Vztah liberalismu a fašismu
Překlad článku S.Lopatnikova О правильном мышлении.
Objevují se zmatečné výroky typu: „Spojenectví liberálů s fašisty by se dalo nazvat smlouvou s ďáblem, ale překáží tomu to, že liberálové samotní mají daleko od andělů“.
Ve skutečnosti je toto spojenectví naprosto přirozené. Liberalismus a fašismus nejsou k sobě navzájem antagonistické: jeden jako druhý jsou jen různými převleky základního světového společenského systému, který potvrzuje právo jedněch vykořisťovat druhé. Jak vykořisťovat, koho vykořisťovat, jakým způsobem spojit zloděje a okradené v „jedinou entitu“ – to je druhořadý detail. Ale hlavní věc – v zlodějské společnosti diktatury zlodějů jsou liberalismus a fašismus stejné.
Ostrov Janiky 
Tak zde si rád počkám, co ortodoxní liberálové zas vymyslí.
Stručně asi nic, musí se toho napsat hodně, aby se zakrylo to podstatné. Já potom vždycky odpadnu a grafomani mají blažený pocit vítězství :-).
Když ona se u sousedů právě řeší sluníčková nákaza, možná se tady ničeho zajímavého nedočkám.
Sluníčková nákaza je samozřejmě téma nejdůležitější a nejzásadnější, na tom stojí a padá svět.
Mimochodem gratuluji k pojmu „antisluníčkářské hlídky“ :-).
Nechal bych si to patentovat, kdyby mi Vlk článek na dané téma zveřejnil. A kdyby se mi ho podařilo napsat už do zítřka.
Přál bych Rusům být „vykořisťování“ tak jako my Evropané, resp. nepřál, kdyz si to oni sami nepreji:-). Jestli je jejich „socialismus“ pod taktovkou oligarchu/přátel pána Putina jejich odpovědi na „evropské liberální vykořisťování“, pak budiž jim přáno:-)
Aha, Vy si myslíte, že v Rusku je pořád socialismus :-). Tím se leccos vysvětluje.
Nemyslim, ale jestli v Evropě máme fašismus, tak to co je v Rusku nemůže být nic jiného:-)
Aha, Vy si myslíte, že u nás v Evropě máme fašismus. Tím se vysvětluje ještě více.
Možná ne vsude, jsou země kde by se do nich nikdo nepřihlásil, protože tam zadne sluníčkar nemají:-)
https://mobile.twitter.com/astroehlein/status/776673016034029568/photo/1
Tady není co vymýšlet.
Další myslitel, co vytvořil strašáka do zelí, obdařil ho neslýchanými atributy a nazval ho liberalismem.
V téhle souvislosti oceňuju „antisluníčkáře“, že pro svého strašáka našli originální název.
Je tohle ještě následek liberalismu nebo už nefalšovaný fašismus?
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/414979-ve-francii-zakazali-plastove-nadobi-na-jedno-pouziti.html
Projev odpovědnosti především. Právo zamorovat životní prostředí chemickými jedy jen pro vlastní pohodlnost, je projevem osobni totality jedince vůči zbytku společnosti. Tohle si Západ uvědomil už ve chvíli, kdy přestal soutěžit v objemu vyrobené „mírové oceli“, ale zacal technologicky podporovat vyssi kvalitu lidského života, a k tomu i osobní odpovědnost lidí za životní prostredi, které je našeho života nezbytnoou součástí. Proto také byly (a dodnes jsou) fronty emigrantů směrem z Východu na Západ (Rusko a Činu nevyjímaje) a ne naopak.
Už jsem pochopil, že člověk, který má vysoko do žlabu, přestane být podle Vás zátěží životního prostředí až v masokostní moučce.
Těšíte se, až začnou selekce? Nemůžete se dočkat, až u nich budete moci asistovat? Proberte to s nickem vittta, vypadá to, že se v mnoha ohledech shodujete.
A zeru dětí a trham mouchám nožičky…Ulevil jste si tím, abyste o mně řekl co snad víte jen Vy sam a dokonce znáte i mě nejniternější sadisticke touhy…? Vy se od Vitty lisitete jen tím, že na rozdíl od nej víte, jak zli jsou lide kteri si uvedomuji kolektivni odpovednost za zivotni prostredi a to v prikladech ze zivota zapadni Evropy, kde lide maji uctu k zivotnimu prostredi za soucast spolecenske moralky, jako ze pozdravim souseda nebo poustim stare lidi v U-Bahnu sednout. Němci co přijali svoji Energiewende vi, ze Zelene technologie mohou stat vic, presto wi vsichni chteji priplatit nez provozovat jaderne elektrarny.
Takze vase projekce vasi nenavisti do mych udajnych sadistickych cilu je té Vittove rovnocenna, mozna snad jeste horsi, protoze pro sva tvrzeni nemate jediny dukaz. Vitta se aspoň sám sebe uprimne prohlašuje rasistou, podobne jako k tomu dospel nedavno u Bavora sam Taras (jako údajný levicak mi vypllnil mé chyvejici okenko meho maleho sociologického bádání, kde jeho spojení levicového třídního boje s kapousi doplnil o rasovou teorii nadřazenosti jedněch nad druhymi, kterou jsem u tohoto proudu „levice“ ocekaval), mají tedy své názory opřené o své ideologické přesvědčení. Vy nemáte pro svoji dehonestaci mě osoby v ruce nic. Asi ani to presvedceni:-)
Jojo, takhle nějak to bude.
Rovnítko mezi liberalismem a fašismem na základě podobnosti jednoho jejich znaku (vykořisťování) je samozřejmě nesmysl: je to stejné, jako kdybych tvrdil, že Ondřej a jeho kafáč jsou stejní, protože oba mají ucho. Je ale fakt, že neoliberalismus devadesátých let s protagonisty Sachsem, Gajdarem, Čubajsem a dalšími liberálními vejlupky přinesl Rusům tolik strádání, že se jeho účinek blíží následkům totalitních tragédií.
Dovoluji si namítnout, že podobnost liberalismu a jeho zparchantělé podoby, je dnes pouze jazyková. (Přesto však nezapomínejme, že obojí pochází ze stejného vrhu.)
Tak to bychom mohli, na základě jednoho znaku, dát rovnítko i mezi liberalismus a komunismus.
Komunismus by potřeboval jiného člověka a liberalismus nafouknout zeměkouli – mají tedy obě idey společné to že jsou utopistické.
Myslím že liberalismus nijak neobsahuje právo vykořisťovat druhé. Pouze umožňuje využít právo silnějšího a tak se k vykořisťování snadno dopracovat nastavením pravidel v oblasti tím nejsilnějším ovládané. Nějaké představy o tom, že by před tím měl slabý jedinec možnost někam utéct jsou iluzorní protože od okamžiku kdy si ti silní rozparcelují sféry vlivu, už není kam odejít. Dle mého mínění není liberalismus nic jiného než feudalismus který se oficiálně tváří jako by feudalismem nebyl.
Na rozdíl od feudalismu je liberalismus opentlen jakýmisi lidskými právy, z nichž nejsilnější je právo chcípnout, spolu s právem na ždímání otroků. Všechna ostatní individuální práva jsou oslabena k nepoznání (právo na bydlení, na vzdělání, na bezplatnou lékařskou péči, na bezpečnost, na práci, podporu ve stáří a nemoci) a jsou na ně páchány další a další útoky.
Byl vznik fašistických hnutí (a nacistického zvlášť) důsledkem liberálního „boření model“? Opojení z liberálního „ono se to už smí“ jako cesta k většímu zotročení obyvatelstva vlastního státu elitami už vládnoucími v mnoha případech vysvětlení přímo nabízí.
„Tak to bychom mohli, na základě jednoho znaku, dát rovnítko i mezi liberalismus a komunismus.“
No však taky „komunismus“ je společnost formálně, ale i ekonomicky svobodných lidí. Kapitalismus, který byl tím, co dnes nazýváme liberalismus, stvořen, nabízí jen tu svobodu formální. Neoliberalismus pak není ničím jiným, než ideologií zájmu neformální nesvobody na principu ekonomické nerovnosti, jak uvádíte. Není tedy dosud liberálnější ideologie, než je ta komunistická, co hlásá svobodu formální i ekonomickou.
Jistě, i formální rovnost, tedy systém, kterému dnes říkáme liberální kapitalismus, byla kdysi utopíí.
„Dle mého mínění není liberalismus nic jiného než feudalismus který se oficiálně tváří jako by feudalismem nebyl.“
Cítíte se být v moci nějakého feudálního pána z titulu formální nerovnosti a příslušnosti k půdě (poddanství)? Dnes jste formálně rovný a svobodný, ale existenčně závislý (tedy ekonomicky nerovný a nesvobodný) na vlastníku kapitálu. Říká se tomu kapitalismus. Aby závislost na privátním kapitálu v kapitalismu byla tím větší, je nutno tím více okleštit sociální stát, tj. základní lidská práva druhé generace, jež ekonomickou nerovnost mají alespoň nivelizovat na společenky únosnou mez, jež nazýváme sociálním smírem. O socialistickém státu ani nemluvě.
Sociální stát vznikl….hernajs, žeby?
Všechno, co se vám nelíbí, za produkt kapitalismu klidně označíte, ale tady vám to dělá problém.
Protože jde o prachsprostou praxi, ne o ideologii, jako je ta komunistická, která hlásá rovnost a svobodu. Hlásá, ale dohlásá to zatím vždycky k pravému opaku.
A jak to vlastně doopravdy bylo za „reálného socialismu“ (za nejtužší normalizace) s to u nesvobodou a útlakem? Pamětníci, můžete se trochu vyjádřit?
Někomu možná přijde normální žádat o povolení pokaždé, když chcete nechat vytisknout pozvánku na dětský karneval nebo na běh parkem, protože co když je v tom textu anebo obrázku skrytá nějaká protisocialistická provokace?
Někomu možná přijde normální, že kopírování čehokoli je přísně střežená záležitost, protože co kdyby náhodou někdo kopíroval cosi zakázaného, nepovoleného?
Někomu možná přijde normální, že malíř namaluje obraz a nesmí ho prodat, i kdyby o to zájemce v ateliéru škemral, až by brečel?
Můžu pokračovat pár neděl v podobném duchu.
Mně to normální nepřipadalo. Nešlo o život, jen o nervy, ale ty jsme měli jen jedny. My, co jsme tušili, že normální život vypadá jinak.
A taky jsme tušili, že jít do vzpoury v těchto banalitách může skončit i jinak než hrou o nervy.
Mnojo… Lidi co měli slabé nervy to měli těžký. ;-)
Pak ještě byli ti adaptovaní.
A také ještě ti co se nenervovali kvůli obavám o své nervy a neházeli flintu do žita.
Tak přispějte do toho totalitního kaleidoskopu, ať to má Nerever co nejplastičtější.
Koneckonců si myslím, že víte, co jsem chtěla říct. Že kromě událostí, na kterých se lámaly charaktery, tu byla všednodenní otravná buzerace.
Ano, byla tu „všednodenní otravná buzerace“ to nemůže žádný soudný člověk popírat. Ale nezdá se mi že bychom si zrovna v tomto listopadem nějak pomohli. Zůstala, jen změnila podobu a nemohu se zbavit dojmu že spíše narůstá než že by jí ubývalo.
No a k těm záležitostem které zmiňujete:
Ještě mám někde na půdě plnou krabici všelijakých tištěných zvadel na potlachy, hudební akce atd. Sám jsem také nějaké množství (hlavně těch dětských) vytištění zařizoval a (pokud nebylo nutné je vykázat v nějakém účetnictví) nevybavuji si že bych někdy musel žádat o povolení.
