Proč není dění ve Francii dalším „majdanem“

Kritériem pro posouzení toho, zda se v lidovém hnutí jedná o zneužití mas pro cíle jiných, je posouzení cílů tohoto konkrétního boje – zda jsou, či nejsou v zájmu lidu.

 

Martin Hekrdla v článku „Myslet revoluci“ http://altpress.cz/myslet-revoluci/ píše:

„…žádné články a přednášky samy o sobě nenasadí lid na koleje jeho nejzákladnější zájmů. Nejde o to, předložit lidu teorie, které jej natolik uchvátí, že se hned pustí do jejich realizace. To je typický přístup utopistů. Reálnou účast na tvorbě politiky a přístup k relevantním informacím mohou zprostředkovat jen konkrétní boje, konkrétní zápasy za cíle, které prolamují „zdravý rozum“, jádro všech ideologií a panství nad lidmi. Průlom nelze zařídit jinak než systémem pokus a omyl, pokus a katastrofa, pokus a pravda.“ Martin Hekrdla v článku „Myslet revoluci“ http://altpress.cz/myslet-revoluci/

Václav Bělohradský v komentáři ke knize Slavoje Žižeka „Jak přežít smrt komunismu“:

Je třeba se osvobodit od fetišů, které nám nahrazují komunismus po jeho smrti, vrátit se ke komunistické hypotéze a začít znovu od začátku – to je poselství autora. Tak jako umírající hříšník se nakonec smiřuje s bohem a činí pokání, i my, liberální demokraté, se musíme kát z toho, že jsme se spokojili s fetiši, jako je feminismus, multikulturalismus, dekonstrukce či analytická filosofie, a smířit se s komunismem jako s pravdou, proti které jsme sice marně rebelovali, ale v hloubi duše jsme o ní nikdy nepochybovali.“

Reklamy

46 comments

  1. Ondřej

    Tady by mě zajímalo u toho Bělohradskýho, co je z toho citátu jeho a co Žižeka….

    O tom že by se liberální demokraté měli kát není pochyb, ale především za to, že ochrana menšin, žen, boj proti sexismu, ageismu, boj za práva dětí a zvířat, boj za ekologické limity průmyslového znečišťování, za boj proti konzumerismu, automobilismu, za aktivismus ekonomiky sdílení a dalších a dalších, jim trvalo prosadit tak neskutečně dlouho…

    • Jirka

      Tady by mě zajímalo u toho Bělohradskýho, co je z toho citátu jeho a co Žižeka….
      to je imho zajímavá a osvěžující perspektiva :)

      ten zbytek, odpustte, ta snuska souslovi jak z ust televizniho komentatora nebo co ot ma byt? trochu to pripomina kdyz clovek cetl pred plysakem noviny a vsecek vtip tam visel na prehazeni nesmyslnych frazi na jejichz konci je ten raj co uz skoro mame tak, aby jejich absurdita byla tak zrejma, jako v „boji proti konzumerismu“

      Ondřeji, dějinný posun je dán tím, že jakmile se podobné deklarace vžijí, podstatná část populace prohlédne jejich manipulativní složku, poignoruje je i jejich předprogramované nositele a iniciuje „kvantový“ /revoluční, chcete-li/ společenský skok, kterým jedině umožní překlenutí toho, čemu se říká třeba paradigma.
      Slavoj, jak známo, to ví a Bělohradský, mám trochu pocit, se nesměle a kvapně rozpomíná na svou příslušnost k lidskému druhu.

      • Ondřej

        To jsou fakta, Jirko, na rozdíl do toho co vám tady hlásali komunisté a vy jste byli konfrontováni s realitou hned na první autobusové zastávce, v prvním obchodě, na OPBH atd.

