Počátek konce náboženského fanatismu?

Napsal Ladislav Sýkora

Vidíš-li, že je utlačován ten, kdo má málo prostředků, a že násilník odnímá v soudní oblasti soud a spravedlnost, nebuď tou záležitostí ohromen, neboť ten, který je vyšší nežli vysoký, dává pozor, a jsou ti, kdo jsou vysoko nad nimi. Kazatel 5:8 (Překlad Nového světa)

Ano, Bible obsahuje nádherné a moudré pasáže. A ty jsou po staletí používány jako důmyslný nástroj manipulace. Zdá se, že fakta o falešnosti Bible přicházejí v nejméně vhodnou dobu. Zrovna když bychom potřebovali upevnit svou soudržnost křesťanské Evropy proti islámskému tažení. (Byla někdy doba, kdy pravda přišla vhod?) Jsem přesvědčen, že jedině cílevědomým pátráním po skutečných kořenech naší civilizace dokážeme překonat současnou krizi identity. (Ukažte mi v ČR, anebo v kterékoli postsocialistické zemi, politika s vizí, s ideou, za kterou bychom mohli jít, za kterou by stálo za to jít! Ukažte mi takového politika v Evropě.)

Pojďme k základům našeho „křesťanství“. Dnes je zcela průkazné, že neexistoval žádný Ježíš Kristus. Totiž ne v té podobě, v jaké je popsán v Bibli. Jak dokazují spisy z Nag Hammadí, a především dílo jednoho z prvních „křesťanských biskupů“ Hippolyta, skutečný předobraz biblického Krista je pravděpodobně Simon Mág a Buddha. Na tomto základě vznikla bajka o ukřižování Krista, o jeho spasitelské roli a o jeho – jak jinak – židovském původu. Kdo nevěří, ať tam běží: „Vymítání všeho kacířstva“, přeložil: Mgr. Jan Kozák. O zjudaizování původního starověkého gnostického učení rovněž pojednávají další Kozákovy knihy „Křesťané před Kristem“ a „Kořeny indoevropské duchovní tradice“.

Pár mých úvah o důvěryhodnosti biblické zprávy:

Příběh Kaina

Kain zavraždí Ábela. Ze závisti. Jeden z prvních lidí, tak „blízko k dokonalému stvoření“ a už závist, a tak silná, přímo vražedná? Navíc závist kvůli … jednání Boha! Proč záviděl? Protože Hospodin „shlédl příznivě“ na krvavou oběť Ábela a Kainova oběť z rostlinstva mu jaksi dost nevoněla. Jinými slovy – tento podivný judaistický bůh touží po pachu krve. (Je to chtonické božstvo. Křesťané namísto krve pijí víno. Ale to víno symbolizuje krev!)

A „milující Otec“ ví, že bratr chce zavraždit bratra, a klidně čeká, až to dokoná. Nevaruje ani budoucí oběť ani rodiče. A po činu, který nebeský Otec předvídal, se pokrytecky zeptá: kde je tvůj bratr? A navíc zločinec zůstane nepotrestán. Naopak dostane ochranu v podobě znamení, aby ho nikdo nezabil. Kdopak by ho zabíjel, když jsou dle „inspirovaného“ záznamu na světě už jen jeho rodiče? V nejlepším případě sourozenci, o kterých ale zatím není nikde ani slůvko. Vlastně se tu vskrytu říká – zabijte si koho chcete, ale vraha nechte žít. Srovnej dnes tolik propagovaný zákaz trestu smrti i pro největší sviňáky. (Genesis 4:2-16)

Je úžasné, kolik nádherných myšlenek bylo napsáno o Bibli. Jejich autoři se potápějí za vznešenou pravdou v biblickém jezeru Lži. V rabínském falzifikátu, naroubovaném na starověké sbírky lidové moudrosti.

Proto ty staleté snahy o pravou křesťanskou víru nikam nevedly. Jedni křesťané potírali druhé. Tolik mučedníků a následovníků mučedníků, kteří činili mučedníky z jiných! (vzor Kalvín) Jedni, upřímně hledající, a „nalézající“, ovlivňovali druhé. Činili učedníky. Šířila se Víra.      A tak po staletí zůstával mnohý Člověk v naprosté lži, protože se mu tato lež jevila více pravdou než jiná lež. Očekávali Nebe a Konec a Ráj a Zaslíbenou zemi, otročili pánům, podporovali flanďáky, papeže, mnichy a především podporovali svou vírou něčí BYZNYS, KŠEFT. Blahobyt těch, kdo byli za tím a nad tím. (ejhle jak tu na nás vyjukly Dukovy a Kalouskovy restituce) Z mnoha pasáží Bible přímo čiší rabínský nacionalismus a touha ovládnout národy.

Vlastníci krásného velkého vydání Bible Jeruzalémské, o kterou se zasloužili především francouzští dominikáni, mohou nalistovat stranu 805, kde začíná pojednání „Poučné knihy“. Píše se tu:

„Jako poučné knihy bývá označováno pět starozákonních knih: Job, Přísloví, Kazatel, Sírachovec a Kniha Moudrosti; k nim se nepříliš vhodně přičleňují ještě Žalmy a Píseň písní.

Takováto poučná literatura kvetla v celém starověkém Orientu. V Egyptě vznikaly poučné knihy v průběhu celé jeho historie. V Mezopotámii byly sepisovány už od sumerského období přísloví, bajky, básně o utrpení, jež byly přirovnávány k Jobovi. Tato mezopotámská moudrost pronikla i do Kanaánu; v Ras Šamra byly nalezeny akkadsky psané poučné texty. Z prostředí aramejského jazyka pochází Achikarova moudrost, která má asyrský původ a která byly přeložena do celé řady starověkých jazyků. Tato moudrost je mezinárodní. Náboženstvím se zabývá jen málo a odvíjí se na profánní rovině. Osvětluje osud jedinců a nepomáhá si přitom filozofickou úvahou, jak to dělají Řekové, spíše sklízí plody zkušenosti. Je to umění dobře prožívaného života zdůrazněné dobrým vychováním. … Izraelité tuto moudrost znali. (podtrženo mnou) Bible má za to, že vzdává Šalomounově moudrosti nejkrásnější chválu tím, když o ní prohlašuje, že převyšovala moudrost synů Východu i Egypta.“

 

(Český ekumenický překlad z roku 2001:

1 Královská 5:10: Šalomounova moudrost převýšila moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou.

11 Byl moudřejší než všichni lidé, než Étan Ezrachejský a Héman, Kalkol a Darda, synové Machólovi. Jeho jméno bylo proslulé mezi všemi okolními pronárody.

12 Vyslovil tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc a pět.

13 Dovedl také mluvit o stromech, od cedru, který je na Libanónu, až po yzop, který roste na zdi, a dovedl mluvit i o zvířatech, ptácích, plazech a rybách.

14 Šalomounově moudrosti přicházeli naslouchat ze všech národů i ode všech králů země, kteří se o jeho moudrosti doslechli.

Hm. A tento vynikající muž není nikdy a nikde, byť jedinkrát, zmíněn v dějinách okolních národů. Čím to asi bude? Když mu naslouchalo tolik králů a jela za ním královna ze Sáby a bla, bla, BLA, BLA. Jedná se tu o klasické nacionalistické vyvyšování. Podobně Josef, pasáček koz, co předčil veškeré mudrce Egypta a mladí jinoši Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš, co se pro změnu před babylónským králem Nabúkadnésarem ukázali moudřejší, než všichni mudrci babylónští. A ne snad jenom o hodně, nýbrž násobně:

Překlad Ekumenický – Daniel 1:20: Pokud šlo o porozumění moudrosti, které od nich král vyžadoval, shledal, že desetkrát předčí všechny věštce a zaklínače, kteří byli v celém jeho království.

Pavlíkův – Daniel 1:20: a v kterékoli věci moudrosti a chápavosti, již král od nich vyžadoval, je shledal o deset pídí nade všemi písmaři a zaříkávači, kteří byli ve všem jeho království. (Jak by podotkl Leo Rosten, ústy paní Moskowitzové: Kaplan, ustupte o píďu. :-) )

Závěr: Dominikáni v komentářích zcela jasně a velmi správně upozorňují, že různé moudré postřehy byly psány už odedávna. Rabíni pouze tyhle perly posbírali, nainfikovali je judaismem a svým krvavým Jahvem, (do češtiny překládaným tradičně coby Hospodin; nelitoval jsem peněz a zakoupil si zrcadlový překlad hebrejština-čeština, vytvořený vrchním pražským a zemským rabínem Efraimem Sidonem, a i ten, ač v hebrejštině uvádí יהוה, čili JHVH, v češtině píše Hospodin) a postupně je vnutili všem jako svá „Písma“. Později se skupina rabínů – teď už nevím v kterém to století – rozhodli Písma vyhlásit za „Svatá Písma“. A to je geneze „Slova Božího“.

