Nejen Ukrajina…

Překlad článku Lva Veršinina „Země snů“.

Proč se lidé stali tak snadno manipulovatelnými? Proč se stali důvěřivými a nedokáží si na základě svých životních zkušeností dát dohromady „dvě a dvě“ a porovnat některé věci?

V první řadě spíše než důvěřivými jsou konformními… Konformita předpokládá určitou pasivitu k těm faktorům, se kterými se nemohou vyrovnat. Důvěřivost se projevuje také, jako ochota svěřit odpovědnost za organizaci vlastní spásy někomu jinému. Mluvím o „spáse“, protože hovoříme o situaci, kdy není jasná současná situace, není jasné, kam to povede zítra, takže se otázka přežití, spasení, stává aktuální. Vidíme, že mnozí lidé jsou ochotni očekávat od někoho z vnějšku, od nějakého vůdce péči o ně samé. A jak zkušenosti ukazují, jsou ochotni svěřovat tuto péči nekonečně mnohokrát.

Tolik k Ukrajině.

***
Se zveřejněním poznámky LV jsem čekala do shlédnutí dokumentárního filmu Karla Vachka „Spřízněni volbou“, který včera vysílala ČT. Domnívala jsem se, že v něm najdu nějaké známky toho, jak by probíhal další vývoj v roce 1968 bez zásahu spojeneckých vojsk. Film mi svou atmosférou připomínal podobné snímky o vyjednávání elit z roku 1989. Snad jen hlavní aktéři byli sympatičtější, ale to možná proto, že neměli možnost zklamat.

To pokud se jedná o politiky. U „lidu“ jsem žádné rozdíly oproti roku 1989 nenalezla – stejné nadšení, stejná naděje, stejné zářící oči. A, bohužel, projevovaná důvěra novým představitelům. Volání „Ať žije Císař“ je myslím neklamnou známkou toho, o čem píše Lev Veršinin – předem dané důvěry „vůdci“ a víra, že se tento „vůdce“ o blaho lidu postará. A jak víme, to většinou nedopadá dobře. Ne-li pokaždé…

Advertisements

32 comments

  1. taras2

    Tak oni ti vůdci z roku 68 zklamali také, snad až na Kriegela a Hájka, pokud jsem ti dobře rozuměl. Co se nadšení lidu týká, nese v sobě vždycky značný náboj hlupáctví, naivity, nesmyslných očekávání. A bývá také pravidelně zneužito, na jeho vlně se vyvážejí nahoru velmi odporná individua. Myslím, že ale je výrazný rozdíl v selhání vůdců 68 a 89: ti první podlehli brutálnímu násilí, ti druzí se zcela programově zapojili do uchvácení koryt a do rozkrádání státního majetku.

    Coby pamětník ale cítím nesdělitelnost atmosféry roku 68, je s rokem 89 nesrovnatelná jak co do kvality, tak hlavně co do následujícího vývoje. Necítím ani jako rozumné a možné debatovat s někým, kdo má tu dobu pouze nastudovanou z pramenů. Nepotkáme se, navíc téma je pasé, možná jenom jako připomínka faktu, že by politiku šlo dělat také jinak.

    • Hamilbar

      Co je na daném tématu naprosto fascinující je to, že někteři jedinci si ten „značný náboj hlupáctví, naivity a nesmyslných očekávání“ vlečou životem od toho roku 1968 až do dneška.

      Jinak ovšem s vaší tezí, že politika se dá dělat blbě, soudě podle jejích výsledků, mnoha různými způsoby, milý Tarasi2 naprosto souhlasím.

    • tresen

      Nepotkávají se ani lidi, kteří to mají zažité.
      Proč by taky měli, žejo, když je na světelné roky vzdálený jejich prožitek událostí včerejšího dne.
      Rok 68 se obecně přijímá jako čas zmarněných nadějí /alternativní pohledy ho interpretují jako šarvátku uvnitř ÚV KSČ, kontrarevoluci, návrat ke správnému kurzu, atd./, ovšem problém nastane, když se dva mají shodnout, co si představit pod těmi nadějemi.
      Rok 89 to samé v bleděmodrém. Když škrtneme extrémní interpretace, zůstává zase ta naděje. Tanky na hranici tentokrát nestály, takže bylo na lidech, aby přání proměnili ve skutečnost. Místo toho šli domů a zapnuli televizory, aby tu změnu k lepšímu mohli sledovat v přímém přenosu. Od té doby nadávají na ty, kterým to přenechali.

