat v USA, Rusku (stačí vyměnit slovíčka nadnárodní firmy za narodni oligarchy, vojenskoprumyslovy komplex klidně ponechte) a Číně (tam namísto výše uvedených slovních spojení dejte kapitalisticke firmy řízené stranickým sekretariátem skrze najaté manažery, vojenskoprumyslovy komplex klidně ponechte) a pak pozorujte co se vám stane. Podle toho si pak jen úpravte ty detaily, tedy jestli se vám z basy podaří vynést „opravenou“ verzi ve formě motaku. Jinak to máte správně:-).

      • Asfalt

        Ano, kapitalismus je vždy o sepětí privátní ekonomické moci s tou veřejnou státní. Je to tak v USA i Rusku. Ale přece jen, snad nepopířáte, že to není Rusko, kdo přepadává cizí země a je pak zemí destinace majetků z privatizace jejich zdrojů. Ano, sepětí je všuje, ale jen fašismus drancuje cizí zdroje za použití prostředků státní moci (armády). I to novověké otrokářství při navážení černochů v řetězech z Afriky do Británie a USA bylo prováděno privátními prostředky za privátní peníze.
        Ano v Číně tam jsou některé podniky nebo části podniků „řízené stranickým sekretariátem skrze najaté manažery“. Ale je pak zisk příjmem veřejného rozpočtu, nebo jde o privátních kapes na uplácení politiků a profesionálních rozvracečů států?

        Kde je v Číně a Rusku ten iracionalismus, vytváření virtuální reality a utililitární přístup k základním právním a mravním principům se ztrátou humanity dotažený až do průmyslového zabíjení ať už drony nebo plynovými komorami atd. atd.???

        Ano, to, co vidíme v kapitalismu, nalézáme i ve fašismu, neboť fašismus je odrůdou kapitalismu. Jde pak o to, kam až to ten kapitalismus dotáhl. Zda zůstává liberálním kapitalismem, nebo už je liberálním fašismem, nebo to dotáhne až na ten klasický fašismus.

      • Jirka

        Dobrá, Ondřeji, ale „co tím chtěl „básník říci“?
        Že máme tedy důvod být spokojeni, protože nám tu nezbylo nic, pro co by sem na nás přletěli házet bomby imbecilové z usa, hrdlořezové z rusi nebo zgumovanci z číny (aneb obhajoba poseroutkovství)?
        Samozřejmě nám zbyla deviza strategické polohy posílená čtvrtstoletím totálně bezhlavého a beznohého teroru prosemitsky zaslepeným tzv.“ekonomickým“ mediálně a dnes především digitálně řízeným systémem, jež nás dál decimuje nejen hospodářsky, ale hlavně mentálně.
        Znamená to ale, že nám do země řádu „laciného švýcarska“ současné pseoudoelity už schází jen adaptace na azylovou zemi první volby pro zbohatlé fašounky(všeho světa) s rukama od krve, tedy máme ctít profil posedlosti normami dodnes dochovaný v alpské zemi nedotčené a notně zbohatlé oběma světovými jako v nějakém skanzenu, a proto tu teď nutně musíme už jen dobudovat to fašounství/náckovství, nejlíp nějakým zmorednizovaným goebblesovským stylem? ( např. tytrubko.com/watch?v=pAXG5HtSUc4 )
        Nemyslím si, že je moudré klesnout k volbě přežití za cenu kapitalistického podnikavectví ve formě poskytování zázemí pro ubožáky formátu výše uvedené globálně militárni mediálně udržované „elity“ současnosti, jimž tu za každý uroněný frfník ochotně a poníženě lížeme p…aty způsobem, k jakému by (např.) syřan ni afghánec se zbytkem ducha a cti (tj. krom hamída k.) neklesl ani za cenu vlastního života; banejsem přesvědčený, že naše bezpáteřnost a bezmezná servilita je jediná deviza, krom geografické polohy, tedy cesta, kterou se nutně musíme dát.
        Ba dokonce mám odvahu se otevřeně postavit za každou lidštější alternativu a žít ji bez ohledu na to, co se děje kolem a těžko mě zastraší vámi konstatovaná skutečnost, že jen za objektivní přehled o tom, jak se věci mají hrozí kriminál a perzekuce ve většině států na téhlekouli, ana je ve skutečnosti „Ze mě“(generována), rozuměj její stav a vztahy na ní se přímo odvíjí, přesněji zrcadlí, právě od mého/našeho postoje a hodnot.
        Fašismus začíná tam, kde (jakákoli) pravidla, zákony, normy a zájmy získají navrch nad lidskostí; a taky tam končí, jak ukázal norimb.proces, kde se všichni obžalovaní(pravdivě) hájili tím, že jednali podle platných zákonů a norem. Ppřesto byli odsouzeni a vesměs dostali provaz se zdůvodněním, že jejich jednání bylo nehumánní.
        Možná bude znova nutné se na čas schovat, tak jako to teď potkává syřany uprostřed hladovosti amíka s rusem, nebo afričany, jejichž země západ vypumpoval v minulosti, ale věřte, že na každou cundolízu se vaří voda a není nutné se jí proto bát a zastávat, ani dočasně, tak jako taky není myslím moudré brát vítr z plachet těm, kteří vědí a přesto mají ještě odvahu vhled sdílet.

