Kdesi v poušti…

 601449_458246607586879_738238709_n
Dívám se na ten obrázek a přemýšlím – jaký je asi překlad arabského textu? Arabsky tu zřejmě nikdo neumí, na překladač to hodit nejde, takže nezbývá, než si nějaký text domyslet. Prosím, pokud vás něco napadne, napovězte… :-).

UPD: Co mi připadalo nemožné, uskutečnilo se a mohu sem dát obrázek s překladem. Děkuji především Matějovi za překlad, ale i Avespasseri a tresen za pomoc. Karikatura je vlastně moudrá a s hlubokým podtextem – lidem můžete dát všechno možné, ale čím víc toho dostanou, tím méně si toho budou vážit a čím pohodlněji budou žít, tím méně budou schopni za svůj život bojovat. Kaddáfí zůstal dlužen tu 4.kapitolu Zelené knihy, ve které by popsal, co s tím. Ale tohle neví nikdo, ani on…

bez-nazvu

 

Advertisements

47 comments

  1. tresen

    Nějaký OCR scanner by to třeba zvládl.
    Google mi nabídl i aplikaci pro android, ale takový nadšenec zase nejsem, abych to zkoušela.

    • tresen

      Tak jsem to přece jen zkusila. Přepis je tento:
      حلا وينه، وبين الشعب الليبي
      الشعب اليباليكان في لباقل التسعة وستين
      شن درت له، وين ؟
      Překlad je totální nesmysl:
      Řešení, jak vyhrát, a Libyjským lidem
      Vlasy alican v kytici šedesát devět
      Shen se k ní otočil, Wayne?

      Tudy teda cesta nevede.

      • Janika

        Tééédy, Vy jste dobrá, smekám. A děkuji. To už se domýšlet dá. V šedesáti devíti ho zabili…. dál nevím… :-)

      • tresen

        Ještě ten červený text vlevo dole, tam je výsledek tento:
        Žádost povoleno, aby barva je otázka plnění

  2. Nerevar

    Arabsky fakt neumím ani písmeno, ale obal té knížečky je mi nějak povědomý …

  3. avespasseri

    No, ono je to psané v nějakém dialektu, to zaprvé. A zadruhé moje arabština už je taková trochu omšelá :-) Červený nápis: Zemřel (nerozumím kdo) předtím, než odpověděl na (tuto) důležitou otázku. Ten nahoře: Kde (?) jsou libyjští lidé (libyjský lid?)? Dobří lidé, kteří žili v Libyi před šedesátým devátým (rokem??) Poslední větě nerozumím. Ale tuším, že se pořád nakonec ptají, KDE… Snad jsem se moc nesekla :-)

    • Janika

      Avespasseri, tak tohle je pro mě obrovské a milé překvapení – poznat někoho, kdo ovládá arabštinu. Máte můj obdiv.
      Moc děkuji za překlad. Ten šedesátý devátý bude rok převratu, kdy se Kaddáfí chopil moci. A ptát se po dobrých lidech před tím, tak to mi opravdu uniká smysl a význam posouvá jinam, než jsem původně myslela.

      • avespasseri

        Proč Vám uniká smysl? Možná má autor dojem, že než Kaddáfí přišel k moci, bylo v Libyi líp? O ovládání arabštiny bych dnes již nemluvila :-)

        • Janika

          A to mě právě mate, že by si někdo myslel, že před Kaddáfím bylo líp. Země byla snad nejchudší na světě, to jsou statistiky. Spíš jsem očekávala, že budou Kaddáfího vyzývat, aby z toho hrobu vstal a pomohl.
          I když nakonec ta otázka „kde jsou ti dobří lidé?“ ve smyslu „žádní nikde nejsou“ může vyznívat jako ironie, „jací jsme to byli houpací, že jsme něčemu takovému věřili“.
          Jak už jsem zmiňovala, arabské myšlení, jejich humor, to vše je tomu našemu vzdálené asi jako způsob psaní zprava doleva. Už i to musí formovat lidský mozek odlišně :-).

          Jo a co bych dala za Vaše znalosti arabštiny. Vždyť rozeznáte i dialekt.

          • Nerevar

            Co na to (že směr psaní formuje uvažování) říká Noam Chomsky? Mohlo by to být opravdu zajímavé.

