Mýtické základy křesťanské civilizace aneb příběh Josefa a Mojžíše

28.1.2017

Napsal Ladislav Sýkora

Pravidla proti kněžím jsou dvě: nic jim nedávat a nic jim nevěřit. Pak je s nimi lehko. Karel Havlíček Borovský

Dopravní letadlo se ocitlo v hrozné turbulenci. Zmítalo se nahoru, dolů, do stran, dolů, dolů… Už už to vypadalo na pořádné potíže. Cestující už nic nejedli, naopak. Drželi se čeho se dalo a mysleli na nejhorší. Tu se paní, sedící vedle kněze, obrátila k němu a ptá se: „Vy jste přece člověk Boží. Nemůžete ani vy s tím něco udělat?“ Kněz odvětil: „Obávám se, mladá paní, že nikoliv. Jsem totiž v prodeji, nikoliv v managementu.“

Josef byl dlouho nejmladší z dvanácti bratrů, po něm se narodil už jen Benjamín. Genesis 37:2 v podání Překladu 21. století, jej popisuje jako žalobníčka. Protože jej jeho otec Jákob měl za nejmilejšího, ostatní bratři na něj začali žárlit a nakonec ho prodali obchodníkům a byl dále prodán až do Egypta. Jákobovi donesli roztrhaný, zakrvácený Josefův oděv, aby se domníval, že Josefa roztrhala divá zvěř. Inu, taková normální rodinka.

Poté, co byl mladý pasáček koz a ovcí Josef přivezen jako otrok do Egypta, předčil všechny egyptské myslitele a faraóna také :-). To má svůj půvab zvláště s naším dnešním, stále se rozšiřujícím poznáním, co všechno tehdejší Egypťané znali a uměli. Nicméně – dosáhl v zemi předního postavení a usídlil na nejúrodnější půdě svoje soukmenovce. Stal se „mužem, působícím prospěch“. Otázka zní: komu?

Genesis 39:2: „A s Josefem byl Hospodin, i stal se mužem působícím prospěch; a byl v domě svého pána, Egypťana.
39:3: A jeho pán shledal, že s ním je Hospodin, a vše, co on konal, činil Hospodin prospěšným  v jeho ruce.“

Přinesl prospěch Potífarovi, jeho prvnímu egyptskému pánovi. Jakými prostředky a způsoby dosáhl toho, že ho Potífar „ustanovil nade vším, co měl“ (Gen. 39:5), o tom se Bible nezmiňuje. Je tu ale ještě jedna pozoruhodná okolnost. Vždyť Bible v podstatě všude v příslušných pasážích oznamuje, že Egypťané uznávali úplně jiné bohy. A jak to bylo s Potífarem? Tak jako s každým jiným Egypťanem? Všichni věřili v jediného JHVH? Přečtěte si o kousek výše ještě jednou Genesis 39:2,3. Tak tedy Potífar (který ctil bohy v podobě Thovta, Amona nebo Atona a já nevím koho ještě, tady shledává, že židovský JHVH je s Josefem? A dělá mu to dobře :-). Zdá se, že nám tu bibličtí pisatelé jaksi vypadávají z role.

Jeden nejmenovaný profesor bohoslovecké fakulty chodil stále po chodbě a brumlal si pro sebe: „Já to nechápu, já to nechápu.“ Když už to trvalo drahnou dobu, slitoval se nad ním jeden z jeho kolegů a zeptal se, co že to nechápe. Vyšlo najevo, že se pan profesor trápí nad jistým biblickým oddílem. Jeho soucitný kolega by mu rád pomohl, a tak se nabízí, že mu příslušný oddíl vysvětlí. Ten ho však rázně odmítl: „Vysvětlit to taky dovedu, ale pochopit to nedovedu!“

Později se Josef ocitl ve vězení kvůli nařčení z obtěžování Potifarovy manželky. Konec známého příběhu s Potífarovou ženou zní:

Gen.39:17: „Ten hebrejský nevolník, jehož jsi nám přivedl, ke mně přišel na posměch ze mne.“ //Poznámka: Hebrejský – „Ivrí“ – vykládá se zpravidla ve smyslu „přešedší“, totiž „z druhé strany“, tj. Eufratu, ale může souviset i se jménem Évera, viz Gn.10:21 a Gn.11:14. Tohoto výrazu později používaly, víceméně v pohrdlivém nebo hanlivém smyslu (srov. Gn.19:8), zdá se, že je ho v podobném významovém odstínu použito i zde „jakéhosi přivandrovalce“, „kohosi, koho kdovíkde sebral“.// (Pavlíkův překlad)

