Korea -15. Cesta dolů a cesta nahoru

Napsal: G. Alexandrov Přeložil: Ladislav Sýkora Odtud

Viděli jste už někdy tento snímek?

Korea v noci. Temný sever a osvětlený jih. Stále světlejší jih a stále temnější sever. Černo-bílá symbolika, progres a regres. Málokdo viděl další snímek, také focený z vesmíru, ale mnohem horší než noční snímek, a to prostě proto, že leccos se dá napravit, průmysl se dá vybudovat znovu, rychle nebo pomaleji, když je vůle a když jsou prostředky. Ale napravit tohle bude opravdu těžké:

Vidíme výsledek toho, čemu se říká deforestation – odlesňování, ničení lesů, což způsobuje degradaci biosféry, v tomto případě biosféry celého státu. Nezaujatý objektiv satelitu jasně ukazuje, kde probíhá dělicí čára mezi prosperitou a katastrofou – a dělicí čarou je demarkační linie mezi oběma Koreami.

Jak všichni víme, zažila Severní Korea ve druhé polovině 90. let minulého století hladomor. Vedl ke smrti neznámého počtu obyvatel (podle oficiálního vyjádření úřadů zemřelo 220 tisíc občanů. Podle neoficiálních údajů hladem zemřelo daleko více lidí,  3-3,5 milionu). Kvůli tomu, že statistické údaje ze Severní Koreje prakticky neexistují, předpokládejme, že skutečný počet zemřelých je někde mezi těmi údaji, i když má-li stát populaci asi 20 milionů i 220 000 hlady zemřelých (hlady!) je neuvěřitelně hodně, zejména proto, že mluvíme o světě na konci dvacátého století, kde existuje OSN, existují fondy, zásoby potravin, je i dobrá vůle, existuje organizovaný systém pomoci.

Jenže – co už se stalo, stalo se. Přišel hlad. Jak se s ním vypořádali – to je jiná otázka, budeme se snažit pochopit, ne následky, ale příčiny. Když se severokorejské vedení snížilo tak daleko, že se světem promluvilo, vysvětlovalo důvody hladu jednoduše – živly. Velmi silný déšť. Záplavy. Pak sucho. Otevřely se propasti nebeské, hlas hromu zaburácel, Kim se nepokřižoval, a tady to máte.

Ve skutečnosti těch příčin bylo několik. Že to s potravinami v zemi již několik let nevypadalo nejlépe, víme, jenže peníze na nákup jídla ze zahraničí nebyly. Požádat imperialisty bylo zatěžko a bývalí přátelé podporovat Korejce přestali. Věci došly tak daleko, že se odvážili požadovat platbu za obilí, hnojiva, pesticidy a ropu v tvrdé měně. Současně začala Severní Korea sklízet úrodu, sice slabou, ale svoji, stále nižší výnosy lze přičíst na vrub tomu, že hnojili („hnojili“) pole chemií v množství přímo bezbožném. To vedlo k degradaci půdy, což si vyžádalo používání hnojiv v ještě větším měřítku, a nic to neřešilo, Severní Korea se ocitla v začarovaném kruhu, točila se v něm, a ani se nesnažila hledět do budoucnosti na více než rok či dva. Nadto bratrská pomoc vyschla, hnojiv citelně chybělo, a už tak mizerný výtěžek se ještě výrazně snížil. Kromě toho chyběly pohonné hmoty pro zemědělskou techniku a rovněž náhradní díly pro velmi spolehlivé sovětské a čínské traktory a kombajny.

Vyvstala tradiční, až posvátná ve své věčnosti, známá otázka – co dělat1? Jíst se chce. Moudré severokorejského vedení snížilo normu přídělu potravin (Kdo to neví – v Severní Koreji existuje ještě z 50. let minulého století systém, který ještě i dnes dělí obyvatelstvo na jednapadesát kategorií, z nichž každá má svůj potravinový příděl, jehož hodnota se mění v závislosti na různých faktorech – druh zaměstnání, funkce, věk, stupeň loajálnosti, atd, atd, atd, a to ještě není vše, zdánlivě stejná dávka, stejného hmotnostního poměru se může lišit, protože kolísá poměr rýže a kukuřice, rýže mohou být v dávce 3 díly a kukuřice 7, a může tam být 8 dílů rýže a 2 díly kukuřice – ach, ten jemně vytříbený Východ). Po snížení potravinových přídělů, moudré vedení současně vyšlo s heslem jíst dvakrát denně, namísto tradičního jedení třikrát denně. Překvapivě však tato vizionářská a včasná opatření situaci nezachránila, jíst chtěli nyní Severokorejci ještě více. Tak co teď dělat!