        Ráj není, ale oproti tomu co tu bylo před 10, 20, 30, 50 a více lety to ráj je. Jistě to můžete vidět jinak, ale veškeré parametry pro spokojený život, který měří třeba tato anketa, o tom vypovídají

        http://www.oecdbetterlifeindex.org/topics/life-satisfaction/

        Jak jsem řekl státy OECD, kde je největší spokojenost lidí se svým životem, mají jako INTEGRÁLNÍ SOUČÁST POLITIKY to co vy považujete za ty „fráze“. Oni evidentně ne. Podívejte se na první desítku. Norsko, Švýcarsko, Dánsko, Finsko, Kanada, Nizozemsko. Samé „sluníčkářské“ země s velmi širokou extenzí lidských práv, včetně přímé demokracie.

        • Jirka

          začínám se ztrácet:

          „Ráj není, ale oproti tomu co tu bylo před 10, 20, 30, 50 a více lety to ráj je“

          Smím zde odtušit kolik vám je? Omezenost vašeho úhlu pohledu působí dojmem že znáte minulost před 20+ jen z (linku) podobných „ověřených“ a „zaručených“ zdrojů a la „anketa“ oecd, zaručující ‚úplný souhrn veškerých parametrů zohlednitelných ve věci spokojeného života‘: Uff, kde je tu rozdil od autorizovanych zdroju a jejich opaku – indexů dob minulých, co jedině poskytovaly platný žebříček hodnot člověku, jemuž je jakákoli možnost vnímat svět perspektivou vlastního svědomí upřena (přinejmenším na oficiální systémové úrovni). K pláči:(

          „fakta, na rozdíl do toho co vám tady hlásali komunisté a vy jste byli konfrontováni s realitou“
          jejda… tady nás dál uměle diferencujete na ‚vy‘ ve II.os. plurálu, což máme být asi my, nějací ostatní, jiní a ubozí (jak nepřímo vyplývá z kontextu a kontrukce výroku), jen proto, že jejich zkušenosti z minula nesmazalo čtvrtstoletí mediálního brainwashingu a la oecd… Na té vaší, rádoby druhé straně těch doložitelně vyšších evolučních stadiií druhu homo stojíte Vy/vy, reprezentanti nějakého nevyřčeného ‚vševědoucí’ho nad/já disponujícího patentem na veškerou moudrost s platným razítkem (např. ale zdaleka ne výhradně) od oecd.

          Teprv až/když se zbavíme rozdělení na ty a já resp vy a my, lze přistoupit k objektivnímu srovnávání současné konfrontace s realitou od porovnatelných situací a interakcí v minulosti a mírou ‚zátěže‘ jakou tyto u/valí na běžného adepta v současnosti (např. intervaly busů na zastávkách, ceny dostupnost a kvalita zbozi denni s/potreby v obchodech resp. rozsah komplikaci, casova narocnost a vyse uhrnych nakladu na hypotecni uver vs. nakladu plynoucich z navstev opbh, clenstvi v byt.druzstvu resp. zatezi pri porizeni vlastniho bydleni v minulosti…) Pak bude mozne dostát i vyhodnocení (ano má ve vašem případě vyznít asi nějak jednoznačně a neoddiskutovatelně, kdyz ho konkretne nezminujete), ve kterych pripúadech tedy došlo z pohledu občana k posunu lepšímu během posledních 25, 50, 75-ti let?
          Ale prohlasit perspektiuvu oecd za svuj a/nebo objektivni pohled, to si snad vazne delate p*del, ne?

          …a na závěr dětinské zživotnění „států OECD“ co sami sebe deklarují za oblast „kde je největší spokojenost lidí se svým životem“ slovem „Oni“ ve větě „Oni evidentně ne.“ hmmm…no comment už radši, při pohledu na Vaše první slova ‚to jsou fakta‘ bude asi na místě připustit, že diskuze o takto podepřených faktech těžko někoho rozumného může dál zajímat, zvlášť pokud měl někdy čest se skutečnými lidmi žijícími v zemích kde působí vlády států oecd a pohledem obyvatel těchto zemí na celou věc, an se ve zdrcující většině diametrálně odlišuje od výsledků podobně cílených průzkumů (jak známo výsledek každého průzkumu se vždy primárně řídí přáním zadavatele).

