Ruští a ukrajinští sportovci na olympiádě v Brazílii
Na fotografii (zleva doprava): Ilja Marčenko, Andrej Kuzněcov, trenér Dmitrij Briček, Jevgenij Donskoj, Lesja Curenko, Igor Kunicyn, Denis Molčanov a Tejmuraz Gabašvili.
Převzato odtud.
Není to žádná maličkost, nechat se takhle vyfotit. Možná dost riskují a projevují takto značnou statečnost.
Nedá se nesrovnat s gestem Věry Čáslavské, která se kdysi odvrátila od ruské sportovkyně a nepřijala její podávanou ruku. Paní Čáslavská byla pro toto své chování oslavována a je na to dodnes hrdá. Kdo žil v té atmosféře nenávisti jednoho národa k národu druhému tenkrát v Československu, dokáže se vcítit do toho, co dnes pociťují běžní Ukrajinci – a podle své nátury sportovce na fotografii prohlásí buďto za hrdiny, nebo za zrádce. Podlehnout nenávisti a nepřátelství k jiným je tak snadné…
Ostrov Janiky 
caslavska je odpad spolecnosti, nebyla by nic, nebyt statu a socialismu na ktery ted usilovne plive kde se da
Smajlíku, není odpad, krotte se. Kdyby se nepletla do politiky a dělala jen to, co umí, byla by světlou stránkou naší země.
pak by nebyla odpad. dokazu pochopit jeji chovani v mladi po 68, ovsem to co predvadi dnes je nekonecny hnus byvale celebrity touzici se i za cenu onuce udrzet na vysluni podlezanim fasistickemu rezimu.
To ze to nevidela tehdy chapu, to ze to nevidi dnes je za hranici demence
Ta paní umírá. Nechte si ty kecy do nekrologu.
Tak to jsem netušila, byla bych si tu zmínku odpustila. I když na mém názoru to nic nemění.
Třešničko, původní podoba onoho všem známého rčení zní: „O mrtvých buď dobře, nebo pravdu“. Tak proč ta vulgárnost? Nebo vy si myslíte, že tím že umřete odčiníte všechny chyby a všechna svinstva která jste v životě spáchala? Já vím, že vy o žádných nevíte, ale ten nahoře, pokud existuje, to může vidět jinak.
Je zajímavé, že vulgárnost vyčítáte právě mně.
Ale abych vám odpověděla, proč jsem se ozvala:
Jsou jisté chvíle, kdy je pieta namístě.
To je jedna věc.
Ta druhá je, že opravdu nevidím žádná svinstva, kterých by se Věra Čáslavská dopustila. Ani v osobním, ani ve veřejném životě.
Stála v politice na straně Václava Havla, a to podle mne není žádná hanba.
O sobě si opravdu nemyslím, že smrtí něco odčiním, a nemyslím si to o žádném člověku.
Tresen, tím, že stála na straně „humanitárního bombardování“, mi tu zdrženlivost moc neusnadňujete… Zůstala bych u tématu sport a jeho oddělení od politiky, když dovolíte.
Já jsem tam stála taky.
To už opravdu na závěr téhle vsuvky
To si pamatuju, tresen, Vaše vysvětlování, jak je to obtížné rozhodovat, která skupina nevinných obyvatel bude zavražděna, aby jiná skupina mohla žít.
Ano. A ty misky vah ukazovaly dost rozdílné počty zabitých.
Záleží na tom, kdo vážil a rozhodl zabíjet lidi na základě „coby kdyby“.
Lidé, kteří by bez toho zásahu zemřeli, jsou možná šťastní, možná ne.
Jedno je jisté: Určitě svůj život nepřičítají nějakému vzdálenému rozhodnutí. Je dobře, že je k tomu nic nenutí, je dobře, že to netuší.
Nemusí mít špatné svědomí z toho, že proto, aby oni žili, zemřeli jiní.
Já spíš myslím na ty „jiné“, co zemřeli bez šance se bránit, prakticky byli odsouzení k smrti, bez své viny, jen tak, humanitárně, humanitárním vrahy. Protože kdo rozhoduje o smrti nevinných, není ani soudce, ani kat, je to vrah.
A ten co schvaluje vraždy a obdivuje vraha mi píše, že jsem v jeho očích klesl. Asi bych měl ve svých vlastních očích stoupnout.
Myslíte, že když někdo řekne že Stalin byl dobrý, protože zabránil západním agentům kontrarevoluci načež zřídil Gulagy a že je to dobře i když tam zemřeli nevinní, než by SSSR padl – že by měl někdo nadávat, tak jak to předvádí smajlík a Hamilbar? Já si nemyslím že by byl čímkoli vinen – jen ho lze směle označit za příznivce nejhorší totality, která svět postihla a jejíž nástupcem byli i Srbové a jejich předáci, kteří napadli všechny své etnické sousedy v bývalé Jugoslávii a dopustili se od dob Hitlera nejhorší genocidy v Evropě. Toť vše, takže bombardovat vojenskou infrastrukturu těch, kteří mají za sebou hromadné hroby, delší obléhání Sarajeva než když se obléhal Leningrad bych viděl jako adekvátním těm zvěrstvům co po nich v Jugoslávii zůstali.
