Ukrajin musí být hodně

Napsal amp_amp
Přeložil Ladislav Sýkora, převzato odtud.

 Čistě hypoteticky.

Podívejte se, byl jeden národ – ruský. Potom chytré (ne příliš) hlavy začaly hledat jakési regionální rozdíly. A ty opravdu jsou. A tak existuje rozdělení na tři větve: maloruskou, velkoruskou a běloruskou. A co více, rozdělení na tři národy. Bratrského typu. Rusové zůstali Rusy, Malorusové a Bělorusové se stali nerusy. Stali se nerusy hlavně pro usilovné vyhledávání a rozdmýchávání rozdílů. Rozdílů výslovně od Rusů. Jistě, jsou tam výšivky jiných vzorů – dialekt, kuchyně, atp. se liší.

A tak to jsou všechno různé národy. A téma se dále rozvíjelo, každý národ má právo na svůj národní stát. Jak by to jinak bylo možné? Národ je a státu nemá. Musíme mu jej dát. Došlo k rozpadu země. Samosebou odkrojili kus Ruska. Dobrá, ať ho mají, pal to čert.

My jsme, samozřejmě, ten krvavý Mordor. My zkoušíme připomenout, že jsme byli jedním národem. Vyprávíme historii, dokládáme fakty, dokumenty, kronikami. Ale Ukrajinci nechtějí věřit. Kroniky jsou falešné, a jedno vedle druhého dosvědčuje, že jsme národy rozdílnými…

Jaké vznášejí argumenty, jaké důkazy o své odlišnosti dodávají? Jejich důkazy jsou známé, a všichni jich máme plné zuby. Tytéž používali už Poláci na počátku 19. století. Tehdy Poláky srdce bolelo, když se dívali na veliký ukrajinský národ – ani jíst bolem nemohli. Přemýšleli o rozdílnosti Rusů z Maloruska a Rusů z ostatní Rusi dokonce dříve než Ukrajinci samotní. A něco na tom je, ovšem nemáme-li vzít v potaz fakt, že např. sami kozáci se považovali za potomky Chazarů.

Takže jaké důvody? První je – jazyk. Je v něm rozdíl? Je. Jedni říkají achjo, druzí echjo, třetí ojoj. Je to jasné. Různé jazyky, různé národy.

Druhý – oblečení, všední život, kultura. Je tu rozdíl? Ano, je. Vzory na výšivkách jsou jiné. Různé jídlo. Jedni jsou na tlusté, a to je jediná věc, která Tatary nezajímá, a přímořští zase jedí ryby. To Moskvané baští boršč a ještě se krmí kaší. Vypadá to na odlišné národy? Jasně. Jedni si staví chaty, touží po pobytu v lese, druzí ne. Prostě různé národy.

Třetí – historie. Najdeme rozdíl? Ano. Jedni úpěli pod Zlatou hordou nájezdníků, druzí … druzí úpěli pod kde kým. Jasný rozdíl. Tím větší, že Ukrajinci, opírajíce se o naše falešné kroniky, přesvědčivě dokazují, že jsme zřetelně jiné národy. Oni byli Rusínové, Ukrajinci, a my, z části takoví a onací – zkrátka, je tu velký seznam s konečným závěrem: rozdílů je hodně. Prostě různé národy.

Čtvrtý – antropologie, genetika, populární genetika. Nejdříve antropologové poměřovali lebky z mohyl. Některé byly větší, jiné podlouhlé. Vypadá to, no, na rozdíl. A to pobídlo i genetiky. Nejdříve se jim odlišnost nedařilo najít. Ne a ne, sakra, a že se snažili! Naštěstí, pokrok nestojí na místě. Sláva, našli! Odlišnost není velká, ale sláva bohu, je. Ukrajinští Vlastenci (Svidomye), samozřejmě chtěli dokázat, že je kolosální. Jen číselka nechtějí zveřejnit, cifřičky se nedají ohýbat. Ale co – našli rozdílnost? Našli! Tak co… A tím pádem jsme jiné národy.

A to je v principu vše. Je tu ještě mentalita, ale jak se v praxi ukazuje, můžeme umístit čistokrevného rusáka do kyselého prostředí, propláchnout mozek, a už radostně skáče s nápisem Moskaly na sloupy! Takže mentalitu raději zavrhneme.

Ukazuje se, že doslova vše je založeno na těchto argumentech. Jazyk, kultura, dějiny, antropogenetika (nehledejte – to je moje slovo). Omlouvám se, pokud jsem něco zapomněl, ale myslím, že na další úvahu to vliv mít nebude.

Zkrátka, Ukrajinci mají za to, že různé národy mají právo na své národní státy. Oni to vědí už dávno. Už když … už když to věděli Poláci. Ne, to bych lhal, Poláci byli první, co je srdce bolelo pro Ukrajince. Jen se domnívali, že ukrajinský národ by měl žít v jejich, polském státě. Rakousko-Uhersko zase mělo za to, že ono samo by bylo ideálním místem pro Ukrajince. Ukrajinofilové 19. století také neměli ambice samostatného státu. Zpočátku. Avšak na začátku 20. století už se jim samostatnosti zachtělo. Bandera se svým stádem Vlastenců (Svidomych) aspoň za tím šel. Co se dá dělat – odlišný národ chce odlišný stát. Chlapíci. Vážím si takové politiky. Oni, Ukrajinci nejsou jako my, šovinisté s velkou zemí. A dokonce nejsou ani jako Američané, kteří nerozdělili své USA na jednotlivé Bananistány. Ukrajinci jsou pokrokovější. Jsou dobří. A co dobří! Jsou prostě nejlepší!

Nu dobrá. Odervali si kousek našeho pod svou državu. No co. Je to škoda, ovšem, jenže – jsme rozdílné národy. V zápalu nadšení jsem procestoval Ukrajinu. Promlouval s Ukrajinci. Inu, Ukrajina je Ukrajina. Lidé jsou různí. Rusů je tam mnoho, je tam také mnoho nerusů. Žijí tam lidé různí. A víte, čeho jsem si všiml? Ukrajinci jsou skutečně jiní. Galičanin se liší od Poltavana, Oděsan od Charkovana, Sumčanin od Zakarpatce. Rozdílné jazyky, kultura, obyčeje, i ty dějiny jsou nějak odlišné – a víte, co jsem pochopil? Jsou to různé národy!

A co tam po antropo-pop-genetice? Všichni jsou jasně rozdílní. Ukazuje se, že na Ukrajině jsou absolutně rozdílné národy! Odlišné ve všem. Ano, možná jsou to národy bratrské, jenže různé. A tak vzniká jiná otázka: Jak sakra, vůbec někdo mohl zapsat všechny ty národy do jednoho ukrajinského? Co je to za hnusný projev velkoukrajinského šovinismu, ptám se? Všechny tyto národy mají právo na svůj jazyk, svou kulturu, a samozřejmě na svůj, oddělený, nezávislý stát. Ano, ano, právě tak, jak prohlašovali ukrajinští nacionalisté – každému národu jeho stát.

Vyvstává otázka, jak rozervat – omlouvám se, jak spravedlivě rozdělit území, nelegálně okupované Ukrajinou, mezi velké národy, sídlící na tomto teritoriu? Odpověď je až nehorázně jednoduchá. Není třeba nic vymýšlet. Všechno už je vymyšleno Polskem, Rakousko-Uherskem, Německem a velikým géniem ukrajinského Svidomismu (Vlastenectví). Je prostě nutné využít jejich způsoby, všechny ty argumenty, slogany, důvody. Stačí okopírovat výsledky ukrajinské geniální mysli. Improvizovat netřeba. Schéma nevymysleli hlupáci, hlupáci mu uvěřili. Nic složitého. Jestli už ze slovanského slova „na okraji“, „u kraje“ (окраина, možno přeložit i jako „příměstský“) vyšpekulovali celý národ a zemi, tak z materiálu, co je k dispozici, si můžete vytvořit třeba pár galaktických impérií.

Hned za prvé – Polesí. Žijí tam Polesáci, Jatvigové, Tuteščinové, i když, samozřejmě, zůstává podezření, že je to příliš mnoho rozdílných národů. Mají svůj vlastní jazyk. Nelze říct, že by to byla ukrajinská mluva. Jakýkoliv rozumný lingvista rychle zaznamená rozdíly. Zejména zainteresovaný lingvista, jako např. rodilý Polesan. Mají své dějiny. „Vzpomínky Polesí“ jsou v kronikách. Jatvižská knížata bojovala s Ruskem. Není to dostatečný důkaz o rozdílnosti národa? Máme k dispozici zatím nevynesený trumf Polesí – mapu Polesí, starší než mapa polské provincie Boplan, kterou Svidomye tak radostně mávají. Nechť žije Národní republika Polesí!

Dále Lemci, Bojci, Rusíni ze Zakarpatska, i oni mají své názvy národů. I malí chtějí svou nezávislost. Po našem .. fuj .. po vašem, po banderovsku. Přikázání Ondreiče pro masy: Každý národ svůj stát!

Galičané. Jenom hluchý by si nevšiml, jak jinou řečí od všech ostatních mluví. Jak by mohly takové rozdíly existovat v jednom národě? Volyňané. Vzpomeňte, jak volyňský Bobrok, spolu s Dmitrijem Donským porazil Mamaje (ze Zlaté hordy) na Kulikově poli. A to v době, kdy zbytek Ukrajinců (připusťme, že existovali), spěchal pod velením Jagellonského Mamajovi na pomoc. Co je to za Ukrajince pocházejícího z Volyně?

A dále. Poltavská gubernie, část Sumské. Tady je vše jasné. Žije tam velký národ, dříve obývající Velkovévodství Mansúrovo. Nic neobvyklého – Mamájovi potomci. Pouvažujte, jak mohou být mansurští Tataři jedním národem s jinými Ukrajinci? No jistě! Je to samostatný veliký národ, hoden svého státu, nebo aspoň malinké Zlaté hordičky. A to jsme zapomněli na tatarský jazyk. Tak ani ti Ukrajinci nemluví všichni stejně… Opravdu, budou muset v Mansúrii učit jiný státní jazyk, tatarský. Jeden národ, jeden jazyk, jedna víra! Ať žije Mansúrie!

Charkované. Je na čase vzpomenout, že to bylo území Moskevské, Ruské ukrajiny. Malorusko s ním sjednotili později. V mnoha zdrojích je zapsáno, jak lidé z Maloruska jezdili na ukrajinu. Jak to nyní může být jedním, jestliže to jsou dvě rozdílná území? Tady můžeme, mimochodem, hledat uloupené jméno i historii. Je očividné, že Ukrajinci ukradli své jméno od Charkovanů, ruských ukrajinských, tzn. pohraničních lidí. Myslím, že to stačí k tomu, dělat si nárok na vlastní, nezávislý národní stát – Pohraničí. A názvem „Ukrajinci“ ať se chochli zadáví. Zloději a okupanti.

A dále… Dále je toho ještě hodně. Chazarsko, Nohajská horda, Gagauzie. Množství národů. Pokud se zadíváme pozorně, nalezneme rozdíly v každé vsi. Když dělit, tak dělit. Ukrajin musí být mnoho.

Doněcko, Luhansko… zde je ovšem bod zlomu. Jsou Rusové, patří k Mordoru. Už se oddělili. Bojují.

Jistě se najdou i pochybující. Jací že my jsme Chazaři, Polovci, Gótové, Záporožci atp.? My jsme přece Ukrajinci. Směji se jejich naivitě. Směji se pochybujícím. Už zapomněli, jak počátkem 20. století naivní Malorusové bečeli, – vždyť my jsme přece Rusové? To je prostě směšné. Je třeba objasnit národům, kdože ve skutečnosti jsou. Copak, zapomněli jste slovo „kořeny“? Perníkem, knutou, dobrým slovem. Po menší chazarizaci sami začnou bořit památníky svému nepříteli a ničemovi Svatoslavovi. Tenhleten Kyjev se už prakticky pochazařil. Přinejmenším mocipáni jsou zjevní Chazaři.