          • avespasseri

            To není těžké :-) Když je něco zcela nesrozumitelné, je to dialekt :-) No, to přeháním :-) Wén (kde? jestli je to tedy kde) mi připomíná dialektové kde, ale nevím, kde jsem ho slyšela. Egypťani to neříkají, snad Jordánci a Syřani?? Tak ví Alláh, jestli jsem to přeložila správně :-)) Možná mu vyčítaj, že jim sliboval hory doly a ono nic? Pro porozumění humoru to chce v dané zemi žít a vnímat dobře kontext.

            • Janika

              „Pro porozumění humoru to chce v dané zemi žít a vnímat dobře kontext“ – no právě, tohle je důležité.

              Avespasseri, pokud se sem ještě podíváte, troufnu si na něco se zeptat – když dávám arabské texty na překladač, objevuje se tam v překladu často to slovo „Wayne“, jako i u toho překladu, co dala výše tresen. Nemáte tušení, co by to mohlo být?

  4. Asfalt

    Vždyť je to jasný. Hospodský konečně po roce dohledal svého zákazníka, který mu nezaplatil, a žádá své peníze za utopence a čtyři piva, i když utopenci byly plní botulinu.
    Červený nápis pak znamená: Bez peněz do hospody nelez a kapitalistovi nevěř.

    Původně ale obrázek nakreslil Abu Nasir Kazil, politický aktivista. Vyjadřuje, že hospodskému už nezbývá nic jiného, než se ptát Kaddafího, jak vlastně vládnout libijskému lidu, aby se navzájem nepostřílel a mohl platit účty. Zelená kniha, podle které byl v zemi klid a mír, ale kterou si Kaddafi, jak vidíme, musel vzít do hrobu, když ji Američani prohlásili za totalitní překážku svobodě, demokracii a jinému chaosu, Kaddafiho prozradila.

    • Janika

      Tak to jste mě pobavil, Asfalte :-)). A ten chlápek vážně vypadá jako hospodský :-).

    • Milan

      Bingo.
      Arabsky neumím. Ale že ta mrtvola má být Kadáfí, to jsem pochopil z obrázku. Váš výklad toho kresleného vtipu/karikatury, se mi zdá být hodnověrný.

  5. Matěj

    Arabština neni moje hobby, akorát mam kvuli perštině trošku ošahaný i arabský slovníky, ale vychází mi:

    Červenej text:
    مات الطاغیة قبل لاجابة علی السؤال املهم
    Tyran zemřel dřív než dal odpověď na důležitou otázku
    Bublina:
    وینه، وین الشعب اللیبي؟
    الشعب اللیب اللي کان فی لیبیا قبل التسعة وستين شن درت له، وینه؟
    Kde je, kde je libijský lid?
    (Ten) libijský lid, který v Libii byl/žil před šedesátým devátým شن درت له, kde je?

    شن – vést útok/invazi/tažení/boj, درت – ve slovnících nic takovýho neni, akorát google řiká, že prej „obrátit se na někoho“, له – jeho/němu/k němu/pro něj/za něj

    dohromady by to mohlo dávat něco jako: … a který se na něj obrátil aby vedl boj

    Na knížce po plukovníkově levici:
    (الکتاب الأخضر- الفصل – (4
    Zelená kniha – kapitola/oddíl/díl 4.

    • Janika

      To je pro mě krásný dárek od Vás, moc děkuji, Matěji.
      Text dává smysl, doplňuje to i 4. oddíl Zelené knihy, který neexistuje. Tedy, když jsem napsala, že dává smysl, tak myslím jazykově, významově, věty prostě dávají smysl. Co to ale celé znamená, nějaký výklad podtextu, to mi pořád jasné není. Což ale není chyba překladu, samozřejmě, jak píše Avespasseri, to bychom tam museli v tom prostředí žít.
      Osobně mi to připadá jako výtka Libyjcům, kteří zlenivěli, zpohodlněli a nechali si vzít svou zem, a ještě ve všem spoléhají na Plukovníka a čekají, že on něco udělá i po smrti.

