Křesťanství a islám

Napsala Maniflora

Překlad Janika, komentář odtud

Netoužím se zaplétat do historických a filosofických debat. Proto vysvětlím svůj postoj jen na osobním příkladu.

Když jsem v mládí četla Evangelia, některá místa mi připadala vágní, určená spíše pro „vyvolené“, než pro průměrného člověka, nemluvě o nižších třídách. Také to ve mně zanechalo pocit, že Kristovo evangelium vyžaduje od věřících příliš mnoho, zvedá laťku morálky a chování příliš vysoko, nedosažitelně pro tehdejší, ale i současné obyvatelstvo. A přitom nic obzvlášť lákavého v posmrtném životě neslibuje, opět z pohledu obyčejného člověka. Proto jediným výsledkem pro průměrného věřícího zůstává trvale hřešit a kát se (nehřeš – nečiň pokání, ale nečiň pokání – nebudeš spasen).
Obecně platí, že toto vše je velmi složité, a to i z hlediska psychologie. Řekla bych, že křesťanství, pokud se bere vážně, je jistou cestou k různým komplexům a neurózám.

Mnohem později jsem četla Korán. Přes poetické kudrlinky jsem tam neviděla nic nepochopitelného. Žádná filosofie ani stoicismus, nic přehnaného. Popsáno podrobně od A do Z vše, co Alláh vyžaduje od věřícího. A tyto požadavky jsou naprosto jednoduché, srozumitelné, a co je nejdůležitější – jsou dosažitelné pro všechny, bez ohledu na úroveň intelektuálního rozvoje, sociálního postavení a bohatství.
Korán má také jasně stanoveny všechny odměny, které věřící obdrží v příštím světě, a neméně jasně – utrpení, čekající na nevěřící. Ráj, to jsou krásné stinné zahrady, vždy dobré počasí, bohaté oblečení, dobré jídlo, víno, harém krásných žen… A pokud jde o zábavu a poučení – příležitost vidět peklo, kde se nevěřící navždy smaží v kotlích. Obecně platí, že popisuje právě takový ráj, který je příjemný srdci divokého a nevzdělaného beduína. Z toho jsem dospěla k závěru, že právě takové, primitivní a negramotné, Mohamed oslovoval a podporoval.

Zdá se mi, že islám byl původně vytvořen jako adaptace vyspělejších monoteistických náboženství pro primitivní a nevzdělané lidí. Například v srdci křesťanství je filozofie a etika neoplatoniků a stoiků, do které ani každý vzdělaný člověk není schopen proniknout. Jak by to mohli dokázat divocí Beduini? Jim musely být vysvětlené výhody monoteismu jednodušeji. Přijmeš islám – dostaneš se po smrti do rajské zahrady s fontánami a huriskami; nepřijmeš – budeš navždy jíst pichlavé a hořké kaktusy a sedět na rozpálené pánvi…
Ale když se změnily ekonomické podmínky, objevil se „osvícený islám“ se svou náboženskou tolerancí, vývojem umění a věd. Objevily se pokročilé větve islámu, jako súfismus, zaměřené již na duchovně pokročilé a kultivované lidi.
Náboženské názory – to je oblast nadstavby, ne základny.

***

Toto napsala Maniflora v komentáři, a zahanbila tak podle mého mínění váženého pana profesora Lopatnikova, který uvádí v článku toto:

„Pokud jde o islám: každé náboženství je lež a podvod. Ale Zlatý věk islámu již dávno pominul a specifikou islámu dnes i v minulosti je, že se jedná o náboženství v podstatě tmářské, primitivní, dogmatické, a proto rodící fanatismus. Nemohu s jistotou říci, zda tyto vlastnosti islámu jsou trvalé nebo dočasné, a co je příčinou a co následkem: islám je příčinou divokosti islámských národů, nebo divokost lidí je nutí přijmout nejdivočejší verzi islámu.“

 

P.S.: Tento článek nevyjadřuje přání, aby byl u nás zaveden islám. Nesmějte se. Přesně tohle by mi někteří „čtenáři“ přisuzovali :-).

Advertisements

90 comments

  1. Matěj

    Ona hlavní potíž jak Bible, tak Koránu je, že se jedná o texty, který v prvnim plánu mluvěj k lidem v tý době, s těma zvykama a těma problémama, co tenkrát měli. Napřímo tam jsou zmiňovaný věci, který tenkrát a tam bylo důležitý říct, a úplně chyběj tam věci, který se tenkrát a tam rozuměly samosebou. O pár set let pozdějc, o pár set kilometrů jinde vznikne problém s interpretací. Celý poselství je tak spíš někde mezi řádkama, a dá se víceméně jenom odhadovat.
    S příchodem obojího kamkoli se to roubovalo na úplně jinej způsob života, něco se ubralo, něco se přidalo, něco se vykládalo jinak. Jinej byl katolismus 5. století, jinej byl katolismus 15. století, jiný dneska, úplně jiný je Luteránství, jinej je Babtismus, úplně jiný je pravoslaví, … V našich končinách se tu přidal Aristotel, tu ubral, tu přidal Augustin, tu trošku ubral, tu přidalo novoplatonství, tu ubralo, …
    S islámem to samý. V Sauský arábii se nedá diskutovat s nikym o ničem, v persii přetrvává původní láska k učenejm diskusím a o různejch výkladech se tim pádem dá docela dobře debatovat. Sever Levanty si tam přidal esoteriku. Beduíni to maj zase jinak, žijou vlastně po staru. A Malajsie, ta je někde úplně jinde. Atd.
    Najdou se ale i rozdíly. Ve většině křesťanskejch větví se postupně vybudovala nějaká hiearchie lidí, co můžou písma vykládat.. V islámu opora pro nějakou hiearchii tak nějak neni (ačli by jí spousta lidí chtěla zavádět). Upřednostňuje se podpora vlastního hledání. Muftího, nebo imáma si poslechnout, ale jeho slova nebrat ani tak jako dannost, jako spíš jennom jako inspiraci pro vlastnim hledání. Ale ono to vede (nebo by alespoň mělo výst) k vážení si vzdělánosti. Ostatně slovo muftí neni ani tak osnačení pro „kněze“, jako spíš člověka, co má hodně načteno a napřemejšleno. Ale znáte to, jako tady existujou „strašně užitečný“ obory chrlící „vzdělance“, tak i tam to neni úplně růžový.
    Další rozdíl je pojetí, kdo je a neni křesťan/muslim. Stát se křesťanem se většinou chápe spíš jako najít tu cestu, najít tu pravdu. Zatimco stát se muslimem je spíš o tom, že teď tu cestu a pravdu člověk začal hledat. Křestťan jakože už někam došel, muslim jakože se někam teprve vydal. Z toho pak plynou menší problémy – když se někdo chová jako hovado, je celkem jednoduchý jeho křesťanství zpochybnit. Ale zpochybnit hovadu, to že hledá (byť zatim dost blbě a lajdácky) se dá už hůř. Muslim má tim pádem dost potíž někoho odsoudit, že „tohle neni islám“ a „tohle nejsou muslimové“. To s oblibou dělaj akorát ti, o jejichž chápání islámu by se dalo s úspěchem pochybovat.

    Krom toho vznikaj problémy i s jazykama, tady i tam.
    Např. tady se tradičně překládá „… a neuveď mě v pokušení, a odpust nám naše viny…“. Jak, bůh nás jako uvádí v pokušení? Odpověď je ve starý řečtině – ono je tam k „uvádění v pokušení“ asi 5 možnejch výrazů, a ten co je v originále mý vsnitřní význam nšco jako „pomož mi, abych odolal pokušení“. (Alespoň tak mi to vysvětloval jeden pravoslavnej) Význam textu to docela mění. Ale tradice je tradice, a tradiční překlad leckomu vyhovoval. A takovejch věcí by se v Bibli našla spousta.
    V koránu, psanym 1400 let starym jazykem je spousta hluchejch míst. Namátkou, ty panny, co na člověka čekaj, a jsou tady tak populární, jsou od kořene, majícího co do činění s čistotou. Jsou i výklady (a snad i překlady), že správnej výzam je „čistí“, ve smyslu „osvícení“. A hle, v nebi na člověka místo vilnejch ženskejch čekaj moudří učenci, nakonec nám někdo pomůže pochopit. A taky se různý výklady hoděj k různejm účelům – primitivům, co za nás udělaj špinavou práci dáme ženský, a lidi kultivovaný se těšej učený besedy.

    Nakonec ad zmíněná otázka nevzdělný primitivové vs. osvícený vzdělanci. Ono to neni zas až tak dávno, co negramotnost byla normou i tady. Takže jakýpak copak. Před pár sty lety některý muslimský oblasti byli se vzdělaností oproti nám dost napřed. Akorát tady byl jeden táhlej nárůst (a teď spíš zase poněkud táhlej ůpadek). V islámskym světě těch vrcholů a den stihli už několik.

    Safra, ten můj výplod je delší než původní článek.

    • Kamil Mudra

      Potíž je v tom, že už to máme tak nějak „nastavené“ že člověk musí něčemu věřit. Nemusí to být zrovna Bůh. Může to být i věda, pokrok, nějaká idea společenského uspořádání, nebo alespoň nějaká autorita ať už veřejná a nebo jen jemu a pár dalším lidem známá – prostě někdo nebo něco – ti jednodušší se spokojí třeba i jen se sportovním klubem. Bez takové víry pociťuje jakési prázdno. Nemá se čeho zastávat, oč se přít nebo opřít… a tak hledá tak dlouho až si něco najde.

      No a to v co uvěří pak formuje jeho myšlení a potažmo i chování. Samozřejmě si toho nemohli nevšimnout manipulátoři všeho druhu a od té doby toho využívají. Z psychologického hlediska není důležité jaký druh víry mu to prázdno vyplní. Ze společenského už ano, právě kvůli tomu jak ho ta víra formuje. Protože může dobře i špatně.

      Jde vlastně jen o to, nabídnout člověku takovou víru, která ho vzdálí od jednání zlého směrem k jednání dobrému. Dobré je takové které neškodí jemu ani okolí – špatné je opačné. No a když už se ho podaří přivést k tomu dobrému, tak v „dalším sledu“ by měl mít možnost sáhnout po něčem co ho podnítí k tomu aby na sobě začal nějak pracovat a neustrnul na místě. Opět nesejde na tom co by to mělo být – od vyřezávání lodiček z kůry až po létání do vesmíru – hlavně aby ho to bavilo.

