Mýtické základy křesťanské civilizace aneb příběh Josefa a Mojžíše

Napsal Ladislav Sýkora

Pravidla proti kněžím jsou dvě: nic jim nedávat a nic jim nevěřit. Pak je s nimi lehko. Karel Havlíček Borovský

Dopravní letadlo se ocitlo v hrozné turbulenci. Zmítalo se nahoru, dolů, do stran, dolů, dolů… Už už to vypadalo na pořádné potíže. Cestující už nic nejedli, naopak. Drželi se čeho se dalo a mysleli na nejhorší. Tu se paní, sedící vedle kněze, obrátila k němu a ptá se: „Vy jste přece člověk Boží. Nemůžete ani vy s tím něco udělat?“ Kněz odvětil: „Obávám se, mladá paní, že nikoliv. Jsem totiž v prodeji, nikoliv v managementu.“

Josef byl dlouho nejmladší z dvanácti bratrů, po něm se narodil už jen Benjamín. Genesis 37:2 v podání Překladu 21. století, jej popisuje jako žalobníčka. Protože jej jeho otec Jákob měl za nejmilejšího, ostatní bratři na něj začali žárlit a nakonec ho prodali obchodníkům a byl dále prodán až do Egypta. Jákobovi donesli roztrhaný, zakrvácený Josefův oděv, aby se domníval, že Josefa roztrhala divá zvěř. Inu, taková normální rodinka.

Poté, co byl mladý pasáček koz a ovcí Josef přivezen jako otrok do Egypta, předčil všechny egyptské myslitele a faraóna také :-). To má svůj půvab zvláště s naším dnešním, stále se rozšiřujícím poznáním, co všechno tehdejší Egypťané znali a uměli. Nicméně – dosáhl v zemi předního postavení a usídlil na nejúrodnější půdě svoje soukmenovce. Stal se „mužem, působícím prospěch“. Otázka zní: komu?

Genesis 39:2: A s Josefem byl Hospodin, i stal se mužem působícím prospěch; a byl v domě svého pána, Egypťana.
39:3: A jeho pán shledal, že s ním je Hospodin, a vše, co on konal, činil Hospodin prospěšným  v jeho ruce.“

Přinesl prospěch Potífarovi, jeho prvnímu egyptskému pánovi. Jakými prostředky a způsoby dosáhl toho, že ho Potífar „ustanovil nade vším, co měl“ (Gen. 39:5), o tom se Bible nezmiňuje. Je tu ale ještě jedna pozoruhodná okolnost. Vždyť Bible v podstatě všude v příslušných pasážích oznamuje, že Egypťané uznávali úplně jiné bohy. A jak to bylo s Potífarem? Tak jako s každým jiným Egypťanem? Všichni věřili v jediného JHVH? Přečtěte si o kousek výše ještě jednou Genesis 39:2,3. Tak tedy Potífar (který ctil bohy v podobě Thovta, Amona nebo Atona a já nevím koho ještě, tady shledává, že židovský JHVH je s Josefem? A dělá mu to dobře :-). Zdá se, že nám tu bibličtí pisatelé jaksi vypadávají z role.

Jeden nejmenovaný profesor bohoslovecké fakulty chodil stále po chodbě a brumlal si pro sebe: „Já to nechápu, já to nechápu.“ Když už to trvalo drahnou dobu, slitoval se nad ním jeden z jeho kolegů a zeptal se, co že to nechápe. Vyšlo najevo, že se pan profesor trápí nad jistým biblickým oddílem. Jeho soucitný kolega by mu rád pomohl, a tak se nabízí, že mu příslušný oddíl vysvětlí. Ten ho však rázně odmítl: „Vysvětlit to taky dovedu, ale pochopit to nedovedu!“

Později se Josef ocitl ve vězení kvůli nařčení z obtěžování Potifarovy manželky. Konec známého příběhu s Potífarovou ženou zní:

Gen.39:17: „Ten hebrejský nevolník, jehož jsi nám přivedl, ke mně přišel na posměch ze mne.“ //Poznámka: Hebrejský – „Ivrí“ – vykládá se zpravidla ve smyslu „přešedší“, totiž „z druhé strany“, tj. Eufratu, ale může souviset i se jménem Évera, viz Gn.10:21 a Gn.11:14. Tohoto výrazu později používaly, víceméně v pohrdlivém nebo hanlivém smyslu (srov. Gn.19:8), zdá se, že je ho v podobném významovém odstínu použito i zde „jakéhosi přivandrovalce“, „kohosi, koho kdovíkde sebral“.// (Pavlíkův překlad)

Poznámka napovídá, že ačkoliv se dnes běžně používá pro starověké judaisty výraz „Hebrejci“ ve významu hebrejského národa, historická pravda může být naprosto odlišná:

ZE SVĚTA STARÉHO ZÁKONA, autor Miloš Bič:

Strana 20:

     Oba další faraónové neúspěšně navazují na dobyvatelskou politiku Thutmosovu, ale tím už 18. dynastie vyčerpala svoje síly a dostavuje se neodvratný úpadek. Amenhotep (Amenofis) III. a IV. (Echnaton), zdá se, nezasahují do poměrů syrskopalestinských, kde si městská knížata počínají stále svobodněji, a navíc je země ohrožována vpády tzv. chabirů. Jde o blíže neurčitelné skupiny bezzemků, kteří z pouště vpadali do kulturních oblastí a tam se nechávali najímat za žodnéře nebo se usazovali na dobytých územích. Z doby obou Amenhotepů se dochovaly tzv. el-amárnské dopisy, většinou psané syrskopalestinskými vazaly, kteří faraóna prosí o pomoc proti těmto „lupičům“. Tito chabirové se dříve ztotožňovali běžně s Hebreji a patrně se s nimi vskutku částečně překrývají. Vždyť také označení ´Hebrej´ se netýká národnosti, nýbrž sociálního postavení. … Poučné je i rozlišení mezi Hebreji a Izraelci v 1.Samuelově 14,21.

Také ve vězení se Josef ukázal jako prospěšný. Sledujme komu. Velitel věznice mu svěřil dohled nade vším:

„A velitel věže nehleděl vůbec na nic v jeho ruce, neboť s ním byl Hospodin a vše, co on vykonával, činil Hospodin prospěšným.“

Prospěšným logicky pro „pána“, v tomto případě tedy velitele věznice. Nevíme, jaký profit to tehdy obnášelo, jen se dozvídáme, že pán byl s Jožkou spokojen.

