Vladimír Putin chce mít své přátele blízko a nepřátele ještě blíže

4.1.2017

Přeložil Sam Elles, zdroj: http://www.nakanune.ru/articles/112468/

V roce 2016 byly politické karty elit promíchány několika triky – počínaje momentálním přeskupením až po dřívější zadržení významného liberálního gubernátora a dokonce zatčení „gajdarovského“ ministra ekonomického rozvoje.

V létě došlo hned k několika změnám ve jmenování: z funkce zplnomocněného zástupce Severo-západního federálního okruhu byl přesunut Vladimír Bulavin a na jeho místo byl jmenován exgubernátor Kaliningradské oblasti – Nikolaj Cukanov. V Sibiřském federálním okruhu byl nahrazen Nikolaj Rogožkin za exgubernátora Sevastopolu Sergeje Menjalju. Poslední změna funkcí nastala v Severo-kavkazském federálním okruhu, kde místo Sergeje Melikova zaujal Oleg Belavencev, který předtím měl stejnou funkci v rozpuštěném Krymském federálním okruhu, ten je nyní součástí Jižního federálního okruhu. Hned po změnách zplnomocněných představitelů proběhla celá řada změn mezi gubernátory. Změny se dotkly i úrovně nejvyšší. V prezidentské administrativě zaměnil Anton Vajno Sergeje Ivanova. A na post prvního zástupce vedoucího Administrativy prezidenta byl jmenován Sergej Kirienko namísto Vjačeslava Volodina, „odcházejícího vést zvolené“, tj. do Státní dumy. (Государственная дума)

Anton Vajno, Sergej Ivanov, Vladimír Putin

Současně s tím proběhly i nucené odchody: 1) z funkce gubernátora Kirovské oblasti byl uvolněn Nikita Bělych pro ztrátu důvěry. 2) ke konci roku byl uvězněn nyní už exministr pro ekonomický rozvoj Alexej Uljukajev.

Tato uvěznění zanechala odpovídající ozvěnu mezi tzv. elitními liberálními kruhy, jakož i mezi širokou veřejností, někdo to dokonce spojoval s neformálním počátkem nadcházející prezidentské kampaně.

Vjačeslav Volodin, Sergej Kirienko

Kremelský Olymp prodělal vážné změny, ale zároveň tu zůstaly i pozice, jež vyvolávají otazníky. O těchto přeskupeních i o tom, k čemu se Kreml „chystá“ odpovídá v interview Накануне.RU (v překladu „Předešlého dne“ nebo „V předvečer“) novinář a politolog Vitalij Treťjakov.

Otázka: V roce 2016 jsme viděli, jak „kovaný“ liberál Sergej Kirienko nahradil na postu prvního zástupce vedoucího Administrativy prezidenta -Vjačeslava Volodina. Přesto tým bývalé hlavy „Rosatomu“ (Státní korporace pro atomovou energii) za ním nepřešel. Co to bylo za jmenování? Neuvidíme snad Kirienka vbrzku na jiném postu?

Vitalij Treťakov: To je jedna z největších záhad a pro mě nepochopitelné zařazení. Liberální „manýry“ Kirienka jsou všeobecně známé, zrovna tak jako jeho odpovídající přátelské a jiné vztahy s okruhem lidí podobného zaměření – mám na mysli ty, kdo představují liberální opozici v naší zemi. Pokud tomu máme rozumět, pak je toto jmenování nejspíše provázáno se součinností s liberálními kruhy, opozičními i neopozičními skupinami – co do vztahu k Putinovi – v období před prezidentskými volbami v roce 2018.

Otázka: Zaznívalo mínění, že Sergej Kirienko byl do Administrativy prezidenta jmenován pro případ, že by ve volbách v USA zvítězila Clintonová, ale teď se tento scénář nepotvrdil?

VT: Předpokládat, že by v případě vítězství Clintonové Kreml nenašel jinou variantu možnosti nějak pracovat s její administrativou, než tu, že by jmenoval do významné funkce „ne čistého putinovce“, nespojeného se stranou „Jediné Rusko“ – to není dle mého správné. Je zbytečně složité škrábat se levou rukou za pravým uchem.

Komukoliv z administrativy by Putin svěřil odpovídající zplnomocnění pro takové kontakty, ten by se tím zabýval, přestože v té oblasti samozřejmě v první řadě působí Ministerstvo zahraničí. Takové podmínky si Američané stanovit nemohou, s kým budou, či nebudou jednat.