      • Matěj

        Souhlas.
        A k další populární víře patří neomezená svoboda jednotlivce, lidský práva, … (víra, že pak jako bude líp).
        S tim vychovávánim je to těžký – cokoli člověka vychovává, ho zároveň i nějakym způsobem omezuje. Masa tak žádnou potřebu v hledání výchovnejch směrů nemá. Akorát když přijde bída, tak se chytý kde čeho, a pak se jí dá předhodit i něco lepšího. Jak nastoupí relativní blahobyt, masa začne znova přemejšlet, jak se nenechat omezovat.
        A vykladači a manipulároři hrajou na stejnou notu – pod rouškou uvolnění nějakýho šroubu tuhle, utahnou nějaký jiný šrouby tamhle. Až na to masa přijde a začne reptat, tak se proces opakuje.

        • Matěj

          Jedinej menší problém s „drobnejma vírama“ je, že sice člověk sice má svůj sportovní kurs, háčkování, nebo zahrádku, ale jinak žije vždycky tak, jak mu řeknou. A když se zmení vládce, tak bez bez mrknutí oka se přizpůsobí.
          Rakousko? Dělaj to sice blbe, ale já mam svojí zahrádku. Republika? Jéé to je fajn, a zahrádka mi zustala. Protektorát? Jsou to sice hajzli, ale zahrádka mi třeba zustane. Únort 48? Jsou to sice hajzli, ale hlavně nepřijít o svojí zahrádku, atd… normalizace, 89, Klaus, Zeman, EU, Bureš… Nám je to vlastně všechno jedno…
          Výhodou (a nebo nevýhodou) tohohle přístupu je, že takováhle společnost dřív nebo pozdějc zmizí.

          • embecko

            Opet premyslim nad formou a nikoliv nad obsahem a ptam se sam sebe, proc pisete v obecne cestine… :o)

            • Matěj

              U nás se tak mluvilo po generace. Snahy povětšině původně německojazyčnejch jazykokřísičů a jazykobrusičů nás tak nějak minuly. :-)

              • embecko

                Tak to je jina, ja jen, ze za stylizaci do dobryho kluka vodvedle se casto skrejvala naka zrada :o)

                • Matěj

                  Podvědomou stylizaci do něčeho samozřejmě vyloučit nemůžu, ale jinak mi tyhle věci přijdou moc namáhavý – člověk by se musel pořád hlídat, aby nevypad z role. Většinou slýchávam, že jsem samorost, spratek nevycválanej, cvok, magor, demagog, kastrovanej samec tura domácího, ovád hovězí, a že lidem jenom ustavičně akorát lezu na nervy, což prej činim čistě ze zlomyslnosti, abych je nas..l. A jelikož většina se, jak známo, nikdy nemejlí, je vaše obezřetnost zcela namístě :-)

                  • embecko

                    Tak to jste si dal vysokou latku a musite se o to vice snazit, abyste citatele presvedcil, ze vase lidiva mluva neni obrazem lidoveho premysleni, takovych je totiz 12 do tuctu. Preji hodne stesti.

                    • Matěj

                      Upřímě řečeno si teď nejsem uplně jistej, jak jste to myslel. Občas jsem dost natvrdlej. Takže pokud jste mě třeba právě setřel, tak gratuluju.
                      Ale jinak jsem vpodstatě línej člověk, takže když jsou k mejm výplodům nějaký otázky, tak podle nálady něco zodpovim, ale nějaký sáhodlouhý přesvědčování… ééééééh. Ať si ty moje bláboly každej vyloži podle svýho.

                    • Janika

                      Embeckovi je někdy těžké porozumět, Matěji, já z toho mám komplexy :-). A když mu náhodou rozumím, tak si zase říkám, že schválně mluví tak, abych mu já primitiv rozuměla a mám z toho komplexy dvojnásob.
                      Chci říct abyste si to nějak nebral :-). A díky za komentáře, mají hlavu a patu a jsou zajímavé a neotřelé.

                • Janika

                  za stylizaci do dobryho kluka vodvedle se casto skrejvala naka zrada“
                  I když umí persky a arabsky :-)?

                  • Matěj

                    Bych uved na pravou míru: persky umim (zatim) dost blbě, a arabsky vůbec. Že mam tu větší, tu menší přehled o gramatice a vnitřní logice kdejakýho jazyka, a tim pádem i něco lepší pozici k luštění, je věc druhá. Ta bublina na obrázku mi dala dost zabrat, a bez nápovědy od avespasseri by to bylo ještě horší.

                    Co se Embecka týče, lidi v zásadě dělim zhruba na dvě skupiny:
                    1) ty, u kterejch vidim ochotu si nejen moje komentáře přečíst celý a v kontextu, a snahu jim porozumět; a vúbec ochotu, resp. nutkání se po věcech nějak pídit a nějak o nich přemejšlet. Za ty jsem rád, a nemam problém, ať už jsou názorově víceméně kdekoli (já se taky všelijak vyvíjel, a nadále vyvíjet budu).
                    Sem zatim řadim Vás a Kamila Mudru.

                    2) ty u kterejch tohle absolutně, nebo alespoň do značný míry postrádam. A do těch si, podle možností a nálady, velice rád rejpnu, ale jinak je v zásadě ignoruju, protože si za jakejchkoli okolností budou dál razit svojí naučenou linku a zhrzeně u toho prskat. Jejich věc.
                    Třeba Embecko hned na začáku uved, že ho nezajímá obsah, ale forma, čímž mi i sám určil, kam ho zařadit. Nerevara jsem hned ošacoval jako umanutýho člověka, co v žádnym textu neni schopnej přečíst víc jak jednu větu, a to ke všemu blbě. Třešeň šacuju na možná hodnou, ale naivní holku (ale co já vim, třeba je jenom mladá a neotrkaná).

                    Krom toho je nějakej střed, co ani nezaujme, ani neurazí…

                    Lidi si zařazuju poměrně rychle a výhradně podle vlastního uvážení. Zjednodušuje to život, a když se seknu, moje chyba. O lidech co maj potřebu řešit, jak je viděj, nebo maj vidět ostatní, si myslim svoje. Lidi se vůbec rádi berou až moc vážně.

                    Ono je vůbec dobrý dělat vlastní chyby. Z těch se člověk nejlíp poučí. Člověka víc žerou, a hlavně, dělá úúúúplně jiný chyby, než ti, co maj snahu jít s davem. Cizí chyby obvykle končej alibismem „to já ne, za to můžou oni“.

                    Krom toho je mi jasný, že moje komentáře přečetlo podstatně víc lidí, než kolik na ně reaguje. Někomu jsou šumák, někdo je má za bláboly, někoho zaujmou, někoho třeba k něčemu nakopnou nebo inspirujou. A někdo si mě klidně třeba může i idealisovat, což nedoporučuju. Každý lidský poznání je jen relativní a ohraničený.

                    PS k otázce slohu: ano, do značný míry mě inspiroval literární sloh Josefa Váchala. Ale ta představa některejch, že kdo mluví spisovně, je jako něco lepšího… hehehehehehe

                    Mi, ostatně připomíná jednu dívčinu, co mojí babičku jako malou holku za první republiky vždycky o prázdninách neúnavně poučovala: „Hlavně se uč německy. Uč se německy, protože pak budeš vznešená“. „Vznešenou“ pak nejdřív podle rasovejch zákonů odlifrovali do konclágru, a po návratu obratem jako „osobu hlásící se k německý národnosti“ expedovali ze Sudet. Óóóóo jaká nespravedlnost, takhle nakládat se „vznešenym“ člověkem.

                    • Janika

                      No ale přeložil jste to excelentně. Nejde o znalost mechanického přeložení, to se dá nabiflovat, ale co potom s tím, aby to dalo smysl. A pro to máte zřejmě talent :-).

          • Kamil Mudra

            „A k další populární víře patří neomezená svoboda jednotlivce, lidský práva, … (víra, že pak jako bude líp).“
            Přesně tak. Když půjdeme ke kořenu jakékoli víry tak zjistíme že víra (obecně) není ničím menším než generátorem naděje a to v jakémkoli rozměru, od nejmenší po největší. Mezi rybářem líčícím na rybu a národním buditelem není z hlediska víry principiálně žádný rozdíl protože oba tak činí v naději že jejich konání bude završeno kýženým úspěchem.

            Masa i jednotlivci se skutečně chovají tak jak popisujete, nadarmo nevzniklo rčení o pálení dobrého bydla. Avšak věřící (ten obecný) může být současně rybářem i buditelem, aniž by se obě víry dostávaly do nějakého konfliktu, či se navzájem nějak omezovaly. Proto v oněch „drobných vírách“ žádný problém nevidím. Je to dáno společenským významem. O naše drobné víry se např. ucházejí obchodníci ve své snaze prodat nám zboží které s naší vírou nějak souvisí. Mohou to dělat i hodně sofistikovaně ale stále záleží na jednotlivci nakolik budou ve finále úspěšní. Ale to, jestli si jeden rybář koupí nový prut a jiný ne, se do společnosti nijak významně nepromítne. Jiné „drobné víry“ jsou na tom podobně.

            U populárního buditele je ovšem situace jiná. Ten se může manipulátorům hodit do krámu a nebo také přesně naopak. Ale ať tak či onak, nezůstane on ani výsledky jeho snažení mimo jejich pozornost – přímo úměrně jeho vlivu. Buď ho podpoří nebo mu budou čelit. V prvním případě se konflikt nekoná ale ve druhém může nabýt celostátního (i mezinárodního) rozměru, protože již nejde jen o dotyčného buditele ale o všechny lidi kteří mu uvěřili a v jeho díle pokračují – víceméně nezávisle na svých „drobných vírách“.

            Tedy ve vámi popisovaném přístupu na příkladu zahrádky nevidím žádné riziko spočívající ve zmizení společnosti, protože ani ten nejzarytější zahrádkář nežije jen na té své zahrádce, která mu vyplnila ono „prázdné místo připravené pro víru“. Zůstane-li společenskými změnami nedotčena kterákoli jeho „zahrádka“, stále ještě zbude mnoho dalších oblastí jeho života kterých se tyto změny dotknou natolik citelně, že k nim nemůže zůstat netečný. A jsou-li tato dotčení negativní pak začne automaticky hledat nový generátor naděje na „lepší příští“, čímž se otevírá pro nějakou víru se širším záběrem než je ta „zahrádkářská“.