Později byl Josef schopen „božím vnuknutím“ vyložit sny dvou faraónových vysokých úředníků, a konečně i faraóna samotného. U faraónova snu a jeho výkladu se pozastavme. O co šlo?

Genesis 41:17 Tu faraón takto promluvil k Josefovi: „Ve snu se mi zdálo, že stojím na břehu Nilu.
18 A hle, z Nilu vystoupilo sedm tučných krav, pěkných na pohled, a pásly se v rákosí.
19 Avšak hle, po nich vystoupilo sedm jiných krav, byly vychrtlé, velmi šeredné na pohled a hubené, v celé egyptské zemi jsem nikdy tak šeredné neviděl.
20 Ty hubené a šeredné krávy sežraly ty tučné krávy, těch prvních sedm.
21 A když je pohltily, nebylo znát, že je pohltily, neboť vypadaly stále tak šeredně jako na počátku. Nato jsem se probudil.
22 Pak jsem ve snu viděl, jak z jediného stvolu vyrůstá sedm plných a pěkných klasů.
23 Avšak hle, po nich vypučelo sedm vyschlých a slabých klasů, sežehnutých východním větrem.
24 A ty slabé klasy pohltily těch sedm pěkných klasů. Říkal jsem to kouzelníkům, ale nenašel se nikdo, kdo by mi podal výklad.“
25 Josef řekl faraónovi: „Faraónovi se zdál jeden jediný sen: Bůh faraónovi zvěstoval, co uskuteční.
26 Těch sedm pěkných krav představuje sedm let a těch sedm pěkných klasů představuje sedm let, je to jeden a týž sen.
27 Těch sedm hubených a šeredných krav, které vystupují poté, představuje sedm let a stejně tak těch sedm slabých klasů, sežehnutých východním větrem: znamená to, že nastane sedm let hladu.
28 To je to, co jsem faraónovi řekl; Bůh ukázal faraónovi, co uskuteční:
29 hle, nadejde sedm let, kdy bude v celé egyptské zemi veliká hojnost;
30 po nich bude následovat sedm let hladu a v egyptské zemi se zapomene na všechnu hojnost; hlad zemi vyčerpá
31 a vzhledem k onomu hladu, jenž bude následovat, nebude v zemi ani potuchy po tom, co to byla hojnost, neboť hlad bude velmi krutý.
32 A jestliže se faraónův sen dvakrát opakoval, bylo to proto, že věc je u Boha pevně rozhodnuta a že Bůh ji neprodleně uskuteční.
33 Ať nyní faraón vyvolí rozvážného a moudrého muže a ať ho ustanoví nad egyptskou zemí.
34 Ať faraón jedná a ať jmenuje nad zemí úředníky: uloží egyptské zemi po sedm let hojnosti pětinovou daň;
35 oni shromáždí všechny potraviny oněch hojných let, která nadejdou, uskladní obilí pod faraónovu pravomoc, uloží potraviny do měst a ponechají je tam.
36 Tyto potraviny poslouží v zemi jako zásoba pro oněch sedm let hladu, která se snesou na egyptskou zemi, a země nezahyne hladem.“
37 Tato řeč se faraónovi i všem jeho hodnostářům zalíbila
38 a faraón řekl hodnostářům: „Což nalezneme jiného podobného muže, v němž by byl duch Boží?“
39 Tu faraón Josefovi řekl: „Když ti to Bůh dal všechno poznat, není nikoho, kdo by byl tak rozvážný a moudrý jako ty.
40 Ty sám budeš správcem mého paláce a všechen můj lid se bude podřizovat tvým rozkazům, já tě budu převyšovat jen trůnem.“
41 Faraón řekl Josefovi: „Hle, ustanovuji tě nad celou egyptskou zemí,“
42 a faraón sňal z ruky prsten a nasadil ho na ruku Josefovi, oblékl ho do oděvu z jemné lněné látky a na krk mu vložil zlatý náhrdelník.
43 Dal ho posadit do druhého nejkrásnějšího vozu po svém vlastním a vyvolávalo se před ním: „Abrek.“ (Podle některých egyptské slovo s významem „sklánějte hlavu n. kolena“, jiní tento výraz považují za hebrejský s významem „klekat“. ) Takto byl ustanoven nad celou egyptskou zemí.

Zkusme považovat pasáž za pravdivou. Nebudu nijak zvláště rozvádět, že i faraón, který se sám považoval za boha, najednou bez okolků respektuje neznámého boha nějakého přivandrovalce. Dejme tomu, že se to tak stalo. Josef se opět prokázal jako prospěšný. Především komu? Ano, faraónovi, svému novému pánovi. Žádná snaha sdělit tu velmi užitečnou, nanejvýš potřebnou informaci všem lidem. Jde o elitářský systém – „my víme, a vás si, prostřednictvím svého vědění, podrobíme“. Jde o to ovládnout, zotročit lidi prostřednictvím dluhu. Forma sdělení – obrazem. Příběhem. Učte se, potomci.

Genesis 47:11 Josef usadil otce a bratry a dal jim v egyptské zemi podle faraónova příkazu pozemky v nejlepším kraji, v zemi Ramses.
12 Josef zaopatřil chléb pro otce, bratry a pro celou otcovu rodinu podle počtu osob, o něž se museli starat.
13 Na celé zemi nebylo chleba, neboť nouze byla tak krutá, že egyptská země i kanaánská země umdlévaly hladem.
14 Výměnou za nakupované zrní vyzískal Josef všechny peníze, jež byly v Egyptě a v kanaánské zemi, a odevzdal tyto peníze do faraónova paláce.
15 Když byly všechny peníze v egyptské zemi a v kanaánské zemi vyčerpány, přišli všichni Egypťané za Josefem a řekli: „Dej nám chléb! Proč bychom ti měli umřít před očima. Peníze už přece vůbec nejsou.“
16 Tu jim Josef řekl: „Nejsou-li už vůbec peníze, odevzdejte svá stáda a já vám dám chléb výměnou za vaše stáda.“
17 Přivedli Josefovi svá stáda a on jim dával chléb za koně, brav, skot i osly; živil je ten rok chlebem výměnou za jejich stáda.
18 Když ten rok uplynul, vrátili se k němu i následujícího roku a řekli mu: „Nemůžeme svému pánu skrývat tuto věc: peníze jsou opravdu vyčerpány a dobytek už také náleží našemu pánu, teď už pro našeho pána zbývají jen naše těla a naše půda.
19 Proč bychom ti měli i se svou půdou umřít před očima? Kup tedy za chléb naše osoby i naši půdu a my budeme i se svou půdou faraónovými nevolníky. Ale dej nám osivo, abychom zůstali naživu a nezemřeli a aby naše půda nezpustla.“
20 Josef tak skoupil pro faraóna veškerou egyptskou půdu, protože Egypťany natolik tísnil hlad, že mu každý prodal své pole, a země přešla do rukou faraónovi.
21 Lidi samotné pak od jednoho konce egyptského území k druhému uvrhl do nevolnictví.