          • Ondřej

            Znám minulost osobně z delší perspektivy podstatně delší než je 20+ ( nicméně, nevidím důvod, proč by někdo musel mít 150 let pro to, aby mohl mluvit o českém národním obrození:-)

            „Vy“ je konstatování pro ty, co žili v době komunistické (socialistické použijte z hlediska dialektiky vám bližší termín) diktatury své životy uvnitř ní, já ji prožil vně jí samotné, ale bylo mi umožněno cestovat do Československa za svoji babičkou, takže jsem ji poznal částečně osobně také, jinak od svých rodičů/emigrantů.

            Nevím, jak dlouho Vy, ale já žiju v jedné ze zemí kde je spokojenost na jednom z nejvyšších ranků, desítky let (jestli je to pro Vás dost dlouho reprezentativní) a mám přesně ten pocit, jaký vychází v tom z průzkumů. Nevím jak dlouho Vy a jak tedy „kompetentní“ jste toto posuzovat, ale upřímně….je mi to jedno, protože objektivní měření existují bez ohledu na osobní narativ.

            A jestli chcete relevantní data a „nevoní“ Vám ta čistě indikativní „survey“ zemí OECD, pak ty skutečně relevantní dělají instituce sdružené v rámci OSN, v které je zastoupena třeba ILO (International Labour Organization), WHO, UNICEF, Světový potravinový program (WFP), Rozvojový fond OSN pro ženy (UNIFEM), Program OSN pro životní prostředí (UNEP), mimo jinak známe „prokapitalistické“ instituce jako je Světová banka (WB) a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD). Eurostat coby statistický úřad EU (pravda EU je sama o sobě mladá instituce, ale má za sebou necelých 23 let života) vám na druhou stranu řekne totéž o státech Evropy.

            Z jejich zpráv zjistíte, že i kdyby mi bylo 18 let, že co jsem řekl výše, platí. Jistě, jestli bojujete jaksi proti systému, kterého je součástí jinak apolitická OSN a razíte jakýsi svůj paralelní podzemní odbojový vesmír a veškeré současné instituce neuznáváte, pak naprosto s Vámi souhlasím v tom, že další debata nemá smysl.

    • Janika

      Citát jsou slova Bělohradského o myšlenkách Zižeka. Nezdá se, že by byl proti.
      Zato Vy, Ondřeji, jste přesně Zižekem popisovaná entita.

      • Ondřej

        Která? Zizek mluví o fetisich, Bělohradský o návratu ke kořenům komunismu. Pořád se ale nazývá liberálním demokratem. Mě se naopak zda, že smrti komunismu myslí to, co nikdy nebude fungovat protože to nikdy nepřijme většina za sobě vlastni. Hledat něco z podstaty komunismu můžeme ale je to jako jeden porad CT, který se jmenoval “ hledání ztraceného času“.

  2. Nerevar

    Pak se ovšem nabízejí otázky,
    – zda jsou probíhající nepokoje ve Francii v zájmu lidu.
    – co přesně je ten zájem lidu

    • taras2

      „Je třeba … vrátit se ke komunistické hypotéze a začít znovu od začátku“ – jenže k jaké hypotéze? Marxově, která vznikla za zcela jiných podmínek, když přecenila úlohu dělnictva a podcenila životaschopnost a sílu kapitalismu? Nebo snad k těžké deformaci myšlenky až do zločineckého systému jedné strany za stalinismu? Nebo k soft prasárnám z dob normalizace a brežněvovského hnití?

