Neptej se, kdo má shořet v pekle

Proběhlo pekelné bombardování Trudovského.

Těžké dělostřelectvo zdemolovalo Zajcevo.

Shořely obytné domy, hořela šachta.

V práci kolega povídal, že dnes pohřbili chlapce ze sousedství, dobrovolníka – byl zasažen střelbou…

Z Gorlovky do Doněcku přijela sestra kolegy, aby se zachránila od bombardování, které se stalo nesnesitelným.

V Minsku se chystají poklábosit o humanitárních otázkách.

Dny obyvatel Doněcka začínají přáním „Shořte v pekle!“ A říkám vám rovnou, že pro mnohé nedoněcké je lépe nevědět, komu to přejí.

Facebook Eugeniya Marty, 13 červenec v 11:00

    • Janika

      A co těm lidem, kteří v tom už roky žijí, a chtěli jen žít v míru…
      A nikoho to už nezajímá. Ani bych to sem už nedávala, ale dnešní události mě k tomu pohnuly.

        • Janika

          Takhle volba nebyla. Volili mezi tím, zda patřit k Ukrajině, nebo k Rusku. Nemohli tušit, že je kvůli tomu bude jejich vlastní vláda bombardovat. Nevěřili tomu, na prvních videjích jsou vidět užaslí lidé nad příchodem ozbrojenců, nadávali jim, nevěřícně na ně ženské křičely, a ti chlapci na tancích klopili oči. Po prvních mrtvých tohle přejde, lidskost zmizí.

        • Janika

          Víš co, PeeBee? Nemusí ti každý hned sednout, ale je nerozumné dopředu odmítat hlas někoho, kdo se na rozdíl od nás nalézá v centru dění. Už samotný jiný pohled z jiného prostředí je přínosný. Navíc když je citlivý, inteligentní a vnímavý. Tyhle poznámky si napříště odpusť.

          • PeeBee

            fajn, nic moudreho nenapise a zadna stuzka nebude, i to je mozne… je mi lhostejna – muze to byt kdokoliv. jen ta pismenka co sype a ty argumenty, co dava… „neco“ mi v tom nesedi, ale budiz – mea culpa.

            tady napr. to maji byt spontanni ochranci turecke demokracie, taky mi to moc nesedi, asi jsem vybiravy

    • MaB

      Janiko a Kamile, zdravím vás a děkuji za vzpomínku, kterou jste mi věnovali :)
      V mém případě se jistě dá hovořit o štěstí, jak píše Kamil, i když je momentálně utopené v moři zármutku kolem nás, který nelze nesdílet.
      Uvažovat racionálně, to znamená chladnokrevně, bez afektu, je zatím těžké. Je ale naprosto jasné, že říkat „Je suis Nice“ a věřit, že „Láska je silnější než nenávist“, už nestačí. Otázky, které si klademe, jsou o to naléhavější.
      Co dělat nyní, jak dál ? Lze zvítězit nad fanatiky a zůstat demokracií ?
      Bude nutné vzdát se konstitutivních principů naší společnosti, které si přicházely až dosud miliony lidí každoročně 14.7. slavnostně připomenout ? Pokud ano, co nás bude nadále spojovat ?
      Dá se zachránit dědictví, které se budovalo po staletí a je substancí této republiky ? Podaří se teroristům z Daesh a zdejším populistům rozdělit národ na „my“ a „oni“ ? Prosadí se ten absurdní koncept kolektivní viny, kdy je touha po pomstě silnější než potřeba spravedlnosti ?
      Stanou se z nás nutně fatalisté a i když je to nepředstavitelné, smíříme se s faktem, že napříště už nic nebude jako před „tím“ ?
      S postupným návratem z posttraumatického stresu do reality se zdá stále evidentnější, že jsme vstoupili do jiné a zatím neznámé dimenze.
      Nevíme sice, co nás v ní čeká a zda se podaří uspokojivé přizpůsobit nové situaci, jedno je ale jisté předem : bez solidarity a jednoty jsme ztraceni.
      Politici už po desetiletí nejsou na výši, nyní se dokonce zdá, že pouze běží za událostmi, pokud nedělají právě to, co od nich nepřítel čeká. Přičemž budí dojem, že se zajímají více o své nadcházející „kohoutí zápasy“ než o osud národa. Spoléhat se jen na ně by bylo naivní.
      Je proto nejvyšší čas vynutit si změny, udělat vše, aby neschopní a všehoschopní šli konečně od válu definitivně a doufat, že ti, kteří nesou za současný stav nejen ve Francii ale i ve světě zodpovědnost, budou podle práva odsouzeni.
      Utopie ? Možná, ale pasívní rezignaci a beznaděj si opravdu nelze dovolit. Jinak Francie přestane být Francií.