Opakuji, nic není třeba vymýšlet. Hlavní je, aby se bez skrupulí, po vzoru Svidomých, hledaly rozdíly. Ukazovat rozdíly a pěstovat je. Svidomismus – to je naše všechno. Stačí bez přemýšlení prostě kopírovat bláboly texty samotných ukrajinských nacionalistů. A to tím více, čím více oni sami zdůrazňují své heslo „Každému národu jeho stát“. Nebudou teď proti? A i kdyby byli, co je nám po tom? Všechny národy mají právo bojovat za svou svobodu. Pryč s ukrajinskými okupanty! Už vidím, jak těžké okovy hetmanismu padnou.

Tak co, národy okupované Ukrajiny, jste připraveni ke svobodě? Ukrajin musí být mnoho!

 

Advertisements

119 comments

  1. Janika

    To je hořký článek, čte se s tísnivým pocitem. Až na jednu větu: „Doněcko, Luhansko… zde je ovšem bod zlomu. Jsou Rusové, patří k Mordoru. Už se oddělili. Bojují.“ Ta je jak záblesk světla.
    Moc děkuji za překlad Same.

  2. Nerevar

    Na Donbase se stále ještě bojuje i za Prahu. Zajímá to snad někoho, když tu každého rozumného člověka přece připravuje o spánek sama existence lidí jako je Miloš Zeman, Andrej Babiš a zejména nzadržitelná záplava nelítostných musulmanů?

    Dobře nám tak.

  3. tresen

    Víte, co mi to připomíná? Národ československý.
    Jestli chcete hledat rozdíly, určitě jich najdete spoustu. Ale když jde o národní identitu a její aktuální prožívání, historická fakta i veškerá další racionální veteš vždycky selhávají. To je pojítko těch dvou příběhů.

  4. Ondřej

    Paneboze, díky za to „vezeni národu“ za Rakouska-Uherska, lepší než si být nuceně s Rusem bratr i když o to dotyčni nestojí a necítí se tak. Ještě štěstí, že to strašné slovo „národ“ lidé kteří žijí v Evropě vnímají jako historický atavismus a nerozděluje se na lidi podle národa a jakési paleolitické fylogenetiky ale podle toho jaký kdo je člověk. A hlavně – namísto pomnnozneho národa, který nemá vlastní myšlení, odpovednost a cest, tak individualni občan ano. Takže národy ruske jeho klony si užijte, jen se bojím, že vážně někdo z Ruska začne po vzoru Ukrajinců zkoumat i nás na Západě. Problém bude že kosmopolitní Frankfurťan či Berlinan nebude chápat na co se ho ten pán jako je autor ptá…Jakým jazykem mluví? Mluví anglicky, nemecky no a co? To mluví miliony lidí co v a Berlíně ani Londýně nikdy nebyli. Co jíme? Pizzu, Schnitzel, Kantonskou kachnu, lamb kadai, bouillabaisse. Jaký jsme národ podle techto jídel? Do čeho se oblékáme? Do levisek, tricek a obleku, zensky minisukni či kostýmu? Jaký jsme národ, když tohle nosí dnes každý?

        • Nerevar

          Omlouvám se, beru zpět. Někdy je opravdu těžké ustát opakované vytrubování oficiálních názorů. (Jak já zamlada nesnášel ruštinu!)

          • Sam Elles

            Přidávám se,. Já sice ruštinu snášel dobře, ale u zvolání SE SOVĚTSKÝM SVAZEM S RUKAMA AŽ NA ZEM jsem se dobře bavil.

          • Ondřej

            Já ji měl naopak rád, i když jsme se jí povinné neučili na fakultě jsme četli originál ruské texty a já jim rozuměl i bez hlubší znalosti ruštiny lépe než náročným textum že staroanglictiny, kde se zkoumal původ slov převzatých z anglosaských futhorku.

    • Kamil Mudra

      „Ještě štěstí, že to strašné slovo „národ“ lidé kteří žijí v Evropě vnímají jako historický atavismus…“
      A co je tak strašného na slovu „národ“? Národy toho či onoho kontinentu, severní nebo jižní, východní či západní, jejich specifika – kroje, zvyky, písně, architektura, životní styl…
      Možná jednou budeme jediným národem Země a kam přijedete, mimo přírody, bude všechno stejné, pestrost se vytratí… Bude to tak lepší? Bude to stát za ten stejný Schnitzel a levisky, svisle i napříč, po celé zeměkouli?

      • Matěj

        Mi prijde, ze pojem „narod“, alespon v ty podobe, jak je tradicne chapanej tady, se spouste lidem nelibi ciste proto, ze k necemu zavazuje. Je tam nejaka tradice, nejakej styl zivota, nejaky hodnoty, nejakej odkaz predku, kterej by me nyst. „Obcan“ si muze vesele zit sam za sebe, o nic a o nikoho se nestarat, zejmena ne o budoucnost, a prejmout kdejakou (pseudo)hodnotu, a (pseudo)normu, kterou mu kdo predhodi, a zrovinka se mu zamlouva (idealne jeste bez premejsleni). A „narod“ by ho v tom omezoval. Ooo jaka nespravedlnost, oooo jaky prikori….

        • MaB

          Definice kolektivní identity není jednoznačná ani jednoduchá, i když národ (z latinského natio = narození) byl koncipován jako množina lidí, kteří mají společné narození, ať už je to příbuzenský vztah, nebo proto, že se narodili na stejném místě – ius sanguinis („právo krve“), ius soli („právo místa“)
          Např. Francie se rozhodla pro pravo místa, což jistě vedlo ke snadnější asimilaci cizích migračních skupin.
          Tato koncepce je i určitou formou universalismu. který spočívá na republikánských hodnotách filozofů, od renesančního humanismu až po osvícenství, kdy se vše točilo kolem lidských práv.
          François Mitterrand tak mohl říci:
          „Jsme Francouzi, naši předkové Keltové, trochu Germáni, trochu románi, trochu Židé, trochu Italové, trochu Španělé, čím dál více Portugalci, kdoví, možná i Poláci a říkám si, jestli nejsme už čím dál více i Arabové“

          Myslím, že výstižně je definován národ jako „syntéza historické kontinuity, solidarity generací a nepřetržitosti kolektivních zájmů.“ tam, kde je minimálně každý druhý původem „od někud“…

          • Matěj

            Nemam uplne rad odvozovani vyznamu od slov. Slova zustavaj po staleti a jejich vyznamy se posouvaj. Takze by to klidn mohlo bejt tak, ze tenkrat kdysi davno byli vsichni (na nebo alespon vetsina) tech, co se nekde narodili vychoavany vicemene k tomu samymu, a nebyl duvod rozdelovat „to co se narodilo“ od „toho, co zije a mysli nejakym zpusobem“. On vliv nejakejch Keltu na dnesni Francii, nebo Cechy je cista nula, antoz proste stihli upadnout v zapomeni.

            K navrhovany definici. Ono bych celkem souhlasil. S tim, ze nejaky spolecny zajmy, v mire vetsi nez maly, musej existovat. Anglosassky „utrhni, co muzes“ je idea individualisticka. Tak jim zbyde tak akorat ten jazyk, misto, a tim to hasne.

            Ale jinak je dobry, ze do ty definice klidne zapadnou i narody krestanu, pravoslavnejch, katoliku, muslimu, osvicencu, atd. – maj mezi sebou spolecnou „rec“, spolecnou minulost, i svoje kolektivni zajmy, ktery do jisty miry hajej. Clovek tech prislusnosti muze mit vic a podle situace si mezi nima vybirat, co se zrovna jevi dulezitejsi. A narod liberalu by byl dobrej leda jako abstraktni konstrukt, protoze maj spolecny jenom to, ze s nikym nic spolecnyho nemaj. Ale konstrukt uzitecnej

      • Ondřej

        Národ je politicko-kulturni konstrukt který není inkluzivni, ale exkluzivní, uzavřený, rigidne žijící svoji minulosti a mnohdy nepřátelsky se vymezující vůči ostatním národům či socio-etnickym okruhům lidí.

        Naproti tomu občan se svými nedělitelnými pravý založenými na individuální jedinečnosti a respektu k jedinci coby jediné svéprávné entitě, tak ten je nadán právy, která pro jakékoli společenství nemají právní obdobu. Jako člověk je nadán lidskými právy, která jej chrání proti zvuli všech kolektivních společenství a jejich správ a instituci (dnes nejčastěji stát, samospráva, dříve to byla i církev, v dobách extrémního nacionalismu i různé matice, občiny, spolky a další INSTITUCE).

        Takže dnes je nadán nejvíce právy jedinec, jedinečná bytost mající jako jediný tvor samostatny, svéprávné názor na základě svého vědomí a svědomí. Žádná kolektivní instituce vlastní mozek ani subjektivní pocity byti, vlastní cítění ani rozum nemá. Proto kdybych měl parafrázovat ono klasické nejdříve je člověk, pak občan, pak dlouho nic, pak rodina a po hodně dlouhodlouhem nic nějaké ty instituce, včetně těch ideologickych a socio-kulturnich konstruktu. Národ byl vždy nebezpečný pro člověka coby jedince, stejně jako stát či jakákoli jiná silová autorita, která měla donucovací mechanismy na základě síly a moci.

        • Matěj

          Ano, narod omezuje jedince v jeho vyjimecnosti. A nezavislej jedinec omezuje narod v jeho soudruznosti. Kazdej at si zvoli, kde chce bejt. priority obou skupin jsou jinde, vzajemne se nemaj rady, a z definice nemaj zadnou potrebu se kdykoli a jakkoli podporovat, nebo si pomahat. Co prezije, to prezije.

        • Matěj

          Ostatne, (neo)iberalove, se vsema svejma pravama, osobnima i lidskejma, rozumem, nezavislosti, atd. v jsou konecnym dusledku nic, nez dalsi nabozenstvi.

          Svatejma knihama jsou Smith, Hayek, Popper, Ayn Rand, a kdesi cosi. Maj i svoje spory, co vsechno vlastne do jejich „kanonu“ patri a co ne. Maj svoji etiku, Maj svoje pojeti co je spravny a co je spatny. Maj svoji epistemiologii. Maj svoje hodnoty a svoje priority. A jsou presvedceny, tedy verej, ze ty jejich se rozumej samy sebou, a tak tak nejak obrazne receno jsou „dany shury“, „takhle se mi to libi, takze takhle je to spravne“. Maj svoje pojeti o fungovani sveta. Maj svoje modly. Maj svoje pravidla. Maj svoje myty. Maj svoje chramy a svatostanky hmotnyho mamonu. Maj i svoje kacire. Maj svoje svaty. Maj svoje vykladace. Maj svoje misie, maj svoje nabozensky valky.

          A vetsina, stejne jako jinde, jenom kouze po povrchu, o svejch „kanonech“ nic moc nevi, a umi odcitovat par „versu“. Ideologie jim nabidla: „mysli na sebe, na nic a nikoho se neohlizej, a dosahnes uspechu. Tak je to spravne. Amen“.

          Jak maly deti: ja chci, ja chcii, ja chciiiiii… MOJE!

          • Janika

            A vetsina, stejne jako jinde, jenom kouze po povrchu“
            No a to je právě jádro pudla. Náboženství neklouže po povrchu, naopak umně vykradlo přirozené lidské zákonitosti, to, co jde až na dřeň lidství, a s těmito nástroji zasahuje lidské bytosti nejhlouběji. To žádný liberalismus či marxismus nedokáže. Už proto bych to vírou nenazývala.