Také mám v knihovně asi jeden a půl metru různých samizdatů různého zaměření (což je podstatně méně než jsem přečetl). Asi polovinu z nich jsem osobně množil a rozdával mezi lidi. Ta samizdatová kultura vyloženě bujela. Jistě – kopírky jaké známe dnes nebyly a k cyklostylu se člověk snadno nedostal. Ale psací stroje jely po večerech a nocích o sto šest.
Moje kamarádka, někdy už od sedmdesátých let, se prodejem svých obrazů živila až do listopadu. Něco prodala přes SČVU, více toho asi bylo neoficiálně přímo zájemcům a také byla „dotována“ manželem. Nikdy jsem u ní v ateliéru neviděl ani jediný obraz ve stylu nějakého angažovaného socialistického realismu, nebo nějaké typické krajinky. Její tvorba šla spíše duchovním až magickým směrem, leckdy do abstraktna. Ale nikdo jí prodej jejich obrazů nezakazoval.
Kdo se „nebál o své nervy“ měl hromadu příležitostí jak se tomu režimu postavit nebo ho alespoň „naředit“ pro sebe i své okolí. Riziko postihu tu jistě bylo ale ani zdaleka ne tak vysoké jak se dnes snaží vykreslit ti kteří si touží připsat nějaké „zásluhy o jeho pád“ a nebo ti co byli během jeho fungování tzv. „předposraní“.
Ne, že by mi na tom ale záleželo ale co je dnes STEJNÉ či snad ještě HORŠÍ, než když, cituji: „Ale nezdá se mi že bychom si zrovna v tomto listopadem nějak pomohli. Zůstala, jen změnila podobu a nemohu se zbavit dojmu že spíše narůstá než že by jí ubývalo.“
Než buzerace ideologické doktríny (1.máje, povinné schůze, povinné volby, domovní důvěrníci, vedení kádrových profilů, přenesení vaší viny v politické angažovanosti v disentu na studijní ergo pracovní zařazení Vašich dětí)
Než buzerace v oblasti volnosti pohybu, resp. NEvolnosti
Než buzerace ohledně vlastní fyzické image (vlasy, oděv, symboly)
Než buzerace ohledně povinnosti pracovat (navíc v ekonomice 100% ovládané jednou totalitní stranou)
Možná mi řeknete nějakou strašnou buzeraci, co máme tady dnes, např. praktickými příklady od současné vlády ČSSD. Protože nic EKVIVALENTNÍHO mi vážně nenapadá co by alespoň částečně šlo poměřovat s už „jen“ s prvním bodem, povinně vyznávat jejich ideologickou doktrínu, nečinil-li jste tak dostatečně (či minimálně ji bez jakékoli rezistence nepodrýval) tak která vás byla schopna existenčně zcela zničit.
Já znám, Kamile, skutečný příběh malíře, co se dostal do basy, protože prodal několik svých obrazů.
Vtip byl v tom, že „ruka zákona“ si mohla vybírat, na koho dopadne. A když dopadla, moc šancí na účinnou obranu nebylo. Dotyčný pak mohl roky dumat, proč zrovna on a ne někdo jiný.
Třešni, smutné příběhy o nespravedlnosti se odehrávají v každém režimu a v každé době. Každý systém jim vytváří živnou půdu jiným způsobem. Ruka zákona minulého režimu byla dobře viditelná až po rameno, pravidla pro úder celkem přehledná a člověk měl šanci odhadnout kdy a jak udeří. Ruka zákona toho současného má rameno ukryté a záminek k úderu tolik že člověk nikdy neví odkud rána přiletí a kdo si ji objedná. Těžko říci co je horší ale obojí je špatné.
„Ruka zákona minulého režimu byla dobře viditelná až po rameno, pravidla pro úder celkem přehledná a člověk měl šanci odhadnout kdy a jak udeří. Ruka zákona toho současného má rameno ukryté a záminek k úderu tolik že člověk nikdy neví odkud rána přiletí a kdo si ji objedná.“
No a já to vidím přesně opačně, Kamile Mudro.
S dodatkem, že ta dnešní „ruka“ je úkolována pouze zákonem /občas odfláknutým, mizerným zákonem volajícím po zrušení nebo po změně/, ale nikoli stranickými orgány. Nemluvě o opravných prostředcích, které tehdy neexistovaly.
„dnešní „ruka“ je úkolována pouze zákonem“
Teď jste mě rozesmála, tresen :-). Ten zákon platí jen pro někoho a jak se to zrovna hodí těm, kdo ve spleti zájmů tahají momentálně za nitky. Dvojí metr, dvojí morálka, největší svinstva zametená pod koberec, bezmoc před byrokratickými nesmysly úředníků, o exekutorech nemluvě. Všechno je možné, všechno je dovoleno, do nebe volající absurdní svévole. Za komunistů byl jaký takýs pocit, že na lidech „někomu“ záleží, teď ani náhodou.
„S Kamilem se v tomto vláknu názorově míjím. Asi proto, že nepochopil, že pro Nerevara líčím každodenní trable obyčejných lidí, kteří si nechtěli přidělávat nepříjemnosti..“
O trablích obyčejných lidí mluvím i já.
Dnešní „nepříjemnosti“ se pohybují na škále od nesouhlasného „pozdvižení obočí“ až po ztrátu zaměstnání s celou škálou následků které taková ztráta přináší. Pomyslnou „štafetu výroby strachu“ převzali od státu šéfové požadující oficiálně i neoficiálně dodržování tzv. „firemní kultury“, zahrnující především to že zaměstnanec má stejné názory jako šéf a projevuje všemi možnými způsoby loajalitu s firmou. Pokud se, třešni, v rozhovorech s lidmi nesetkáváte s variantami věty: „Kdybych tohle říkal v práci tak tam s nikým nevydržím a při prvním propouštění letím na dlažbu!“ tak asi žijete v nějaké bublině a nebo patříte k lidem kterým se jiní lidé neradi svěřují. Postoje které v minulém režimu mohly být považovány za „předposranost“ se v tom současném staly oprávněnou ostražitostí, která je z existenčních důvodů zcela na místě a řiťolezectví je běžnou součástí zaměstnanecké strategie.
„Všednodenní otravná buzerace“ si tak zachovala svou všednodennost ale z otravnosti se posunula na vyšší level který už jde daleko více „na tělo“. Týká se nejenom zaměstnanců na nejnižších pozicích, kteří už nikomu nešéfují, ale i šéfů kteří mají šéfy a chtějí si svou pozici udržet. Je prorostlá společností jak rakovina a její zhoubnost spočívá především v tom jak ji mnoho lidí dokázalo přijmout coby normu do té míry že si ji ani neuvědomují. Střídat „pracovní“ názory a postoje se stalo stejně běžným jako oblékat se podle počasí a mnoho lidí tak rezignovalo na „luxus“ mít vlastní názor téměř na cokoli. Proč také, když opravdově nikoho nezajímá a důležitější je „být in“ podle momentální „módy“.
Pak nás žije v takové bublině víc. Nejenže jsem se s tím nesetkal, ale ani s tím, že by kdokoli zkoumal politické názory kohokoliv či snad, kdyby někdo se o politice v práci bavil (a u nás se na toto téma komunikuje vcelku čile) že by někdo byl za ten svůj názor perzekvován. Nakonec je součástí naší Code of Conduct „respektování hodnotových, filosofických či politických názorů zaměstnance, které nesmí být předmětem diskriminace či snad otevřené šikany ze strany zaměstnavatele“. Máme u nás etickou linku a musíme 2x ročně vyplnit anonymní dotazník, kde se nás ptají jestli jsme se nestali někdy zdrojem nějaké diskriminace, sexuálního harašení, mobbingu či jen obyčejné šikany třeba od kolegů…Nevím tedy kde Kamil žije a v jakém subsociálním mikroklimatu se pohybuje a jaké je jeho profesní zázemí, jaké měl zaměstnavatele atd., ale já nikdy nic podobného nezažil a pracoval jsem tu v ČR pro asi 3 velké firmy. Pravda, všechny byly zahraniční /nadnárodní/, ale nevěřím, že by tato „kultura“ byla jen výspou českých podnikatelů či živnostníků. To by byla paušalizace a předpojatost.
A je směšné argumentovat, že v tzv..neplnohodnotných zaměstnáních je šikana na nejnižších postech, on už sám statut podle J. Kellera „prekariátu“, coby nízkokvalifikovaného zaměstnanence, PERMANENTNÍ hrozbu propuštění v sobě sám nese. To je vcelku logické, proto žádná šikana není třeba, protože to (navíc leckdy jen agenturní zaměstnanec, to má přímo ve smlouvě a dobře to ví) je součástí smluvních podmínek takové práce. Takže není to to, s čím se to srovnává. Není to politická a ideologická šikana, ale čístě jen konkurenceschopnost na trhu práce. Když budete profesorem na UK, nevyhodí Vás jako prof. Zubova z MGIMO za protiputinovskou kritiku, u nás tedy analogicky za kritiku pravicových reforem. To by byla Švihlíková a Keller trvale nezaměstnaní (se svým odborným backgroundem v celé EU navíc i nezaměstnatelní:-). Budete tedy vyhozeni za nepotřebnost či nízkou výkonnost. Což je věc ryze tržní ekonomiky, nikoli ideologie. Bohužel proti tomu asi není krom sociálních programů jako je ekvalifikace, podpora nájemního bydlení, pracovní mobility, půl úvazků pro rodiče na mateřské,. startovací sociální byty, v případě větších fabrik „Kurzarbeit“ atd. jiné obrany. Tedy krom embarga na Čínu, kde KS strana vykořisťuje tak krutě své zaměstnance, že Evropa na to musí reagovat. Tedy první by bylo dobré, aby přestal pan Zeman jezdit s Kellnerem do Číny a chválit je, jak to jejich vykořisťování krásně „zastabilizovali“.:-)
Sociální programy pro ty, které globalizace „semele“ a hrozí jim nenajití plnohodnotného místa na pracovním trhu, dávno existují. Vše toto dávno funguje v Německu, takže jestli pracovní šikana tímto způsobem vážně funguje v Česku, pak asi jen u českých firem a zde a jestli budeme tedy zkoumat kauzality, proč v Německu ne a tady ano, s tím, že Německo tím údajně „ne až tak šikanózním komunistickým režimem jako je tento liberálně demokratický“ nikdy neprošlo, je při faktu těchto káuzálních konsekvencí jasné, kde je příčina. A není to jen věc Německa. V celé západní Evropě, tam neexistuje šikana proto, že jste Rom, homosexuál či muslim, či žid.
P.S. Součástí přijímacího pohovoru u západních firem je otázka, jaké vyžadujete coby potenciální budoucí zaměstnanec výjímky na pracovní dobu, přestávky v práci, či stravování – z hlediska praktik Vaší víry. Když se nejedná o nepřetržité provozy a povolání jako třeba policista lékař nebo voják v době potřeby okamžitého „nasazení při akci“ – je jim téměř vždy vyhověno, Dávat příklady Kamilovy by asi bylo zbytečné, protože víru či ideologickou zaťatast žádná empirie ani příklady nepřesvědčí.
Jednou z podmínek existence a prosperity každé diktatury je udržovat lidi ve strachu. Ona „předstrašenost“ (mnohdy jen dílo obrazotvornosti), jí v tom vydatně pomáhá.
Když přijde řeč na „totalitu“, pokaždé se mi vybavuje dialog pánů Wericha a Horníčka, kdy Werich říká:
„Shakespeare byl, je veliký básník. A to je také to jediné, co dnes můžete svobodně říct na obou stranách této nemocné planety bez obavy, že vás budou považovat za někoho, kdo přichází odtamtud. Dejte si! Zkuste, jaké to je říct pravdu bez bázně a hany.”
