Korea – 17. Noe, strom gofer a lidové bajky

Napsal: G. Alexandrov, přeložil LS Odtud

K tomu, že se v našem příběhu vynořily stromy, máme hodně příčin. Vezměme si už je tu jednu – jak by Noe postavil archu, kdyby neměl k dispozici stromy? A takhle stačilo popíchnutí shůry: „Učiň sobě archu ze stromu gofer,“ a – voila! – máme tu Noema, máme strom a máme archu, a v ní pak po páru ze všeho stvoření. „Zachraň se, kdo můžeš!“ A nikde nikdo, jenom ten Noe prostě mohl, a my všichni jsme toho živým svědectvím1.

A co by dělal, nemít strom gofer? Co? Tamto nebo ono.

A ke Koreji (k Jižní, k Jižní), stromy jakýsi vztah také mají. Ale abychom pochopili jaký, budeme muset jít velkou oklikou.

Otázka: Proč Spojené státy v padesátých letech minulého století sázely v Jižní Koreji stromy? Proč investovaly tolik peněz a úsilí, které by z pohledu boje za práva světového proletariátu mohly být vynaloženy s daleko větším užitkem, stejně jako v KLDR, kde stromy vykáceli a získanou rozlohu osadili kukuřicí a zastavěli ocelárnami. Včera tam šuměla doubrava, zelenaly se paseky, zpívali ptáci, bzučely včely, a dnes – bzučí tam jako úl rodná továrna. Což je špatné.

Mohli Američané začít v Jižní Koreji tím samým? Mohli, samozřejmě, nic by je to nestálo. Spíše stálo, ale jaký by v tom byl rozdíl, prostě utratily by se „přidělené finanční prostředky“? Vyčleněné nutně k „ovládnutí“ a mohlo jim být jedno, za co peníze utratí, tím spíše, že strategický cíl, co se týká Jižní Koreje, byl jasný a tento úkol se dá popsat jedním slovem – Industrializace. A přece USA vůbec nezačaly s tkadleckými stavy, ale začaly se stromy. Proč?

Odpověď na tuto otázku vypadá docela nečekané, a bude dán v podobě postulátu: proto, že USA všude kde mohou, vytvářejí národní státy2.
Zabývají se tím už sto let a své záměry nejenže neskrývají, ale ani nikdy neskrývaly. A začaly tím, že své úmysly veřejně vyhlásily. Pouze neřekly „jdeme na vás!“, ale vyjádřily se trochu jinak. V předvečer Versailleské konference, kdy se pocity světa nacházely v poněkud chaotickém stavu a myšlenky různě bloudily, člověk, jenž určil a vyjádřil zahraniční politiku Spojených států popsal, jak vidí obraz světa po První světové válce. Jméno toho muže bylo Edward Mandell House a vyjádřil se přesně takto:

„Každý národ má právo na svůj vlastní stát a hranice tohoto státu by se měly co nejpřesněji shodovat s oblastí osídlení daného národa.“

Myšlenka je to poměrně jednoduchá a velmi snadno srozumitelná, a přesto svět (či spíše Velmoci) toto prohlášení raději nechtěly slyšet, přestože House slyšeli doslova všichni. Slyšet slyšeli, ale nechtěli si to vzít k srdci. „Co je to za nesmysl?!“ To, co House řekl, bylo jakoby z jiného světa. A tomuto světu se to také nelíbilo. Myšlenka příliš předcházela dobu a „stav myslí“. A to nejen tehdy, ale i dnes.

„Jak – každý národ má právo?“ To tak ještě. To jako každý, komu se zachce mít svůj stát, by jej měl dostat? Jak tohle skončí?! Je nutno dodat, že v dobách Versailleské konference existovaly ještě jakési Říše, Impéria, žil, přežíval kolonialismus a odpovídající ideou byl nastolený pořádek, režim a najednou – tady to máte, každému podle jeho schopností, každému jeho stát. Copak to je vůbec možné?