Poznámka napovídá, že ačkoliv se dnes běžně používá pro starověké judaisty výraz „Hebrejci“ ve významu hebrejského národa, historická pravda může být naprosto odlišná:

ZE SVĚTA STARÉHO ZÁKONA, autor Miloš Bič:

Strana 20:

     Oba další faraónové neúspěšně navazují na dobyvatelskou politiku Thutmosovu, ale tím už 18. dynastie vyčerpala svoje síly a dostavuje se neodvratný úpadek. Amenhotep (Amenofis) III. a IV. (Echnaton), zdá se, nezasahují do poměrů syrskopalestinských, kde si městská knížata počínají stále svobodněji, a navíc je země ohrožována vpády tzv. chabirů. Jde o blíže neurčitelné skupiny bezzemků, kteří z pouště vpadali do kulturních oblastí a tam se nechávali najímat za žodnéře nebo se usazovali na dobytých územích. Z doby obou Amenhotepů se dochovaly tzv. el-amárnské dopisy, většinou psané syrskopalestinskými vazaly, kteří faraóna prosí o pomoc proti těmto „lupičům“. Tito chabirové se dříve ztotožňovali běžně s Hebreji a patrně se s nimi vskutku částečně překrývají. Vždyť také označení ´Hebrej´ se netýká národnosti, nýbrž sociálního postavení. … Poučné je i rozlišení mezi Hebreji a Izraelci v 1.Samuelově 14,21.

Také ve vězení se Josef ukázal jako prospěšný. Sledujme komu. Velitel věznice mu svěřil dohled nade vším:

„A velitel věže nehleděl vůbec na nic v jeho ruce, neboť s ním byl Hospodin a vše, co on vykonával, činil Hospodin prospěšným.“

Prospěšným logicky pro „pána“, v tomto případě tedy velitele věznice. Nevíme, jaký profit to tehdy obnášelo, jen se dozvídáme, že pán byl s Jožkou spokojen.

Později byl Josef schopen „božím vnuknutím“ vyložit sny dvou faraónových vysokých úředníků, a konečně i faraóna samotného. U faraónova snu a jeho výkladu se pozastavme. O co šlo?

Genesis 41:17 Tu faraón takto promluvil k Josefovi: „Ve snu se mi zdálo, že stojím na břehu Nilu.
18 A hle, z Nilu vystoupilo sedm tučných krav, pěkných na pohled, a pásly se v rákosí.
19 Avšak hle, po nich vystoupilo sedm jiných krav, byly vychrtlé, velmi šeredné na pohled a hubené, v celé egyptské zemi jsem nikdy tak šeredné neviděl.
20 Ty hubené a šeredné krávy sežraly ty tučné krávy, těch prvních sedm.
21 A když je pohltily, nebylo znát, že je pohltily, neboť vypadaly stále tak šeredně jako na počátku. Nato jsem se probudil.
22 Pak jsem ve snu viděl, jak z jediného stvolu vyrůstá sedm plných a pěkných klasů.
23 Avšak hle, po nich vypučelo sedm vyschlých a slabých klasů, sežehnutých východním větrem.
24 A ty slabé klasy pohltily těch sedm pěkných klasů. Říkal jsem to kouzelníkům, ale nenašel se nikdo, kdo by mi podal výklad.“
25 Josef řekl faraónovi: „Faraónovi se zdál jeden jediný sen: Bůh faraónovi zvěstoval, co uskuteční.
26 Těch sedm pěkných krav představuje sedm let a těch sedm pěkných klasů představuje sedm let, je to jeden a týž sen.
27 Těch sedm hubených a šeredných krav, které vystupují poté, představuje sedm let a stejně tak těch sedm slabých klasů, sežehnutých východním větrem: znamená to, že nastane sedm let hladu.
28 To je to, co jsem faraónovi řekl; Bůh ukázal faraónovi, co uskuteční:
29 hle, nadejde sedm let, kdy bude v celé egyptské zemi veliká hojnost;
30 po nich bude následovat sedm let hladu a v egyptské zemi se zapomene na všechnu hojnost; hlad zemi vyčerpá
31 a vzhledem k onomu hladu, jenž bude následovat, nebude v zemi ani potuchy po tom, co to byla hojnost, neboť hlad bude velmi krutý.
32 A jestliže se faraónův sen dvakrát opakoval, bylo to proto, že věc je u Boha pevně rozhodnuta a že Bůh ji neprodleně uskuteční.
33 Ať nyní faraón vyvolí rozvážného a moudrého muže a ať ho ustanoví nad egyptskou zemí.
34 Ať faraón jedná a ať jmenuje nad zemí úředníky: uloží egyptské zemi po sedm let hojnosti pětinovou daň;
35 oni shromáždí všechny potraviny oněch hojných let, která nadejdou, uskladní obilí pod faraónovu pravomoc, uloží potraviny do měst a ponechají je tam.
36 Tyto potraviny poslouží v zemi jako zásoba pro oněch sedm let hladu, která se snesou na egyptskou zemi, a země nezahyne hladem.“
37 Tato řeč se faraónovi i všem jeho hodnostářům zalíbila
38 a faraón řekl hodnostářům: „Což nalezneme jiného podobného muže, v němž by byl duch Boží?“
39 Tu faraón Josefovi řekl: „Když ti to Bůh dal všechno poznat, není nikoho, kdo by byl tak rozvážný a moudrý jako ty.
40 Ty sám budeš správcem mého paláce a všechen můj lid se bude podřizovat tvým rozkazům, já tě budu převyšovat jen trůnem.“
41 Faraón řekl Josefovi: „Hle, ustanovuji tě nad celou egyptskou zemí,“
42 a faraón sňal z ruky prsten a nasadil ho na ruku Josefovi, oblékl ho do oděvu z jemné lněné látky a na krk mu vložil zlatý náhrdelník.
43 Dal ho posadit do druhého nejkrásnějšího vozu po svém vlastním a vyvolávalo se před ním: „Abrek.“ (Podle některých egyptské slovo s významem „sklánějte hlavu n. kolena“, jiní tento výraz považují za hebrejský s významem „klekat“. ) Takto byl ustanoven nad celou egyptskou zemí.

