„Ženská“ agresivita

Od pradávných dob je „mužská“ agresivita vnější, přirozeně a logicky zaměřena vně společenství proti cizímu. „Ženská“ agresivita je naopak vnitřní, vyvíjela se uvnitř společenství působením na jeho vlastní členy, počínaje rodinou. Přiměřená míra obou druhů agresivity zajišťovala společnosti fungování a přežití.

Postupem času se změnily podmínky pro mužskou a ženskou roli, proto uvozovky v označení druhů agresivity. I ženy se mohou chovat agresivně vůči cizímu a vnějšímu, například političky. I muži mohou mít za vlastní agresivitu uvnitř vlastního společenství, co jim také kolikrát k realizaci zbývá.

K přesnějšímu označení „ženská“ nebo „mužská“ agresivita je také třeba si uvědomit souvislost s tím, co je aktuálně považováno za „moje“, „naše“, a co je „cizí“, „vnější“ – není to vždy otázka prostorového umístění.

Jako ilustraci „ženské“ agresivity (a také návazně na předchozí zmínku o nemakačenkovi) uvádím odkaz na článek http://janprazak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=554679, po jehož přečtení jsem zůstala zmateně a bezradně civět. Nevěděla jsem, co si mám myslet o chování ženy k jakémusi chudákovi bezdomovci, žebrajícímu před supermarketem o peníze.

Když já potkám podobné lidi, vzbudí u mě především soucit s nimi. Co ještě můžeme těmto lidem na dně společnosti, těmto troskám, udělat…? Alespoň se vlídně usměji a vylovím nějaké mince. Můj manžel sice nedává nic, ale moje chování, pokud je přítomen, mlčky toleruje. Ne tak žena z článku, ta se tím, jak toho chudáka rázně odbyla, jak s ním takříkajíc zametla, chlubí a je na to pyšná, v čemž ji utvrzují obdivné komentáře pod článkem.

Advertisements

11 comments

  1. Kamil Mudra

    Nerad bych se pana Pražáka dotkl, ale mám silný dojem že to „Maruščino vyprávění“ je účelová kompilace vytvořená s cílem mít podklad pro článek. Na to aby bylo skutečné se mi jeví příliš kontrastní.

    • Janika

      Bohužel je to až příliš reálné, myslím ten postoj „nedám ti ani korunu, máš si vydělat“. Případně zdánlivě o stupeň lepší „dala bych ti jídlo, ale ne na chlast“. To je takové ušlechtile dobročinně paničkovské. Panička si nedokáže představit, co takový člověk prožívá, a jakou útěchou může být flaška.

      • Kamil Mudra

        Postoj určitě. I sama Maruščina reakce. S takovou se mohl pan Pražák ve svém okolí i setkat naživo. Ale způsob jakým svůj zážitek Maruška servíruje mi přijde takový „čítankový“. Asi tak, jako kdyby někdo kritizoval páchnoucího bezdomovce a svůj komentář prokládal popisem své luxusně zařízené koupelny.

        • taras2

          Jistě, Kamile, z toho Pražákova díla fabulace čouhá jak sláma z hastroše (viz ty věrohodné detaily ze života moderní ženy). Co se obdarování žebrajících týká, je to věc individuální a nelze odsuzovat dobročinnost jako hloupost a odmítnutí jako necitlivost.

          Ve vedlejším městě jsem se – zcela neuváženě před vchodem do hypersuper – chtěl zeptat procházející paní, kde je tady nejblíž pošta. Stačil jsem říci jenom „Dobrý den, prosím vás…“ a madam ze sebe vydala zvuk něco mezi zamečením a odchrchláním a nasadila druhou kosmickou rychlost. Je fakt, že sice mám fousy, ale nesmrděl jsem.

            • Janika

              Koukám mínus – to asi někdo špatně pochopil, myslela jsem to tak, že nevěřím tomu, že před tebou ženy utíkají. Spíš naopak.

  2. tatko

    ..no,mne to nejak agresívne nepripadá.Hlúpe a neempatické,to áno.. tá pani sa zachovala jednoducho sprosto. Zato rozprávačovo prirovnanie o psoch a mačkách .. to je už iné kafe.Tam už je sprostosť povýšená na cnosť !