  6. Matěj

    Rádo se stalo. Bylo to zajímavý jazykový cvičení.
    Co se podtextu týče, tak tak souhlasim. Generace co tam žila v šedesátejch si vybojovala nezávislou Libii a všechny výdobytky, co tam až do nedávna měli. Teď je všechno fuč. Současná generace sice se slzou v oku vzpomíná, ale hnout prstem, až na pár jedinců, se nikomu nechce. Jsou tak rozmazlený, že jenom seděj a čekaj, že s tim snad něco udělá někdo jinej. Odkud by se ten někdo jinej měl vzít sice nikdo neví, ale je to tak pohodlnější. Sice poněkud uprděný, zato mnohem bezpečnější. Nasazovat vlastní krk kvuli jinejm se dneska nenosí. Ta samá generace ostatně z valný většiny jen zpovzdálí netečně přihlížela, když tam před 6 lety o všecno přicházeli.
    Je to úplně stejný, jako jinde ve světě (s pár světlejma výjimkama typu Sýrie nebo Donbass).
    A když tak se svym vrozenym „optimismem“ pozoruju lidi kolem sebe, tak mam dojem, že ta kresba za pár let bude aktuální i tady.

    • Janika

      Jsem ráda, že to vidíme shodně.
      Ano, a jak to udělat, aby lidé nebyli blbí a vážili si toho, že žijí jako v bavlnce (relativně) a nejen nadávali a rozvraceli, nebo si nechali rozvrátit to, co mají – to měl zřejmě Kaddáfí rozpracovat v tom 4. dílu :-). Lidskou blbost ve svém projektu nezohlednil, a nebyl v tom sám.

      • Matěj

        To je těžký. Sám nevim.
        V částech světa, kde je většinově přijatý, že mírou všeho je jednotlivec, se všema svejma zaručenejma právama a svobodama, si každej z definice hlídá akorát to svoje; za správný považuje akorát co jemu přináší užitek; odkud se vzalo, to co má, o tom přemejšlet nemusí; vlastně nemusí přemejšlet vůbec o ničem. Co bude se světem po jeho odchodu, ho nemusí nezajímá, protože už tady nebude.
        Tam, kde se pěstuje/přetrvává ponětí něčeho, co jedince přesahuje (kmen, rod, obščina, víra, klidně i budování komunismu, podřízenosti se společnosti, budování pro ty, co příjdou po nás … prostě nějakýho „my“, který je důležitější než „já“), tam si svoje ubráněj. Za cenu ztrát jedinců přežije celek. A ty jedinci to přijímaj, protože důležitej je pro ně právě ten celek. A vědí, že takovejch jako oni je dost, aby ten celek měl šanci.
        Přechod společnosti k individualismu jde velice snadno – hraje se na obyčejný dětský/dětinský sobectví, nabízí se pohodlí, osobní prospěch, všechno najednou a hned. A ten přechod navíc nastává vždycky jenom tam, kde je v danou chvíli věechno vybojovaný, stabilní, víceméně fungující, a mladá generace tim pádem nic moc nemusí, a na to je i zvyklá.
        V obrácenej přechod moc nevěřim – člověk to od svejch předků buď pochytil, nebo ne. Alespoň v podobě nějakýho zárodku, nebo semínka někde uvnitř. Nabízet lidem-individualistům cokoli, co s sebou alespoň potenciálně přináší nepohodlí a odříkání, se bez toho semínka mine účinkem.
        Tak to vidim tak, že z dlouhodobějšího hlediska přežije Rusko, půlka blízkýho východu, Sýrie, Irán, Indie, Čína, část středního východu, v severní africe Egypt, možná Tunis. Zato zapadní svět si prostě „v klidu“ zmizí. A nemůžu říct, že by mi to přišlo nějak líto. Spíš mi to příijde tak nějak spravedlivý: nevážili jste si – nebudete. Moooooožná v nějaký fázi tady bude bída taková, že se z donucení jakási kritická masa pochlapí, ale dost pochybuju.
        A za sebe, v určitej kritickej okamžik se přesunu na východ, ale s tim, že tam narukuju k obraně jejich (mno, vlastně i mýho, ale blbě se to vysvětluje) společenství před tim bordelem, co nastane tady. Tam ta kritická masa, a tim padem i smysl je. Tý malinkatý menšiny, co zbude tady, je mi sice líto, ale smůla. Leda by vyčištění zdejšího ůzemí bylo součástí východních plánů (ale i to by stejně nebylo hned).
        No a do tý doby se snažit pochytit všechno, co se kdy jakkoli může hodit, sem tam někoho nakopnout, že žádnej spasitel nepřijde, že je třeba se začít starat. A vylepšovat svět drobnostma – tuhle někomu jen tak píchnout, tamhle něco uklidit, tuhle poradit, …
        Vyhlídky nic moc.