Zkusme považovat pasáž za pravdivou. Nebudu nijak zvláště rozvádět, že i faraón, který se sám považoval za boha, najednou bez okolků respektuje neznámého boha nějakého přivandrovalce. Dejme tomu, že se to tak stalo. Josef se opět prokázal jako prospěšný. Především komu? Ano, faraónovi, svému novému pánovi. Žádná snaha sdělit tu velmi užitečnou, nanejvýš potřebnou informaci všem lidem. Jde o elitářský systém – „my víme, a vás si, prostřednictvím svého vědění, podrobíme“. Jde o to ovládnout, zotročit lidi prostřednictvím dluhu. Forma sdělení – obrazem. Příběhem. Učte se, potomci.

Genesis 47:11 Josef usadil otce a bratry a dal jim v egyptské zemi podle faraónova příkazu pozemky v nejlepším kraji, v zemi Ramses.
12 Josef zaopatřil chléb pro otce, bratry a pro celou otcovu rodinu podle počtu osob, o něž se museli starat.
13 Na celé zemi nebylo chleba, neboť nouze byla tak krutá, že egyptská země i kanaánská země umdlévaly hladem.
14 Výměnou za nakupované zrní vyzískal Josef všechny peníze, jež byly v Egyptě a v kanaánské zemi, a odevzdal tyto peníze do faraónova paláce.
15 Když byly všechny peníze v egyptské zemi a v kanaánské zemi vyčerpány, přišli všichni Egypťané za Josefem a řekli: „Dej nám chléb! Proč bychom ti měli umřít před očima. Peníze už přece vůbec nejsou.“
16 Tu jim Josef řekl: „Nejsou-li už vůbec peníze, odevzdejte svá stáda a já vám dám chléb výměnou za vaše stáda.“
17 Přivedli Josefovi svá stáda a on jim dával chléb za koně, brav, skot i osly; živil je ten rok chlebem výměnou za jejich stáda.
18 Když ten rok uplynul, vrátili se k němu i následujícího roku a řekli mu: „Nemůžeme svému pánu skrývat tuto věc: peníze jsou opravdu vyčerpány a dobytek už také náleží našemu pánu, teď už pro našeho pána zbývají jen naše těla a naše půda.
19 Proč bychom ti měli i se svou půdou umřít před očima? Kup tedy za chléb naše osoby i naši půdu a my budeme i se svou půdou faraónovými nevolníky. Ale dej nám osivo, abychom zůstali naživu a nezemřeli a aby naše půda nezpustla.“
20 Josef tak skoupil pro faraóna veškerou egyptskou půdu, protože Egypťany natolik tísnil hlad, že mu každý prodal své pole, a země přešla do rukou faraónovi.
21 Lidi samotné pak od jednoho konce egyptského území k druhému uvrhl do nevolnictví.