Horníček: „Mohu, ano? Tak tedy Shakespeare byl – alespoň jak říká on – veliký básník.”
A Werich replikuje: „Dojal jste mě, že jste zůstal Čech.”
Souhlas s Kamilem Mudrou:
„Riziko postihu tu jistě bylo ale ani zdaleka ne tak vysoké jak se dnes snaží vykreslit ti kteří si touží připsat nějaké „zásluhy o jeho pád“ a nebo ti co byli během jeho fungování tzv. „předposraní“.“
No a já zase souhlasím s vámi, že diktatura musí lidi udržovat ve strachu.
S Kamilem se v tomto vláknu názorově míjím. Asi proto, že nepochopil, že pro Nerevara líčím každodenní trable obyčejných lidí, kteří si nechtěli přidělávat nepříjemnosti – žádných hrdinů, ale lidí, kteří nezažili osvobozující pocit ve chvíli odhození strachu.
Já jsem poznala oboje.
Tady je asi dobré vnímat, že společnost stále ve své většině tehdy akceptovala rovnostářství a ideu třídního boje, kdy říci, že když represe zasáhne ty, kteří by chtěli rovnostářství podkopat na svobodné tržní prostředí, že oni by tím ztratili své v tomto systému výsadní postavení oproti stavu společnosti společenské soutěže a konkurence od těch, jejichž ambice by vedly k tomu, že společenské postavení valné většiny těch, co jim levné potraviny, alkohol, podnikové dovolené jakás taká inženýrská infrastruktura a laciná zábava ala Ein Kessel Buntes stačily ke štěstí a báli se toho, co by se s nimi stalo, kdyby museli prokázat v konfrontaci s ostatními svoji skutečnou kvalifikaci, vzdělání, znalost cizích jazyků atd. a podle toho by se jim změnil platový tarif daný do té doby ZEUMS II vytvořený do podoby, že čím akademicky vzdělanější tím menší plat a platovou elitou tu byly lidé vybaveni nejnižší vzdělanostním stupněm (dojičky krav z JZD Rudá zářě nebo Millerovi Kováci z ČKD), takže přijít nějaká podoba svobodné tržní společnosti včetně pracovního trhu, platové ohodnocení by se rázem přepólovalo a dělníci a rolníci by se stali opět neprivilegovanou společenskou skupinou. Chápu pak ty, co tento nikterak bagatelní fakt zakrývají bez schopnosti nějakého konkrétního srovnání a „indiferentně“ naznačují něco o tom, že snad zde je nějaká (jen poněkud amébně tajemná a tudíž těžce rozpoznatelná:-) ideologická represe bránící dotyčným žít svobodný a šťastný život, která je srovnatelná s represí ideologické totality komunistického režimu.
Omlouvám se, třešni, popletl jsem vlákno a moje reakce na vaše:
„S Kamilem se v tomto vláknu názorově míjím. Asi proto, že nepochopil, že pro Nerevara líčím každodenní trable obyčejných lidí, kteří si nechtěli přidělávat nepříjemnosti..“
je zde:
https://janica9.wordpress.com/2016/09/17/vztah-liberalismu-a-fasismu/#comment-40669
Roku 1969 jsem odjížděl na chmelovou brigádu, bylo ,tuším, 21.8.Na nádraží, kde jsem nastupoval, po mně chtěli orgáni občanský průkaz. Ten jsem neměl (pociťoval jsem k němu teenagerský odpor.).Sdělili mi, že ten se musí nosit a po předložení jízdenky mi dovolili nastoupit do vlaku. Na přestupní stanici to bylo horší. Tam mne v rámci pružného vlakového spojení (všimněte si , že dnes se to vrací) čekalo 5 hodin čekání na vlak do Žatce. Orgáni opět požadovali občanský průkaz a když tedy ne, tak mne podrobili přezkoušení. Protože na předložené otázky ohledně situace v mém rodném městě
jsem asi odpovídal věrohodně (neznal jsem jméno předsedy MNV, neznal jsem jméno ředitele komunálu , neznal jsem jméno ředitele školy – znal jsem ovšem jména učitelů – jenže ti pro změnu už zase neučili na škole a oni je nanejvýš mohli znát jako nebezpečné renegáty), propustili mne s pokutou 10 Kčs. Po brigádě odjíždějy vlaky s brigádníky (na Moravu)ze Žatce přes Trmice, Ústí nad Labem, Nymburk a Kolín, aby se vyhnuli Praze.(bylo právě po demonstracích)
V počátcích normalizace se běžně dělo, když jste čekali na Wilsonově nádraží přes noc na přípoj, že vás několikrát za noc kontrolovala železničářka (pod dohledem orgánů) , zda máte platnou jízdenku. Dnes vám na Wlsonově nádraží ,,securitate“ tyká a vyhodí vás bez dalších dotazů. Iniciativu pak přebírají hoši v maskáčích s důvěrně známými samopaly.
Tolik k železnici.
A na podnikové ubytovně? Tam na pokyn bývalého vojáka z povolání, který tomu šéfoval, kontrolovaly orgáni (už si mne pamatovali, chovali se docela rozumně a při odchodu zdravili,,zdar“) ve tři hodny ráno, zda u mne nespí nějaká nežádoucí osoba.Tenkrát to bylo absurdní. Ve dne mi soudruzi svěřili dílnu jakožto mistrovi a v noci mne kontrolovali jako podeešzřelého recidivistu (ti ovšem na ubytovně skutečně byli).
Dnes ? Tak tady se nebudu šířit. Stačí , aby probíhal přesun vojsk NATO a ,,máme obsazeno“.
Myslím si, že vystrčit holou řit byť jen na řadového vojáka Rudé armády by si dovolil málokdo:-) Ale beru že Vám vadí pár dnů přejezdů armády NATO, když jste předtím musel strpět 21 let dlouhou přítomnost té sovětské, navíc když jsme do tohoto paktu sami a dobrovolně vstoupili a pro tuto účast byla většina lidí republiky, resp. voličů co volili strany, který vstup do NATO měly ve svém programu. Je vždy legrace, že argumentace tím, co údajně má být dnes „horší“ nabývá groteskních rozměrů, když se to poměřuje s režimem, který nás okupoval a pár našich lidí i svévolně zabil. Chápu, že když se bojuje proti imperialismu, pak člověk této myšlence oddaný rád tu oběť sám poskytne. Pak ale proč to neříct rovnou?
Tak proti imperialistům jsem byl nasazen hned na dvou frontách. Jednak povolávací rozkaz, vlepený ve vojenské knížce mi říkal, kam se mám neprodleně přesunout v případě vyhlášení branné povinnosti státu, jednak jsem byl v rámci civilní obrany, organizované zaměstnavatelem pověřen organizačními úkoly na pracovišti. Na mé námitky, že obojí nelze splnit, moji nadřízení neměli odpověď.(ve válce odpověď existuje – za dezerci kulka do hlavy). Dnes sídlí v krytu, kam jsme se měli přesunout, bezdomovci.
Nedávno mi policie zabavila počítač a dva fotoaparáty, aby sl je prohlédla.Slušně, předpisově, nic , co jsem jí (na její žádost)
nepodal, si neodnesla Za týden jsem si pro ně mohl na své náklady přijet. To za soudruhů nebylo možné .Žádný počítač jsem neměl.
Ale něco bylo pro minulý režim příznačné. Donášel na mne soused, člen Strany, který jezdil do SRN, že vlastním psací stroj a že určitě píšu letáky k 21. srpnu. Kdyby mne kamarád z OF nepozval koncem listopadu 89 na opuštěný Občanský výbor a neukázal mi to v šupleti , nevěřil bych tomu.
No, a potom existovali kriminální živly, které například v srpnu 89 podpálili sklad v budově 49 elektrotechnického
závodu Škoda Plzeň a způsobili škodu 60 000 000 korun. ale o tom už se dočtete jen v knihovně, vyšetřování bylo
zrušeno amnestií presidenta Václava Havla.
Když mluvíte o okupaci, můžete nám prosím sdělit a vysvětlit, co to ta okupace vlastně je? Snad nepoužíváte termín, kterému nerozumíte, a snad nechcete lhát až tak tvrzením, že ČSSR byla ve správě silové složky cizího státu. Abychom to lépe pochopili, kolik států dnes okupují USA? Patří k nim např. Německo, kde jsou stále americké jednotky od konce 2. sv. války, nebo Turecko s dalšími americkými základnami a konec konců vlastně polovina dalšího světa, kde je dnes armáda USA přítomna?
Možná postačí toto, stát který umístí svá vojska na území jiného státu na základě nějaké vzájemné dohody, odsouhlasené legálně svolenou vládou, je mezinárodní vojenskou kooperací. Pakliže tak učiní bez jejího vědomí a proti její vůli, pak se jedná o akt násilí a přítomnost těchto vojsk se nazývá okupací.
Myslím, že toto je má poslední odpověď na triviální otázky, které vzhledem ke své jednoznačnosti nesnesou polemiky a beru je spíše za provokaci než za skutečnou Vaši neznalost, kterou byste si u mě chtěl ozřejmit.
Takže podle vás je Německo okupováno, neboť tam jsou americké jednotky z titulu poraženému Německu oktrojovaného poválečného uspořádání. Naopak v případě sovětské základny v ČSSR se jedná o vojenskou spolupráci, neboť zde byla základna zřízena na základě souhlasné vůle legální vlády (a nikdo ze subjektů mezinárodního práva není oprávněn zkoumat legitimitu legální vlády, jak má fašismus a Obama se svým „Assad [a další] must go“ často v oblibě).
Ne že bych s vaší definicí okupace zrovna souhlasil, jsem však rád, že jste se poučil a alespoň pochopil nesprávnost vašeho předchozího tvrzení a že se tedy snad příště laciné propagandě o tom, že ČSSR byla okupována, vyhnete. Tedy pokud vám nejde jen o tu propagandu i za cenu lží.
Sociální stát vznikl jako částečná kompenzace řádění kapitalismu. Nezapomeňme například na takové Ohrazování v Anglii, nebo o pár let později otroctví v USA. A Haiti, například – názorná to ukázka, kde končí slavná egaliberté.
vy vite neco o historii haiti?
Jen z druhé ruky. Třeba jak se první (a další taky) francouzská republika postavila ke snahám Hiťanů se osamostatnit.
Liberalismus je politická ideologie, fašismus chápu jako režim, jež různé ideologie používá. Správnější by pak bylo srovnávat liberální kapitalismus a fašismus. Souhlasím pak s Lopatnikovem, že oba režimy jsou dvě strany jedné mince. Jejich podstata je stejná. Jde o režimy řízené kapitálem, které se od sebe liší jen proporcionalitou některých principů moci a ideologiemi, které zde ale v obou případech plní jen funkci marketingu „(…) jakým způsobem spojit zloděje a okradené v „jedinou entitu (…)“. Fašismus je jen extrémní forma kapitalismu, mluví se pak o hard a soft fascism podle proporcionality trvdé a měkké moci.
„Jejich podstata je stejná. Jde o režimy řízené kapitálem, které se od sebe liší jen proporcionalitou některých principů moci a ideologiemi, které zde ale v obou případech plní jen funkci marketingu“
Ano, těší mě, že to někdo vystihl takto stručně (a správně), na rozdíl od některých ne-čtivých elaborátů v diskuzi (jejichž správnost nemohu posoudit, protože se jimi neprokoušu).
Až na to že to není pravda:-) Ale kdo chce jednoduchost, tak nechť se jí nabaží, byť je falešná a lživá.
