Horší než sarin: zahraniční média referují o úpadku západní žurnalistiky
Přeložil Ladislav Sýkora, převzato odtud.
Západní novinařina, která psala o chemickém útoku v Idlibu, definitivně rezignovala na kritické myšlení a hromadně se „vypořádala s tím, kdo je vinen“.
V podstatě zažíváme naprostý kolaps žurnalistiky, píše novinář švédského listu Proletären Patrik Paulo. Podle jeho slov, drtivá většina západních analytiků, komentátorů a korespondentů, úplně zničila investigativní žurnalistiku, její schopnost kritického rozboru. Například komentátor jedněch z největších švédských novin Wolfgang Hansson prohlásil, že syrský vůdce Bašár Asad lhal celému světu, že nemá žádné chemické zbraně. Doslova ihned byl vyhlášen závěr, že Asad zabíjí syrské děti před očima všech, protože spoléhá na ochranu ruského prezidenta Vladimíra Putina, což znamená, že se „nebojí nějakého toho amerického bombardování“.
Chybí jakákoliv analýza a už z principu se nepřipouští žádná diskuse, podtrhl Paulo. Nikdo z těch, co obviňují Asada, nepoukázal na to, že město, které bylo zasaženo, je kontrolováno silami, jež OSN označila za teroristické. Nikdo nepřipomenul, že takzvaná opozice měla plný přístup k chemickým zbraním (což potvrzují aktivisté z Amnesty International).
Město, které utrpělo postižení chemickými zbraněmi, Khan Shaykhun, je řízeno od roku 2014 skupinou Al-Káida, jejím syrským odvětvím „Džabat an-Nusrah“. Právě tyto skupiny držely Aleppo ve strachu, a tatáž Al-Káida obviňovala tyhle skupiny z vojenských zločinů a možného použití chemických zbraní, připomenul Paulo.
Podle slov ruských vojenských expertů se plyn dostal do ovzduší potom, co Syřané bombardovali sklady zbraní teroristů. Jak novinář podotkl, tahle verze je mnohem logičtější, než ta, kterou propaguje Západ, ale zřejmě teroristé z Džabat an-Nusry, kteří obviňují Asada, požívají u světových médií větší důvěru.
To, že se „Bílé přilby“ neustále nachází v místech, kontrolovaných Al-Káidou, nemůže vidět jen slepý. V Aleppu se „Bílé přilby“ a „Džabat an-Nusra“ ubytovaly v jedné budově, jak potvrzuje videosnímek francouzského dobrovolníka Pierre le Korfa. Nedávno nazval Stephen Kinzer, novinář Boston Globe, „Bílé přilby“ PR oddělením Al-Káidy.
K tomu ke všemu – dodal Paulo – Asadovým cílem je, být legitimním prezidentem a dokázat celému světu svou demokratičnost. Proč by si přidával další problémy a obviňování na svou adresu? Nikdo v západních médiích si takovou otázku nekladl, shrnul švédský novinář. Podle slov irského novináře Patricka Cockburna „v Sýrii, prefabrikované a jednostranně podávané události zahltily zpravodajství do takového stupně, jaký jsme pravděpodobně neviděli od éry první světové války“.
Ostrov Janiky 
No to víme minimálně už od Ukrajny. Jde jen o válečnickou propagandu, o vnějším řízení někteří žurnalisté vypovídají. Ještě horší je, že politická reprezentace je jen ansábl, co klidně odkývá jakýkoliv zločin, pokud jde o americkou „humanitu“. Ano, je to zlé.
Víme…. Ale pořád se tím ta stoka živí, a asi ne špatně. To je povolání, že těžko hledat odpornější. Snad popravčí, to leda.
Je nutné vědět, že je Syrská observatoř lidských práv (OSDH) jedním z hlavních zdrojů informací o průběhu konfliktu od roku 2011.
„Podle OSDH“…. tato slova předcházejí mnohou bilanci války v Sýrii v médiích. To znamená, že čísla „Syrské observatoře pro lidská práva“ systematicky přebírají hlavní zpravodajské agentury jako AFP, AP a Reuters, tudíž i většina médií.
Přitom není nic méně zřejmé než spolehlivost této organizace, která má daleko od nezávislosti. Nejenže je v jejím čele oponent syrského režimu Rami Abdel Rahman, žijící v Londýně a stojící na straně Muslimského bratrstva, ale navíc je OSDH od samého počátku financována Katarem a od roku 2013 dostává také dotace z EU…
Naštěstí jsou media pluralitní a existují mezi nimi i taková, která se nespoléhají jen na OSDH.
Proto dnes mohl v mediích, v radiu Europe 1, Ayman Soussan, syrský ministr zahraničních věcí, opakovaně upozornit na „une campagne de manipulation et désinformation gigantesque“ a dožadovat se „nestranného“ vyšetřování chemického ùtoku, z kterého je režim obviňen.