Stručně:

Izraelité tuto moudrost znali. A také si ji přivlastnili, prostě ji opsali a připsali svým lidem. Ať už skutečným anebo ještě častěji – vymyšleným.

Jak uvádí znalec sanskrtu, Mgr. Jan Kozák, ani tu Zemi Zaslíbenou, mlékem a medem oplývající, si nevymysleli sami:

MED v sanskrtu „madhu“ byl v duchovním smyslu označením tzv. SÓMY, čili POZNÁNÍ!

Rabíni zfyzičtili a přisvojili si nejen učení, ale i původní „svatou zemi“ – tj. budhistickou „álaya“ – místo nepřístupné bohu smrti Márovi.

– Mat. 13:31,32 – království nebeské je „zrnem hořčičným“ čili BUDDHOVSTVÍM! (sanskrt „siddhártha“ = hořčice) (Siddhártha Gautáma – neboli Buddha.

Matouš = původní buddhistický partner Spasitelův v maháyánovských evangeliích, v sanskrtu Matis nebo Mahámatis, tj. MYSL, HODNÁ POUČENÍ. 12 apoštolů – původně 12 věčných ctností (aionů) dokonalého Člověka, Krista – Buddhy, který svou láskou zachraňuje lidstvo z utrpení. Amen – napodobenina svaté hlásky óm (vokálová plnost aeioum) yahvá = ze sanskrtu stále se opakující, věčný příběh, evergreen

 

Příběh o potopě

Jak známo, na pokyn milujícího nebeského Otce, biblický Noe údajně postavil Archu, a tak zachránil vše živé před potopou. Tedy přesněji před nebeským milujícím Otcem, který chtěl všechno živé pozabíjet tím, že celou zemi zaplavil vodou. Zachránilo se osm lidí, a zvěř každého druhu, kterou naložili. Noe s nimi nakonec, po necelém roce, přistál u Araratu, který vykoukl z vody – jako nejvyšší hora.

Za zmínku stojí mýtus o Atrachasísovi, předchůdci Utanapištima, předchůdce Noemova.


Hliněná tabulka s textem Atrachasís. Sippar, 17.stol.př.n.l.

Ale zamysleme se spolu, kdyby se to opravdu stalo tak, jak je v Bibli napsáno. Já vím, namítnete, že spousta věřících to bere jen jako poučný příběh. To je pravda. Jenže je tu také spousta věřících, co skálopevně věří, že se to vše doslovně odehrálo „právě tak“.

1) padala těch 40 dní slaná nebo sladká voda? Padala-li sladká, museli být v Arše i žraloci a velryby a tuňáci atd. atd., a to v pěkně velké nádrži. Pokud padala slaná, tak se problémům taky nevyhneme. Sladkovodní ryby by lekly.

2) Jak se dostali klokani z Araratu do Austrálie? A tučňáci s mroži a lachtany to taky neměli úplně snadné dostat se do míst, která jsou jejich domovem. Nemluvě o jihoamerických papoušcích.

3) Pokud byla země cca 8 měsíců pod vodou, musel mít Noe v závěsu mnoho letadlových lodí s krmivem pro zvěř. Nehledě na to, že by těch 8 lidí muselo makat ve dne v noci, aby všechnu zvěř nakrmili a napojili. A vykydali hnůj. Představte si ty kupy! Nevím jak Noe, ale já bych ty největší kusy, slony, buvoly, nosorožce, hrochy a jiné, do patra netahal. Nechal bych je dole. Ale v tom případě to měl s kydáním hnoje obtížnější. Musel ho tahat až pod střechu. A musel by mít i další zásoby na Araratu. Protože než by po 8 měsíční záplavě vyrostlo další rostlinstvo, tak by zase zvěř nemohla pást.

4) Kdysi si mi jeden známý soukromý zemědělec postěžoval, že na poli, které mu po pádu socialismu vrátili, nebyly vůbec žádné žížaly. Jako městskému typu mi ale musel ještě vysvětlit, proč je to špatně. Vylévali jste někdy bazén na zahradu? Anebo byli jste se projít po vydatném dešti? Museli jste se vyhýbat dešťovkám. A teď si představte, že by se celá Země zatopila. Všechny žížaly by dožily. Zachránila by to ta, kterou vzal Noe do Archy? Bez žížal by půda nebyla provzdušněná, chyběl by v ní humus. Bez žížal by nebylo úrody. Bez žížal lidstvo není schopné existence. To soudruzi z Mezopotámie vůbec netušili. A jsme u hmyzu a podobné veledůležité havěti. Pavouci asi odjakživa lovili mouchy. Kdyby ne, byl by průšvih. Co lovili pavouci 8 měsíců? Kde byly mouchy? Termiti? Mravenci a mravenečníci?

5) Jeleni, srnci, sobi, koně – a další a další – mohli 8 měsíců nečinně ležet v nějaké budce a neproběhnout se? Atrofovaly by jim svaly. I kosmonauti ve vesmíru musí cvičit, aby neztratili schopnost se hýbat. Vynalezl Noe běhací pás, kde vodil v přestávkách mezi krmením a kydáním hnoje všechny tyhle běžce, aby se proskotačili?

6) Ararat se tyčí majestátně do výše nějakých 5137m nad mořem. A máme problém. Mount Everest je mnohem vyšší. A nejen on. Je spousta 8 tisícovek. Dokonce ani takový Damavand v blízkém Íránu není nižší než Ararat. Dle íránských záznamů je ve výšce 5671m nad mořem. Podle evropských záznamů je to „jen“ 5610m. Což je pořád o téměř 500m výše než vrchol Araratu. Neudělali soudruzi z Mezopotámie zeměpisnou chybu?

7) Archeologie objevila už mnohem starší civilizace, než se datuje období údajné potopy. A co zápisy na hliněné destičky? Uchovaly se. Nerozmočily se a nerozpadly obrovským tlakem.   Dalo by se uvést ještě mnoho jiných argumentů. Doslovná celosvětová  potopa prostě nikdy lidstvo nesmetla. Amen. Bible byla a je jen nástrojem k ovládání jisté skupiny věřících. Oveček. Urvi a orvi. Pardon Urbi et orbi.

Na závěr přidám ještě citát z pojednání „Psychologie davu“. Autorem je francouzský lékař Gustave Le Bon, žil v letech 1841-1931:

Cit náboženský má velmi prosté charakteristické znaky: zbožňování domněle vyšší bytosti, bázeň před mocí, která se jí přisuzuje, slepé poslouchání jejích rozkazů, neschopnost rozebírat její dogmata, touhu šířit je a tendenci pokládat za nepřátele všechny, kdo ji neuznávají. Ať se takový cit vztahuje k neviditelnému bohu, ke kamenné modle, k hrdinovi nebo politické myšlence, zůstává vždy v podstatě náboženským. Nadpřirozené a zázračné se zde vyskytují ve stejné míře.

Moc slov je těsně spjata s představami, jež slova vyvolávají, a je úplně nezávislá na jejich skutečném významu. Obyčejně jsou nejpůsobivější právě ta slova, jejichž smysl je nejméně vymezený. Takové jsou např. výrazy: demokracie, socialismus, rovnost, svoboda apod.

Čisté a prosté tvrzení bez uvažování a bez důkazů je jedním z nejjistějších prostředků, jde-li o to, aby se nějaká idea ujala v mysli davů. Čím je tvrzení stručnější, čím více je zbaveno jakýchkoliv důkazů a výkladů, tím větší má autoritu. Náboženské knihy a zákoníky všech věků užívaly vždy pouhého tvrzení. Jeho cenu znají velmi dobře státníci, povolaní hájit nějaké politické stanovisko, i průmyslníci, doporučující reklamou svoje výrobky.

Založení nějakého obecného přesvědčení je spojeno s velkými obtížemi. Je-li však již jednou ustáleno, je jeho moc na dlouhou dobu nepřemožitelná. Ať je jakkoliv filozoficky nesprávné, vnucuje se i těm nejosvícenějším duchům. Což nehleděly evropské národy téměř po patnáct století na náboženské legendy, které – zkoumány blíže – jsou právě tak barbarské (myslím barbarské filozoficky. Prakticky stvořily zcela novou civilizaci a po staletí ukazovaly člověku onen kouzelný ráj snu a naděje, kterého již nikdy nepozná.) jako legendy Molochovy, jako na neotřesitelné pravdy? Strašlivá absurdnost legendy o Bohu, který se děsnými mukami mstí na svém synu za neposlušnost jednoho ze svých stvoření, nebyla zaznamenána po celá staletí. I nejmohutnější géniové jako Galilei, Newton, Leibniz, nepomyslili ani jednou na to, že by pravda takových legend mohla být vzata v pochybnost. Nic nedokazuje lépe hypnózu způsobenou obecnými vírami, ale nic také nevystihuje jasněji ubohou omezenost našeho ducha.

