Muammar Kaddáfí, pět let od zavraždění

https://i1.wp.com/ic.pics.livejournal.com/maniflora/37930614/117973/117973_original.jpg

Pět let uplynulo a otazníky stále zůstávají. Jak to doopravdy bylo, se stále jen dohadujeme. Když zemřel, říkalo se, že pravdu o jeho smrti se dozvíme až za deset let. Tak nezbývá, než čekat.
Ale o tom dnes nechci psát. Vzpomínám dnes na toho velkého muže a zamýšlím se nad jeho neuvěřitelným strhujícím osudem. Kladu si v souvislosti s tím jednu otázku, kterou položím i vám. Pokud budete mít chuť, odpovězte, prosím.
Kdybyste si mohli vybrat ze dvou možností, jakou byste zvolili:
a) prožít život velmi úspěšný a šťastný, a v jeho závěru velké utrpení a krutou smrt, nebo
b) prožít krušný život plný strádání, neštěstí a proher, v jehož posledních letech čeká velké vítězství a štěstí a pokojný, smířený odchod.
Která z těchto dvou možností je lepší…

***

Upd.: Toto napsal Lev Veršinin:

Člověk prožil dlouhý, zářivý život, byl mnohými milován a mnohými nenáviděn, ale těch milujících bylo více, na vlastní oči viděl uskutečnění svého snu, bránil ho, nepadl na kolena před stokrát silnějším nepřítelem a zemřel tak, že samotná jeho smrt se stala hanbou pro jeho vrahy, a vedle něho až do poslední chvíle stály jeho děti, z nichž nikdo v těžké chvíli svého otce nezradil.
Víc si člověk, když je mužem, nemůže přát – a smrtelní jsme všichni.

Advertisements

23 comments

  1. Janika

    Nedá mi to nesrovnat dva muže a jejich osudy – Kaddáfího a Zemana. Jeden v šedesáti devíti letech všechno ztratil, druhý zažil v tomtéž věku velké vítězství.

  2. Nerevar

    Žádná z nabízených možností mne neláká. Být to jen na mě, volil bych od nynějška to štěstí, později velkolepou a slavnou smrt.
    Žel, většinu z nás čeká celoživotní, stále se zhoršující mizérie s krutou a nezajímavou smrtí na konci.

    (Zemřít s vědomím, že mé celoživotní úsilí leží v troskách, jako Muammar Kaddáfí … opravdu nevím, zda bych to chtěl zažít.)

  3. MaB

    „Západ má na vybranou mezi mnou a teroristickým chaosem….pokud budeme destabilizováni, tisíce lidí vtrhnou do Evropu z Libye. Tam bude nikdo, kdo by je zastavit “

    Toto proroctví se naplnilo. Tak velké prázdno, které Vůdce zanechal, zaplnil ihned nepředstavitelný chaos, před kterým varoval. Kdo „zaplatí“ za tak zločinnou neprozřetelnost ?

    Myslím, že se dá téměř s určitostí říci : Sám Kaddafi by svůj život a osud za ten opačný neměnil.

  4. tatko

    ..volil by som b.) .. v podstate by sa moc nezmenilo a aspoň by bola istota,že ten „happyend“ naozaj príde :-) .. nie,kecám :-) život je fajn a že nemáme možnosť takejto voľby je na ňom možno to najlepšie .. ako by sme inak rástli ?
    ..plukovníka nekomentujem.. neviem.. pamätám,že aj za socíku bol pre súdruhov taká ,ako sa dnes hovorí – kontroverzná osobnosť .. na druhej strane by bolo logické z toho,že pre druhý tábor bol tiež kontroverzný (až na smrť) vydedukovať,že bol pravdepodobne dosť slobodný a nezávislý.. ..hold,tie veže..

    • Kamil Mudra

      Mno…. bráno „na dřeň“ – nestojí život za to aby se jím člověk zabýval.
      Pokud existuje něco po smrti – je jeden život celkem bezvýznamně krátkou epizodou jakých ještě bude mnoho a nebo případně žádná – ale namísto něj bude následovat, kdoví jak dlouho jiný druh existence.
      Pokud smrtí vše končí – nic si sebou ze života nevezmeme a vůbec nezáleží na tom jak jsme život prožili – nebudeme mít ani možnost uvažovat nad tím, jak se na nás asi vzpomíná.

      Nejlépe by jistě bylo prožít život velmi úspěšný a šťastný v jehož posledních letech čeká velké vítězství a štěstí a pokojný, smířený odchod. Takové štěstí má ovšem málokdo a není ani v nabídce výběru.
      Takže se mi jeví z těch dvou nabídnutých možností, coby optimálnější varianta a) protože ten ošklivý závěr se dá „předběhnout“. Nadarmo se neříká že ten koho bůh miluje umírá šťastný a nečekaně.
      S tím „předběhnutím“ (z vlastní vůle) mám problém pouze pro případ že by po smrti bylo nějaké pokračování, protože v takovém případě by zřejmě šlo o porušení pravidel. Ne nadarmo je vše živé vybaveno pudem sebezáchovy.