Jednoduchý příklad a pro připomenutí paradigma. Liberalismus a fašismus jsou ve své ideologii KONTRADIKTORNÍ /pro přátele marxistické terminologie ANTAGONISTICKÉ/ vztahy. Liberalismus stojí na právech JEDNOTLIVCE, stojícících nad právy státní moci tedy KOLEKTIVISTICKÝMI (v zastoupení státu prosazovanými formou zákonů). Fašismus je totalita co neuznává žádná lidská práva a prosazuje jen ty kolektivní a to ani ne parlamentní demokracií ale diktaturou vůdce.
V roce asi 2006 zažalovala k Evropskému soudu pro lidská práva (měl snad někdy nějaký fašistický režim inkorporován do svého práva respekt k jeho rozhodnutím, ke kterému by se obrátil nějaký jeho občan proti němu samotnému?) polská občanka Hutten-Czapská zažalovala stát za to, že jí díky regulovanému nájmu s povinností udržování bytu v předepsaném stavu co se týče standardu nájemnému bydlení a že sama nemohouc jej prodat ani odmítnout nadále pronajímat za těchto okolností, přišla o nějakých pár set tisíc neřkuli ještě více. Evropský soud ji dal za pravdu a nařídil Polsku ji škodu uhradit /může nařídit i sankci v podobě nějaké pokuty, ale ty nejsou právně vymahatelné, ale existují pak v obchodních sporech mezinárodního řádu arbitráže, kde soudní nález arbitrážního soudu je zároveň poukazem pro exekutora zabavit majetek daného státu nacházejícího se na území cizího státu jako deposit pro vymožené náhrady dražbou daného předmětu. Každý stát musí mit s druhým v případě mezinárodního obchodu podepsanou mezinárodní smlouvu o respektování arbitrážních soudních řízení – to musí mít všechny státy, které mají podepsanou třeba jen vzájemnou bilaterální smlouvu o vzájemném obchodu jako pojistku proti neplnění smluvních podmínek atd.)
Zkuste si to představit ve fašistickém státu typu Mussoliniho Itálie, Chile za Pinocheta nebo Francova Španělska:-) Jak by paní občanka zažalovala režim Mussoliniho nebo Pinocheta. Asi by dlouho nezůstala naživu…
Slyšel jsem hezkou vtipnou repliku, jak se pozná svobodný liberální stát od toho autoritářského neřkuli fašistického a to na příkladu USA a Ruska v oblasti kultury a umění.
Takže v USA se za kritiku režimu v podání filmu dostávají Oskaři, zatímco v Rusku se jde za mříže (nebo minimálně je daný aktér vyhozen a dílo zakázáno veřejné produkci). Včetně uvedení konkrétních příkladů. Mně tento příklad úplně stačí a je pravda, že někdy přehršel filozofování nikdy nebude tak zcela přesvědčivé jako striktní konkrétní příklady:-)
Ano !
Fašismus předpokládá anti-liberalismus, popření jedince, všemohoucnost státu, včetně vojenské.
Liberalismus předpokládá, že stát je omezen na své regální funkce (právní stát, policie, justice).
To ale nenI stav, který známe, tedy : všemocný stát spojený se světem ekonomiky.
Ten je dilem sociální demokracie, té „třetí cesty“, která chtěla ušetřit „zelí a kozu“, tj socialismus (silně sociální „Stát-Prozřetelnost“, státní školství, dotace na kulturu a spolky, silná policie…, bez zrušení soukromého vlastnictví, to je ale vysoce regulováno), který jde ruku v ruce s klientelistickým kapitalismem (banky, velká průmyslová odvětví či firmy, nadnárodní společnosti, …).
A ruka ruku také myje. Stát dává smlouvy nadnárodním společnostem v čele s přáteli výměnou za křesla v PR nebo hromadné úvěry pro finance. V této hře každý vychází jako vítěz.
Ale není v tom nic liberálního či neoliberálního.
liberálního ano, pakliže za prvotní budeme brát poměry v konzervativním státu autoritářského typu z 19.století s feudálním panovníkem (leckde s jeho pravomocemi omezenými do bazálně demokratické podoby parlamentarismu konstituční monarchie) nebo dokonce jeho pozdější totalitní „inovaci“ z počátku 20.století, tedy fašistickou ergo komunistickou podobu:-)
Ale co když vyházíme z osvícenského ideálu státem neomezované svobody jedince s požadavkem „laisser faire“ ?
Jelikož má „liberalismus“ mnoho významů, v každé zemi a době se vyvíjel trochu jinak, bylo by dobré shodnout se na jeho definici.
Víme ale, že být liberál je nejen umět přijmout rozdílné názory, ale i připustit, že jsou to možná naši protivníci, kteři maji pravdu…:)
čistý lasseiz-faire je utopie stejná jako komunismus, nemít podnikatelé státní garance, vymahatelnost práva, státní dohody o volném obchodu, o bezcelních zónách /to vše dohodly státní reprezentace, nebýt zde EU, tak si navzájem napařujeme cla ve výší míry vlastní nekonkurenceschopnosti vůči druhým státům, takže výsledkem by bylo to, že ve Francii by jezdily jen samé Renaulty, v Německu Volkswageny a Itálii Fiaty a to ve výsledku za vyšších cen než by byla cena právě jejich zahraniční konkurence) o finančních trzích ani nemluvě, pak liberální pojetí státu je přesně to, co jste popsala. Takže nikdy žádný stát s laissez-faire nikdy existovat nebude, protože by se sám rozložil a neměl by ani důvod k existenci.
Regulace svobodného trhu, vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel, výrobce spotřebitel, sociální ochrana, zdravotnictví, školství, právní stát. Mimo ten „grund“ lidských práv a občanské svobody. Ten sám o sobě neznamená nic, když by zde platila tržní džungle. Mantra, že kvalita a serioznost, včetně dobrovolně poskytnutých dobrých podmínek zaměstnancům v pracovním poměru atd. že je věcí trhu, a že každý bude chtít v rámci konkurenčního boje a jeho „pozitivních referencí“ v rámci marketingu a i prostého sociologického faktu, že spokojený a dobře zabezpečený zaměstnanec = výkonnější zaměstnanec loajální firmě, tak předpokládat, že to UDĚLÁ SÁM A RÁD, tak je to to samé, jako nechat solidární příspěvek na sociální zabezpečení na dobrovolnosti každého poplatníka. Většina by na to kašlala, stejně jako v byznysu by vznikaly firmy na jedno použití, kde by jim ona Smithovská „pozitivní přenositelná reference“ jako součást obchodní strategie být poctivý a spokojený zákazník je záruka obchodního úspěchu do budoucna, upřímně kašlala, protože i zákazník je v tomto vypočítavý a leckdy hloupý, když skočí na nízkou cenu a plané sliby namísto aby ocenil pozitivní zkušenost a serioznost dalším nákupem za vyšší cenu než nabízi nově vzniklá nepoctivá konkurence.
Tady nejsme ve při, že sociální stát a určitá vyvážené regulace s právním státem je nezbytná a žádná libertariánská grunderská pravidla která platila při osidlování divokého západu v USA v individuálním snaze o vlastní blahobyt s pistolí u pasu nemá šanci v hustě zalidněné, pořad ještě průmyslové /ale spíše už postprůmyslové Evropě služeb/ nemá šanci na prosperitu jak ekonomickou tak společenskou.
Však také píši „ideál“. Tedy cíl nejvyšší a nedosažitelný. Můžeme se snažit k němu priblížit, ne s nadějí stát se dokonalými, ale s vůlí stát se lepšimi. :)
Momentálně máme ale pocit, že se jakémukoli ideálu vzdalujeme a že Stát-Titanic nikdo není schopen zachránit.
Ukazuje se stále jasněji, že je tu naopak rostoucí a systematická snaha o to, aby se potopil co nejdříve. Co tento systém nahradí, dozrál-li čas k tomu, aby byl nahrazen, je předmětem velkých obav.
Pro přesnost:
„Laisser faire“ v rámci Deklarace práv člověka a občana (La Déclaration des droits de l’homme et du citoyen) :
Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému. Proto výkon přirozených práv každého člověka nemá jiných mezí než ty, které zajišťují ostatním členům společnosti užívání týchž práv. Tyto meze mohou být ustanoveny pouze zákonem.
Zákon má právo zakazovat pouze činy škodlivé společnosti. Nikomu nemůže být bráněno v tom, co není zakázáno zákonem, a nikdo nemůže být nucen činit něco, co zákon nenařizuje.
To znění říká zásadní premisu liberální demokracie, tedy co není zakázáno je povoleno, zatímco totalitní státy fungují popačně, co není dovoleno je zakázáno:-). Laissez-faire je koncept občanské svobody zformulovaný po porážce monarchistů, který říká především to, že každý je si ve svých občanských právech, lidské důstojnosti a právu budovat svůj život podle svých představ, ale jen tím způsobem, který neomezuje stejná práva druhých.
To je obecný koncept, který je správně. Nicméně nereflektuje sociální práva, nereflektuje nerovnovážné postavení jednotlivých sociálních skupin, nereflektuje to co dnešní „starokonzervativci“ odmítají a to je ženská práva, emancipaci, postavení menšin, postavení rodiny, práva dětí, právní posravení kolektivních a zájmových uskupení. Takže z hlediaka postrevolučního kvasu koncept čisté ideje svobody jednotlivce. Říkám, jako základ ideové platformy občanskosti, rovnosti, individuálních práv strojících navrch těm kolektivním, ano – ale samo o sobě nic nezaručující nebyl-li jste finančně nezávislý na jakýchkoli vnějších zdrojích a jakékoli lidské pomoci.
Neznamená to snad jinými slovy, že člověku smí být upřeno cokoli (a může být nucen k čemukoli), pokud se napíše nebo správně vyloží ten správný zákon? Pak je celá Deklarace jen uzákoněným (latentním) bezprávím.
To vážně nevím, musel byste popsat konkrétní příklad který se někomu stal, já o žádném takovém případu nevím, který by tu mnou popisovanou premisu narušoval a tudíž moje odpověď na Vaši otazku zni: „Ne, neznamená“.
Takže máte-li pocit, že Vás někdo k něčemu nutí na základě nějakého výkladu zákona, pak byste musel být konkrétní. Nicméně i kdyby to tak bylo, máte tu hodně zákonem zmocněných pomocníků toto bezpráví odstranit
Několikastupňový justiční odvolací orgán ČR
Českého ombudsmana
Nevládní organizace zabývající se monitoringem lidských práv a právní pomocí postiženým
Ústavní soud ČR
Evropský veřejný ochránce lidských práv
Evropský soud pro lidská práva
V každém případě máte-li pocit, že Vám Deklarace v něčem konkrétním ubližuje a je tedy skrytě zločinná, je to závažný nález a mel byste jej ozřejmit.
Je vůbec možné, Ondřeji, že jste ten příspěvek o laissez-faire psal vy? Nu, pokud je tomu tak, musím s překvapením konstatovat že se v něčem můžeme i shodnout. No a když už jsme u těch shod, přidám ještě souhlas s tím co píšete o hodně výše: „Právo zamořovat životní prostředí chemickými jedy jen pro vlastní pohodlnost, je projevem osobní totality jedince vůči zbytku společnosti.“
Grafoman Ondřej cituje Smithe, tímto mě tento producent klišé velmi potěšil.
takže znova:
narcis Klaus byl pouhý NÁSTROJ
ukoktaný Tomáš Ježek překládající hayeka byl pouhý NÁSTROJ
další užiteční idioti jako je neuvěřitelný fiala z ods je pouhý NÁSTROJ
a to nástroj globálního kapitalismu, těžké pochopit ????
S Vámi je to jak „u blbejch“, Ondřeji, neberte osobně, prosím. Zaplácáte to tady elaboráty, v nichž v podstatě potvrzujete Lopatnikova slova. Jen to barvitěji rozvedete, ty rozdíly (které Lopatnikov nepopírá), a o tom zásadním principu (kapitalismu) taktně pomlčíte, přesto však z Vašich komentářů tu a tam mimoděk probleskne.