 Jaký dojem z té posvátné knihy, Svatého písma, psaného „pod Boží inspirací“, máte teď?
Já tento: Josef byl lump nad lumpy, dnes by se řeklo – zločinný oligarcha.

Nevykoupil jedině půdu kněží, neboť kněží dostávali od faraóna důchod a žili z důchodu, jejž dostávali od faraóna. Proto nemuseli svou půdu prodat. No, chybička se vloudila. Všechny se holt ovládnout nepodařilo. Kněží. Kasta, která má na lidi velký vliv. To se musí do budoucna vylepšit. A co takhle vyrobit VLASTNÍ kněžstvo? Naše. Například prostřednictvím nějakého nového náboženství. Ale nejlépe takového, ve kterém bude, jaksi samo sebou, všechno dobré záviset od judaistů? Jak ho nazveme? Že by „křesťanství“? – A pardon, to předbíhám. Tak zpátky:

23 Potom Josef řekl lidu: „Koupil jsem vás tedy i s vaší půdou pro faraóna. Zde máte osivo, abyste mohli osít svou půdu.
24 Ale pětinu sklizně budete muset odevzdat faraónovi, zbývající čtyři části vám zůstanou na polní osivo, na výživu pro vás, pro vaše rodiny a na výživu pro lidi, o něž se staráte.“
25 Oni odpověděli: „Tys nám zachránil život! Kéž bychom jen našli v pánových očích milost a budeme faraónovými nevolníky.“

Správně! Je třeba tomu grázlovi, který zneužil znalostí ve prospěch svého pána a také ovšem ve prospěch svůj a své rodiny, a v neprospěch – a co v neprospěch, přímo k ožebračení většiny ostatních, patřičně poděkovat. Nejlépe jako zachránci světa. Hotový Mesiáš. :-)

Chelmští mudrci (Chelm – obdoba našeho Kocourkova) pro Motla, který byl úplný budižkničemu, takovou práci, aby se neřeklo. „Budeš dostávat dvě zloté denně. Vezmeš si židli a budeš nahoře na kopci vyhlížet Mesiáše. Každý den, od rána do tmy. A když ho uvidíš, rychle přiběhneš a vyhlásíš: Mesiáš! Mesiáš! Už přichází!“ Motl se usmál, tvář se mu rozzářila při představě té slávy. Hned ovšem zvážněl důležitostí úkolu. Každé ráno se odebral na kopec a celé dny vyhlížel až do setmění. Po nějakém čase jednou přišel cizinec: „Co tu děláš a kdo jsi?“

– „Já jsem Motl, strážný z Chelmu, a vyhlížím tu Mesiáše. To je moje práce.“ (podobnost s časopisem Strážná věž čistě náhodná)

– Cizinec potlačil úsměv a zeptal se: „Jen mezi námi, jak se ti ta práce líbí?“

– Motl se rozhlédl a polohlasem odpověděl: „Upřímně řečeno, neplatěj moc. Ale jen mezi námi, myslím, že je to trvalej džob!“

26 Josef z toho udělal pravidlo, jež platí pro půdu v Egyptě až podnes: pětina se odvádí faraónovi. Pouze půda kněží nepřešla do faraónova majetku.
27 Izrael se tedy usídlil v egyptské zemi, v kraji Gošen. Nabyli tam jmění, byli plodní a velice se rozmnožili.

Inu – konec dobrý, všechno dobré. Je třeba něco dodávat? Co říkáte? Pěkný foršrift? Souhlasím.

Poučení máme mnohé.

Přiběhla Sára domů: „Mojše, Mojše, povídají, že přichází Mesiáš! Teď, když jsme se konečně trochu zmohli, pořídili si bydlení, krámek – tak do toho všeho Mesiáš?“
„Sára, klid. Přečkali jsme Egypťany, Babylóňany, Peršany, Řeky, Římany, inkvizici, nacisty, menševiky i bolševiky. S trochou štěstí přečkáme i toho Mesiáše!“

A jak se „dějiny“ vyvíjely dále? Jákob zemřel, Egypťané jej 70 dní oplakávali. (A proč?) Když umíral Josef (Gen. 50:24), řekl svým bratrům: „…musíte odtud vynést mé kosti“ (pozoruhodné, vždyť kromě údajného nejmladšího Benjamína byli všichni starší než on!).
Po celou dobu se izraelité drželi od Egypťanů odděleně. Žádná asimilace, žádná smíšená manželství, to jen Josef si vzal Egypťanku. :-) Když zemřel, nikdo z jeho rodu už nedosáhl ani na nejnižší egyptský úřad. I začali je pronásledovat. A to až tak, že jim nařídili dokonce pracovat! Čím se živili do té doby, to Bible neříká. Pak si faraón (nejvyšší šarže v zemi a širém okolí!) zavolal hebrejské porodní báby a přikázal jim, aby usmrtily každého nově narozeného chlapce. Báby byly dvě: Šifra a Púa. O kus dál se dovídáme, že při exodu vyšlo jen mužů šest set tisíc, celkově tedy cca dva až tři milióny – to musely ty dvě babky mít pohotovost ve dne v noci.

Dostáváme se ke druhé biblické knize jménem Exodus. (z řeckého exodos = vyjití). A ke smyšlenému Mojžíšovi. Je zábavné předpokládat, že by byl skutečnou postavou.

Když „opatření proti množení Božího lidu“ nezabralo: Pak farao přikázal všemu svému lidu:

Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu, a každou dceru nechejte naživu! (Exodus 1:22) A za těchto okolností se narodí Mojžíš. Ale nikdo ho nehodí do Nilu, nebojte se. :-)

Jeho vlastní matka ho položí do košíku, který po Nilu pošle. Jak málo stačilo! Představte si, že by se poblíž vyskytl nějaký krokodýl nebo horlivý plnitel faraonových příkazů! Už by stačilo jen kopnout do košíku. Matka se nebála dravců – statečná to žena. A taky to dobře (?) dopadlo! Košík našla faraonova dcera, která zrovínka, čirou náhodičkou, bloumala poblíž a dítěti jako kojnou opatřila jeho vlastní matku (tu z toho opovrhovaného a těžce pronásledovaného lidu :-).