  5. Jirka

    Miluju referendum..mate 2 nerealne moznosti, vyberte si mensi zlo! Skoro jak volby, zvlast ty „vetsinove“…skoda ze se nikdo nezamysli nad tim, kdo a proc podporuje tenhle falesny pocit svobody…ale to sem nepatri, takze, vzhledem k malemu poctu platnych hlasu svuj neplatny taky pridam; verim, ze tady se to muze a nasledujici parafrazi snad moc neprestrelim:

    rozil jsem krušný život plný strádání, neštěstí a proher a hlavně podrazů podlých lidí, v jehož posledních letech pochopitelně nemohu čekat nic než velké utrpení a krutou smrt, s vědomím, že mé celoživotní úsilí leží v troskách. Ale jako asi každý bych se v tomhle samozřejmě rád pletl.

    Přesto jsem rád za čistý vhled, nezkalený kupčením na vlastní triko/účet s tím, nad čím mi byla osudem svěřena odpovědnost a také věřím, že s ohledem na prožité několikanásoné včasné osudové „zatípnutí“ plodných období realizace na běžné lidské -ve smyslu společenské/občanské- úrovni, charakteristických i jistou (zemanovskou) výmluvností a přesvědčivostí danou nadhledem nad malicherností věcí tohoto světa, přirozeným smyslem pro spravedlnost a etickou čistotou, po kterých mi bylo v závěru vyčerpávajícího maratonu podobně dáno i krátké období návratu k přírodě a k tomu podstatnému co můžeme a máme v rámci pobytu v mase seznat a realizovat skutečně lidského, mne snad nečeká perioda prachšpatné ultrasmutné senility, anu by využité bandou šikmookých hladovců jimž není svaté vůbec nic, nezastaví se absolutně před ničím a kteří se bez mého vědomí se svými středoevropskými a blízkovýchodními nohsledy schopnými vyměnit za 30 stříbrných kohokoli, podělí o dálkové ovládání na moji živoucí mrtvolu naloženou do špiritusu a/nebo/asi i další chemky (úsměvné to zvát štěstím a vítězstvím:).

    Ovšem nejsem svatý, každý se dá něčím „koupit“ a těžko by se mi odmítala třeba nabídka empírového hradního skleníku s plantáží modrých leknínů, ayahuasky, menším delfináriem a třeba soukromých sezení s dalajlámou ‚na zavolanou‘, pokud by přišla z jiných kruhů, než těch (zpravidla ropných, finančních a energetických), z nichž jedině takové přijít mohou; ty ovšem potkávají jiné, s jinými preferencemi, aspiracemi a minulostí, takže to je čistě hypotetická spekulace obsahující zcela neslučitelné předpoklady, v rámci níž by se svět musel následně smířit s odnaftěním, odpeněžením, odhladověním, odreklaměním a třeba bezdrátovým přenosem energie, no a takovému světu bude v první řadě předcházet změna zkostnanělého (ekonomicko-společenského) paradigmatu vzájemného ‚soutěžení‘ přežívajícího v srdcích jeho obyvatel a pochopitelně i následná eliminace pár stovek těch, kdo ho v tak zoufalém stavu v rímci svých egoistických zájmů násilně drží… :-)

  6. hank

    Finis coronat opus… Volím b), klidně i bez toho vítězství. Možná i proto, že už taky začínám zřetelně vidět na konec života a tu horší půlku jsem si zřejmě vybral na jeho začátku. (Bylo to k lecčemu velmi užitečné. Např. mě to dobře připravilo na skromný život českého důchodce. Přesto mi i tak zbývá – řečeno slovy jednoho internetového kolegy z Velké Británie – more spare money than spare lifetime.) Kromě toho, to smíření s koncem je asi z celého života nejtěžší. V antice ho moudřejší lidé trénovali celý život a ne vždy se jim to dařilo. Dnes ho většina lidí celý svůj čas vytěsňuje a tím víc jsou pak vykolejení, když se to blíží.

    Každý by se měl snažit žít v míru sám se sebou a co nejméně ubližovat ostatním.

    • Kamil Mudra

      „Každý by se měl snažit žít v míru sám se sebou a co nejméně ubližovat ostatním.“
      Ano, takhle jednoduché to je. Jakékoli další dodatky by už byly navíc.

    • Nerevar

      … když se nám zdá, že to horší už máme za sebou, a zatím to ve skutečnosti nic tak strašného nebylo, ve srovnání s tím, co má přijít.
      (Smíření s koncem by bylo o to snadnější, kdybychom o něm jednou mohli vyprávět.)