„Když nestranná komise pracuje profesionálně, není žádný problém. Ale pokud máte politizovanou komisi, která rozhodla už před odchodem na místo, je to divné.“
Ayman Soussan obhajoval syrský model : „Je to jediná sekulární země v tomto regionu, jediná země, kde všichni žijí společně, křesťané a muslimové. To je dobrý příklad, který chcete zničit?“ „Bašár al-Assad není Superman, je to statečný muž. Jestli se mu podařilo udržet se až do dnešního dne, je to proto, že má podporu většiny jeho obyvatel (…) je záležitostí jen syrského lidu zvolit svého prezidenta. Ne pana Hollanda, ani Jean-Marc Ayraulta, ani Baracka Obamy, ani Donalda Trumpa. “
Nejsme na tom ještě tak špatně tam, kde je mu dána příležitost to říci a nám možnost se nad tím zamyslet.
Syrie : un ministre dénonce „une campagne de manipulation – Europe 1
http://www.europe1.fr › Accueil › international
Il y a 5 heures – Ayman Soussan, ministre adjoint des Affaires étrangères syriens, nie l’implication du régime dans l’attaque chimique …
Rami Abdel Rahman není jméno, ale pseudonym. Původně ho používali jiní lidé, od roku 2010 nějaký Sulejmání. Nežije v Londýně, ale tuším v Coventry.
Říkat o jediném členovi/zaměstnaci organizace, že „stojí v jejím čele“ je dost zavádějící (podle některých zpráv má ještě sekretářku-překladatelku do arabštiny). Už jenom říkat podniku jednoho muže „organizace“ by se dalo považovat za šíření fakenews. To je jako říkat „vítěz světového mistrovství v disciplíně XY“ a zatajit že mluvíme o jediném soutěžícím na světě.
Znamená to, že nás mylně informoval (manipuloval) syrský ministr Ayman Soussan ?
Nebo je mylně informován on sám ?
A co říkal?
Je to zle a jde o hodne. Nemam predstavu, jak to bude „po valce“, jakym zpusobem budou media a politika integrovana do spolecnosti. Navic dobre polovine obcanu nevadi, ze jim media lzou a dokonce to schvaluji. Okataost a nestydatost jejich lzi je zarazejici a osobne si nedovedu predstavit nejake pokani, odpusteni a napravu, jez by vedlo zpet smerem k vychozimi stavu.
Vznikne jedno medium a jedna strana? To se mi zda nejpravdepodobnejsi, nebot konec hry na svobodnou volbu lidu se pomalu blizi.
Rezanka na LN dobre vyhmatl, ze jednou ze zakladnich modernich evropskych hodnot (lze rici i tradic) je, ze trest neprichazi bez soudu:
“ „Použití chemických zbraní je nepřijatelný zločin. Doufejme, že rychlá reakce prezidenta Trumpa pomůže k tomu, aby se už v Sýrii chemické útoky neopakovaly.“ (rekl B. Sobotka)
Zajímalo by mě, kde premiér Sobotka bere jistotu, že se útoky chemickými zbraněmi nebudou opakovat, když dosud neví, kdo ty zbraně použil, neboť vyšetřování neproběhlo. Toliko soud. Znamená to tedy, že humanismem míní popravy bez soudu? Nazývá tedy evropskou hodnotou lynč na základě emocí? Zabíjení bez soudu není pro pana Sobotku nepřijatelným zločinem? A to má být příklad pro nás ostatní? Proto ho snad máme na podzim volit?“
http://literarky.cz/blogy/marek-ezanka/24011-syrie-jediny-nazor-a-tma-v-t
Výborný komentář, výborná citace. Z toho až mrazí…
Dnes má nestrannost a nezávislost médií zajišťovat jejich nezávislost na privátních zdrojích v organizaci, která nebyla založena za účelmem zisku. Tj. státní rozhlas a televize, navíc pod kontrolou odvozenou od Parlamentu. Vidíme ale, že to vůbec nefunguje.
Americký mainstream, od kterého třeba i státní mainstrem v americké sféře vlivu vše přebírá, je privátní, ale nemyslím, že kdyby byl státní, že by to pomohlo. Státní média byla ochranou před malým kapitálem někde v začátcích liberálního kapitalismu, proti kapitálu, co si dnes platí už i své prezidenty, státní zvláštní složky (důstojníky zpravodajských služeb) a „neziskovky“ udílející „ceny“ i novinářům ze státních médií, je tato forma již neúčinnou.
Proto myslím, že až se tento režim zhroutí, média asi budou muset být přece jen stání, přece jen pod nějakou formou kontroly, jak je tomu dosud, ale budou třeba i další opatření.
U privátních médií jde o věc nabídky a poptávky, médium není založeno za účelem veřejným (veřejnost nestranně a nezávísle informovat), ale za účelem zisku. Pak je to jasné. Kapitál investuje tam, kde je poptávka, a podporuje to, co mu vyhovuje. Tudy proto do budoucna cesta nevede, „trh“ veřejný zájem nezajistí.
Jistě, je pár privátních nadšenců v alternativních médiích, kteří veřejný zájem plní zadarmo nebo z příspěvků svých čtenářů a jsou tak na kapitálu nezávislí. Jsou důležití, ale nový systém by veřejný zájem na jejich bedra házet neměl, už jen proto, že na to nemají prostředky, a pokud je získají, přestanou být nezávislí.