      Není třeba se vracet k systému společenského vlastnictví výrobních prostředků a zavádět znovu ty metody, které zcela podvázaly iniciativu jednotlivce a naopak dodaly kuráže kdejakému hloupému a línému šmejdovi, který se hubou přihlásil k „idejím“. Je nutné vrátit se k osvědčené struktuře sociálního státu šedesátých až osmdesátých let v západní a severní Evropě. K době, kdy o směřování podniku spolurozhodovaly podnikové rady, kdy odbory měly takovou sílu, že dokázaly umrtvit celá hospodářská odvětví, kdy podnikatelům bylo jasné, že pokud budou tlačit na pilu, mohou přijít o všechno. A toto ovzduší sociálního smíru (za cenu ostrých třídních bojů, to je ten paradox) bylo zlikvidováno globálním zločinným kapitalismem, který své zisky začal emitovat zprostředkovaně, nikoliv přímo ve výrobě, ale přes banky a fondy, které se staly ruletou pro nemnohé. A zaměstnance „umravnil“ konkurencí z rozvojových zemí, pomocí kuliů, kteří pracují za hrst rýže denně.

      Úplně vidím námitky ve smyslu toho, že sociální stát je mrtvý a návrat k němu nemožný. Říkají to ti, kterým současný stav vyhovuje, když odčerpávají ze společnosti své mimořádné benefity a na změně tohoto stavu nemají zájem. Ano, mimořádné benefity je nutno odčerpat, ať už daňovým systémem nebo razantní (revoluční) změnou dědické daně. Ale je nutné ponechat všechny výhody z tvrdé a smysluplné organizační práce. (A škrtnout to bezpracné povalování pod slunečníkem na Seychelách a pohupování na stometrových jachtách.) Což je právě systém, jehož hrubé obrysy naplňoval sociální stát minulých let.

      • Kamil Mudra

        Co bylo už není, není tedy k čemu se vracet. Podle mne ale z toho zaprděnýho socíku vedla kratší cesta k modelu, který jsi nastínil Tarasi, než z toho současného průserna.

        • taras2

          Myslím že z normalizačního bahna žádná cesta nevedla, Kamile, zaprděný socík byl schopen předvádět jenom parodie na reformy a přestavby, protože skvadra Indry a Bilaka (a Brežněva a Suslova v Rusku) nemohla připustit jiný styl vládnutí, než ten svůj nedemokratický, násilnický a zločinný, v ekonomice pak byrokratické stalinské plánování. Udusili se ve vlastních výměšcích. Teoreticky jistá možnost pozvolného přechodu k sociálně-tržnímu hospodářství samozřejmě existovala, viz osmašedesátý, ale ze zauzlovaného socíku sedmdesátých a osmdesátých vedla jenom cesta revoluční, politického převratu, protože oni od válu dobrovolně nehodlali odejít. Takže jako u zemětřesení: napětí mezi po sobě se posouvajícími deskami stoupá. ono to ale drhne, pak povolí a napětí se uvolní katastrofálním zemětřesením. A jsme zase v prdeli.

          • Kamil Mudra

            Ale ne, Tarasi, snaha o změnu se vyskytovala i ve „vyšším patře“.

            Už začátkem osmdesátých let (a myslím že i dříve) jsem znal lidi co už „podnikali“ s povolením NV. I mezi lidmi od kumštu se vyskytovali takoví co byli na „volné noze“ (hořký chlebíček) ale myslím že šlo celkově o „dírky“ jejichž počet a průměr se pomaloučku zvětšoval. Já myslím že kdyby socík dostal k vývoji ještě aspoň půl století byly by ty změny více viditelné a za dalších sto let by už mohl nabýt i docela snesitelné podoby.

      • PeeBee

        tezko rict, jake jsou vase predstavy, tarasi. indian z tupac amaru vam to vyjadri jednoduse: PRACE BEZ PANA! – odveky sen tvrde makajici luzy, vysavanych, zneuzivanych, otroku, bezmocnych a pokorenych.

        ne zivot bez prace. rozumite, vidte?

