Někdy může být lék horší než nemoc

Napsal: pravoslavný publicista Sergej Chudijev Zde
Přeložil: LS

Bludy a kulty, nad nimiž zůstává rozum v rozpacích stát, vyvolávají obecné odmítnutí jak u tradičních věřících, tak i u ateistů, ale pronásledovat je státním aparátem znamená vytvořit závažné vedlejší efekty, jež stojí za pozornost.

Svědkové Jehovovi ve skutečnosti hlásají z pohledu tradičního křesťanstva nezdvořilé, falešné učení a v oblasti společenské nabádají své členy, aby nepřijímali řadu občanských závazků – účast ve volbách, službu v armádě, atd.

Jsou také dobře známí svým odmítáním transfúze krve, což někdy vede k úmrtím v situacích, kdy si mohl člověk svůj život zachovat.

Vcelku organizace podivná, všichni bychom si přáli, aby své lživé učení opustili.

Existují však závažné důvody pro tvrzení, že jejich zákaz přináší nebezpečí a vyvolává znepokojivou tendenci. Především neochotu veřejnosti (a v jisté míře i státu) vzít v úvahu vedlejší účinky. Souhrnná zkušenost lidstva poukazuje na to, že bývají léky, jež jsou horší než nemoc a začasté je lepší smířit se s nemocí, než takové léky uplatnit.

Alkoholismus – přináší velké škody, a to po celém světě, ale nebudu daleko od pravdy, budu-li předpokládat, že v Saúdské Arábii jsou jeho dopady o mnoho menší, než v Rusku. Jenže balíček opravdového omezení alkoholického zla jde ruku v ruce se sadou arabských mravů a obyčejů, které se ani zdaleka nebudou všem líbit.

Pokud se mi tyto obyčeje nelíbí, neznamená to ještě, že ospravedlňuji alkoholismus. Znamená to, že tato cena za omezení alkoholismu je přespříliš vysoká.

Anebo například revolucionáři – mohou odhalovat zjevně skutečné slabiny starého režimu a navrhují jako lék revoluci. Ale o co je tento lék lepší, než současné slabiny? A neříkám to z lásky ke slabinám starého režimu, říkám to proto, že cena takového pokusu (očividně neúspěšného) vykořenit zmíněné slabiny bude příliš vysoká. Boláky revoluce jsou mnohem horší, než boláky starého režimu.

Bludy a kulty, které matou mysl a povzbuzují lidi k divnému a společensky neospravedlnitelnému chování, vedou k jejich celospolečenskému odmítání jak tradičními věřícími, tak i ateisty, ale pronásledovat je státní mocí vytváří velmi vážné ničivé vedlejší účinky, které stojí za pozornost.

Účinek první – rozmělňování ústavních práv a svobod občanů.

Nemusí se nám líbit, jak někteří občané využívají svých práv a svobod. Mohou využívat svobodu slova, aby mluvili o věcech, které my neschvalujeme nebo svobodu vyznání, aby vyznávali bizarní bludy. Nevyhnutelná daň za svobodu slova je, že naši sousedé mohou tuto svobodu používat tak, jak nám se nezamlouvá. Pokus zakázat jim to, znamená omezit svobodu všem.

Nelíbí se mi, když lidé své zdraví a život propíjejí; ale zbavit je této svobody není možné, aniž bychom nezúžili svobodu všem ostatním. Nelíbí se mi, když lidé následují falešné učení, ale pronásledovat je za to, by znamenalo bořit tu svobodu, kterou chci i já sám využívat. Svoboda a legitimita – to je to, co nevyhnutelně využívají i ti lidé, kteří se nám nelíbí.

Hodně lidí má moji pravoslavnou víru za falešnou, divnou a asociální – běžně o tom v internetu čtu. Nelíbí se jim, že věřím v Boha a v jeho svaté, v zázraky, v církev, dost je to dráždí, a vím, že by mou víru ochotně zakázali a církevní stavby obratem přebudovali na sklady zeleniny.

Brání jim v tom ústavní právo občanů na svobodu vyznání. Mohou pravoslavnou víru stroze kritizovat, ale nemohou použít moc státu pro její potlačení. Tohle zákon nepřipouští. Avšak tato zákonná norma chrání i jiná náboženství – včetně všelijakých nepřijatelných a divných kultů.

Zapovědět tuto normu pro heretiky tak, abychom ji zároveň nezapověděli všem ostatním, nelze.

Může se říci, že svobodu vyznání nikdo nezakazuje, že v ústavě zůstává, a že „svědky“ pronásledují pro extrémismus. Smůla je v tom, že tu máme druhý ničivý účinek.

Sovětská ústava z roku 1977 také garantovala občanům «svobody: slova, tisku, shromažďování, veřejných shromáždění, pouličních procesí a demonstrací». (článek 50) «svobodu vyznání, tj. právo vyznávat jakékoli náboženství nebo nevyznávat žádné». (článek 52) Ve skutečnosti všechno zůstalo jen na papíře.