Vĺáda jedné strany, dvou stran (většinový systém), více stran (pluralitní systém) s mediální otázkou až tak moc nesouvisí. Novověká demokracie vyzkoušela všechny modely. Formální nebo neformální cenzura byla (je) ve všech. Záleží pak na tom, jakou ideologii autoritativní režim (a žádný není zcela laický) zastává, zda racionální v zájmu lidu, nebo hájí jiný zájem, než zájem lidu, nebo sice chce hájit zájem lidu (národa), ale v úplně iracionální (a třeba i zločinné) ideologii.
Vláda jedné strany je nejefektivnější, ale to, aby šlo o racionální vládu v zájmu lidu, není samozřejmost. Za socialismu a dnes v Číně za smíšeného modelu se to myslím daří a celkem dařilo (jádro neúspěchu sovětského typu socialismu spočívalo asi jinde než v tom, že by nešlo o racionální vládu pro lid). Na druhé straně nacisté také chtěli vládnout v zájmu lidu (národa), ale tak iracionálně a zločinně, že by se něco takového opakovat už opravdu nemělo.
Zcela jiný model představil Mussolini (a Kaddáfi). Zde byly politické strany nahrazeny politickými korporacemi. Nevím, jak to fungovalo ve fašistické Itálii (asi ne moc dobře), libyjské korporace naopak zajistily prosperující mírovou zem.
Zdá se tedy, že více než fasáda (která vytváří jen předpoklady), je důležitá informace společenskéhzo stereotypu, která zakládá systém (ideologie, principy, zásady v lidských režimech).
Jak toto mé plácání prakticky uchopit a něco užitečného z toho udělat, sám nevím. Snad po pádu tohoto režimu (který si stále více s válkou zahrává) nebudou o budoucích mechanismech řízení rozhodovat jen parciální zájmy, ale i ten rozum v zájmu všech. Nejsem si ale jist, zda tu válku lidstvo přežije. Bohužel to, aby režim včas padl zevnitř, se v historii často nestává a platí to i pro ty válkychtivé. Ledaby mírumilovné státy také začaly používat současné americké, sorosovské a jiné technologie…
„Vĺáda jedné strany, dvou stran (většinový systém), více stran (pluralitní systém) s mediální otázkou až tak moc nesouvisí.“
Jak se to vezme, Asfalte, v pripade statnich medii souvisi zcela zasadne, v pripade privatnich castecne a to skrze zakonnou kontrolu cestou medialniho zakona (a dalsich). Hecovani, schvalovani trestnych cinu a pod. si nemuze dovolit ani privat.
Poud (prakticky) uvazujete tak, ze politicke strany a kapital jedno jsou, pak mate pravdu, pak strany s otazkou medii az tak nesouvisi.
Myslel jsem to nahore tak, ze tenhle system muze krachnout, anebo take nemusi a jednoduse se totalizuje do vlady jedne strany a jednoho media. Nepustit vubec nic alternativniho pak totiz bude jedinou moznosti, jak udrzet lidi v klidu.
A se zajmem lidu je to ozehava otazka, nebot evoluce ma po ruce mnoho variant vyvoje (mysleno konkretnich procesu), kudy se muze vydavat, aniz by pri tom narusila ony „zajmy“. Neni to tak, ze clovek je predprogramovan jen jednim smerem, k urcitemu typu chovani (a vnimani) a ma tedy jen jeden zajem. Media spolu s politiky tak sami mohou zajem lidu definovat, aniz by se ho ptali a lid tuto varinatu, nebude- li uplne silena, prijme. Na priklad Severni Korea, ktera se vydala zcela odlisnym smerem, nezli reknemez zbytek zemekoule…zajem lidu je zde radikalne odlisny a take to jde a lid souhlasi.
Tohle je zajimave: „Bohužel to, aby režim včas padl zevnitř, se v historii často nestává.“
Ano, s tim souhlasim, minimalne v pripade modernich civilizaci (tedy asi 5000 let). Dnes je to zajimave v tom, ze diky globalizaci zmizela konkurencni nabidka, resp. muzete utect zpod jedne globalizacni moci pod druhou a tedy z blata do louze.
A plati to i pro nabozenstvi, coz je dnes aktualni tema…jiz jsem tu citoval historika nabozenstvi Eliadeho, jez tvrdi, ze zadne nabozenstvi nebylo vykluceno mecem, nybrz podlehlo lepsi nabidce konkurence, kterou obyvatelstvo prejalo. Mluvim sice o konkurenci, ale nemam na mysli trh, jak se o nem ted mluvi, snad mi rozumite. Krestanstvi sice taktiku mece a krize praktikovalo, ale slo jen o zalozeni „ohisek pozaru“, ktery se dale siril samovolne. Ale nechci aby to vypadalo, ze strhavam tema smerem k obhajobe nejakeho nabozenstvi, ci se divam skrze prsty na Koreu, uvedl jsem to jako priklady…bohuzel zijeme v dobe, kdy i bezny poznatek z denniho zivota se stava smrtonosnym politikem a clovek se pak musi omlouvat a vysvetlovat, ze to tak nemyslel :-)
„Myslel jsem to nahore tak, ze tenhle system muze krachnout, anebo take nemusi a jednoduse se totalizuje do vlady jedne strany a jednoho media. “
Ano, takto jsem Vás opravdu nepochopil. Snad proto, že bez ohledu na náš systém jsme zcela pod vlivem většinového systému od jinud, který je však de facto vládou jedné strany už teď. I mainstream je formálně vícesubjektový, ale jde jen o jedno médium také již nyní. Nynější volby v USA jsou toho výkladní skříní.