        • MaB

          Pozdrav opětuji. Jaké změny ? Především konec režimu osobní moci, který nemá v žádné demokracii obdobu,
          Tedy Šestá republika, zbavená prezidentské monarchie, kdy prezident má neomezenou moc (např. zcela sám může rozhodnout o bombardování Libye) a nezodpovídá se ze svých (zlo)činů před nikým.
          Jak ? Existuje celá řada občanských iniciativ a blížící se volby jsou ideální příležitost k nátlaku. Začíná se podepisovat petice žádající referendum na toto tema.
          Jak říká Victor Hugo:
          « Rien n’est plus puissant qu’une idée dont l’heure est venue »
          „Nic není mocnější než idea, jejíž čas nadešel“

          • PeeBee

            to ovsem prinasi dalsi radu otazniku – bud jsem natvrdly nebo se vyjadrujete dost nejasne…

            popsany konec „prezidentske monarchie“ vyresi v principu co? zabrani napadeni nejake zeme na zaklade rozhodnuti prezidenta. no a? tak bude podepreno rozhodnutim parlamentu nebo rady pro vyjimecne situace, ci co ja vim kym… nebo myslite, ze se neco zmeni zasadne?

            koho vam nabidne politicka elita ve francii k volebnimu menu? kdo ma sance? sarko a spol.? pseudosocialiste? le penova? kdo ma byt ta zmena? a co ma byt jeji podstatou…

            jaka je konkretne ta idea, jejiz cas podle vas prave nadesel?

            • MaB

              Ta „idea“, která se už neomezuje jen na „Nuits debout“, by se dala vyjádřit podobně jako v Guépardovi (G.T. di Lampadusa):
              „Vse je nutno změnit, aby vše zůstalo stejné“
              Neřekla jsem, že to bude jednoduché, tedy snadné a rychlé. Zcela určitě se budou muset hledat odpovědi na spoustu nových a nových otázek, bude se tápat a není jisté, že se to podaří.
              Důležité je, že se o to chce stále větší počet lidí pokusit. Nastolení 6. republiky je jen součást procesu, pouhé odstranění „krále“ by nestačilo.

              • PeeBee

                vy ale stale nic konkretniho nerikate a citaty to nezmeni, jen mlzite.
                takze co „vse“? a jakou cestou? vzdyt tapani a nove a nove otazky – to je bezny celozivotni modus operandi.

                • Nerevar

                  Konečně prosazená „reforma“ pomocí „demokratické“ zkratky, například? Jako na potvoru, nedávný masakr jako by přišel právě včas. Proč na Vallse s Hollandem bučeli doopravdy?

                • MaB

                  PeeBee,
                  jistě chápete, že na to, co po mně chcete, nemam čas ani prostor a ani způsobilost.
                  V nové situaci se snažím orientovat, sílící snahu o změnu vítam – současný stav dnešní realitě nevyhovuje, domnívám se, že to, co mělo své opodstatnění v 50. letech, je dnes neudržitelné.
                  S jistotou vím dnes pouze jediné – co nechci. A hlavně pak co nechci ztratit.

                  • MaB

                    Ještě dodatek.
                    Citat z Viscontiho jsem sem dala nikoli pro mlžení, ale pro jeho nadčasovost. Případně k zamyšlení.
                    Naprosto přesně a lapidárně totiž vystihuje, co cítíme. Stejně jako ten další: „Byli jsme Gepardi, Lvi, ti co nás nahradí, budou hyeny a šakalové“….
                    Ano, tapani a nové a nové otázky je běžný celoživotní modus operandi. ale jste si jistý, že to platí i v politice ? Nejsou nám předkládány pokaždé zas a znova samé absolutní jistoty ?
                    Právě o změnu takového modusu operandi tu jde. A pokud možno i s výměnou politické garnitury s ním spojené.
                    (to pro konkrétnost :)

                  • Janika

                    To je dobrá odpověď. Zdrženlivost a poctivost, dát si čas s přemýšlením. Takových, co vysvětlí z fleku, jak má fungovat svět, jsou plné hospody i internetové diskuze.