Amen.
Ano, liberální kapitalismus a fašismus jsou v mnohém dva opozitní režimy, protože jde o dvě strany téže mince. To nikdo tady nepopírá, naopak Asfalt, jemuž přisuzujete nepravdu, jednoduchost, lež, faleš, svrab a neštovice, dokonce tvrdí v konstatované jinosti aplikovaného marketingu.
Co je a co není opozitní, je pak ve vašem podání dosti zmatečné:
1) Cituji: “ Liberalismus stojí na právech JEDNOTLIVCE, (…)“
Ne, liberalismus stojí na SVOBODĚ jednotlivce. Svoboda je autonomní prostor jedince, zatímco právo nárok, který lze uplatňovat u druhých. Liberalismus pak opravdu NENI o PRAVECH jednotlivce např. na sociální podporu v sociálním státě, jak by z vaší představy o liberalismu vyplývalo.
2) „(…) stojícících nad právy státní moci (…) “
Nikoliv. Žádná svoboda ani právo jednotlivce nikde nikdy v žádném státě ani režimu nestojí nad „právy“ státní moci. To je základ státovědy vůbec, který vám evidentně chybí. Pokud by „právo“ jednotlivce někde někdy stálo nad státem, pak by se už nejednalo o veřejné právo (tedy právo nadřazeného) ani o stát, ale o anarchii věčné války všech proti všem (Hobbes, jež zde ani ten není připomenut náhodou, neboť svým tvrzením popíráte i tento dnes proklamovaný základní pilíř legitimity údajně liberálního kapitalismu). V tomto bodě tedy liberální kapitalismus a fašismus v opozici nejsou a vaše anarchistická představa je zcela mimo realitu.
3) „(…)tedy KOLEKTIVISTICKÝMI (v zastoupení státu prosazovanými formou zákonů).“
Nesmysl. Liberalismus je v opozici ke konzervatismu, ne kolektivismu. Kolektivismus pak není opoziční k liberalismu, ale k individualismu. Fašismus je pak konzervativní v tom smyslu, že staví řád a pořádek nad svobodu jedince, to ano (jistě, je i radikální, pokud bychom konzervativismus chápali jako opozici k radikalismu). Je však extrémně individualistický, neboť jím proklamovaný sociální darwinismus není nic jiné než princip konkurence (individualismu) dotažený do extrému. Z druhé strany, v rámci vyvolených (jde o ultrapravicovou ideologii nerovných), je fašismus kolektivistický v reakci na deficit individualistického liberálního kapitalismu, jež tady i vy prokazujete. Ano, fašismus vznikl v minulém století jako reakční hnutí (tím ale netvrdím, že reakce na individualismus a potřeba kolektivistického pocitu u lidí byly těmi jedinými deficity a potřebami, pro něž fašismus získával popularitu).
Další už pro stručnost nekomentuji.
Přečtěte si některé judikáty Evropského soudu pro lidská práva kdy a v jakých svých výnosech jednotlivec obhájil svá práva proti státu. V tu chvíli stála jeho práva výše než byla daná (právní) skutečnost na základě lokálních zákonů podle kterých postupovaly orgány státní moci.
Stručný přehled máte zde.
https://tema.novinky.cz/evropsky-soud-pro-lidska-prava
Myslím, že toto postačí abyste pochopil že nadřazenost lidských práv sahá až nad moc státu. Samozřejmě se tomu může protivit, ale nevím zatím o případu demokratického státu, který by se výnosu Evropského soudu pro lidská práva protivil. Zbytek jsou Vaše domněnky, které spadají do ideologického „heše“ pro které neexistuje reálný precedent (stejně jako že socialismus může fungovat demokraticky s ohledem na právě na Lidská práva, jejíž nedílnou součástí je právo na soukromý majetek a s tím spojený výkon vlastnických práv).
Lidská práva ani žádná práva jedince „nesahají až nad moc státu.“ Lidská práva jen omezují (pokud to sám stát konstatoval) a jakýkoliv jedinec má jen a pouze ta práva, která mu státní moc určí. Proto se také mluví o personální a teritoriální výsosti státní moci. To je ale asi příliš na možnosti vašeho abstraktního myšlení.
Státy se ESLP neprotiví, protože ten ani není oprávněn uložit státu povinnost (Rada Evropy je mezinárodní organizace, nikoliv nadnárodní). Přiměřené zadostiučinění, které jediné může tento soud příznat, plní státy zcela dobrovolně. Nejde o nějakou podřazenost státní moci, ale o výklad mezí v omezeních, ke kterým se státní moc smluvně zavázala (a plní jen na základě dobrovolnosti).
Co je nejasného na čl. 1 Dodatkového protokulu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod ve znění:
ČLÁNEK 1
Ochrana majetku
1.
Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat
svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou
veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné
zásady mezinárodního práva.
2.
Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony,
které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu
s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo
pokut.
Nerozumím, co chápete tou “ personální výsosti státní moci“.
Píšete také :“jakýkoliv jedinec má jen a pouze ta práva, která mu státní moc určí.“
Měl byste být přesnější a uvést i to podstatné :
Legitimita státní moci je založena na politické legitimitě i legalitě, to znamená na obecném občanském konsensu s danou státní mocí.
Asfalt jednoduše nemluví pravdu, MaB. Stát nam práva neurčuje, tedy aspon u nas tady ne, pokud jsme součástí našeho civilizačního okruhu, kde jedna Listina říká, že člověk je nadan (od přírody) lidskými právy, která jsou přirozená, nezadatelna a nezcizitlna. Tady v lierální Evropě naštěstí nemáme osvícené vudce a jeho pochopy s razítkem kteří nám určitě že máme právo kakat a čurat ráno od 10-12hod. ráno a od 17-19hod.večer, v kterezto rezimu patrně vyrostl a ještě se neadaptoval na naší současné možnosti v „liberalne fasisticke“ společnosti, kde pravidelně soudy jsou zahlceny žalobami na ochranu osobnosti, majetkové i nemajetkové újmy jednotlivci proti statu, kde stát byva casto odsuzován za to, že svým přičiněním pripravil o výdělek jednotlivce treba v pripade že postavil ne příliš širokou silnici.nebo dokáže blokovat výstavbu právě té silnice, když je majitel nespokojen s výší výkupní ceny jeho pozemku léta i desetiletí. Stát nakonec rád zaplatí i 10x přemrštěnou cenu, protože jinak se svého záměru vystupující proti zájmu konkrétního jednotlivce nedobral. Jednotlivec má tedy dnes více práv než stát zastupující kolektiv občanů, tedy společnost.
https://books.google.cz/books?id=Uxf-8fggbaYC&pg=PA90&lpg=PA90&dq=v%C3%BDsost+person%C3%A1ln%C3%AD&source=bl&ots=LJ3I0EmZMo&sig=4BVmWUYHChUf6BX2JwaMOyRchC0&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiAs5G6vKfPAhWEXhQKHZ_eAgg4ChDoAQgeMAE#v=onepage&q=v%C3%BDsost%20person%C3%A1ln%C3%AD&f=false
https://books.google.cz/books?id=m-oVCgAAQBAJ&pg=PA327&lpg=PA327&dq=person%C3%A1ln%C3%AD+v%C3%BDsost&source=bl&ots=oAD330Yrma&sig=r4hl_Liia8wo1_ZwQybBmBCswfk&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjtyaaHtKfPAhXHuxQKHapPCg8Q6AEIRTAH#v=onepage&q=person%C3%A1ln%C3%AD%20v%C3%BDsost&f=false
„….jakýkoliv jedinec má jen a pouze ta práva, která mu státní moc určí.“
A co takhle:
Stát je lidský výtvor. Je to instituce, vzniklá historickým vývojem samoorganizace společnosti na konkrétním území. Má vůči svým občanům pouze ty pravomoci, které jsou mu svěřeny ústavou.
Neboli liberální stát neuděluje občanům nic, tedy ani jejich práva, je to právě naopak, stát je ústavou pověřen práva občanů garantovat.
Ano, stát „Má vůči svým občanům pouze ty pravomoci, které jsou mu svěřeny“ (čl. 2 odst. 4 Ústavy). Já však píši o právech či svobodách aprobovaných právem, tedy o nárocích, které můžete uplatnit před státní mocí. Tato práva máte jen a pouze taková, které vám státní moc určí. Vymáhat něco po státní moci bez právního titulu je nemožné, tresni. Vy o koze, já o voze.
„Neboli liberální stát neuděluje občanům nic, tedy ani jejich práva, je to právě naopak, stát je ústavou pověřen práva občanů garantovat.“
Odpověď z pramenů pro základní školy: http://obcanska-nauka.studentske.cz/2009/05/statni-suverenita.html
Ve vysokoškolských učebnicích si to dohledejte sama, něco vám třeba napoví odkazy pro MaB, nebo googlujte Jelinekovu tříprvkovou definici státu atp.
U státu mohu uplatnit nárok na ochranu, když někdo hodlá krátit má práva, zaručená ústavou.
O nárocích, daných pozitivně, opravdu nemluvím. Takže váš postřeh o voze a o koze platí.
Ten váš doporučovaný pramen moc důvěryhodně nevypadá.
ad odkaz Asfalt
S odpovědí z pramenů pro základní školy: „občané se musí podřídit normám vydaným státem, stát jediný má právo je vydávat, uplatňovat a dohlížet na jejich dodržování“ se mohou (a to jen dočasně) spokojit opravdu jen děti.
A měly by být upozorněny na to, že toto plati v totalitních režimech , kde vláda uplatňuje jednotu moci – neexistuje dělba na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní.
Naproti tomu v demokratickém právním státě existuje vyvážený systém tří mocí: zákonodárné, výkonné a soudní.
Existují rovněž ústavní pojistky, které omezují moc státu a zabraňují zneužití moci ve sféře lidských práv.
Moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní jsou na sobě nezávislé, demokraticky kontrolovatelné a ve vzájemné rovnováze.
A co je tedy na tvrzení: „„občané se musí podřídit normám vydaným státem, stát jediný má právo je vydávat, uplatňovat a dohlížet na jejich dodržování“ špatně????
To jen v totalitě se občané musí podřídit normám promulgovaných státem, v demokracii nikoliv????
To jen v totalitě může jedině stát tyto normy vydávat, v demokracii monopol státní moci není? Kdo tedy ještě v demokracii podle platných ústav (nikoliv neformálně) vedle státu disponuje normotvornou či jinou mocí, jimž je občan povinen se podřídit? MaB, Ondřej a Tresen? Každý zvlášť, nebo všichni dohromady jako svatá trojice? Vláda to se svými sekundárními akty není, to je státní orgán – tedy ne někdo jiný než monopol státní moci. Soudy to nejsou, ty naopak státními orgány vydané normy aplikují.
To jen v totalitě stát uplatňuje a dohlíží na dodržování těchto norem, v demokracii ne? Kdo tedy vedle státu vykonává v demokracii moc soudní, správní a kontrolní při uplatňování státem promulgovaných norem? Soused od vedle? Feudální šlechta? Kočovní nájezdnící nebo jak? Nebo se v demokracii zákony neuplatňují ani nekontrolují vůbec a každý si „liberálně a demokraticky“ děla co chce?
MaB, uvědomujete si vůbec, že vy naprosto nezvládáte ani ty elementární znalosti někde z 5. třídy základní školy???!!! – ten materiál, co vám činí potíže, je opravdu učební pomůckou pro výuku občanské nauky na základních školách!!! Jak vůbec můžete existovat ve světě, kterému naprosto nerozumíte ani na té úrovní žáka základní školy????