            Shrnuto: Naše ukotvení v „drobných vírách“ nás nikterak neomezuje v plavbě za „velkou vírou“, jeví-li se tato plavba jako žádoucí.

            • Matěj

              Já tam vidim akorát to nebezpečí, že člověk zahleděnej do svý zahrádky si věcí, co se ho dotknou citelně všimne až poměrně pozdě. Má svojí zahrádku a o ostatní se až tak moc nezajímá (jak kdo samozřejmě). Nevšimne si, že někdo něco chystá, že něco graduje, … aktuálně rostoucímu buditelovi zprvu nevěnuje pozornost, stejně tak pro malost/přízemnost svojí víry v jeho řečech zprvu neshledává žádný nebezpečí. Veškerá reakce na věci podstatný se tak opožďuje. A jednou to zpoždění bude fatální.

              • Kamil Mudra

                Ano. Pštrosí zaujetí „vlastním písečkem“ může sehrát svou otupující a potažmo i brzdící roli. Myslím že i dnes jde o pozorovatelný jev. Já jen věřím tomu že nejde o většinový – byť se mnozí politici i média snaží budit dojem jako by tomu tak bylo.

            • Matěj

              Je už nějak pozdě, a moc mi to nemyslí, tak radši upřesnim: nemam problém s drobnejma vírama, pokud nejsou náhražkou těch větších. Když maj lidi obojí, primárně malou, a velkou v byť jen ve vágní podobě, neni problém. Ale když malá víra začne funguje jako ulita před problémama na úrovni velkejch vír, nastane průser.
              Malý víry můžou krásně fungovat jako stupínek k těm větším (postupná sebevýchova, ne každej je od přírody filosof). Ale lidi by prostě neměli ustrnout někde dole.

              • Kamil Mudra

                V tom se shodneme. Jen bych to rozšířil o pojetí že drobné víry mohou být jak tím stupínkem tak i příjemnými „věžičkami“ ze kterých má člověk čas se rozhlížet pokud není zaneprázdněn nutnou péčí o patra pod sebou.

                • Janika

                  Těší mě, že si tady tak notujete ohledně víry, pánové. Musím však poznamenat, že to úvodní tvrzení, že „člověk musí něčemu věřit“ považuji za jednu nejhloupějších hlášek. Nesmysl jak vrata.

                  • Matěj

                    On to treba tak nemyslel. Uznejte, ze jakejsi sklon k tomu lidi maj.

                    Ad preklad, talent, atd.. Talent jako takovej neexistuje. Kazdej talent pro cinnost X neni nic nez vysledek nejakyho predchoziho usili, jak v cinnosti X, tak i cinnostech, ktery v cinnosti X nejakym zpusobem pomahaj. Takze takovyto „kdyz on na to ma talent“ neznamena nic nez „zamakal vic nez ja“. Schopnost makat na cemkoli, tedy i „talent“ pro cokoli, maj vsichni.

                  • Matěj

                    Doplnek k talentu. Je jeste druha moznost – ze si clovek nasel svuj postup. Uvedu na prikladu uceni se jazyku.

                    Nekomu vyhovuje skolni postup, kdy gramatiku dostava po kapkach, novy slovicka se uci s prekladem typicky na jedno slovicko cesky, kazdou vetu si preklada, bifluje se tabulky, slovicka. A nekdo, napr. ja se pri tomhle postupu nenauci vubec nic. Me tam proste schazi logika toho jazyka.

                    Me funguje postup: precist si celou gramatiku, udelat si prehled o strukture vety, casech, koncovkach, tvoreni slov, preponach, … V klidu popremejslet, nechat ulezet. Precist znova, s necim se clovek srovna az napodruhy. A pak vzit novinovej clanek, co me zajima, precist si odstavec, popremejslet o jeho vetny strukture, dohledat si par slovicek, precist si ho znova (nekdy dava smysl, nekdy ne), a dalsi odstavec. kazdej clanek i s mejma vpiskama si pak v nasledujicich dnech jeste nekolikrat znova prectu, a nahlas, aby i mluvidla prisly ke slovu. Pri kazdym dalsim cteni cloveku neco jeste neco dalsiho novyho docvakne. A mezitim samozrejme nacinam dalsi clanky. Slovicka a konstrukce se postupne zacnou opakovat a vsechno je cim dal jednodussi, … Nikdy se nesnazim prekladat, jenom pronikam do toho jazyka samotnyho. Rozmluvit se, v dobe, kdy clovek uz vicemene jakymukoli textu rozumi, je pak otazka par tejdnu. Nekdo se takhle nenauci nic, nekomu to vyhovuje.

                    A pak je jeste jeden postup, co znam od Dugina: nabifluje se gramatiku nazpamet. Prvni knihu precte bez jakyhokoli hledani ve slovniku, jen si v textu hleda co je podstatny jmeno, co sloveso, kde zacina veta podradna, proste jen tu strukturu. Par slovicek zna z ty gramatiky, par mu jich docvakne z kontextu. Na konci ma v hlave celej jazyk, jenom si clovek zatim neuvedomuje. Druhou knihu uz cte se slovnikem, ale vyhledava si jen 2-3 slovicka na stranku. Spoustu veci si zase domysli z kontextu. Na konci umi jazyk. Sam rika, ze je to ponekud heroicka metoda, ale jazyku umi nekolik desitek, takze to tak nekomu proste funguje. A nejspis existujou i jiny metody.

                    Podobny je to se vsim – muzika, fyzickej trenink, drevorytectvi, modelarina, vareni, co ja vim…

                    Ale proste, to ze clovek sam s necim nemuze hnout, nemusi znamenat, ze by byl blbej, nebo nemel vlohy, ale treba jen to, ze mu nekdo poradil/nakazal pro nej neschudnou cestu. Misto hazeni flinty do zita je nejlepsi zkusit to jinak. Postupem casu clovek zacne i tak nejak dopredu intuitivne chapat, jak se asi k necemu novymu postavit, protoze poznal svuj zpusob uceni.

                    • Janika

                      Způsoby, jak se učit cizí jazyk, to mě vždycky zajímalo. Asi za nejhorší považuju ten školní, kdy se gramatika učí po kouskách. Vždycky jsem se musela kouknout dopředu, abych si to srovnala v hlavě, ty kousky mi to nebralo :-). Takže ty způsoby nejdřív orientačně gramatika mi taky vyhovují víc.

                  • embecko

                    „tvrzení, že „člověk musí něčemu věřit“ považuji za jednu nejhloupějších hlášek. Nesmysl jak vrata.“
                    To jsem si myslel take, ale uz si tim jisty nejsem. Ted nekdy jsem cetl clanek o tom, ze vedci konecne nasli vyznam spanku…nakonec to kolegove zrevidovali na „jeden z vyznamu spanku“, nicmene studii oznacili jako opravdu dobrou.
                    Abych tu ale nekecal, tady je to v souhrnu:
                    http://veda-a-technika.eurozpravy.cz/veda/181748-kvuli-spanku-na-spoustu-veci-zapominame-a-to-je-dobre-vedci-zverejnili-novou-studii/
                    Ja mel tedka takovou blbou zivotni udalost, ktera se mi zauzlovala v mozku a nesla pryc…az mne napdalo, ze se snad budu muset jit pomodlit do kostela, abych se toho zbavil :o)
                    A v tom okamziku mne napadla mozna spojitost s tou studii o spanku: Viru bych chapal jako „spanek v bdeni“ a jejim ucelem je zachovat nasi bdelou funkce za nejakeho dlouhodobeho stresu. Tedy by slo o meditacni techniku zapominani, obrannou reakci pred vysazenim z emocniho pretizeni. Nevim, jestli verici se psychicky skladaji v mensim poctu, nezli neverici (ateista nemusi byt neverici), ale mohlo by to odpovidat.

                  • embecko

                    Ted mi system vyhodil muj prispevek s odkazem, asi ho vyhodnotil jako spam, takze prosim Janiku o jeho protahnuti, diky.
                    Jen to kratce shrnu: Viru povazuji za prirozenou obrannou reakci, vytvoreni paraleniho sveta s nadrealnymi zakonitostmi, ktery nam umozni prekonat tlak „realneho“ sveta, jak jej vnimame. Tedy neni to unik, ale ucinna prirozena obrana.
                    V diskuzich se pak chybne vira zamenuje za „veroucnou narkomanii“, kdy clovek propadne celemu systemu a presune ho do reality, kterou svymi zavery deformuje jeste drive, nezli ji zpracuje.
                    Auto mi zabije znameho a ja se s tim vyrovnam tak, ze to nazvu osudem, to je vira. Pokud tuhle smrt zahrnu do celeho propracovaneho systemu kauzalit (napr. nezil podle desatera a panbuh ho potrestal), pak uz jde o „veroucnou narkomanii“.
                    Tomu by odpovidalo i to, ze v zemich, kde je propracovany socialni system vice nezli dobre (byvaly socblok), vira (narkomanie) upada. Vyjimkou bylo treba Polsko, ale tady uz zas hraje roli tradice, dite muzete ohnout jiz v malem veku a vtlouci mu do hlavy, ze zivot je slzave udoli a kazda rana osudu ma svuj puvod v odchyleni od viry.

                    • Matěj

                      Ono v celym threadu, i jinde se ponekud neuvazene pouziva slovo „vira“ napreskacku v ruznejch vyznamech. Je je vira, ze nemam sahat na draty VN, a tomu verit budu, zkouset netreba. Je vira, ze neco nejak dopadne – nemam jistotou, jen verim. Vira, ze neco nejak je – nikdy nic nevim uplne presne a bezchybne. Vira, ze neco je spravne nebo spatne – etika se neda dost dobre odvodit z axiomu, da se ji/v ni jen verit. Vira blabla, vira blabla.

                      No a pak je i vira v neco nadrealnyho. Ono, co je to to „ono nahore“, je taky popisovany vselijak. Od starecka s plnovousem v nejakou vyssi zakonitost. Nekdo si to pak vylozi jako nejakyho hodnyho pastyre, nekdo jako pojmenovani nejakejch zakonitosti, ktery neumi pojmenovat, separovat, ale jevi se mu, ze tak nejak platej. V konecnym dusledku neni prilis rozdil, jestli nekdo spatne skonci, protoze jeho chovani vsechny okolo nakrkne natolik, ze mu pripravej past, nebo je zaroven natolik presvedcenej o svoji nadrazenosti, ze se na prechodu ani nerozhlidne, a tim, ze ho ztrestal Buh – je to jen jiny pojmenovani a jiny chapani podstaty onoho „vyssiho zasahu“.