Mezitím si Amerika, aniž by se obtěžovala nějakým vysvětlováním, vyhrnula rukávy a bez zbytečných slov začala ukazovat, že se její slova nerozcházejí s ​​činy. (Svět hojnosti slov si na americkou podnikavost ještě stále nemůže zvyknout.) Přičemž Amerika nezačala odněkud z končin světa, začala od nejtěžšího – od Evropy. Národní státy Evropy, které vznikaly po První světové, se utvářely hlavně na místě bývalého Rakousko-Uherska a v praxi ukázaly příklad nového myšlení Spojených států. Podařilo se jim proto, že jejich jednán sloužilo v hrubých rysech i zájmům Britského impéria, a proto Britové pánovitým Američanům nepřekáželi, ačkoliv se britské a americké zájmy obecně shodují, liší se v detailech, a začasté ve velmi důležitých detailech. Kupříkladu – nezávislé poválečné Polsko bylo koncipována jako nárazník mezi Ruskem (SSSR) a Německem. Ovšem Britové zpočátku chtěli udělat Polsko mnohem větší a silnější, chtěli do něj vřadit ještě Východní Prusko (a pár jiných maličkostí). Avšak Američané předpokládali, že čím bude Polsko silnější, tím větší bude jeho pokušení urvat něco od oslabených sousedů, přičemž to pokušení bude tím silnější, čím očividnějši bude, že slabost SSSR a Německa, je slabostí dočasnou, kterou by mělo z tohoto důvodu rychle využít. A Spojené státy byly schopny vnutit každému (včetně samotných Poláků a Britského impéria), tu podobu polského státu, kterou dnes všichni známe. A tak historie dvacátého století přesvědčivě demonstrovala lidstvu, že americké váhy (a to nejen v případě Polska) byly přesnější než váhy anglické.

A ještě jedna poznámka. Dvě světové války (byla to jedna válka, ale vzdejme hold tradici) ukázaly, že pro vytvoření národních států je zapotřebí všeobecné horké války, což umožňuje „rozpustit“ geopolitický prostor do stavu, kde jej lze snadno dělit nožem na dorty. Stačí se podívat, jak a kdy se utvářely národní státy v Evropě, v jihovýchodní Asii a na Dálném Blízkém a Středním východě. A v Africe. Ke „zhroucení kolonialismu“ docházelo v podmínkách studené války, přičemž se z ideologických důvodů na Západě maskuje, že ke zhroucení přispívaly zejména USA a SSSR byl“ v záloze „, ačkoliv sovětská propaganda interpretovala události takovým způsobem, aby SSSR vypadal jako jediný osvoboditel utlačovaných.

V současné době USA už veřejně přeměňuje Střední a Blízký východ, pokračuje v tvorbě nových národních států a mění hranice starých k mezím, ohraničujícím „rozlohu osídlení daného národa“, a přitom nepotřebuje novou světovou válku, ani v horké ani studené podobě. Nejzajímavější je, že existují lidé, kteří to vidí více či méně jako projev americké slabosti. Udivující slepota! /Pozn. př.: otázka je, kdo tu šíří slepotu, viz pozn. číslo 2)/

Jakákoli akce státu, a to zejména tak obřího jako Amerika potřebují ideologické odůvodnění, přičemž argumenty „pro“ a „proti“, mají být zřejmé a dostupné veřejnému mínění přátel i protivníků. A samozřejmě i veřejnému mínění lidu, který hodlají obšťastnit vlastní státností, bez toho to nejde. A právě v tom USA vyniká. „Na jejich straně, i kdyby na to nebyl zákon, je – „podpora a nadšení milionů“ Vezměme si třeba Irák.

Jaký na rozloze nám všem známého státu sídlí národ? Národ Iráčanů přece neexistuje. Jsou lidé s názvem Arabové, ale Iráčané, kdo to je? Jak vznikl stát Irák? Žádní Iráčané jej přece nevytvořili. Hranice byly stanoveny Brity, pod jejichž „všeobecným vedením“ vznikly všechny státní instituce, stejně jako irácké úřednictvo, jež bylo uvedeno v život dle indického vzoru. Doslova – šup! – a objevil se Irák, jenž předtím nikdy neexistoval. A nikdo se nezabývá otázkou – jak se to stalo3?

Co je v Iráku Iráckého? Není a nikdy neexistoval irácký jazyk, ani irácké náboženství, není a nikdy nebyla irácká mytologie. Zcela prostě řečeno nejsou a nikdy nebyly írácké pověsti, bajky, pohádky.

Ale v této zemi žijí Kurdové, a to je skutečný národ, který si je své národnosti sám vědom. Se svou vlastní historií, kterou lze vysledovat přinejmenším několik staletí dozadu. Se svým vlastním jazykem, jenž zahrnuje i několik dialektů, s vlastní mytologií, se svými „starobylými legendami“. Kurdové jsou národem s konkrétními „kurdskými lidové bajkami.“

Ale svůj stát nemají.