        • taras2

          Rozumím, jenže už při málo složité výrobě je u toho třeba někoho, kdo řekne: Ty udělej támhleto, ty udělej tohleto, ty už zejtra nemusíš chodit, protože flákače tady nepotřebujeme. Prostě se té pracovní hierarchické struktuře nevyhnete, včetně odstupňování odměn za práci. Jenže je vedle toho třeba zamezit tomu, aby z titulu pouhého vlastnictví kapitálu někdo žral k snídani koňský vejce. A tohle je těžké, neboť kapitalismus je v dnešní podobě totalita, diktatura, která se dobrovolně svých parazitárních způsobů nevzdá.

          • Kamil Mudra

            „Práce bez pána.“
            Před moudrostí indiána se s úctou skláním, protože už dlouho jsem nečetl tak krátkou a současně výstižnou definici. Aspoň tedy pro každého kdo cítí ten rozdíl mezi organizačním pracovníkem a pánem.

            Pracovníci jsou si, ve vztahu k tomu čeho jsou organizačně součástí, principiálně rovni na všech postech a pokud není určen konkrétní vlastník (nebo jsou všichni vlastníci) výrobního prostředku – pracují na sebe a bez pána. Jakmile existuje vlastník – pracují všichni na pána.

            Složitost výroby, hierarchie, rozdílnost platů, různé pracovní podmínky… atp., v principu nehraje roli.
            Ve funkčním systému se vedoucí pracovníci pro svůj post musí kvalifikovat svými schopnostmi. Ani to, že někteří mohou svého postu zneužívat a na pány si hrát, není podstatné. Principiálně pány nejsou i kdyby se stavěli na uši a cítili se jak bohové. A každý kdo umí používat rozum to o nich ví.

            Pán se nemusí na svůj post kvalifikovat ničím jiným než lejstrem, ve kterém se píše že výrobní prostředek je jeho. Může ho koupit, zdědit a i kdyby byl úplný hlupák, budou na něj pracovat všichni zaměstnanci tak dlouho dokud firmu neprodá nebo o ní nějak nepřijde. A každý to o něm ví.

            • tresen

              Funkční systém, jaký tu líčíte:
              Existuje nebo existoval někde nějaký příklad?

              • Kamil Mudra

                Jistěže. Existoval a existuje dodnes. Týká se všech společenství která fungují na principu obecní pastviny pro něž se vžil název „přírodní“. No a my jsme si ho, byť za přítomnosti negativ vytvořených jeho špatným uchopením, užili pár desítek let. Jeho typickým příkladem je třeba družstvo.

                • tresen

                  Ale to snad ne.
                  Byl jste v nějakém družstvu?
                  Já jo.
                  Desítky let jsem si to neužívala, stačily roky dva.
                  Jinak jsem si užívala delší dobu v zaměstnaneckém postavení, ale tomu vašemu obrazu se to opravdu nepodobalo. Páni, co si říkali soudruzi, to měli uchopeno skvěle.

                  • Kamil Mudra

                    Když někdo uvaří špatný guláš tak to neznamená že guláš je špatné jídlo.

                    • tresen

                      To jistě.
                      Mně šlo o to, abyste napsal, kde vaří ten dobrý.

                • Kamil Mudra

                  Vždyť jsem napsal. Ale nevím co mám říct na to, že jste jedla takový který vám nechutnal. Prostě, například, družstevní formu považuji za dobrý recept. Ale ani ten nejlepší recept není zárukou že ho nějaký kuchař nezprzní kvůli své neschopnosti nebo nějakou nevhodnou „kreativitou“. Nemluvě o možnosti že se mu vetře do kuchyně někdo, kdo mu ten guláš tajně znehodnotí aby se zbavil konkurence, nebo ukradne část masa atd.

    • Kamil Mudra

      To co se momentálně ve Francii děje ještě není majdan. Vykazuje to však některé rysy jeho přípravy. Snad si to Francouzi ohlídají lépe než Ukrajinci.

  3. Nerevar

    Viděl bych to tak, že lidi nakonec ztratili zájem. To je normální, kdo by chtěl prožít celý život bojem za lepší zítřky, když mu aktuálně nehrozí nebezpečí?