    • Janika

      Ano, většina lidí volí tu druhou možnost. Nemusí to být ani tak vyhraněně formulované. Tuhle otázku položila kdysi nějaká herečka, myslím Marie Rosůlková – jaký chceš prožít život – nejdřív v mládí šťastný, a v závěru ve stáří nešťastný, nebo obráceně. Všechny ženy volily možnost být šťastné ve stáří. Ale možná proto, že už byly starší :-). V patnácti nevím, to mě stáří ještě nezajímalo.

        • Janika

          Přiznávám, že se nechytám, netuším, co má společného merlin s Dominikou a Jižní Amerikou :-).

          • Slobo

            Bola to Merlin
            čo komentovala „Kačkinu -zasponzorovanu- Libyu“
            na OM ( nezostalo to tam.
            Tiez niekolko inych pozoruhodnych prispevkov, tam uz neni. Skoda )

            „FREE LIBYA
            – vhodná destinace nejen pro motorkáře, dovolená s celou rodinou.
            Děti si zablbnou třeba v Syrtě, zaskejtujou, zavýskají,
            všude hašiš pohoda klídek
            noví kámoši a všichni jsou boží,
            no opravdu nevím.“

            Ja som to prekopal na Kolumbiu.

            ps
            este teraz wiki sk nema ani pår slov
            o
            nositeľ Nobelovej ceny za mier
            2016 Juan Manuel Santos

            títo hajzli pôjdu dole . jak hovori Vasky

            ææææææææææææææææææææ

  7. Ondřej

    Nevybral bych si ani jedno, život mimo zdraví či nějaké vrozené indispozice, lze (alespoň dnes) ovlivnit tak, aby nikdo nemusel strádat materiálně (alespoň v našem geopolitickém okruhu) a otázka štěstí a spokojenosti, je na každého vlastním přičinění. Umění být šťastný, se leckdy daří více lidem „jednodušším“, takže jestli ti více k sobě i okolí „náročnější“ si přidělávají více starostí, je už jejich volba a možná že u nich, to není o svém štěstí, ale o nikdy nekončící cestě ke kultivaci sebe sama a svého okolí, a to může být tou podstatou štěstí co se obvykle dostaví až na konec, v době, kdy hledáme síly jak odejít ze života a potřebujeme k tomu především své okolí…Lidé příliš vnitřně hrdí (či snad pyšní ve stylu, já nikoho nepotřebuji, já to zvládnu sám) budou vždy spíše nešťastní..

  8. Gatta

    Těžká volba … třetí možnost nemáte …?

    Ale vážně.
    Každý život má smysl, pokud má budoucnost – kdo nemyslí a nepracuje pro budoucnost je vlastně už mrtvý. Životu dává smysl jeho pokračování – jak v tom svém vlastním – tak i po smrti.
    Jsou tři zásadní roviny ve kterých se obvykle snaží o svoje pokračování – nejlépe o svoji „nesmrtelnost“¨:
    1. Rovina genetická – tedy pokračování vlastních genů
    2. Rovina materiální – zanechat po sobě trvalý hmotný důkaz své existence a svého života.
    3. Rovina duchovní – odkaz myšlenek a činů na které nebude zapomenuto.

    Myslím, že Muammar Kaddafi svojí smrtí jen naplnil svůj nesmrtelný životní otisk.

    • MaB

      Můj názor je podobný.
      Život šťastný i život nešťastný jsou pojmy relativní. Není symetrie mezi „štěstím“ a „neštěstím“. Zatímco o neštěstí máme dost přesnou představu, co znamená být šťastný ? Pro většínu lidí být šťastný = „nebýt nešťastný“.
      „Štěsti“ je do velké míry závislé na tom, jak se kdo se svým tragickým lidským ùdělem dovede smířit, příjmout ho,
      I na tom, co je schopen udělat (z toho, co záleží na nás a co můžeme ovlivnit) pro to, aby čas, který je mu vymezen, naplnil tak, aby ho stálo za to žít.
      Život končí smrtí, což mu dává jeho hodnotu. A nám, lidem smrtelným, možnost, dát mu smysl.
      „Muammar Kaddafi svojí smrtí jen naplnil svůj nesmrtelný životní otisk.“ To je velmi výstižně řečeno.

      • Janika

        „Život končí smrtí, což mu dává jeho hodnotu.“
        Zajímavé, pěkné, útěšlivé…

    • Janika

      Rovina materiální bývá nejvíc pomíjivá – mocné říše často hynou se svými zakladateli. To je velmi poučné. Kdežto odkaz myšlenek a činů přetrvá věky. Souhlasím s MaB, výstižně řečeno.