                      Ad nabozenstvi a socialni system. No, ona vetsina nabozenstvi ma etickej system, ze si maj lidi pomahat. Liberalismus je, ze kazdej za sebe. Cili vysledek je celkem predvidatelnej. A Polsko…. Polaci mi prijdou, ze z vetsiny chodej do kostela spis, ze se to slusi, nez ze by nejak skutecne verili. Ten katoliciczmus u nich tak nejak patri k narodni identite. Katolicismus, nikoli vira. Ergo tady podle me plati predstirana vira – predstiranej socialni system.

                      Obecne mam potiz oznacit za verici lidi, ty co se jenom k nejakymu nabozenstvi hlasej, jedou po povrchu, a po ritualech. Vyplnovat ritualy, a neco papouskovat muze kazda opice. Nejak hloubs verit je vec druha. A to neplati jen pro nabozenstvi, i vira v Liberalismus/Komunismus/buhvicojeste je autenticka nebo povrchni. Clovek ty myslence veri, neco o ni vi (nebo se alespon snazi), nebo jen se k ni hlasi jenom proto, ze je to ted v mode, nebo ze je to ted vyhodny, nebo se to proste jen slusi…

                  • embecko

                    Ze clovek musi necemu verit tedy mozna neni nesmysl, protoze je-li to tak, jak jsem nastinil nahore, pak je vira nasi zakladni vybavou. Pak ovsem jde o onen prechod mezi obranou-virou a prestoupeni na viru (nabozenstvi anebo cokoliv jineho) a tedy kulturni preformatovani obrany na institut (myslenkove hnuti).
                    Nicmene kolektivni institut-hnuti od osobni viry-obrany nejde uplne oddelit, neb lide jsou bytosti socialni a maji tendenci konat v soucinnosti.
                    Predstavme si, ze by krestanstvi neexistovalo, ale byl by jeden jediny clovek v republice, ktery by mel doma bibli a byl krestanem…jak bychom ho posuzovali? Asi jako posuka, masibla, proste blazna. To znamena, ze nabozenstvi, coby kolektivni vira, je dilem kolektivni duse (to myslim obrazne :o) Dale to znamena, ze vira propracovana do sloziteho systemu je zbytna vec, bez ktere se lze obejit. Na zpracovani bezneho stresu by mela stacit pomerne jednoduchy unik do jednoducheho systemu, cilem cehoz by bylo prekonat nepochopitelne ci nesnesitelne rany zivota.
                    Priklad ze zivota: Znamemu zemrela manzelka, krestanka, on je neverici ateista. presto se sel po jeji smrti pomodlit do kostela, poprve v zivote. Tim prevedl „nespravedlivou“ a vlastne neresitelnou zakonitost smrti blizkeho na zpracovatelny akt predani duse na nebesa. Manzelku tedy neztratil, ale odevzdal do cichsi jistych rukou, dle „zakona“. Za par dnu, kdyz se dostal z toho nejhorsiho, mi rikal, ze do kostela uz nepachne :o)
                    Me osobne z toho vyplyva, ze vira v nadprirozeno by mela zustat soukromou veci, nebot jde o individualni nastroj. Drive to tak mozna bylo (drive- hodne davno :o) bylo, ale diky kulture se z viry stal docela ucinny nastroj. Z toho soudim, ze neuznavani viry je oboustranne nabrouseny mec: Sice kona „pravdu“ na kolektivnim telese, ale zaroven podkopava moznosti obrany individui. Tedy myslim ne pouhe neuznavani viry, ale utoky na ni.

                    • Janika

                      Saxi, možná zaměnuješ víru za rituál? Jinak přijmout jako fakt to, že nevíme všechno a nemůžeme vědět a s pokorou se před tím sklonit, to přece taky není víra.

                      Ted čtu, že Matěj taky píše o rituálech – máme podobné uvažování :-).

                    • Matěj

                      Jste blizko. Sama vira v cokoli (nabozenstvi, ideu, hnuti, myslenku) je vec vnitrni z definice. Clovek necemu veri a podle toho i v zivote jedna. A pak je tu hlaseni se k vire, a to je vec ciste demonstrativni. Clovek muze verit, nebo se jen k vire hlasit, nebo oboji. A ponekud nestastne se to v debatach i zivote smesuje dohromady. A taky se z vnejsku spatne urcuje, jak to ten clovek ma – kdyz je vyklad ty myslenky jednoznacnej, da se soudit z jednani toho jedince, kdyz je tech vykladu moznejch vic, tak selze i tohle (ergo v povrchnost Polaku verim, ale prokazat to nemuzu).

                      Dalsi vec je, ze to nabozenstvi/myslenka/idea ma nejakej objem, nekdo se s tim popere sam, nekdo hleda radu, nekdo ucitele (kterej to pak muze zneuzit). Zakonite vznikaj ruzny zajmovy spolky/shromazdeni/cirkve.
                      A ty se pak muzou transformovat ve vykladace, a uz to zase jde vyuzit nebo zneuzit. Stejne tak klidne muzou vznikat spolky/organizace, co o ty myslence sice mluvej, se k ni hlasej, ale o opravdovosti jeji znalosti by se dalo pochybovat.

                      A uz se nam zacne mezi sebou mydlit vlastni myslenka, hlaseni se k myslence a spolky, co maj tu myslenku v nazvu. A zase to lidem pomerne pitme splyva. A velice spatne se to rozlisuje, kdyz clovek o ty myslence nic moc nevi.

                      Vsuvka: je podstatnej rozdil mezi myslenku znat a jako ze vedet, co myslence rikaj stoupenci jinejch myslenek. Antoz vubec nevite, jestli o ni konkurenti vubec neco vedi. Je dobry chodit primo ke zdroji.

                      A pak je tady nutkani nejakou viru sirit. Nekdo to ma silnejsi, nekdo slabsi. A maj to jak ti, co skutecne verej, tak ti, co se k ni jen hlasej. A kazdej ji siri v ruzny kvalite od 0 do 100%. Obecne mi prijde, ze nejvetsi fanatici jsou ti nejpovrchnejsi (ono taky, cim min clovek vi, tim min o svoji pravde pochybuje). A tohle probiha ze vsech stran: nekdo nechape jak nekdo nemuze neprijmout Krestanstvi nejakyho ritu, nebo nejakej vyklad Islamu, nekdo komunismus, nekdo liberalismus, nekdo viru, ze Velici Ukrove postavili egyptsky pyramidy a vykopali Cerny more, viru v nadrazenost rasy, atd A samozrejme u toho plati, ze o „svym“ clovek v zasade nepochybuje, a povazuje to za pokrocilejsi, nadrazenejsi, pravdivesi, logictejsi, atd. Vlastne mu ani neprijde, ze neco siri, dyt on jenom rika „jak to ve skutecnosti je“. At to z druhy strany vypada jakkoli

                      Pro vas je nabozenstvi blbost (soudim), pro nekoho prirozenost, ale oboji neni nic nez vira ve svoji pravdu. A za posuky, o neco ochuzeny, magory, a co ja vim jeste, se povazujete navzajem, a s uplne stejnou opravnenosti.

                    • Janika

                      Hmm… mám problém říkat zastávání nějaké myšlenky víra. Například podle mého založení soucítím s chudými a bezprávnými a přála bych si, aby si lidé byli rovni. Za to mi může být spíláno do komunistických sviní, ale vyprosila bych si, aby to bylo nazýváno vírou ;-). Když tak názor, a názor není víra.

                  • embecko

                    Jeste bych dodal, ze druhem viry je i vtip/ humor, ktery podobne unasi nejakou neunosnou udalost do naruce zapomenuti tim, ze ji dava prijatelne vyznamy. Ne nadarmo se rika, ze vtip osvobozuje.

                    • Kamil Mudra

                      Ani není třeba sahat někam do transcendence. Tam to často bývá tou potřebou „generátoru naděje“ o kterém výše píšu. Ale úplně stačí udělat si takovou „inventuru“ toho co vím a toho čemu věřím. Čeho asi bude víc?

                  • Kamil Mudra

                    „…úvodní tvrzení, že „člověk musí něčemu věřit“ považuji za jednu nejhloupějších hlášek. Nesmysl jak vrata.“
                    To mne, Janiko, u tebe vůbec nepřekvapuje stejně jako to že se neobtěžuješ s vyjádřením proč si to myslíš.

                    Pro tebe je „nesmyslem jak vrata“ vše co nedokážeš rozumem uchopit a když už ti nepomůže ani dovysvětlení: „Nemusí to být zrovna Bůh. Může to být i věda, pokrok, nějaká idea společenského uspořádání, nebo alespoň nějaká autorita ať už veřejná a nebo jen jemu a pár dalším lidem známá – prostě někdo nebo něco – ti jednodušší se spokojí třeba i jen se sportovním klubem. Bez takové víry pociťuje jakési prázdno. Nemá se čeho zastávat, oč se přít nebo opřít… a tak hledá tak dlouho až si něco najde.“ tak ti, holt, není pomoci.

                    Vždyť ty, jak výše píšeš: https://janica9.wordpress.com/2017/02/05/krestanstvi-a-islam/#comment-43076 nerozumíš ani saxovi, který píše velice srozumitelně a to tak že se to občas i tobě samé zdá polopatické. Přitom ti ani nedochází že jsi sama dost dobrým příkladem toho co jsem napsal.

                    Čípak jsou to slova?
                    „Mám to taky tak, Draculko, po setkání s GeoNem se něco v mém životě změnilo. Jako bych předtím byla na rozbouřeném moři v loďce zmítaná sem tam – a najednou se objevilo kormidlo :-).“

                    Ne že by si GeoN tvou víru nezasloužil. Jemu všechna čest. Ale ty jsi prostě hledala až jsi našla.

                    • Kamil Mudra

                      No, tak to by mne opravdu zajímalo co vše z toho co GeoN psal sis‘ empiricky (empirická zkušenost = prožitková zkušenost, tj. zkušenost získaná pozorováním, případně pokusem/experimentem) ověřila abys to mohla nazvat poznáním. Na to bys potřebovala několik životů a mnohdy ještě stroj času k tomu. Na co si hraješ? :-)

                    • Janika

                      Vůbec nevím, proč bych si musela všechno ověřovat. Jedná se o metodu. Ty jsi to nikdy nepochopil. Já už ti to nevysvětlím.