        • Ondřej

          Jen to, že máme pořad nějaké prostředky proti tomu co se nám nelíbí dělat. Pišme petice, sbirejme podpisy, zakladejme občanská sdružení. Není to jen o volbách 1x za 4 roky. Problém ale nastává v okamžiku, kdy se namísto toho proti čemu jsme, máme shodnout pro co jsme. To pak přijde na řadu hastereni, obviňování těch co si představují něco odlišného ze zrádců atp. Ve finále to pak dopadá jako na Slovensku a dalších zemich, kde mají v platnosti všeobecně referendum že když se už k něčemu koná, ve finále k němu přijde jen mo lidí a není pak platné. Takže nemůžeme si za to tak trochu i my sami?

          • hank

            http://www.blisty.cz/art/81525.html

            Občanský princip versus princip identity v politické praxi. X-krát se lidi přesvědčili, že popření prvního ve prospěch druhého skončilo pokaždé dějinným průserem, stejně to není nic platné. Já to tu melu pořád dokolečka, ale nemůžu si pomoct: Každá další generace je po vymření předchozí generace pamětníků těch průserů odsouzena k tomu, by si je zopakovala.

          • hank

            A ještě jmenovitě Ondřejovi k jeho vstupu 13. 03. 15:21: Ano, toto koresponduje s mým přesvědčením, že změna musí vzniknout zdola. Jenže všichni zdejší liberálové, zelení a jiní proponenti (proponenti často jen hubou a ze zištných nebo mocenských důvodů, ale to se většinou poznalo až časem…) občanského principu v politice ho tady různými způsoby dokázali tak zprofanovat, že teď už paradoxně k jeho obraně zbývají jen anarchisti a jiní „androši“, kteří ovšem mají ještě menší potenciál ovlivnit majoritu než mainstream a „sluníčkáři“, nemluvě o tom, že rádoby „občanská“ společnost v současném mainstreamovém balení je to poslední, co by chtěli vědomě hájit…

            A mimochodem 99% proponentů identitárního principu za něj schovává taky hlavně své mocenské cíle, a to přesně je důvod, proč si myslím, že ta část národa, která jim na to skáče, je úplně blbá. Ona totiž neví, že to, čím „identitáři“ vyhrožují neexistujícím veřejným nepřátelům a obětním beránkům – je jedno, jestli jsou to cikáni nebo muslimové, kdyby jich nebylo, byly by vytvořen jiný veřejný nepřítel č. 1 – se v momentě, kdy se chopí moci, obrátí proti jiným náhodně označeným skupinám vytrženým z většiny podle libovolného náhodně vybraného odlišujícího znaku zkrátka proto, že tento druh politiky a politiků toho veřejného nepřítele potřebuje, aby zdůvodnil svoji existenci a politickou praxi. A pak i ti, kdo se dnes za identitářskou politiku do krve bijí, čímž objektivně sehrávají roli těch příslovečných užitečných idiotů, mohou najednou ke svému úděsu zjistit, že se přes noc z nějakého důvodu, který absolutně nemohou ovlivnit, ocitli na seznamu těch, kdo jsou určeni na odstřel…

            No ale kdo chce tam, pomozme mu tam. Proč se asi liberalismu v Čechách nikdy nedařilo?

            • Ondřej

              No já na tu vaši poslední otázku mám vcelku exaktní odpověd, ale to by Čechům moc k duhu nešlo a nemá smysl tady jitřit už tak malé české sebevědomí, takže smiřme se s tím, že liberalismus tu nikdy moc nezakoření. Tedy ve věcech které nesouvisí s plebejskou kulturou, např. k nevěře je tolerantní asi 70% národa, což ve společnost kde naopak liberalismus je vedle konzervativismu více zakořeněn (a navzájem se obohacují) takovou míru tolerance porušování toho nejsvětějšího slibu, ze kterého má vycházet nový život, nenajdete.

              Chtít po někom sebevědomé jednání (občanské iniciativy, protestní akce, nonkonformní přístup k státní moci) hájící asertivně své zájmy, je určujícím faktorem osobní mentality, jestli jsem devótní a chci tak nějak kalnými vodami vždy úspěšně proplout (Janika by řekla, stačí mi když budu přežívat) anebo se postavit za své vlastní mínění a to co považuji za správné i s tím, že to mohou provázet nepřijemnosti a nepohodlí.

              • Nerevar

                Opět zavolám svou oblíbenou afroamerickou lesbickou matku samoživitelku. Jak jde o něco maximálně partikulárního, jdou i Češi do akce a s plným nasazením vyřvávají do světa, že právě tento problém si zaslouží víc pozornosti protože … cože? Jak se vy xenofobní homofobní šovinistická prasata vůbec můžete odvážit se ještě ptát?

                Atakdále.

              • hank

                Mezitím se objevil článek, komentující sice slovenské volby, ale vrcholně aktuální i pro zdejší poměry:
                http://www.blisty.cz/art/81532.html
                Za důležité považuji toto:
                „Proti systému, kapitalizmu, neoľudáci zásadne nevystupujú. Útočia proti niektorým občiansko-právnym konceptom, ktoré súčasná verzia kapitalizmu akceptuje. Zároveň prenášajú frustráciu zo systému na zástupný objekt, čím prispievajú k zníženiu kritiky zameranej na podstatu usporiadania.“ Za neoľudáky si dosaďme zdejší analogické struktury a je tu charakteristika zdejších poměrů jak vyšitá.