    Teď si – chtíce-nechtíce – budeme muset vyzkoušet důsledky toho ochabnutí. My, naše děti, naši vnuci. Tak zvaná „normalizace“ se shoduje s tím, čeho se dovolává – mimo jiné – i Václav Klaus: „Co tě nepálí nehas, abys dlouho živ byl …“
    Životaschopnost kapitalismu se uplatnila také díky neomluvitelné zradě komunistitckých stran. Neměly sned právě ony být předvojem, aby lidi jen nepřežívali mezi narozením, vychováním potomstva, stářím a smrtí?

    • tresen

      Nazývat zradou přirozený vývoj mocenské organizace, která se programově zbavila veškeré konkurence, značí, že jste ročník, který to nezažil.
      Pokud ovšem nemyslíte komunisty západní, kteří zvadli poté, co jim ti východní předvedli, jak to chodí v praxi.

      • Ondřej

        „Životaschopnost kapitalismu se uplatnila také díky neomluvitelné zradě komunistitckých stran. Neměly sned právě ony být předvojem, aby lidi jen nepřežívali mezi narozením, vychováním potomstva, stářím a smrtí?“

        Tak tohle je perla jak z Radia Jerevan.

        Tak předně životaschoopnost je krásný eufemismus pro to (co už od doby 70.let) mělo jasnou ekonomickou a technologickou převahu nad socialismem východního bloku. Jestli naopak budeme nějakou životaschopnost ekonomických systémů zkoumat z hlediska klasických ekonomických teorií rozvoje a schopnosti eliminace rizik související s implozí resp. na druhé straně exploatací spějící ke sebezničení, srovnávat a analyzovat u socialismu, tak ten životaschopnost jistě nějakou měl, ale měl ji limitovanou existencí sovětského „protektora“ a v zásadě ochotou Západu si ze socialistického tábora něco kupovat z toho mála, co jsme byli schopni za levný peníz na Západ exportovat. Kdyby celému socialistickému bloku nějakým fatálním embargem Západ zabránil získávatt devizy, byla by to naopak socialistická „životaschopnost“, která by velmi rychle terminovala.

        Co prokázalo jako jediné z ideologie společenského sdílení a komunitní participace byly židovské kibucy, které sice už jen v ojedinělých komunách, ale stále fungují dodnes. To, že kapitalismus, jinak jasně zvítězivší v Izraeli, který židovskému státu zajistil ekonomickou a vojenskou převahu (kterou ovšem mnohdy nehumánně zneužívá vůči slabším sousedům, se kterými je v dlouhotrvajícím náboženském a mezinárodněprávním konfliktu), nijak nenarušuje komunitní rovnostářské hospodaření kibuců hovoří o tom, že různé formy hospodaření a typy vlastnictví nejsou nijak vyloučeny. Opačně (za socialismu, který jsme doposud poznali) to ovšem nefunguje. Předvoje ani „závoje“ v tomto ohledu žádnou společenskou emancipaci nepřinesly, pokud tedy tou jedinou neměl být tuhý centralismus skrze státostranou s vedoucí úlohou, zasahující lidem do života v těch státoprávních a hospodářských otázkách, ale i v těch nejintimnějších osobních věcech každého jednoho z nás.

  4. Tribun

    Dění ve Francii není majdanem, protože doménu západních elit nechce rozšiřovat, ale naopak omezovat.

    • Kamil Mudra

      Hmm… Ten Ukrajinský se také původně tvářil protioligarchicky.

      • Tribun

        Ale nešlo tam jen o jisté konkrétní oligarchy? V té Francii jde mnohem spíše o systém jako takový.

        • Kamil Mudra

          Tím hůře. Pod záminkou boje proti systému se může dít na ulici cokoli a být aktérem kdokoli. I aktivisté horší než sám systém, včetně „aktivistů“ v žoldu kohokoli.