Více připadá do úvahy kalkul s volbami 2018, tím spíše, že Kirienko nastoupil na místo Volodina, který se už volbami a veškerou domácí politikou zabýval, coby první zástupce vedoucího Administrativy – to je mnohem pravděpodobnější. Známý putinovský algoritmus může upřednostnit kohosi podle starého hesla: přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíže. Podle toho je třeba si všechnu tu liberální opozici ve všech jejích projevech, od loajální až po absolutně neloajální, tak či onak, držet nablízku. A tím si uchovává možnost ji daleko více kontrolovat, než kdyby s ní neměl vůbec žádné kontakty. Ke Kirienkovi můžeme jistě přistupovat také z úhlu pohledu blížících se voleb 2018.

Otázka: Pak se zdá, že Vjačeslav Volodin zaujal místo předsedy Státní dumy ne kvůli „promíchání karet“, ale spíše s ohledem na to, co nás čeká v letech 2017, 2018? Držet si přátele blízko?

VT: To je dost výrazná možnost. Taková jmenování se v Administrativě prezidenta dělají na vysokých státních postech – a předseda Dumy k tomu jistě patří – nejen s ohledem na nynější situaci, ale i co se týká perspektivy. V Rusku se blíží prezidentské volby, a tak se můžeme v této věci přidržet hypotézy, že i sám Volodin může sehrát mnohem významnější roli – a to až do možnosti kandidovat jako Putinův nástupce.

Tato verze se už v odpovídajících kruzích dost intenzívně zvažovala. A pokud o tom víme my, nemůže o tom nevědět Vladimír Putin. A dále máme dvě možnosti: buď to je s jeho souhlasem, anebo ne. Ale fungovat na naší současné politické scéně, bez třeba i pasívního mlčenlivého souhlasu Vladimíra Putina, nebo bez narážky typu „co by kdyby“ a „kdoví jestli by“, je prakticky nereálné. Protože jinak by to připomínalo spiknutí proti prezidentovi nebo proti tomu, koho navrhne za svého nástupce.

Volodin, Putin

Otázka: Nakolik je podle vás pravděpodobná kandidatura Vjačeslava Volodina? Jsou tu nějaké předpoklady?

VT: Nevím, nakolik doopravdy Volodin vidí sám sebe v budoucnu v takové roli, každopádně teď mu byla dána možnost projevit se ve veřejné politice. Funkce v parlamentu je opravdu zřetelně veřejná, takovou už dávno neměl, sedíce v kremelské administrativě. Nakolik bude úspěšný? No – zatím nabyl disciplínu v Dumě – ve smyslu účasti na všech těch zasedáních. To je sice pozoruhodná práce, ale neveřejná.

Teď ovšem začal také vyjíždět do zahraničí – do Kazachstánu jel jako oficiální představitel, jako hlava parlamentu – to už je veřejná politika, a to je teprve jen začátek. Uvidíme, jak si v této roli povede.

Otázka: Byl také na Kubě…

VT: Že jmenování Volodina do Státní Dumy je kalkulace s rokem 2018, příprava na volby, předvolební kampaň, a pak bude následovat „cosi“ po volbách v nové Putinově administrativě, pokud ovšem bude Putin kandidovat (což je vysoce pravděpodobné), to je celkem očividné.

Otázka: V roce 2016 jsme také viděli dvě okázalá zatčení „liberálů“ – exgubernátora Kirovské oblasti Nikity Bělycha a ministra ekonomického rozvoje Alexeje Uljukajeva. Můžeme je brát jako neformální počátek prezidentské kampaně?

VT: Tady se nám slévá několik proudů v jeden soutok. Za prvé to, že ve všech zemích úředníci, ať už více či méně skrytě, kradou (což se nazývá korupčními aférami), není pro nikoho tajemstvím. Rusko v tom není výjimkou. Někde je to ve větším měřítku než na Západě, jinde v menším. Ať už tak nebo tak, stát se s tím potýká a bude se potýkat i nadále – jiná věc je, až jak intenzívně. Ať už je to u nás vážným ekonomickým problémem a nakolik to také snižuje image země – vždyť nám neustále předhazují, jaká je v Rusku obrovská korupce, přestože ve skutečnosti nemá větší vliv než v jiných zemích – stát prostě nemůže nedělat příslušná gesta.

Za druhé, v předvolebním roce je to svého druhu vznešená záležitost – uvěznit před volbami do Dumy či prezidentskými volbami pár úředníků vyššího stupně, ministrů, gubernátorů. Pochopitelně to zvýší důvěru k vládě, k tomu, kdo vládu vede. V daném případě to můžeme vztáhnout přímo k Vladimíru Putinovi v očích podstatného množství voličů.