                    • Matěj

                      Ad vira, poznani, empiricka zkusenost. Ciste filsoficky: kdyz neco pozoruju, a nepremejslim o tom, je to zkusenost. Kdyz o necem premejslim a jsem presvedcenej, ze jsem to pojal cely a spravne, je to poznani. Kdyz o tom premejslim a jsem si vedomej limitu vlastniho poznani a mysleni, je to vira.

                      Vira proznava vlastni limity, poznani si uzurpuje absolutni pravdu.

                    • Janika

                      Kdyz o necem premejslim a jsem presvedcenej, ze jsem to pojal cely a spravne, je to poznani. Kdyz o tom premejslim a jsem si vedomej limitu vlastniho poznani a mysleni, je to vira.

                      Ale uvědomění si limitů vlastního poznání je tím pravým poznáním. S vírou to nemá nic společného. Je to zcela racionální i empirický závěr.

                    • Matěj

                      Pro Janiku: „soucitim a prala bych si rovnost“, neni ani tak myslenka, jako vagni prani. Pridejte nejakej postup, nebo principy, jak toho dosahnout, jak to udrzet, a teprve pak vznikne myslenka, idea V jeji spravnost nebo myslnost pak pujde verit.

                      „Ale uvědomění si limitů vlastního poznání je tím pravým poznáním. S vírou to nemá nic společného. Je to zcela racionální i empirický závěr.“ To je poznani vlastnich limitu a niceho jinyho. A jejich „poznani“, navic malo kdy bejva presny, spravny, daj se spis jen odhadovat.

                    • Janika

                      Jaký postup nebo principy udělají z přání víru? Boj za myšlenku z ní víru nedělá. Možná máte na mysli fanatismus. Ale to také není víra.

                    • Kamil Mudra

                      „Vůbec nevím, proč bych si musela všechno ověřovat.“
                      No nemusíš. Stačí jen uvěřit a pak můžeš klidně s tím uvěřeným pracovat jako s faktem. Výsledek rozhodne. Nikdo ti to nemá za zlé protože tak jednáme v mnoha případech všichni – právě u vědomí vlastních limitů. Ale pokud máš potřebu dělat ze sebe nějakou výjimku – klidně v tom pokračuj. Ale pak nečekej že tě někdo bude brát vážně.

                      „Já už ti to nevysvětlím.“
                      Jistě že ne. Ani by mne nenapadlo něco takového očekávat.

                    • Janika

                      Aha. Podle tebe sednout si do letadla, aniž by si člověk ověřil všechny šroubky v něm a fyzické a mechanické zákonitosti je víra. Zapnout vypínač aniž by si člověk ověřil kde, jak a proč to vede je víra. Typické.

                    • Kamil Mudra

                      Když si sedám do letadla tak prostě věřím tomu kdo má tebou popsané kontrolování na starosti. S vypínači už mám dostatečnou zkušenost abych se bez víry obešel. Ale už to radši necháme ano? Evidentně ti už nějaké rozumné argumenty došly.

                    • Janika

                      Opravdu, jaké rozumné argumenty pro někoho, kdo potřebuje k nasednutí do letadla víru.

                  • embecko

                    Jak vlastne definovat viru? Treba jako presvedceni o probehnuti nejakeho deje/ udalosti, ktere nelze overit, anebo se budou odehravat v budoucnosti.
                    Tady bych se opet obratil k Tainterovi:
                    „Pri kazde klasifikaci musime dbat na to, aby data kalsifikaci ziskana prevazila nad daty klasifikaci ztracenymi.“
                    Podle meho je vira kontinualni zalezitost, jejiz pocatky lze najit v prirodnich dejich (verim, ze zas bude prset, ze zas vyjde slunce atd.). V pocatcich viry tedy stoji opakovani a cim vetsi pravdepodobnost (cim vice probehlych cyklu), tim je vira pevnejsi.
                    Verim, ze mi zitra zazvoni budik, protoze zvoni kazdy den, ze v 08:03 dorazi autobus jako kazdy den atd.
                    Tohle je vira s malym „v“, protoze se stale opira o prirozene deje, probihajici v nasem svete.
                    Vira s velkym V (narkomanie :-) prichazi v okamziku, kdy vyluxuji mne obklopujici svet, popru ho a odmitnu a namisto nej dosadim nejakou vyssi entitu a tu oznacim za „pravy svet“.
                    Takze vira s malym je pouhe pritakani, Vira s velkym je pritakani, ale az po odmitnuti. A to je ta Vira, alespon doufam, o ktere se tu bavime.
                    Nicmene ani tu nelze zcela bezchybne kategorizovat a tim padem odtrhnout od viry s malym, protoze vira s malym je tim jedinym mechanismem, ktery umoznuje Verit s velkym. Zivotem nas provazi cela kontinualni skala viry v ruznych podobach a predevsim urovnich, v nichz se male „v“ plynule meni ve velke „V“.
                    Na kontinualni „vlastnost viry“, zjevenou v mnoha podobach a v cele sve delce, polozite krabicky a reknete: Tohle vira je, tohle uz neni, tohle napul, tohle mozna…coz je chyba, nebot nejdulezitejsi tady jsou rozhrani, prostory mezi stenami krabicek, kde se skryva prave ono kontinuum viry a ktere se vasi klasifikaci ztratilo (data ztracena).
                    Verit je prirozene, horsi uz je to s tim, kdyz v zajmu viry odmitneme to, co vidime (tento svet) a vymyslime si nejakou jinou „realitu“ a tu pak prohlasime za pravou.

                    „…mám problém říkat zastávání nějaké myšlenky víra. Například podle mého založení soucítím s chudými a bezprávnými a přála bych si, aby si lidé byli rovni.“
                    Jak pisi vyse, je to sice „spravne“, ze to tak nevidis, ale o viru se jedna. Co jineho by byla vira, nezli zastavani myslenky. Pokud by myslenka mela sve realne opodstatneni, pak uz to nebude myslenka, ale nazor, kterym na-ziras na skutecnost. Kdyz vidim v lese drevorubce kacejici strom a reknu „Hele pada strom!“, pak to asi myslenkou (hypotetickym obrazem v mysli) nazvat nejde.

                    Kdyz jste se tu stavili u Geona, pak i ten se preci pripravoval na karieru vericiho. Vsak jsme se o tom u nej bavili. Motivaci uplne neodhalil, ale pocitam, ze ji byla prilisna absurdnost videneho a slyseneho, ktere vlastne nejde vubec zpracovat a lze s nim nalozit jen tak, ze se decentne ulozi kamsi do posledni sklepni koje a tam se (vychytrale az zaludne az sadisticky :o) ponecha svemu osudu.

                    • Janika

                      Už jsem tě chtěla za komentář chválit, až jsem došla k tomu, že zastávání myšlenky je víra :-). To by potom každý názor nebo postoj byl vírou.
                      Jinak samozřejmě předpokládám, že se bavíme o víře s velkým V a dávat to do jedné linie s vírou, že zazvoní budík, nevede nikam.

                    • tresen

                      Věřící se upíná k něčemu, o čem si je racionální stránka jeho bytosti vědoma, že to nelze ověřit. Třeba k bohu. Nebo k možnosti cestování časem.
                      Může ho to dovést k tomu, že své racio vypíná. Podle potřeby nebo úplně.
                      Ale to spíš odhaduju, protože na to koukám zvenčí.

                    • tresen

                      Dodávám, že typickým předmětem upřímné víry jsou bludy, které si dotyčný vytvoří sám.

                    • embecko

                      Zastavani myslenky vira samozrejme neni, to je spise postoj, ale myslenka je podminena virou, tj. bez viry neni myslenka. Kdyz uvodis nejaky svuj proslov slovy „Myslim si, ze…“ a zamenis to za „Verim, ze…“, pak v tom neni rozdil.
                      Vira (zde konkretne schopnost predpovedi) je jednou z veci, ktera odlisuje cloveka od zvirat. Na vire stoji cele Lidstvi a Clovek :o)
                      Vira neni to, co MOMENTALNE zazivas vlastnimi smysly, Zbytek je predpoved a tedy vira v neovereny ci budouci dej.
                      Klasicky preci ono letadlo, zminujici Kamil: Veris, ze nespadne; kdybys nechtela pouze verit, opravdu by sis sama musela zkontrolovat vsechny soucastky. Budik dtto. Z toho opet vyplyva, ze cim vice techniky, tim vice viry ve spolecnosti existuje (to jsou ale paradoxy).
                      Jdes z kuchyne do komory pro spagety a veris, ze po navratu bude hrnec s varici vodou na plotne…ale nemusi to byt tak, viz treba posledni zemetreseni v Italii- muzes se vratit a zadna kuchyn uz nebude. Atd.
                      No a tahle bezna vira vsedniho dne je stavebnim kamenem vyssi Viry (nabozenstvi), ktera se lisi jen tim, ze se „osamostatnila“ a ke sve reprodukci jiz nepotrebuje realne jevy a deje.
                      Puvodni myslenka znela, ze „kazdy clovek potrebuje verit“. To je vlastne chybny vyrok, spravne by melo byt „kazdy clovek veri“. Jakmile tam zamontujes slovo „potrebuje“, uz jsme v reflexi, jak rika tresen „racionální stránka jeho bytosti si je vědoma, že to nelze ověřit“. Problemem je, ze vyssi Viru v nabozenstvi muzes tezko odmontovat od male viry zkusenostni. Tudiz obvinovat (vycitat, nechapat atd.) nekoho, ze je verici v nejake nabozenstvi, je manyra :o)

                    • Matěj

                      To vlakno zacina mejt nejak neprehledy. Vicemene navazuju na Embecka ve vecech viry a Viry

                      Kdyz to zredukujeme na soupereni „nabozensky viry“ vs. „racionalni materialismu“… je to obycejnej spor dvou presvedceni, „verouk“, teorii, jak kdo chce. Kazda strana povazuje za dulezity jiny aspekty ty teorie, dohodnout se z definice nemuzou.