Jakmile se v duši davů zakoření nové dogma, inspiruje jejich instituce, jejich umění a jejich chování. Vláda, kterou nad dušemi vykonává, je absolutní: mužové činu myslí jen na jeho uskutečnění, zákonodárci se snaží je používat a filozofové, umělci a literáti se zabývají tím, aby ho předvedli v nejrůznějších formách.

 

A tak dnes máme tisíce nádherných uměleckých děl, opřených o pohádky. Bible obsahuje pohádky o jídlem doplňující se misce, o tom, že Eliáše krmili havrani, že se ovce dívaly na proužky, vyřezané do větviček, a pak rodily pruhované mláďata, o holi, co se proměnila v hada, a pak zase v hůl, o zastavení Slunce, o tom, že tři mládenci přežili v peci ohnivé, … a musel bych psát ještě dlouho, abych všechny ty pohádky připomenul. Je docela pozoruhodné, kolika pohádkám je dospělý člověk ochoten věřit, dokud mu to dává pocit smyslu života.

Mějte se krásně, bavte se pohádkami, ale nevěř tomu, že se staly. Přesto máme pohádky za užitečné. Děti se zábavnou formou naučí:   – neotevírat neznámým lidem, když jsou samy doma /Jezinky/ – nenechat se nalákat podezřelými nabídkami (Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku) – chovat se dobře i ke zvířátkám (Popelka) Nezapomínejme, že jak křesťanství, tak islám vycházejí, a jsou nerozlučně spjaty se „Starým zákonem“, z části přizpůsobeným odkazem předešlého písemnictví, z části výmyslem rabínů. Kdybychom nalezli – a možná jen zveřejnili – původní, ještě nezjudaizované prameny, byly by nejen pro Evropu významným kulturním obohacením.

A počátkem konce nejen muslimského náboženského fanatismu.

Advertisements

63 comments

  1. Janika

    Poutavé zamyšlení, i když ne lehké.
    Kdybychom nalezli původní prameny – není pramenem všech současných náboženství prapůvodní živý mýtus přírodních lidí? Ještě před podobou, do jaké byl kvůli navázanosti na lidskou přirozenost využit a zneužit náboženstvími, před tím než přirozené lidské náboženské cítění dospělo do stádia, kdy „Cit náboženský má velmi prosté charakteristické znaky: zbožňování domněle vyšší bytosti, bázeň před mocí, která se jí přisuzuje, slepé poslouchání jejích rozkazů, neschopnost rozebírat její dogmata, touhu šířit je a tendenci pokládat za nepřátele všechny, kdo ji neuznávají.“

  2. LS

    Chybička se vloudila – nadmořská výška Araratu je 5.137 m :-)

    • Janika

      Omlouvám se, Ladislave, Vy jste mi to psal, ale mně to pak nějak uniklo.
      Opravila jsem to teď, jak to šlo, nějak mě zlobí administrace wordpressu.

  3. Asfalt

    Je to tak. Všichni jsme Mimoni, jinak bychom nemohli udržet společnost. Občas mě ale naštve, když je někdo ještě větší Mimoň než já. Některá mimoňství jsou totiž vyloženě nebezpečná.

      • tresen

        Z Hnízdila jsem tam toho moc nenašla.
        Jinak by se ten autorský text dal úspěšně rozebrat bod po bodu a dobrat se tak zdrojů nepochopení.
        Hlavní nedorozumění je podle mne v tom, že skeptikům a racionalistům jde o to, že je potřeba vědět jak myslet, neboli naučit se používat mozek, ne o diktát, co si kdo má myslet.

        • Janika

          Už jsem pochopila, že nabádání „mysli vlastní hlavou“ znamená „mysli jako já“.
          Jsou to prostě prázdná slova.

          • tresen

            Nabádat někoho, aby myslel vlastní hlavou, je opravdu prázdné úsloví. Je to jako říkat „kráčej vlastníma nohama“. Je to jen o trochu méně pitomé než radit „mysli sousedovou hlavou“.

        • tresen

          Dopouštět se nadsázky je nebezpečné. Pro autora, zvlášť když je to doktor, i pro jeho čtenáře.

          • Janika

            Tresen, nadsázka se myslím používá, když si chce autor dělat legraci z interpretace. Limonádový Joe si střílí nikoliv z Divokého západu jako takového, ale z jeho filmového a literárního ztvárnění. Takže pan Hnízdil by si v tomto případě dělal legraci nikoliv ze zdravotního stavu Zemana, ale z toho, jak je tento zdravotní stav prezentován např.médii. A tak to určitě (jako posměch médiím) nezamýšlel. Prostě Vaše teorie o nadsázce nedává smysl.

        • xyht

          Dobrý den,pana Hnízdila od určité doby nečtu a nejsem si jist zda jím neopovrhuji ,může to být i tím ,že nedosahuji intelektu zdejších pisatelů ..to víte důchodce ….mozkové buňky odumírají…hezký den všem ,díky ,že jste.

  4. MaB

    To je věčné a vděčné, ale i choulostivé tema. Je obzvlášť nutné přistupovat k němu s vědomím, že to, co existuje, jsou rozličné verze reality, které mohou být kontradiktorní. Všechny jsou „efektem komunikace“, ne odrazem objektivní pravdy.
    Víra v Boha se dá chápat jako odmítnutí dokázat jeho existenci. Jak by bylo možné věřit v Boha, kdyby nám někdo dokázal, že je ? Copak věříme, že 2+2=4 ? Ne, protože to víme. Aby bylo možné věřit, musíme mít výběr. A výběr nutně znamená pochybnost.
    Omezení ateisté vědí, že Bůh neexistuje. (Ti neomezení věří, že neexistuje.) Stejně tak bigotní fanatici vědí, že existuje. Diskuse mezi nimi není možná, jako vždy, když na sebe narážejí dvě absolutní jistoty.
    Naproti tomu agnosticismus může vytvořit prostor, kde všichni – věřící i ne-věřící, mohou koexistovat.
    Je to otevřená pozice, podobně i sekularismus (laicita).

    PS: Gustave Le Bon byl originální osobnost, visionář, hostejný k oficiálním teoriím.

    • LS

      Šlo mi spíše o to, ukázat a dokázat, že Bible není věrohodný pramen, za který se často vydává. (Např. pan Netanjahu včera argumentoval u Putina knihou Ester, jako by to byla historicky ověřená pravda)

      • Milan

        Tak například já knihu Ester považuji za plně pravdivou.

          • Milan

            Protože se z té doby zachovala.
            Stejně tak považuji za pravdivého Tacita i Livia…
            Když ještě málo lidí umělo psát, psali obvykle pravdu.

      • MaB

        Není snad potřeba říkat, že pro všechny věřící je Bible autentická, zjevená od Boha, takže univerzálně pravdivá.
        Je chronologie vzniku vesmíru věrohodná?
        Z Bible je jasné, že Bůh první stvořil nebesa a zemi a o nějaký čas později … slunce a měsíc, a ještě později, hvězdy, atd a že kosmos, Země, Slunce, Měsíc … byly vytvořeny v tomto pořadí, asi před 6000 lety.
        Je racionální dnes věřit, že první živou bytostí na Zemi byl náš starý dobrý Adam, který se narodil asi před 5771 lety, jak říká Bible?
        Je ale pro věřící vůbec důležité, že je tato chronologie mimo vědecké i nevědecké chápání, protože každé dítě dnes ví, že to tak není ? Samozřejmě, že ne, protože lidé i ve 21. století nadále bojují za text, který říká takovou nevěrohodnost.
        V tuto chronologii stále věří 2 až 3 miliardy lidí, i když je jich nyní ohromná většina v chudých nebo rozvojových zemích, kde hledání nadpřirozeného a proto nutně lepšího „jinde“ je pochopitelné.
        I když tedy hebrejský text začíná „Kdysi dávno, na počátku stvořil Bůh …“ příběh je tak krásný a magický, že přiláká stovky milionů lidí určitě i za několik dalších staletí.
        Víra starověkého Egypta trvala téměř 4000 let…

    • tresen

      Mám dojem, že takové články nehnou ani s věřícími, ani s ateisty. Ti druzí podobné argumenty nepotřebují, ledaže by si je schraňovali pro případ, že by se s nimi na to téma chtěl pohádat nějaký věřící v internetové diskusi. Jenže proč by to dělal?