                Za přečtení stojí taky tohle:
                http://www.blisty.cz/art/81528.html
                Akorát bych vůči těm 70% národa nebyl tak shovívavý. Koneckonců nejsem politik, tak si to můžu dovolit říct – ne snad že jsou lidi blbí, ale že jsou zblblí, a to právě díky intenzivní snaze médií a politiků. Navíc se těžko rozlišuje zblblost způsobená sociálními poměry znemožňujícími celým skupinám lepší vzdělání a přístup k informacím od zblblosti coby důsledku lenosti ducha. Je sice pravda, že mediální i jiná propaganda a činnost politiků lenost ducha podporují všemi nástroji – a že jich mají bohatě – ale pro mě jako pamětníka roku 1968 je těžké pochopit, proč se tentýž národ, který se čas od času dokáže vybičovat k takovému vzepětí, opakovaně nechává zblbnout tak snadno, a to ještě během života téže generace. Po mobilizaci roku 1938 přišla 2. republika, po pražském jaru 1968 normalizace (nutno podotknout, že plně v režii předposraných „vlastních“ lidí, Sověti nám do ní vlastně nekecali a František Kriegel byl bohužel jen jeden…), co přišlo po listopadu 89, vidíme sami. A u všeho byla aktivní menšina převlékačů kabátů a pasivní většina postižená leností ducha, která se posléze po další změně začala stavět do pozice obětí. Jenže žádný, ani ten nejhnusnější režim nemůže existovat bez aspoň tiché a pasivní většinové spoluúčasti. Čímž míním především spoluúčast těch, kdo sice proti režimu něco „odvážně“ vykřikují (nebo jako ten normalizační občánek podle definice jistého V.K. odvážně podvracejí režim rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví…), ale každým otevřením šrajtofle ho ve skutečnosti podporují.

                Jak se říká u nás na Moravě: Horší jak dyš sa nemože je, dyš sa nechce. Pracovní závěr, který z toho lze vyvodit, je tento: Lidi o demokracii ve své většině nestojí, protože demokracie – ve smyslu práva i aspoň morální zodpovědnosti spolurozhodovat o veřejných věcech – vyžaduje přemýšlení a právě přemýšlet, natož nést aspoň malý díl spoluzodpovědnosti, se většině lidí nechce.

                • Ondřej

                  „Pracovní závěr, který z toho lze vyvodit, je tento: Lidi o demokracii ve své většině nestojí, protože demokracie – ve smyslu práva i aspoň morální zodpovědnosti spolurozhodovat o veřejných věcech – vyžaduje přemýšlení a právě přemýšlet, natož nést aspoň malý díl spoluzodpovědnosti, se většině lidí nechce.“

                  Tento závěr je sice strašný, hanku, ale já si myslím totéž, i když nahlas to moc neříkám, protože si pořád myslím, že nad lidmi by se předčasně neměla lámat hůl a věřit by se mělo v to, že přeci jen když umíme dát ADŘE při tsunami v Indonésii desítky milionů, pro lidi a do místa, kam se většina našinců nikdy nepodívá, že to s námi není ještě tak špatné, a i když odkliknout dárcovskou SMSKu je jednoduché a nic krom (pro někoho možná i nemálo) peněz nic dalšího nestojí, že to taky není zase tak málo a že když toto dokážeme, že bychom zvládli i to, kdy se namísto peněz musí věnovat osobní čas a iniciativa. Jestli jsme dokázali za socialismu (a toto nijak neparoduji, jako jednu z málo věcí toto vidím jako chválihodnou aktivitu) v akcích Z si sami stavět veřejně prospěšná zařízení, pak bychom to dokázali i dnes v občanských sdruženích politickém aktivismu.

                • Nerevar

                  Že by nakonec řece jenom něco bylo na staré známé tezi o (ekonomické) základně a (kulturní) nadstavbě? Dokud není alespoň příslib plného žaludku a suchého pelechu, na pseudoaktivity na „sociálních“ sítích většina lidí vykašle, i kdyby byly ušlechtilé sebevíc. A nakonec se rádi přidají k fašistům. Což bude jen začátek.

                  • hank

                    Bylo celkem objektivně prokázáno, že tam, kde demokracie aspoň trochu funguje, je ten příslib plného žaludku a suchého pelechu reálnější než jinde. Navíc zastávám podobný názor jako Ilona Švihlíková – to předchozí zjištění se už dávno mělo promítnout i do ekonomické praxe. Už jsem to tu někde napsal: Každý by měl mít právo spolurozhodovat o výsledcích své práce a prostředcích své obživy. Zásada, že demokracie končí před branou fabriky, už dávno měla být vykázána na smetiště dějin.

                    Život mě ale naučil, že kdykoli někdo dělá advokáta chudým, kteří o to nestojí, dostane za to od těch chudých místo poděkování ještě přes hubu. Jinak řečeno, většina společnost se k tomu musí propracovat vlastním poznáním a vlastní praxí. No vida, a zase jsme u rozporu postojů a zájmů, u tříd o sobě a pro sebe. Ono je to pořád dokolečka jedno a totéž.

                    • Nerevar

                      Přinejmenším stejně objektivně je dnes a denně prokazováno, jaké vyhlídky mají v „demokratických“ zemích ti, co nejsou úplně na špici – to jest úplná většina.
                      Ilona Švihlíková je krotká jak čivava: štěká hlasitě, ale dává si zatraceného majzla.
                      Fabrika (obecně: byznys) se už dávno pevně usadila v parlamentech „demokratických“ zemí. A má vždycky dost ochotných poskoků, když potřebuje ukázat, kdo je tu šéf.
                      Advokát/doktor chudých nesmí očekávat vděk, většinou to schytá právě od „svých“. To jen dokazuje pravdivost tvrzení o významu předvoje (avantgardy). Že to si kdysi straníci uzákonili v ústavě (a nezabralo to), neznamená, že to není pravda.