                      Ale treci plochy typicky pozoruju dve:

                      1) vznik, usporadani a ucel sveta. tedy neco „za“ fyzikou. Nekomu vyhovuje vsechno zredukovat na fyzikalni zakonitosti, s tim, ze nektery „jeste“ nezna. Nekomu vyhovuje konstrukt tvurce. Nekdo jevy, ktery nedokaze poaradne popsat, definovat, prohlasi za neznamo, nahodu, pripadne neexistujici. Jnej tam ma zasah vyssi moci. Nekdo se pta vic „jak“, nekdo vic „proc“. Konstrukt tvurce je mimo hmotnej svet a proto ho nelze ani prokazat, ani poprit. Nekomu vyhovuje, nekomu prekazi.

                      2) Ale ma to jeden presah, a to do etiky: kdyz je nejakej tvurce, tak jsou i „nejak“ dany, nebo omezeny normy chovani. Bez tvurce si lze vymyslet celkem cokoli. Ruzny lidi uprednostnujou ruzny normy, a ruzny zpusoby jejich „oprav“, popr. sire zaberu. A tvurce jim to bud sichruje, nebo kazi.

                      Krom toho maj oba tabory nejaky eticky kodexy dany tradicne, pojeti toho, co je spravne, co je spatne, co se da ohnout, prizpusobit. Doplnujou si to v ramci svy linky z Bible, Ved, Avesty, Platona, Poppera, Kanta, Aristotela, … a tisicu dalsich, kazdej jinak. Pravoslavi ma svoji etiku, Popperuv liberalismus svoji, Katolici jinou, Hegel a jeho pohrobci jinou, Sufismus dalsi, Lidskopravnici dalsi, dzinismus dalsi, Konfucius dalsi, …. (A tak nejak kupodivu plati, ze ty „nabozensky“ smery se mezi sebou vicemene shodnou)

                      A ty co to maj jinak, to maj samozrejme uplne blbe, ze. Mladyho liberala omezuje, ze by se mel starat o nejakou spravedlnost mezi lidma, delit se, nezit na dluh, … „Pravoslavnej“ se hrozi toho, ze se normy daly nastavovat podle libosti, kdyz uz je tady neco funkcniho dany. „Osvicenci“ zavedli myslenku, ze rozum vsechno vyresi, a vyresi to nejlip. Mno… jak kdy.

                      Vzajemne se to proste neshodne. Stranu si clovek tak nejak vybere, podle toho, jakej druh otazek ma tendenci klast. A je i sposta „mezistupnu“, kdyz si v nejakym pomeru bere od obojiho.

                      A do toho vseho spousta lidi nejak zije „ze zvyku“, ani o tom moc nepremejsli. Ale k necemu se jako formalne hlasej. Ty jsou typicky nejumanutejsi. Zastance konkurencnich teorii o to vic besej, ale davaj jim spatnou predstavu o ty konkurencni teorii samotny.

                    • Matěj

                      A jeste pridam neco. Vzajemne se leccos neshodne, protoze nektery veci toho danyho systemu jsou nepopsatelny v jazyce toho druhyho. A tomu druhymu to pak nezapada do jeho logiky.

                      Dalsi vec, ktera cloveka omezuje ve sklonu k tomu kterymu systemu je, jak ma nastaveny videni sveta. Jestli je to „predevsim ja“ – vyhovi liberalismus, ze neomezuje, osvicenectvi, ze je vyvysuje rozum (a o svym rozumu je kazdej strasne presvedcenej, …). A nebo je to „predevsim lidstvo“ – vyhovi nabozenstvi, komunismus, osvicenectvi, …

                      Dale neco k vykladum a dogmatum. Na vsech stranach jsou vyklady dobry i vyklady pochybny. Je ruzna kvalita jak kleriku, tak i vedeckejch studii, tak i „filosoficky prace“, tak … Clovek si muze vybirat a proverovat, a nebo slepe prejimat, ze to rek XY, bylo napsano v XY, bez blizsiho zkoumani kvalit autora/dila

                    • Nerevar

                      Ad Matěj 8.2.2017 – 12.23:

                      Že Vy si taky neuděláte vlastní blog, obsáhlé odpovědi pod cizími články jen zapadnou, což by mohla být škoda (narozdíl od stejně obsáhlých odpovědí jedné nejmenované entity). A kromě toho – což je nejdůležitější – v obsáhlé wordpresí diskusi se nesnadno reaguje na cokoli.

                      Pokud má komunismus základ podobný základům náboženství, jak potom vysvětlíte vybičovaný ateismus nejednoho bolševika? A že si v této otázce komunisté jsou tak blízcí s osvícenci? Na rivalitu mezi náboženstvími bych to neházel, to by bylo opravdu trocu dost laciné.

                    • Matěj

                      K Janice Jaký postup nebo principy udělají z přání víru? Boj za myšlenku z ní víru nedělá. Možná máte na mysli fanatismus. Ale to také není víra.

                      Ono jde o to, ze prani samotny je uplne naprd. Nikmomu nepomuze, nic nezmeni, zustava na urovni kecu. Musite si bud vymyslet, nebo u nekoho jinyho najit nejakou ideu co s tim pranim delat. Ty se pak da verit, a uvadet ji do zivota. A nemusi to bejt hned nejaka velemyslenka, aspirujici na to vyresit vsechny problemy sveta jedou provzdy, kazda drobnost se pocita.

                    • Janika

                      Ale tady přece nejde o to, jak udělat z přání víru, naopak – tvrdilo se, že každý musí v něco věřit :-).

                    • Matěj

                      Ad Narevar.

                      Ja vlastne nic psat nechtel. Me prisla akorat zajimava ta vyzva s tim arabskym textem, tak jsem to sem placnul, a tim to melo skoncit. Akorat se me pak nekdo na neco zeptal, a pak chtel upresnit, a uz to jelo. Navic jsem se nejak blbe nasrouboval do temat, kde je kazda odpoved nedostacujici a zada si upressneni. Mam takovou blbou tendenci zapocaty dokoncovat. (No dobre, castecne jsem i jak nevyzvanena zenska). ted si vuli tomu poradne nestiham pani recist noviny (zase takova blba tendence si pred odpovedi thread znova precist, neco sepsat, precist to si to po sobe, vylepsit, zkontrolovat, jestli to jako odpoved vicemene sedi ….a i pak to ma spoustu nedostatku)

                      Ad nabozensti + komunismus . Nebyla rec o podobnosti onech systemu, jenom o tom, ze oboji je shodne neprijatelny pro individualisty. Koexistovat mezi sebou v zasade muzou, ale vzdycky se najdou party, co maj oboji jen jako zpusob, jak se dostat a udrzet u moci. A ty se mezi sebou muzou i vyrezavat.
                      Osvicenectvi beru jako zastresujici termin pro vechny proudy „veku rozumu“, ty sjou podle konkterny podoby prijatelny pro kde koho. Ale o podobnosti katy nebyla rec.

                    • Nerevar

                      Ad Matěj 8.2.2017 – 13.26:

                      Chápu-li Vás správně, pak se nechuť k náboženství (nebo religiozitě vůbec) rýmuje s nedostatkem týmového ducha“, zatímco ve většinové společnosti je onen *týmový duch jednou z hlavních podmínek přežití. Individualismus – ačkoli momentálně adorován coby kardinální ctnost – je jen odchylka od normálu, hrozba pro samotnou existenci celého stáda.

                      (Pojmy „nedostatek týmového ducha“ a „stádo“, volím záměrně, aby lépe vynikla podstata obou argumentačních faulů.)

                    • Matěj

                      Ad Narevar 14:01

                      Tak nejak. Neznam nabozenstvi, kde by etika nebyla „tymova“, a proto pro individualistu neprijatelna. Stejne tak vsechny dalsi tymovy idee
                      Tymovej clovek ma zase problem s ideema individualnima, Cejti tam sobectvi, nezajem o lidi, a kdesi cosi.

                      Co je norma bych nejak moc nedefinoval. Individualismem si projde kazdej (typicky kolem puberty se cejti, ze ho vsichni omezujou a on sam vi vsechno nejlip). Nekomu to zustane, nekomu ne.

                      Ale osobne individualismus nemam rad, a nepovazuju ho za dlouhodobe zivotaschopnej. Ono je strasne jednoduchy bejt nezavisly individuum, kdyz je clovek zajistenej a nic moc se mu nedeje. Jak prijde bida, zacnou se hned shanet, kdo jim pomuze (nic nedali, ale sami by chteli), a tezko se jim hleda „tymovej duch“, kdyz jsou nuceny se kvuli necemu sjednotit. Ta spolecna sila pak nema zadnou poradnou silu

                      Jejich jedina sance k preziti, kdyz nastane fakt bida, je volat po diktature.

                    • test

                      (bez provokace) „o viru se jedna. Co jineho by byla vira“ – tomu se říká „falešné dilema“

                    • test

                      „Etika“ vs. „nejakej tvurce“. Pokud existuje víra a náboženství, které přikazuje nemilosrdně zabíjet, a víra a náboženství, které káže nezabíjet ad absurdum, je odst. 2 (Matěj) v patu. Není tedy potřeba najít jiné východisko?

                    • test

                      doplnění: …, které naopak káže nezabíjet ad absurdum

  2. avespasseri

    Já k tomu mohu říct jedno – přesně takto mi důvod, proč jsou muslimy a ne křesťany, vysvětlovali sami muslimové (rodilí). A přesně takové důvody jsem slyšela i proto, proč například v Africe spousta lidí přijímalo spíš islám než křesťanství. Křesťanství je hlavně se svou Trojicí tak nepochopitelné (a odvolávající se na víru), že pro spoustu lidí nezkousnutelné. O islámu mluví jako o něčem, co je jasné a logické….

  3. Nerevar

    Když jsme u té údajné nechutí k hierarchiím mezi muslimy: takovou fatwu může snad vynést kdokoli „z hledajících“?

    • Matěj

      Z definice jí může vydat každej muftí, t.j. dostatečně vzdělanej. Ostatně vydávat si může kdokoli cokoli. Druhá otázka je, kdo a jestli tomu přiloží nejakej význam. Může jí uznat, že to řekli „ty nahoře“ a zdejší režim to hlídá, nebo že to řekli ty, který uznávám, nebo protože mi to dává smysl, nebo že „se chci někomu zavděčit“. Záleží na oblasti a na člověku. Navíc jsme v orientu, kde ještě víc, než tady, nic neni absolutní, nic neni jak se zdá.
      Ale ona když člověka začne buzerovat režimní, tkzv. náboženská policie, tak si každej rozmyslí otevřeně odporovat. Ale ona zdaleka neexistuje všude.