A tak se obrátili ke svým slavným tradicím. Vzpomněli si, že již v roce 1961 Velký Vůdce Kim Ir Sen vyzýval k prozíravému postoji k zemi, nečekat marně na milosti a dary přírody, ale vzít si je s drzostí proletariátu vlastní. „Je třeba pokořit hory, přitáhnout pluh tam, kde se kopce tyčí!“ Rýže, jak víte, se v Asii pěstuje na terasách, no a nyní po rozhodnutí strany a vlády, severní Korejci vymýtili lesy, které rostly nad rýžovými poli a svahy strání osázeli kukuřicí a bramborami. Dělali to tak už dříve, ale neslaně nemastně, kdežto teď, pobízeni hladovým břichem, dali se do práce horlivě, provedli ji plni „nadšení“, čímž ve velmi krátké době přišli téměř o polovinu lesů, co ještě v Severní Koreji zůstaly. Co přišlo pak? Přišlo to, co přichází na Korejském poloostrově každoročně po miliony let. V měsíci červnu (překvapení! Surprise!) zavál z Tichého oceánu monzun a přinesl s sebou sezónní déšť. A déšť spláchl vše do pekel. Skutečnost, že kořenový systém kukuřice a hlíz brambor, nebude schopen udržet stráně, bychom byli mohli odhadnout jaksi předem, ale severokorejské obyvatelstvo už bylo naučeno neřídit se v životě dohady, nýbrž osudovými rozhodnutími moudrého vedení. Tak se stalo, co se stalo.

V primitivních společnostech lidé nevidí souvislost mezi svou činností (ať už společenskou či soukromou) a způsobenými následky této činnosti. Tak tomu bylo i v tomto případě – nikdo nemohl předvídat kauzální řetězec, který skončil katastrofou. Ničím nezadržovaná voda stékala z hor dolů, sesuvy půdy ničily rýžové terasy, začaly záplavy, ničily hráze a přehrady, byla ztracena zařízení vodních elektráren, z nichž mnohé byly vybudovány ještě Japonci, což neumožňovalo rychle je obnovit, protože chyběly náhradní díly, a za náhradní díly elektráren postavených Sovětským svazem, bylo nyní nutné platit, ale platit nebylo čím; nedostatek energie vedl k přerušení práce v uhelných dolech a nedostatek uhlí znamenal nemožnost se zahřát a uvařit si jídlo, přinutil lidi, aby vylezli na kopce a vykáceli tam kdejaký strom. Výsledkem byl opět začarovaný kruh. Záplavy se opakovaly každý rok, odplavily vrstvu úrodné půdy, což jen katastrofu zhoršilo, protože nyní se voda držela pouze v období dešťů, potom zmizela a po několika po sobě jdoucích povodních začalo sucho. Tento proces je dávno znám a probádán, jenže znám a probádán je v civilizovaném světě, ale Severokorejci nežili v civilizovaném světě, nýbrž ve světě „čučche“.

Jak takový svět vypadá z vesmíru, jsme již viděli. Nebudeme se na něj teď zaměřovat podrobněji, nepodíváme se do Pchjongjangu, ale do severokorejského vnitrozemí.  (Špatné silnice a špatně oblečené lidi můžeme vidět v každé zemi, takže na to se soustředit nebudeme, podíváme se na celkové prostředí, na zázemí, do zákulisí hry, hrané v divadle s vývěsním štítem „Korejská lidově demokratická republika“).

A teď se pro srovnání podívejme, jak vypadá periferie Jižní Koreje. Vzhledem k tomu, že v jakékoliv zemi můžete nafotit obrázky, ukazující ji z té horší stránky, jakož i vyloženě zamilované, tak pro bezúhonnost experimentu vystavíme sérii fotografií od účastníků cyklojízdy po Jižní Koreji, během níž cyklisté putovali krajinou, fotili sebe a to, co kolem sebe viděli. Je celkem jasné, že silnice jsou v Jižní Koreji lepší než v severní, a tak se opět soustřeďme na zázemí, na „zákulisí“:

Na fotografii vidíte rýži, vysypanou farmářem podél cesty, aby proschla.