Proč? Kdo o tom rozhodl? Rozhodně ne sami Kurdové. A jak si myslíte, že uvažují o vlastním sebeurčení a vlastním státu? Nemusíte odpovídat, odpověď je zřejmá. Nejen vám, ale i na plukovníku Housovi, který ale bohužel žil před sto lety.

Můžeme se myšlenkově přenést o pár tisíc kilometrů na východ od Iráku, do Pákistánu a podívat se, jak se věci vyvíjely tam. Dokonce i při jen letmém pohledu najdeme nápadnou podobnost. Neexistuje pákistánský jazyk, ani pákistánské náboženství a neexistuje ani pákistánská mytologie, ale stát Pákistán ano. V zemi žijí Paštunové, kteří vnímají sami sebe jako Paštuny, mají paštunský jazyk, vlastní historii, která je mnohem starší než pákistánská, mají paštunskou mytologii i své vlastní paštunské pohádky. Ale stát Paštunistán nemají. Ale proč vlastně? Kdo o tom rozhodl? Oni sami? Zeptal se jejich někdo? Samozřejmě, že ne. Nikdo se nikoho neptal. Dokonce i současných pákistánských dědečků a babiček se nikdo neptal, zda chtějí být Pákistánci. Ale oni se Pákistánci stali, jednoduše proto, že se objevil takový stát. Nikdo, nikoho, o ničem, a – stát tu je. Paráda.

A když už jsme se začali ptát, můžete se zeptat sami sebe, proč to tak je? Proč si klást otázky, na které jsou velmi hlasité odpovědi? Pokud si nemůžete odpovědět, pomohu vám – otázky, jejichž odpovědí je vznik doposud neexistujícího státu, se kladou proto, aby světlo světa spatřily nové cihličky budoucího celosvětového státu. Cihly budoucích římských provincií. Přičemž tyto provincie budou zbaveny hlavního nedostatku velmi mnoha současných států – nebudou mít vnitřní, na národních rozepřích založené hádky a konflikty.Pro ně to bude lepší a pro Řím4 lehčí

Ale kromě vyřešené národnostní otázky tu zůstává další ožehavý problém – politické zřízení cihel. Takový univerzální politický mechanismus máme. Jmenuje se – demokracie.

Moc lidu.

Co by mohlo být prostší a přirozenější, není-liž pravda?


  1. Pro pořádek je nutno dodat, že biblická legenda o Noemovi byla převzata z indických Véd. Dodnes jí někteří věří. Ve Védách měla ale úplně jiný smysl. „Vody potopy“ totiž představovaly materialismus a duchovní smýšlení mělo být zachráněno „Slovem poznání“ – v sanskrtu NAVA. Starověcí Židé, naprosto bez porozumění duchovním záležitostem z toho udělali „loď“. Možná byli ovlivněni starším eposem o Gilgamešovi. – Genesis 6:14 – „Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.“
  2. Když už pominu, že autor vůbec nebere do úvahy astronomický dluh USA, zaviněný hlavně zbrojením, jeho amerikanofilství zde překračuje meze – jakpak „zařídily“ USA národní stát v Libyi? Jak v Íráku? Jak v bývalém SSSR, který se snažili udržet v celku – dle páně Alexandrovových slov – po první světové válce? Chtějí francouzský stát v Kanadě? Jak USA „zařizovaly národní stát“ ve Vietnamu? Povedení – „kamarádíčkové Francouzů“ vojáci a politici USA zalévali území Vietnamu statisíci litrů chemického jedu ,defoliantu AGENT ORANGE. Vietnamské lesy uschly, miliony civilistů byly zasaženy. Počet mrtvých civilistů ve Vietnamu je odhadován mezi 1 a 3 miliony. Trochu jiný pohled na hodné Američany a jejich oslavované vysazování stromů v Jižní Koreji.
  1. Ale zabývá. Zvláště jistí „Čechoslováci“, ustanovení po První světové válce právě Američany (a T.G.M. coby jejich figurou).

  1. Vida, další autor-služebníček Nového Světového Řádu. Takže už ne spolupráce mezi národy… K autorově smůle přichází dle mého se snahou zcela přebásnit dějiny nejméně tak o třicet až padesát let dříve, než by to bylo „průchozí“.
Reklamy

25 comments

  1. hans

    Bože dobrý, to je blábol. Alexandrov se zbláznil. Třeba s tím Polskem.

    • tatko

      ..čítal som jeho odpovede v diskusii pod článkom.. Jeden nevie.. ..možno sa to rozuzlí (?) ,alebo iba pán Alexandrov narazil na dobrý „matroš“
      :-D a teraz má „tvorivé obdobie“..