      • taras2

        Je to jednoduché: zmařené naděje je chybná interpretace, protože chladně politicky vzato, 68. (a jak z následujícího vyplývá, ani 89.) neměl za dané konstelace sebemenší naději na úspěch. Šarvátka uvnitř KSČ sice (pochopitelně) byla, mezi progresivisty a tzv. konzervativci, ale nebyl to hlavní a určující prvek, jenom vedlejší efekt. Kontrarevoluční pokusy samozřejmě existovaly, ale byly zase jenom okrajovým jevem. Návrat ke správnému kurzu je nesmysl, ten se nikdy v novodobé historii země nevyskytoval. Kdybych to měl zkarikovat, tak to byl pokus o režim bez zkurvených kapitalistů a bez zkurvených stalinistů. Jenže obě tyto skupiny mají tolik vnitřní síly a agresivity, že ostatní vždycky přeřvou – takže jakákoliv naděje na lepší a klidnější život je jenom iluzí. Že by trest za prvotní hřích?

        • embecko

          „Jenže obě tyto skupiny mají tolik vnitřní síly a agresivity, že ostatní vždycky přeřvou“
          Presne tak, tarasi, nejde mi do hlavy ten proces prenosu na „vetsinu“. Jak je mozne, ze politickou prevahu nakonez ziskaji ty nejzhovadilejsi frakce? Jakmile se v nejakem v celku rozumnem politickem proudu objevi nejaka od prveho pohledu zakerna a nerealisticky smyslejici skupina, da se vsadit na to, ze nakonec ziska nejvetsi podporu. To plati i pro dnesek…je to opravdu jen tim nejvetsim krikem? Nekdy mi prijde, ze obcan- volic trpi na zvlastni formu sebehany az sebeposkozovani.
          Stale mam pred ocima nedavnou situaci: Kalousek rika, ze az vyhraje, zavede skolne- studenti voli Kalouska- Kalousek zavadi avizovane skolne- studenti protestuji proti Kalouskovi kvuli tomu, ze udelal to, pro co ho volili.
          Tohle schema se za chvili bude opakovat i v pripade uprchliku, o tom neni pochyb.

          • taras2

            Fenomén „volíme toho nejhoršího hajzla“ je známý, myslím si, že mám svoji zcela nevědeckou vysvětlující teorii, nemohu ji však publikovat na blogu, který vede humanitně a lidskoprávně zaměřená dáma. Zkusím to u sebe.

            • Janika

              Jestli je teorie založená na ústřední myšlence, že alfa samec = největší hajzl, tak to jsi se nemusel žinýrovat :-). Podotkla bych k tomu, že si to myslím spíš naopak, a diktátoři bývají pro zemi spíš požehnáním. To ale zase pohorší tebe, demokrate :-).

              • taras2

                Ano, to zapadá do mojí jiné teorie, že se ženám před diktátory podlamují kolena a vidí se v duchu býti oplodněny tím supersamcem (Hitlerem, Stalinem). Potom z toho ale oprávněně vyplývá požadavek na zrušení volebního práva pro ženy.

                • Janika

                  Doufám, že tě neurazí, když ti tady veřejně sdělím sladké tajemství, že moje instinktivní ženskost tě považuje za typického alfa-samce :-).

                    • taras2

                      Ono to mělo parodovat reklamní slogan, takže by to mělo být spíš „Nenásleduj instinkt!“. Zajímavý je, že bereš své instinkty jako sebe samu, já je vnímám jako něco přiděleného, s čím se nedá nic moc dělat, a které někdy přivádějí člověka do malérů.