            • Nerevar

              Že náboženství vykrádá – to je jmenovitě u Vás axiom, nebo už dogma?

              (A vlastně čím se liší jedno od druhého?)

                • Nerevar

                  Takže se s Vámi asi nemá cenu přít, když už máte jasno. Škoda.

                  • Janika

                    To je zase genialita, Nerevar :-). Vy se tedy přete, jen když nemáte jasno, a přete se jen s tím, kdo nemá jasno. To jsou věci :-).

            • Matěj

              No a to je právě jádro pudla. Náboženství neklouže po povrchu, naopak umně vykradlo přirozené lidské zákonitosti, to, co jde až na dřeň lidství, a s těmito nástroji zasahuje lidské bytosti nejhlouběji. To žádný liberalismus či marxismus nedokáže. Už proto bych to vírou nenazývala.

              Dovolil bych si to parafrazovat jako: A v tom je jadro pudla, liberalismus umne vykradl prirozene lidske zakonitosti (sobeckost, nenasytnost, netrpelivost), co jde (zejmena v mladi) na dren lidstvi, a s temito nastroji zasahuje do lidske bytosti nejhloubeji. To zadne krestanstvi ci marxismus nedokaze.

              A to samy se da udelat i s marxismem, islamem, dzinismem, vedeckym objektivismem, a co ja vim jeste.

              • Janika

                Ne, tak to myšleno není.

                Lidi si kupují kdeco a nevidí, že taková divná chudoba na světě nebyla.“
                „Chybí na světě víra.“
                „Ty máš snáď ten marxismus,“ řekl bratr.
                „Aha, já vždycky zapomenu“, vzpamatoval jsem se.

                To je Vaculík, Sekyra, citováno po paměti. Četla jsem to poprvé za komunismu a udeřilo mě to plnou silou, to poznání prázdnoty života v tehdejší době. Ono je to tedy pořád horší. Chybí metafyzické oblbování, ta nadstavba, která se starala o lidskou duši. Jestli mi nerozumíte, tak to nechme být :-).

                • Matěj

                  Jo takhleeee. Tak to vam zadny nabozenstvi nepomuze. Jakykoli nabozenstvi, nebo jiny -stvi, -ismus nenabizi nic, nez hodnotovej, etickej sytem, nejaky priority, a jinej pohled k nazirani na svet. Je to vlastne jen metodologie. Muzete si vybrat jakou chcete, muzete je i stridat, ale nedaj vam nic, nez nejaky mantinely.

                  Ale napln zivota a jeho cil si vymejsli a vybira kazdej sam. Ty mantinely jen trochu oriznou z ceho vybirat. Jejich zmena sice muze trochu pomoc, ale samotnej vyber a prace na vybranym je jen na vas.

                  Spousta lidi s tim mela i ma problem, to pozoruju, ale proc s tim maj problem jsem nikdy nechapal. Maj to proste blby, no.

                  Ale pokud bych mel bejt optimista, tak za par let bude velice popularni naplni zivota prosta snaha prezit do druhyho dne… Takze nezoufejte, napln se jednou najde :-)

                  Me ted napada, ze dost mozna prave tahle napln je historicky ta vubec „nejpopularnejsi“ ze vsech. Drzte si klobouky, hit se vraci…

                • Kamil Mudra

                  Prázdnota života? Co to je?
                  Nikdy jsem nic takového nepoznal ani v tehdejší době, ani v té současné. Spíše naopak – většinou jsem žil s pocitem že den má málo hodin. A mám to tak i dnes i když už kroutím sedmou dekádu. To „metafyzické oblbování“ si mohl každý dopřát dle libosti jak tehdy tak i dnes. Ba řekl bych že teď, když máme internet a není kvůli tomu třeba šmejdit po antikvariátech, má každý k dispozici tolik „metafyzického materiálu“ že je spíše problém z výběrem.

                  • Matěj

                    S lidma je to tezky. Kdyz neco delat musej, tak reptaj, ze chtej delat neco jinyho. A kdyz moznost ono cokoli jinyho delat maj, tak se najednou ukaze, ze vlastne nic delat nechtej. Jooo, mit nejakej vysledek, to by se jim libilo. Ale hnout pro to prstem? Pchaaaa, prilis namahavy. Tak bezcilne bloumaj zivotem a hledaj neco bezpracnyho… ty bezpracny „hracky“ a „zazitky“ samozrejme stojej za prd. Ale pevne verej, ze neco „uzasnyho“ se nekde prece valet musi… „Makat“ je sprosty slovo, tak se misto toho „zamestnavaj“.
                    A timhle prismatem videj vsechno okolo – ze se nekdo necim zabejva, to je tak nejak vedlejsi; ale ze neco umi, nebo ma… jeeee, jakto ze prave on a ne ja?

                    • Janika

                      Matěji, zbožštění práce je produktem až novější doby, je to nástroj vlastnických civilizací, jak přimět lid chudý k práci na vrstvu vlastníků. Nic morálního a krásného na tom není. Staří Římané například byli svobodnými lidmi, kteří nepracovali a práce byla věcí otroků. Potěšilo by mě, kdybyste tahle svá rezolutní stanoviska do budoucna trochu lépe uvážil :-).

                    • Ondřej

                      Toto je naprosto přesně, Janiko, je to klasická konzervativní ctnost navíc „vybustrovana“ ideologii reformistickeho kalvinismus, který nejenže práci zbozstil, ale navíc uceni o predestinaci jde proti elementarni humanistické ideji, že jsme si jako lidské bytosti rovni a že žádné „předem dáno“ ani ničí vůle zkrátka není. Proste není nikdo lepší proto, že usilovněji pracuje. A o, může se mít lépe a z pohledu materialistického přesvědčeni může být společnosti vnímán jako úspěšný. Bohužel materialisticke zbožštění práce ( pro národ, lid, společnost) které zakládá i nějakou formu zespolecensteni výsledků této práce je také slepou uličkou. Celé Marxovo učení o základně a nadstavbě redukuje člověka jen na homo consumericus, říká že ideje, kultura a transcendentní hodnoty mají až druhotnou důležitost za ideji plného žaludku. Přitom celé dějiny jsou prodchnuty ideály materiální skromnosti, dominuje touha po vědění, umění a smyslem pro krásu (estetiku). Příkladem budiž takový Diogenes, který žil v sudu a opovrhoval vším majetkem i cílevědomou snahou se jej domoci. Matěj, zda se, vykazuje zásadní omyly v hodnotove hierarchii modernity.

                      Ty pravda částečně narovnává postmodernismus, postmaterialismus a americky psycholog Abraham Maslow razil teorii peti základních potřeb člověka, kde mimo fyziologické potřeby dominují psychologické a citové, dnes by se dalo říci slovy behavioralni psychologie, že daleko více než materiální zajištění, lidé vyžadují inkluzivni společenské začlenění, touhu po seberealizaci a pocitu uznání, svobodném životním stylu, alternativních způsobech života než je jen materiální soutěžení a pocit majetkové nadřazenosti jako projev zasluhovosti, jak by řekl Kalvin, coby společenské odměně uznání a cti.

                    • Ondřej

                      Pardon, Janiko, jsem psal, ale korektor mi tam hodil něco jiného, co zná..:-)

                    • Janika

                      Radši jsem to opravila, korektor dělá zvlášť ve jménech neuvěřitelné patvary :-).

                    • Matěj

                      Ad Janika: Slovo prace bylo mysleny v jinym vyznamu: usili, vlastni usili, vlastni snaha, hnout pro neco prstem, nelenit a neco delat, prilozit ruku k dilu, cinnost, iniciativa, pracovat na sobe… Prislovi typu: bez prace nejsou kolace; a kdo chce sklizet, musi zasit; dosahnout neceho vlastnima silama, vam neco rikaj?
                      Ale znova se opakuju, ano, uznavam, ze spouste lidi je jakakoli vlastni snaha a namaha cizi, a to i v naznaku. Stejne jako predstiraj „praci“ v zamestnani, tak ji „predstiraj“ ve svym zivote. Pak se akorat divej, ze stojej na miste, ale podle staryho zvyku jenom smutne koukaj, kdo jim co nabidne.
                      Za „spravny“ a „moralni“ povazujou, ze by za ne cokoli meli delat ty druhy. To vubec neni jenom o dennim chlebu. To jsou vsechny ty „narky“, ze nase deti ma vychovat skola a kdokoli jinej, jenom ne my. Narky, ze je neco moc dlouhy a slozity, a at mi to nekdo nejak prepapouskuje. To je to, ze z kazdyho clanku je vetsina schopna precist si jenom titulek, mozna perex a posledni tri vety. To je to, ze ohromna spousta ldi jenom tise zavidi vsem, co umej na neco hrat, neco delat, neco vyrobit, neco opravit… a sami se o to nikdy ani nepokusili.

                      A neni uplne dobry zaroven vyzdvihovat „kvality“ starovekyho otrokarskyho systemu a zaroven neco basnit o soucitu a touze po rovnosti.

                    • Janika

                      Ale jo, Matěji, myslel jste to asi jinak, mně spíš vadil ten tón, způsob. Třeba nadávání na nemakačenky, co jsou radši na podpoře, a přitom je tolik „volných míst“ = obchodních zástupců, pojišťováků, různých těch otravů, co přepadají lidi a vnucují jim něco, co nechtějí.
                      A starověký antický svět je považován za kulturní kolébku Evropy, s tím nic nenaděláme.

                    • Matěj

                      Jako volny pokracovani recenyho, kdyz tam nekdo zminil touhu po uznani a realizaci. Chcete se realizovat? Tak o tom prestante mluvit a zacnete (rika se to mu prace na sobe). Chcete uznani od jinejch? Neco pro ne vlastnima silama udelejte, budte uzitecna. V jejich ocich, ne ve svejch. Mozna uspejete, mozna ne. Ale aspon budete mit sanci. Anebo muzete dal snit a cekat na zazrak. Je to tak pohodlnejsi.

                      Ad Kamil, ponekud off-topik. Nekde zminoval, ze je mu prez 70, t.j. povalecna generace. Valecny a povalecny generace jsou nuceny neco obnovovat, a spousta lidi, diky ty nutnosti zjisti, ze se o neco snazit a prilozit ruku dilu neni az tak tezky. Ten navyk si pak nesou celej zivot. Nejsou liny se o neco sami snazit, at uz pro druhy, tak pro sebe. Nemaj problem si zaridit, nemaj problem se naucit, nemaj problem si nastudovat. A typicky ani nemaj problem se podelit. A v dalsich generacich to jde zase do kopru. Reci o vlastni snaze maj spoustu, ale to je asi tak vsechno.

                    • Matěj

                      Janika: lidi na podpore jsem nikde nezminoval, to mi nepodsouvejte. A pokud nepodsouvate, tak jenom davam na vedomi, ze to tak vyzniva. O materialnu tady rec neni.

                      Ale ty zmineny pojistovaci a podobne … jsou presne produktem toho, o cem ted mluvim – vykazovat jakousi jednoduchou, nenamahavou, cinnost, co nikomu neni uzitecna, ale zrovna ted vynasi. Vydelat ty prachy a pak se tvarit, co vsechno jsme v zivote nedokazali. Leckdo jim na ten „uspech“ i skoci, ale prazdnota zustava.

                      Ze vam muj ton vadi, je celkem mozny. Me zase silene vadej lidi, co jenom snej, doufaj, touzej, ale ve skutecnsti jen sedej na zadku s rukama v kline. Tech je tady kolem vetsina. Tak si zahartusim, pak si vzpomenu na Matous 7:6 (kdyz uz se tady probiraly tyhle temata) a jdu pryc. Takze klid, zmizim, jak jsem se obevil.