Za třetí, bývá občas celkem složité oddělit korupci od ne-korupce. Jsou však figury, lidé, obzvláště v provinciích, regionech, kteří jsou z jakýchsi příčin nedotknutelní. Jejich politická role je pro centrální vládu mnohem důležitější, než „špinavé peníze,“ než výstřelky, které vyvádějí. A pak jsou všichni ostatní – dnes to může být tento gubernátor, zítra jiný, pozítří další, na politickou situaci v zemi to nebude mít žádný vliv. Takových je většina.

A když někdo z nich začíná příliš zneužívat své postavení, bere nehorázně, otevřeně, pak takový člověk doplatí na svou přílišnou suverénnost, sebejistotu. To však nemluvím o Bělychovi nebo jiných gubernátorech, co jsou v současnosti uvěznění. Vše závisí od toho, co ta která politická figura /ne/znamená.

Šéf Ministerstva ekonomického rozvoje, Alexej Uljukajev

Otázka: Můžeme se domnívat, že prostřednictvím Bělycha a Uljukajeva byla dána výstraha nějaké skupině, části elity?

VT: Bělych byl ve spojení s liberálně-demokratickou „sešlostí,“ a tak vzniká verze, že ze všech, které bylo možno u něčeho takového přistihnout, právě on se nejlépe hodil k zastrašení ostatních liberálů. Nevylučuji, že to byl jeden z motivů, ale nebyl hlavní.

! Co se týká ani ne tak Bělycha, spíše Uljukajeva, varianta, kterou mám ze seriózního zdroje je, že nedoplatil na čachry s penězi; jeho prostřednictvím byla zasažena celá skupina osob, která poslední dobou zneužívala své služební postavení pro osobní obohacení. Nešlo o aktovku s dvěma milióny dolarů, ale o sumy mnohem, mnohem významnější, byla to hra na příliš tenkém finančním ledě, nešlo o zjevné úplatky. Tuto variantu mám za nejpravdě-podobnější – v daném případě to bylo upozornění pro celou skupinu osob, aby se tím přestali zabývat. Trpělivost Kremlu skončila.

Jak to v podobných případech bývá, zvláště pokud mluvíme o veřejně známých osobách nebo u příliš důležitých odpovědností, schází se nám v jedno více motivů. Soudnictví nepracuje v žádné zemi v tomto smyslu absolutně nezávisle, absolutně objektivně.

Otázka: Uvidíme podobná zadržení i v letech 2017, 2018? Nebo byla všechna varování předána a narážka pochopena?

VT: Na úrovni gubernátorů téměř jistě k podobným zadržením dojde, ti nejsou nedotknutelnými, „svatých“ figur zůstalo málo. Nechci nic naznačovat, ale máme jednoho „zasloužilého“ na postu gubernátora, je to gubernátor Kemerovské oblasti, Aman Tulejev. Jde o politickou figuru s velkou politickou historií, ale z takových lze jmenovat ještě koho?

! A všichni ostatní, velká většina – vyměň koho jen chceš za kohokoliv jiného. Pokud zde odhodíme profesionální počínání, politické problémy to nevyvolá. Tudíž gubernátoři zůstávají v ohrožení.

Na úrovni ministrů, vyšší federální úrovni, se to může stát, bude záležet v prvé řadě na vnitroekonomické situaci, protože to je dnes hlavní domácí problém. Pokud se situace před volbami zhorší, nebo nebude dostatečně dobrá, aby přinesla při volbách žádoucí výsledek, tak dvě – tři zadržení na vyšší úrovni ji bezesporu vylepší. Může se to stát, – ale opakuji – závisí to v prvé řadě na vnitropolitické situaci a především na ekonomice.

Vladimír Putin, Maxim Oreškin, jmenování do funkce

Otázka: Na post ministra ekonomického rozvoje byl jmenován málo známý Maxim Oreškin, dřívější zástupce ministra financí Antona Siluanova, což opět pozorovatelé označili za známku, že liberální blok neopouští pozice. Anebo to spadá pod formuli „drž si nepřátele blíže“?