                    • Janika

                      To můžeš pokračovat dál a dostaneš se do slepé uličky: máš instinkty, máš mozek, máš tělo atd – no jo, ale kdo je to, kdo tohle všechno má, kdo jsi potom ty, když všechno je ti přidělené?

                    • taras2

                      Někde jsem četl, že někteří lidé se domnívají, že jejich duše (tedy nejvlastnější já, které je všechno přidělené) sídlí v hlavě. Jiní se domnívají, že okolo srdce. U některých bývá duše i na onačejších místech

                • MaB

                  ad taras2: Já předem vylučuji Beta, nedovedu si vás představit v růžovém… potom zbývá také Delta (malý, ošklivý), nebo Epsilon (opičí typ). Takže vy budete (po racionální ùvaze) nejspíš ta šedivá Gamma ! :))

                  • taras2

                    Milá MaB, já už jsem tak starý, že naprosto nezáleží na tom, jestli jsem alfa nebo omega. Naštěstí.

          • MaB

            „Nekdy mi prijde, ze obcan- volic trpi na zvlastni formu sebehany az sebeposkozovani.“ (embécko)
            Občan-volič je nepoučitelný amnezik, který se rád hraje s ohněm.

        • tresen

          Naději lidi v šedesátém osmém cítili. Že nebyla reálná šance /ani čas/formulovat, jak ji naplnit, natož uvést do reálu, je jiná věc.

        • tresen

          Tím návratem ke správnému kurzu myslím opětovný nástup správných soudruhů a jejich poučení z krizového vývoje.

    • Janika

      „Tak oni ti vůdci z roku 68 zklamali také, snad až na Kriegela a Hájka“
      Zklamat jinak nedostali šanci. Semlelo by je to taky, stoprocentně. Je to vidět už z toho prvního selhání, kdy se zachovali jako malí ustrašení lidičkové, kromě toho Kriegla.

    • tresen

      Styl připomínající vyobrazování vrahů z volstrýtu /včetně těch pruhovaných kalhot/ ve spojení s azbukou a Kolčakem za pultíkem je docela zábavný.

  2. Ondřej

    Myslím, že už to řekla výše třešeň, že to byl výhradně frakční boj mezi dvěma křídly stále a též (totalitní) strany. mezi neostalinskými konzervativci a progresivisty, kteří se chtěli od ruské poručníkování oddělit a začít kopírovat politiku západních eurokomunistů. Vést si rétorický boj o „vykořisťování“ a přitom si jezdit v Audinách a Mercedesech na demonstrace, hodit si pár Molotovů a jet pak na recepci do sídla strany, kde si připijí se skleničkou Dom Perignon na další úspěch v boji proti imperialismu.

    Naštěstí pro nás, poté co byla sovětská invaze dokončena, eurokomunisté a levicoví intelektuálové (Sártre, Aragon, Derrida) prozřeli a SSSR nadále nepovažovali za zemi se zemi se skutečně skutečnou levicovými idejemi, ale jen za zemi, jak se vyjádřil přední německý postmarxistický intelektuál 60.let Jürgen Habermas o režimu v SSSR, že tam vládne „rudý fašismus“. Spolu s tzv. „Kritickou teorií“ tak předestřel, že dichotomii v touze člověka po osobní svobodě a zároveň sociálních výdobytcích nelze vynutit násilím na úkor prvního, ani úplatky v případě druhého….

    Je pak s podivem, že když nefunguje idea rovnosti sahají ti, co za ni vždy bojovali za „výběrovou“ rovnost prostřednictvím prodejen jen pro vyvolené (že takové zavedli právě soudruzi u nás dnes už víme, stejně jako že byly výběrové prodejny a TUZEXU nemluvě) kdy uprchlíky mají za nám „nerovné“ a společně ideově smilní s hnědými gauleitery v našem případě podpořené dokonce prezidentem Zemanem na stejném podiu s protofašistou Konvičkou a na straně druhé jeho ideového pobratima v modro-hnědém triku Klause, při pábení s AfD, které se už ani netají tím, popírat holocaust „je věc názoru“. To se pak člověk ani nenaděje, že místní „specialista“ na Německo skrze pozorování cvrkotu na dálničních odpočivadlech prohlásí, že „Hitler spasil Německo před zánikem.“

    Inu tady platí latinské „Stultis non seccurritur“.