Pokud máte na mysli, že nynější stav de facto bude v budoucnu i formalizován, pak ano, dokonce jde o běžnou věc.
Jinak ale systém jedné strany ještě nemusí být totalitou. V Číně ho mají a neřekl bych, že jde o totalitu. Politická strana je jen prostředkem pro politickou soutěž, pokud se soutěží uvnitř jedné strany, nejde ještě o totalitu, ale o autoritativní režim (jedné myšlenky té strany). Naopak v systému více stran, kde se soutěž jen předstírá, ale ve skutečnosti se nesoutěží vůbec, můžeme mluvit o totalitě. Lid se může uvolit, ale nic nezmění. Nádhernou ukázkou je podle mě Trump, který provádí politiku své konkurentky, jež před volbami ale tolik kritizoval. Pokud své voliče jen podvedl, šlo by snad ještě o lepší případ, neboť ne každý budoucí kadidát ve volbách musí být podvodník jako Trump. Pokud však je režim nastaven tak, že přes dobré úmysly volený zástupce (zde prezident) nic nezmění, pak jde v USA o totalitu, lhostejno, kolik je tam stran. O ovlivňování toho, kdo vůbec smí být kandidátem ve volbách, ani nemluvě.
To ve vztahu k totalitě jako míře, s jakou se lid podílí na vládě. Pokud totalitu chápeme jako poměr aktivistického státu ke svobodě, pak je to trochu jiná otázka. Jednou z těch svobod je i svoboda projevu a pak jsme u vašeho, cituji: „Nepustit vubec nic alternativniho pak totiz bude jedinou moznosti, jak udrzet lidi v klidu.“ Jde tedy o jinou otázku než je organizace politického systému, jde o otázku svobody. Různou míru svobody pak můžete realizovat v tom či onom politickém modelu. Ano, jednostranický model svodobdu dokáže omezit lepe než jiné. Zda to někomu bude stát za to, aby kvůli omezení svobody zaváděl jednostranický model, ale nevím. Vůbec nemusí, podle mě, byť samozřejmě může.
Ano, definovat, co je vlastně zájmem lidu, snad ani nejde a tento zájem může každý lid chápat jinak. Souhlasím. To jsme ale taky mimo jiné u těch zavedených stereotýpů ve společnosti, o kterých jsem mluvil. Na druhé straně jsou věci, které jsou dost jasně signifikantní. Válka a válečná politika není zájmem lidu. Okrádání lidu, ať už po jednotlivcích nebo rozkrádáním veřejného, není zájmem lidu. Oblbování, manipulování a lhaní lidu není zájmem lidu. Uplácení kandidátů ve volbách není zájem lidu stejně jako neplnění volebních slibů. A tak dál a tak dál.
Perfektně jste vystihl podstatu problému, Asfalte. Systém dvou stran či systém více stran může být (a dnes viditelně je) stejně totalitní jako systém jedné strany. Lidi volí změnu ( – např. Zaorálka, který slíbí, že „zatočí s restitucema“, a po volbách je ticho po pěšině. Ani kdáknutí. Naopak se kdáká proti Rusku, stejně jako za Spícího knížete na onom postu) a změna nepřijde, protože zájmy zákulisí, které ovládá jak koalici, tak opozici, jsou pořád stejné. Tudíž zbývá jen ohlupující propaganda.
„Pokud totalitu chápeme jako poměr aktivistického státu ke svobodě“
Abychom se bavili trochu prakticky, Asfalte, pak statni totalita je v zasade vzdy vyjadrenim prani obcanu. To obcane chteji totalitu, ne ze stat jim dela neco na truc. Pisi vzasade, vec je samozrejme mnohovrstevna, s v case promennymi akcenty na tu anebo tu slozku ( na“prani“ obcana, ci na nezadouci „vuli“ statu a to v celem spektru od-do a nikoliv bud-anebo, takze nejde o skokovy, nybrz spojity proces, kdy „statni“ a „obcanske“ nalady se plynule prelevaji).
Spolecnost je tak krehka a spletita stavba, ze neni mozne popsat jeji jednotlive vlivove slozky. Vsak to znate sam ze zivota, nakonec jsou nejdulezitejsi velmi diskretni a dobre skryvana „hnuti mysli“, zatimco rozhodne politicke postoje maji spise kryci (maskovaci) ulohu.
Vemme tri nejhlavnejsi totality, co jsme v Evrope zazili:
– nacisticka, vznikla jako obcanska konzolidacni reakce na hruzy Vymarske republiky a likvidacni nemecky ekonomicky plan v dobe Velke krize (Nemci se snazili vymanit reparacim dabelskou metodu, rizenym krachem vlastniho statu).