                    • Ondřej

                      Poslední odstavec, hanku, do kamene tesat. Proto se marxleninisté nikdy neshodnou s alternativními pohledy na demokratickou verzi socialismu a na kapitalismu nezávislém komunitarismu. Žádná revoluce (celosvětová už vůbec ne) kterou by proletáři poslali kapitalisty na smetiště dějin (ať by tím smetištěm měla být obdoba pracovních lágrů jako za komunismu nebo by prostě jim byl vyvlastněn majetek a oni vyhnáni někam do vyhnanství – integraci do společnosti těch, co z nich učinili lidi 2.kategorie by asi oni sami nevěřili, protože oboustranná nenávist by terminovala jakoukoli možnou spolupráci na oboustranně dobrovolné a VZÁJEMNĚ PROSPĚŠNÉ bázi), takže spekulace o tom, jak by měl vypadat „nový socialismus“, zda-li jako další pokus o třídní revanš se všemi konotacemi terminálního zápasu dvou tříd – ANEBO – pro rudé konzervativce „nepřijatelná“ kolaborace, která by měla za účinek vyšší kvalitu života, pracovního zařazení zaměstnanců (částečně by se stávali partnery vlastníkům, ovšem jen tam, kde by to mělo smysl) prostě ekonomika i společnost by se jinými „poststrukturalistickými“ (a jsme zase u těch postmodernistů Focaulta a Derridy) prostředky samo transformovala (už nemusíte chodit jen za bankéři jako synonymem buržuje co na vás parazituje, ale půjčíte si prostě od lidí sdružených do nějakého družstva, dostanete peníze z grantů, formou odměn vypsaných do nějaké soutěže, crowdfundingem pro start-up projekty atd.).

                      Takže bude se měnit struktura placené práce, prostě lidé co se budou dožívat stále vyššího věku si budou platit lepší a komfortnější servis/asistenční služby, prostě LDN a klasické domovy důchodců zmizí jako relikt socialismu „referentů pro dodavatelsko-odběratelské vztahy“ a žen jeřábnic dělající na směny, pro těžce nemocné zbudou jen hospicy (i ty se dnes přesouvají směrem domů k pacientovi, tzn. končí doba externalizací zdrojů a zase se, alespoň v něčem, vrátí domácí práce, které si budeme na základě nějakého pojistného plnění dělat sami a pojišťovna nám to bude platit, atd.) je tu velký prostor pro změny ve struktuře práce, i ve struktuře zaměstnanosti a TYPU zaměstnavatelů. Tyto výzvy prostě budou vyžadovat připravenost sociální liberálních stran, sociální demokracie a „Nové levice“ obecně , Zelených a dalších alternativních stran typu ekologických a sociálních hnutí atd. sdružení typu KLINIKA.

                      Prostě končí doba KONZERVATIVCŮ, ať rudých či modrých s reminiscencemi na doby hnědé, kdy lidé namísto „eventů“ na Facebooku, chodili do pivnic poslouchat „excitované losery“ z lidu něco blábolit o národu a jejich kořenech, tohle dnes už vážně nikdo (alespoň z mladých co mají aslespoň ono „klasické“ vzdělání) poslouchat nebude. Nakonec nastane i doba postmaterialistická, kdy lidé budu více než nakupovat, chtít čerpat nějaké služby nebo ještě lépe více si užívat hodnot jako je nezastavěná divoká příroda, možnost putování bezmotorovými prostředky (to jistě máte i dnes, ale jen v pár místech světa, ve vyspělých zemích jen v USA a Kanadě) že budou vytvářet „nature zones“ s minimem technického pokroku – lidé se na ně sami složí a vykoupí si tak „urbanistické“ projekty pro dolních 10 mil. pracujících, toužících po supermarketech a průmyslových zonách,), prostě vzniknou obrovské rezervace s možností volného průchodu jimi, putování jimi a i něčeho na způsob kočovného života jako bylo v USA v době 30.let a ještě před dobou komerčního trampingu. Toto vše se dá „koupit“ tím, že prostě budu žít jiný styl života, budu jinak pracovat a budu do značné míry nezávislým na velkých korporacích. Prostě přijdu mezi lidi, pobudu u nich, odpracují si u nich něco na poli, na statku (ano nová doba předpokládá i rozdělění agrikulturního způsobu života, budou se zakládat samozásobitelské statky, samostatně hospodařící komuny. A že se lidstvo začne dělit – na progresivní s alternativním způsobem života – který budou využívat i bohatí z měst, kdy budou třeba pracovat jen 6-8 měsíců v roce a na zbytek se stanou trempy a kočovníky, a na takový ten „trumpovsko-zemanovský“ zbytek shánějící slevy v Lidlu/Wal-Martu a toužící prožít dovolenou v Chorvatsku nebo zábavu v Disneylandu a zábavních parcích co je jimi posetá Californie a co se klasickými „vidláckými“ zábavami ve stylu westernových rodeo show jen hemží. Prostě časy a i onen „way of living“ se změní i v zemích, kde mají tradicionalisté silné kořeny. Ale i alternativci. A tím je Severní Amerika jako kontinent více proslulá než Evropa.