  1. Slobo

    aJi
    Francusky marksysta s nizozemskym jmenem
    a gzychtem překvapeneho prodavača citronu
    se … divi,
    že se mu po nabřežich prohaňaju prodavači zmrzliny
    a
    bulaju lidi jak kuželky.****


    Kresba
    Emada Hajjaju z Jordánska, ktorá reaguje na zabíjanie v Nice.
    (dennikN sk
    „Po strelcoch prišli vraždiace autá“ )

    pozn.Slobo
    Emad Hajjaj ( عماد حجاج ) ukazuje , m.i., na roh skrine. Vie prečo…
    chassis
    „dakarsky special“ 4×4, s dofukovanim kol

    Ešte opancéřovanou kabinu…
    a sBohem. (aJi Alååhem)

    **** Laďa Větvička… z podkarpatske Kunikundy
    http://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=537674

  2. mistralius

    dělal jsem si na svém blogu určitý pořádek ohledně českých filmů a narazil jsem na tuto smutnou věc:

    hašišák J.X.Doležal v nějakém svém rauši obvinil Zdeňka Svěráka ze svých hašišáckých představ (čemuž odborně říkáme projekce)

    nakonec snad Zdeněk Svěrák na hašišáka podal žalobu, vše se mi to zdá velice smutné

    • mistralius

      hašišák J.X.Doležal se snažil ve svých počátcích svázat svou kariéru se stranou slintalů (ODS), což je zvláštní, když hašišák podporuje maloměšťáky, každopádně to soudruhovi hašišákovi asi stále vychází, protože slintalové (ODS) už moc podpory nemají (eufemismus)

        • mistralius

          protože si stále Svěráka vážím (a Smoljaka taky) kvůli jejich filmům (divadlo járy cimrmana je asi vhodné spíš pro děti – sorry), odtud mé rozhořčení. Asi doležala nasrala malá angažovanost Svěrákova.

          Proč mi asi více než 15 let běží na kompu Linux, navzdory doležalově upatlané snaze propagovat KAPITALISMUS , např. všeobecných zlodějů, tzv. Microsoftu

          odpověď: jednou zlodějem, vždy zlodějem, u nás tedy pro většinu již legrační značka ZLODĚJŮ, strana ODS

          teď odsoudili do basy zloděje Dalíka, asi to nebude šmouha na krásné tváři ODS, ale spíše symptom této STRANY SLINTALŮ

          • mistralius

            i když mě určitá nostalgie jímá, když jsme jako dítky školy poviné chodily do divadla Solidarity ve Strašnicích, což bylo divadlo génia járy cimrmana

            • mistralius

              Což by se dalo volně navázat nekonečnými úspěchy ZNÁRODNĚNÉHO FILMU oproti NEKONEČNÉ IDIOCII PRVOREPUBLIKOVÝCH FILMŮ (s čestnými vyjímkami samozřejmě, ale to bych snad musel vyhledat na wikipedii- herecké výkony Jindřicha Plachty či Jaroslava Marvana zůstanou nezapomenuty)

                  • mistralius

                    nakonec jsem to našel poměrně rychle na CSFD, jeden z „nezávislých filmů“ uprostřed kapitalistické normalizace „Všichni do jednoho – režie Karel Žalud“. Jinak se musíme spokojit s hřebejkovými představami z dejvic o realitě.

                    • PeeBee

                      plachtu mam moc rad, to byl clovek dobreho srdce.
                      k nezavislemu filmu: znate karvinskeho tarantina lukase bulavu? asi i to jsou „sragory“, ale tocene s entuziasmem, s neherci a v podstate za vlastni – z lasky k filmu. obcas je to hodne blbe, ale obcas to ma sve kouzlo.

          • PeeBee

            pravdepodobne sw, bez ktereho se neobejdete, ma i linuxovou instalaci. budiz vam prano, vsichni takove stesti nemaji…

            • mistralius

              ohledně filmu: to by byla dlouhá fanouškovská diskuze, a to nejsem skutečný echt fanoušek, který sype filmy a data z rukávu

              ohledně Linuxu: sw bez kterého se neobejdu je jít na internet, což můj „držák“ Ubuntu zvládá mnoho let plus hromada sw, který ani zdaleka nevyužiji

  3. mistralius

    průběžbý komentář k české politické situaci:

    NECHCI, aby mi vládl Tělovýchovný Klub Buzerantů Klaus a jeho rodina

    při vší bídě je mi stokrát milejší Babiš a Sobotka company

    dokavad si budou duševní úchylové nevarové a spol. vykládat PRÁVO dle jejich podivného (stranou jdoucího, ódésáckého myšlení), nedosáhneme potřebného narovnání ve společnosti