– stalinska, jez byla nejen tolerovana, ale masami vyznamne podporovana jako jediny stabilizacni faktor statnosti (v reakci na nemohoucnost-neschopnost tradicni ruske spolecnosti provest (prijmout) stolypinske ci Kerenskeho reformy, pri kterych spolecnost po kazdem reformnim kroku spadavala zpetne do baziny obcinove letargie.
– nase znama socialisticka, nejvice podporovana temi, co proti ni nejvice reptali a zaroven nejvice kradli. Tam slo o prenosene dite socialniho blahobytu, kdy za nic se dostalo vse. De fakto slo o tajne spiknuti mas (jejich rozhodujici casti, aby mne nekdo nevzal za slovo), kterym se podarilo se vymknout delbe prace (nikdo nedelal, ale vsichni chteli zapadni standard, jak ho znali z katalogu). Podstata, nosna moc, teto straslive totality se vyjevila v Listopadu, kdy se komunisti museli svrhnout sami, protoze totalitou trpici obyvatelstvo se jaksi nemelo k prevratu :o)
Takze…jedna, dve, tri strany, to je jedno, to je na odbornou diskuzi, ktera tady na blogu asi nenajde sve misto. Dulezite je, ze kdyz ma prijit totalita, je to vzdy vyjadreni vule lidu a to na zaklade zcela racionalni uvahy (ci bezchybne „provedeneho“ emocniho rozhodnuti). Nezli rozkladajici se pravni stat a stoupajici vliv ruznych klik, zpusobujici chaoticnost rizeni statu, a tim padem i ztratu jistot (bezpecnostnich, ekonomickych, vychovnych atd.), pak je opravdu lepsi nejaka totalita, schopna zavest poradek a vladu prava. A nejsem rozhodcim ve vecech mravosti, tohle je vcelku prakticka uvaha, nikoho neodsuzujici.
Kancler Brüning sel na to skrze austeritu (skrty :o), stejne jako ted v Recku, v dobe nejtezsi krize zacal snizovat socialni vydaje (!) jako invalidni renty, podporu v nezamestnanosti, vyplaty statnim zamestnancum atd…jeho cilem bylo presvedcit vitezne mocnosti, ze Nemecko je opravdu v krachu.
A svete div se, jeho plan mu vysel a prezident Hoover opravdu zavedl na reparace moratorium. Takovym lehkym vedlejsim efektem byla podpora NSDAP ve volbach, proste malickost.
Tahle historicka situace by nam nemela zmizet z pameti, jak jednoduche to je, staci jen po urcitou dobu mene statu, nezli obyvkle a uz je to na svete. Usporny program prosadil Brüning roku 1931, v roce 1932 bylo az 8 milionu nezamestnanych (neco pod 40%) a v tom samem roce nasledovaly volby do Reichstagu- NSDAP 37%, coz byl narust o temer 20% oproti volbam 1930 (!).
Asfalt!
Napísal ste to veľmi dobre a súhlasím s vami.Ja sám som presvedčený,že autoritatívny systém jednej strany je pre rozvíjajúce sa demokracie efektívnejší ako pluralitný,ktorý už svojim založením bráni spoločnosti zjednotiť sa v podpore vlády pri presadzovaní jej zámerov prospešných spoločnosti.Prosto, musia sa brať do úvahy rozpory medzi vládnymi stranami v koalícii a z toho vyplývajúce kompromisy ktoré taká koalície musí prijímať,aby vôbec bola schopná vládnuť.O animozitách medzi politikmi rôznych pol.strán zúčastnených vo vládnej koalícii možno s istotou tvrdiť,že sú tiež brzdou pri zjednocovaní názorov koalície na optimálne riešenie smerovania spoločnosti k progresu.
K médiá,ich nestrannosti a objektívnosti.
Dvolím si k tomu odcitovať slová slovenského žurnalistu a televízneho komentátora p.Ľubomíra Huďa.On vo svojej knihe „Presstitúti versus konšpirátori“napísal toto cit.:
“ Z pohľadu zahranično- politického diania je to v praxi tak,že médium postupne presviedča diváka (čitateľa) aké úžasné je bombardovať Kosovo a Belehrad,veriť do slova a do písmena oficiálnej verzii o útokoch z 11 septembra 2001,podporovať celým srdcom boj proti svetovému terorizmu,tlieskať americkej invázii do Afganistanu,Iraku,Líbyi a Sýrii,schvaľovať izraelské akcie proti Palestínčanom,chápať,že veľké banky a finančné inštitúcie trpia krízou rovnako ako my všetci ostatní,veriť Európskej Komisii,že od rána do večera nemyslí na nič iné ako na dobro starého kontinentu a nás všetkých,že NATO nás chráni pred zlým agresorom, že Muammar Kaddáfí týral vlastný národ, Bašár Asad ruinuje Sýriu a Ukrajinu a Pobaltie ohrozuje agresívna imperiálna Moskva.