                      Ze je antika kolebka… jak se to vezme. Je to odkaz nekolika (desitek, set) lidi ty doby. A odkaz dalsich se nedozil. Rekove i Rimani nebyli o moc vic, nez vojaci, co zabirali uzemi, a tahali si od tamtad mozky pro vlastni potrebu. Uplne stejne jako fyzickou silu. Uplne stejne jako remeslnou. Ostatne mam dojem, ze spousta lidi se na antiku rada odkazuje, prave ze by se jim libil navrat toho otroctvi (a oni by u toho samozrejme byli na vrchu).

                  • Janika

                    Kamile, to je děsný… Ty jsi se nikdy nesetkal s pojmy jako metafyzická kulturnost, manipulace, diference bytost-věc, zvěcňování, identita se svým společenstvím…? Nesetkal – ano, nebo ne? Nic o tom nevíš, přestože jsme to léta probírali?
                    Přes tvoje hrdé hlášky jsi zmanipulovaný přímo ukázkově, kdekdo tě opije rohlíkem, iracionálně se nadchneš a máváš praporem za kdeco. Taková je většina lidí, jenže my jsme spolu prošli nějakou školou a proto mi to tvoje naprosté nepochopení, totální ignorování všeho, o čem jsme léta diskutovali, vadí, vytáčí mě, takže averze mezi námi už dosáhla neúnosné míry. Kdybychom spolu neprošli tím, čím jsme prošli, tak bych tě brala s rezervou, jako milého rozumbradu, co je vedle jak ta jedle, ale celkem ničemu to neškodí, i s takovými lidmi se dá pokecat. Bohužel už to zašlo moc daleko…

                    • Kamil Mudra

                      Ou! Matěji nepřidávejte mi léta :-) To že „kroutím sedmou dekádu“ znamená že jsem ještě v ní.

                      Prosím tě, Janiko, co se čertíš? To tě tak rozčílil můj poslední optimistický komentář? Co došlo daleko a kam? No… nemažu ti med kolem pusy ale vždy píšu upřímě co si myslím a domnívám se že i slušnou formou.

                      „Škola kterou jsme spolu prošli“ se třeba mohla jevit školou tobě. Pro mne to byla jedna z mnoha tříd, nepochybně zajímavá a inspirativní ale i když v ní přednášel nesporně dobrý učitel, nebyl první takový kterého jsem v životě potkal. To že si ho dodnes vážím neznamená že ho považuji za jediného na světě. S pojmy které uvádíš a mnoha dalšími jsem se poprvé setkal někdy okolo třiadvacátého roku mého života a právě knihy v nichž se vyskytovaly mne přivedly k moudrým lidem kteří se rovněž stali na dlouho mými učiteli a protože tehdy ještě nebyl internet doporučili mi další knihy – a tak stále dokola. V něčem se s GeoNem (i mezi sebou navzájem) shodovali v jiných věcech zase rozcházeli – jak už to v životě bývá. Nebylo jich mnoho ale i kdyby mne nenaučili ničemu jinému než samostatnému myšlení – tak už i to by bylo dost. I tak mi trvalo dost dlouho než jsem pochopil že tím nejlepším učitelem je život sám, pokud člověk neabsolvuje výuku s klapkami na očích a uších.

                      Jistě že jsem zmanipulovaný a dokonce denodenně „domanipulovávaný“ v každou hodinu kterou prožívám, tak jako každý člověk s otevřenou myslí který se nefixuje na zaběhlá schémata a rozhlíží se okolo sebe se zájmem o to v čem žije, čeho je součástí. A jistě že se někdy třeba i nechám opít rohlíkem. No a co má být? Z každé opilosti se dá vystřízlivět a oba stavy mají něco do sebe. A možná jsem na to i hrdý, protože díky tomu (a mnohému dalšímu) alespoň cítím že žiju a na nic si nehraju.

                      Co se averze týká, pak tě mohu ubezpečit že cítíš pouze tu vlastní. Na mé straně žádná není a s rezervou (tak jako většinu lidí) tě beru už dávno. Chtěla bys snad abych tě uctíval jako bohyni? Neber si to nějak osobně – ale toho se nedočkáš. Takhle nepřistupuji ani k vlastní ženě, přesto že jde o tu nejlepší ženskou jakou jsem za celý život potkal. A když píši „potkal“ tak to myslím doslova a nemyslím tím jen ty se kterými jsem něco měl.

                      Možná bývám „vedle jedle“. Možná že i často, ale mě to nevadí. Je mi mezi jedlemi dobře, nesmrdí mi a nestydím se za ně. Klidně si o nich s každým pokecám a nikomu (tedy ani tobě) jeho buky, duby, lípy… atd. neberu. Naopak – rád se o nich něco dozvím. Nepatřím k těm co pro stromy nevidí les. Kdyby nebyla zima a lesy nebyly ve spánku, doporučil bych ti ať se do něj jdeš na chvíli projít poslechneš si jeho šepot a vyčistíš si hlavu.

                • embecko

                  „Chybí metafyzické oblbování, ta nadstavba, která se starala o lidskou duši. Jestli mi nerozumíte, tak to nechme být :-)“
                  Rozumime :o) jen si nejsme jisti, jestli jde pouze o nadstavbu, anebo jde velkym az rozhodujicim dilem o (prirozeny) kolektivismus.
                  Obcas mne to na Trubce vyhodi na porady typu „Jak se zilo v CCCP v 60. letech“ a musim rici, ze se mi az srdce svira, jake to muselo byt hezke :o)

                  • Matěj

                    K „metafyzickymu oblbovani“ me hlavne napadne otazka, co dotycnej od metafyziky vlastne ocekava.

                    Metafyzika, alias (snaha o) poznavani nehmatatelnyho, muze slouzit bud k nejakymu rozsirovani si obzoru, nachazeni (byt mylnejch) souvislosti, vazeb, co pak maj nejakej dopad na jeho vlastni vnimani sveta, moznosti cim a jak by se moh zabejvat, co by se dalo delat jinak, zmenit, zkusit, jaky hranice zkusit bourat, jaky drzet, atd, atd, atd.

                    Anebo se to pojme jako oblbovani, cili neco sice hezkyho a zabavnyho, ale jinak naprosto neuzitecnyho, hodiciho se akorat k rozptyleni a zabijeni casu. Osobne prilis nechapu, proc by se pak dotycnej metafyzikou mel vubec zabejvat. Ale proti gustu…

                    A pak jeste na svete existuje treti skupina, co mezi vsema proudama metafyziky vehementne hleda akorat ty „spravny“, co potvrzujou a ospravedlnujou jejich vlastni status quo.

                    • zJanika

                      To je omyl, Matěji, metafyzika je normálně takový plevel, který je třeba vymýtit. Jenže není to tak jednoduché. Když už existuje reálná potřeba přinutit! lidi, aby jednali proti své přirozenosti, protože jinak by vlastnická společnost nefungovala!, tak to metafyzické oblbování toto přinucení změkčuje, dělá přijatelnějším. Potom už následuje jen přinucení technickým násilím, bez kudrlinek.

                    • embecko

                      Neplytvejte na mne silami, Mateji, ja vase prispevky cist nebudu. Ale nechci vas ostrakizovat, ani to neni nic osobniho. Pri cteni vasich prispevku se musim prilis soustredit na formu, coz mne namaha a odvadi od obsahu, z podstaty jsem totiz velmi liny clovek a nerad si delam nasili.

                    • Matěj

                      Janika: z vas primo cisi „klasickej“ pristup, ze muj pohled na svet (fuilosofie, vira, metafyzika, hodnoty, etika, ..) je ten jedinej spravnej, shury danej, jedinej prirozenej, rozumi se samo sebou, a neni nutno o nem nijak pochybovat, protoze proto a basta; a jakakoli byt teoreticka moznost, ze by se na svet dalo koukat jinak, je uz z definice spatna, mylna, ne-li primo nebezpecna, a nesmi existovat, protoze proto a basta, a tu jedinou nazveme filosofie/metafyzika/vira/… A kdokoli se k jakymukoli jinymu pohledu hlasi, je pomylenej, zmanipulovanej, a je trba ho napravit, nebo znicit. A kdokoli moznost jakyhokoli jinyho pohledu pripousti… darmo mluvit. Takovejch znam spoustu na vsech koncich spektra, co nicem svym zasaden nepochybujou.

                      Ale delejte si co chcete, Kdykoli v dejinach se tohle nekde premnozilo, tak to nakonec zmizelo i se svejma nositelema. a ty nikdy nechapali, cemu vlastne podlehli, acli o tom byli bytostne presvedceny.

                    • Janika

                      „tu jedinou nazveme filosofie/metafyzika/vira/…“ – jen to ne :-)).
                      No, vynadal jste mi, dobře. A k věci, k tomu, co jsem napsala, nemáte konkrétně nic?

                    • Matěj

                      Tak jsem si aspon za posledni tejden udelal dalsi z mnoha sond do duse okolni populace. Cimz se to vyplatilo.
                      A muzete bejt klidny, moje prospevky tady casem zapadnou, a takze uz nikoho nijak viklat tim nespravnym zpusobem nebudou. Pro me za me je muzete klidne i smazat, abyste meli vetsi klid.

                    • Janika

                      Myslím, že jste byl přínosem, bez ironie. Zklamání je sice oboustranné, ale to tak bývá. Pro mě to bylo Vaše nečekané sklouznutí do vyjetých školometských kolejí jak jsou lidé líní pořádně makat :-). Tak neztrácejte nervy s těmi psychoprofily, snad situaci zvládnete i bez siláckých gest.

                    • Kamil Mudra

                      Za sebe mohu říci, Matěji, že jste mne nezklamal nýbrž přesně naopak. Zpočátku se mi vaše texty jevily poněkud chvástavé a uměle přemoudřelé ale dodatečně jsem dospěl k mínění že máte své myšlenky podložené racionální úvahou a vystavěné na zdravých základech. Rád jsem se s vámi na těchto stránkách potkal a pokud zvažujete svůj odchod z nich, potěšilo by mne kdybyste se přiklonil k setrvání, popřípadě možnost setkávání se na jiných které navštěvujete.

                    • Matěj

                      Kamil: ja si vas casem nekde najdu. Ale jinak „analyticky“ a „nazorovy“ weby sleduju spis okrajove – kazdej autor, pokud rovnou jen neco neopisuje, se driv nebo pozdejc zacne opakovat, cimz jeho prinos postupne mizi; ale je dobry si udrzovat prehled, jak ktera skupina reaguje na „posledni deni“, popr. co novyho kde vzniklo.

                  • Janika

                    Sláva, někdo mi rozumí, klaním se až k zemi, líbám lem roucha, pane :-).

                    Nadstavba je konstruována, aby vyhovovala kolektivismu, aspoň tak jsem to pochopila.

                    Na CCCP hodně vzpomíná Lopatnikov, „Jak jsem šťasten, že jsem mohl žít v té době“. Tak buď je to tak, že člověk pozná, co má, až když to ztratí, nebo jsou vzpomínky na minulost zpravidla přikrášlené.

