Demokracie je jako perpetuum mobile
Napsal Sl.Lopatnikov
Překlad Janika, převzatý komentář odtud.
Jakékoliv demokracie je nesmysl. Jako perpetuum mobile.
Navrhuji řešit problém výlučně na osobní úrovni: toužíš po moci – běž a bojuj. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Takže jak?
Jednou se orel ptal havrana: řekni, havrane, jak to, že žiješ na tomto světě tři sta let, a já všeho všudy jen třicet tři let? – To je proto, pane, odpovídá havran, že pijete čerstvou krev, a já jím mršinu. Zamyslel se orel: zkusím to jíst také. Dobrá. Orel letěl s havranem. Spatřili uhynulého koně a spustili se k zemi. Havran začal klovat a pochvaloval si to. Orel klofnul jednou, klofnul podruhé, mávnul křídlem a řekl havranovi: ne, bratře havrane; než se tři sta let živit mršinami, raději se jednou napiji čerstvé krve, a pomáhej mi Bůh!
Pouze při tomto způsobu: nebudeš mít přátele, ale souputníky, kteří tě okamžitě zradí. Zrovna tak ty je. Budeš žít ne s milujícími ženami, ale jen spát s více či méně nákladnými děvkami. Nebudeš mít děti, ale vlčata.
Líbí se ti to – jdi do toho!
Nelíbí se ti to – kašli na vše, starej se o zdraví. Nebo chlastej vodku.
Ostrov Janiky 
Zařadila jsem jako vhodný doplněk k „demokratickým“ orgiím některých komentujících pod předchozím článkem. Někdy je to k nevydržení :-).
Starat se o zdraví (nebo popíjet vodku) – to je skoro stejné jako se živit mršinami. Jinou možnost autor nenabízí?
Netoužím po moci, ale vymiňuji si svoji osobní svobodu. Takže určitě neposlechnu pana Lopatnikova, rozhodně nehodlám jít proti někomu bojovat jen proto, že on patrně spatřuji v boji „za něco“ smysl svého života, já nikoli.
Vaše nepochopení textu je k neuvěření, Ondřeji.
To je možné, že pana Lopatnikova špatně chápu, ovšem odhlédnu-li jeho názoru na emigraci, když nesouhlasíte s režimem, pak jeho postoj k tomu, jestli by se mělo bojovat o moc – nebo se naopak – se na druhé straně výsledku tohoto boje devótně podvolit, nesouhlasím. I když říká se, že ten kdo je nepochopen bývá vina na něm, ne na hlouposti a nedůvtipnosti posluchače, ale jen na neohrabanosti resp. neschopnosti vyjevit svoje mínění natolik jednoznačně, aby bylo pochopeno i těmi intelektuálně slabšími. Je možné, že mezi ně patřím i já, ale pak platí, že pan Lopatnikov bude s tou mocí vždy na štíru, protože jestli nedokáže oslovit masy, pak je odsouzen být podřízen tomu, kdo to v tomto ohledu zvládne lépe.
Z minulé debaty mám pocit, že by neškodilo více tolerance k názorům druhých a elegance ve vyjadřování nesouhlasu s těmi, kdo si dovolili mít názor odlišný :
„Jestliže se svoboda projevu limituje pouze na názory, které nám vyhovují, tak to není svoboda projevu.“
Noam Chomsky
„‚Freedom is the right to tell people what they do not want to hear.“ ( If liberty means anything at all it means the right to tell people what they do not want to hear. )
Georges Orwell
Nic proti eleganci vyjadřování, ale je to pořád jen forma, nikoli obsah. A ten uráží víc, i kdyby byl pozlacený… :-)
Samozřejmě. I pro autory, které citovala MaB, byl obsah těchto jejich sdělení důležitější než forma.
Nicméně soulad pravdivého obsahu s elegantní formou není k zahození.
Pozor ! nejde o „eleganci vyjadřování“, každý se vyjadřuje, jak uzná za vhodné.