Divím se, pokud nepíšete odkudsi z psychiatrie nebo vás ještě nezavřeli, protože jen blázen nebo zločinec si může myslet, že státní zákony ho nezavazují a nemusí se jimi řídit (to jen v totalitě), že vedle státu, co samotný vládne jen v totalitě, mu v demokracii vládne i šéf gangu či kdo a že ho nikdo třeba při krádeži nechytne, protože v demokracii se přece plnění zákonů nevymáhá ani nekontroluje, a proto ho nikdo při zločinu nechytne. Naopak se nedivím, že Západ šíří „svobodu a demokracii“, protože s takovým „meteriálem“ jako vy je pak možné v „demokracii“ dělat cokoliv. Děkujeme za další hřebík do rakve názoru, že lidé jsou schopni si vládnout sami. Ne, blbouni to opravdu nedokáží.
Už jsem viděl ledacos, ale co předvádíte vy, je už naprosto síla.
Asfalte, „be cool“ ! :)) Excitujete se zcela zbytečně tím, co mi vy sám podsouváte.
Vezměte si prášek na uklidnění, přečtěte si znova pozorněji a zjístíte, že nikde nic takového neříkám.
Asfalt:
„Státy se ESLP neprotiví, protože ten ani není oprávněn uložit státu povinnost (Rada Evropy je mezinárodní organizace, nikoliv nadnárodní). Přiměřené zadostiučinění, které jediné může tento soud příznat, plní státy zcela dobrovolně.“
Realita:
Jakožto smluvní strana Evropské úmluvy o lidských právech má ČR povinnost přiznat každému, kdo podléhá její jurisdikci, práva a svobody zaručená touto úmluvou. Stížnosti jednotlivců, nevládních organizací či skupin osob považujících se za poškozené v důsledku porušení práv přiznaných úmluvou ze strany ČR projednává Evropský soud pro lidská práva.
V rozsudcích, které jsou pro ČR právně závazné, Soud může konstatovat, že došlo k porušení úmluvy a zároveň může stěžovateli přiznat udělení spravedlivého zadostiučinění (finanční kompenzace majektové či nemajetkové újmy). V takovém případě je vláda ČR povinna spravedlivé zadostiučinění zaplatit ve stanovené lhůtě.
Podání ESLP nemá ani nemůže mít žádnáý suspenzivní ani devolutivní účinek a samo rozhodnutí ESLP nemůže rušit nebo měnit napadená rozhodnutí státu. Vše proto, že Rada Evropy je mezinárodní organizací, která není nadřazena žádnému státu, a proto mu nemůže ukládat povinnosti něco konat nebo trpět. ESLP může přiznat jen přiměřené zadostiučinění za porušení práva státem (samo rozhodnutí státu pouhým rozhodnutím ESLP však dotčeno není). Rozhodnutí ESLP je právně závazné, jak se státy dohodly a jak uvádíte, ale je nevynutitelné, o čemž píši já – státy plní jen dobrovolně bez možnosti vynucení, viz obecně princip koordinace vs. subordinace v mezinárodním právu.
Neboli opět, já o voze (plnění, tedy mezinárodní vynutitelnosti), vy o koze (právní závaznosti). V pramenech si uvedené informace dohledejte sama, já kvůli vám nebudu trávit dopoledne nad googlem.
jistě MaB, psal jsem o tom již výše. Nejde o jednotlivé nálezy, ale o PRINCIP. Berte si to tak.
My občané, jednotlivci, jsme NAŠÍ vládou v konkrétních případech kráceni na svých INDIVIDUÁLNÍCH právech naši VLASTNÍ vládou ve prospěch většího celku (KOLEKTIVU). A až CIZÁCKÝ soud, nás musí OCHRÁNIT před těmi,co toto mají jaksi za svůj primární úkol a činí PRAVÝ opak. V dobách NÁRODNÍHO běsnění, hledání západních špionů, mandelinek a zrádců, je sám tento fakt na pováženou. Tedy liberalismus zná ještě jeden, další stupeň vyšší kvality průchodu spravedlnosti – a to mezinárodní soud, mezinárodní arbitráž, což je opět potlačení možnosti ZVŮLE národního státu vůči subjektu práva, JEDNOTLIVCI, ať právnické či fyzické osoby.
http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/cesko-loni-ve-strasburku-prohralo-ctyri-soudni-spory-kvuli-poruseni-lidskych-prav-1195933
Nájemné, porušení rodinných vazeb, nerespektování soukromého života. Vše věci o kterých dříve výhradně rozhodoval stát, a v to i v nejniternějších případech osobního soukromí, toto vše bylo pod státní kontrolou – dříve ve fašistickém státu a poté i v tom komunistickém, Co člověk zmohl? Nic. Nicnéně časy a režimy se mění. A když nám upře naše práva náš stát, naštěstí máme zastání v zahraničí. Liberalismus tento monopol zlomil.
Otázka – myslíte, že by nájemnice mohla zažalovat Mussoliniho, že ji neoprávněně krátí příjem z nájmu nebo zbavil práva na soukromí? Já si myslím, že asi ano, ale asi by neměla dlouhý život. Takže rozdíl mezi fašistickým státem a tím liberálním je i v oblasti VYMAHATELNOSTI práva diametrálně jiný.
Otázka č.2. Jak by DNES o 80 let později dopadl žalobce s podobnou žalobou proti vlastnímu státu třeba v takovém Turecku, Rusku nebo Číně? Pakliže „poněkud“ jinak než našinec, jaké pak to jsou režimy, budeme-li se striktně držet jen politologických termínů jako je liberalismus vers.fašismus?
Máte pravdu, Ondřeji.
Také myslím, že je pro nás důležité, jak se konkrétně a přímo dotýka činnost ESLP práv a svobod jednotlivých občanů.
V běžné praxi vidíme, že po vyčerpání všech opravných prostředku (a po leta trvajících soudních procedurách), může přinést těm, kteří se na něj obrátí, satisfakci. Jeho rozhodnutí je stát povinnen respektovat.
Např. v roce 2014 byla Francie odsouzena pro nedodržení „práva na respektování soukromého a rodinného života“ v případu homosexuálních párů, jejichž děti se narodily v USA prostřednictvím náhradního mateřství.
Francie neuznala filiaci, protože surogátní mateřství je zde zakázáno. Štrasburský ESLP ale rozhodl, že se jednalo o „útok na identitu dětí“ (čl. 8 Umluvy). Odsoudil stát k zaplaceni 5000€ každému dítěti za „morální ùjmu“ a 15 000€ každé rodině za soudní výdaje.
A jelikož jsou státy povinny přizpůsobit své právní a správní předpisy v případě, že odsouzení jsou jurisprudence*), mají nyní tyto dětí filiaci zapsanou v matrice a jsou fr. narodnosti.
*) za „juriceprudence“ je ve Francii považován soubor rozhodnutí, obvykle vynesených různými soudy, týkajících se konkrétního právního problému, ze kterých je možné vyvodit principy práva.
Jinak mluvit o lidských právech v souvislosti s rozdílnosti liberálního kapitalismu a fašismu je irelevantní už z toho důvodu, že první mezinárodní lidskoprávní dokumenty byly přijaty až po 2. sv. válce, tedy až po důsledcích fašismu, a v době fašismu tedy ani formláně „neexistovaly“ (i přirozený titul musí být suverénem konstatován způsobem obdobným pro pozitivní právo), aby mohly být předmětem nějaké komparace.
Pokud by bylo namítnuto předchozími dokumenty bez mezinárodního dosahu, rovněž považovanými za lidksoprávní, jako např. Deklarace nezávislosti USA, pak tyto dokumenty nebyly dodržovány. Např. Deklarace nezávislosti USA sice konstatovala, že lidské bytosti se rodí sobě rovny, ale nadále oficiálně existovalo otrokářství (tedy absolutní nerovnost) jako by nechumelilo. Pokud by tedy směrodatným v určení fašismu měl být příslutp k lidským právům, pak USA byly fašistické již od počátku svého vzniku. To si pak vyříkejte s těmi, co tvrdí, že tenkrát šlo ještě o liberální kapitalismus.
Janika:
Mě zase těší, že Vás těší. Dokonce je potěšen i ješitný chlap, co právě teď kdesi z útrob taky vykřikuje. K němu se však rozhodně nemám a jakoukoliv spojitost ješitného chlapa s Asfaltem rezolutně odmítám. Proto tuto popíranou spojitost nebudu ani prozrazovat nějakými slovy díků, jež by však, přiznávám, zase někdo jiný mohl v jiném pohledu třeba považovat za vhodná :)
Je to srovnání zjednodušující, dotažené ad absurdum, ale jako každé takové srovnání má jednu výhodu: strhává sofistické závoje a nutí k jasným a ostrým argumentům pro i proti. A argumentem určitě není tvrzení, že to není pravda, protože liberálové – tedy jedna strana sporu – to vidí jinak.
Nicméně to jádro pudla tam je, protože liberalismus se svým odmítáním regulace přirozeně odmítá i regulaci fašismu. Zatímco ovšem ve fašismu jde o principiální nerovnost, v liberalismu jde striktní formální rovnost, přesně v duchu bonmotu, že liberalismus dává nezaměstnanému stejné právo jako milionáři spát pod mostem. Z toho pohledu mi vždy fašismus přišel poctivější, protože si alespoň na nic nehraje a nedává nikomu falešné naděje.
Z pod mostu policajt vyvede/vyžene koho?
Vtip je v tom, že tam vždy najde jen toho jednoho.
Fašismus poctivější – to je zajímavá zmínka. Méně prolhaný a užvaněný? Překonal by fašistický demagog liberálního demagoga Ondřeje? Toť otázka :-).
Je to trochu složitější, ale zjednodušeně by se dalo napsat, že liberál je socan, který zbohatnul, kdežto fašista je liberál, který zchudnul. Pomocí této jednoduché poučky se dá vysvětlit i myšlenkový vývoj mnoha intelektuálů od mladého marxisty k liberálovi středního věku až po fašizujícího seniora. Jiná definice praví, že liberalismus je ideologie kapitalistů, kteří se nebojí, fašismus je ideologie kapitalistů, kteří jsou posraní strachy.
Brilantně pojmenováno.
Možná se vám tedy bude zdát, že od mladého marxisty k fašizujícímu seniorovi se přímo dospět nedá, ale obávám se, že to nebude výjimka.
Ještě hůř: mezi fašisty (i nacisty) bylo mnohem více bývalých komunistů než naopak. (Odhlédněme od obracečů kabátů, kteří se vyskytují v každé době.)
Liberalismus byl doktrína odvozená od Osvícenství, zároveň politická a ekonomická, která se snažila vnutit statu nezbytný odstup potřebný k respektování svobod a příchodu demokratické emancipace. Byl to motor pokroku západních demokracií.
O extremismus jde v případě neoliberalismu, totálního ekonomismu, který zasáhuje všechny oblasti společnosti .
Fašismus je definován jako podrobení všech složek státu totalitní a nihilistické ideologi..
Zdá se tedy, že ne liberalismus, ale neoliberalismus je fašismus. Ekonomika si zcela podrobila nejen demokratické vlády, ale také veškeré naše myšlení. Stát je ve službách ekonomiky a financí, které s ním jednají jako se svým podřízeným.
ekonomika si nic nepodrobuje (vase mysleni tedy mozna ano, to nebudu rozporovat), zato takove vychodoindicke spolecnosti vznikajici a pusobici v dobach rasiciho osvicenstvi a liberalismu, to je jina.
stat samozrejme take neni v zadnych sluzbach, zatimco ti, kteri cirkus stat managuji, ti ano.