Přeměna ústavy na pouhý papír, přestože formálně práva zůstávají, ale fakticky mohou být v libovolný moment odňata, nebude znamenat jen návrat k sovětskému postavení – to je z celé řady důvodů nemožné – ale bude znamenat nebezpečné rozkymácení celého zákonodárného systému vůbec, kdy formálně zákon mít budeme, ale fakticky ve vztazích k nějakým nepřijatelným lidem jej nebude nutné dodržovat.

„Extrémismus“ – to je obvinění, které lze vznést, na koho je libo.

K této otázce je tu např. mínění předsedy Výboru státní Dumy pro rozvoj občanské společnosti, pro otázky veřejných a náboženských společenství, Sergeje Gavrilova:

„Všechny organizace, které u nás existují, s výjimkou tradičních konfesí, musí být prozkoumány z hlediska ochrany zájmů tradiční mravnosti, tradičních hodnot Ruska, institutu úcty k rodině, péče o bližního, lásky k vlasti. Podle mého mnoho dnešních organizací tomuto kritériu nevyhovuje.“

Háček je v tom, že všechna tato kritéria v sobě v principu nesou neurčitý charakter – kdo má moc, a jakou má moc rozhodnout, kdo vlast nemiluje, či kdo si neváží rodiny? Jak je možné v rámci ústavy pronásledovat jakési náboženství za nedostatek lásky k vlasti? A nevyhlásí se při příští příležitosti řeholnictví pro „nedostatek projevování úcty k rodině“?

To nemůže nikdo předpovědět, protože proces ničení ústavních jistot se snadněji započne, nežli zastaví.

Třetí ničivý účinek – nezbytnost sáhnout ke stále tvrdším represím, aby se potvrdilo původní rozhodnutí.

Je úplně jasné, že „svědkové“ se budou nadále scházet, budou své učení hlásat, a tak formálně narušovat rozhodnutí soudu. A to nevyhnutelně postaví stát před rozdvojku typu „vidle“. Jednoduše tuto skutečnost neregistrovat – znamená podněcovat k pohrdání státem, vystavit lidi pronásledování – znamená činit ze „svědků“ mučedníky a bojovníky za víru, což jejich organizace bezpochyby bude oznamovat celému světu.

Čtvrtý účinek – utváření společenských a psychologických mechanismů pronásledování.

Pronásledování kacířů, které nelze považovat ani za povstalce ani za teroristy, vytvoří (jak naprosto oprávněně vidí Sergej Gavrilov), precedent. Ovšem nejen pro stát, ale i pro širokou veřejnost. Takové pronásledování se stane přijatelným, akceptovatelným.

Teze „i lidé, kteří se nám nelíbí, mají svá zákonná práva“, která i bez toho není ve veřejném mínění příliš pevně zakořeněná, definitivně padne. A tehdy lidé zjistí, že „svědkové Jehovovi““ nejsou ani zdaleka nejsilnějším podnětem k rozčilování ve společnosti. Někoho mohou silně rozčilovat místní úřady. Nebo např. poslanci státní Dumy.

Mlýnek represí má sklon k samovolnému roztáčení, a je obtížné předpovědět, kdo všechno bude do něj zatažen.

Pátý předvídatelný účinek – jedná se o konsolidaci samotné organizace „svědků Jehovových“, upevnění oddanosti jejich členů.

Zafunguje dobře známý psychologický mechanismus. Čím větší oběti člověk přinesl na oltář nějaké věci, tím silnější bude jeho oddanost. Člověk se zdráhá uvěřit, že trpěl nadarmo. Je to tak v záležitostech politických, jakož i ve finančních pyramidách – lidé, kteří se vážně oddali nějakému podniku, kategoricky odmítají uvěřit tomu, že se zmýlili.

Samotný funkční mechanismus kultů – tak jako teď u SJ – je založen na tom, že v okolním světě člověka kousají, bijí a urážejí, a shromáždění stejnověrců je jediným místem, kde nachází teplo, podporu a útěchu.

Lidé, kteří sektu opouštějí, to dělají ne proto, že byli biti za příslušnost k ní, ale proto, že našli přijetí jinde, mimo sektu – v rodině, v nesektářském náboženství, či jinde.

Nadto, Bible mnohokrát mluví o tom, že Boží lidé budou pronásledováni. Ovšem, z toho nevyplývá, že by všichni ti, co jsou pronásledováni, byli lidé Boží. Jenže pro člena sekty už sama nenávist světa poskytuje nepochybný důkaz, že sekta má od počátku ve všem pravdu.