    • tresen

      Tentokrát s vámi výjimečně souhlasím. I když možná z jiných důvodů.

      • hans

        Možná z jiných důvodů? Takže jeho interpretace historie polských hranic vám nepřipadá zcela nesmyslná?

        • tresen

          Ale ano. V tomhle bodě se shodneme, fakta mluví jasně.
          V článku stojí: „Spojené státy byly schopny vnutit každému (včetně samotných Poláků a Britského impéria), tu podobu polského státu, kterou dnes všichni známe.“
          To je samozřejmě nesmysl. Celé to předválečné Polsko přece bylo v pětačtyřicátem posunuto na západ. Takže kecá.
          Ale já hlavně nesouhlasím s tezí, že národní stát je zdroj stability.

          • hans

            To je ošemetná otázka, někdy je, někdy ne. Takže s kritikou Alexandrova s vámi souhlasím.

    • grasyk

      Mám za to, že jde pouze o pokus o novou podobu propagandy… Stará podoba je už moc profláknutá. :-)

  2. MaB

    Opět platí, že se události jen málokdy dají interpretovat jednoznačně (jako co není bílé, je černé)
    Ani na tak jednoduchou řečnickou otázku z dodatku za 2.: „Chtějí francouzský stát v Kanadě?“ se rozhodně nedá kategoricky odpovědět „non“.
    Kanadská provincie Quebec měla a stále má se svým bývalým kolonizátorem (od r. 1608), Francií, mnoho společného – jazyk, historii, kulturní tradice, velmi ùzkou spolupráci na diplomatické, politické a obchodní úrovni, ale také silné citové pouto.
    Francouzsko-quebecké spojenectví a kooperace v 60. letech měly velký vliv na quebecký emancipační proces, který se stal bojem za kulturní a jazykovou autonomii, (suverenity-asociace).
    Ústupky, které si Quebec vynutil na federální kanadské vládě, by pravděpodobně přišly mnohem později, nebýt podpory ze strany Charlese de Gaulla (jeho „Vive Québec libre !“) a Francie.
    Oba národy jsou si velmi blízké, svůj vztah považují za „příbuzenský“ (cousins – bratranci) a viděno „politicky“ z Quebecu ?


    16 mars 2016 – Ajouté par RQF: Rattachement du Québec à la France
    Pour que le Québec redevienne Français. Pour que les français de part et d’autre de l’Atlantique soient de nouveau réuni au sein de leur pays, la France. Pour que notre nation retrouve ça grandeur passée.
    Opětné připojení Quebecu k Francii. Aby se Quebec znovu stal francouzským. Aby se Francouzi z obou stran Atlantiku opět spojili ve své zemi, ve Francii. Aby náš národ znovu nalezl svou někdejší velikost…

    • hans

      Ani na tak jednoduchou řečnickou otázku z dodatku za 2.: „Chtějí [USA] francouzský stát v Kanadě?“ se rozhodně nedá kategoricky odpovědět „non“.

      Fajn. Uveďte, prosím, aspoň jeden jediný argument, proč by odpověď neměla být jednoznačné a kategorické „NON. USA nechtějí smostatnost Quebecu“

      • MaB

        Otázka, na kterou jsem reagovala, zní: „Chtějí francouzský stát v Kanadě?“
        Nikoli tedy na otázku vámi přizpůsobenou (to nesvědčí o vaší intelektuální poctivosti): „Chtějí USA smostatnost Quebecu ?“
        Argument: „Francouzský stát v Kanadě“ po 1. světové válce je anachronismus.

        Trochu historie:
        Za vlády Ludvíka XV., 10.2.1763 , Francie skončila Pařížskou smlouvou sedmiletou válku s Anglií, Španělskem a Portugalskem a ztratila la Nouvelle-France, (s výjimkou souostroví Saint-Pierre et Miquelon).
        Král George III. ji „překřtil“ Královským prohlášením ze 7.10.1763 na « The Province of Quebec ».

        Velká Británie získala rozsáhlé državy, které byly osídleny katolíky francouzského původu. Ti se brzy začínali bouřit proti poangličtění a poanglikánštění a Británie byla nucena schválit v r. 1774 Quebec Act, který akceptoval katolické náboženství, francouzský civilní zákoník a francouzštinu jakožto úřední jazyk na území provincie Québec.