                      Agrokombináty Babišova typu masové vyrábějící „shit“ potraviny budou vyráběné už jen s cílem vývozu na Východ a do rozvojových zemí, a i ty rozlehlé pole se více z životního prostředí centra ropy stáhnou na východ (Ukrajinu, Balkán, Rusko), západní Evropa bude čím dál tím více odmítat velké řepkové lány a obří skleníky, pak bude více chtít onu prostupnost krajinou a úrodná pole jen pro vlastní potřebu, takže přibude více na hodnotě ona vysmívaná „krajinotvorba“ jako životní prostor a majetek všech….Přestane se draze dotovat devastace krajiny chemickým pěstěním nekvalitních potravin nebo jejich polotovarů s cílem vývozu jich do levných krajů..

                      Takže je toto spíše na mladých a na nějaké nové generaci „ECO-HIPPIES“. Mladí se budou zajímat o studijní a pracovní pobyty v zahraničí, alternativní práce, humanitární a ekologické iniciativy s přesahem globálních světových problémů (jaké to teď aktuálně jsou asi všichni ví). Chápu malého českého člověka co se cítí frustrován, že se nikdo nestará o dopravní obslužnost v Horní Dolní, ale to má řešit místní samospráva a na druhou stranu, mít za elitáře ty, co zachraňují deštné pralesy v Amazonii a velryby v Polynésii, je projevem malosti a nízkého rozhledu a nakonec tací lidé jednají jako klasičtí pravičáci. Starají se o to, co se mi bezprostředně týká a maximalizují svůj osobní užitek.

                      Co je mi potom že hladiny oceánů stoupnou o 4cm, tak holt bude moře sahat až ke Klagenfurtu a celá Andaluzie se stane královstvím delfínů a želv mající rádi mělké šelfy a nikoli turistů a hoteliérů. Prostě sociální mikrosystémy a globalizace si nebudou konkurovat ani stát v cestě, jen je potřeba tomu uzpůsobit ekonomiku a hlavně – myšlení nás lidí.

                    • hans

                      Bože dobrý, a já jsem myslel, že sny fantastů o světlých zítřcích, které se na nás snesou bez důvodu jen tak (a které velkoryse odhlížejí od fyzikálních, biologických, ekologických i ekonomických limitů světa), mají lidi za směšné nesmysly dobré tak pro seriály typu Star treku. nechápu, jak někoho vůbec může zkusit něco takového brát vážně.

    • Janika

      Asfalte, díky, že jste si jako jeden z mála vůbec té definice všimnul :-).
      Je tam ale problém s tím výkladem slova „maskování“ – to je ve smyslu nikoliv omlouvání, vysvětlování, odůvodňování, ale ve smyslu naprostého ignorování a zastírání, jakoby to nebylo. Pak to dává smysl jiný. Asi bude příčina v mém nepřesném překladu, byla jsem si toho vědoma a proto jsem tam dala text i v ruštině, aby to případně mohl někdo korigovat.

      • Asfalt

        Já děkuji za odpověď. Rozumím Vám. Nicméně slovo „maskovat“ je eufemismem Když už tak slovo „kamuflovat“ by tomu dodalo kapku šťávy a trochu více pravdy :)

        Nicméně nejsprávnější je asi tato citace

        Lev Trockij: FAŠISMUS. Co to je a jak ho porazit? dostupné z https://www.marxists.org/cestina/trocky/1940/Fasismus.pdf

        Pokud výrobní prostředky zůstanou v rukou malého počtu kapitalistů, pak pro společnost není úniku. Je odsouzena jít z krize do krize, z nouze do bídy, ze špatného
        do horšího. V různých zemích se zchátralost a rozklad kapitalismu projevuje různými způsoby
        a nestejnoměrně. Ale základní rysy tohoto procesu jsou všude stejné. Buržoazie vede společnost
        k úplnému úpadku. Není schopna zajistit lidem ani chleba, ani mír. To je důvod, proč nemůže
        připustit demokratický pořádek. Je nucena rozdrtit dělníky a rolníky za použití fyzického
        násilí. Nespokojenost dělníků a rolníků se nicméně nedá ukončit samotnou policií. Tím víc, že je
        často nemožné donutit armádu pochodovat proti lidu. Začíná to rozkladem a končí přecházením
        velké části vojáků na stranu lidu. Proto musí finanční kapitál vytvořit zvláštní ozbrojené bandy,
        vycvičené k boji proti dělníkům stejně, jako se někteří psi cvičí na hony. Historická funkce fašismu
        spočívá v rozdrcení dělnické třídy, rozbití jejích organizací a potlačení politických svobod, pokud
        kapitalisté nejsou schopni vládnout a ovládat pomocí demokratických mechanismů.

        Takže bychom měli podle očitého svědka historických údálostí mluvit o maskování antagonistických rozporů metodou utlučení vykořisťovaného do němoty. Chápu, moc dlouhé a nepříliš akademicky uhlazené. Proto v naší definiční tvorbě přistoupím na zněžnění i zkrácení, pokud je navrhnete :)

        • Nerevar

          Bohužel, Trockij dostal nekonec do hlavy cepínem a nic na tom nemění ani skutečnost, že to byl právě on, kdo prakticky z ničeho postavil Rudou armádu. Ani jeho ani nikoho dalšího nenapadlo, že přijde nějaký postmodernismus úspěšně a nadlouho vykáže hledání pravdy mezi nejhorší omyly historie. Včetně rozehnání dělnické třídy až do úrovně feudalismu, kam se hrabe Mussolini …

  6. ZET

    Z toho vyplývá, že určité korporace si určí nějaké priority v dané zemi. Najdou si mluvčího, který ve jménu národa prosazuje jejich agendu. Viz Pinochet. Národ je líčen jako oběť, ale z druhé strany jsou zveličovány jeho dějiny, kultura, hodnota. Viz Mussolini. Poprávu tedy většina obyvatel se přidává ke svému vůdci a žádá potrestání zrádců, přijímá s radostí určitá omezení a nařízení, s jejichž pomocí zničí zrádce a odpadlíky. Viz Ukrové. Jestliže je národ vyhlášen za árijskou rasu, může se cítit pověřen vychovávat nebo ničit i národy neárijské. Viz Hitler.