                    • embecko

                      „Na CCCP hodně vzpomíná Lopatnikov“
                      Soubezne se sentimentalnimi vzpominkami se ovsem objevuji videa „CCCP stat prekupniku- paralelni zivot v 60. letech“.
                      V nadsazce, bonmotu bych rekl, ze dejiny lidstva jsou dejinami boje s nestandardnimi jedinci uvnitr spolecenstvi. Posouzeno z pohledu kolektivismu klidne reknu i nenormalnimi jedninci. To jsou mozna relikty jeste doby zvireci…mozna.
                      Rozhodne ale kazdy z nas velmi dobre citi, ze obecni psychopat se nekdy, v tezkych dobach, muze hodit a ze aby takove lidi shazoval kolektiv ze skaly, neni produktivni. To je druha stranka veci.
                      Ovsem ted co s psychopaty?…Jak rikas, tady musi zasahnout nadstavba a srovnat to do late. Tem „hodnym“ to zas tak nevadi, psychousovi se musi jit tvrde po krku.
                      Tady je odpoved na to, proc zijeme v takovem pruseru: Kapik je jedina formace, ktera vyzaduje psychouse a dokonce je podporuje. Psychousi tu nakonec vsechno prevalcovali a normalnimu se tak zda, ze zije v blazinci.
                      Proto jsem i skepticky vudci budoucnosti Ruska, podle meho koukame na potemkinovu vesnici, za jejiz fasadami buji hrozne veci.

                  • Kamil Mudra

                    „To je omyl, Matěji, metafyzika je normálně takový plevel, který je třeba vymýtit.“

                    No tak se dej do toho mýcení. Zboř všechny chrámy, rozbij sochy, spal obrazy a knihy, vymaž lidem z hlavy všechny básně, písně, chrámovou muziku a báje, mýty, pověsti… ve kterých metafyzika figuruje. Vymaž z historie i současnosti všechny filosofy kteří se kdy zabývali a zabývají myšlenkou že by mohlo být něco co člověka přesahuje.
                    A nezapomeň na současné fyziky kteří zkoumají elementární částice, časoprostor a vytvářejí teorie o mnoha dimenzích, protože to je současná metafyzika jak vyšitá.
                    Až s tím budeš hotová tak se rozhlédni okolo sebe, co ti zbylo po odstranění toho „plevelu“.

                    • MaB

                      Ano, co by zbylo po odstranění toho „plevelu“ ?
                      Jako děti začínáme přeci všichni u metafyziky, od ní se přes morálku dostáváme k logice a končíme u „ùčetnictví“.
                      Bez metafyziky se žít dá, ale jakmile bychom se od ní zcela odvrátili, nezmizelo by s ni i „krásno“ ?
                      Umění by postrádalo duši a filosofie, věda, existovaly by vůbec ?
                      Nebyl by život bez ní také omylem ?

                      „Bez hudby by byl život omylem.“ (Nietzsche)

                    • Janika

                      MaB, ve Vašem případě si zřejmě jen nerozumíme, pokusím se najít nějaký odkaz nebo to sama vysvětlit.

                    • Kamil Mudra

                      Protože mne tam pozval.
                      Protože byl inspirativní.
                      A protože jsem (evidentně na rozdíl od tebe) pochopil že mu jde pouze o odstranění toho pojmu nebo alespoň jeho rozšířeného pokrouceného významu.

                    • Janika

                      Tak to už je ta příslovečná poslední kapka, neskutečné… O odstranění „pojmu“!, a proto o tom psal celé seriály… Ani náhodou, šlo mu o vyloučení obsahu! toho pojmu z hovorů. A o tobě napsal, že jsi blbý jak štoudev. Milý Kamile, lžeš o někom, kdo už se bránit nemůže. Já mohu jediné – zabránit ti v šíření těch lží alespoň tady.

                    • tresen

                      Pokud se pamatuju, tak GeoN hlavně nepřipouštěl metafyziku do svých rozmluv, protože to považoval za ztrátu času.
                      Někomu to mohlo připadat, že všechno, co nesnáší, označí za metafyziku.

                    • Janika

                      Považoval takové rozmluvy za nesmyslné.
                      Na tom mě vždycky fascinovalo, že při dodržování zásady empirické vykazatelnosti (neboli v podstatě mluvit o tom, co sama „vidím“) je možné, aby člověk bez vzdělání rozmlouval se vzdělaným géniem.

                    • hank

                      Hlavním znakem heideggerovců je používání nesrozumitelného jazyka a nelogického pojmového aparátu spolu s tendencí vykazovat oponenty z okruhu připuštěných k zasvěcení. Kdo na tuhle hru nepřistoupí a nevykazuje příslušné známky úcty vůči Mistrovi, tak je zadupán do země jako úplný blb, který si nezaslouží, aby jeho existence vůbec byla brána na vědomí.

                      Jinak samozřejmě máte právo na vlastní pojetí geniality. Stejně tak jako ho mají jiní. A nemusejí se ta pojetí vždy shodovat.

                    • Janika

                      Jenže hanku, GeoN se za filosofa nepovažoval ani náhodou. On to vše prostudoval a kriticky „zavrhl“ jako metafyziku.

                      A samozřejmě, že se s ním nemusíte shodovat, to Vám neberu ani ve snu. Jenže něco jiného by bylo, kdybyste se léta pokoušel s ním komunikovat a víceméně předstíral, že jste na stejné vlně. A to Kamil dělal, protože jinak by se s ním GeoN vůbec nebavil! Rozpory v lecčems, prosím, ale ne v tom hlavním, ústředním motivu – odmítání metafyziky. Vždyť i ten web měl takové motto – První trans-metafyzický web. Přijít tam jako obhájce metafyziky, to vůbec nepřicházelo v úvahu, takový člověk by si tam ani prstíček nestrčil. Takže strávit tam několik let a teď tady psát traktáty na obranu metafyziky, to je co? Jaký charakter, nebo jaká inteligence?

                    • hank

                      GeoN bránil Heideggera do roztrhání těla. Veškerá jeho argumentace proti metafyzice byla vedena z heideggerovských pozic a zásadně s používáním jeho pojmů.

                    • Kamil Mudra

                      „Takže strávit tam několik let a teď tady psát traktáty na obranu metafyziky, to je co? Jaký charakter, nebo jaká inteligence?“
                      Několik let jsem komunikoval s GeoNem na Tribunově webu a že jsem přitom nic nepředstíral bylo myslím zřejmé každému kdo tam chodil, tedy i hankovi. Na svůj web mne Geon pozval někdy až v první polovině ledna 2011 a odešel jsem z něj asi tak po dvou debatách. Nepleteš si náhodou weby?

                    • Ondřej

                      tady si hanku dovolím nesouhlasit. Heidegger byl k metafyzickému pojetí opatrný, pracoval s ní jako se součástí „jsoucna“, tedy přinejmenším…a nevylučoval ji z filosofické diskuse…Naopak, měl jistý despekt k „vědeckosti“ a její exaktnosti…Proč asi budete tušit, prostě proto, že věda nemá a nebude mít nikdy odpovědět na otázku hodnoty lidského života, bytí, příčinindividuálních diskrepancí mezi smyslovým a citovým vnímáním, schopnosti poznání a pochopení….To je snad to nejdůležitější, co věda asi nezodpoví nikdy…

                      MARTIN HEIDEGGER
                      Co je metafyzika?

                      „Filosofie je – z hlediska zdravého lidského rozumu- „převrácený svět“, říká Hegel. Svéráz našeho počínání proto vyžaduje přípravnou poznámku,která vyrůstá z dvojí charakteristiky metafyzického tázání. Předně, každá metafyzická otázka objímá vždy problematiku metafyziky v jejím celku. Každá metafyzická otázka je vždy tento celek sám. Dále, každá metafyzická otázka může být položena pouze tak, že ten, kdo ji klade, je – právě tím, že ji klade – v otázce spoluzahrnut, tzn. on sám je zproblematizován. Z toho vyvozujeme návod: metafyzické tázání musí být kladeno v celku a z bytostné situace lidského pobytu, jenž se táže. Tážeme se zde a nyní, tážeme se kvůli sobě. Náš pobyt – ve společenství badatelů, učitelů a studentů – je určen vědou. Co bytostného se s námi v základu našeho pobytu děje, jestliže se nám věda stala vášní?

                      Obory věd jsou si mnohdy značně vzdáleny. Způsoby, jakými traktují své předměty, se od sebe často zásadně liší. Tato roztříštěná mnohotvárnost disciplín drží dnes pohromadě už jen technickou organizací univerzit a fakult a jednotný význam si zachovává jen praktickým zacílením oborů. Naproti tomu odumřelo zakořenění věd v jejich bytostné půdě.A přece – ve všech vědách, vedeni jejich nejvlastnějším záměrem, se vztahujeme ke jsoucnu samému. Právě z hlediska věd nemá žádný obor přednost před jiným, ani příroda před dějinami, ani naopak.Žádný způsob pojednávání předmětů nevyniká nad jiný. Matematické poznání není přísnější než filologicko-historické. Má pouze charakter„exaktnosti“, která není totéž co přísnost. Vyžadovat exaktnost od historie znamenalo by prohřešovat se vůči ideji specifické přísnosti duchověd. Vztah ke světu, který panuje ve všech vědách jako takových, nechává každou z nich hledat jsoucno samo, aby je vždy podle jeho obsahu ve smyslu „co to je“ a podle jeho způsobu bytí učinila předmětem zevrubného zkoumání a odůvodňujícího určování. Vědy
                      jsou ve své ideji přibližováním se k bytnosti všech věcí“.

                    • hank

                      Ondřej: GeoNův web bohužel zmizel v hlubinách webu (hlavně díky samotnému GeoNovi, který různými způsoby omezoval přístupy na něj těm, kdo jeho genialitu nehodlali pochopit a bezvýhradně mu přisvědčovat), takže už se není kam podívat, abyste se přesvědčil sám.

                      Kromě toho pravděpodobně chtěl nějakým způsobem dosáhnout toho, aby se ta diskuse u něj stala hlavně instrumentem jeho vlastního boje proti „systému“. Proto měl časté konspirativně-paranoidní narážky na své veřejně nikdy nepublikované geniální nápady, jak „jim“ to ukáže, a do té uzavřené části svého webu chtěl zřejmě do diskuse připustit jen ty lidi a myšlenky, které by mohly k úspěchu jeho boje nějak konkrétně přispět.

                    • hank

                      Omlouvám se, špatně jsem hledal… Ale to nic nemění na mém dalším komentáři.

                    • MaB

                      o Je fakt, že mnozí z myslitelů mezi XVIII. a XIX. slol. zavrhovali metafyziku, je jimi vnímána jako nelegitimní odchylka od filozofie, nebo dokonce jako zvrhlá filozofie. Stává se jakýmsi jejím „zlým dvojčetem“, což představuje riziko: filozof může zabloudit do „nesmyslné metafyzické úvahy“, oddělené od zkušenosti.
                      Nicméně mnozí z odpůrců metafyziky jsou ve skutečnosti sami metafyziky. Nejsou totiž v opozici k metafyzice jako takové, ale k určitému pojetí metafyziky. Navrhují, aniž by to nutně připustili, alternativu k té, kterou kritizují. Kant, Nietzsche, Wittgenstein a další – všichni tito lidé metafyziku provozují ! Takže odmítat, ještě neznamená nepraktikovat de facto. :)

                    • Ondřej

                      Myslím, že ne, Janiko. Spíše měl blíže k Descarteovi. Nicméně jisté gnoseologické náznaky naší (ne)schopností subjektivního vnímání poznat (pochopit) vnější svět a příčiny okolních jevů, nejsou většině novodobých filosofů, včetně Heideggera cizí a všichni nakonec čerpají od křesťanských svatých (což je v tomto kontextu poněkud komické) sv. Augustina a Tomáše Akvinského až po guru epistemologie či gnoseologie Kanta …Aby bylo jasno, nejsem vůbec specialista na metafyziku a z filozofie mám jen povrchní znalosti, ale potěšil mi poslední odstavec nejčerstvější reakce paní MaB v tomto vláknu. Aniž bych to předem četl, (až teď když se mi zařadila tato má reakci pod tu její), pak si myslím přesně to samé…

                    • Ondřej

                      zajímavý člověk ten Váš autor těch textů na něž odkazujete. Zajímavý vhled do jeho hodnocení, někdy zbytečně relativizující, jindy mi přijdou příkře fatalistické. V mnoha ohledech má pravdu, resp. ta jeho a jím podávaná vypadá dosti věrohodně….Ovšem můj osobní dojem je takový, že kdybych chtěl pitvat jeho texty slovo od slovíčka patrně bych našel alespoň v některých jeho zevšeobecňujících „důkazonosných“ příkladech poměrně umně vybrané manipulace…Jak říkám, netuším kdo je a neznám jeho názory obecně, takže nejsem kvalifikován jakkoli soudit. Nicméně co je patrné, je to, že je to velice sečtělý člověk co má hodně znalostí z filosofie, ale nejsem si jist jeho výklady resp. jsem v mnoha ohledech skeptický jejich jednoznačným závěrům.