    • mistralius

      jen IDIOTI si budou za vzor brát brexiŤáky, kteří považují východoevropany za póvl. Setkal jsem se s chytrolíny, kteří se věnovali kynologii, až se jim to v hlavinkách nějak převrátilo: furt si při své kynologické činnosti opakovali já pán ty pes, až se jim to převrátilo úplně

      TEDY: JEDINĚ MILOVAT SVŮJ NÁROD A JEHO HISTORII je cesta ven („z toho ven“)

  4. Ondřej

    Jako bych to psal já sám. I časové údaje o kterých pisatel píše, se shodují s mými, jsme tedy vrstevnici. Pravda já potomek českých emigrantů, on s rodinnými kořeny v Německu hluboko do minulosti. Jak je možné, že já neznaje jeho pohnutky ani osobní život, naprosto shodně vnímám německou realitu? Myslím….nejspíše proto, že tato reflexe je prostě pravdivá…Je to dlouhé, ale dobré čtení pro ty, co si myslí, jak Němci vždy trpěli tím, že přestali být díky pokoře za svoji nacistickou minulosti „málo národovečtí“ a začali pěstovat multikulturalismus a kosmopolitní městskou liberální společnost na úkor křesťaňskému tradicionalismu.

    Ale jak vidno – ekonomicky se jim daří právě díky schopnosti proměnit společnost a její očekávání aktuálním potřebám a přesvědčili (nejen v ekonomice trpělivým dialogem mezi zaměstnanci a zaměstnavateli ohledně nutnosti vzájemné vstřícnosti v dobách krize, že se přijmlut nutná opatření, která na chvíli zabolí, ale pak ve finále povedou k profitu všem .- stalo se!) lidi o nutnosti vzájemné spolupráci mezi jednotlivými sociálními i etnickými skupinami. To jen pro pro mystifikátory ukazující různé hoax videa jak že to ti Němci vedou a že snad by se měli poohlédnut po nějakém tom ráznějším „vůdci“ co bude mát napaměti zájmy „slušných“ (německých) lidí

    Před dobou o něco delší než rok, během červnové soboty, se mnoho obyčejných Němců natočilo při běžných činnostech. Poslali své záběry známému režisérovi Sönke Wortmannovi, který z nich nastříhal stominutový film, napsal Konstantin Richter na vlivném serveru Politico.eu

    V minulé dekádě si Německo užívalo to, co bude zřejmě jednou považováno za zlatý věk. Dlouho problematická ekonomika šlapala jako hodinky a přestála nedávné krize lépe než většina ostatních. Politicky vzato se stát z krize vynořil coby dominantní evropská mocnost.

    Dnes se nicméně zdá tento pokrok zpochybněn. Nálada veřejnosti se výrazně změnila, poté co do země vstoupily statisíce uprchlíků a masivně zatížily zdroje a instituce. Pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD) v průzkumech poskočila a profitovala z rozšířených obav ohledně masové migrace a terorismu. Kancléřka Angela Merkelová na vrcholu popularity, když byl natočen Wortmannův film, teď vypadá slabá a zranitelná.Ekonomika také vykazuje některé známky potíží, když těžké váhy Volkswagen a Deutsche Bank jsou na tom zvlášť problematicky. A pak je tu násilí: Útok sekyrou nedaleko Würzburgu, masová střelba v Mnichově, útok nožem v Reutlingenu, sebevražedný bombový útok v Ansbachu.
    Tato šňůra odporných útoků během pár dní otřásla státem, který už vykazoval známky nevyrovnanosti. Něco dobrého skončilo – nebo je to tak pociťováno – a nevíme co přijde.
    Zlatý věk Německa se dost přesně shodoval s funkčním obdobím Merkelové. Když v roce 2005 kandidovala na kancléřku, země se právě vzpamatovávala z krize. Ekonomické reformy tehdejšího kancléře Gerharda Schrödera začínaly fungovat, ale Němci, kteří oživení neviděli, stejně hlasovali proti němu. A když ekonomika naskočila, byla to Merkelová, kdo sklidil plody.
    Dnes se mnozí obávají, že dobré časy končí. Německo chráněné silnou výrobní základnou vzešlo z finanční krize poměrně bez následků. A zatímco ostatní členové Evropské unie byli zasaení eurokrizí a obviňovali Německem prosazovanou politiku škrtů, exportní průmysl v Německu pokračoval v provozu a mezi jiným profitoval i ze slábnoucí měny. Ale do jaké míry je to udržitelné? Když je značná část světa v potížích, ekonomika tak závislá na exportu tím nakonec musí utrpět.
    A pak je tu demografie. Ve Francii a Británii je stárnoucí populace důvodem k znepokojení; v Německu jde o časovanou bombu. OSN předpovídá, že v roce 2030 bude pracovat jen polovina obyvatelstva. Merkelová si myslela, že má řešení. Když otevřela hranice pro uprchlíky, šlo jistě o humanitární gesto, ale také o snahu omladit pracovní sílu.
    Merkelová si myslela, že to Němci pochopí. Nepochopili. Dlouhodobé přínosy masové migrace mohou v nejlepším případě opravdu převážit krátkodobé obtíže. Ale mnozí, zejména starší a konzervativnější voliči, vidí jen nevýhody. „Zvládneme to,“ řekla jim Merkelová a milióny unisono odpověděly: „Ne, nezvládneme.“