Podobně to bylo s jinou sektou, „Větví Davidovou“ Davida Koreše. David „prorokoval“, že se objeví síly Antikrista, lidé se probudili, a hle, pod okny už byly federální policejní síly. Pronásledovatelé, proti své vůli, přispívají sektářské propagandě.

Není pochyb o tom, že „svědkové Jehovovi“ jsou kacířským kultem. Ale nestojí za to, léčit tuto nemoc lékem, který bude ještě horší.

V jednom z fantastických příběhů Sergeje Miljutina zaznívá velmi hluboký výrok: „Shovívavost vůbec není snášenlivost ke zjevnému či skrytému zlu. Je to dočasné připuštění takového zla, jehož rychlé vykořenění všemi známými metodami by mohlo vést ke zlu ještě většímu. Likvidovat zlo rychle a efektivně, není vždy možné, vytrhnout jej ze tkaniny života, aniž bychom našili záplatu, může životu přinést vážné a bolestivé poškození.“

Advertisements

5 comments

  1. Janika

    To je moc zajímavý článek.
    „bývají léky, jež jsou horší než nemoc a začasté je lepší smířit se s nemocí, než takové léky uplatnit.“ Pokud je takovou nemocí alkoholismus, je podle stanoviska autora tohoto článku tím horším lékem, než samotná nemoc, vyznávání islámu. Podle mě je to velmi pochybné, protože islám má mnoho podob, ale budiž, pro někoho může být přijatelnější alkoholik, než muslim. Spíš by stálo za úvahu, že je-li alkoholismus nemocí osamělosti lidské duše, tak islám tuto potřebu naplňuje. Proč, čím, jak? Nedalo by se z toho vzít to podstatné, co působí na lidskou duši, že už nepotřebuje alkohol?
    A to samé platí pro jehovisty.
    (Trochu jsem úvahu v článku posunula jinam, uvědomuji si to a omlouvám se.)

    • grasyk

      Dovedu si dost dobře představit ten teror, který by zavládl, kdyby vládla jakási „teokracie“. Ať už Islámu či katolíků (to už tu ostatně bylo), svědků, omishů, anglikánů – prostě jakéhokoliv „organizovaného náboženství“, které se má za jediné pravé a všichni ostatní jsou pro ně kacíři.
      Svědkové poskytují možnost vidět typický totalitní systém se všemi „výhodami“. Smůla nových adeptů je v tom, že totalitu nelze prokouknout úplně snadno. V podstatě když má adept smůlu, narazí mezi nimi na jinak výborného člověka (až na naprostou zmanipulovanost a absenci vlastních úsudků a závěrů), a jeho příklad jej pohne k touze být součástí „vyvoleného lidu“. Naštěstí nevládnou.
      Ale společnost se k nim chová – a měla by se chovat i v Rusku – tolerantněji, než to dokážou oni sami. A teprve pak leccos NĚKTERÝM „docvakne“.
      (Můj otec říkával – „Všechny spolky čertu patří“ a jiné jeho oblíbené rčení bylo „Všechno, co končí na „..ismus“ stojí za h…o“; po letech mu dávám za pravdu, snad s výjimkou impresionismu a podobných ismů. :-))

      • Janika

        To samozřejmě, takový náboženský teror je hrozná věc. Ale – neexistuje řada islámských států, kde islám je umírněný, neterorizuje a přitom lidé alkohol dobrovolně a ze své vůle nepijí? Musí to být vždy zmanipulovanost, když člověk nepije alkohol?

        • grasyk

          To jistě nemusí, i mezi ateisty se najdou abstinenti. :-) Anebo vyléčení, podobně jako jedna paní herečka.
          Když jsem byl před lety v Egyptě, měl jsem sebou fernet. Nabídl jsem ho dvěma muslimům, co se starali o pokoje. Jeden se s chutí napil, a chutnal mu :-), druhý odmítl…

  2. karel

    Nevěřil jsem po přečtení článku https://janica9.wordpress.com/2017/03/29/minulost-domnela-minulost-a-soucasnost/, že budou SJ v RF zakázáni.Vložil jsem k mému názoru dva diskuzní příspěvky pod tento článek. Neměl jsem pravdu… Zatím, zřejmě ještě nepravomocný rozsudek, vyslovuje zákaz. Přes můj kladný vztah k této církvi chci mít pochopení i k ruskému Nejvyššímu soudu. Působení SJ v RF asi limituje jejich nejvyšší orgán, který je v USA. Clenové církve se znají sami mezi sebou,znají asi svoje přednášející kazatele, výš nevidí. Oproti většině církví… Když je něco tajemného, záměrně, důvodů může být mnoho… Odkazuji ještě na článek z Neviditelného psa, http://neviditelnypes.lidovky.cz/rusko-zakaz-svedku-jehovovych-dza-/p_zahranici.aspx?c=A170428_164700_p_zahranici_wag , a k diskuzi v tomto článku.