                      Ten kdo je výborný teolog nemusí být dobrý farář, ne proto, že by snad byl špatný student a fakultu prolezl „s milostí Boží“, ale spíše naopak, že je natolik disponovaný citacemi a konstrukty z liturgie svatých, že své kázání seskládá z fragmentů zdánlivě dokazující nezpochybnitelný záměr či vůli „Nejvyššího“, přičemž není ničím jiným než zištnou a mnohdy a zlovolnou vůlí jeho samého…

                    • Janika

                      Děkuji za Vaše slova, Ondřeji.
                      A samozřejmě, že při pitvání se najde vždy, všude a u každého něco, co nesedne. K tomu někam se posunout je lepší hledat naopak místa shody.

                  • Ondřej

                    A mě by docela zajímalo, jak jste tady a u koho vyčetl, „jak reaguje na poslední děni“. Možná u Vás v případě Kamila jde o nějakou telepatickou dedukcí nebo snad předtuchu, ale jestli zde byly nějaké reakce, pak snad spíše na transcendentální či snad přímo pro někoho existenciální fenomény, politologicke fenomény identity, nekdy až histrionske metamorfózy starověkých dogmat do moderní či postmoderní kritiku společnosti a snaha o resuscitaci konzervativní neměnnosti proti dialektickemu historismu, ovlivnovaneho nejen zásadní proměnnou schematismu lidského bytí (už v našem evropskem prostředí nejde nikomu o život, ani o hole přežití, ale o co nejvyssi míru osobního blahobytu, štěstí či spokojenosti se svým vlastním zivotem, jak kdo si tyto pojmy přeloží, záleží na něm), že bych opravdu rád znal, jak jste ty názory „na poslední deni“ a u koho konkrétně z této diskuse vycizeloval. Já se ve své profesi, tak trochu zabyvám podobnými věcmi a moc by mi zajímalo, jak vy to delate, že máte tak jasny výsledek opřený o exaktni výstupy tak rychle hotový…

  5. Matěj

    On je taky menší problém s významem slova „národ“. To v každym koutu chápou poněkud jinak. Jak to tak zatim chápu, tak:

    „Národ“ je většinou chápanej předevšim jazykově a územě.

    „Nacionalité“, „Nation“ a „Volk“ povětšine neznamená o moc víc, než občanství – narodíš se, dostaneš štempl, a tim to hasne. Možná ještě jazyk. Všechno ostatní je už tak nějak navíc.

    Poláciv tom maj jazyk a katolictví.

    Blízkej východ do dneška nechápu, ale mixujou se tam kmeny, víra, a kdesi cosi.

    Ale teď příijde peklo, protože se to zpočátku strašně blbě chápe.
    V ruštině jsou pro národ/národnost dva výrazy: „nácija“ a „naród“. Různý lidi to samozřejmě interpretujou všelijak, občas se to poněkud mixuje, ale základní chápání je, že jsou to dvě různý úrovně: Nácija je něco od předků, místa, jazyka, všechno dohromady a je psaný v občance. Naród je o způsobu života, hodnotách, sounáležitosti. A „gráždanstvo“, alias „občanství“, je čistě legislativa/byrokracie. Ve výsledku může bejt jeden a ten samej člověk etnicky Burjat, po nácii Ukrajinec, a po naródu Rus. Nebo po nácii Čečen, po naródu Rus. Tatar-Rus. Čuvaš-Sibirjak-Rus.
    Etnikum a náciu člověk do vínku dostane, součástí naróda se stává svym myšlenim, hodnotama a jednánim.
    Sranda je, že „naš“ může bejt i cizinec, zejména, když se tam přestěhuje. Pokud hodnotama splývá, je „naš“, je „Russkij“. Němcem, Francouzem, Angličanem, atd. se ani po letech, a se všema razítkama prostě nestanete. Rusem jo (pokud byste o to vůbec stáli, že), byli byste po nácii Čéšskije, po naródu Růsskije. Maj prostě jiný pojetí. Rusko je mnohonacionálnyj naród.
    Když vám někdo náhodou řekne, že „ty tóže naš“, tak to neni anexe, ale prostý uznání vašich lidskejch a hodnotovejch kvalit. Někdo je na to rozdávání „titulů“ samozřejmě přísnější, a některý to rozdávaj skoro na potkání. A stejně tak i pro mnohý z vás by šlo o potupu a urážku nejvěší, že….
    Krom toho se občas používá „rússkij dušój“ pro někdo, kdo je duší Rus, t.j. že má kompatibilní hodnoty, poskytuje nějakou podporu, nebo pomoc, ale narodil se a žije jinde.

    Jsou prostě slova a pojmy, který se nedaj přeložit. Tak na to příště při čtení myslete.

  6. Matěj

    Ještě taková malá poznámka. Lidi strašně rádi souděj realitu v zemi XY podle toho, co řikaj emigranti z tý země. Taky jsem tim trpěl. A pak jsem si při poslechu některejch emigrantů z ČSSR/ČR/SR začal všímat, co oni řikaj o nás, a nakolik to sedí…
    A je tam taková malá potíž. Velká většina lidí ze svý země neodjíždí jen tak. Ono jim to doma vlastně nesedělo. Oni tam úplně nezapadali. A navíc si velice rádi přisazujou. Takže jako poslechnout si jako třeba jo, ale brát to jako bernou minci… no nevim….
    Nejlepší je sledovat a tahat rozumy od lidí co žijou přímo tam, a to v co nejširšim záběru, neomezovat se jen na svojí sociální a názorovou skupinu. (Další nešvar – naše Máňa žije tam a tam, a ona řiká … ona z definice neni reprezentativní vzorek. Stejně tak různý návštěvy u známejch, přibuznejch, známý na fejsbůku, atd. – omezená sociální a názorová skupina)

    Ale chce to umět jazyk, hledat, a spoooooooustu času.

    • Janika

      Velká většina lidí ze svý země neodjíždí jen tak. Ono jim to doma vlastně nesedělo. Oni tam úplně nezapadali. A navíc si velice rádi přisazujou. “ Tak to je poznámka na nobelovku! Když vidím ty podivné existence například z Ukrajiny, z Libye, tak přesně tohle mě podvědomě napadá. Navíc se chtějí zalíbit hostitelům, takže ochotně papouškují kdeco.

      • Matěj

        Ono psychickejch momentu je tam spousta. Treba, ze jedou na misto, kde by trava mela bejt zelenejsi, ale ona az tak zelenejsi neni, tak si pak musi na domov o to vic plivnout, aby si svuj odjezd doopodstatnil. A vracet se je taky blby, protoze by vsem, komu pred odjezdem nadsene vysvetloval, jak se venku bude mit skvele, musel priznat, ze se mejlil.

        A dalsi vec je, ze kazdej emigrant ma sklony si zemi svyho puvodu pamatovat v ty podobe, v jaky z ni odjizdel. Odjezdem ztrati bezprostredni styk s kazdodenni realitou tamejsiho zivota, a dalsi vyvoj v ty zemi uz pak tak nejak nevidi, resp. vidi vicemene uz jen pohledem cizince

        • Ondřej

          Jako potomek českých resp.moravskoslezskych emigrantů musím říci, že co o nich tady říká Matěj je hrubá pausalizace. Už jen to, že emigrant přišel (aspoň ten z komunismu,.Zide,.když to stihli včas před Hitlerem něž začal řádit, tak si s sebou stihli vzít nějaký majetek) do nezname země s nicim, jen s pár osobními věcmi. To se.pak těžko začíná, bez kontaktu, bez jakéhokoli zázemí,.S nedostatečnou znalosti jazyka. Tím se.clovek sociálně propadne na uplné dno. Výsledek je, že když se po revoluci začali tito emigranti vracet, i když značná část z nich se nazpět nikdy trvale nenastehovala, pak takovéto reakce značí nepochopení a neznalost faktu, co vubec emigrace v životě znamená za změnu. Mnohdy se jedná i o skrytou závist.

          Konzervativci říkají, že životní přínos člověka lze nejlépe zhodnotit tak, že se vezme ( v bohatších rodinách) životní bilance co mu předkové odkazali a s čím oni sami začínali, tak v jakém stavu a prosperitě zase oni zanechali svým potomkům.. Jako liberál nemám rád bilancování o kolik sedlák mladý za dobu než jde na vejminek zvetsi grunt anebo mladý co zdědí po otci firmu, v jaké prosperitě a o jakém bohatství ji zase on odevzdává svym potomkům, ale vezmeme-li fakt, že emigrant začínal vždy od nuly a cim se v emigraci stal a co stihl vydělat, jaké sociální a profesni zázemí takový „batuzkar“ nadobyl, pak téměř každý má pozitivní bilanci a vzhledem k tomu, že přepočet jen obyčejného platu co jako emigrant na západu dnes má oproti těm, co zvolili „sice smradek, ale teplicko“, pak ten negativní postoj vcelku i chápu. Nicméně nereflektuje hoře, jakým si každý emigrant z komunismu s sebou přinášel. Jaka traumata prožíval, když utíkal a jaká rizika podstupoval. Že zanechal v totalitě své příbuzné a přátele a že se o ne strachoval, že se nich budou komunisté mstít a že to má on na svědomí. Jeho touha a „sobeckost“ žít svobodně.

      • MaB

        Opravdu se nedá zevšeobecňovat. V podstatě ale platí, že v různých emigračních vlnách odcházeli hlavně lidé odhodlaní, charakterově silní, pracovití a ambiciozní, s pevnou vůlí a vírou, tedy s předpoklady uspět. Našli podminky k tomu, nebo si je byli schopni vytvořit.

        To vidíme u Syřanů, které máme možnost již několik let sledovat:.
        Např. Mohed Altrad, generální ředitel společnosti Altrad, majitel klubu Montpellier Hérault Rugby: se narodil v Syrii, je synem beduína, po dětství v kočovném kmenu, kdy se jako samouk naučil číst a psát, maturoval v Rakka (aktuální bašta IS), do Francie přišel studovat v 18 letech. získal doktorát v oboru počítačových věd, pracoval pro Alcatel a Thomson. V roce 1985 koupil malou firmu na lešení v konkurzu, o třicet let později se jeho společnost stala lídrem ve stavebnictví s obratem 1,6 milliard euros, se 170 filiálkami, zaměstnává 17 000 lidí. Jako vůbec první Francouz ziskal Světovou cenu podnikatel roku 2015.
        Podobnou motivaci a pracovitost můžeme sledovat i dnes u mnoha uprchlíků ze Syrie, kteří si zaslouží obdiv.. Příkladů je příliš na to, abych je zde mohla uvést.