      K tý hiearchii. Katolíci maj natvrdo danou hiearchii (ačli, taky nikde neni psáno, že musí bejt. Proste se to u nich tak vyvynulo). Pravoslavný maj nejakou tradici, že sbor XY uznává patriarchy ze sboru YZ protože „tam mluvěj dobře“ (a technicky si to můžou kdykoli rozmyslet, zejména, pokud by tam najednou začali hlásat blbosti. Ale ty tradiční vazby už tam dost nabraly na síle).
      Islám to má podobně. Přímá opora žádná. Pokusy o vytvoření hiearchii byly a jsou. A rozhodně nelze říct, že by se kdy nějak rozšířily, nebo přetrvaly. Že si některý vládnoucí režimy na „svym“ území silou prosazujou svoje… to neni otázka věrouky, ale pozice síly.

      Ale jo, mezi muslimama, stejne jako mezi „zápaďákama“, platí, že myšlení je namahavý, takže když něco řekne blabla ibn blabla ibn blabla, tak to prostě odkejvem, prstem sice nehnem, protože to je taky namahavý, ale souhlasíme. A když jsme navíc nemyslící fanatik, tak klidně i konáme; páníček nás za to pochválí.
      Stejně jako tady kdekdo odkejve, a nebo i fanaticky razí, cokoli řekne McCain, Halík, agent Bureš, … dosaďte si pode svýho gusta.

      • Nerevar

        Pak je ovšem přinejmenším pošetilé stavět do protikladu muslimskou a křesťanskou poslušnost; jedni i druzí většinou rádi nechávají rozhodování na jiných.

        • Matěj

          Jedni k tomu maj vetsi sklony, druhy mensi. U krestanu se hned na zacatku veci chytli vykladaci, co zavedli striktni strukturu. Zmekcovani, popr. plny odvrhavani striktnich struktur delali ty, co se od toho postupne odstepovali. Puvodnimu proudu to vydrzelo do dneska.
          V islamu ty tendence celou dobu zustavaaj leda ve stadiu lokalnich pokusu.

          Ale, jo, nebude to ani tak o zakladni knize (obe religie se beztak az tak moc nelisej), jako o nature lidi, co se kolem toho motaj: Bilej zapad rad tvori striktni struktury, Bilej vychod dela volny a Snedej vychod volny az zadny.. Dalnej vychod to samy. Cim striktnejsi struktura, tim neotresitelnejsi pozice vykladacu, co se dostali k vrcholu.

          To se i projevuje v neustaly snaze typickyho zapadaka hledat struktury, a tim i jediny pravy vyklady, i tam, kde nejsou. Osobne to povazuju za formu lenosti myslet – idee jsou obsahly, se spoustou jinotaju, naznaku, konotaci a neprobadanejch mist, zatimco interpretace kdejakyho vykladace je povetsine sice mylna, zato vsak kratka a uderna, takze se kdejakej blb razem muze cejtit chytre, ze umi odpapouskovat dve tri vety, ktery prej jako shrnujou veskerou moudrost. A spousta jemu podobnejch mu to zere.

          • Nerevar

            Až do císaře Konstantina bylo křesťanství více-méně v oposici k mainstreamu. Vámi zmíněné „změkčování“ nebylo většinou nic jiného než obyčejný fundamentalismus – počínaje Wycliffem, přes Jana Želivského až k Oliveru Cromwellovi (George Bush junior, americký „nativismus“ a podobná zvěrstva jsou jen jiné projevy stejného fundamentalismu). Dnešní katolicismus se nedá srovnávat s bájemi Aloise Jiráska (a Otakara Vávry). O fundamentalismu muslimském se asi není třeba více šířit. Snahy o teokratické uspořádání státu jsou v islámu viditelné už zdaleka, V křesťanství nevím o jiné teokracii (vláda duchovních) než je stát Vatikán.

            Opravte mne, pokud se mýlím.

            • Matěj

              Prvnich par stoleti se taky o zadnym krestanskym svete neda mluvit. Jak se to dostalo ke slovu, zacalo to tvorit mocenskou strukturu. Pod trhanim se tady pak mam na mysli zejmena predchudce ruznejch cirkvi Armenskejch, Gruzinskejch, Syrkejch, Koptskej, Byzanc, s naslednou transformaci ruskoyho pravoslavi a spousty dalsich, vcetne tech zaniklejch/ansimilovanejch. Cili vpodstate vsechno co dnes tvori „vychod“. Proc se taky trhaly, ze? Videli to jinak. Klidne to muzete brat tak, ze „vychod“ ma tendenci pracovat na podstatne jemnejsich urovnich, nez je primej, tupej befel, jako tady.

              Drobeni se pozdejsi, ergo ruzny zdejsi reformace, uz jsou jenom takovy maly lokalni prerozdelovani si moci, sem tam nejaka naivni snaha o napravu. Myslenim porad „zapad“

              Jedinej fundamentalismus v islamu jsou defacto wahhabiti, presnej analog Lutheranstvi – odvrhneme nakupenou tradici, a budeme si vsechno vykladat po svym, a nase odpurce vyrezeme. A jo, Luteranstvi se pak v nejaky podobe velice dobre uchytilo za oceanem. K lizu se dostali za Britsky kolonialni spravy., pred tim slo o marginaly.
              Co se Iranu tyce… ono je to trosku sporny, vcetne toho jak a proc byl „klerus“ pripusten k moci. Stavajici mocensky struktury jsou vicemene jen prekabateny Sahovo struktury, co akorat zmenily retoriku ale jinak vesele pokracujou, jak byly zvykly pred tim. Snahy o „nabozensky silny“ nazory tam nektery maj, jiny jsou smirlivejsi. Ona nejaka masova debilizace se tam kvuli nature lidi dela blbe. Nekdy se jakoze pritvrdi, nekdy povoli. Stejne jako za Saha. Ze jsou medialne vylicovany co nejhur a Saudi co nejlip, ma co do cineni spis s tim, kdo je ci kamarad. Kazdopadne bych se nebal, ze by mi tam za moje reci urezali hlavu, kdezto u Saudu to mam jasny hned na hranicich. O pozici jinovercu na obou mistech nemluve. („Zdejsi“ Iranci obecne souhlasit nebudou, ale ona je to z vetsi casti sorta lidi sdruzujici se kolem radia Fardo, alias Svobodna evropa.)
              Krom toho se ve svete periodicky vyskytujou ruzny „yankee-dzihady“, kde se to bere, napovida uz sam nazev.

              A ona je ostatne vubec otazka, co ma kazdej fundamentalismus spolecnyho s puvodni ideou. Maximalne si ji bere do huby. Ale kdekomu se hodi ukazat na nejakyho medialne vyraznyho vykladace, a smahem vsechno zgeneralizovat na dalsic 2 miliardy lidi od Afriky po Oceanii, levna a ucina metoda, jak se zbavit idee, co by nekomu mohla konkurovat.

              Mimochodem neni bez zajimavosti, ze ruzny „fundamentalismy“ se obevujou predevsim v oblastech, ktery meli, maj, nebo strasne chtej mit pod palcem germani vseho druhu.

              Ostatne, pri slove fundamentalismus mi v hlave vyskocej zejmana ruzny lidsky prava, prava mensin, sireni svobody, dobra a demokracie. To je tak uzasny dogmata…

            • Matěj

              Jinak k reformaci. Wycliff si varil nejakou svoji polivcicku, Hus si z toho prebral jen neco malo a pridal k tomu vlastni, v uprimny snaze napravit nepravosti cirkve, a pak se to prosim pekne rozdelilo: militantni banda milenisty Zelivskyho a skupina kolem Petra Chelcickyho. Nasli by se i dalsi Z toho samyho Wycliffa si jiny brali zase neco jinyho, s jinejma nasledkama. Taky mel svoje vykladace.
              Anglikani sou taky srandovni. Nejdriv se trhli, a pak dlouho rozmejsleli, jeslti jsou na strane staryho Katolictvi, nebo reformace, a tocili se jak korouhvicka. Nakonec se ustalili, ale myslenkova „hloubka“ pricin jejich odtrzeni se z tohojen cisi…

  4. Sam Elles

    Mám důvod domnívat se, že všechna organizovaná náboženství pouze posluhují těm, co jsou u moci. Představitelé „křesťanů“ (tj. Kristovců – následníků Krista, v češtině to svádí odvozovat křesťany od slova křest, v řečtině „baptism“ – proto mimo jiné baptisté, a Adventisté zase od slova Advent, čili příchod – „druhý příchod“ Krista) pochopili záhy, že se svou mocí nad lidmi mohou nejen podporovat stávající mocipány, ale také jim směle konkurovat. A tak se vyvinulo papežské křesťanství.
    Všechno je to podvod a sprostá manipulace. Bohužel tak chytlavá, že jí věří i mnoho jinak inteligentních lidí.

    • Kamil Mudra

      A které moci v současné době posluhuje křesťanství?

    • Kamil Mudra

      Když si takovou zprávu přečtu tak si pomyslím: „Dobře jim tak. Měla s nimi praštit o chodník tak aby si to ještě dlouho pamatovali!“ nezávisle na tom jakého jsou ti lupiči původu. Škoda jen že její zmíněná dovednost není vlastní všem slušným lidem. Potíž je v tom že byla-li by rozšířenou, patrně by jí vládli i domácí útočníci. Je to vlastně podobný problém jako to dovolené/nedovolené ozbrojování.
      Případná povinná výuka v rámci školních osnov by se tedy stala pravděpodobnou výhodou pouze ve střetu s útočníky cizozemského původu ze země která by takovou výuku zavedenou neměla. Ovšem – vzhledem k současné situaci – by mohla být užitečnou (samozřejmě v případě že by se zpětně týkala minimálně aspoň jedné generace).