Co je v tomto srovnání ihned zřejmé? Kromě severokorejské chudoby, samozřejmě? Nedostatek vegetace v jednom případě a luxusní zeleň ve druhém. Ale tak tomu nebylo vždycky. Jsme opět nuceni vrátit se ke Korejské válce. Když skončila, jižní část Koreje, zejména pokud jde o vegetaci, vypadala velmi nereprezentativně. Lesy v ní cílevědomě vykáceli ještě Japonci, a pak se přes ni přehnala válka. Je jasné, že ani Japonci, ani válka nesnese jakéhokoliv srovnání se severokorejským „pracovním vzepětím revolučních mas“, ale přesto… Přesto, kdyby Jižní Koreu mohly v roce 1953 zachytit satelity, vypadala by rozhodně o něco lépe, než současná KLDR. To, co kolem sebe dnes viděli projíždějící cyklisté, a to, co i vám umožnili vidět – je uměle vytvořené.

Základní kámen byl položen Američany, okupujícími Jižní Koreu. Někde výše jsme uváděli v číslech pomoc poskytnutou Severní Koreji Sovětským svazem a Čínou a Jižní Koreji – USA. A pokud v Severní Koreji nejdříve vznikal těžký průmysl a probíhala kolektivizace (a zároveň ji zásobili dodávkami obilí), industrializace Jižní Koreje začala až v roce 1962. Do té doby ji podpořili asi 3 miliardovou pomocí. 1 miliardou USD před začátkem války, a asi 2 miliardami dolarů po ní. Jak byly peníze utraceny? Velmi odlišně. Především na všechny možné druhy vzdělávacích programů a na to, aby Jihokorejce naučili „správně postupovat.“ Jak postupovat správně ve všem. Ve všem možném smyslu. Jak správně stavět silnice, jak vypadá správná kanalizace správně vybudovaného města, jak správně vést statistiky, jak správně chovat skot a jak jej zabíjet, jak sít, jak sklízet, kam ukládat sklizené obilí, při jaké teplotě, atd. atd.

A navíc se Američané v Jižní Koreji zabývali sázením stromů.

Chci zdůraznit, že to vše se odehrávalo počátkem 50. let minulého století, ještě si pamatujeme dobová hesla – „Nečekejme na dary a milosti přírody, naším úkolem je si je vzít!“ Lidstvo (ne všechno) teprve za jednu generaci přijde na to, že zabíjet velryby není dobré, ale tady už máme plán: vysadit zeleň; ne kolem domu – v celé zemi.

Program byl americký a peníze na něj dali také Američané. Do programu bylo zapojeno několik set tisíc lidí, kteří ručně (ručkama, ručičkama) vysadili v Jižní Koreji 1,5 miliardy stromů. A to byl jen začátek. Se stejnou korejskou houževnatostí, s jakou lesy na severu Koreje ničili, je v Koreji Jižní vysazovali. Když se Jižní Korea postavila na nohy (vstala z kolen), Američané převedli program na Korejce. Program byl rozvržen do několika etap a během jeho realizace vysadili v Jižní Koreji více než 11 miliard stromů. Během plnění programu, korejské kolektivní vědomí, když vidělo na vlastní oči výsledky, změnilo svůj postoj k přírodě jako celku. Za korejského diktátora Paka Čong-hui byly zavedeny drakonické zákony, které kácení lesa přirovnávaly k závažným trestným činům. Dnes se Jižní Korea stala projektantem ekologických programů v celostátních formátech. Korejci začali v Tichooceánské louži, a pak se potichoučku, polehoučku vyšvihli až na celosvětovou úroveň. V současnosti běží projekt, ve kterém Jižní Korea vysazuje lesy v Turecku. Turci chtějí vrátit Malé Asii antický vzhled a není pochyb, že Korejci jim v tom pomohou.

Jižní Korea se nejen dokázala prodrat mezi státy, které charakterizují tvář světa jednadvacátého století v technologickém slova smyslu, ale ještě je schopna ovlivňovat svět ve smyslu ekologickém, v samotné podstatě utváření světa.

Tak se věci mají, přátelé.