 Jaký dojem z té posvátné knihy, Svatého písma, psaného „pod Boží inspirací“, máte teď?
Já tento: Josef byl lump nad lumpy, dnes by se řeklo – zločinný oligarcha.

Nevykoupil jedině půdu kněží, neboť kněží dostávali od faraóna důchod a žili z důchodu, jejž dostávali od faraóna. Proto nemuseli svou půdu prodat. No, chybička se vloudila. Všechny se holt ovládnout nepodařilo. Kněží. Kasta, která má na lidi velký vliv. To se musí do budoucna vylepšit. A co takhle vyrobit VLASTNÍ kněžstvo? Naše. Například prostřednictvím nějakého nového náboženství. Ale nejlépe takového, ve kterém bude, jaksi samo sebou, všechno dobré záviset od judaistů? Jak ho nazveme? Že by „křesťanství“? – A pardon, to předbíhám. Tak zpátky:

23 Potom Josef řekl lidu: „Koupil jsem vás tedy i s vaší půdou pro faraóna. Zde máte osivo, abyste mohli osít svou půdu.
24 Ale pětinu sklizně budete muset odevzdat faraónovi, zbývající čtyři části vám zůstanou na polní osivo, na výživu pro vás, pro vaše rodiny a na výživu pro lidi, o něž se staráte.“
25 Oni odpověděli: „Tys nám zachránil život! Kéž bychom jen našli v pánových očích milost a budeme faraónovými nevolníky.“

Správně! Je třeba tomu grázlovi, který zneužil znalostí ve prospěch svého pána a také ovšem ve prospěch svůj a své rodiny, a v neprospěch – a co v neprospěch, přímo k ožebračení většiny ostatních, patřičně poděkovat. Nejlépe jako zachránci světa. Hotový Mesiáš. :-)

Chelmští mudrci (Chelm – obdoba našeho Kocourkova) pro Motla, který byl úplný budižkničemu, takovou práci, aby se neřeklo. „Budeš dostávat dvě zloté denně. Vezmeš si židli a budeš nahoře na kopci vyhlížet Mesiáše. Každý den, od rána do tmy. A když ho uvidíš, rychle přiběhneš a vyhlásíš: Mesiáš! Mesiáš! Už přichází!“ Motl se usmál, tvář se mu rozzářila při představě té slávy. Hned ovšem zvážněl důležitostí úkolu. Každé ráno se odebral na kopec a celé dny vyhlížel až do setmění. Po nějakém čase jednou přišel cizinec: „Co tu děláš a kdo jsi?“

– „Já jsem Motl, strážný z Chelmu, a vyhlížím tu Mesiáše. To je moje práce.“ (podobnost s časopisem Strážná věž čistě náhodná)

– Cizinec potlačil úsměv a zeptal se: „Jen mezi námi, jak se ti ta práce líbí?“

– Motl se rozhlédl a polohlasem odpověděl: „Upřímně řečeno, neplatěj moc. Ale jen mezi námi, myslím, že je to trvalej džob!“

26 Josef z toho udělal pravidlo, jež platí pro půdu v Egyptě až podnes: pětina se odvádí faraónovi. Pouze půda kněží nepřešla do faraónova majetku.
27 Izrael se tedy usídlil v egyptské zemi, v kraji Gošen. Nabyli tam jmění, byli plodní a velice se rozmnožili.

Inu – konec dobrý, všechno dobré. Je třeba něco dodávat? Co říkáte? Pěkný foršrift? Souhlasím.

Poučení máme mnohé.