  5. Milan

    Takových pohřbů náboženství už bylo…
    A kde jsou ti pohříbavači? Na hřbitově zakopáni. Ale my na nedělní mše chodíme stále. ☺

  6. pařez

    citace: „…Dnes je zcela průkazné, že neexistoval žádný Ježíš Kristus. Totiž ne v té podobě, v jaké je popsán v Bibli…“
    Věčná škoda, že autor článku toto tvrzení nijak nedokládá, když je to tak průkazné. Aneb dogmatizmus v praxi.
    Pokud jde o otázku vlastní historičnosti Ježíše Krista, existují svědectví odpůrců křesťanství, které nepochybují o jeho existenci – především jde o svědectví samotných Židů – Babylonský Talmud, svazek 3, Sanhedrin 43a:
    »V předvečer Pesachu byl pověšen Ješu. Čtyřicet dní před konáním jeho popravy vyšel hlasatel a volal: „Bude ukamenován, protože provozoval čarodějnictví a sváděl Izrael k odpadu od víry. Kdokoli by mohl říci něco k jeho prospěchu, ať předstoupí a promluví na jeho obhajobu.“ Protože však nikdo na jeho obhajobu nevystoupil, byl pověšen v předvečer Pesachu.«
    zdroj: http://www.rozumnavira.cz/apologetika/30-mimobiblicke-zminky-o-kristu-jezis-v-zidovskem-talmudu.html

    Nebo lze uvést svědectví satirika Lukianose ze Samosaty „…v díle „O Peregrinově smrti“ se vysmívá prvotním křesťanům a píše v 11. kap.: „…dosud uctívají toho velkého člověka, který byl v Palestině přibit na kříž za to, že uvedl v život ten nový kult… Jejich první zákonodárce je přesvědčil, že si jsou navzájem bratry, jakmile se zapřou a pominou řecké bohy a budou se klanět tomu svému ukřižovanému mudrci a žít podle jeho přikázání…“
    Lukianos žil v Sýrii, čili nedaleko míst spjatých se životem a smrtí Ježíše Krista, mohl si proto všechno „na místě“ ověřit. Jestliže přesto píše o Kristu jako o historické osobnosti a nemá o tom nejmenší pochybnost, je zřejmé, že o historickou osobnost opravdu šlo. Kdyby v tom byly nějaké nesrovnalosti, Lukianos ve své zaujatosti vůči křesťanům by toto rozhodně neopomenul napsat…“
    zdroj: http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1397

    Lze mi namítnout, že autor článku nezpochybňuje samotnou historičnost Krista, ale to, že tato historičnost odpovídá pojetí Nového zákona a křesťanské tradice. Pak by si ale měl dát práci a říci, jak to podle něj tedy bylo doopravdy. A při té „rekonstrukci“ Kristova života zákonitě dospěje i ke zpochybnění toho, o čem svědčí historická svědectví – že byl ukřižován, tj. na tom kříži zemřel – jinak totiž nevysvětlí přesvědčení prvních křesťanů o zmrtvýchvstání.
    Evangelia totiž na jednu stranu svědčí o událostech, které se v našich životech rozhodně neodehrávají (např. zázraky a zmrtvýchvstání), na druhou stranu ale věrohodně popisují reakce lidí na tyto události – psychologický popis se jeví jako autentický. Pokud někdo začne vyškrtávat z evangelií to „nevěrohodné“, je tato autenticita narušena a výsledek odpovídá výroku : „Je až k neuvěření, čemu všemu jsou ochotni věřit ti, kdo nechtějí věřit v Boha“

    P.S. Pouze na okraj k potopě – beru námitky 1) až 7), ale pokud jde Noemovu archu, tak ji máte tady:
    http://maps.google.cz/maps?f=q&hl=cs&geocode=&q=noe+loc:+Do%C4%9Fubayaz%C4%B1t&ie=UTF8&t=k&lci=lmc:panoramio&ll=39.441446,44.235055&spn=0.005427,0.008014&z=17

    více zde:
    http://www.b-a-n.cz/noemova-archa/noemova-archa-byla-nalezena-pohrbena-ve-vysce-1900-m-nad-morem.html

    • LS

      Argumentovat židovským talmudem je podobné, jako argumentovat Biblí. Připomínáte mi leták svědků Jehovových, který píše, že Bible je pravdivá, protože to sama o sobě tvrdí.
      Lukiana neznám, ale i dnes podobně lidé reagují na výmysly, o kterých věří, že se skutečně staly, protože tomu věří jiní. Ostatně nikde netvrdím, že jakýsi skutečný „předobraz“ umučeného „biblického Krista“ neexistoval. Tj. člověk, kterého pronásledovali a zabili krutým způsobem pro jeho učení. Nemohu pochopitelně citovat všechno, co vyzkoumal Mgr. Kozák a jiní. Proto jsem uvedl pouze názvy jeho knih. Tím umučeným člověkem byl patrně Simon Mág, jenž propagoval východní křesťanství v jeho původní podobě.
      co se týká nálezů Noemovy archy, plátna, na kterém se otiskla Kristova tvář, hřeb z kříže (či kůlu) a jiné podobné švindly různých šizuňků – o tom si myslící člověk musí udělat závěr sám. Předpokládám, že takové zbytky Archy na Araratu dokážou přitáhnout turisty z různých konči… :-) Kšeft je kšeft.
      Podobně sionisté vypsali různé granty, a právě proto (!) v Palestině se nalezly artefakty, které „svědčily“ o „biblické pravdě“. Měly být totiž nalezeny a takto interpretovány. Blíže: profesor Tel-Avivské univerzity Šlomo (nebo Shlomo) Sand: „Jak byl vynalezen židovský národ“.

      • pařez

        Logika argumentace Talmudem spočívá v raném původu textu (tato část Talmudu měla být kompilována v období 70 – 200 AD) a v tom, že Židé považovali křesťany za odštěpenou sektu, takže nic je nevedlo k potvrzení autenticity jejich zakladatele – kdyby neexistoval, jistě by to křesťanům „otloukli o hlavu“. Tyto zmínky Židů a pohanů však svědčí o tehdejším všeobecném přesvědčení, že Kristus byl konkrétní osobou. A pokud tyto historické prameny zaznamenávají i jméno (Ješua, Ješu, Kréstos či Kristus) tak lze těžko vyargumentovat, že to byl vlastně Šimon Mág ;-)

        Je pravdou, že věřit může každý, čemu chce. Jde ale o to, aby ta víra nevisela „úplně v luftě“, ale alespoň v určitých bodech se opírala o ověřenou skutečnost. A v tomto ohledu vyžaduje přijetí křesťanského světonázoru menší nálož „slepé víry“ než ateismus a jeho deriváty.

        • LS

          Pokud se opravdu chcete v problematice orientovat, můžete si pro začátek pořídit „Vymítání všeho křesťanstva“. Není to sice úplně lehké čtení, ale snad se tím prokoušete. Jestli chcete lehčí, ale zrovna tak průkazné čtení, zkuste Šlomo Sanda. Pokud ovšem opravdu chcete zůstat skálopevně v nevědomosti, Vaše věc. Proti gustu žádný dišputát. Možná by Vám pomohlo prosté poznání toho, že „křesťané“ existovali daleko dříve, než biblický Kristus. Stačí si POZORNĚ přečíst to, co jsem v článku napsal. A jen tak pro pořádek – nejsem ateista. Abyste nečinil ještě více unáhlených a mylných závěrů… :-)

          • pařez

            …Pozorně přečíst co jste napsal – myslíte toto?:
            „…Jak dokazují spisy z Nag Hammadí, a především dílo jednoho z prvních „křesťanských biskupů“ Hippolyta, skutečný předobraz biblického Krista je pravděpodobně Simon Mág a Buddha. Na tomto základě vznikla bajka o ukřižování Krista, o jeho spasitelské roli a o jeho – jak jinak – židovském původu. Kdo nevěří, ať tam běží: „Vymítání všeho kacířstva“, přeložil: Mgr. Jan Kozák. O zjudaizování původního starověkého gnostického učení rovněž pojednávají další Kozákovy knihy „Křesťané před Kristem“ a „Kořeny indoevropské duchovní tradice“.“

            Možná by nebylo od věci to trochu konkretizovat – o čem konkrétně svědčí texty z Nag Hammadí a který z nich (je jich přehršel https://cs.wikipedia.org/wiki/Rukopisy_z_Nag_Hamm%C3%A1d%C3%AD ), proč mají být spisy ze 3. století AD hodnověrnější než evangelia, která vznikla v 1. století, co a ve kterém svém díle píše sv. Hippolyt ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Hippolyt_%C5%98%C3%ADmsk%C3%BD – je považován za sice schizmatického, ale pravověrného biskupa).
            Ono napsat – přečti si to a to, abys nebyl omezený – je možná dobře míněná rada, ale důležitá jsou fakta – a ta je možné uvést hned. A upřímně řečeno, myšlenková konstrukce spojující Buddhu (564 – 480 BC) se Šimonem Kouzelníkem ze Skutků apoštolů (8,9-11) mající mít za výsledek Ježíše Krista mi připadá jako psychedetické delírium, které snad nemůže nikdo myslet vážně.
            Uvedl jsem Vám dva historické prameny, které svědčí o tom, že Kristus byl konkrétní člověk, a mohu uvést další. Jste schopen uvést podobný argument?