  7. Matěj

    A ještě k Rusku. Resp. k různejm hlasům, že „nám pomůže“, i že !nás zničí“.

    K prvnímu. Rusove maj tradičně silnej sklon k pomáhání. A oni to ve svym pohledu myslej zcela upřímně. Akorát velice dlouho s dětskou naivitou pomáhali i nechtěni, nezváni. Ale oni se poučili. A nehnou prstem pro nikoho, kdo si nezačne pomáhat sám. Chceš pomoct? Tak se nejdřív starej sám.

    K druhýmu. Rusko má ohromnou trpělivost. Ohromnou, ale ne nekonečnou. Když na do něj budete rozmařile a poťouchle šťouchat, tak vás nakonec sežere. Když ho necháte, nechá i ono vás.
    To jen tak, že ve světě pozoruju tendence se porád, dámy prominou, srát na východ, buzerovat, provokovat, a pak jako řeknem „vidíte, my vám to řikali, oni nás napadli“. Velice nebezpečná hra. Ale v zásadě je mi putna, protože výsledek je danej předem.

      • Matěj

        Oooooo, dekuji za poklonu. Ale budu se muset zacit mirnit. To psani zabira strasne casu :-)

        • Kamil Mudra

          Ále, jen pomalu s tím mírněním :-)
          Vaše komentáře si přečtu rád. Jedinou jejich „vadu na kráse“ vidím v tom že nemám čemu oponovat a jak známo: opačný názor je dobrým generátorem diskuse.
          Ale něco přece: osobně doufám že výsledek není daný předem, protože za tou daností vidím směřování k velkému konfliktu, který mnoho lidí zaplatí životem – v horším případě celý (a nejenom) lidský druh. A to mi tedy zrovna moc putna není. :-(

          • Matěj

            Mate moje svoleni je vydat knizne :-)

            Ad konflikt. Budte optimista, i za nejhorsiho scenare nekdo prezije, byt treba jen Eskymaci nebo Krovaci. Slepa vyvojova vetev bude odriznuta, a lidstvo bude vesele pokracovat dal. Akorat tady to budeme mit trosku blby, protoze jak tak pozoruju lidi kolem sebe, mam dojem, ze pod tu slepou vetve spadame. Ale kdo vi….

  8. Sam Elles

    Naši politici jaksi účelově přehlížejí, že od doby násilného převratu na Ukrajině, vyhlášení zákazu ruštiny coby státního jazyka (po silných ohlasech následně odvolaného), a napadení civilního obyvatelstva Donbasu různými podivnými soukromými uskupeními + armády, uteklo do Ruska něco přes milion Ukrajinců.

    • hans

      Pochybuji. Spíš nepřehlížejí, ale radují se. Vždyť čím víc Ukrajinců prchne do Ruska, tím prozápadnější bude zbytek, tím snadnější bude jeho ovládání, tím rychlejší bude ekonomická přestavba (=deindustrializace) země.

      • Sam Elles

        Hm. Nepodezírám je z tak pronikavého myšlení, ale úvaha je to bezesporu zajímavá. :-)

  9. Pingback: Ukrajin musí být hodně | Outsider Media
  10. hank

    Národ je skupina lidí spojených mylnou představou o minulosti a nenávistí ke svým sousedům. (Napsal Ernest Renan, francouzský filosof.)

    • MaB

      To potřebuje uvést na pravou miru, zasadit do kontextu. :)
      Projev E. Renana „Co je to národ?“ na Sorboně (1882) byl často interpretován jako odmítnutí rasového nacionalismu německého stylu.
      Snaží se v něm odlišit rasu a národ. Argumentuje tím, že na rozdíl od ras byly národy vytvořeny na základě dobrovolného spojení jednotlivců se společnou minulostí.
      To, co podle něho utváří národ, není mluvit stejným jazykem nebo příslušnost ke stejné etnografické skupině, ale „společné vytvoření velkých věcí v minulosti a vůle v tom pokračovat i v budoucnu.“
      Podle Ernesta Renana
      „Národ je duše, duchovní princip. Dvě věci, které, po pravdě řečeno, jsou pouze jednou. Jeden z nich je v minulosti, druhý v současnosti. Jedním je společné vlastnictví bohatého dědictví vzpomínek; druhý je aktuální souhlas, touha žít pospolu, vůle pokračovat v udržování dědictví, které jsme obdrželi jako nedělitelné“

      „Člověk není otrokem ani své rasy, ani svého jazyka, ani svého náboženství, ani toku řek, ani směru pohoří…
      Jedno velké seskupení lidí, při smyslech a vřelého srdce, vytváří morální povědomí, které se nazývá národ. „

    • MaB

      Socialista Jean Jaurès řekl:
      „Pro toho, kdo nic nemá, je Vlast jeho jediným majetkem.“
      A celui qui n’a rien, la Patrie est son seul bien. (un Rien a un Bien – „nic“ a „majetek“ se liši jen 1 pismenkem !)
      Podle J.J.
      „Vlast je a nadále bude legitimní jen do té doby, dokud zaručuje individuální právo.
      V den, kdy se najde jediný lidský jedinec mimo ideu vlasti, mimo vyšší záruky jeho práva, jeho svobod, jeho rozvoje, v ten den bude idea vlastii mrtvá. “
      (Socialismus a svoboda, 1898)

      Jean Jaurès se ve své době také několikrát vyjádřil velmi jasně k „idiotskému a nízkému šovinismu“ těch „ubohých vlastenců, kteři pro to, aby milovali a sloužili Francii, potřebují jí dávat přednost. “
      (« chauvinisme imbécile et bas » de ces « misérables patriotes qui, pour aimer et servir la France, ont besoin de la préférer. »

      • hank

        Děkuji, doufal jsem, že se ozvete právě Vy. ;-)
        Aby se to nepletlo: Někteří pozdější komentátoři prohlašovali Renana za antisemitu. Protože jeho dílo pořádně neznám, nemám na to jasný názor; můžete se prosím nějak vyjádřit i k tomu?

        • MaB

          hanku, nechám Ernesta Renana ( 1823 – 1892 , vystudoval teologii, od církve se odvrátil z „intelektuální poctivosti“) odpovědět:

          Dílo má hodnotu ve svém rámu a rámem jakékoliv díla je jeho epocha.

          Je-li doktrína pravdivá, není potřeba se jí bát a pokud je falešná, tak ještě méně, protože padne sama. Ti, kteří mluví o nebezpečných doktrinách by měli vždy dodávat: nebezpečné pro mne.

          Co potřebuje lidstvo, je morálka a víra a ty vystoupí z hlubin lidské přirozenosti, ne z vyšlapané a neplodné cesty oficiálního světa.

          Pravdou je, že neexistuje žádná čistá rasa a zakládat politiku na etnografické analýze je stavět ji na chiméře.

          Nejhorší sociální stát je teokratický stát, stejně jako islamismus a bývalý papežský stát, kde dogma vládnou přímo a absolutně.

          Islám je nerozeznatelné spojení duchovního a světského, je to vláda dogmatu a nejtěžší řetěz, jaký lidstvo kdy nosilo.

          Emancipovat muslimy od jejich náboženství je nejlepší služba, jakou jim je možné prokázat.

          Moje intimní přesvědčení je, že náboženství v budoucnosti bude čistý humanismus, to znamená uctívání všeho, co je lidské, celý život bude uctíván a povznesen na morální hodnotu.

          Škola je skutečná konkurence chrámu.

          Život má cenu, je-li zasvěcen pravdě a dobru.
          Cílem světa je, aby v něm vládl rozum.

          Vše zváženo, kdybych měl začít svůj život znovu a měl právo něco z něj vyškrtnout, tak bych v něm neměnil nic.

          Ernest Renan byl velmi a všestranně vzdělaný, zanechal rozsáhlé dílo, l’Histoire des origines du Christianisme, 8 dílů, l’Histoire du peuple d’Israël, 5 dílů, Études d’Histoire religieuse, des Drames philosophiques, překlady (hebrejština) , L’Histoire comparée des langues sémitiques. la Vie de Jésus, hlavní dílo, kterým vyvolal mimořádnou polemiku a neuvěřitelné množství útoků nebo obran této práce ve Francii a v zahraničí. Papež ho nazval „evropským rouhačem“
          Když psal o společenské neschopnosti semitské rasy, nechápal rasu biologicky, nýbrž kulturně jako etnikum.
          Od rasistů se lišil i tím, že za naději do budoucnosti pokládal míšení a splývání různých ras a věřil, že evropské národy jednou nahradí jediny evropský národ.

      • Ondřej

        Ano, právě proto nacionalisté nabízejí „vlast/národ“ chudým, protože tyto „věci“ jsou jaksi zdarma. Ne sociální byty, nové pracovní příležitosti, hustší síť nemocnic či častější spojení autobusů či vlaků. Je to přesně vějička na ty, co hloupě vymění své individuální zájmy za kolektivní sounáležitost. Takže hmotný prospěch a jejich lidský rozvoj za chiméru. že někam „patří“ a že si „jich někdo váží“. Samozřejmě ne jako Pepy Vopičky nebo Jany Nejezchlebové, ale jako „mocného národa XY“, kterého se jeho sousedé bojí…Ona potřeba vyjádření úcty a respektu, když je člověk denodenně ponižovaný díky svému nízkému sociálnímu postavení, nekvalifikovanosti a nevzdělanosti, je to pak potřeba daleko naléhavěji kompenzovat když ne osobní, pak aspoň kolektivní úctou ke skupině, ke které se oni řadí (národu, dělníkům, zkrátka „obyčejným lidem“ / chraň Pánbůh aby byl někdo neobyčejný, to už by nebyl náš!):

        Je to pro mnohé naléhavější a nutkavější potřeba, více než jídlo, dobré bydlení, volnočasové aktivity, rekreace. Je to tekutý hněv, zloba, že nejsem jako ti druzí, co na to mají (žít si jak já nemohu nejen mít lepší věci, ale závist dnes neprobíhá lepší/horší auto, ale ŽIVOTNÍ STYL) a o kom jsou zároveň přesvědčeni, že mohou za jejich nuzotu.

        Vrchol „brainwashingu“ je pak přesvědčit ty lidi, že (ačkoli jsou mnohdy sami bez práce) že vlastně z nich mají peníze druzí, že na nich vlastně parazitují. Opět nikdy neřeknou že třeba Škoda, Kolben a Daněk mě vykořisťují (neplatí přesčasy, nedávají mi plnohodnotné pracovní smlouvy, ale rotují smlouvy o dílo nebo brigádní úvazky atd.) to se naopak BOJÍ, ale je to nějak všeobecně definovaná skupina lidí, obvykle na základě etnika, náboženství, či třídy. S příchodem postmoderny (i když zárodky toho byly už i dřív) jsou další explicitně jmenovaná skupina, akademičtí vzdělanci s nejvyšší vědomostně-odbornou kapacitou, speciálně humanitní intelektuálové. Takže u oněch manipulovaných skupin obyvatelstva vidíme i nový prvek nenávisti, je to nenávist ke vzdělaným lidem, kteří díky svým vědomostem mohou oponovat demagogům a lhářům a podávat důkazy, že jejich předpoklady resp. smělá prohlášení nejsou vědecky podložena a že jsou bohapustými výmysly a že ti co tomu věří, jsou vlastně hlupáci a omezenci.

        • Janika

          „právě proto nacionalisté nabízejí „vlast/národ“ chudým, protože tyto „věci“ jsou jaksi zdarma. Ne sociální byty, nové pracovní příležitosti, hustší síť nemocnic či častější spojení autobusů či vlaků. Je to přesně vějička na ty, co hloupě vymění své individuální zájmy za kolektivní sounáležitost. Takže hmotný prospěch a jejich lidský rozvoj za chiméru. že někam „patří“ a že si „jich někdo váží“.“

          Tak tohle se Vám hodně povedlo, Ondřeji, přesné.