        • Janika

          „Ponětí něčeho, co jedince přesahuje“ – v tom nevidím žádná blouznivá transcendentna a podobné nesmysly, ale něco velmi živého a lidského, provázanost lidských bytostí podivuhodnými svazky, jako jsou zrovna ty kmeny, rodiny. On o tom Kaddáfí vlastně napsal v eseji Město. Funguje to v přirozené lidské společnosti (obrazně vyjádřeno jako „vesnice“), hyne to ve společnosti kapitalismu (obrazně vyjádření jako „město“).
          https://janica9.wordpress.com/2013/10/19/muammar-al-kaddafi-mesto-esej/

      • Matěj

        A z optimističtějšího soudku: šířit mezi lidma (tam kde to má slmysl), že je dobrý bejt alespoň nějak užitečnej (byť drobně, byť mimo svojí profesi); že něco se naučit je vždycky těžký (ale jen zpočátku), a je to tak normální; že neni pořeba mít každou blbost, co má soused (a už vůbec ne na dluh); … prostě drobnosti… Třeba se to nakupí…

  7. tresen

    „Tam, kde se pěstuje/přetrvává ponětí něčeho, co jedince přesahuje (kmen, rod, obščina, víra, klidně i budování komunismu, podřízenosti se společnosti, budování pro ty, co příjdou po nás … prostě nějakýho „my“, který je důležitější než „já“), tam si svoje ubráněj.“
    Jste zajímavý případ, Matěji. Kolik vám je?
    Váš idealismus, vaše představa, že někde, nejspíš tam, kde se dnes střílí, najdete společnost, která buduje budoucnost pro ty, co přijdou….vaše ochota jít střílet taky…
    Doufám, že než vystřelíte, pokusíte se dobře poznat pohnutky těch, co vám obstarají dres a náboje. Deziluze je zlá vždycky, ale vědomí viny za smrt lidí ji může učinit nesnesitelnou.
    Pokud dotyčný úplně neotupí.
    Mimochodem, kdy myslíte, že u nás totálně zamřelo to, co postrádáte, tj. ponětí něčeho, co přesahuje jedince, a ochota se pro to angažovat?

    • Matěj

      Je mi dost abych leccos pamatoval.
      A co se představy týče, jak bych vám to… co myslítete, jakou budoucnost má Donbass, kde si svoje hájej, a jakou oblasti od Lvova po Dnipropetrovsk, kde po převratu sklapli podpadky, že to třeba nějak dopadne?
      Pohnutky Donbasskejch a jejich podporovatelů jsou mi celkem jasný. Pohnutky Kievský chunty a jejích podporovatelů taky. Náboje dostávaj a střílej obě strany. Jedna udělala převrat, druhá ho nepřiznala. Jedna se rozhodla ovládnout a vyčistit území druhýho, ty druhý to nemíněj dopustit. Můžete si v klidu vybrat, za kym stojíte. Ale veškerý pokusy zůstat neutrální, jsou čistej idealismus, neřku-li alibismus, a v konečnym důsledku tichá podpora chunty. Ale pokud to někomu vyhovuje…
      Co se odumírání národa tady týče, on je to táhlej proces, kdy se postupně mění vzájemnej poměr individualistický a pospolitý populace. Nijak extra ideální ten poměr nebyl už za První republiky (antož jsme hranicí slovanskýho a germánskýho světa) a poslední tečkou byla generace Husákovskejch dětí, vychovávanejch materiálně a individualisticky. (Což tak nějak plyne z toho, že jejich rodiče v mládí zažili přechod od relativní volnosti za Novotnýho k Husákovský normalizaci, přišla beznaděj, nevěděli, co dětem předat… tak je prostě rozmazlovali.) V devadesátejch už to jen jelo samospádem.
      Co se mojí ochoty střílet týče: v daný chvíli mam sice po světě vybraný strany, který v rámci možností podporuju, ale potřebu ject se tam angažovat napřímo nemam. Co se mýho budoucího angažmá týče, pokud k tomu dozraje situace – prostě nejsem ochotnej chcípat za lidi, který z drtivý většiny budou jen sedět jako pecky a čekat, co přijde. Zato např. při scénáři zčernání evropy mam potřebu pomoct bránit jejich další expanzi.