Pro vas tedy názorněji:
Úsporná opatření, která vyžadují finanční kruhy, se stala nadřízenou hodnotou, která nahradí politiku. „Dělat ùspory“ dovoluje vyhnout se provozování jakéhokoli jiného veřejného zájmu. Požaduje se, aby byl princip rozpočtové ortodoxie i součástí ústavy ! Pojem veřejné služby je zesměšňován…
P.S.
Louis XIV říkal “ L’Etat, c’est moi“, dnes platí „Stát jsme my všíchni“. :)
Nakonec mu usekli hlavu, a stejně se nic nevyřešilo. Kolik by se dneska muselo useknout hlav?
„delat uspory“ – kam na to chodite? odkdy cesi „delaji“ uspory?
Ja do Francie.
Co a jak delaji Cesi, vite nejlépe vy. :)
milovnice ceske mluvy, cesi SPORI, cesi uspory zkratka nedelaji, chapete to?
Využívám možnosti upřesnit:
Francouzština si velmi potrpí na nuance, vyjadřuje velmi jemné významové odlišení
faire des économies x économiser
„dělat ùspory“ s podtexem aktivně, s vynaložením ùsilí, za cenu že… x šetřit
Vžít se i do toho „skrytého smyslu“ cizí řeči není snadné, vyžaduje to leta praktikování…:)
Zaujal mne požadavek „bič v podobě ústavního zákona o vyrovnaném rozpočtu“ v ČR.
Co jsem napsala já 19.9.2016 – 9.26 ?
„Požaduje se, aby byl princip rozpočtové ortodoxie i součástí ústavy ! “
(Svobodní, 17. prosince 2015)
„Vláda nedokázala sestavit na rok 2016 vyrovnaný rozpočet dokonce ani v období hospodářského růstu. Ministr financí Andrej Babiš chtěl řídit stát jako firmu. Výsledkem jeho práce je hospodaření na dluh za cizí peníze.
Považujeme rozpočet, který předpokládá oproti vybraným daním výdaje o 70 miliard korun vyšší, za krajně nehospodárný.
Pokud by politici měli nad sebou bič v podobě ústavního zákona o vyrovnaném rozpočtu, jak ho prosazují Svobodní, hospodaření na dluh občanů České republiky by bylo minulostí.
Nihilismus, který z toho vyplývá, dovoluje zbavovat se universalismu a nejzřejmějších humanistických hodnot, jakými jsou : solidarita, bratrství, respekt a integrace všech…
Dokonce ani klasická ekonomická teorie již neplatí: práce byla dříve součástí poptávky a dělníci byli v jejím rámci respektováni; mezinárodní finance z nich udělalyy „podle potřeby proměnlivý zdroj“.
(Není třeba chodit do Indie, vycházím z domácích poměrů)
Pokusím se dát odpověď na to, co pan Lopatnikov patlá dohromady s použitím citace ze zásadního článku krajana pana Lopatnikova, ideologa, esoterika, ale přeci jen vzděláním politologa a filosofa, zastánce „čtvrté politické koncepce“ prof. Dugina, zakladatele Nacionálně-bolševické strany Ruska (která je samotným Putinovým režimem evidována jako extremistická) Ta jeho politická koncepce je kompilace údajně toho „dobrého“ z klasického národního korporativismu, italského fašismu spojení lidu/národa s podnikateli, dělníky a politiky do jeho celku (fasces) národoveckým kolektivistickým rovnostářstvím, stalinským kasárenským komunismem, expanzionismem, militarismem a udržování jednoty a poslušnosti neustálým hledáním nepřátel lidu/národa) a čistky ve společnosti.
Jeho politologická definice liberalismu a na druhé straně fašismu, které osobně proti liberalismu (správně vymezuje) tak na tomto vymezení staví jeho upravenou nacionálně bolševickou koncepci, která staví na tradicionalistickém spojení státu-ideologie (státní ideologie), rovnosti, asketickém vůdci a neomylnosti vůdcových průmyslových oligarchů, kteří spolu s dělníky zajistí národu drtivou vojenskou převahu, rozvoj země a sociální jistoty.
Takže zde je jeho popis liberalismu
„Současný Západ má jedinou vládnoucí ideologii – liberalismus. Ten se objevuje v mnoha verzích, podobách či odstínech, jeho podstata je ale vždy stejná. Liberalismu je vlastní vnitřní, základní struktura, která se řídí následujícími axiomatickými principy:
• Antropologický individualismus (jedinec je měřítkem všech věcí).
• Víra v pokrok (svět směřuje ke světlejším zítřkům a minulost je vždy horší než současnost).
• Technokracie (technický pokrok a jeho uskutečňování jsou považovány za klíčové kritérium při posuzování dané společnosti).
• Eurocentrismus (euroamerické společnosti jsou přijímány jako standart pro zbytek světa).
• Ekonomika jako osud (svobodná tržní ekonomika je jediný normativní ekonomický systém – všechny odlišné ekonomiky je nutno buď zreformovat nebo zničit).
• Demokracie je vládou menšin (které se brání většině, vždy náchylné k pádu do totalitarismu či sklouznutí k „populismu“).
• Střední třída je výlučným společenským činitelem a univerzální normou (bez ohledu na to, jestli jedinec tohoto statusu už dosáhl nebo k němu směřuje, jako příslušník „budoucí“ střední třídy).
• Jednosvětový globalismus (lidské bytosti jsou v zásadě zaměnitelné, s výjimkou jejich individuální povahy – svět má být sjednocen na bázi individualismu a kosmopolitismu – jinými slovy, světoobčanství).
Liberální ideologie obsahuje prvek, který zavinil jeho současnou krizi: liberalismus je ve svém jádru hluboce nihilistický. Soustava liberálních hodnot je neodmyslitelně spojená s hlavní zásadou liberalismu: nadřazeností svobody. Ta je ovšem liberální optikou vnímána jako negativní: je to „svoboda od“ (jako u J. S. Milla), a nikoliv svoboda k něčemu. Nejde zde o podružný detail, nýbrž o podstatu problému.
Liberalismus bojuje proti všem formám kolektivní identity a typům hodnot, projektů, strategií, cílů, metod atd., které jsou kolektivistické nebo přinejmenším neindividualistické. Proto Karl Popper – jeden z nejvýznamnějších teoretiků liberalismu – ve své knize Otevřená společnost a její nepřátelé tvrdí, že liberálové by měli bojovat proti jakékoli ideologii nebo politické filosofii (od Platóna a Aristotela až po Hegela a Marxe), která zastává pozici, že společnost má mít či hledat společný cíl, hodnoty nebo význam. (Za zmínku stojí, že tato kniha je osobní biblí George Sorose – a mojí také POZN.Ondřej). V liberální či otevřené společnosti má být každý cíl, hodnota nebo význam založen striktně na jednotlivci. Tak jsou nepřátelé otevřené společnosti (což je synonymum pro západní společnost po roce 1991, která se stala normou pro zbytek světa) jasně vymezeni: hlavními nepřáteli jsou komunismus a fašismus, ideologie zrozené ze stejné osvícenské filosofie, které však mají neindividualistický koncept ve svém jádru – marxismus třídu, fašismus národní stát a nacionální socialismus rasu.
Příčina konfliktu liberalismu se zbývajícími dvěma alternativami modernity – fašismem a komunismem – je tedy vcelku zjevná. Liberálové se považují za osvoboditele společnosti od fašismu a komunismu, dvou hlavních permutací explicitně neindividualistických forem moderního totalitarismu. Zápas liberalismu, pokud na něj nahlížíme jako na část procesu likvidace neliberálních společností, poté dává celkem smysl. Liberalismus stvrzuje svůj smysl na základě samotného faktu existence ideologií, které otevřeně popírají jednotlivce jako nejvyšší hodnotu společnosti. Je očividné, čeho se tento liberální zápas snaží dosáhnout – osvobození od svého opaku. To, že svoboda je v liberálním pojetí negativní kategorií, není plně chápáno. Nepřítel existuje a je jasně vymezen. Tento fakt sám o sobě dává liberalismu jeho důležitou náplň. Je tu něco jiného než otevřená společnost a to samo o sobě stačí jako důvod k ospravedlnění boje za osvobození (od něčeho, v tomto případě jakékoli neindividualistické ideologie – pozn. DP).“
Myslím, že tedy pan Dugin coby jakýsi nacionálfašista afirmativním vztahem ke Stalinově vládě pomocí masových represí by si určitě nepřál být se svoji představou stojící na klasickém nacionálním korporativismu – tedy podstatě fašismu – být jakkoli spojován se svými úhlavními nepříteli, tedy liberály:-)
„Současný Západ má jedinou vládnoucí ideologii – liberalismus. Ten se objevuje v mnoha verzích, podobách či odstínech, “
Jakákoliv totalita je primárně perverzí jazyka. A stejně jako v románu George Orwella Newspeak, neoliberalismus a jeho komunikační prvky zkreslují realitu. Tak např. veškeré rozpočtové škrty se teď prezentují jako „modernizaci postižených oblastí“. Některá zdravotní pěče přestane být proplácena a chudí tak budou muset upustit od návštěvy zubaře? Půjde o „racionalizaci sociálního zabezpečení“.
I přesto si myslím, že se rovnítko mezi náš socialně-liberální systém a fašismus zatím dávat nedá. Že se ale k totalitarismu rychle směřuje, je jasné. Viz Sarkozyho kniha-volební program „Tout pour la France“. Tento „sarkoliberalizmus“ k němu má dokonce už velmi blízko.
Správně, jenže to pak už je spíše asociální konzervativní představa – jak si každý ustele, tak si lehne, což třeba akcentuje opět jistý proud „fašistoidní nacionální levice“ společně s pravicovými konzervativci dnes aktuálně proti tzv. nepřizpůsobivým. Jestli jste četli stať u Bavora o nezaměstnanosti, mohli jste se tam dočíst o nemakančenskách, netáhlech, zneužívačích dávek a o velebení Babiše (Bavor) jako pána podnikatele co, maká pro stát a nekecá, tedy je naším podnikatelským spasitelem co nebude rozdávat sociálním parazitům a nebude poklonkovat EU atd….
Tohle jsou termíny a celková forma projevu jakou jsme slýchávali na počátku 90.let od Macka, Tlustýho, a Klause. Klasický modrý konzervativní asociální antropocentrismus tržních komsomolců. Liberalismus tohle ale není. Toto je paleokonzervativismus Buchananů a Tea Party. Je evidentní, že politika nám hnědne a že krom obskurních Okamurů a Konvičků, je stále více konzervativní nahnědlou starolevicí veleben oligarchismus, reprezentující východní ruský způsob kapitalismu, která nás má vyvézt z tenat západního transparentního tržního hospodářství, pracující s nejvyššími levely ochrany zaměstnance a spotřebitele, vysoce penalizuje podnikatele za porušování standardu bezpečnosti a porušování zaměstnanecké ochrany v případě nemoci nebo před propuštěním, ve výši odstupného a náhrad, fondu pracovní doby a kultury pracovního prostředí, EIA atd. Bohužel toto co dnes máme asi nechceme, ale chceme se vracet do prostředí korupce státních úředníků, a všemocných bossů, kteři si jako Mrázek mohou postavit vilu v I. ochranném pásma (přísně chráněném) někde na Modravských slatích…
Vlákno nahoře se neúměrně protahuje, takže odpověď pro KM dávám sem.
„Kdybych tohle říkal v práci tak tam s nikým nevydržím a při prvním propouštění letím na dlažbu!“ tak asi žijete v nějaké bublině a nebo patříte k lidem kterým se jiní lidé neradi svěřují.
Heh.
Naposledy jsem to slyšela od své rodné sestry, když pracovala v jedné brněnské nemocnici s komplet levičáckým managementem.
To musí být omyl, tresen. Doktoři jsou odjakživa pravičáci.