            • Hamilbar

              Aniž bych chtěl bourat vaši diskusi, dovoluji si vás upozornit, že vaše předposlední věta není zcela korektní. Dovolil bych si navrhnout její upřesnění: „Uvedl jsem Vám dva historické prameny, NA ZÁKLADĚ KTERÝCH SE JÁ DOMNÍVÁM, že Kristus byl konkrétní člověk, a mohu uvést další.“
              Pro odlehčení pak přidám rčení populární v kriminalistické branži?: „Lže jako očitý svědek“. Myslím, že neškodí mít ho na paměti i při vyšetřování událostí dávno minulých.

              • Jan

                Doporučuji přečíst si Askewův kodex , nám dnes dostupný v překladu Jaromíra Kozáka jako
                Pistis Sofie ,Onyx, 2007,281 s.

              • tresen

                Hamilbare, tyto požadavky ohledně diskusní korektnosti byste měl uplatnit i na pana LS, abyste nebyl v podezření, že máte dvojí metr.

                • Hamilbar

                  Já bych se jim do toho vůbec nemontoval třešničko, ale „dogmatismus v praxi“ či „psychedetické delírium“ mě přiměly pokusit se tomu křesťanovi připomenout křesťanskou ctnost zvanou pokora.
                  Ovšem máte li zato, že je třeba na LS cokoliv uplatnit, uplatněte to. Nebojte se, LS vám nic neudělá.

              • LS

                Ani si nevzpomínám, kdy mě naposled něco dostalo tak, jako rčení „Lže jako očitý svědek“. :-) Poslední dobou mám za to, že by se tímto výrokem mohly uvádět zprávy na ČT24. :-)

            • LS

              Výše jste mě obvinil z dogmatismu
              (Věčná škoda, že autor článku toto tvrzení nijak nedokládá, když je to tak průkazné. Aneb dogmatizmus v praxi. )
              a to jen proto, že jste nebyl schopen pochopit smysl napsaného. Ale já Vám to nejen křesťansky odpouštím, :-) ale navíc se Vám to, ve své dobrotě, pokusím vyjasnit; v tom oddíle totiž navíc je: „Jak dokazují spisy z Nag Hammadí, a především dílo jednoho z prvních „křesťanských biskupů“ Hippolyta“ a odkaz na knihu „Křesťané před Kristem“. Jistě nečekáte, že tu budu přepisovat celou knihu, nebo ano?
              Velmi stručně mohu uvést, že Hippolytus kritizuje a odsuzuje gnostický text Simona Mága, označuje jeho výroky za bludné. Pozoruhodné ovšem je, že v dnešní Bibli, tak jak ji známe, jsou tytéž výroky připsány Ježíši Kristu. Protože „svatý katolický otec“, žid Hippolytus, zemřel ve vyhnanství na Sardinii okolo roku 235 n.l., vyplývá z toho, že spisy tzv. Nového zákona byly sestaveny do té podoby, jak je známe dnes, až později. Což je ve starověké židovské praxi dost obvyklé. Datovat zpětně a vpisovat oslavy judaismu cizím autorům.
              V gnozi je původní Spasitel nazýván Jesous Chrestos – ten Vystoupivší, ten Dobrotivý, kterým byl původní gnostický Tathágáta – Buddha.
              Judaismus se svými krvavými oběťmi je gnóze převrácená do šivaismu. Stínovou materializací vznikla podstatná část Bible. Objevuje se tam postava praotce Abrahama, coby negativ védského „brahma“. Předpona –a vyjadřuje v sanskrtu, stejně jako ve staré řečtině zápor. Gnostický rod křesačů sómy – noetů, či noetiků, (ze slova noein – poznat) se přenesl do Bible jako Noe. Védská „arka“ – čili svatá píseň, vystupuje jako spásná loď. (védsky náva = slovo, a to SLOVO POZNÁNÍ má zachránit lidstvo před potopou, záplavou materialismu. To si židé přeměnili ve skutečnou loď, co zachraňuje před skutečnou potopou. )
              Gnostické rozestoupení moře svárů se proměnilo v „rozestoupení Rudého moře“ Atp. atp.
              Pokud se chce člověk skutečně něčeho dopátrat, musí vynaložit úsilí sám. Druzí jej mohou pouze nasměrovat. Takže – o čem svědčí texty z Nag Hammádí si vyhledejte sám v knize Kořeny indoevropské duchovní tradice. Strany 251-259.
              Wikipedie sice pro orientaci zpravidla není špatná, ale nepovažujte ji za „slovo Boží“ Tím není ani Bible, natož pak wikipedie. Pokud máte za to, že jste wikipedií dokázal existenci biblického Krista, tak k tomu už je těžké cokoliv dodat. Snad jen to, že císařovna Helena (spodinového původu, historik Philostorgius ze 4.stol. ve svých Dějinách církve přímo uvádí, že byla prostitutkou), matka císaře Konstantina, nechala ještě před vyhlášením Milánského ediktu roku 313, kterým se židokřesťanství stalo jediným uznávaným státním náboženstvím, a Bible „svatou knihou“, v Galileji postavit Nazareth. Do té doby neexistoval. Neuvádí ho ani Josephus Flavius ve svém soupisu měst a vesnic.
              Biblický Kristus se odvolává na Šalomouna. To je opět důkazem, že neexistoval. Šalomoun je totiž čirý judaistický výmysl. A tak se nám tu jedna literární postava odvolává na jinou literární postavu. Nikdy Vás neohromilo, že Šalomoun, manžel tří set žen a majitel sedmi set souložnic, měl jediného syna? A když zemřel, přestože měl manželky okolních králů a knížat, žádný vedlejší významný rod se o království nehlásil? To je přece blábol nad blábol. Šalomoun přesně zapadá do stylu izraelských kněží, kteří ho vytvořili. Zakomplexovaní, bezvýznamní, nuly tehdejšího světa, si vybájili toho NEJ NEJ NEJ ze všech. Bylo by to k smíchu, kdyby nebylo k pláči, že se na to nachytalo tolik lidí… Nechte si o tom povyprávět panem Sandem.

              • pařez

                No, trochu jsem si početl co jste mi doporučil (zcela nekřesťansky stáhl z uložto ;-) a začínám trochu rozumět vašemu způsobu uvažování – není bohužel (nebo bohudík?) kompatibilní s mým. Jako pozitivní přínos publikace Kořeny indoevropské duchovní tradice bych viděl možnost nahlédnout do východního způsobu uvažování – vyjadřovat se k tomu více nemohu, chce si to v klidu pročíst. Jako negativní vidím vcelku násilnou snahu vyložit židokřesťanskou duchovní tradici jako deformovaný směr buddhismu (silně zjednodušeně řečeno). Je to svým způsobem v kurzu a je po tom „společenská poptávka“, ale odpovídá to skutečnosti, tj. je to pravda? Na všechno se dá vytvořit alternativní výklad – Váš výklad vychází z určitých podobností. Ale podobnost zdaleka neznamená totožnost. Pokud zpochybňujete pravdivost jednotlivých míst v Bibli, pak jedna věc je, zda zpochybňujete jejich doslovný význam, nebo to, že vůbec nastaly – viz potopa, Šalamoun, Nazaret – pro existenci potopy mají svědčit i mimobiblické zdroje – Epos o Gilgamešovi a mýty řady jiných národů – nejsem Vám to ale schopen konkrétněji doložit.
                Zpochybnění existence Šalamouna znamená, že je třeba doložit lépe než Biblická tradice, zda první židovský chrám postavil někdo jiný, nebo zda vůbec neexistoval, nebo byl postavený jindy, když jej Nebukadnesar r. 586 BC zničil. Na Vašem výkladu mi vadí, že není zřejmý rozsah zpochybnění židovské tradice, ani čím je nahrazena – když nebyl Šalamoun, kdo tedy byl? A je dostatečně doloženo, že nebyl? Dovolím si ocitovat článek, který existenci této osoby obhajuje:
                http://olomouc.casd.cz/2013/12/existoval-kral-salamoun/
                „…Pět let po Šalamounově smrti napadl a dobyl Jeruzalém egyptský faraon Šíšak (Sesák) – 1. Královská 14,25-26 – který byl identifikován v egyptských pramenech jako faraon Šešonk I. Toto dobyvačné tažení je doloženo z nápisů jak v Egyptě, tak v Palestině. Řada historiků dokonce uznává, že bohatství, které Šíšak získal vyplundrováním Jeruzaléma, bylo tím, co oživilo za jeho vlády egyptskou ekonomiku a umožnilo velké dostavby egyptských chrámů, které v té době proběhly. Je velmi nepravděpodobné, že by bohatství malého kmenového království, jak se nám snaží vemluvit bibličtí kritikové, mohlo oživit ekonomiku velkoříše, jako byl Egypt. Zlata muselo být velké množství, a velké množství zlata ukazuje na významné a bohaté království. Šíšak záhy po tažení umírá, ale další nápis uvádí, že jeho syn daroval chrámům v Egyptě 200 tun zlata a stříbra…“