          • Ondřej

            Nebýt aktivistů, nejspíše v „žoldu humanismu“, pracoval byste stále jako lidi v Číně nebo Bangladéši…Tam se holt takový aktivismus nevytvořil, aby přinesl změnu. Pravdou je, že osvícenství a liberální emancipace jedince, omezení vlivu autorit díky individualizaci danou volnotržními vztahy (kapitalisté potřebovali člověka mobilního, tedy podporovali výstavbu městské inženýrské a komunikační infrastruktury, masové zapojení žen do práce, a budování školek – to byla první a dosti zásadní RÁNA tradicionalistickému konzervatismu) a to bohužel pořád v Asii přetrvává, patriarchální autoritářství, podřízenost seniorskému vůdcovství, parentalismus a nevytvořil se nikdy silný sociální a solidární stát, kde jsou chráněni spotřebitelé, zaměstnanci, kde existují antimonopolní úřady, ombudsmani a další instituce chránící slabé před zvůlí institucí, majitelů firem a v neposlední řadě před státem samotným.

            Kdyby se tu někdy vyskytl embéčko, pak jej určitě překvapí, jak v tom Švýcarsku si pořád cení svobody…Kdepak presumpce viny a odposlechy 24hod. denně jako záruka, že se na „ta svinstva konečně přijde“….

            Dovolím si odcitovat dva odstavečky…

            Die Vorteile einer freien Gesellschaft

            Da ist als Erstes ihre moralische Qualität, nämlich dass jeder nach seiner Façon selig werden und seine Vorstellungen von Solidarität und Konvivialität leben kann. Dass dabei gilt: «Die Freiheit des Einzelnen hört da auf, wo die Freiheit des Anderen anfängt» (John Stuart Mill), versteht sich von selbst. Hingegen kann Moral in einer freien Gesellschaft nicht heissen, dass man nur tun darf, was man nach irgendeiner kollektiven Instanz tun sollte, denn die Vorstellungen vom «Gutsein» sind, wie es Murray Rothbard bildhaft umschrieben hat, nicht verallgemeinerbar: «Wenn Menschen wie Ameisen wären, gäbe es kein Interesse an menschlicher Freiheit. [. . .] Das Wunderbare an der Menschheit ist die Einzigartigkeit eines jeden Individuums.» Zur moralischen Dimension einer freien Ordnung gehört auch der Appell an alle, für sich und die Ihren zu sorgen und nicht die Gesellschaft für das eigene Schicksal verantwortlich zu machen. Diese Selbstverantwortung fordert keinen Egoismus – und fördert ihn auch nicht. Zentral ist jedoch das Prinzip der Haftung. Jeder soll die Früchte seines Tuns ernten können, aber auch für Fehltritte, Fehlentscheide und mangelnden Einsatz geradestehen.

            Freiheit ist noch in anderem Sinne «unbequem». Im Gegensatz zum sozialistisch inspirierten Freiheitsbegriff, der fragt «Freiheit wozu?», definiert der klassische Liberalismus Freiheit als Abwesenheit von willkürlichem Zwang durch andere. Seine Frage lautet: «Freiheit wovon?» Der Liberalismus verlangt nur, dass niemand von anderen Menschen in seinen Anstrengungen behindert wird, erwartet aber nicht, dass die Gemeinschaft oder der Staat bestimmte Güter und Dienste bereitstellt: Freiheit als Bedingung, die Möglichkeiten eröffnet, aber keine bestimmten Vorteile garantiert.

            Otiskl Neue Zürcher Zeitung v březnu 2012.

            Kde to to v těch Švýcarech bere, tolik sebevědomí……dokonce i odmítnou 2500 CHF…Jak by to dopadlo asi tak u nás?

