Japonsko: Smysl rozhovorů Lavrova a Šojgu v Tokiu

Napsal Anatolij Koškin
Přeložil Ladislav Sýkora, převzato odtud. 

Doba blahosklonného poplácávání po ramenou je pryč.

Za jeden z opravdových a zásadních úspěchů v rusko-japonských vztazích poslední doby považuji obnovení schůzek formátu „dva plus dva“ – s ministry zahraničí a ministry obrany obou zemí. Jsou to právě vojensko-politické vazby, co stále více vystupují do popředí v diplomacii a strategii států Severovýchodní Asie, uplatňujících zde své politické a ekonomické zájmy, a také, což je důležité, vazby s ozbrojenými silami USA.

Souhlas Japonska přenést tuto svou zkušenost kontaktu se spojenci, především s USA, i na Rusko, je přesvědčivým důkazem vzrůstající role naší země ve strategické rovnováze sil v regionu. Každopádně v časech radikálního oslabení Ruska v devadesátých letech minulého století, faktického kolapsu armády a námořnictva, by byly podobné kontakty na principu vzájemné rovnosti nemyslitelné. Tehdy už naši zemi odepsali ze sestavy vlivných politických a vojenských hráčů, blahosklonně poplácávali naše představitele po rameni a ve skutečnosti už uvažovali o rozdělení Ruska na „sféry vlivu“.

Snad ani dnes by Japonsko taková setkání nepořádalo, nebýt těsné vzájemné součinnosti Ruska s jednou z hlavních vojenských mocností světa – Čínskou lidovou republikou. Jistě není třeba objasňovat, že kontakty na vojensko-politické úrovni chce Tokio využít k pokusu ne-li odpoutat od nás Pekingu, tak aspoň nepřipustit další rusko-čínskou součinnost ve vojenské oblasti. V zájmu japonské vlády je možnost využít Kreml pro zadržování ČLR, snaha nedopustit konfrontaci Číny s Japonskem. Jinými slovy, jde o to demonstrovat zlepšení japonsko-ruských vztahů, o sliby výhod ekonomické spolupráce, o pokus přidělit Rusku úlohu prostředníka, jenž je schopen ovlivňovat Čínu, a případně bránit jejím nárokům na dominantní vliv ve východní Asii a celém asijsko-pacifickém regionu.

Rusko se jeví Tokiu jako potřebné i pro ovlivňování Severní Koreje, která tvrdošíjně odmítá ustoupit tlaku, v podmínkách neustálých rozsáhlých nepřátelských manévrů USA u jejích hranic. KLDR hrozí konfliktem s Jižní Koreou a Japonskem, prokazuje schopnost odvětit úderem na úder, včetně úderu jadernými střelami. Japonští představitelé by velice rádi viděli Moskvu na své straně barikády, vystupující společně proti Pchjongjangu v politice „zadušení nenávistného režimu“. Nejednou jsme se přesvědčili o tom, že politici Země vycházejícího slunce se nechtějí vyrovnat se skutečností a řídit se moudrým japonským rčením, že „myš zahnaná do kouta, se vrhá na kočku.“

Je potěšitelné, že ruské ministerstvo zahraničních věcí poskytuje adekvátní odpověď na pokusy obvinit pouze Severní Koreu rozdmýcháváním napětí v regionu. „Situace v severovýchodní Asii vyvolává vážné znepokojení. Faktor nestability bohužel narůstá. Nabízíme nahlížet na situaci komplexně, s cílem prolomit začarovaný kruh napětí, kdy v reakci na severokorejské jaderné raketové „experimenty“ následují kroky USA a jejich spojenců k zesílení manévrů a jiné vojenské činnosti, což svým způsobem opět tlačí na Pchjongjang, který zase reaguje vyzývavě, „- řekl nedávno zástupce vedoucího ruského ministerstva zahraničí Igor Morgulov.

V Japonsku avizovali „otevřenou výměnu názorů,“ ministryně obrany Tomomi Inada s jejím ruským protějškem Sergejem Šojgu o plánech (popuzujících Tokio), rozmístění pěší střelecké divize na jižních Kurilách. Nová divize nenavýší výrazně uskupení ruských vojsk, protože zde jen nahradí již dlouho umístěnou 18. kulometnou a dělostřeleckou divizi. Zároveň ovšem na toto téma protestujícím japonských politikům nevadí, že jsou v rozporu se všemi diplomatickými normami, když hrubě zasahují do vnitřních záležitostí sousedního suverénního státu a ve skutečnosti ukazují jeho vedení, co může na svém vlastním území dělat a co ne. Myslím, že v takových případech není nutné dokládat, že, řekněme, nahromadění vojenských sil na Kurilách není namířeno proti Japonsku, jak to znělo v posledních letech z Moskvy a rozhodně musíme zastavit pokusy diktovat svou vůli politickým a vojenským orgánům naší země. Taková prohlášení japonských politiků ukazují, že japonská vláda není schopna uznat suverenitu Ruské federace na Kurilských ostrovech a má ve skutečnosti revanšistický postoj, když přehlíží dříve oficiálně uznané, v Tokiu podepsané mezinárodní dokumenty o výsledcích druhé světové války. Příliš rychle začali zapomínat, že se Japonsko jako poražený stát slavnostně zavázalo dodržovat všechna rozhodnutí vítězných zemí, včetně rozhodnutí týkajících se omezení japonského území.

Japonská vláda a poslanci, přijímají na vysoké úrovni ukrajinské vyslance, vyzývající k boji s Ruskem. Mluvčí Nejvyšší rady Ukrajiny Andrej Parubin, jenž nedávno oficiálně navštívil Tokio, udělal hlasité prohlášení a vyzval Japonsko k uspořádání společného vojenského cvičení a zvýšení japonské role v řešení situace na Ukrajině. I když se Tokio už tak aktivně podílí na financování ukrajinských ozbrojených sil, které zabíjejí své spoluobčany – podle zpráv Japonsko v průběhu posledních dvou let nabídlo k posile ozbrojených sil Ukrajiny 1,85 miliardy dolarů – více než všechny ostatní státy, sponzorující ukrajinskou armádu, dohromady.

Bude i to předmětem výměny názorů v Tokiu? Nebo bude tato otázka „politicky korektně“ opominuta?

Předpokládá se, že formát schůzek „dva plus dva“, umožní ruské straně probrat nejen otázku lokálních záležitostí společných námořních cvičení v boji proti terorismu a některé jiné, ale také koncepční problémy vojenské politiky obou zemí, spojující je se situací a úkoly, souvisejícími s posilováním bezpečnosti v regionu a světa jako celku.

Reklamy