      • Janika

        „při scénáři zčernání evropy mam potřebu pomoct bránit jejich další expanzi.“
        To mě zaujalo a zajímala by mě v této souvislosti Vaše další stanoviska. Zmínil jste perštinu, máte tedy znalosti a vhled do situace, které nejsou obvyklé. Jestli se mohu zeptat, máte nějaký názor na islám, ve smyslu že je to „zločinné náboženství“?

        • Matěj

          Perština přišla po „větších“ jazycích jako doplněk k pokrytí střední asie, kde do značný míry pořád funguje jako lingua franca. Stejně tak jsem si moh zvolit něco z východoturkickejch jazyků, ale na to třeba taky dojde.
          S islámem to máte těžký. O kterym islámu se chcete bavit? Situace s nim úplně stejná, jako s křesťanstvim. Většina lidí má akorát nějaký ponětí, že jako žijou v islámskym/křesťanskym světě. U některejch to tim končí, jiný si na to vzpomenou akorát, když se jim to hodí, jiný dodržujou nějaký zvyklosti, ale část z nich spíš jen tak, že je to v dětství naučili. Nějaká část praktikuje hlavně okatě – chodej do kostela/mešity, maj spoustu řečí, ale jinak jsou to v podstatě hovada. Nějaká část v tom vidí něco hlubšího. A jiná, tam i tady, jen víceméně přejímá názor místního faráře/mully.
          A ty výklady jsou druhá otázka. Různý papežové, imámové a další vůdci si víru, resp. písma vykládali, vykládaj a vykládat budou podle svejch vlastních mocenskejch potřeb. A jiný to zase nedělaj. Takže někdy je to krvavý (němečtí rytíři, křížový výpravy, expanze Osmanů, vzájemný potyčky kalvínistů, hugenotů, katolíků, daeš, …), někdy tolerantní a nad věcí (např. Tunis), někdy spíš esoterický (súfismus, do značný míry to zasahuje i na Kavkaz), a pak ještě existuje reformace (tady Luther, tam Wahhabiti), jejíž podstatou je plný odvržení všech nakupenejch tradic, norem a myšlenek, a že si jako všechno odvodíme znova a tentokrát „správně“.
          Jakákoli idea se prostě dá použít i zneužít. Zneužití můžeme chápat buď jako diskreditaci tý myšlenky samotný, nebo jako diskreditaci oněch vykladačů. Odsouzení celý idee lidem příijde jednodušší, protože se pak nemusej zabejvat tou ideou samotnou. Myšlení je totiž namahavý Ale neochotou zabejvat se věcma samostatně a do houbky se vydávaj dobrovolně všanc svejm vykladačům, a ty pak maj jednodušší práci.
          Ještě k islámu. Zrovinka ta Saudska, reformovaná verze se tady předhazuje jako prej ta jediná správná. A neni od věci si připomenout, že šlo původně o marginální záleřitost, která se dostala ke slovu, když se dohod zakladatel (jak von se jenom jmenoval), rod Saudů a Angličani, co tam tenkrát panovali (Saudi dostali lokální světskou most, wahhabiti ideologickou, anglání spolehlivý poskoky).
          Stejně tak Osmani… do jistý míry wahhabismus tý doby. Místní muslimové je měli „tak rádi“, že za 1. světový velice ochotně spolupracovali s Anglánama a Frantíkama na jejich svržení. Dostali za to tenkrát příslib samostatnosti, a bum – po válce si je rozřezali na kolonie. Diví se pak někdo, že se v další válce přidali na stranu Německa, čili nepřítele Anglie a Francie? Krom věrouky do vztahu Blízkej východ – Evropa patří i historie a politika.
          Takže v Iránu nezapomínaj, kým a jak byl svrhnutej Mosaddek, (ostatně jsou i nějaký hlasy, že ani Chámeiní se na scéně neobjevil jen tak – Šáh ke sklonku kariéry dost zlobil). A už vůbec nikdy nezapomenou, jak celej svět nadšeně tleskal Husseinovi, když je vyhlazoval. Mstít se nijak nechtěj, ale jsou poučený, že neni potřeba nám nijak zvlášť věřit. Prostě k nám už moc nelezte a všechno bude dobrý.
          Arabskej svět se s koloniální minulosti taky smířil. Ale nedůvěřivost vůči nám je historicky daná.
          Zpět k islámu – na každej propagovanej jedinej možnej výklad je dobrý kašlat, a pídit se samostatně, jinou než oficiální verzi razi třeba Hatem Berrezouga, jinej pohled razí ve svejch přednáškách Alexandr Dugin, něco jinýho razej středoasijský rusko- a turko-jazyčný muftíové. Krom toho sledovat i způsob uvažování různejch činitelů z islámskýho světa: Kadyrov je svůj pohled na svět, Růhání a Zaríf zase jinej, Saudi svůj, Kazaši zase jinej, atd.
          Nějaký shrnutí na jednu stránku se z toho prostě udělat nedá.
          Co se migrantů týče… a co oni jako maj společnýho s jakoukoli vírou? Uměj odcitovat mooooožná tak 3 verše, co se jim hoděj do krámu, ale jinak z drtivý většiny obyčejná ekonomická migrace línejch a tupejch; doma se po nich nikomu nestejská, jsou leda rádi, že zmizeli. Ale tady se to spoustě lidí hodí do krámu, že ta míň přemejšlivá část populace dostane ukázku, že „tohle je ten islám“, a rozdmýchá to obyčejnou, paušální nenávist; rázem je pak v očích veřejnosti správný celej blízkej východ, severní afriku a střední asii srovnat se zemí. Obyčejný krytí vlastních dobyvačnejch choutek. A taky se dá rázem prohlubovat kontrola nad obyvatelstvem. A to se vždycky hodí.
          Krom toho hádanka – když to tady bude napjatý… pudou místní rozbít hubu, těm co budou dělat bordel, a nebo vylejou zlost na těch několika tichejch a asimilovanejch? I tohle se někomu může hodit do krámu. Pohled silámskýho světa na nás takový věci velice změnej.
          Ostatně migrace – cca 2011, 2012, když se přijímala Lisabonská smlouva, se hned mluvilo o potřebě „dovozu“ lidí, co je v ní zakotvená. Tenkrát se mluvilo 56 milionech (do r. 2020, a nebo snad 2050?), a vznikla v souvislosti s tim i nejaká rada pro spolupráci s Afrikou a Blízkym východem, nebo jak se to jmenovalo (zkratka na 5-6 písmen, začínající na M). Ergo, kdo byl za Lisabon, byl i za dovoz.