Exodus 2:11,12 – „I stalo se v době, kdy Mojžíš vyrostl, že vyšel ke svým bratrům a sledoval jejich těžké roboty. Tu zahlédl Egypťana, jak bije Hebreje, jednoho z jeho bratrů. Ohlédl se sem i tam, a když viděl, že tam nikdo není, zabil Egypťana a ukryl ho v písku.“
2:15 – „Když farao o té věci uslyšel, chtěl Mojžíše zabít. Mojžíš však před faraonem utekl a pobýval v midjánské zemi, usadil se u jedné studny.“

Všimněte si: Mojžíš se stal vrahem, ale to je s jakousi nonšalancí opominuto, zato když má přijít trest za vraždu, je tu řečeno: Farao chtěl Mojžíše zabít! A toho vraha – nikdo lepší není k mání – si Bůh Všemohoucí vybere, aby vyvedl jeho lid z Egypta. Mojžíš zavraždil Egypťana jen proto, že nutil Hebrejce pracovat – to si dovolil dost! A tak Egypťana zabil a zahrabal do písku. Vše je dovoleno. Teď půjdou do země zaslíbené, kde jim budou padat pečení holubi do úst. A ejhle – oni nepadají? – No tak vybijeme ty lidi, co tam jsou a přivlastníme si jejich pole, dobytek, a vůbec všechno, co jim patřilo. Takový řeklo by se americký ekonomický zájem. Tento druh lidí šířil své pojetí „správného způsobu života“ už tehdy. A dnes to dovedli k dokonalosti v Iráku, Libyi, Jugoslávii…

Pozoruhodná je pasáž, ve které se Mojžíš ptá: Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: Bůh vašich otců mě k vám poslal. Až se mě zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím? Takže neznají jméno Boha svých předků. A dozví se: Jsem, který jsem! Někteří předpokládají, že se dá mluvit o významu – Stanu se tím, kým potřebuješ abych byl…. (!)

A Všemohoucí Bůh nezařídí, aby tak jako dříve dostali tu nejlepší egyptskou půdu, ale chce je vyvést ven. Následuje množství pohádek – hůl, proměňující se v hada a zpět atp., a celá historka je zjevně vymyšlena tak, aby se zesměšnili Egypťané a vyzvedli Židé. Ale nejen to. Zároveň tak, aby i prostí Židé vstřebali, že je bezpodmínečně nutné na slovo poslouchat své vůdce. Náboženské učitele. Rabíny. (doporučuji přečíst Solženicynovu knihu Dvě stě let pospolu, abyste pochopili, jakou moc mělo a má nad židovskými prosťáčky jejich duchovenstvo. Velmi pozoruhodně je ovládalo prostřednictvím „kahalu“. Což je něco jako „rada starších“ v dnešní sektě svědků Jehovových.)

Bylo nebylo, jednou jeden oxfordský profesor zadal studentům cvičení na téma slon. Jaké práce dostal?
Od anglického studenta: Slon a lidská práva.
Od francouzského studenta: Slon a jeho milostný život.
Od japonského studenta: Slon a jeho místo ve vývoji informačních technologií.
Od amerického studenta: Slon jako válečná zbraň.
Jen izraelský student plně pochopil zadání. Jeho práce měla název: Slon a židovská otázka.

Navíc: Jitro – Jetro – midjánský kněz, u kterého přebýval 40 let (školil se?) radí Mojžíšovi.
Dříve se tento Jitro jmenoval Reúel. (někde překládáno jako Raguel)
Pro zajímavost znakem okultistů a zednářů je, že při jejich „zasvěcení“ přijímají nové jméno. (taky katolický papež)

Svatá trojice plánuje dovolenou. Bůh navrhuje: „Co kdybychom jeli do Jeruzaléma?“ Ježíšovi se to ale nelíbí: „Do Jeruzaléma ne, mám na to město špatné vzpomínky. Co třeba Vatikán?“ A Duch Svatý říká: „Jasně, pojeďme do Vatikánu, tam jsem ještě nikdy nebyl.“

Numeri 10:29 Mojžíš řekl Chobabovi, synu Midiánce Reuela, svého tchána: „Vydáváme se k místu, o němž nám Hospodin řekl: ‚Dám je vám.‘ Pojď s námi a dobře se o tebe postaráme, neboť Hospodin zaslíbil Izraeli dobré věci.“
Exodus 2:18 Když přišly ke svému otci Reúelovi, zeptal se: Proč jste dnes přišly tak brzy?
19 Odpověděly: Nějaký Egypťan nás vysvobodil od pastýřů a také nám ochotně načerpal vodu a napojil ovce.“

Celkem pěkně sama Bible dosvědčuje, že pro judaisty, obchodníky, cestovatele, nebylo nijak obtížné vypadat jako někdo jiný. Uměli by se přestrojit snad kromě černochů a Číňanů za kohokoliv.

Popostrčme děj hry o kousek dále. Mojžíš odchází s celým svým lidem a „s velkou smíšenou společností“ z Egypta. Co odchází – prchá! Ve dne je vede oblakový sloup, v noci ohnivý. Přijdou k Rudému moři. Egypťané na ně útočí. Co na to sám Bůh? Ne, že by Egyptské válečné vozy prostě odfoukl do písku. Připadalo mu jednodušší foukat do Rudého moře a rozdělit jeho vody. Izraelité přešli suchou nohou, když se za nimi vydali Egypťané, vody je zaplavily. A tak tehdejší Izraelité utekli z Egypta do – – – – Egypta! Dnes už je totiž dokázáno, že za vodou se ještě stále rozléhala tehdejší Egyptská říše! Takže by útěkáře čekalo nejspíše vojsko i na druhé straně…

Křesťan a žid diskutují o náboženských otázkách. Jednomu nerozumím, povídá křesťan, jste vzdělaný muž, a přesto věříte, že židé přešli přes Rudé moře?
– Možná máte pravdu, povídá žid. Ale jak můžete vy věřit, že Ježíš vstal z mrtvých?
– To je něco jiného, to se přece skutečně stalo!

Přešli jsme s Mojžíšem do pouště a někdy příště s ním budeme bloudit 40 let. Bloudění slibuje další zábavu a mnoho morálního poučení. :-)

Tak ještě jeden na závěr:
Když si povídáš s Bohem, jsi věřící. Když si povídá Bůh s tebou, jsi psychicky narušený.