            • Jirka

              btw. jestlipak jste tu oklikou a omylem nenarazil na korektní koncept a scénář komentované humánní ‚renty‘: Schází jen aby si ‚švýcaři‘, tj.obyvatelé azylové země první volby pro všechny ultrazločince vč. fašistů a dalších nejextrémějších hromadných vrahů a zlosynů proti lidskosti na téhle kouli, kde se už pěkných pár set let kumuluje krvavé a bolavé bohatství celé planety, že tohle světové bohatství co tam na základě nejhrubšího násilí a popření lidskosti v bližních nahromadilo a jehož prostřednictvím jsou z této oblasti obyvatelé planety ovládáni je třeba rychle začít rozdávat tam, kde ho potřebují a to rovnou měrou: Pochpopitelně že není důvod ani by nebyl žádný posun, kdyby si tamní (tak jako by to asi dopadlo tady) rozhodli o jeho dělení jen mezi ‚švýcary‘ na švýcarském území.
              Nezpochybnitelná Rovnost/Égalité (zákl.axiom humanity) totiž bez ohledu na přání ‚ondřejů‘ ve skutečnosti existuje mezi LIDMI, nikoli jen mezi švýcary, jen mezi fašisty, jen mezi havlami, klausema, smetkami, bémama, rabany, zloději , zbohatlíky a dalšími ‚podnikateli‘ obecně a na základě deklarací vyleptaných nesmazatelně do ‚ondřejovsky‘ ražených moderních mozků podle matric ‚oecd‘. Skutečná Rovnost není geograficky omezena ani podmíněna předchozí extrémní nerovností ani občanskou příslušností potomků jejích původců k teritoriu s největší vitruální kumulací statků a zdrojů, jak se nás snaží např. oecd přesvědčit a výsledků hlasování se zdá, že podstatná část zúčastněných švýcařů už tohle melé tajemství prokoukla a svůj stín tak překročila (což je zatím pro planetární média i jejich papouščky míra osvícení spadající do kolonky ‚tottally BANNED‘).

        • Janika

          Tak já vidím hlavní rozdíl v cizích špinavých prackách, které to pod záminkou boje za zájmy lidu řídí (na Ukrajině).
          A pak je taky rozdíl mezi Ukrajinci a Francouzi. To není nic proti Ukrajincům, mám je ráda, ale prošli prostě jiným vývojem.

  5. mistralius

    mmch, jak si tady nějaký ódesák stěžoval, že nastal konec historie, že už se můžeme leda bavit o kočkách, můžeme se bavit třeba o psychiatrii, jak tam bijou staré nemohoucí lidi

      • PeeBee

        to je jedno jestli ta svine nebo idiot trump, jsou to jen figurky a jde to pres jejich mandaty. cetlas o trumpovych poradcich pro zahr.? bude ti mdlo.

        na poradu dne je take zadni dvorek, eritrejce spis nechaji jeste par let dusit temi svymi vydiracimi sankcemi (aby byli tuzemci poradne nasrani na svuj rezim) a pak je dorazi bud etiopskou armadou nebo grazly koupenymi v „somalsku“ nebo co to z nej zbylo.

        mezitim budeme od dienstbieru a podobnych debilku denodenne slychat o tisicich uprchlicich z eritrejskeho komunistickeho pekla, kde ziji v ohromnych pracovnich lagrech (ze by satelitni snimky nekdo poztracel?) a pritom kazdy etiopan nebo somalec vi, ze kdyz se prihlasi nekde na italskem ostrove k eritrejskemu obcanstvi, ma v eu sanci byt za POLITICKEHO UPRCHLIKA – no neber to! sice proti tomu ostre vystupuje skutecna eritrejska diaspora, ale odbornici vytvarejici „statistiky oecd“ to musi vedet lepe, maji na to prece vysoke vzdelani.

        mimochodem, precti nekde, jak to bylo, kdyz britove chteli siam… stridani jmen a tvari je jako cereni hladiny.

        • Janika

          To je mi jasné, že si člověk nevybere. Přitom v Obamu mnozí vkládali naděje a jak to dopadlo, tak jak to dopadne, když už od začátku čekáme to nejhorší…

          Všimla jsem si už tvé předchozí poznámky o Eritreji, ale přiznám se, že o ní nic nevím. Letmo jsem se dočetla cosi o krvavém diktátorském režimu.