VT: Když jsem se v televizi díval na Putinův rozhovor s tímto Maximem Oreškinem – nasadil Putin takový netečný výraz, jakoby toho člověka viděl vůbec poprvé a vůbec nevěděl, kdo to je. Buď bylo třeba někoho jmenovat, tak pojďme na to, jmenujme jedno koho do této vlády, (problém totiž zde nespočívá v Oreškinovi , ani v Uljukajevovi, ale v celé práci vlády v oblasti ekonomiky), a žijme tak formálně dále, něco více než rok, do následujících prezidentských voleb.

Jestli v té funkci bude Oreškin nebo někdo jiný, je Putinovi – dle mého – lhostejné. Zkus si to, mladíku, nějak se projev, a podle toho budeš mít další perspektivy a další práci. A jestliže se neosvědčíš, nic se neděje, stejně se vláda bude měnit, v každém případě obnovovat, a formálně tě odstavíme. Tak proč se tím příliš trápit a vnímat tě jako nějaký opoziční „trumf“ a zasahovat dříve, než je nutné?

! Na jedné straně – moc času nezůstává, na straně druhé – máme ještě rok. Pokud bude situace taková jako dnes, nemastná neslaná, popřípadě přijde-li prudký úpadek, proč zasahovat hned? Anebo přijde-li prudké zlepšení – bohužel nejméně pravděpodobný scénář – pořád je dost času do podzimu příštího roku. Jaro a léto mnoho napoví v ekonomické oblasti.

Otázka: Máme formální příznaky, hovořící ve prospěch mínění, že přijde změna vlády, a jaký scénář je nejpravděpodobnější?

VT: Jsem pro změnu vlády, pro změnu v ekonomickém bloku, protože nejsou vidět žádné hmatatelné výsledky. A pokles úrovně výroby či nárůst HDP o 0,5% nepovažuji za vládní úspěch, to nejsou výsledky, které bychom bez ní nedokázali. A ke změně – určitě se přijme rozhodnutí s přihlédnutím k politickým podmínkám jak předvolebním, tak i ekonomickým. Přijde-li fiasko, pak se změna provede dříve, pokud bude situace jako ta stávající nebo mírně lepší, změna vlády přijde až po volbách.

Dmitrij Medveděv, porada s vice-premiéry

Otázka: Jaká politická seskupení budou formovat politiku nejbližší budoucnosti? Změní se jejich sestava, pokud nastane změna vlády?

VT: Budou to tytéž elitní skupiny. Především vládnoucí vrstva, do které patří prezident, Administrativa prezidenta, (tam se projevují u různých lidí různé závislosti, jak politické, tak osobní), členové vlády, největší byznysmani, kteří pracují hlavně se státem na rozmachu obchodu. To jsou základní skupiny.

Kromě toho mají vliv na státní politiku různá náboženská společenství. Mám na mysli představitele tradičních církví – především Ruskou pravoslavnou církev. Podle mého mínění, pokud vyloučíme drobnosti, je tento vliv pozitivní a je potřebný. Za těmito lidmi se skrývá, za institucemi, jimž stojí v čele, obrovská historická tradice, a de facto je za nimi mimo Trestního zákoníku, celý soubor morálních norem a tradicí ve společnosti a zemi. To je nepochybně nezbytné, jinak by se někteří lidé začali chovat jako někteří umělci, pouze bez ospravedlnění, že jde o „uměleckou tvorbu.“ V souladu s tím je potřebné jednat v normách Trestního zákoníku.

Kromě toho se berou do úvahy názory „umělecké veřejnosti,“ i když, dle mého, přespříliš. Každopádně se to navenek projevuje – jak jenom jeden začne křičet „to je cenzura!“, začínají s ním besedovat vysocí hodnostáři, i když je navýsost jasné, že o žádnou cenzuru nejde. Stačí se podívat na některé odpovídající filmy nebo divadelní představení. Často za těmito výkřiky stojí neuspokojené autorské ambice.

Konstantin Rajkin, Satirikon

Konstantin Rajkin, Satirikon

Pak přinejmenším – přestože se to netýká vládnoucích kruhů – je zapotřebí brát do úvahy přesvědčení obyvatelstva, nakolik ono v naprosté většině prezidenta podporuje, v různém stupni nedůvěry k ostatním ústavům a úředníkům. Tradičně se má za to, že je to ta nejvytrvalejší část společnosti. A to je celé složení. Tak tomu bylo, a tak to je – stejně jako v řadě jiných zemí.

Otázka: V poslední době se často ozývá téma ústavní reformy, ale nedávno Valentina Matvijenko ve svém článku prohlásila, že se tu vyžadují „hlubší změny“. Změny v ústavě se v dohledné budoucnosti nechystají. Co o tom soudíte?