Advertisements

53 comments

  1. Janika

    To je mimořádně zajímavé čtení, Same. Nabité originálními postřehy a myšlenkami. Oceňuji i proložení textu vtipnými pasážemi. Dalo by se diskutovat o mnohém. Tak třeba toto:

    „Jaký dojem z té posvátné knihy, Svatého písma, psaného „pod Boží inspirací“, máte teď?
    Já tento: Josef byl lump nad lumpy, dnes by se řeklo – zločinný oligarcha.“

    Nebo prostě kapitalista? A nebo… Žid?

    • Sam Elles

      Bible se nenazývala vždy jako „Svatá písma“. Nejprve to byla prostě „Písma“. Čili něco přibližně jako naše Kosmova kronika. Ostatně hodně judaistů uznávalo zpočátku jen Tóru, čili Mojžíšovy knihy. Pak k nim přiřadili další a další, až se nakonec shodli na nějaké konečné „kanonické“ verzi. Další knihy jsou deuterokanonické. jako např. dvě knihy Makabejské. Paradoxně snad jedině tyto jsou historicky pravdivé. (Pokud někdo chce obejít Bibli a přesto se něco o povstání Makabejců dozvědět, existuje strhující čtení – Howard Fast – Moji stateční bratři)
      Bible „Slovo Boží“ rozhodně není. Nesrovnalosti, morální zvrácenosti, naprosto zřejmý nacionalismus. Je to „slovo rabínské“. Využili ho hojně sionisté, aby u světové veřejnosti dosáhli schválení vzniku státu Izrael. Povedlo se jim to skvěle. Škoda jen, že pro tyto účely dodávali i falešná archeologická potvrzení. V té souvislosti je dobré přečíst si knihu „Jak byl vynalezen židovský národ“. Napsal tuším Šlomo Sand, profesor Tel Avivské univerzity.
      Abych se vrátil k Josefovi – nejen u něj, ale i u mnoha dalších postav, vykonstruovaných rabíny, je viditelná až brutální propaganda vyznavačú JHVH. Josef samozřejmě ve skutečnosti neexistoval. Ale ten návod, jak ovládnout ostatní lidi prostřednictvím dluhu, je odporný. Machiavelli je proti Josefovi, Mojžíšovi, Jozuovi, Davidovi a jiným úplné neviňátko. :-)
      Otázkou pro mě zůstává, kdy se ustanovila „křesťanská“ církev. Vypadá to tak na polovinu druhého století. Samosebou neexistoval ani žádný biblický Kristus. Možná jen – jako předloha – nějaký člověk, kterého buď Římané, anebo jeruzalémští kněží, ukřižovali. Nejspíše někdo z Esejců.

      • Milan

        Vy se brzy zalknete z nenávisti. Četl jste to, ale nenávist Vám brání chápat.

        • Sam Elles

          Omyl. Nejde o nenávist, ale právě o pochopení. Dlouho jsem tomu věřil a ukázalo se to jako falešné. Je to pouze ideologie. Jakmile se na ty pasáže člověk dokáže podívat pohledem … „a co když to vůbec nemá s Bohem nic společného?“ .. teprve potom se mu oči otevřou. Když jsem tomu – jako mladý ateista – začínal věřit, jako by všechno zapadalo do sebe. Teď když se zpětně podívám, začal jsem tomu věřit proto, že mi to a) předávali lidé, jichž jsem si vážil
          b) chtěl jsem tomu věřit – bylo by nádherné, kdyby to byla pravda…
          Jenže to prostě pravda není. Je to jen systém jak ovládnout lidi, kteří touží po dobrých věcech nejen pro sebe.

            • Sam Elles

              A Vaše tušení bylo správné. :-) Proto mohu vidět věci tak, jak jsou a nahlížet na problematiku z obou stran.

    • Milan

      Paní Janiko, netuším, co Vás na tom překvapuje. V tom článku není noc nového. Nic překvapivého. A ty vtipy si my katolíci sami na sebe rádi povídáme a Židé to dělají zrovna tak. Jsou to vtipy vymyšlené námi a Židy.

  2. Janika

    Tohle mě často napadá, když mi věřící vysvětluje něco ohledně své víry : „Vysvětlit to taky dovedu, ale pochopit to nedovedu!“

    • Milan

      Samozřejmě. Co je na tom divného?
      Vemte si Marii z Nazareta. Otěhotněla, ač byla pannou a s mužem nikdy nesouložila. To dovedu pochopit i vysvětlit. Ale to, že s tím předem souhlasila, sice dovedu vysvětlit, nikoli však pochopit. V tehdejší společnosti to mohl být rozsudek smrti, přinejmenším doživotního živoření na okraji. Nic horšího být pro mladou dívku nemohlo. Ale souhlasila. Šílené a nepochopitelné. A takových věcí, které v Bibli nedovedu pochopit, je velice, velice mnoho.

  3. tresen

    Poněkud zdlouhavé potvrzení, že když člověk něco hledá v bibli, najde to tam. V podstatě cokoli.

    • Janika

      To nám říkal už prófa na střední, když chtěl být zajímavej :-).
      „V podstatě cokoli“ by se muselo nejdřív prokázat – a to je nemožné.

      • tresen

        Opravdu je nemožné prokázat, že tam kdokoli najde cokoli. To jaksi vyplývá z logiky.
        Ale zrovna tak je nemožné prokázat opak.

        • Janika

          Nemají se používat taková tvrzení, jejichž NEPLATNOST nelze prokázat. Kupříkladu „Bůh existuje“.

          • tresen

            To je správné předsevzetí. Mělo by to platit i o tvrzení ohledně vlastností biblických postav, jejichž existenci nelze prokázat.

            • Janika

              Proč? Biblické nebo jakékoli literární či pohádkové postavy jsou jasně dané. Ježibaba v perníkové chaloupce je zlá a zákeřná. Nikdo neříká, že je skutečná, ani děti si to nemyslí.

              • tresen

                Aha.
                Když je tedy statečný kovář jednou dán coby veskrze kladná pohádková postava, neměly by se o něm šířit pomluvy, že podváděl a nemyl si uši.
                Ten duplicitní komentář prosím smazat.

                • Janika

                  Jednou dán je nesmysl. Je to otázka výkladu a úhlu pohledu. I ta ježibaba mohla být hodná stařenka, kterou chtěli spratci oloupit.

              • Jan

                … zdá se, že opravdu mohla být hodná, ale protože jako konkurentka měla kvalitnější perník než oni dva z města Wurzburgu , byla bestiálně zavražděna , což potvrdily nálezy při stavbě silnice v sedmdesátých letech

              • Milan

                A to Vás nezaráží?
                V pohádkách jsou charaktery jasné a členění lidí na dobré a zlé je srozumitelné a zřetelné. V Bibli nikoli: ta popisuje lidi, jací jsou. Dobří a špatní zároveň a více špatní než dobří. Není to totiž pohádka.