          • Janika

            Matěji, děkuji za obšírné vysvětlení, je to moc zajímavé a máte pozoruhodné postřehy.
            Odsouzení celý idee lidem příijde jednodušší, protože se pak nemusej zabejvat tou ideou samotnou.“ Přesně proto mi ty různé výkřiky o zločinném náboženství tak vadí. A když se ohradím, tak vybalí šaríju a že to chci u nás.

            Krom toho hádanka – když to tady bude napjatý… pudou místní rozbít hubu, těm co budou dělat bordel, a nebo vylejou zlost na těch několika tichejch a asimilovanejch?“ – ano! to je důležitá otázka. Pogromů se děsím.

            • Matěj

              S těma myšlenkama. Ono to postihlo i komunismus (že dneska abyl zmíněnej). Ona kdysi byla nějaká vágní idea společenský spravedlnosti. Pak se na to narouboval Marx (ono to znělo vědecky, a všechno vědecký tenkrát bylo strašně módní), ale to bylo sice něco blízkýho, ale už trošku jinýho. Marxe k nepoznání vykládal a překrucoval papá Lenin (ten byl podle aktuální potřeby schopnej 3x za tejden otočit). (Ostatně sám Marx revoluci v Rusku naprosto vylučoval, jako nevyhnutelnou ji předpokládal v Německu a Anglii. A vůbec si na sklonku života stěžoval, že yi, který označoval za proletariát, za jeho života tak nějak mizej, a o co se te%d opřít, sakra? Ale to je teď vedlejší) Trockýho křídlo se marxem zaštiťovalo pro svoje cíle, Stalinský pro jiny (ale v podstatě marxismus odvrhnul a vraceli se ke starýmu dobrýmu samoděržaví). Pak to další vykládali zasejinak, a další ještě jinak. (Ruská revoluce je vůbec téma na několik svazků knih.)
              Tady z toho celýho všichni znaj akorát pár slovníkovejch hesel, případně pamatujou něco z „dějin dělnickýho hnutí“ a tim to zhruba tak tak končí.
              Když se v tom člověk trošku pohrabe zjistí, že dělnický hnutí nerovná úplně se marx-leninismus, nerovná se úplně marxismus, nerovná se úplně komunismus.
              Před 30 lety měli všichni akorát tak plnou hubu marxleninský terminologie, ale vlastní obsah nikde. Bujel kriérismus, malá domů, hlavně dostat devízovej příslib, neznepřátelit si soudruha tajemníka, dostat služební byt, kouknout se do Jugošky, …