 

Pozn. př.:

  1. Narážka na známý Leninův článek „Что делать“?
Reklamy

21 comments

  1. Janika

    Na OM se vyjádřili, že tyhle články nečtou, protože je to propaganda nebo tak něco. Opravdu bych uvítala, kdyby se místo odsudků vyjadřovali k věci. Pokud je Jižní Korea zalesněná a zelená a Severní Korea pustá, jak to ukazují fotografie a hlavně ta z vesmíru, tak to je pádný argument a šokující svědectví. Vůbec se mi to nelíbí, přála bych si, aby to bylo naopak, a pokud to někdo vyvrátí a ty fotografie vysvětlí, budu jen ráda, článek nečlánek.

    • tatko

      ..Chvilku mi trvalo,než som povkladal fotky,tak som si nevšimol,že už je tu Váš komentár.Preto k tomu svojmu dodávam,že sa nesnažím nič vyvrátiť ani dokázať.. ..keď tak,možno trochu dokázať áno .. a síce,že svet je farebný a iste aj farbený..

    • dixi

      Nejdřív Koreu rozbili a zdecimovali a potom pomohli k rozkvětu jen polovině země, není to vyjímka. téměř vzor, podle šablony.

  2. tatko

    “ A navíc se Američané v Jižní Koreji zabývali sázením stromů. “
    ..no,gény J.“Grizzly“ Adamsa sa nezaprú :-D .. ,ale to je naozaj iba na autorovi.Rovnako,ako výber farieb,že áno..







    ..a dalo by sa pokračovať.. ..a môžme vybrať aj inú,ako hnedú,alebo zelenú..
    ..modrú :

    ..žltú:

    ,alebo ružovú :

    ..nech je ten svet pestrejší :-)

    • Janika

      To jsou fotky ze Severní Koreje, tatko, jestli Vám dobře rozumím. Moc pěkné doplnění, děkuji. Samozřejmě, to mě také hned napadlo, že stačí například jednu a tu samou krajinu vyfotit v jiném ročním období, a hned vypadá jinak. Jenže je tam ta fotka z vesmíru, a tam je rozdíl patrný.

      • tatko

        ..ja som sa tým nesnažil nič dokázať ,iba poukázať na možnú (podľa mňa zjavnú) tendenčnosť článku.Že je S.Kórea bizarná,hrozná a nešťastná krajina (ľudia) predsa nemá zmysel dokazovať.. Dajú sa iste vyhľadávať konkrétne dôkazy,vysvetlenia javov..okolností ..poukazovať na „kreatívnu úpravu“ informácií,ktoré k nám prichádzajú,ALE podstatné by malo byť,aby sme pri hodnotení stále mali na zreteli to,že tento stav „nevytvorili“ Kórejci,ani ich Kimovia,ALE (samozrejme spolu s nimi) vlastne my všetci ostatní.Aké teda máme právo súdiť? Vieme vôbec AKO by sme tým ľuďom mohli pomôcť?! Odpovedal si niekto na túto otázku,než sa rozhodol súdiť? Odpovedal si na ňu ten,kto sa rozhodol „byť pripravený“ trestať?!Pozná odpoveď ten,čo chce pomáhať?! Za seba poviem,že tú odpoveď ani zďaleka netuším…

        • Janika

          Ze je článek asi tendenční, s tím souhlasím. Myslím, že vývoj, jakým se pan Alexandrov v této sérii článků ubírá, překvapil i nás, co to zveřejňujeme. Ale chtěli jsme to dokončit.

          „Že je S.Kórea bizarná,hrozná a nešťastná krajina (ľudia) predsa nemá zmysel dokazovať.“
          A to jsem právě nevěděla, tatko, jak bych taky mohla, když zprávy o té zemi jsou tak zpolitizované, ať už jedním, nebo druhým směrem.

  3. hans

    …pokud je .. zalesněná a … pustá … jak ukazuje fotografie z vesmíru (janika)

    No a co ukazuje fotografie z vesmíru? Kdy, v jaké roční době byla pořízena? Nevidíme náhodou opadané listnaté lesy hnědě?