                • Janika

                  I pohádky se dají vykládat různě. V knize „ženy, které běhaly s vlky“ autorka brilantně vykládá známé pohádky :-). To, co je obvykle považované za zlo, může být ve skutečnosti dobrem, a naopak.

  4. Ondřej

    …Anebo aby si potvrdil sve přesvědčeni (jak jej politologický pojmenovat nechám na každém z vás) že celé křesťanství je zločinna víra podporující podřízenosti chudých bohatým..:-)

    • Janika

      To je úloha všech náboženství, ne? Kromě těch přirozených mýtických, samozřejmě.

      • Ondřej

        No, já myslím, že třeba ten islám je velmi sociální a svoji podstatou je antielitářský. Bohatství v muslimské společnosti nikdy nebylo preferované jako cíl či snad explicitní zásluha..

        • Janika

          Oni snad mají přímo v náboženství stanoveno, kolik ze svého bohatství dávat chudým.

    • Milan

      Křesťanství staví chudé proti bohatým, obyčejné lidi proti urozeným, slabé proti mocným. Nebylo nikdy a nikde žádné jiné takové náboženství. Prostudovával jsem buddhismus, šintoismus, hinduismus, zoroastrismus, trošičku (ale málo) i islám, různá totemistická a šamanistická náboženství – ale to, co je v křesťanství, není nikde jinde: být bohatý je nebezpečné a moc nad jinými lidem předává ďábel; ti chudí, slabí, utlačovaní a bezmocní jsou důležitější než ti mocní a bohatí.

      • Janika

        Milane, děkuji za Vaše komentáře, s potěšením si přečtu Vaše názory, považuji je za přínosné, něco přijímám, něco nechápu, něco se mi nezdá. V tomto komentáři je to toto: „být bohatý je nebezpečné a moc nad jinými lidem předává ďábel; ti chudí, slabí, utlačovaní a bezmocní jsou důležitější než ti mocní a bohatí.“
        Nepřu se o to, že něco takového v Bibli skutečně je. Někde je k nalezení sbírka citátů z Bible proti bohatství. Ale! Na druhou stranu křesťanství nesporně udržovalo po staletí chudý lid v poslušnosti vůči pánům, posvěcovalo stávající uspořádání, bylo zbraní k ovládnutí chudých mas. Jaksi mi to nehraje…

        • Kamil Mudra

          V poslušnosti vůči pánům udržovali lid kněží, nikoli křesťanství jako takové.

            • Kamil Mudra

              Klacek si nevybírá kdo ho vezme do ruky. Nemůžeš ho tedy odsuzovat za to že tě s ním někdo praštil.

              • Janika

                Jenže tenhle „klacek“ byl dovedně, velmi rafinovaně a promyšleně zkonstruován k účelu jak ovládnout masy.

                • Kamil Mudra

                  Chudák Ježíš. Ještě že v tom hrobě už není a tak nemá kde se obracet když tě slyší. :-)

  5. Milan

    Co přesně se Vám na tom nelíbí?
    Nějak to nechápu.
    Josef byl skutečně žalobníček a později hrál skvělým způsobem druhé housle (tedy byl k užitku). Ale přesto prominul svým bratřím příkoří a pomohl jim a jejich dětem a všem jejich lidem. Udělal pro ně, co mohl. Nebyl to ale žádný „svatoušek“. A velmi zajímavé je líčení, jak se vlastně ze svobodných lidí stali nevolníci. To platilo i mnohem později pro římskou říši. Platilo to i později pro barbarská království v Evropě. A tím, že Starý zákon tuto informaci zachoval, dal nevolníkům za pár tisíc let šanci z nevolnictví se vymanit. Když jim ukázal, jak to začalo (a četlo se to pravidelně v kostelích), ukázal jim tím, že to není neměnný trvalý řád a že to může skončit. Źe Josef byl syčák, o tom nikdo nepochybuje – ale pro své udělal maximum a nezradil je.
    A Mojžíš? Na historii jeho narození neshledávám vůbec nic divného. Egypťané prostě zkusili likvidovat Židy zabíjením novorozených chlapců. Nepovedlo se jim to (snaha vyhladit Židy provázela lidstvo celých následujících více než 3 tisíce let, ale ani Němcům s celou moderní technologií se to nepodařilo). A že matka novorozeňátka využila své znalosti a vědomosti a šoupla to dítě v košíku neplodné faraonově dceři k adopci? Na novorozenci nešlo poznat, že jde o Hebreje, nebyl-li obřezán. Zda Mojžíš byl nebo nebyl obřezán, to v Písmu uvedeno není. A na dospělém Hebrejovi, dokud se nesvlékl, nešlo poznat tehdy poznat, že je Źid a ne Egypťan (možná byli trochu světlejší, ale při trvalém vystavování se slunci v Egyptě běžném /oblečení do pasu/ se to projevit nemohlo): předpisy o nestříhání a neholení a o způsobu oblékání vymyslel až Mojžíš a jeho následovníci. A že Jethrovy dcery označily Mojžíše za Egypťana? No jak asi jinak měly označit egyptského prince, který byl s egyptskými princi vychován a oblečen jejich způsobem?
    Mojžíš nebyl vrah. Nezabil toho Egypťana s úmyslem zabít ho – reagoval nepřiměřeným jednáním v krajní nouzi, když chránil jiného člověka. To je zabití, nikoli vražda. A kál se. Uznal svou vinu a odešel dobrovolně do vyhnanství (nebyl vyhnán). A ač si v Egyptě mohl dělat nárok na vysoké státní funkce, odešel do (z pohledu Egypťana) barbarské ciziny a živil se tam těžkým způsobem. Prostě se za svou vinu kál. A nalezl milosrdenství v Božích očích a byl vyvolen k vyvedení Židů z Egypta, aby tak byla zachována a rozvinuta víra v Jediného. A tento úkol poslušně splnil.
    A ty vtipy, kterými jste to proložil, jsou všechny katolické nebo judaistické provenience.
    Fakt nechápu smysl tohoto článku.