    Podle tohoto vzoru je dnes většina vlád v čele s EU jednoznačně tohoto typu. Nemohou jinak, je to otázka přežití. Korporace jsou velmi mocné. Kdo se nepodvolí je zničen. Viz Kaddáfí, Saddám Husajn……………….

    • Asfalt

      Souhlas, ale pokud reagujete na Hanka, který říká, že fašismu se také říkalo korporativismus, pak to není ten důvod.
      Korporativismus je Mussoliniho myšlenka nahranit v kapitalismu nefungující stranický systém systémem stavovské demokracie. Parlament tak nebyl složen ze zástupců lidu na základě stranického klíče, ale ze zástupců lidu podle profesního klíče, tj. korporativního zájmu (něco jako ve středověku stavovské sněmy, z nichž zůstala v kapitalismu jen vláda jednoho stavu, jen těch stavů mělo být víc s klíčem profesním).
      Uvedeným modelem mělo dojít i k tomu „maskování“ antagonismu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (v politických korporacích byli zastoupení oba). Jednalo se rovněž o pokus třetí cesty mezi kapitalismem a socialismem, kde vlastníctví výrobních prostředků mělo zůstat sice soukromé, ale zájem mělo plnit veřejný, konkrétně narodní (v prostředí vyhroceného nacionalismu). Důvodem bylo, že klasický fašismus byl totiž jak antikapitalistický, tak antisocialistický. Dnes zůstal už jen ten antikomunismus jako podstata věci vůbec (účelem fašismu je zachování kapitalismu za každou cenu včetně milionů mrtvých).
      V Německu se korporativní model státu myslím neprosadil. Zkrátka, tak jako Kaddafi napsal Zelenou knihu a v ní nefunkční stranickou demokracii nahradil něčím jiným, Mussolini napsal Chartu práce a zavedl jiný systém, než je nám známý systém parlamentní demokracie. Odtud ten název, který s dnešními korporacemi jako obchodními společnostmi podle práva obchodního nemá moc co dočinění. I dnes o korporátním modelu státu někteří neokryptofašisté někdy koketují – jedna s podobnými myšlenkami kandidovala i na prezidentku ČR.

  7. MaB

    Ty definice S. Lopatnikova s „já a ty“ jsou velmi názorné – obdivuji jeho umění málo slovy říci podstatné..

    I tato, ve stejném duchu, je výstižná, autorem je Marc Escayrol :

    „Ve fašistickém režimu se neučí „já jsem, ty jsi“, ale „já nenávidím, ty následuješ““
    „Dans un régime fasciste, on n’apprend pas „“je suis, tu es““ mais „“je hais, tu suis““
    [ „ž sui, ty e „……………. „.ž e , ty sui „]

    Její vtip spočívá v tom, že „es“ a „hais“ jsou homonyma – obojí vysloveno [e],
    Stejně tak „suis“ – jsem (sloveso „être“) a „suis – následuji (sloveso „suivre“) – zde jde o homonyma grafická i fonetická.

    Na okraj:
    „Je suis Charlie“ = tedy nejen „Jsem Charlie“, ale dost lidí to chápalo jako „Já následuji Charliho“
    („suivre“ = následovat)…neboli „Po Charlie přijdu na řadu já“.

    • Jirka

      jo, to se Marc E. trefil móc vtipně. jistě je na místě to lingvisticky osvětlit i s dovětkem naznačujícím pravdivě, viz vpravo nahoře, že „po Donbasu přijde řada na nás“

      v širším kontextu, který tu mnozí ve svých/preferovaných definicích výše přirozeně adoptují, je ale také na místě extendovat celou věc o tu podstatnou drobnost, již jsem si už dovolil zmínit výše, že jako je nenávist (a bezhlavé následování) základem fašismu jako „světonázoru“ resp. „světopostoje“, tak základem faš. režimů není tahle nenávist sama o sobě, ale teprve skutečnost, že se ji povedlo silou propagandy shora zakotvit v jejich právních systémech a spol. normách, jejichž neadekvátně striktním (bezhlavým) dodržováním bez zohlednění lidského měřítka následně ospravedlňovaly evidentní rozpory s lidským rozměrem, což vedlo k plošné aplikaci nehumánní perzekuce. a právě stopy téhle nesmyslnosti je možné dones najít právě ve zmíněném Švýcarsku neb např. pochopitelně není adekvátní ani lidské aplikovat pokutu 6tis.EUR za překročení povolené rychlosti bez jakýchkoli způsobených škod, ale v té zemi se takové věci běžně dějí – jde tu o viditelný pozůstatek vysloveně fašistického právního pozitivismu, který tam s nácky co včas zdrhli a jejich potomky dodnes v takové skryté formě přežívá a může nám proto být živým znamením jak poznat, kdy se už děje něco, co není adekvátní a tak úplně v pořádku…viz např. patriot act a jeho aplikace za velkou louží, nebo v menším lokálním měřítku třeba před nějakou dobou zkoušené razie revizorů v pražské mhd v doprovodu ozbrojených tlup policejních těžkooděnců, případně současná brutální medializace virtuální hrozby imigrace s evidentním cílem umělé polarizace společnosti v nacistickém stylu s jasným cílem odvedení pozornosti od podstatných témat(např.extrémní polarizace společnosti v oblasti „socio-ekonomické“ rovná de fakto návratu k feudalismu resp.otrokářství a bezprecedentnímu absolutismu elit bez dohledatelné identity).
      za jádro pudla je zde tedy třeba označit základní podmínku spuštění takového kolotoče, kterou je cílené zdementnění mas pravicově-podnikaveckou (a) právně pozitivistockou propagandou – to je nejnebezpečnější jev naší současnosti co začíná po čtvrtstoletí podle hesla 100xnic umořilo osla evidentně plodit i správné spoluovčany (viz opět můj link výše. a jemu podobné… btw. fakt děsivá budoucnost, zvlášt když znáte ty konve, co si na tom na začátku chtěli jen v parlamentu mastit kapsy prostě proto, že to není zakázané a jimž tohle rito odchovanci co už hore jsou rychle vyfoukli jak začuli, že už plody uzrály a fakt to s minimem investic i rozkazů dobře ponese)