Myslíte, že jsem sestře špatně rozuměla?
Ale ne, nechtěla jsem se Vás dotknout. Jen moje zkušenosti jsou jiné, od malička mi říkali, že nemám u doktora prozrazovat, že tatínek je komunista. Ale nebyla jsem všude, pochopitelně, například psychiatrie, to může být jiný svět, nebo i jiné obory.
Ale třešni, vy se dopouštíte stejné chyby jako Ondřej, když si pod rozdílnými názory vybavujete jen ty politické. Stranická příslušnost hraje roli převážně ve státní správě u těch postů (a na ně navazujících) které jsou „čištěny“ po každých volbách po kterých se změní „kormidelníci“. Ale rozcházet v názorech se můžete mnohým způsobem – od těch které vyloženě dělí veřejnost (Zemanovci – Karlovci, imigranti, atd.) až po ryze osobní (třeba na konkrétní osobu ve vaší blízkosti mediálně neznámou). A samozřejmě že se nevole z toho vznikající zpravidla neventilují transparentně, avšak hrají zásadní roli je-li o vás rozhodováno.
Jistěže tyhle animozity existovaly i za minulého režimu, ale zaměstnanec byl proti jejich dopadům chráněn podstatně silněji než v tom současném už jenom tím že mu nehrozila nezaměstnanost.
Sama skutečnost že musí zaměstnanec (většina z nich) často přistoupit na smlouvu pro něj evidentně velmi nevýhodnou aby vůbec nějakou práci dostal, je jednou z největších buzerací které vytváří živnou půdu stávající režim. A to že tuto situaci naprosté většiny lidí nazveme po vzoru Ondřeje „konkurenceschopností na trhu práce“ na postavení těch lidí nic nemění. Stále zůstávají „hračkou“ v rukou svých šéfů a jsou (s výjimkou úzké vrstvy všude žádaných špičkových odborníků) tak neustále vystaveni škále buzerací odvíjejících se od této základní.
No a tak jaké jiné názory jste měl na mysli vy, když jste psal to své „kdybych tohle říkal v práci atd.“?
Pochybuju, že by se to týkalo názorů na vegetariánství nebo na astrologii.
Omlouvám se, ale opravdu se mi nechce vypisovat tu případy které jsem sám zažil a nebo se o nich dozvěděl od jiných lidí, protože každý z nich by vyžadoval podrobnější popis, aby to vůbec mělo nějaký smysl. Na to nejsem dostatečným grafomanem a také už jen to že se takto ptáte mi napovídá že by to stejně k ničemu nevedlo.
Jen to zkuste, prosím.
Právě ty konkrétní případy mě zajímají.
Třešni, pokud vás to zajímá, máte přece k dispozici internet. Mne se opravdu nechce složitě řešit jak mám podat příběh dostatečně průkazně a přitom zachovat inkognito zúčastněných.
Internet je plný různých příběhů a rad jak se bránit proti bossingu (případně i mobbingu který často bývá šéfovou „prodlouženou rukou“ či přímo na jeho „objednávku“), proč myslíte že se tím tolik lidí zabývá? Asi ne proto že by šlo o něco s čím se nesetkávají osobně ani zprostředkovaně.
Jeden odkaz vám pinknu:
http://www.penize.cz/pracovni-pomer/40623-mobbing-sikana-na-pracovisti-ktera-se-v-cesku-rozmaha
a další, pokud nebudete líná, si jistě snadno dokážete vygooglit sama.
Mimochodem, v diskusi pod článkem je 218 komentářů. Dá se tedy očekávat že i nemálo těch konkrétních případů, které chcete ode mne.
No ale to je o něčem úplně jiném, než že něco nemohu vykládat v práci, protože bych tam potom s lidmi nevydržela a hrozilo by mi propuštění.
Jak to že je to o něčem jiném? Prostě se nějakým způsobem neshodujete s šéfovou představou o vás (s výjimkou případu že jste nemakačenko je to nejčastěji právě projevem odlišného názoru na něco čemu přikládá velký význam) a následuje bossing, případně „popíchnutý“ a podporovaný mobbing. A nemáte proti tomu obranu, protože ať už vyhrajete nebo prohrajete – pokud se vám nepodaří vyrazit šéfa (což se nestane téměř nikdy) – stejně o tu práci přijdete. Když vyhrajete, šéf vám svou prohru neodpustí a bossing bude pokračovat rafinovaněji, v opačném případě jste poražený rebel, což vám u něj vaši reputaci nijak nevylepší a tak či onak budete pracovat v takových podmínkách že nakonec stejně odejdete. Problém je v tom že většina lidí si zpravidla vůbec neuvědomí čím se znelíbili, protože reakce se neprojeví bezprostředně a místo toho následují více nebo méně rafinované ataky, aniž by se dalo vysledovat co je vyvolalo.
No a jsou samozřejmě i zaměstnanci kteří znají svého šéfa dostatečně dlouho aby věděli co si nemohou dovolit v práci ventilovat a tito vám v rozhovoru řeknou že to či ono nemohou v práci vykládat protože kdyby jejich názor znal šéf (a nebo by mu ho někdo donesl), měli by z toho velké potíže a nakonec třeba i vyhazov.
A celé to stojí právě na tom, že šéfové mají v rukách to na čem vám osobně velmi záleží – tj. vaši zaměstnanost – tedy obživu a jsou si toho velmi dobře vědomi.
No… A já vám teď možná hloupě skáču na špek tím jak vytěžuji klávesnici, protože snad ani není možné abyste byla tak naivní a mezilidských vztahů neznalá, jak teď vystupujete. :-)
Ale takové věci, jaké popisujete, tj. patologický vztah se šéfem nebo spolupracovníky, nejsou vázány na režim. Jiné jsou jen možnosti řešení.
Jestli vám připadá možnost jednoduše v takovém případě zvednout kotvy jako mínus, tak mně naopak.
I když uznávám, že pro některé lidi to může být nepředstavitelné. Ale kdysi to bylo nemožné a vzpoura nebyla doporučována, takže mnohým nezbývalo, než tiše trpět.
Například, když člověku trvalo týdny až měsíce, než aktuální placený džob našel – v čem spočívá nějaké plus ve vyhlídce na další zvedání kotev?
No, hajzlové, kteří někomu programově dělají ze života peklo, snad nejsou všude, že?
Takže plus je v tom, že příští místo bude s velkou pravděpodobností lepší, minimálně v tomto směru
„Jestli vám připadá možnost jednoduše v takovém případě zvednout kotvy jako mínus, tak mně naopak.“ Mno, je to asi taková „jednoduchost“ jako že máte možnost „jednoduše bydlet pod mostem“ nebo „jednoduše být na podpoře“ atd.
Že jsem tak smělý: můžete zkusit vysvětlit význam zde použitého pojmu „nemakačenko“? Možná si pod tím představujeme každý něco jiného.
Nemakačenko = lenoch který se fláká.
super ostrov super janiky mě dovolí sem pastnout výbornou muziku zdeňka lišky
zde celé psychologické drama Smrt mouchy režiséra Karla Kachyni
Hroch (1973) : „hlídat maso, neplést se do politiky a vyprat žaludek. I politicky..“
Ekonomické svobody v porovnání se světem. Česko je na 31. místě. Otázka kam bychom se měli (chtěli) posunout a v jakém z těch měřených parametrů. Připomínám jen, že Německo je jednu příčku nad námi.
https://www.novinky.cz/ekonomika/415476-index-ekonomicke-svobody-cesko-si-polepsilo-nejsvobodnejsi-je-hongkong.html
K diskusi o právech jednotlivce a o vztahu občana ke státu, kterého ne každý chápe jako drába, bych tu ráda upozornila na jeden dávný rozhlasový pořad, který by možná mohl objasnit, proč si Asfalt, člověk norem, a MaB, hledající principy, nerozumějí a proč si asi neporozumějí nikdy:
http://prehravac.rozhlas.cz/audio/564255
Hledání principů nevylučuje uznávání nutnosti norem. Vždyt‘ nejvyšší právní normou je právě Ustava a principy lidských práv tudíž prostupují celý právní řád.
V dobře fungujícím právním státě nemohou existovat jedny bez druhých a je ideální, když jsou ve stavu harmonickém. :)
Proto je velmi důležité zajištění soudcovské nezávislosti při interpretaci principů a aplikování norem a omezení výkonné moci zákony, které si nemůže dávat sama.
Stát bez oddělení mocí není demokracie, ale totalita.
P.S. Děkuji za odkaz, velmi ráda si poslechnu.
Normotvornost, která má být nejvyšším právem státu – je ovšem OMEZENA. To je to co ve finále činí pravdivým tvrzení,. že právo státem vydávat zákony, nestojí apriori nad člověkem, protože zákon který by šel proti komplexu .lidských práv, tedy individuální svobodě jednotlivce, stát NESMÍ nikdy vydat – resp. kdyby snad i vydal, Ústavní soud jej musí shledat protiústavním. O tom, že jezevčíci nesmí kakat na chodník nech si stát vydá třeba celý almanach zákonů, ale ne o tom, že by snad člověk se musel podřídit nějaké (zlo)vůli státu, která by omezovala jeho lidská a občanská práva.
To je to podstatné. Jak uvádíte, do kompetence Ústavního soudu nespadá pouze ochrana ústavnosti, (čl. 83 Úst), nýbrž i ochrana obsahu mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách , jakož i ochrana nepsaných právních principů a obecných právních pravidel. (čl. 88 odst. 2 ve spojení s § 148 odst. 2 ZÚS),
Přičemž soudní moc vykonávájí na exekutivě nezávislé soudy, takže na pojistky proti „(zlo)vůli statu , která by omezovala lidská a občanská práva“, je pamatováno. :)
Podstatně zajímavější než se bavit s právním pozitivistou je zjistit, co si justiční orgány myslí, že když stát (vláda) chce vtělit do zákona o odpadech přílepek o tom, že veškerý odpad se musí po roce 2023 spalovat, že snad jako normotvůrce může jít proti evropské legislativě. Ministrův návrh je v rozporu se zdravým rozumem, programovým prohlášením vlády, evropskou legislativou i evropskou odpadovou politikou. Je legrační jak asfalt hájí „svrchovanost“ státu coby normotvůrce, když 80% zákonů tento náš „svrchovaný“ normotvůrce NETVOŘÍ, ale jen prachsprostě opisuje, resp. ať nejsme k sobě tak tvrdí, „harmonizujeme“. Jistě je to přeci stát co to dělá jako jediný k tomu oprávněný, takže až stát bude dělat co mu řekne Babiš, resp. až bude platit „Stát jsem já – Babiš“ splynou obě premisy v jednu. Stát i občan jehož individuální práva tak splývají se státem, ba co víc v případě Babiše i leckdy přesahují, dojde k nečekané symbióze i pro právní teoretiky:-)
Ano, smutná ironie, ale snad tento scénář nikdy nenastane, pořád věřím, že EU komise a úřady působící proti kartelizaci a monopolizaci v případě tržního segmentu ( Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Antimonopolní úřad) platí i pro oligarchizaci politiky takže ty týmy jako OLAF a výbory pro rozpočtovou politiku a kontrolní odbory, budou konat bez ohledu na to, že by se snad mělo i právo oligarchizovat, resp. stát se „normotvorným“ na základě anti-liberální doktríny jednoho oligarchy z vlády. Nicméně zákon o odpadech musí narazit na evropskou legislativu, a přijdou na řadu ony mezinárodní smlouvy, co stojí NAD státní suverenitou vlastní legislativní „tvorby“:-)
reakce statu sev. dakota na neozbrojene protestni shromazdeni…
https://warriorpublications.wordpress.com/2016/10/10/the-surveillance-state-descends-on-the-dakota-access-pipeline-spirit-camp/