    • Sam Elles

      1) Mojžíš nikdy neexistoval. Ale připusťme, že ano. Pak rozhodně neodešel z E dobrovolně, nýbrž ze strachu před trestem.
      2) Dnes je archeologicky naprosto jasně a bez jakýchkoliv pochybností dokázáno, že žádný „exodus“ nebyl.
      3) Nikdy neexistoval např. ani Šalomoun. Je okopírovaný od vládce jménem Gudea, který žil ovšem zhruba o tisíc let dříve, než vymyšlený Šalomoun. A moudrost, která je mu přisuzována, je sbírkou starověké moudrosti. Kniha „Kazatel“ je v originále totiž ve významu „Sběratel“ nikoliv „autor“.
      4) historka o dítěti, které měli rozetnout ve dví je okopírovaná z budhismu – kde je ovšem vládce – na rozdíl od Šalomouna – skutečně moudrý, ne jen jako. Ani ta falešná matka by totiž nechtěla rozetnuté dítě. To je přece naprostá oslovina. V budhistickém příběhu, napsaném o mnoho dříve, se o to dítě ženy měly tahat. A jakmile dítě začalo křičet bolestí, pravá matka tahat přestala. TO DÁVÁ SMYSL. Verze ála Šalomoun je pitomost.

  6. MaB

    V Bibli lze nalézt celou řadu omylů, rozporů s archeologickými nálezy, historických nepřesností, chybných interpretací, což je pochopitelné a popírají to snad jen fundamentalisté.
    Když ale církev tvrdí, že Bible byla „vdechnutá“ Bohem, že on ji zcela inspiroval, vedl a usměrňoval její autory tak, aby psali svým vlastním stylem to, co on chtěl, jsou pochyby o tom na místě.

    Bible je do jisté míry i blasfematická, ukazuje Boha, který se chová jako pohanská nebo antická božstva, někdy i hůř.
    Toleruje otroctví, misogynii (žena je majetek muže, a nemá větší prodejní cenu nez osel), množství příběhů je založeno na rasové, národnostní a náboženské nesnášenlivosti.
    Je také obtížné chápat zločiny a nemorální chování velkých postav Bible. Zejména proto, že všichni tvrdí, že jednají v souladu s boží vůlí (?) Mojžíšův zákon ukládá trest smrti pro homosexuály, krvesmilné, cizoložníce, dívky, které ztratí panenství…. Přičemž Desatero je jasné: Nezabiješ !
    Stavět naše hodnoty na knize či knihách, které odůvodňují fanatismus a zločiny spáchané ve jménu Boha a náboženství, je proto poněkud problematické.

    • Kamil Mudra

      Všimla jste si, MaB, že Bible obsahuje Starý a Nový zákon? A uvědomujete si že křesťanství stojí především na tom Novém? Stavět naše hodnoty na lásce, úctě a milosrdenství je sice problematické – protože náročné – ale řekl bych že za snahu to stojí.

      • MaB

        Všiml jste si, Kamile, že výchozi text má název „Mýtické základy křesťanské civilizace aneb příběh Josefa a Mojžíše“ a že se odvolává na knihu ZE SVĚTA STARÉHO ZÁKONA, autora Miloše Biče ?
        Snažila jsem se proto držet tematu.
        Kdekoliv Bible hlásá lásku člověka k člověku, národa k národu, tam pravdu má. Stejně tak má pravdu každý, nemusí to být pouze křesťan, kdo šíří lásku, lidskost, porozumění …

  7. Tribun

    Když někdo bere vážně pohádky, tak to vždycky nakonec skončí špatně. Dobře napsané a uchopené pohádky mají ovšem tu nezanedbatelnou výhodu, že dokáží ospravedlnit a posvětit cokoliv.

    • embecko

      I pohadka o vire v Cloveka a Lidstvi, co nas maji spasit, podobne jako Jezis Kristus? Vzdyt vase uceni, Tribune, se od krestanskeho lisi jen tim, ze zatim nemate zadny chram. I vy dokazete posvetit a ospravedlnit cokoliv, stoji- li to na spravne strane oltare.

  8. Ondřej

    Mytické pohádky jsou naopak třeba, jako vzor, jako ideál. To není nic proti ničemu, minimálně je to dobré jako ideová strava proti proti pragmatickým cynikům co ví, kdo jim zrovna „ujídá chlebíčka“ (důchodci, socky a hlavně všechny možné sociálné kategorie zvaní „uprchlíci“). Proto je dobré opakovat si ty pohádky. Už jen proto, že je řekl semita a že původně jim naslouvhali za jen především semité a jediný kdo jim je bořil a aktivně proti nim bojoval (včetně zabíjení neviňátek) byl onen bílý údajně civilizovaný Evropan – v té době nájezdník z Římské říše.

    Mimo to, že máme dnes sociální inženýry co počítají ztráty, účetní fámuly, aniž by sami byli ti potřební, a co mnohdy ani řádně, (tedy aspoň aspoň donedávna) neplatili pro ty státem definované potřebné co mají rodokmen našince, předepsané daně, měli by si to co embéčko nazývá pohádkami, denně opakovat a být z toho zkoušeni státní kurátorem jako doplněk občanské nauky, kterou za vlády dnešních lítých bojovníků proti „řízené migraci invazi“, pánů Klause a Zemana za dob jejich opoziční smlouvy, smazali veškeré etické zásady evropského bílého muže, které kdy vznikly. A vznikly právě u semitů na Blízkém východu.Někteří by o nich dnes řekli, že to byli „čmoudi“, tedy Ježíš a jeho apoštolové….

    • MaB

      „veškeré etické zásady evropského bílého muže, které kdy vznikly… vznikly právě u semitů …“
      I když ne tak docela :)

      Demokracie byla vynalezena Řeky, zatímco Ježíš před Pilátem ztělesňuje božské právo králů. A jeho církev ho bude následovat až do francouzské revoluce, (antiklericalní a ateistické), která potvrdí moc lidu v opozici k božské moci králů.

      Svoboda je moderní hodnota, ignorována Ježíšem a ještě více křesťanstvím. V evangeliích Ježíš řekl: „Kdo není se mnou, je proti mně. To neponechává mnoho prostoru pro svobodu a je to naopak zdroj náboženského fanatismu a totalitních režimů.

      Rovnost je také revoluční hodnotou, nikoli křesťanskou. Ježíš nahradil sociální pyramidu své doby svou vlastní pyramidou: Bůh Otec v čele, pak Syn a Duch svatý (což odůvodňuje boží právo králů), potom Petr apoštolové a jejich dvanáct trůnů….. ti, kdo v něho věří, a potom teprve ti ostatní (pohané, ženy…)

      Konečným Ježíšovým poselstvím je povinnost věřit v Boha, Ježíš také žádá na lidech, aby Všemohoucího Boha milovali. On nad nimi bdí během života a On je vítá v království nebeském po smrti, alespoň ty, kteří si to zaslouží, „protože existuje mnoho povolaných, ale málo vyvolených“. Pro Ježíše milovat Boha znamená především podřídit se jeho vůli, a poslouchat jeho přikázání. Není to tedy jen otázka lásky, ale především poslušnosti, ta je pro víru zásadní. Miluješ, takže posloucháš. Je to povinnost, přikázání Boží, jsou nekompromisní.