  8. Jednooký

    Fašismus je ideologie/společenský systém, který je založený na maskování hlavního antagonistického rozporu mezi prací a bezpracným přivlastňováním. ©
    Tak táto definícia nemôže byť v demokratických krajinách nikdy prijatá ani oficiálne prezentovaná, pretože je marxistická :-))))

    • hank

      To je samozřejmě kravina. Ve skutečně demokratických zemích se o marxismu běžně učí a veřejně diskutuje. To akorát pseudodemokratické věrchušky zemí typu Česko-Slovenska si uzákonily trestnost i jen pouhých zmínek o třídním boji a plebs jim to sežral, načež se nadšeně vrhl na budování kapitalismu.

  9. MaB

    Co charakterizuje všechny fašistické režimy (od Hitlera, Mussoliniho přes Franca po Suharta a Pinocheta) ?
    Především identifikace nepřítele a potřeba eliminovat vše, co je obecně chápáno jako hrozba nebo protivník.
    Jako první jsou na řadě minority – rasové, etnické, náboženské, intelektuálové, komunisté, teroristé, homosexuálové….atd…atp, proti kterým se lidé spojí v jakési patriotické frenezi.

    Je zarážející, jak se jimi ve své předvolební kampani inspiruje D. Trump. A jaké spojence má ve strachu a nenávisti.
    Jak vidět, „Břicho, z kterého se zrodila zruda, je stale plodné“ (B. Brecht)

    • hans

      Identifikace nepřítele a potřeba eliminovat vše, co je obecně chápáno jako hrozba nebo protivník nespojuje jen fašistické režimy, ale šířeji režimy fašistické, konzervativní a liberální. Proto také typicky liberální Suharta a Pichocheta nesmyslně řadíte k fašistům.

      • Seal

        A co třeba řecká vláda plukovníků? Poněkud znepokojivé, že na stupnici od prohnilé parlamentní demokracie až po nějaký diktátorský režim (krajní polohy) je dneska pro některé lidi docela těžké zvolit si tu méně nebezpečnou formu. Vojenské junty a všeobecně autoritativní režimy jsou mnohem blíže fašismu než liberální demokracie. Fašismus s těmito režimy spojuje nikoli nějaká abstraktní „identifikace nepřítele“, ale likvidace zastupitelského systému. Tady by jako základní memento mělo platit už poučení KPD z 30. let minulého století (včetně rozhodující části tzv. Kominterny): Po vzoru Thälmanna smažte rozdíl mezi těmi krajními polohami a už brzy se začněte divit, protože autoritativní režim ve svém prvním kroku začne měnit právě ty prohnilé liberální zákony. Zkrátka už dopředu eliminuje možnost, aby se sám skze nějaké ty parlamenty a další deklarované svobody znemožnil. Prostě je vám rovnou sebere a o nějaké jejich funkčnosti/nefunkčnosti se už s vámi ani nebaví.

      • MaB

        Co na to sám „autor“ ?
        Mussolini: „Co je fašismus? Terorismus zaměstnavate, ekonomický liberalismus, sociální nerovnost, politická diktatura, militarismus, nacionalismus.“

        „Národ je nejvyšší syntéza všech materiálních a duchovních hodnot rasy… …“

        „Záblesk vašich dýk a třeskot vašich bomb spravedlivě naloží se všemi ubožáky, kteří by chtěli zabránit pochodu největší Itálie.“ (1918)

  10. Ondřej

    fašistické režimy a autoritářské, je jedno, jak je budeme polohovat, ono je to nakonec jedno, protože ať levicové či pravicové, jednají v základních atributech společenských pravidel stejně

    kolektivní práva dominují nad individuálními
    je stanovena jednotná doktrinální ideologie, které ten kdo se jí zprotiví je označen jako „nepřítel státu“
    jednotný stát ergo národ (církev) má přednost před občanským principem státnosti založený na individuálních občanských právech
    rozdíl je jen v akcentaci společensky kolektivních identifikací (rasa, třída, církev, etnikum) a jedno je vždy preferováno na úkor druhých s tím, že „nepřítel“ je vždy předem jasně definován a je určen k likvidaci