Přiběhla Sára domů: „Mojše, Mojše, povídají, že přichází Mesiáš! Teď, když jsme se konečně trochu zmohli, pořídili si bydlení, krámek – tak do toho všeho Mesiáš?“
„Sára, klid. Přečkali jsme Egypťany, Babylóňany, Peršany, Řeky, Římany, inkvizici, nacisty, menševiky i bolševiky. S trochou štěstí přečkáme i toho Mesiáše!“

A jak se „dějiny“ vyvíjely dále? Jákob zemřel, Egypťané jej 70 dní oplakávali. (A proč?) Když umíral Josef (Gen. 50:24), řekl svým bratrům: „…musíte odtud vynést mé kosti“ (pozoruhodné, vždyť kromě údajného nejmladšího Benjamína byli všichni starší než on!).
Po celou dobu se izraelité drželi od Egypťanů odděleně. Žádná asimilace, žádná smíšená manželství, to jen Josef si vzal Egypťanku. :-) Když zemřel, nikdo z jeho rodu už nedosáhl ani na nejnižší egyptský úřad. I začali je pronásledovat. A to až tak, že jim nařídili dokonce pracovat! Čím se živili do té doby, to Bible neříká. Pak si faraón (nejvyšší šarže v zemi a širém okolí!) zavolal hebrejské porodní báby a přikázal jim, aby usmrtily každého nově narozeného chlapce. Báby byly dvě: Šifra a Púa. O kus dál se dovídáme, že při exodu vyšlo jen mužů šest set tisíc, celkově tedy cca dva až tři milióny – to musely ty dvě babky mít pohotovost ve dne v noci.

Dostáváme se ke druhé biblické knize jménem Exodus. (z řeckého exodos = vyjití). A ke smyšlenému Mojžíšovi. Je zábavné předpokládat, že by byl skutečnou postavou.

Když „opatření proti množení Božího lidu“ nezabralo: Pak farao přikázal všemu svému lidu:

Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu, a každou dceru nechejte naživu! (Exodus 1:22) A za těchto okolností se narodí Mojžíš. Ale nikdo ho nehodí do Nilu, nebojte se. :-)

Jeho vlastní matka ho položí do košíku, který po Nilu pošle. Jak málo stačilo! Představte si, že by se poblíž vyskytl nějaký krokodýl nebo horlivý plnitel faraonových příkazů! Už by stačilo jen kopnout do košíku. Matka se nebála dravců – statečná to žena. A taky to dobře (?) dopadlo! Košík našla faraonova dcera, která zrovínka, čirou náhodičkou, bloumala poblíž a dítěti jako kojnou opatřila jeho vlastní matku (tu z toho opovrhovaného a těžce pronásledovaného lidu :-).

Exodus 2:11,12 – „I stalo se v době, kdy Mojžíš vyrostl, že vyšel ke svým bratrům a sledoval jejich těžké roboty. Tu zahlédl Egypťana, jak bije Hebreje, jednoho z jeho bratrů. Ohlédl se sem i tam, a když viděl, že tam nikdo není, zabil Egypťana a ukryl ho v písku.“
2:15 – „Když farao o té věci uslyšel, chtěl Mojžíše zabít. Mojžíš však před faraonem utekl a pobýval v midjánské zemi, usadil se u jedné studny.“

Všimněte si: Mojžíš se stal vrahem, ale to je s jakousi nonšalancí opominuto, zato když má přijít trest za vraždu, je tu řečeno: Farao chtěl Mojžíše zabít! A toho vraha – nikdo lepší není k mání – si Bůh Všemohoucí vybere, aby vyvedl jeho lid z Egypta. Mojžíš zavraždil Egypťana jen proto, že nutil Hebrejce pracovat – to si dovolil dost! A tak Egypťana zabil a zahrabal do písku. Vše je dovoleno. Teď půjdou do země zaslíbené, kde jim budou padat pečení holubi do úst. A ejhle – oni nepadají? – No tak vybijeme ty lidi, co tam jsou a přivlastníme si jejich pole, dobytek, a vůbec všechno, co jim patřilo. Takový řeklo by se americký ekonomický zájem. Tento druh lidí šířil své pojetí „správného způsobu života“ už tehdy. A dnes to dovedli k dokonalosti v Iráku, Libyi, Jugoslávii…

Pozoruhodná je pasáž, ve které se Mojžíš ptá: Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: Bůh vašich otců mě k vám poslal. Až se mě zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím? Takže neznají jméno Boha svých předků. A dozví se: Jsem, který jsem! Někteří předpokládají, že se dá mluvit o významu – Stanu se tím, kým potřebuješ abych byl…. (!)