                Dokazuje snad to, že Josefus Flavius nezmiňuje v seznamu 45 měst (dle Wikipedie) Nazaret, že tento neexistoval? Proč by si ti, kdo podle Vás měli vytvořit fiktivní osobu Ježíše Krista, pro tento účel vytvářeli i fiktivní osadu? Copak by nebylo jednodušší jeho život situovat do existujícího sídla? Zvlášť když různých Ježíšů běhalo po Judsku a Galileji přehršel – podle svědectví tuším sv. Origena (zmiňuje se o tom Eusebius ve svých Církevních dějinách) se v nejstarších opisech evangelia povstalec Barabáš (Bar Abbas), kterého Pilát nabízel Židům spolu s Kristem k velikonoční amnestii, také jmenoval Ježíš. Pak jeho otázka dle Mt 27,17 zněla: „Koho vám mám propustit, (Ježíše) Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“

                V té knížce by toho bylo víc, ale podstata našeho vzájemného neporozumění je v rozdílném způsobu uvažování. Myslím, že to byl Chesterton, kdo dělil lidi na intelektuály a primitivy – intelektuálové tvoří myšlenkové konstrukce s využitím analogií a aproximací vzhledem k tomu, co chtějí vysvětlit, primitivové vychází z primárních poznatků – z toho, co je zjištěno.
                K této primitivnosti se hrdě hlásím a intelektuálům jejich vzdušné zámky nezávidím.

                • LS

                  Elegantně jste obešel své předchozí obvinění z dogmatismu, budiž. Nedělám si velkou naději, že bych přesvědčil toho, kdo už má vše za dokázané, či toho, kdo prostě věří a hotovo. „Sundat závoj“ není snadné, ani když se o to člověk pokouší. Prvním předpokladem je odvaha myslet samostatně. Nezůstat ve vleku zažitých „pravd“. A zůstat ostražitý v „hledání“, nemít pocit, že už jsem PRAVDU se vším všudy našel.
                  Tento úvod sice nebyl nutný, nicméně nedokázal jsem se jej zříct.  Uvedeným odkazem jste poodhalil, odkud čerpáte své přesvědčení, což je dobře. Začnu tedy z toho konce, ale jen krátce. Následující pasáž je má osobní snaha nahlédnout „za oponu“, v době, kdy se scéna teprve připravuje – a nemám žádný důkaz, že má domněnka je správná…
                  V roce 1844 zformoval N. H. Barbour kolem časopisu Herald of the Morning, jednu ze skupin rozštěpených adventistů. Jeho názory převzal Ch. T. Russell; později odstoupil od časopisu, a roku 1879 začal vydávat svůj vlastní – Zion´s Watch Tower and Herald of Christs Presence, tedy časopis dnes známý jako Watch Tower (Strážná věž). Více v bakalářské práci zde: ]Plný text práce – IS MU – Masarykova univerzita
                  Bakalářská práce je to – z mého hlediska – poměrně slušná.  Zabývá se širší kontextem různých protestantských hnutí v mladých USA. Jedno ovšem do kontextu nedává: Theodora Herzla a jeho síť spolupracovníků, usilujících o založení státu Izrael. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Theodor_Herzl)
                  Domnívám se, že do jejich projektu bylo zapojeno co možná nejširší spektrum snah. A jednou z takových snah byla SIÓNSKÁ Strážná Věž.
                  Bylo třeba do podvědomí co nejširší veřejnosti dostat myšlenku OPRÁVNĚNOSTI nároku sionistů na své „historické území“. Pro další rozšíření viz zde na blogu vynikající pojednání SIONISMUS.
                  Uf.
                  Za pár chvil :-) přidám pár důkazů o tom, že žádný Šalomoun ve skutečnosti nikdy nebyl. a to až se důkladněji prokoušu vaším odkazem na stránky adventistů.

                • LS

                  Ještě k této námitce: „Dokazuje snad to, že Josefus Flavius nezmiňuje v seznamu 45 měst (dle Wikipedie) Nazaret, že tento neexistoval? Proč by si ti, kdo podle Vás měli vytvořit fiktivní osobu Ježíše Krista, pro tento účel vytvářeli i fiktivní osadu? Copak by nebylo jednodušší jeho život situovat do existujícího sídla?“
                  – To je přece nabíledni. Nejprve byl „slovesně“ vytvořen Nazaret, opět jako nápodoba čehosi, co bylo předlohou biblickým písařům, a když císařovna zjistila, že neexistuje, tak ho prostě nechala postavit. Nešlo o pravdu. Šlo o politiku a víru.

                • LS

                  Teď ke stránce http://olomouc.casd.cz/2013/12/existoval-kral-salamoun/
                  U písmene x budu citovat z výše uvedené stránky.
                  x Protože pokud nejsou pravdivá historická fakta, které Bible uvádí, proč bych měl věřit tomu ostatnímu?
                  – Jde právě o to, že ta fakta platná nejsou. Lze uvést přehršel příkladů. Např. město Ur neexistovalo v době, ve které z něj měl vyjít Abrahám. Bylo vystavěno později. Exodus nikdy neproběhl. Není o něm záznam ani v pečlivých egyptských záznamech a nenašel se ANI JEDINÝ STŘEP z nádob, vůbec nic, co by dosvědčilo, že v poušti putovalo (v to vymezené období) 40 let přes milion lidí. Největším důkazem je, že ale existují v těch místech nálezy z předchozích období, a také po něm. NIC mezi tím. Nikdo tam neputoval. Natožpak takové množství lidí. Nic nesvědčí o nějakém dobývání Kanaánu. Jericho v té době nemělo hradby, atp.atp. Pro mě osobně je také důkazem, že Filón Alexandrijský, když se chtěl vyrovnat vzdělaným Řekům a jejich kultuře, nebyl schopen ani ve své době prostě argumentovat prostě existencí např. rodokmenu – místo toho složitě napasovával platónské myšlenky na judaismus.
                  x Dnes naprostá většina odborníků uznává tento nápis jako přímý důkaz existence Davidovy dynastie.
                  – Věta vzbuzuje široký úsměv. Podobný, jako když většina odborníků ČT očekávala do posledních chvil jasné a přesvědčivé vítězství Clintonové. Vždycky jde o to, KDO TO SPONZORUJE.
                  x zlaté granátové jablko, objevené v r. 1979 na černém trhu v Jeruzalémě. Nese nápis „Patricie chrámu Jahveho“ a pochází z doby prvního židovského státu.
                  – To je ovšem opravdová bomba! Asi taková, jako prohlásit, že v Praze byl na černém trhu nalezen kyrys s nápisem „Sedmá rota blanických rytířů“.
                  x Šíšak (Sesák) – 1. Královská 14,25-26 – který byl idenfitikován v egyptských pramenech jako faraon Šešonk I. Toto dobyvačné tažení je doloženo z nápisů jak v Egyptě, tak v Palestině.
                  – Pročpak NENÍ v Egyptě doložen Exodus? – Proč NENÍ doložen sňatek Nejmoudřejšího, Nejslavnějšího, Nejbohatšího a nejVŠECHNO krále, s faraonovou dcerou?
                  x Nápis nezmiňuje, odkud faraon vzal takové množství bohatství, ale archeolog Alan Millard ve své knize Treasures From Bible Times naznačuje,
                  – Ano, nezbylo mu nic, než jen naznačovat – aby se nezesměšnil.
                  Co se týká těch měděných dolů, je opravdu škoda, že tam sionističtí arceologové nenašli bránu z nápisem „DOLY KRÁLE ŠALOMOUNA“. Měli bychom aspoň něco věrohodného. :-)
                  Pár adventistů znám, a vážím si jich jako osob. Ale že mají tak ubohé věroučné stránky, to jsem fakt nečekal.