    K lesům. minuta ggoglení a http://www.fao.org/3/a-y1997e/y1997e0u.htm nebo ještě lepší http://www.mdpi.com/2071-1050/6/8/5162/htm a hlavně obrázek
    Plocha lesů a podíl na celkové rozloze S. a J. Koreje

    Z čísel mám dost jiný dojem než z textu páně Alexandrova. Který je ostatně dost časově neurčitý. Z čísel naopak plyne, že zhroucení zemědělské produkce v Severní Koreji předcházelo většímu úbytku lesů, a v žádném případě nešlo o „polovinu lesů“, jak tvrdí Alexandrov, a na jihu zase veškeré sázení stromů mělo přinejmenším po roce 1970 jen malý význam… a po roce 80 Jihokorejcům lesy pomalu ubývají.

    Tenhle díl mi taky přijde jako propaganda, zejména závěrečné srovnání zoraných polí na severu a zelených rýžovišť je zaměřeno na mimořádně pitomého čtenáře. Stejně bezútěšně hnědé pole si můžu vyfotit za rodnou vsí v říjnu. Stejně jásavě zelené pole si může vyfotit za rodnou vsí dneska. Pan Alexandrov by mi nejspíš řekl, že v říjnu bylo mnou vyfocené pole dokladem ekologické devastace Česka, kdežto to samé pole vyfocené v květnu bylo dokladem… že.

    Zhroucení zemědělské produkce začátkem 90. bylo nejspíš následkem zastavení dodávek ropy a hnojiv. Ostatní faktory (včetně počínajícího odlesňování) měly imo jen okrajovou roli. Proč? Stejné zhroucení zemědělství prodělala ve stejných letech Kuba. A na Kubě byly ekologické faktory úplně jiné, zato vyschnutí přítoku sovětské ropy bylo stejné. Stejná příčina – zastavení traktorů – stejný následek – produkce šla dolů.

    (Před lety, když se ještě BL daly číst, k tomu tam byl článek, rozebírající příčiny současného zhroucení zemědělství na Kubě a KLDR a komentující různé způsoby (Castrův a Kimův) řešení situace a jejich různé výsledky. Je to i varováním pro nás, když/až dojde nafta pro evropské traktory, budeme řešít stejný problém.)

    • Janika

      V tom druhém odkazu čtu hned v úvodu:
      „Korejský poloostrov zaznamenal po korejské válce (1950-1953) těžké odlesňování a degradaci lesů. V sedmdesátých a osmdesátých letech dosáhla Jižní Korea obnovy lesů prostřednictvím Národního ekologického programu. Naproti tomu Severní Korea nedokázala obnovit lesy navzdory nepřetržitým zkouškám plánů obnovy lesa. V Severní Koreji došlo od poloviny 80. let ke zrychlení odlesňování. Odlesňování a degradacie lesů v Severní Koreji ohrožuje stabilitu celého Korejského poloostrova. „
      Připadá mi to v souladu s článkem pana Alexandrova…

      • hans

        No, jenže přečtěte si nejen úvodní odstavec, ale i další. Jasně je to vidět na obrázku 1 (Figure 1.). O jakpak deforestaci „po korejské válce“ mluvíme, když roku 1970 měla KLDR lesy na více než 80 % rozlohy, více než mají Finové? Imo z obrázku jasně plyne, že v Jižní Koreji byla obnova lesů záležitostí 70. let, a v 80. letech se lesy stabilizovaly a počínaje 90. lety pomaličku ubývají. Na severu je deforestace záležiost nikoliv období „po válce“, ale začala v 80. letech a zrychlila se v 90. letech a od té doby „jede“. takže hladomor v 90. letech nebyl následek odlesnění, jak píše Alexandrov, ale příčinou.

        A za druhé, Alexandrov podvádí s fotkami polí i s tou satelitní fotografií, ze které jste nezískala dojem, že KLDR má o polovinu více lesů než Česko, že?

        (Napsat, že po Korejské válce došlo v KLDR k odlesnění je jako napsat, že po 2. světové válce došlo u nás k rozvoji internetu.)

  4. Skorna

    Ona současná bídná situace KLDR bude souviset s tím, že země si (ještě společně s Kubou) prošla po rozpadu socialistického bloku „ropným zlomem“. Tj. náhlým a prudkým výpadkem dodávek ropy, takze se ze dne na den ocitly zpatky ve „středověku“. Celý průmysl i zemědělství (hnojiva, zemědělské stroje) je Vám bez ropy najednou na prd. Nemáte ropu, nejezdíte, nesvítíte, nevyrábíte.

    Paliva z ropy stojí za objemem práce jako by na každého dělalo 12 „neviditelných otroků“ a ti najednou zmizí a starejte se o sebe sami. Navíc ropa není jen palivo ale i důležitá surovina pro chemický průmysl.