  3. PeeBee

    mily lve, ne, opravdu se NESTAVAME manipulovatelnymi, asi jako se NESTAVAME lidmi, zkratka se manipulovatelnymi lidmi rodime. nicmene se v zavislosti na svem vyskytu muzeme stat ostatnimi v nasem okoli vice nebo mene manipulovanymi s vice nebo mene fatalnimi nasledky.

    lide jsou totiz behem sveho zivota temer nepretrzite manipulovani protoze jsou prirozene manipulovatelni, sami radi manipuluji a ziji tak nejak pospolu, takze k teto bohulibe a vzajemne na sebe uplatnovane aktivite maji dostatek prilezitosti.

  4. tresen

    Nikde jsem neřekla, že v roce 68 šlo výhradně o boj mezi dvěma frakcemi komunistické strany. Protože to není pravda. Je to jen jedna z často používaných interpretací, která celé to plastické dění splácne do krychličky, aby se to dalo oštemplovat a vyřadit z další diskuse.

  5. pozemšťan

    V 68 mi bylo pět a jediné co vím je, že máma zakázala tátovi vylejzat ven mezi účastníky lidového odporu, mezi ty hrdinné bojovníky s holýma rukama proti tankům :-D A udělala dobře-měla rozum na rozdíl od mého nadšeného a osvíceného otce. V 89 jsem stejně nadšeně zvonil klíčema v očekávání zářivé a třpytné budoucnosti. Jenom mi nic nehrozilo a spousta pohodlnných a těch později zarytých odbojářů dělali revoluci z hospody. Co mi však konkretně za socialismu chybělo, bylo vlastně spousta krámů a vidiny zatím nedosažitelných světel západních velkoměst a jiných blbin, kterých se člověk snadno a rychle nabaží. Dnes je to pro mne svým způsobem úsměvné, protože žádný systém není dokonalý a politika se může dělat pouze tak, aby vyhověla požadavkům moci na udržení státu, požadavky občanů jsou a budou až druhořadé, protože občan nebude nikdy spokojený. Vždy bude mít něčeho málo a vždy bude někdo, kdo bude mít víc než on. :-) Možná, že až někdo vyšlechtí na jiné planetě člověka přelomového typu, který nebude znát vlastní historii, aby nemohl opakovat nekonečně se opakující chyby,…možná potom bude svět všude hezký, spravedlivý, všichni budou dělat pouze správné věci a svět bude k zešílení nudný a statický. Nebo taky ne.
    Osobně to vidím tak, že jsem šťastný, že mne za mého života zatím nepostihly žádné hrůzy války, že nemám hlad a mám co na sebe, střechu nad hlavou a jistý důchod na poště a že mojí jedinou starostí je sedět u pc a sepisovat moudra. :-D Což jsem měl a mohl i za socialismu, jen s tím rozdílem, že ne na pc.
    Dobré jitro!

    • Janika

      Dobré odpoledne, Míro, to jsou hezké vzpomínky :-).
      Máš pravdu, že těch obchodů plných věcí se člověk brzy nabaží. Doma není kam věci dávat, popelnice narvaná zbytky. A teď ještě ta hrůza – nakupování po internetu. Jo, internet tenkrát nebyl, docela by mě zajímalo, jak by v socialismu fungoval.

      • pozemšťan

        všechno má své pro a proti, že? Nebýt revoluce, tak jsem dnes mrkvej, protože vybavení a medicína nebyla tak, jak dnes. Naproti tomu jsem za soc. chodil zvesela do práce i z ní, byla radost chodit do zaměstnání bez stresu a strachu s pevnou a neměnnou pracovní dobou a člověk měl naprosto jasno, co v obchodech najde a co koupí :-D
        Internet by fungoval možná jako v Číně před patnácti lety. Ale ruku na srdce, komu by tak moc vadily různá omezení, když většina lidí používá internet ke komunikaci na FB a to je většinou z baráku do baráku ve stejném městě :-D
        To byl vtip.