    Obecně platí, že stát a jeho doktrína perzekvuje její odpůrce, odpírá lidem lidská a občanská práva, vytváří preferované společenské skupiny a jiné ostrakizuje či dokonce cíleně likviduje. Pinochet v tomto jednal zcela stejně účelově jako třeba v té době levicový diktátor Castro ve své krajní poloze nebo Peronisté či Sandinisté v té méně extrémní. Střídání levicových a pravicových vojenských junt bylo v té době občanských válek zcela bežné a formy jejich vládnutí se lišily právě jen v akcentu toho, kdo je jejich nepřítel. Způsoby jak s ním zatočit se lišily jen minimálně. Pravicový diktátoři jako Somoza nebo argentinský Jorge Rafael Videla nebyli jiní. Je zajímavé,že když právě posledně jmenovaný generál vojenské fašistické junty, co svrhl Isabelu Peronovou, napadl britské Falklandy, komunistický svět stál na straně tohoto fašisty proti britské premiérce M. Thatcherové. I když nakonec ne, není na tom nic zajímavého ani překvapivého:-)

    • Hamilbar

      Díky za odkaz. Určitě stál za přečtení. Upřímně řečeno, zatím nejlepší věc k danému tématu jakou jsem kdy četl.

      • moskyt

        Jsem rád, že si odkaz našel alespoň jednoho adresáta, a navíc zaujal. :-)

        • Janika

          Určitě víc adresátů, Moskyte, také děkuji za odkaz. Je tu ale jazyková bariéra. Možná kdyby to šlo definovat alespoň v několika větách ústřední myšlenku, něco, co říká článek nového a co ještě v této souvislosti nezaznělo?

        • Seal

          Také děkuji za odkaz, i když mě článek při rychlém pročtení nezaujal zrovna tak, abych to výslovně zmiňoval. Beru to spíš jako ukázku toho, jak se o fašismu dnes diskutuje v Rusku. Urtčitě se s autorem shodnu v relativizaci fašismu, kdy se tahle nálepka přikládá snad ke všemu možnému (viz asi i ten Lopatnikov; u nás typicky zjednodušeně zavádějící termín „korporátní fašismus“). Mezi dnešními, „uznávanými“ definicemi mi tam chybí Paxton. No a vyloženě nesouhlasím se snahou našroubovat Dimitrovovu definici, která konkrétně zmiňuje finanční kapitál, i na Kruppa, IG Farben a další klasické monopoly, které třeba při vzniku nacismu sehrály mnohem větší roli, než právě ten už z principu vše ničící finanční kapitál. Když už bych to měl brát systémově, tak fašismus sice nabízí monopolům zachování kapitalistických výrobních vztahů, ale vybírá si za to od nich hodně velkou daň. Je to vidět právě z toho fungování fašistického státu (když už tedy nechceme vidět fašismus jako ideologické hnutí), který mj. zavádí tzv. řízené hospodářství (bez změny vlastnických vztahů), což je vlastně první fáze válečné ekonomiky (pokud to fašismus dotáhne na svoji přirozenou maximu). Fašismus je v tomto kontextu mnohem větší a přirozenější poslední zachranou klasických průmyslových monopolů (které ve 20. století pořád ještě znaly svoji „vlast“), než těch finančních, které z titulu svého podnikání už tradičně naopak tíhly k ničím neomezovanému liberalismu (viz dobové debaty na téma liberální ekonomika versus řízená ekonomika, tj. „postátněný“ kapitalismus). Jinak slabinou podobných teorií je především to, že někdy až toporným důrazem na tzv. ekonomickou základnu se fakticky potlačuje význam té nadstavby. Přitom logika vývoje je zrovna podle Marxe hodně jasná: „Nestačí, že myšlenka usiluje o uskutečnění, skutečnost sama musí usilovat o myšlenku.“ Všechny autorovy exkurzy před konec 19. století jsou mimoběžné, protože nejdřív musel historicky nejenom zvítězit kapitalismus, ale především ukázat svoji skutečnou podobu: Zuby proti těm zfrustrofaným klasickým středním stavům, které především ve strachu před svým úpadkem si v těch možných volbách vyberou z možných řešení právě ten fašismus (vizi středostavovské diktatury,která by se oproti „demoratické žvanírně“ měla třeba podle Mussoliniho řídit takhle: „Vše ve státě, nic proti státu a nic mimo stát.“). Zkrátka nejdřív musí vzniknout nějaká nabídka, konkrétní ideologický směr, a teprve, když se jej podaří společensky etablovat, tak pak nastupují příslušní investoři a jejich kapitálové motivace. Současný rozdíl v téměř jednom století je především v tom, že fašismus se už jednou historicky znemožnil, takže je třeba jej dílem relativizovat (fašismus je prakticky všechno, co se nám nelíbí), a dílem mu dodat nový outfit. V tom druhém případě si musí každý svoji inventuru udělat sám. Ale za sebe dodávám, že bych určitě nechtěl žít ve státě, ve kterém, nikoli věcně, ale navíc i právně (z hlediska zákonů) jedinec neznamná vůbec nic. A ve kterém jsme se sice na jednu stranu zbavili nějaké nefukční „parlamentní žvanírny“, ale ve finále ji nahradil nějaký vůdcovský nebo jiný autoritářský princip. A už vůbec si nepřeji nějaké „občanské mlice“, které svoji legimitu budou odvozavat od představy, že současný stát je třeba aktivně bránit. Možná to někteří dnešní propagátoři podobných „antisystémových“ myšlenek myslí i dobře, ale mj. právě ta historická/ napůl rodinná zkušenost s různými podobami fašismu mě vede k tomu, abych reagoval na podobné návrhy hned na začátku těchto inciativ hodně zásadním odmítnutím.