              Ad pogromy. Stará osvědčená metoda. Naznačíme obětního beránka, lid se vybouří a do našich her přestane strkat nos.
              Což mi připomíná, nepopulární pohled na dávný židovský pohromy u nás: kníže/starosta/král/… si pučil od lichváře, pak se mu nechtělo vracet, domluvil se s lichvářem, vyrabovali ghetto. Oba spokojený, a „žiďáci“ si přece zase nějak vydělaj, že? Možná to bylo jinak, ale takhle se tradovalo v židovskejch větvích mý rodiny.
              A pogromy na východě? Koukněte do mapy, kde to probíhalo. Ohnisko bylo víceméně vždycky tam, kam vlezlo Polsko. Kdejakej polskej sedlák se na novym území najednou cejtil jako velkej pán, ale na výběr daní a účetnictví měl ten negramot hádejte koho? A tak právě nový pány i s jejich účetníma řezali, popř. prodávali turkům do otroctví. Přetrvávající nevraživost některejch tamních lidí má kořen právě v tomhle.

              Prostě každá událost, která kdy nastala, měla svoje pozadí a logiku. Ta logika a oprávněnost těch příčin dneska třeba vábec neplatí, ale tenkrát prostě platila. Bez jejich okdrytí, nebo pokusů o jejich odkrejvání, všechny ty události nabydou úplně jinej význam a smysl.

              • Nerevar

                … a z vaší reakce tak nějak vyplývá, že Marx, Lenin i Stalin způsobili veškeré neštěstí moderních dějin, že zkrátka každá snaha omezit „gentlemany“ v jijich „z milosti Boží“ usilování co nejefektivněji odrbat „kmány“ je proti přirozenému právu každého „gentlemana“ užívat svého majetku, peněz, známostí i schopností dle vlastního uvážení …? Nepálíte náhodou denné kadidlo před ikonami Thatcherové, Pinocheta i Reagana?

                • Matěj

                  Pokud je to na mě:

                  Nevšim jsem si, že bych činil nějaký hodnocení levejch myšlenek.
                  Ale pokud vás zajímá můj postoj k řečenejm a dalším postavám: Marxe a Lenina mam z větší části za demagogy, Trocký byl hajzl, proti Stalinovi, s přihlídnutim k tomu, v jaký době a na jakym místě žil, nemůžu nic říct, ke Kaddafimu mam vztah kladnej, Tatcher je u mě pííííp, o Pinocheta jsem se zatim nikdy moc nezajímal, Raegan mě může bejt celkem ukradenej, Rézu Páhlavího nemam rád, k Chámeinímu jsem spíš podezřívavej, Chámeneí zatim neutrál, Putina a Kadyrova si vážim, Havla a celou tu partu nemam rád, Klaus má svoje mouchy, ale stojí zato mu naslouchat, Ransdorf, Skála, za mě plus, možná jestě Konečná, zbytek KSČM jsou u mě spíš kariéristi, jesště někoho?
                  S tim, že motivy a (dosavadní) výsledky jejich práce s největší pravděpodobností chápu jinak, než vy.

                  • Nerevar

                    Ve srovnání s Václavem Klausem je snad málokdo zcela bez poskvrny. Zejména s ohledem na výsledky působení jen málokdo národu uškodil víc.

                    (Budiž Vám ke cti připsáno, že jste zatím nezmínil známou historku o zapečetěném železničním vagóně.)