Mainstreamové médium musí okrem uvedeného presvedčiť diváka(čitateľa) aj o tom,že mimovládne organizácie platené z amerického rozpočtu a filantropom G.Sorošom pracujú v iných krajinách len a len pre dobro miestneho obyvateľstva,aby ono dosiahlo americkú životnú úroveň,začalo žiť americkým spôsobom života a dosiahlo tak americký sen.
Keď tomuto všetkému divák (čitateľ) uverí,médium splní svoju úlohu.“ kon.citátu.
A na záver ešte jeden citát : “ Účelom médií už nie je nájsť pravdu,ale chrániť oficiálne lži“. (Paul Craig Roberts).
Jo a ten Sobotka.
Sobotka podle mého názoru svým vyjádřením schvaluje nebo se snaží ospravedlnit zločin proti míru podle § 405a t.z., což je samo trestné podle § 405 t.z. Stručně řečeno, nejde o vyjádření demokratického politika, ale o verbální trestný čin, po té, co Sobotka úspěšně prošel stádiem pouhého patolízalství. O těch, co souhlas se zločinem vyjadřují ještě méně rezervovaně, ani nemluvě.
Co bychom také jiné po rovněž trestné podpoře terorismu (podpora teroristů na Ukrajině a jinde), působení na justiční orgán (sankce proti Rusku v případu Savčenková) atd. čekali, že?
Ještě bych dodal, že i ta diktatura, ve které jen jeden člověk rozhoduje o válce a míru (dnes Trump), aniž by k tomu potřeboval souhlas parlamentu své země, tu naposledy byla za Hitlera. K nacistickému zmocňovacímu zákonu bylo tenkrát potřeba podpálit jednu budovu, dnešní americký zmocňovací zákon vyžadoval pád dvou budov. Žádná z budov nevyhořela nebo nespadla sama od sebe.
..páni Asfalt,embecko,po prečítaní si Vášho dialógu odchádzam od monitora za prácou s pocitom,aký by som asi mal po vypočutí si koncertu vážnej hudby v špičkovom prevedení.Predstavujem si,že podobné pocity mohli mať naši prapredkovia pri odchode od poradného ohňa,po vypočutí si starešinov.. :-) Ďakujem!
Za vším hledej (ne ženu, ale) prachy. Peníze. PENÍZE! Nikdy jich není dost. Někteří se „zabezpečili“ na několik generací dopředu. Asi ani nepočítají s tím, že jednou zemřou.
A co se týká „novinářů“ – prostě je „dostal“ ten nový systém. Mají, chudáci, hypotéky, chtějí na drahé a luxusní dovolené, a tak píšou to, co se od nich očekává. Pro takové lidi nemám výraz, který by dostatečně vyjádřil opovržení. No – ale na všem zlém je i něco dobrého – donutili mě oprášit školní ruštinu, protože na zprávách takových zmetků nechci být závislý. Nese to samo sebou nebezpečí, že se člověk nachytá na propagandu v jiném jazyce… Ale naštěstí to lze poněkud korigovat selským rozumem… :-)
Nápodobně, také mne to přinutilo oprášit ruštinu kvůli zprávám, vedlejším efektem je pak znovuobjevení ruské kultury a připomenutí si kde jsou naše kořeny.
https://poznamkovnik.wordpress.com/2017/03/12/lingivistka-a-pisne/
https://poznamkovnik.wordpress.com/2017/03/17/pelageja-a-zakruty-casu/
Já to mám také tak, jó co se v mládí naučíš…
Nový „Čurkin“ se jmenuje Vladimír Safronkov.
Ani novináře a politiky nelze házet všechny do jednoho pytle.
Pasáž z tisková zprávy Marie-Christine Arnaut :
Prohlášením Dr. Aymana Soussana za persona non grata Evropský parlament neprokazuje službu Syřanům.
Toto pozvání bylo záslužné tím, že dalo možnost vyjadřit se oprávněným syrským autoritám bez zkreslujícího prizmatu západního tisku, který je, jak víme, bez jakéhokoli odstupu už 6 let na straně „umírněných“ rebelů, mezi které od r. 2013 prosakují islamistické skupiny.
Neschopni pochopit touhu po míru většiny Syřanů, včetně sunnitů, i přes nedostatky režimu, neschopni pochopit širokou podporu křesťanských menšin, šíitů, Alawitů atd. prezidentu Asadovi, který je jedinou věrohodnou hrází proti vlně džihádistů, stejně tak neschopni zpochybnit svůj okleštěný pohled na povstání, zastánci sektářského konformismu přetrvávají v trestně slepotě. Jejich jediný leitmotiv je: hlavně nediskutujte s mužem označeným za vtěleného ďábla našimi vůdci, Saúdskou Arábií a Katarem, velmi demokratickými ropnými monarchiemi, jak každý ví …
Dnes, 11.4., bylo také v Paříži z iniciativy opozičních poslanců sympozium s názvem „Sýrie, drama, které už nemůže déle trvat“, za přítomnosti Ayman Soussana, syrského ministra zahraničních věcí, který mohl v perfektní francouzštině vyjádřit své stanovisko i v rozhlase RTL.