Mám na mysli „vyjadřování nesouhlasu“ s odlišným názorem, což není totéž.
Explicitněji: Není nutně blbec ten, kdo uvažuje (vidí určitý problém) jinak než já.
Proto nikoli osobními invektivami, ale argumenty vyvracíme obsah, který nás uráží nebo zlobí.
Ostatně – nezlobí nás někdy právě proto, že je pravdivý ? :)
Však jsem Vám taky nedala žádné minus, MaB, Váš komentář mě přivedl k zamyšlení :-).
Co se týká vyvrácení něčeho argumenty – Vy už jste to někdy zažila? Už jste se někdy setkala s tím, že po bouřlivé debatě někdo ustoupil a řekl „Máte pravdu, přesvědčil jste mě“? Já tedy ne. K Vaší metodě elegantního vyjadřování bych přidala metodu vyloučení z diskuze, zejména těch, co chtějí zjevně jen rejpat a smysluplný hovor narušovat, bez sebemenší snahy o nalézání alespoň shodných momentů.
Ano, a dokonce velmi často (důkazní břemeno u soudu)
Teď zrovna se o to usilovně snaží kandidáti v prezidentských volbách.
Ti budou muset hodně argumentovat, aby odrovnali konkurenty a zároveň přesvědčili i několik milionů voličů. Je až zarážející, do jaké míry republikán François Fillon potvrzuje Lopatnikovo :
„Navrhuji řešit problém výlučně na osobní úrovni: toužíš po moci – běž a bojuj. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. …nebudeš mít přátele, ale souputníky, kteří tě okamžitě zradí“
Na naší ùrovni není cílem někoho přesvědčit o „své pravdě“. Co je zde zajímavé, je ukázat, že neexistuje pravda jediná a společně (nebo každý zvlášť) se nad tím zamyslet. Přičemž by měl platit nepsaný zákon (tolerance), který zakazuje jinou „zbraň“ než argument nebo humor. Ten ale na Vašem blogu není respektován jen vzácně :)
Život není jen ANO nebo pouze NE
Přesto, že fanatici a vizionáři jej takto často staví.
Z textu je cítit „falešné dilema“ (rétorika).
Jednou ve West Vancouveru se jedna ornitoložka podivovala, jak může manuálně pracující emigrant z východní Evropy něco vědět o dlouhověkosti havranovitých.
Kdo byl v té chvíli „orlem“ a kdo „havranem“?
Falešné dilema? Leda jako míra úspěšnosti těch, co se snaží o moc. Jinak ale moc nemůžete trochu jen tak si žít a trochu usilovat o moc, o tu opravdovou.
Proč ne?
Demokracie je mizerný systém správy společnosti.
I ta nejlepší demokracie je desetkrát horší než dobrá diktatura.
Problém ale je v tom, že špatná diktatatura je tisíckrát horší než ta nejhorší demokracie.
A i ta nejlepší diktatura má tendenci zvrhnout se ve špatnou diktaturu a každé se to stalo, nezanikla-li dříve, než se stačila zvrhnout.
A proto mám raději špatnou demokracii než dobrou diktaturu.
Líbilo by se mi, Milane, kdybyste uvedl příklady z praxe těch dobrých-špatných diktatur a demokracií.
Příklady? Nebuďte na Milana zlá, vždyť s příklady se mu jeho vývody zhroutí.
Například příklad: Na jaře 1946 se postavíme na hřeben Hindukúše, v nejvýchodnějším bodě Afghánistánu.
Koukáme na sever a co vidíme? Vidíme do Sovětského svatu, jak tam tádžický pastevec přes týden pase kolchozní ovce, a na vídend se vrátí domů a peskuje syna – cos to přines ze školy za známky, uč se, když se budeš dobře učit, můžež být čím chceš, učitelem, agronomem, ředitelem kolchozu, ministrem nebo poslancem – zrovna jsem takového volil… Zkrátka diktatura, často pokládána za jednu z nejhorších.