                  Teď z jiného soudku. Nevládnu jazykem anglickým tak, jak bych potřeboval, a tak mi nezbývá, než dát jen odkaz, ačkoliv sám pro sebe jsem si to přeložil:
                  http://fontes.lstc.edu/~rklein/Documents/lazare.htm

                  Nakonec ještě něco málo z knihy JAK BYL VYNALEZEN ŽIDOVSKÝ NÁROD:
                  Fantazie o této skvělé minulosti nabouraly arch.vykopávky prováděné v sedmdesátých letech v Jeruzalémě. Pod prostranstvím mešity Al-Aksá sice kopat možné nebylo, ale ani další arch.naleziště v okolí nevydala žádné stopy, které by dokládaly existenci významného království v 10.stol.př.n.l. V předpokládané době Davida a Šalomouna. Nebylo nalezeno NIC, co by svědčilo o velkých stavbách, hradbách nebo majestátních palácích, a i keramika, které se ostatně nalezlo poskrovnu, byla jednoduchá. Nejdříve se tvrdilo, že jejich zbytky zničilo nepřetržité městské osídlení a mohutná stavební činnost v čase Herodovy vlády, tato argumentace se ale zhroutila poté, co byly objeveny působivé pozůstatky z časnějších dějin Jeruzaléma.
                  Pochybnosti vyvstaly i v případě dalších domnělých pozůstatků sjednoceného království. Podle Bible obnovil Šalomoun severní města Chacor, Megido a Gezer a Jigael Jadin v monumentálních stavbách Chacoru objevil, jak se domníval, zbytky města, které tento král a mudrc zbudoval. Rovněž v Megidu našel paaláce z časů sjednoceného království a ve všech třech starověkých městech objevil proslulé Šalomounovy brány. Bohužel stavební styl, v němž jsou zbudovány, zařazuje tyto brány do doby mladší, než je 10 stol.př.n.l; výrazně se totiž podobají zbytkům paláce vybudovaného v Samaří v 9.století. Díky pokročilejší metodě datování pomocí radiokarbonového testu C14 se podařilo zjistit, že obrovské stavby v oblasti nevznikly během Šalomounovy vlády, ale až v čase severního izraelského království. Nemáme tedy k dispozici skutečně ŽÁDNÉ STOPY, ktré by potvrzovaly existenci legendárního krále, kehož majetek se podle Bible téměř vyrovnal bohatství mocných imperiálních vládců Babylonie a Persie.
                  Nevyhnutelným (a obtížně přijatelným) závěrem tudíž bylo, že pokud na území Judska v 10.stol. nějaký politický útvar existoval, šlo o drobné kmenové království, a že Jeruzalém byl opevněným městečkem. Je možné, že tomuto maličkému království vládla dynastie nesoucí Davidovo jméno. Tuto domněnku ostatně podporuje i nápis nalezený v Tel Danu v roce 1993, ovšem ve srovnání se severním izraelským královstvím bylo judské království na mnohem nižší úrovni a zjevně daleko méně rozvinuté.

                  Izraelské království za vlády omriovské dynastie bylo bezpochyby významnější než judské království Davidovo rodu a zastiňovalo je. Nejstarší mimobiblické důkazy mluví právě o Izraelském království; epigrafický nápis na tzv. Černém obelisku asyrského vládce Salmanassara III., známá Méšovi stéla a epigrafický nápis nápis nalezený v Tel Danu. Všechny monumentální stavby, které byly dříve připisovány Šalomounovi, byly ve skutečnosti pozdějšími projekty Izraelského království.

                  Autoři Pentateuchu, tedy pozdní judští monoteisté, sice vládce Izraele nenáviděli, současně jim ale záviděli jejich pověstnou moc a slávu. A tak na jedné straně zabavili a přivlastnili si jejich vážené jméno „Izrael“, které bylo patrně dobře zavedené, na druhé ovšem nepřestávali pranýřovat jejich morální a náboženské přestupky.

                  Klíčové mýty o prastarém původu úžasného národa, který se vynořil z pouště, dobyl rozlehlou zemi a zbudoval slavné království, věrně sloužily sílícímu židovskému nacionalismu i projektu sionistické kolonizace. Po více než století byly jakýmsi kanonicky nedotknutelným zdrojem, který poháněl nesmírně složitou identitní politiku i územní expanzi, vyžadující značnou osobní obětavost a soustavné sebeospravedlňování.
                  Tyto mýty ovšem podkopali „nezodpovědní“ archeologové a bibličtí badatelé v Izraeli i ve světě a na sklonku 20.stol…

              • tresen

                Existence Nazaretu na přelomu tisíciletí je doložena archeologickými nálezy. Šlo spíš o menší sídlo, takže není nic divného na tom, že ho Josephus Flavius neuvádí.

                • LS

                  Proč tedy uvádí ještě bezvýznamnější vesnice? To nemá logiku. Ale to Vás zřejmě netrápí…

                  • tresen

                    Mne to opravdu netrápí. Proč by mělo?
                    Jde jen o věrohodné hmotné důkazy skutečnosti, která by vás nemusela znepokojovat.
                    Existence Nazaretu v době, kdy se podle křesťanů narodil Ježíš Kristus, znamená jen to, že ti, kdo říkají, že jeho existence není historicky doložená, nemohou argumentovat tím, že v inkriminované době jeho údajné rodiště ještě nestálo.
                    To je všechno. O pravdivosti legendy zvané Ježíš se tím ve skutečnosti nic nepotvrdilo, tak se netrapte ani vy.

                    • LS

                      Mně šlo spíše o to, že logika, jak se zdá, je Vám někdy, když se Vám to hodí, cizí.

                    • tresen

                      Nejsem si vědoma, že bych se dopustila nějakého nelogického výroku, ale třeba máte pravdu. Třeba je opravdu dokázáno, že Josephus Flavius vyjmenoval veškerá sídla té doby bez jakékoli výjimky, včetně všech malých vesnic.
                      Je to dokázáno?
                      Jestli ano, omlouvám se za tuto neznalost.

                  • pařez

                    Jestliže je pro Vás neexistence Nazaretu ve Flaviově seznamu sídel hodnověrným důkazem toho, že Nazaret neexistoval, proč pro Vás není Flavius hodnověrným svědkem Kristovy existence, když se o Kristu zmiňuje?
                    18. kap. Židovských starožitností:
                    „V této době žil Ježíš, člověk moudrý, kterého Pilát odsoudil na kříž na základě obžaloby předních mužů mezi námi. Ti, kteří ho od počátku milovali, se ho však nevzdali. Ani nyní kmen křesťanů, tak po něm nazvaných, dosud nevyhynul.“

    • MaB

      Co z toho plyne ? Že Bible není učebnice dějepisu ? Ubírá ale odhalení jejího mytologického charakteru něco na její posvátné hodnotě nebo její inspirující kráse ?
      Co je zřejmé, je fakt, že Židé a křesťané nemají stejný vztah k textu. Pro jedny je to základ, na kterém stojí jejich náboženská a politická existence, pro druhé svědectví víry ve vzkříšení Ježíše.
      A pro ostatní je Bible skvělý lidský kolektivní výtvor, kterému všichni vděčíme za mnohé z toho nejcennějšího, co naše společná kultura obsahuje.

      • LS

        Já si jí také vážím, jsou tam nádherné pasáže. Např. Píseň Písní, Přísloví, Kazatel, Job. Jen odmítám nechat si věšet bulíky na nos ve smyslu, že je to Boží Slovo.
        A protože osobně znám pár lidí, kteří tomu takto věří, snažím se jim poskytnout něco k přemýšlení. Došel jsem k názoru, že by to mohlo zaujmout i širší veřejnost a Janika byla tak vstřícná, že mě s tím pustila na svůj Ostrov. Toť vše.

        • Janika

          Ladislave, potěšení je na mé straně a Vaše články jsou přínosné, včetně následných diskuzí.