Ani novináře a politiky nelze házet všechny do jednoho pytle
Trefujete se do falešného panáka. Nikdo je do jednoho pytle nehází. Mainsream je dělí na „pluralitní skutečné demokraty“ a „jednotně jednající proruské zrádce a putinovy agenty (ruské agenty i když třeba ani netuší že Rusko existuje)“. Alternativa je dělí na „jednotně jednající prolhané proamerické lumpy“ a „nejrůznější vzájemně se nesnášející oponenty prolhaných proamerických lumpů“. Skutečně mě nenapadá nikdo, kdy by mluvil o jednom pytli.
Do jednoho pytle „tous pourris ! (všichni prohnilí) !“ je dnes házejí voliči, což je nejhorší.
Vede to k extrémním koncům à la Trump a ve Francii možná Le Pen nebo Melanchon.
No, lze říct, že nepolitik Trump je příznakem plošného odmítnutí politiků. (I když relativní úspěch Sanderse doakzuje že ani v Americe voliči neházejí všechny politiky do jednoho pytle, nýbrž citlivě rozlišují.)
Ale Le Penová a Melanchon jsou profesionální dlouholetí politici. Takže v tvrzení „voliči házejí všechny politiky do jednoho pytle, odmítají je a místo k nim se obracejí k profesionálním politikům slibujícím politické změny“ začátek odporuje konci.
Navíc Ani Melanchon ani Le Penová (a ani Trump) nejsou žádní extremisté. O prvním moc nevím, jen obecné politické zařazení – nalevo od (mainstreamových) socialistů, což kilometry od jakéhokoliv extrému, Le Penová a Trump jsou obyčejní umírnění konzervativci plácající se kdesi ve středu.
ad hans: „Navíc Ani Melanchon ani Le Penová (a ani Trump) nejsou žádní extremisté. (….) obyčejní umírnění konzervativci plácající se kdesi ve středu.“
Z 11 kandidátů nejsou „profesionální politici“ pouze dva trockisté – profesorka ekonomie a dělník u Forda.
Nejen podle mne má charismatický cholerik, tribun, kterému je naprosto cizí politická korektnost, Jean-Luc Mélenchon, nejdále ke středu:
Momentálně evropský poslanec, v čele „France insoumise = neposlušná, vzdorná“, sám si říká „republikánský socialista“, jeho konečným cílem je „občanská revoluce“ a hluboká transformace Francie (politická linie anti-liberální a anti-kapitalistická)
Distancuje se od socialismu, jak byl praktikován v SSSR – („občanská revoluce“, nikoli bývalá „socialistická revoluce.“)
Jeho inspirací jsou Evo Morales a Hugo Chávez, ale i Fidel Castro.
Po volbě požaduje svolání ústavodárného shromáždění k vytvoření šesté republiky:“Ano, musíme zvolit ústavodárné shromáždění s lidmi, kteří pak jinde zvoleni nebudou. Udělají práci a jdou domů“.
(vzor Lucius Quinctius Cincinnatus 5.stol. př. JC)
Co se týče Marinne Le Pen:
Z Vaší reakce mám dojem, že jste neměl možnost seznámit se se 144 body programu kandidátky.
Je pravda, že FN Marine Le Pen-ové není totéž, co extremistická FN Jean-Marie Le Pen-a.
Je to tím, že na rozdíl od otce, systematického provokatéra, Marine Le Pen chce vládnout. Hbitě proto přesedlala na demagogii. Pochopila, že populismus je ùčinnější narkotikum k uspání inteligence voličů než provokace.
Její ekonomický program v sobě spojuje všechny protiklady a dal by se kvalifikovat jako „marxo-kapitalistický“ patchwork myšlenek, které sebrala, kde se dalo. Krátce: „Řekni mi, co chceš slyšet a já ti to řeknu.“
A její heslo „Francie uklidněná“ ? To zní o to groteskněji, že vídíme, jak klan Le Pen vrážel a nadále vráží klín mezi „My“ a „oni“.
Volba Le Pen byla doposud do značné míry jen vyjádřením nespokojenosti s politiky a pohrůžkou sankcí. Zatím se vždy podařílo její politický a volební podvod včas zastavit.
Je ale otázka, zda se ani tentokrát „ucho neutrhne“ …nikdy jsme k tomu neměli tak blízko.
…do falešného panáka – výstižně vystiženo. Ostatně článek sám ukazuje, že je nikdo „do jednoho pytle“ nehází. To mohlo ujít jen někomu, kdo není schopen postihnout hlavní smysl napsaného a soustředí se na podružnosti. Je přece „jasnější než tisíc sluncí“ :-) , že se tu ozývá jeden z novinářů, kteří ještě neklesli na propagandistické dno.
„V podstatě zažíváme naprostý kolaps žurnalistiky, píše novinář švédského listu Proletären Patrik Paulo. Podle jeho slov, drtivá většina západních analytiků, komentátorů a korespondentů, úplně zničila investigativní žurnalistiku, její schopnost kritického rozboru.“
LS, zřejmě jste příliš oslněn tím, co je „jasnější než tisíc sluncí“. :)
Ani chvilku jste nezapochyboval o platnosti tohoto karikujícího tvrzení z článku ?