Koukáme na jih a co vidíme? Vidíme do Britského impéria, jak tam kašmírský pastevec přes týden pase panské ovce, a na vídend se vrátí domů a peskuje syna – co zlobíš, když se nebudeš řádně chovat, nebudeš moct pást ovce a co budeš dělat? Žebrat? O škole slyšeli, že kdesi ve městě pro panské děti něco takového existuje, ale ne pro pastevce, možnost společenského postupu nula, volby v jejich kraji se nikdy nekonaly ani nevědí, že by něco takového mohlo existovat. Zkrátka vzorová demokracie vedená vzorovou demokratickou stranou, britskými labouristy.
Podle Milana si ovšem rodina z Kašmíru žije tisíckrát lépe a tisíckrát svobodněji než rodina z Tádžikistánu.
V mnoha zemích májí lidé svobodu říci, co chtějí
Demokracie má tu výhodu, že maji svobodu i poté, co to řekli.
A jsou i země, kde co není zakázáno, je povinné.
Záleží na tom, co je pro koho k životu důležité. :)
Demokracie má tu výhodu
Dvě námitky:
1. V naprosté většině zemí označovaných za demokracii to neplatí. Například u vás ve Francii. Jinými slovy, je falešné tvrdit, že demokracie má nějakou vlastnost, když většina demokracií tuto vlastnost nemá.
2. Tato výhoda je naprosto bezcenná a k ničemu.
Můžete to dokázat ? Já takový přiklad neznám.
Nemáte, doufám, na mysli křivé obvinění, apologii zločinu a pod. ?
„2. Tato výhoda je naprosto bezcenná a k ničemu.“
Samozrejme, vsechny takovehle v podstate nasilnicke poucky jsou z podstaty sveho obsahu k nicemu. Pokud mate svobodu rici co chcete, znamena to, ze neni vasemu hlasu naslouchano a je zbytecny a s nim i cela vase spolecenska existence.
Jsou to jen takove plky pro hledajici gymnazisty.
Mluvíte za sebe.
Pro mne osobně je důležité, že tato naše svoboda konkrétně přispěla ke zbavení se Sarkozyho, a to dokonce 2x.
Ale ale, ZBAVIT se produktu svobodne demokraticke volby, to je ale osklive slovicko. A to dokonce 2x.
To je přeci další z výhod demokracie: možnost zbavit se těch, kteří zklamali důvěru nebo se ukázli být jí nehodni.:)
Na dva pokusy dostat se opět na post nejvyšší, byla demokratická odpověď „NON !“
,,, ano, po vyřčení pravdy lze často okusit i „svobodnej a rychlej výběr nový štace“. Nedávno jsme si z toho dělali legraci.
Záhada vyřešena! Už víme, proč Obama nevybombardoval Krym. Chyběly totiž bomby. Ondřej, Tresen a MaB první den v práci u Obamových závodů na podporu a šíření svobody a demokracie:
Embéčko píše:
„Pokud mate svobodu rici co chcete, znamena to, ze neni vasemu hlasu naslouchano a je zbytecny a s nim i cela vase spolecenska existence.“
Znamená to, že když nemáte svobodu říci to, co chcete, platí opak? To jest že je vám nasloucháno, i když říkáte, co nechcete? Vaše společenská existence v takovém případě není zbytečná? Pochybuju, že tomu věříte.
Anebo to znamená, že je vaše společenská existence zbytečná, ať už říkáte, co chcete, anebo říkáte, s čím vnitřně nesouhlasíte, případně mlčíte?
Pokud přijmu premisu, že je má existence zbytečná ať dělám co dělám, i potom dám přednost poměrům, kde říkám, co chci a nezavřou mě za to.
Je ešte aj iná možnosť:
Tvoj hlas je vypočutý vždy, a je zhodnotené, či to, čo hovoríš, je správne a dobré, alebo nie. A podľa toho si odmenený alebo potrestaný.
Takže si môžeš vybrať, čo chceš: Chceš hovoriť do prázdna, alebo chceš byť vypočutý – a niesť následky.