      • Matěj

        Nooo, neni to tak uplne jednoduchy. Neni boj, jako boj. Sportovni vycvik celkem dobre funguje proti lidem, co toho az tak moc neumej. A vetsina chuliganu toho az tak moc umet nepotrebuje, antoz vetsina obeti se sesype pri samotny pohruzce nasili, pripadne po prvnim uderu. A taky se snazej vybirat lidi, co jim prijdou slaby – tady se ocividne sekli. Proti chlapikum s „nejakym“ vycvikem by mela problem. Proti chlapikum s vojenskym vycvikem a odhodlanim je clovek vpodstate bez sance. Stejne tak se zbranema se taky vsechno kardinalne meni. Kudla je proste svinstvo. A to vynechavam finticky typu: dva borci na scene, a dalsi to jistej zpovzdali, atd.. Vsechno uz tady bylo (ruzne po svete). Kdyz zacne bejt obyvatelstvo „problematicky“, chuligani jsou nuceny pritvrzovat.
        Existuje takovy porekadlo: cena vaseho zdravi a zivota se rovna obsahu vasi penezenky. Ale plne ji docenujou spis lidi, co se nejakym bojem zabejvali a zjistili, ze leccos muze bejt jinak. Boj je vzycky riziko, a majetek je jenom majetek.
        Ale jinak nejaka forma vycviku neni k zahozeni. Naucit se pohybovat, padat, rovnovahu, poznat jaky to je jit k zemi…

        • Kamil Mudra

          Však ono nejde jen o boj. Třeba já jsem natrénované pády z juda poprvé ocenil když jsem po zakopnutí přistál na odpočívadle pod schody bez jediného škrábance nebo modřiny a po druhé při nezvládnutém smyku na motorce. :-)

          • Matěj

            Me povidejte…
            Jinak pro ulici spis razim ucit lidi si vsimat, vyhodnocovat, pouzivat svoji intuici, strach, vyuzivat zrcadlovy plochy, periferni videni, proste udrzovat si prehled o okoli a na nekterejch mistech si dopredu v duchu pripravovat moznou reakci … clovek je pak razem horsi obet. Spousta problemu by taky nebyla, kdyby se lidi odnaucili kvuli kazdy pitomosti hned vyskakovat jak certik z krabicky. Znate to… jeden strci, nebo neco poznamena, druhej se toho hned chytne, zacnou se vzajemne hecovat a skonci to rvackou… uplne zbytecne.

            • Janika

              To je výborná zásada, být stále ve střehu a sledovat, jestli není nablízku nějaký Arab. „Naši“ bílí zloději, kapsáři, úchylové, znásilňovači to s radostí uvítají, že jejich oběti mají v merku hlavně imigranty :-).

              • Matěj

                Nejde ani o to bejt neustale nastartovanej, jako nebejt venku duchem mimo. Zpocatku je to vsechno vedomy a namahavy, ale da se to dotahnout na automatickou, reflexivni uroven – kdy si clovek pri chuzi o necem vklidu premejsli, nebo sni, ale podvedomi funguje a upozornuje ho na zmeny a divny veci v okoli. Ale chce to cas a da to fusku. Nic neni zadarmo.

                A nejde jen o araby. Jde o vsechny.

                A cela logika je v tom, moznej problem videt driv, nez k nemu clovek dojde nadosah – vidim vpredu podivnou skupinku, tak prejdu, nebo neco, a ne ze najednou zjistim, ze jsem obklicenej. Oni jako samozrejme nakonec nekoho oberou, nebo prepadnou, ale proc to musite bejt zrovna vy, ze? Zni to mozna nehezky, ale celej svet nezachranite, ochrante alespon sebe. Neni to sto procentni, ale vase sance to podstatne vylepsi.

                Stejne tak maj lidi takovou tendenci… kdyz nejak intuitivne pocejtej, ze neco neni v poradku, tak to bud potlacej, a nebo v klidu pokracujou dal a premejslej u toho, co by to jako mohlo bejt. A ja proti tomu stavim postup: hned na miste se rozhlidnout a treba i jit jinudy. Klidne i zbytecne, ale co to tenkrat vlastne bylo divne, na to vedome vetsinou prijdou az ex post, pri sepisovani protokolu. Stejne tak zensky mivaj problem se rozhodnout mezi vznitrnim pocitem „ten clovek byl nejakej divnej“ a „poslat ho zfleku do patricnejch mezi by bylo takovy… nevychovany“

                Ale at si kazdej dela co chce. Jakejsi velmi strucnej uvod do tehle veci viz treba Rory Miller, Marc Mac Young, Valerij Krjuckov, a dalsi. Zivotni pristup „nikdo nema pravo mi ublizit, at uz delam, co delam“ mi prijde zcestnej. Hajzly vase prava nezajimaj.

              • Kamil Mudra

                „To je výborná zásada, být stále ve střehu a sledovat, jestli není nablízku nějaký Arab“
                Nějak v mých ani Matějových textech nemohu toho Araba najít. Ale nevylučuji možnost že jsem se přehlédl. Takže, jen pro pořádek, mohla bys nějak upřesnit kde ho zmiňujeme?

  5. tresen

    Nahoře to vlákno už opravdu není únosné, takže k těm matičkám a šroubkům radši tady.
    Pokud vím, že matičky, čudlíky i jiné součástky letadla jsou zkontrolovatelné, takže pomyšlení na spolehlivost předletové kontroly při vstupu do letadla je přece jen něco jiného než modlitbička vyslaná směrem k Stvořiteli.
    Jestliže čtu, že existuje podivná lysá myš zvaná rypoš, která se vyznačuje dlouhověkostí, beru to na vědomí s tím, že když tomu budu chtít věnovat čas a něco peněz, mohu se o tom přesvědčit na vlastní oči. Můj postoj k tomu hlodavci nemá s vírou nic společného, je diktován spíš směsí úvahy o pravděpodobnosti té zprávy a osobní pohodlností.
    Uvěřit v boha anebo v bratrance, který díky dilataci času při výletu k cizí galaxii vůbec nezestárne, což si oboje nemám jak ověřit, ode mne vyžaduje odevzdanost, které při nejlepší vůli nejsem schopna. I to letadlo bych třeba zkontrolovala, ale tady jsem vedle.

  6. test

    Hození několika základních kamenů do stojaté (?), zrcadlové hladiny kalné tůně „‚v‘ vs. ‚V'“

    (Téměř 10 000 slov, které téměř nic nevyřešily. Nebo nic vyřešit nemají? Má to tak být? Pokud ano, nechte „kameny“ v klidu klesnout na dno.)

    1) V této diskuzi přichází v úvahu 3 skupiny lidí:
    a) ti, co víru potřebují (jako „berlu“)
    b) ti, co víru zneužívají (jako „kladivo“)
    c) ti, co trpí za předchozí dvě skupiny.
    (Zjednodušeno „na kost“.)

    2) Svět ve většině případů NENÍ složen z „krystalicky čistého“ ANO nebo NE. Je to nekonečná škála barev množin, které se prolínají a vytváří další množiny s dalšími odstíny a škálami barev, které se navzájem ovlivňují jak horizontálně, tak vertikálně, v čase i prostoru.

    3) Manipulovaní (schizofrenně) a manipulující (asociálně – vypočítavě) si přejí mít svět jednoduchý („jednobarevný“), „čitelný“, „srozumitelný“ – šedivý. Výsledek je ale šedozelená, často krvavá kaše.

    4) Mozek je složen z navzájem se ovlivňujících neuronálních sítí (modulů, „stroječků“). U KAŽDÉHO jedince jde o různý výkon, rozsah a kvalitu JEDNOTLIVÝCH sítí v závislosti na genech, pohlaví, stáří, kondici, dosavadní interakci s okolím … To, co je výstupem, je „souhrn“ výstupů sítí, vědomí a podvědomí. Mozek je jako otisk prstu, nenajdete dva stejné.

    5) Mozek (opět zjednodušeno „na kost“) vytváří rozhodnutí na základě „vědomých“ a „podvědomých“ soudů.
    a) Soudy podvědomé: K rozhodování mozek používá „šablony“ (pro zrychlení a zmenšení náročnosti „výpočtu“ a jako vývojový prvek rozhodování)
    b) Soudy vědomé: Jsou náročné na „výpočet“. Dochází k tzv. „kognitivní disonanci“, se kterou se mnoho lidí z větší či menší části nedokáže vyrovnat. Takové rozhodování ve skutečném i přeneseném významu BOLÍ. Proto se mu MNOHO jedinců, vědomě či nevědomě VYHÝBÁ.

    6) Částečně nebo zcela poškozené nebo nevyvinuté segmenty neuronálních sítí způsobují například neschopnost zpracovat např. sociální zpětnou vazbu (psychopat), nebo naopak mozek „dopočítá“ NĚCO, co ve skutečnosti vůbec není – bůh, „neviditelná ruka trhu“, „hlasy“ (schizofrenie) apod. „Výstup“ mj. ovlivňuje KOMBINACE „přirozenosti“, úchylek, malfunkcí, abnormalit, poškození, oslabení (nemocí, léky, strava …), genetika, vnější či vnitřní „tlaky“ atd.

    7) Mnoho jedinců není schopno nebo ochotno se rozhodovat podle více kritérií a úrovní.

    etc., etc., etc.

    • Janika

      Lituji, ale přes veškerou snahu jsem nepochopila, co chcete svým komentářem sdělit, teste.
      Chcete prokázat, že lidé jsou líní blbci od přírody?
      Tvrdíte, že Vámi uvedená vědecká fakta jsou jedinou možnou pravdou? Proč bych tomu měla věřit? Vy tomu zřejmě věříte, protože jste si to někde přečetl, nastudoval a zapadá to do Vašich přednastavených vzorců. Sám jste si to neověřil, ani nikdo jiný to nepředložil jako prokazatelně vykazatelné, jsou to jen teorie a věříte-li tomu, je to víra.

      • test

        1) Prokázat? Dokázat? Nic.
        2) Příspěvek NENÍ paušálním odsudkem, ale východisko z neužitečných polemik. Že jsou lidé velice často nevzdělaní, nevzdělatelní, fanatičtí a líní? Ano jsou.
        3) Pokud jedince rána kamenem za čtení „nevhodné“ knihy minimálně nepřesvědčí o fyzikálních zákonech, je to dobrý základ pro diagnózu.

        Svět okolo i uvnitř člověka je nekonečná studna empirického vědění.

        Knihy o jiných i sobě samém:
        – především český autor František Koukolík a Jana Drtilová, Jan Keller
        – ze zahraničních autorů např. Sókratés, Niccolo Machiavelli, Konrad Lorenz, Manfred Spitzer atd.

        BTW.
        Největší škody nadělá vizionář a patologický optimista. Patologický pesimista se naproti tomu často vyřadí sám dřív, než způsobí ostatním více škody.

        „Největší zlo, jímž trpí svět, není síla zlých, nýbrž slabost dobrých.“ (Romain Rolland)