    A jíst se musí, jak stojí v článku. Teď. Když jde do tuhého, tak bez ohledu na nějakou dlouhodobou udržitelnost…

    K tomu máte severokorejská specifika kam směřovat celospolečenský produkt – do obrany, do vzdělání do spotřeby…

    Necítím se povolán hodnotit, jestli jednají racionálně nebo ne, ale proste jsou v nějaké situaci kam se dostali nějakým vývojem a rozhodli se to řešit tak jak se rozhodli.

    Kdyby jsme se v ČR rozhodli vlastními silami vybudovat funkční jaderný program a vystřelit satelit do vesmíru ať to stojí co to stojí, tak tu žerem trávu i kdyby na nás zbytek světa neuvalil totální embargo.
    Ale asi bychom pak mohli provádět více nezávislou politiku.

    Jižní Korea spotřebovává (dováží) od druhé poloviny 90.let přes 2 mio barelů ropy. Globální denní spotřeba (z hlavy) by měla být kolem 90 mio barelů denně – to jsme přes 2 % globální spotřeby. Takže se nedivím že jim to tam „svítí“. Data zde http://mazamascience.com/OilExport/ (pro KLDR tam bohužel data nejsou)

    Článek k dopadům toho „ropného zlomu“ v KLDR a na Kubě, kdy obě země zaujaly rozdílné adaptační strategie je zde https://legacy.blisty.cz/art/52813.html

    Já osobně to považuji za hlavní faktor současné severokorejské mizérie a divím se, že to autor (zatím?) víceméně opomenul.

    Jinak seriál od pana Lopatnikova je zajímavý (stejně jako byl ten o Vietnamu). Moc díky Janice i překladateli

    • Janika

      „Kdyby jsme se v ČR rozhodli vlastními silami vybudovat funkční jaderný program a vystřelit satelit do vesmíru ať to stojí co to stojí, tak tu žerem trávu i kdyby na nás zbytek světa neuvalil totální embargo.
      Ale asi bychom pak mohli provádět více nezávislou politiku.“

      Pokud by nás předtím nezničili. A pak je tu otázka, jestli ta nezávislost stojí za strádání obyvatelstva. Což je otázka přímo do pranice :-).

      • Skorna

        Jako první se omluvím, že jsem zaměnil autora, pana Alexandrova, za pana Lopatnikova.
        Jestli nezávislost stojí za strádání obyvatelstva je v ideální rovině asi otázka pro to obyvatelstvo. Ano by na to odpověděli jen idealisté, pragmatici by zvolili přežití nebo i „jen“ vyšší životní úroveň.
        Ale tak to reálně neprobíhá. Společnost je vždy nějak strukturovaná a rozhodují jen někteří, na které nedopadají následky jejich rozhodnutí (nebo alespoň ne všechny).
        Stála obrana Leningradu za strádání obyvatelstva?

        • pařez

          „Stála obrana Leningradu za strádání obyvatelstva?“
          Z perspektivy budoucnosti vidíme, že stála – kdyby podlehli a kdyby podlehli i na ostatních místech boje (Stalingrad, Moskva), bylo by utrpení obyvatel Ruska v perspektivě nacistické budoucnosti ještě horší). A protože by se nacisté stali pány Evropy, stálo utrpení obyvatel Leningradu, i všech ostatních obyvatel a vojáků Ruska (či SSSR) u kořenů naší dnešní svobody, za což jsem jim vděčný a alespoň zde dnešní den DĚKUJI.

          • Janika

            Já děkuji za komentář. I když mi to poděkování patří spíš k 9.květnu.

            • pařez

              Zítra už toho moc nenapíšu …
              Ale když jsme v tom děkování, tak se připojují k poděkování za tento cyklus článků o Severní Korei a smekám před překladatelskou prací Ladislava Sýkory, kterou zde vynakládá.
              Pěkné dny…

              • tresen

                Já se s těmi díky připojuji. Chtěla jsem to napsat už dřív, ale vzhledem k obvyklým reakcím na mé příspěvky jsem nechtěla celý projekt zakřiknout.

  5. Pingback: Korea -15 | Outsider Media
  6. Pingback: Korea -15 – almanach.cz
  7. Pingback: Korea -15 – archiv2k