„Západní novinařina, která psala o chemickém útoku v Idlibu, definitivně rezignovala na kritické myšlení a hromadně se „vypořádala s tím, kdo je vinen“.“
Já neznám pytel s nápisem „západní novinařina“, ale vím, že reakce „západních novinářů“ na útok v Idlibu byly velmi kritické, ale nikoli „hromadné“. Převládající závěr : viníka nelze označít dříve, než nezávislá komise odborníků dodá důkazy.
Totéž požadoval i syrský ministr zahraničí.
A co mohou „západní novináři“ udělat lepšího, než zajet do Syrie, natočit rozhovor a integrálně ho uveřejnit ve většině deníků a mít tak „vlastní verzi“ Bachara al-Assada ohledně chemických zbraní?
Bachar al-Assad : « Nous ne possédons pas d’armes chimiques »
http://www.lequotidien.lu › a la une
Il y a 2 heures – Le président syrien Bachar al-Assad a affirmé que son régime ne possédait plus d’armes chimiques, après avoir été accusé par les pays …
Prezident Bachar al-Assad tak mohl dnes, 12.4.2017, v exkluzivním rozhovoru pro AFP v Damašku mimo jiné uvést, že údajný chemický útok na povstalecké město v Sýrii byl totálně vymyšlen a sloužil jako „záminka“ k ospravedlnění zasahu USA proti jeho armádě,
Syrský prezident také řekl, že chce zjistit, co se stalo v Khan Cheikhoun při splnění několika podmínek:
„Budeme pracovat [s Rusy] pro mezinárodní vyšetřování, ale to musí být nestranné .. můžeme dovolit šetření pouze v případě, že je nestranné a zajistí, že se na něm budou podílet nestranné země, aby byla jistota, že nebude použito k politickým účelům. „
Spíše to vypadá, že se u Vás, MaB, stále vyskytuje tento jediný problém: pochopit podstatu. Máte hodně načteno, klobouk dolů, jenže {dle mého mínění} ve většině komentářů „kloužete po povrchu“ a buď nechápete, nebo nejste s to postihnout základ. Až tohle vylepšíte, bude radost číst Vaše příspěvky. :-)
Jestli dobře chápu, „pochopit podstatu“, „postihnout základ“, znamená mít stejný názor na věc jako Vy. :)
Tak vysoké ambice nemám. Já jsem jen ráda, že nemám stejnou zkušenost jako ten švédský novinář, s kterým si dovoluji nesouhlasit. Mezi téměř 37 000 francozských novinářů je příliš mnoho výjimek na to, aby potvrzovaly pravidlo, že „Západní novinařina definitivně rezignovala na kritické myšlení“.
Svoboda tisku i profesionální kvalita a nezávislost novinářů je zde možná relativní – ono „Když se pozoruji, jsem znepokojen, když se srovnávám s jinými, jsem uklidněn“, ale zatím stále ještě reálná.
Víte, jak se pozná nezávislý novinář ?
Když se ve svých novinách kriticky vyjadřuje i o svých novinách.
To ani zdaleka. Jak je vidět, opět jste nepochopila. Mainstreamem zní jeden zvučný – a lživý, anebo přinejmenším neověřený – hlas. A mám podezření, že mi oponujete už čistě z potřeby oponovat. Ale to je Vaše věc. když Vás to baví… Mějte se hezky.
..keď som to tak (do)dnes sledoval,je mi tých chudákov Rusov normálne ľúto.. ..furt a furt sa baviť s bláznami a snažiť sa ich donavigovať do aspoň jedného daľšieho dňa existencie našej civilizácie.. ..a pritom stačí pár hodín „intenzívnej diplomacie“,alebo ako to ja vidím – jeden normálny rozhovor, a .. .. Reagan je ochotný zničiť jadrové zbrane.. ..Rex hovorí to,čo sa mi po „tomahawkiáde“ ani nechce veriť že počujem.. .. len škoda,že potom vždy prídu „domov“ .. .. o to viac ma potom mrzí,že je to dnes aj môj „domov“ ..
Taky zajímavý rozhovor:
Přestože příliš nesouvisí s námětem, souvisí s žurnalistikou.
Možná analogia.
Detská hra – Letí, letí, čo má krídla všetko letí… – dáva silu voľby témy prvému aktérovi ktorý vykríkne x y – následne sa skontroluje ako kto reagoval v dynamike hry a otvára sa následná konzultačná diskusia na základe výsledkov dynamiky reakcie.
Iniciátor zvolania má vždy navrch výberom témy – žurnalistické reakcie rozhodnú o perspektívach toho ktorého žurnalistu do budúcnosti, kde a čím sa bude živiť.
Prekonať amerického iniciátora v tých hodnotách na ktoré nastavuje mediálne stoky so stále silnejším emotívnym nábojom, je stále ťažšie. Vychutnáva si hru na hrane a my, mediálny konzumenti tiež – následná diskusia „čo letí a čo nie“ nás rozčuluje, ale aj uspokojuje – však ešte to neprasklo úplne, ešte je možnost pokecat o veci
Článek k věci:
http://outsidermedia.cz/utok-tomahawky-usa-chteji-odvest-pozornost-od-masakru-vzdaleneho-100-km-od-syrie/