In April 1992, the government of the Yugoslav republic of Bosnia-Herzegovina declared its independence from Yugoslavia. Over the next several years, Bosnian Serb forces, with the backing of the Serb-dominated Yugoslav army, targeted both Bosniak (Bosnian Muslim) and Croatian civilians for atrocious crimes resulting in the deaths of some 100,000 people (80 percent Bosniak) by 1995. It was the worst act of genocide since the Nazi regime’s destruction of some 6 million European Jews during World War II.
a to je řeč jen válce v Bosně.
Takže rozhořčení Hamilbara nad podstatně menším počtem nevinných obětí na straně Srbska při spojeneckém bombardování, je dosti podivné, pakliže by Hamilbar neuvažoval v rovině, že si tu srbskou genocidu všichni ti co (a nakonec s nimi nechtěl žít nikdo ani Černá Hora co s nimi nakonec nejdéle sdílela federaci) s nimi už nechtěli žít v jednom státu, zasloužili
Věra Čáslavská měla na svůj názor právo, stejně jako ho má i Hamilbar. Určitě je ten jeho pro mnohé další nepřijatelný a řekli by o něm něco ve smyslu toho co se dnes říká o obhájcích Stalina či Polpota. Ale rozhodně by asi nikomu nestálo za to vyjadřovat se o Hamilbarovi ši smajlíkovi v momentě jejich skonu tím způsobem, jakým to oni činí o Věře Čáslavské. Tedy nechtěl-li by být stejní jako oni.
„A ten co schvaluje vraždy a obdivuje vraha mi píše, že jsem v jeho očích klesl. Asi bych měl ve svých vlastních očích stoupnout.“
Tresen má v tomto dvojí metr. Clintonovou by akceptovala jako prezidentku USA i přes její hlasité jásání nad umučením Kaddáfího v přímém přenosu.
Ta pani mela nyni JEDINECNOU prilezitost ukazat ze je srdcem sportovec a ne zasrany agitator v souvislosti se standardnim emerickym zpusobem jak se zbavit konkurence.
To je krásný komentář, Slobo :-). Bez řečí a vystihuje vše.
Připomnělo mi to jeden výrok WV – o Fjodoru Ivanoviči Šaljapinovi.
Jaký výrok, brtníku?
USrajinska Caslavska…
http://cz.sputniknews.com/svet/20160816/3711174/ukrajinsky-ministr-sport-obvineni-Rusko-zlato-zapasnik.html
Věra Čáslavská zemřela.
„The bitch is dead.“ Doufám, že se smaží v pekle.
To jste u mne dost klesl.
V posledním půlroce jsem ocenila, že jste se nepřipojil k protiuprchlické štvanici, ale to byl možná omyl.
Lidé se nemýlí proto, že by snad byli moc důvěřiví, ale mýlí se obvykle proto, protože vycházejí z hodnotových premis a etických standardů poplatných společenské etiketě vzdělané a sociálně vyspělé společnosti. Někdy je nutné počítat že obsese, agrese a primitivnost zračí vlastní nemohoucnost dostát alespoň všeobecného společenského přijetí případně snad i dokonce uznání. Marginalizace a ignorance ze které vyrůstá primitivní zášť a snaha o revanš, není ničím jiným než opakem konciliantní a empatické snahy o pochopení psychologie takové osobnosti, i když dlužno podotknout, že terapie je náročná a zdlouhavá..
Mohl jste počkat s tímto hodnocením, Ondřeji. Dnes se sluší napsat „At odpočívá v pokoji“.
Nejde o to, co se sluší, ale co tím dotyčný získá, když takto klesne. Změní snad něco? Ne, jen si na okamžik uleví, ale trvale sebe sama poníží.
Ale ona tomu věřila a myslela to dobře…
Why so much hate in the world ?
Když sledujete, jak někde umírají lidé a máte možnost a příležitost zasáhnout /s vědomím, že ten váš zásah pravděpodobně kromě vojáků postihne i civilisty/, je na vás těžká volba. Když zasáhnete, budou vás obviňovat z vraždění nevinných, když nezasáhnete, budete z pokračujícího umírání obviňovat sám sebe. A výčitky pochopitelně zazní i od těch, co si myslí, že zásah byl namístě.
Odsoudit někoho, že to viděl jinak než vy, Hamilbare, je snadné. Udělejte si vlastní rekapitulaci, jestli jste taky někdy nebyl přesvědčen, že straníte správné věci, i když v jejím důsledku umírali nevinní.