        • Nerevar

          Asi jsem četl dost nepozorně, ale – s většinou souhlasím. Což mne trochu znepokojuje. Že by další stadium senility?

  11. Pingback: Ukrajin musí být hodně – archiv2k
  12. tresen

    Janiko, díky za odkaz na pozůstatky toho blogu. Našla jsem tam mj. obsáhlou výměnu na téma islámská společnost. Zajímalo by mě, jak by GeoN reagoval na aktuální dění.
    Na oplátku jsem pro vás vydolovala z pozůstatků jiného blogu citát týkající se metafyziky:
    „… metafyzika je o moci … jedněch lidí nad druhými, o zvěcnění jedněch druhými – jinak by to byla jen hromada nesmyslů … vždyť o tom mluvíme už rok. Bez tohoto instrumentálního charakteru by metafyzika skutečně K NIČEMU nebyla, nemá ŽÁDNOU JINOU(!) „CENU“ = z metafyzik si nelze „vybrat“ ale naprosto nic, lze se jí jenom zbavit – pokud to je ovšem možné.“

    • Janika

      Děkuji, tresen. Ten citát je výborný, přesně vystihuje, o co jde. Člověk se vůbec nemusí zahrabávat do filozofických traktátů, tohle je jasné, zřejmé, pochopitelné. Dám to někam jako motto :-).

      Debata o islámské společnosti – to si bohužel nevybavuji. A reakce GeoNa na dnešní dění by mě zajímala nesmírně.
      Jednou psal o davech demolujících ulice v Řecku. Měl z něčeho takového velký strach. Ale zároveň projevoval pro ty demolující velké pochopení, nezavrhoval je. Tehdy jsem ho velmi obdivovala, považuji takový postoj za výraz lidské velikosti. U něho nebylo nic jednoduché, jednostranné.

    • MaB

      „… metafyzika je o moci … jedněch lidí nad druhými, o zvěcnění jedněch druhými – jinak by to byla jen hromada nesmyslů … Bez tohoto instrumentálního charakteru by metafyzika skutečně K NIČEMU nebyla, nemá ŽÁDNOU JINOU(!) „CENU“ = z metafyzik si nelze „vybrat“ ale naprosto nic, lze se jí jenom zbavit – pokud to je ovšem možné.“

      Nevím, co je myšleno pod pojmem „metafyzika“ zde, (odkaz nemohu bohužel otevřít). Jestliže je to šatlatánství všeho druhu, není samozřejmě co dodat.

      Ve filozofii má ale metafyzika v různých dobách a u různých autorů různé významy.
      Velice schematicky se dá říci:
      Při zkoumání reality nelze popírat, že jsou limity, které vědecká či empirická metoda nemůže překonat. Spíše podvědomě (někdy i se znepokojením nebo s rezignací) cítíme, že je něco, co nás přesahuje.
      Metafyzika může být tím, co nám indukcí umožní užitečnou konfrontaci s timto „omezením naší svobody“. Jako krok k transcendenci nám dovoluje uvědomit si a přijmout naši skutečnou existenci. Myslím, že už z tohoto důvodu není možné ani žádoucí se jí „zbavit“.

      Jak lze chápat „filozofickou víru“ ?
      „Když je opravdu osobní, tryskající z nitra, modlitba se nacházi na hranici filozofické myšlenky a stává se filozofií v tom okamžiku, kdy je zrušen veškerý zištný vztah k božstvu“ (Karl Jaspers)

      • Ondřej

        Mám osobní prosbu, když už jsme se právě v tomto vláknu odchýlili od tématu, nemáte nějaký insiderský comment k francouzským prezidentským volbám? Moc by mi Váš pohled zajímal, kdo má za současné konstelace Vaše největší sympatie a naděje na vítězství?

        • MaB

          Pokusím se o to. :)
          Vy možná sledujete pobaveně a s podivem tuto obzvlášť chaotickou a komplikovanou předvolební kampaň à la française, o které i český tisk dost podrobně informuje.
          Já mám občas pocit, že jde o nepříliš zdařilý remake Lidské komedie ve formě soap opery. Protagonisté jsou zatím tři.
          Už ted‘ je jasné, že ve finále bude Marine Le Pen, populistka s politikou levice 60. let, jejímž zářným vzorem je D. Trump. Francouzi si rádi hrají s ohněm.
          François Fillon, osobní přitel V. Putina, který měl po vítězství v republikánských primárních volbách před sebou otevřený bulvár do Elysées, se morálně diskvalifikoval v Penelope gate, ale i přesto zatvrzele pokračuje v kampani. Má za sebou nejsilnější politickou stranu, odsouzenou podporovat ho, protože neexistuje „plán B“. Ve finále se při velkém počtu kandidátů jeho přítomnost tedy nedá vyloučit. Perspektiva duelu Le Pen – Fillon je hrozná a výsledek raději nedomýšlím.
          Kdo má moje největší sympatie ? Za současné konstelace jednoznačně Emmanuel Macron, levicový liberál a jeho sílící hnutí „En marche !“
          Má naději na vítězství ? Zatím je v průzkumech druhý, ale jsou legitimní obavy, že bude terčem masívních ùtoků všech těch, zleva i zprava, kterým hatí plány jeho popularita a rychlý vzestup. Je otázka, zda mu projde nedávná odvážná kvalifikace alžírské kolonizace jako „zločin proti lidství“. Reakce tzv. „patriotů“ na ni je velice prudká, doufejme, že se „En marche !“ nezmění v „En marge !“
          Velmi malou šanci dostat se do finále by měl socialista Benoit Hamon. Čeká se od něho, že se bude držet svých temat, s kterými vyhrál primární volby své strany: nezaměstnanost, krize předměstí, univerzální příjem (k tomu doba ale zjevně ještě nedozrála, těžko se obhajuje i financuje) Na podporu nejednotné a oslabené levice také příliš spoléhat nemůže.

          1 volič ze 2 se ještě nerozhodl, takže teoreticky je možné vše. Francouzi, kteří volali po změně, jsou ale směrem vývoje znechuceni, protože už ted‘ vědí, že ani tentokrát se nebude volit „pro“, ale „proti“.
          Ale co kdyby ? Vlastní kampaň začíná až 17.3.

          • Ondřej

            Moc děkuji MaB, přiznám se, že jsem se tak trochu ptal i ze zištných důvodů, protože jsem si chtěl ověřit, zdali je mé politické myšlení, když nejsem francouzským občanem a nemám osobní zkušenost s vnitřní politikou Francie, jestli je podobné někomu, kdo takovou zkušenost má a jestli se dají tyto postoje abstrahovat z mých zkušeností s německou vnitrostátní politikou, kde jsem zase já insiderem. Takže moc díky, naše politické myšlení i preference jsou více než podobné, v případě těchto nadcházejících voleb dokonce naprosto stejné.

            ještě jednou, moc za Vaši analýzu.

            • MaB

              To mne těší, Ondřeji. Potíž je v tom, že v poslední době se čím dál více do vnitřní politiky států vměšuje hackerství.
              V západních volebních kampaních mají kandidáti nevítané návštěvy na svých servrech a jsou o nich šířeny fámy a pomluvy na sociálních sítích. Cui bono? Je zajímavé, že terčem cyberataků ve Francii je právě ten, kdo momentálně nejvíce znepokojuje Kreml a Washington, Emmanuel Macron. Zbylí dva možní favorité, Le Pen a Fillon, mají blízko k Moskvě, zatímco bývalý ministr hospodářství, průmyslu a financí je rozhodně proevropský. Čili stojí v čele opaku toho, o co se V.Putin, podobně jako CIA, již mnoho let snaží – rozdělit a tím oslabit Evropu. Ale i bez ohledu na to, kdo a proč je za těmito útoky, těžko se jim dá zabránit. Bude záležet na voličích, jak dalece se jimi nechají ovlivnit při svém rozhodování. A to je zatím velká neznámá.

              • Ondřej

                Le Pen a její Národní fronta jezdí do Moskvy jako její německé klony AfD a Strache v Rakousku, po vzoru někdejších komunistů učit se „jak jednotné, na lidskoprávní agendě stojící EU, zakroutit krkem“…Kdyby aspoň jezdili jen za Putinem, ale i když za šaškem a šovinistou Žirinovským, který si navíc říká „liberál“, pak je to už vážně dost okaté a nudné…Člověk si pak vychutná Peskovovo „ujištění“, že Rusko nikdy nezasahovalo a nikdy zasahovat nebude do cizích voleb jako bezesporu ničím nezpochybnitelnou pravdu…V Německu resp. Litvě se objevily zprávy, že vojáci Bundeswehru, co tam jsou teď na cvičení, brutálně znásilnili 15ti letou Litvanku…Cui bono?

                https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/429984-sefka-nemecke-afd-jednala-v-moskve.html

          • Janika

            Připojují se k Ondřejovi a také děkuji, MaB. Vaše postřehy si jistě všichni se zájmem přečtou.
            Mně při tom Vašem popisu přišlo na mysl také srovnání s naším českým panoptikem kandidátů. Řekla bych, že Francie nesrovnatelně vede.

            • MaB

              Janiko, výraz „panoptikum“ je výstižný i pro Francii, charakterových anomálií je v něm požehnaně.

  13. Sam Elles

    „Nestačím se divit, jak všeobsažné nacházím komentáře pod článkem o Ukrajině, článkem vtipným a napsaným s nádhernou nadsázkou.“ – vyjádřil se jeden můj přítel, jemuž jsem poslal odkaz. Pozastavil se nad tím, jak se tu projevuje silné „jáství“ u některých diskutujících. A je jim šuma fuk, co se autor snažil vyjádřit. (Nedalo mi, abych to tu nepoznamenal… S.E. :-))

    • Janika

      Same, sypu si popelnici na hlavu a omlouvám se :-). Když ale ono je to těžké, diskuze často od tématu sklouzne jinam. Pokud to není téma „kdo je větší idiot“ (to tady myslím nebývá, takové to primitivní urážení), tak mně to osobně nevadí. Jako autor máte právo diskuzi pod svým článkem libovolně moderovat, i když bohužel technicky mým prostřednictvím – ráda Vám v tom budu nápomocna a vyhovím Vašim pokynům.

      • Sam Elles

        Janiko, vůbec není třeba se omlouvat. Komentář jsou prostě takové, jaké jsou. Aspoň nejsou urážející a primitivní jako v mnoho jiných diskusích. Jen mě někdy opravdu zaráží, že inteligentní lidé se tak málo drží námětu, který je oslovil. (jak předpokládám – proč by to jinak četli a povídali si tu) A tak jsme společně s přítelem zvažovali otázku AŽ JAKÉ JE TO ŠTĚSTÍ, KDYŽ SI LIDÉ ROZUMĚJÍ – a nepitvají žábu v posluchárně, kde se přednáší o magnetismu :-) )

    • Nerevar

      Pořád můžeme zkusit tu pranepatrnou pravděpodobnost, že text nakonec splní zamýšlený účel. Jen poněkud nezamýšleným způsobem.

    • MaB

      ad S.E.: K takovému, možná jen zdánlivému odchýlení komentářů od tématu – jak známo, vše souvisí se vším, dochazí zpravidla tehdy, když už dané téma bylo vystřidáno novými, takže na něm neparazitují.
      Jsem si ale vědoma, že jde o zneužívání Janičiny benevolence, interpretované (možná mylně) jako tichý souhlas z její strany. Nebudu se proto zlobit, když ty moje smaže. Výhodou ale je, že nikdo není nucen je číst. :)