    Pro AfD bylo rozhodnutí Merkelové záchranným lanem. Strana založená v roce 2013 skupinou euroskeptiků se zdála být v úpadku. Její členové jsou pěkně naštvaní, někteří kvůli tomu, že Německo vyměnilo marku za euro, další protože věří, že sexuální výchova na školách kazí nevinné děti. A věc která je všechny spojila je migrační politika Merkelové.
    Ve vedení nejsou zruční politici. Chybí jim charisma a dopustili se řady chyb. Ale události jako ve Würzburgu a Ansbachu, kde útočníky byli nedávní přistěhovalci, jejich věci pomohou a posílí argument, že Merkelová zvýšila riziko terorismu. Ekonomický útlum pomůže straně ještě více.

    Co se stane, pokud se objeví německý Donald Trump a dostane se k moci? Před pár lety publikoval novinář Timur Vermes román nazvaný „Podívejte, kdo se vrátil“. V něm se do současného Berlína vrací Adolf Hitler a stane se nejprve mediální celebritou a pak politikem. Je to satirická kniha mnoho čtenářů se nad ní dosyta nasmálo. Ale najednou, když je establishment v krizi, vypadá už méně jako vtip a spíše připomíná varování.

    Vztah mezi Merkelovou a Němci je nejlepší, když na hřiště vyběhne reprezentační fotbalový tým během závěrečné části velkého turnaje. Hráč, obyčejně Thomas Müller, dá gól a Němci aplaudují. A pak kamera zabere aplaudující Merkelovou v oddělení VIP a Němci aplaudují také jí.

    Pro Německo zobrazené ve Wortmannově filmu byla Merkelová perfektním lídrem. Dokud spoluobčané byli zaujatí sportem, domácími miláčky a auty, mohla je snadno vyvést z menších nebo větších krizí. Byla dobrá během nočních schůzek s dalšími světovými lídry a dokázala dosáhnout komplikovaných kompromisů, s nimiž Němci byli spokojeni, i když detailům úplně nerozuměli.

    Ale má také řadu slabin a teď jsou plně viditelné. Nemá řečnický talent a neumí dát najevo emoce. Po posledních útocích musí jednoduše vysvětlit, co se podle ní v posledním roce stalo. Musí Němcům říci, že pravděpodobně dojde k dalším útokům a že se zmýlila, protože to nepředvídala. A by měla určit nový kompromis a argumentovat, že navzdory násilí je stále důležité pomáhat lidem v nouzi. Že vrátit se do světa obehnaného tlustými zdmi není odpovědí na hrozbu terorismu.
    Ale Merkelová není ten typ, který dělá emocionální prohlášení. A to je neštěstí, protože Německo je polarizované. Na jedné straně stojí zastánci vítací kultury vedení minulou vinou, kteří jsou přesvědčeni, že Němci mají morální povinnost ponechat hranice otevřené pro každého, a že je to jen naše vina, pokud udeří teroristé. Na druhé straně stojí rozzuřená ultrapravice.
    V debatě chybí všichni ti obyčejní Němci, kteří hráli v Wortmannově projektu. Prosím, řekněte jim někdo, aby promluvili. Musejí pochopit, že Německo, v němž žili, liberální, tolerantní a kvetoucí – nelze brát jako samozřejmost a potřebuje jejich podporu.

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s