To už jste vysvětlovala, tresen. Problém je v tom, že nikdo cizí nemá právo dělat jiným lidem v jiné zemi arbitra a navíc tam vlítnout s bombami. To samo o sobě je vždy zločin.
To je némlich to samé jako vlítnout do cizího bytu, odkud se ozývá zoufalý křik.
Taky vlastně nesmíte dělat arbitra a vpadnout tam s válečkem na nudle anebo s paralyzérem.
Jen se pak musíte smířit s možností, že tu ženskou budou zítra vynášet pohřebáci.
Kdo jako první přišel na oxymoron „humanitární bombardování“ ?
Kdo přišel s tím, že chceme-li zachránit libyjský lid, není jiné řešení než ho bombardovat ?
Je lepší pro záchranu libyjského lidu, když ho prakticky bombarduje OSN, než kdyby ho hypoteticky bombardoval Kadhafi ?
Mezi bombami „Made in France“ prodanými Kadhafimu a OSN, je třeba rozlišovat „špatné bomby“, které zabíjejí a „dobré bomby“, které přinášejí mir ?
Idem pro Irák.
To je podivné přirovnání, tresen, z několika pohledů nesedí. Které z dospělých lidí bojujících mezi sebou byste pasovala na bezbranné děti, kterým je ubližováno? A když už tedy vlítnete do cizího obýváku, tak nemůžete pozabíjet všechny dospělé, nebo všechny muže, nebo prostě toho, kdo se Vám znelíbí, případně když tam hodíte hezky zpovzdálí dejme tomu Molotova, tak to odnesou i ty děti, případně mlácené ženy. Prostě blbost jako vrata.
Mimochodem, co uděláte, když na ulici uvidíte matku, jak pohlavkuje svého potomka? Upřímně – já nevím. Párkrát se mi to stalo, tedy matka spíš řvala než pohlavkovala. Člověk je v tu chvíli spíš zaskočený.
Nešlo mi o to, jakými prostředky zpacifikovat toho, kdo ubližuje druhým /ty samozřejmě musí být přiměřené situaci/, ale o překročení prahu dveří /případně jejich vyražení/. To je paralela k překročení hranice státu.
Ten, kdo to udělá, musí mít jednak dobrý důvod /někdo je ohrožený/, jednak musí být připravený na to, že na to může doplatit sám.
Myslím, že není tak těžké poznat, kdo útočí a kdo se jen tak tak drží na nohou. V tom by asi problém nebyl.
Tresen, to nemůžete myslet vážně, že ne, ty dvě poslední věty :-). To spravedlivě nepoznáte a nerozsoudíte ani když se Vám před Vašima očima poperou dvě děti na pískovišti.
Janiko, když vejdu do bytu, odkud se ozývá volání o pomoc, tak si asi všimnu, kdo koho mlátí. Pozná se to třeba podle monoklu anebo natržené pusy, podle obranné pozice někde v koutě a tak podobně.
Když tam uvidím dvě hysterky, jak si navzájem rvou vlasy a ječí obě jak na lesy, tak tiše vycouvám, to dá rozum.
O dětech na pískovišti to fakt nebylo.
Děti byly příklad. U dospělých to bývá ještě složitější. Já bych tedy do cizích bytů nevtrhávala, ani kdyby se z nich ozýval řev.
jak říkala ta blbá šiklová: raději se budu mýlit z Bushem než souhlasit s Putinem. Pikantní je, že původní fráze zní „raději se budu mýlit se Stalinem“, což blbka Šiklová bohužel v padesátých letech prokazovala v praxi.
Richard Falbr, pokud je mi známo.
Nevím. Nějaký Francouz? Sarkozy?
Pro libyjský lid není plošné bombardování zdrávo v žádném případě.
Řečnická otázka zřejmě, ani u ní nevím, proč mi ji kladete. Zásahy v Libyi jsem nikdy nehájila, vpád do Iráku jsem považovala za nebezpečné dobrodružství, které se Západu vymstí. Taky jo.
Nedávám nikomu bianco šek na zasahování kdykoli kdekoli.
O hašení balkánského požáru se na rozdíl od výšeuvedených akcí domnívám, že bylo ve prospěch lidí tam žijících, včetně Srbska. Ale následně se mi vůbec nelíbilo, že KFor nedokázali dostatečně chránit srbskou menšinu v Kosovu.
To je skutečná černá skvrna, ne bombardování.
Ano, šlo o otázky řečnické, odpověd‘ jsem nečekala.
Spíš mne zajímá, kdo si tyto a podobné ještě nepoložil a nezamyslel se nad nimi po zkušenostech z Iráku a z Libye. Vidím, že Vy mezi ně nepatříte.
Nepatří, jako mnozí další, pro mě nepochopitelně…
Jsem ráda, že si spolu s MaB myslíte, že si takové otázky pokládám, i když nevím, proč je to pro vás nepochopitelné.