      • tresen

        Neviděla bych to tak absolutně. Podle některých teologů Bůh neočekává, že lidé nepůjdou proti jeho přikázání, protože přirozeností člověka je hřešit.
        Rovnost, které křesťanství bezesporu přineslo, spočívá v deklaraci, že pro Boha má stejnou cenu žebrák i velmož.

        • MaB

          A jiní teologové zase říkají, že hříšníky čeká peklo. :)

          Lidské bytosti ale aspirují na to, aby mohly žít plně, svobodně a šťastné, chtějí uskutečňovat své sny tady a teď,
          Přičemž náboženství je zve snít o životě po smrti, o kterém navíc neexistuje žádný důkaz a slibuje nebeskou blaženost, která jim vynahradí odříkání a strádání v životě pozemském.
          Církev také příliš nezdůrazňuje, že to není rovnost, když existují vedle velmožů i žebráci a je pro ni řešením „almužna“, nikoli radikální změna. Ježíš přeci slibil, že „poslední budou první“… Po smrti.

        • hans

          Opravdu přineslo? A pro antické bohy měli žebráci a velmoži různou cenu? Copak se po smrti nedostali do stejné Hádovy říše?

          Takovou „rovnost“, která zachovává nerovnost na tomto světě, hlásá kdejaká víra. Islám, buddhismus, konfuciánství…

          A v křesťanských společnostech bylo – proti asijským civilizacím (kromě hinduistů) – společenské rozvrstvení obvykle mnohem zabetonovanější a prostupnost směrem nahoru menší. Zabetonovanou nerovnost, stabilní dědičné rozvrstvení společnosti, mají mimochodem někteří historikové za nutnou podmínku nahromadění kapitálu a vzniku kapitalismu…

          • tresen

            Vznik systému, kterému říkáte kapitalismus, zahýbal strnulým rozvrstvením společnosti velmi velice. Jestli mi nevěříte, najděte si to v Marxovi.
            Ale to jen tak na okraj, bez nároku na vztah k tématu.

            • hans

              Tak to sotva, vzhledem k tomu, že Marx se se vznikem kapitalismu seknul cca o dvě staletí… Ono od Marxovy doby historická věda dost pokročila, víte?

              a že je absoulutně nepodstatné, čemu já říkám kapitalismus (všimněte si že mluvím o tom co říkají „někteří historikové“, jmenovitě Braudel)

      • Ondřej

        Máte právdu, ale demokracii nepovažuji za akt lidskosti a smilování, ale naopak pragmatismu, který občas i bývá ve svém důsledku spravedlivý. Aristotelova představa tedy byla mnohem funkčnější ale i lidštější než ta Platónova. On i časem kapitalista zjistil (a tam kde ne, tak časem zjistí) že ve znalostní ekonomice je lepší přidat zaměstnanci něco navíc ze svého zisku, než ho šikanovat. Že ho nepoškodí nějaký idealismus zastydlého revolucionářství, ale nemotivovaní zaměstnanci (ti, kteří v socialismu jako na reakci předstírání státu, že je platí, předstírali. že pracují) anebo dokonce jejich nedostatek. To je dnes docela hrozba pro soukromé podnikání (kdo chce ať klidně říká kapitalismus) než to, co by snad připomínalo teorie o „antagonismu výrobních prostředků kapitalistů a výrobních vztahů, založeném na vykořisťování“.

        Tu liturgii bych nebral doslova, v době kdy věřit anebo nevěřit v to či ono, bylo bráno jako zrada a vyvržení na okraj společnosti neřkuli smrt, je určitý aktivismus v tomto gardu asi zapotřebí, když žádná svoboda není, nebývá jednoduché nabízet možnost volby a zároveň doufat v loajalitu a věrnost – či přímo víru, ať to či ono, se obvykle dělá z přesvědčení a ne ryze z pragmatismu volby.

      • S. E.

        „Veškeré etické zásady evropského bílého muže, které kdy vznikly… vznikly právě u semitů …“
        I když ne tak docela :)
        A možná taky naopak. Veškeré etické zásady byly přizpůsobeny pro vyvýšení Semitů. Přestože se Judaisté a Muslimové moc rádi obyčejně nemají, patří obě větve k „temnému, měsíčnímu“ náboženství. Viz krvavé oběti, košer x halel, lunární kalendář, počátek dne večerem, půlměsíc na mešitách atd.atd.
        – Co vlastně zanechali po sobě staří Hebrejci, judaisté? Jen pověry a tlachy. Ve srovnání se skvosty ze staré Indie, Barmy, s řeckými a římskými stavbami – židé uměli jen blafovat a vyvyšovat se, dělat ze sebe „vyvolené“. A až do jakého stavu to postupně upadlo, rozepisuje skvěle jejich vlastní člověk, Isaac Bashevic Singer, v knize Satan v Goraji. Doporučuji k přečtení. Ostatně autor si vysloužil Nobelovu cenu za literaturu, i když ne přímo za toto dílo.A uznávám, že píše velmi poutavě.

  9. Jozef Novak

    Prečítal som si Janika najprv téma o Fake-muslimskej migrácii. Váš postoj ako aj Tributa ma zaujal. Až po prečítaní Vaších názorov na muslimskú migráciu som sa vrátil k tomuto článku, kde si robíte posmech z Kresťanskej viery a jasne z Vášho postoja a postoja autora cítiť k nej zjavný odpor. To že som svoju reakciu k bagatelizovaniu muslimskej migrácii odsunul až na teraz, myslím že som sa rozhodoval dobre. Ani teraz nemám ktoviečo k tomu dodať, veď každý je strojcom svojho šťastia a kto chce kam, pomôžme mu tam. Ani teraz nechcem nikomu vyvracať jeho názor, naopak, želám Vám príjemné spolunažívanie s moslimskou komunitou.

    • Janika

      Jozefe, tenhle článek jsem nepsala já. A co myslíte mými názory na muslimskou imigraci, to netuším. Nějak si nevybavuji, že bych se k tomu nějak zásadně vyjadřovala. Musím se holt smířit s tím, že jiní znají mé názory, které já sama neznám. Asi géniové, či jasnovidci :-).