VT: Jsem pro ústavní reformu, existuje pro to mnoho dobrých důvodů. Samozřejmě je před prezidentskými volbami potřeba mít na mysli názor Vladimíra Putina na tuto věc. Zatím nevidím žádné srozumitelné příznaky, že by se snad po volbách 2018 mohla ústavní reforma provést. A do roku 2018 určitě ne.

Otázka: Pokud bereme do úvahy všechno to „vládní“ promíchání karet v perspektivě let 2017 a 2018, zažijeme v nejbližší budoucnosti konkurenční volby? Máme tu schopné kandidáty, jak je přichystán Kreml a jak si myslíte, že se různí názory voličů?

VT: Voleb se zúčastní i nastrčení „kandidáti“, budou se předvádět proti komunistům, jako vždy, povedou kampaň proti Zjuganovovi. Vystoupí někdo z opozice, Kasjanov, Navalnyj, není důležité kdo konkrétně. Jistě tam bude někdo ze Strany růstu Borise Titova. Jako vždy.

! Ovšem pokud bude kandidovat Putin, je zcela jasné, že žádného reálného konkurenta nemá (pokud v roce 2018 nepřijde nějaký krach v ekonomice nebo politice, k čemuž nejsou žádné náznaky).

V myslích drtivé většiny obyvatelstva, tj. i voličů, neexistují žádné nové politicky výrazné postavy. Mohli bychom říct, že Kreml úspěšně bojuje s tím, aby se neprosadil někdo nový, ale není tomu tak. Kreml rozhodně něco podniká, ale stačí si vzpomenout na nedávnou historii – Kreml toho mnoho podnikl i za Gorbačova, aby se ke Gorbačovovi žádná alternativní postava neuplatnila, jenže znechucení k politikům přestavby a jejím dopadům bylo prostě kolosální. A najednou se z ničeho nic, z hlubin nomenklatury objevil Jelcin a Kreml s tím nemohl nic udělat.

Tehdy tu požadavek alternativy ke Gorbačovovi byl, dnes takový požadavek není. Taková je realita, a v tomto smyslu Kreml není nucen cokoliv podnikat, Putin zatím vše provádí tak úspěšně, že se mu jako vážný konkurent nikdo postavit nemůže.

Otázka: A co provést řádné PR pro vystoupení Navalného, coby alternativy prezidentské volby?

VT: I kdyby Navalného „rozpíárovali“ do nebes, tak předně jej většina obyvatelstva vůbec nezná; za další on sám jako politik nic nereprezentuje. Ano, několik let se „přetřásá“ ve sdělovacích prostředcích, pak jej soudí, nakonec osvobodí – a co? Jakým byl Navalným, takovým i zůstal, 80% voličů stejně žádného Navalného nezná. A jestli jej dodatečně pozná, stejně jej volit nebudou.

Jsou tu ještě „staré“ síly – „Jablko“, Grigorij Jablinskij, Toho znají – a co? Také ve volbách maximálně posbírá 5%, snad 7%, ale už ne 10%, ne 15%, takže pro Putina žádná konkurence.

Vladimír Putin

 Otázka: Dá se něco říct o figuře nástupce? Pokud není jasné, zda bude Putin kandidovat, zřejmě je předčasné mluvit o jeho nástupci, že?

VT: Nikdo nemůže nic vědět naprosto přesně. Putin pravděpodobně žádné rozhodnutí o svém nástupci ještě neschválil. Můžeme sice probírat různé varianty, jež jsou známé, počínaje Medveděvem, který už jednou jako „nástupce“ zafungoval, a můžeme se domnívat, že je na podobném seznamu, který existuje v mysli prezidenta a zůstává jedním z možných kandidátů. A pak si může každý dodat tu svou figuru, jaká se komu líbí, jak kdo koho chce. Ale myslím, že Putin, ať už má či nemá nějaký druh takového seznamu, konečné rozhodnutí neučinil. Vycházím z předpokladu, že v daný moment bude Putin na 95% znovu kandidovat, takže je jasné, že o žádném nástupci nemůže být řeč.

! Se zahraniční politikou Vladimíra Putina je absolutní většina obyvatel, při všem pokřiku takzvaných liberálů, spokojena. S domácí politikou o mnoho méně, s ekonomikou ještě méně. Domácí politika se jen tak rychle nezmění beze změny ekonomického kursu. A ekonomická politika bude záviset na situaci.

 

Napsáno Janika Rubriky: Napsal Ladislav Sýkora Tagged with Autor: Ladislav Sýkora