                    • Matěj

                      Mňo, tak on Klaus je sice liberál, ale takovej zvláštní. Je dobrý nezapomínat, že svý vlády odmítal převýst korunu na plovoucí kurs (jako to hned udělali všichni okolo, s následkem hyperinflace, zatimco tady byla „jenom“ velká inflace). Na plovoucí kurs koruna přešla až po Sarajevu.
                      A když se tady všichni těšili, jak všechno hned rozprodaj do zahraničí, tak si proti Ježkovi a Stráskýmu postavil hlavu, a zaved kuponovku. Tim pádem se privatizovalo ne do zahraničí, ale předevšim sem. Velkej rozprodej do zahraničí nastal až za Zemana (banky, Škoda, atd.). Kam se privatizuje, tam jdou zisky.
                      Za obstrukce s Lisabonem ma u mě taky velký plus.
                      Prostě je sice názorově někde jinde, ale v rámci svýho přesvědčení zůstává patriot.

                    • Nerevar

                      Ad Matěj 5.2.2017 – 21.13:

                      Patriot? Jako třeba Franco nebo Mussolini? Ti také chtěli jen blaho vlasti, aby tam nechtěla rozhodovat kdejká neschopná nula. To dává smysl.

                    • tresen

                      Co se Matějova výkladu o Klausovi týče, je skoro všechno právě naopak. Neprosazoval kupónovku proti Ježkovi, neb ten ji vymyslel. Klaus hlavně výsledek toho projektu znehodnotil tím, že dopustil existenci mizerných pravidel pro fondy.
                      S plovoucím kurzem je to tak, že kdyby s ním banka přišla dřív, ke krizovým balíčkům a k Sarajevu nemuselo dojít.
                      „Všude okolo“, tedy v Polsku a Maďarsku, byl v té době kurz vázaný, znehodnocení forintu a zlotého tedy není možné připsat floatingu.

                      Patriotem je Klaus tehdy, když se mu to hodí.
                      Svět dle Matěje je prostý, přehledný. Bohužel i falešný jako pětník.

    • Matěj

      Doplněk. Ono neni úplně od věci si ujasnit svojí sebeidentifikaci a její úrovně. Ono je to s pohnutkama dotyčnýho dost provázaný.
      Za mě je to: Pražan – Čech – Slovan – příslušník křesťanskýho světa (ne toho protestantskýho) – obyvatel Eurasie. Znam tady lidi, co to maj: Čech – tedy Germán, popřípadě: občan ČR – Pan-evropan – liberalismus a lidský práva nadevše.
      Vzájemně se tyhle lidi neshodnou.

    • Janika

      Tresen, Vy na ten komunismus vyskakujete jak čertík z krabičky :-). Ale podsouvat byste nemusela. Tohle
      vaše představa, že někde, nejspíš tam, kde se dnes střílí, najdete společnost, která buduje budoucnost pro ty, co přijdou…“ přece nikdo neříká.

      • tresen

        Byl to komunismus? Já nevím. :-)
        K bodu dvě:
        Matěj, když psal o Libyi, napsal:
        Je to úplně stejný, jako jinde ve světě (s pár světlejma výjimkama typu Sýrie nebo Donbass).
        Tak jsem to pochopila tak, že ta světlá výjimka je v tom, že tam lidi po sobě střílejí.

        • Matěj

          Oni po sobě nestřílej jen tak pro zábavu. On tam k nim nejdřív někdo přišel, že jim tam zavede svoje pořádky, popř. že ty co nebudou souhlasit vyhladěj. Stejně tak v Egyptě někdo zažeh barevnou revoluci, a oni si hned udělali svojí protirevoluci. Neseděli na zadku. Do Libie někdo vtrhnul, oni trpně seděli na zadku, a teď už s tim nic neudělaj.
          Vy mě, milostivá, strašně připomínáte ty lidi, co se radši nikdy do ničeho nemíchacj, ničemu neprotivěj, dělaj, co jim řeknou, hlavně si udržet svůj smrádek a teploučko. Je to způsob přežití. Když je člověk poslušnej, má pokoj a občas mu třeba i hoděj nějakou tu kostičku k ožižlání. A přesně tyhle lidi já nemam rád. A přesně za tyhle lidi se nikdy nepostavim.

          • tresen

            To je úžasné, co všechno o mně víte.
            O genezi konfliktu v Sýrii máte zřejmě silný dojem. A vlastní silný dojem je dost obvyklá výzbroj pro internetovou diskusi, kde na faktech staví málokdo.
            No nic, byl to jen pokus, jak se dozvědět něco bližšího o člověku, který se o sobě domnívá, že není konformní.