        • MaB

          Váš záměr byl naprosto jasný, ale obávám se, že i přes Vaši obdivuhodnou snahu je konec fanatismu stále ještě v nedohlednu…
          Platí a platit bude, co říká Nietzsche, že když má člověk víru, může se obejít bez pravdy. A to, jak vidět, i velmi dobře.
          Stále si však myslím, že jednou z hlavních překážek vzájemného porozumění není ani víra ani nedostatek víry, ale dogmatická jistota jakéhokoliv druhu. To ona nakonec vede k netoleranci a k fanatismu. Což není případ této zajímavé diskuse, dik za podnět k ní :)

          • LS

            K tomuto námětu se vybraně vyslovil ve své knize „Stařec a pan Smith“ Peter Ustinov. Jenže já, hlava děravá, jsem si to nepoznačil. Bylo to něco v tom smyslu, že ateisti se spolu dohodnou, ale věřící nikdy… :-)

  7. Ondřej

    Jakykoli fanatismus nelze odstranit silou ani domluvou. Jde to jedině tak, jak ostatně ochladly víra obecně na Západě po revolučním roce 1968. Je to nástupem multikulturní levice, odmítající náboženství jako kult, pouze reflektující jeho morální zásady a krestansky odkaz pomoci slabim. Zaměření se na behaviorální vychovu, vzájemnou komunikaci lidí a především sociálni kohezi, skrze zvyšujíc seí uroven materiálního zabezpečení a materiální úrovně zivota jednotlivce, společnost směřující k opravdové lidské rovnosti sanci, odstranění antidiskriminačních praktik majority společnosti, odstraneni vylučování minorit ze společnosti – to je přesně to, co jakykoli fanatismus spolehlivě učiní zcela neatraktivní. Je to třeba to, co nedokáži pochopit (tedy spíše ony to chápou, ale dělají ze ne:-) východní pravoslavne ortodoxni dogmatici, že exploatace garance lidských prav a omezení dohlizitelske role státu, vetsi ekonomické přerozdělování a větší společenská solidarita posílí sebevědomí a možnosti individuálních zájmu lidí o sebe sama, není akt morálního úpadku a dekadence, ale skrze emancipaci jednotlivce tak dojde k posilování sebevědomí společnosti jako celku. Kdyz bude každý plně zaměstnán „intenzitou svého vlastního zití“ tak prostě lidem žijící plnohodnotný život, jaksi ani nezbude na účast na fanatických sabbathech různých sekt ani cas ani energie:-)

  8. Janika

    „podstata našeho vzájemného neporozumění je v rozdílném způsobu uvažování. Myslím, že to byl Chesterton, kdo dělil lidi na intelektuály a primitivy – intelektuálové tvoří myšlenkové konstrukce s využitím analogií a aproximací vzhledem k tomu, co chtějí vysvětlit, primitivové vychází z primárních poznatků – z toho, co je zjištěno.
    K této primitivnosti se hrdě hlásím a intelektuálům jejich vzdušné zámky nezávidím.“

    Přečetla jsem diskuzi a toto vyjádření Pařeza si chci sama pro sebe zapamatovat. Také se hrdě hlásím k primitivismu, pokud je tím myšleno vycházení z empiricky doložitelného.

    Ve sporu o pravdivosti-nepravdivosti Bible jsou mi nejblíž poznámky MaB – také to nepociťuji jako nějaký palčivý problém, byla jsem vychována v poklidném ateismu, pro který Bible znamená kulturu, ne víru.

  9. MaB

    Gustave le Bon, lékař, antropolog, psycholog, sociolog, v článku uvedený:
    „Moc slov je těsně spjata s představami, jež slova vyvolávají, a je úplně nezávislá na jejich skutečném významu.“
    Existuje i význam slov skrytý ? Podílí se i on na jejich moci ?
    To, co v jejich anagramech objevujeme, je přinejmenším překvapivé. Někteří neváhají hovořit o „duši slov“. jiným anagram dovoluje „číst v myšlenkách“…(Anagrammes pour lire dans les pensées Raphaël Enthoven & Jacques Perry Salkow )

    Pár příkladů k posouzení ve francouzštině (pro zdejší francouzštinářky Janiku a tresen a pro zajimavost)

    Les armes de destruction massive,………….Zbraně hromadného ničení
    Lourdes, immenses, dévastatrices,………….Těžké, obrovské, pustošící
    Les caves si tristes du monde amer…………Tak smutné sklepy hořkého světa
    Et les murs vains des démocraties………….A zbytečné zdi demokracií

    la démocratie“ – „l’Art de la comédie“, „od demokracie“ se dostaneme k „umění komedie“ , od:
    Mort de Socrate. Sors démocrate.
    Smrt Socrata – odejdi, demokrate
    La solidarité :- droit à l’asile.
    Solidarita – právo na azyl
    Hadès (le dieu des enfers) – Daesh.
    H.(bůh pekel) – Daesh
    Le front national – l’entonnoir fatal !
    Národní fronta – fatální trychtýř
    L’Ancien Régime et la Révolution = Le roi guillotiné creva net. Amen.
    AR (od renesance do r. 1789) a Revoluce = Guillotinovaný král chcípnul rázem. Amen
    La révolution d’Octobre = Robinet d’alcool ouvert
    Říjnová revoluce = Kohoutek alkoholu otevřen
    Le travail, la famille, la patrie = La villa, le mari parfait, la télé.
    Práce, rodina, vlast – vila, dokonalý manžel, televize

    Carpe Diem – ça déprime.- to deprimuje
    La messe de minuit – le matin du messie.
    Půlnoční mše – ráno mesiáše

    Albert Einstein = rien n’est établi – nic není dáno (stanoveno)

    • Janika

      Myslela jsem, že anagramy jsou jen taková hříčka pro zábavu :-). Takový hlubší smysl, to mě překvapuje. Vlastně je to fascinující, díky, MaB, moc pěkné.

  10. Milan

    Smyslem článku je říci, že my křesťané jsme nevzdělaní blbci.
    No tak holt jo…

    • MaB

      Věřit nebo nevěřit není mírou vzdělanosti.
      Velcí myslitelé a filosofové se po staletí snažili dokázat existenci Boha a přesvědčit tak skeptiky. Marně.
      Bůh nadále zůstává nedostupný pro smysly i rozum. Sami věřící ale uznávají, že kdyby byla dokázána jeho existence,věřit by ztratilo svůj význam. Vědět by stačilo. A protože nikdo nemůže s naprostou jistotou a univerzálním způsobem dokázat, že Bůh je, Voltaire, filosof-deista, nabízí změnu pohledu:
      V podstatě, co na tom, jestli Bůh existuje, nebo ne, pokud ho lidé opravdu potřebují k životu ? Kdyby Bůh neexistoval, bylo by nutné si ho vymyslet, říká.

      A Anatol France, dlouho považovaný za největšího fr.spisovatele XX. stol. lituje:
      „S nevědomostí odešla víra. Už nemáme naději a už nevěříme tomu, co utěšovalo naše otce. To je obzvláště bolestné, protože bylo sladké věřit, a to i v peklo. „( Le jardin d’Epicure 1894)

      • Janika

        „Věřit nebo nevěřit není mírou vzdělanosti.“
        Ani mírou inteligence, ani čehokoli jiného :-). Myslím, že víra je taková, jaký je člověk, který ji má. Mám ráda Gabriela Marcela a jeho esej Od názoru k víře. Víru považuje za víc, než názor, přirovnává ji k lásce. Tohle pojetí je mi sympatické.

        • MaB

          Stejně papež František :)
          „Pamatujte si toto: láska je mírou víry a víra je duší lásky.
          Jak moc máte rádi? Jaká je vaše víra? Věřím tak, jako miluji. Viditelným znamením, kterým křesťan může ukázat světu svědectví Boží lásky, je láska k bratřím.To je důvod, proč přikázání lásky k Bohu a k bližnímu je první přikázání, ne proto, že je na prvním místě v seznamu příkázání, ale proto, že je v centru, protože je srdcem, odkud musí všechno vycházet a kam se vše musí vrátit a sloužit jako reference “
          V tomto ohledu papež František připomenul, že „již ve Starém zákoně požadavek být svatí k obrazu Božímu, který je svatý, nese v sobě povinnost starat se o ty slabší, jako jsou cizinec, sirotek, vdova. Ježíš realizuje tento smluvní zákon, On, který spojuje v sobě, ve svém těle, božství a lidskosti, jedinečné tajemství lásky.“
          Z jeho nedělní mše 12.3.

          • Janika

            Tak to je moudrý člověk, moc hezké, a děkuji, že jste to (zřejmě) přeložila, MaB.
            „Věřím tak, jako miluji.“
            Nedokazovat nedokazatelné – existenci Boha – a ateisti by byli v koncích :-).