A Všemohoucí Bůh nezařídí, aby tak jako dříve dostali tu nejlepší egyptskou půdu, ale chce je vyvést ven. Následuje množství pohádek – hůl, proměňující se v hada a zpět atp., a celá historka je zjevně vymyšlena tak, aby se zesměšnili Egypťané a vyzvedli Židé. Ale nejen to. Zároveň tak, aby i prostí Židé vstřebali, že je bezpodmínečně nutné na slovo poslouchat své vůdce. Náboženské učitele. Rabíny. (doporučuji přečíst Solženicynovu knihu Dvě stě let pospolu, abyste pochopili, jakou moc mělo a má nad židovskými prosťáčky jejich duchovenstvo. Velmi pozoruhodně je ovládalo prostřednictvím „kahalu“. Což je něco jako „rada starších“ v dnešní sektě svědků Jehovových.)

Bylo nebylo, jednou jeden oxfordský profesor zadal studentům cvičení na téma slon. Jaké práce dostal?
Od anglického studenta: Slon a lidská práva.
Od francouzského studenta: Slon a jeho milostný život.
Od japonského studenta: Slon a jeho místo ve vývoji informačních technologií.
Od amerického studenta: Slon jako válečná zbraň.
Jen izraelský student plně pochopil zadání. Jeho práce měla název: Slon a židovská otázka.

Navíc: Jitro – Jetro – midjánský kněz, u kterého přebýval 40 let (školil se?) radí Mojžíšovi.
Dříve se tento Jitro jmenoval Reúel. (někde překládáno jako Raguel)
Pro zajímavost znakem okultistů a zednářů je, že při jejich „zasvěcení“ přijímají nové jméno. (taky katolický papež)

Svatá trojice plánuje dovolenou. Bůh navrhuje: „Co kdybychom jeli do Jeruzaléma?“ Ježíšovi se to ale nelíbí: „Do Jeruzaléma ne, mám na to město špatné vzpomínky. Co třeba Vatikán?“ A Duch Svatý říká: „Jasně, pojeďme do Vatikánu, tam jsem ještě nikdy nebyl.“

Numeri 10:29 Mojžíš řekl Chobabovi, synu Midiánce Reuela, svého tchána: „Vydáváme se k místu, o němž nám Hospodin řekl: ‚Dám je vám.‘ Pojď s námi a dobře se o tebe postaráme, neboť Hospodin zaslíbil Izraeli dobré věci.“
Exodus 2:18 Když přišly ke svému otci Reúelovi, zeptal se: Proč jste dnes přišly tak brzy?
19 Odpověděly: Nějaký Egypťan nás vysvobodil od pastýřů a také nám ochotně načerpal vodu a napojil ovce.“

Celkem pěkně sama Bible dosvědčuje, že pro judaisty, obchodníky, cestovatele, nebylo nijak obtížné vypadat jako někdo jiný. Uměli by se přestrojit snad kromě černochů a Číňanů za kohokoliv.

Popostrčme děj hry o kousek dále. Mojžíš odchází s celým svým lidem a „s velkou smíšenou společností“ z Egypta. Co odchází – prchá! Ve dne je vede oblakový sloup, v noci ohnivý. Přijdou k Rudému moři. Egypťané na ně útočí. Co na to sám Bůh? Ne, že by Egyptské válečné vozy prostě odfoukl do písku. Připadalo mu jednodušší foukat do Rudého moře a rozdělit jeho vody. Izraelité přešli suchou nohou, když se za nimi vydali Egypťané, vody je zaplavily. A tak tehdejší Izraelité utekli z Egypta do – – – – Egypta! Dnes už je totiž dokázáno, že za vodou se ještě stále rozléhala tehdejší Egyptská říše! Takže by útěkáře čekalo nejspíše vojsko i na druhé straně…

Křesťan a žid diskutují o náboženských otázkách. Jednomu nerozumím, povídá křesťan, jste vzdělaný muž, a přesto věříte, že židé přešli přes Rudé moře?
– Možná máte pravdu, povídá žid. Ale jak můžete vy věřit, že Ježíš vstal z mrtvých?
– To je něco jiného, to se přece skutečně stalo!

Přešli jsme s Mojžíšem do pouště a někdy příště s ním budeme bloudit 40 let. Bloudění slibuje další zábavu a mnoho morálního poučení. :-)

Tak ještě jeden na závěr:
Když si povídáš s Bohem, jsi věřící. Když si povídá Bůh s tebou, jsi psychicky narušený.

Napsáno Janika Rubriky: Napsal Ladislav Sýkora, UKRAJINA Tagged with Autor: Ladislav Sýkora