        • hans

          Nic jsem nepřizpůsoboval. Otázka na kterou jste zareagovala zní: Jakpak „zařídily“ USA národní stát v Libyi? Jak v Íráku? Jak v bývalém SSSR, který se snažili udržet v celku – dle páně Alexandrovových slov – po první světové válce? Chtějí francouzský stát v Kanadě? Jak USA „zařizovaly národní stát“ ve Vietnamu?

          Podmět u všech otázek je jeden – USA. I u otázky týkají se Kanady.

          Takže ne já, ale vy jste otázku „intelektuálně nepoctivě“ vytrhla z kontextu odstavce a ztratila tak podmět.

      • tresen

        Mně hlavně připadá, že to, jestli samostatnost Quebeku chtějí nebo nechtějí v USA, je k minulosti, přítomnosti i budoucnosti této části Kanady irelevantní.

          • tresen

            Já jsem si nevšimla, že by psal o Kanadě. To sem vnesl pan Sýkora.

            • LS

              Taky to byla naprosto podružná věc, pouze jen moje otázka, která měla ukázat nesmyslnost jeho tvrzení. Ale MaB to začala rozvíjet…nevím proč.

  3. LS

    MaB se jako obyčejně soustředí na podružné záležitosti. To byla jen jedna z mých doplňkových otázek, abych poukázal na naprosto směšné Alexandrovovo tvrzení, že USA „prosazují“ národní státy

    • MaB

      …a zde to bylo ve snaze Vaše poukázání “ na naprosto směšné Alexandrovovo tvrzení“ podpořit a zároveň právě na příkladu Quebecu ukázat, že vztahy mezi bývalým kolonizátorem a kolonizovaným mohou být výborné.

      • hans

        Nikoliv. Vy jste doložila výborné vztahy mezi francouzskými kolonizátory žijícími v Quebecu a jejich mateřskou zemí.

        O kolonizovaných, o indiánských domorodcích, jste nenapsala nic.

        Vaše překrucování historie, vydávání francouzských kolonizátorů v Quebecu za kolonizované, se téměř vyrovná úsilí páně Alexandrova.

        • MaB

          I v tomto případě tvrdíte něco, co neodpovídá pravdě.
          Předeslala jsem:
          „Opět platí, že se události jen málokdy dají interpretovat jednoznačně (jako co není bílé, je černé)“
          a snažila jsem se ukázat i tu druhou stranu mince. V zájmu objektivity. kterou u vás často postrádám.

          Jak jistě víte, i francouzský národ je „výsledkem kolonizace“, „métissage“ je v jeho DNA. To platí i pro Québec.
          A takové jsou jejich vztahy k bývalému kolonizátorovi dnes:

          „Poté, co ztratila svou kolonii v roce 1760, Francie, Matka-Vlast, (Mère -Patrie) se stala matkou nepřítomnou. Její slavnou minulost najdeme jen v našich učebnicích dějepisu.
          Měla by si uvědomit, že francouzský Quebec je jednou z největších francofonních komunit ve světě, hned po té, co byla kdysi naše Matka-Vlast, Francii.
          Naši bratranci ve Francii ze snobství nebo z historické nadřazenosti poslepu plují do anglomanie: termíny a anglické výrazy bují ve všech médiích. Osvícenství se vyskytuje pouze v historických knihách. A to zabředávání se pokračuje. Francouzští poslanci se připravují přijmout zákony, které budou nabízet výuku na vysokých školách ve Francii v angličtině: to je reverzní kolonizace ! Naše Matka-Vlast ztrácí rozum.
          Pro nás, obyvatele Quebecu, Francie zůstává vlastí stále, nemůžeme zapřít své předky. Jezdíme ji navštívit, jako jezdíme do muzea; chceme najít své kořeny a část naší historie, jen si nepřejeme mít povinnost „praktikovat“ angličtinu při budoucí návštěvě. My anglicky mluvíme pouze při návštěvě Kanady nebo našich jižních sousedů…“
          odtud
          France. Vu du Québec, “tout fout le camp en mère patrie” | Courrier …
          http://www.courrierinternational.com

      • LS

        Když se tedy shodneme na tom PODSTATNÉM – že pan A. se tady mýlí, anebo spíše nám podsouvá tvrzení, které není pravdivé (o tom, že by zájmem USA bylo překopání světa, aby „ustanovily národní státy“, pak nevím, proč bychom měli být ve při. (z důrazem na oddělení předložky od podstatného jména :-))

  4. LS

    Historie Spojených států: Sveřepí původní obyvatelé se postavili proti uprchlíkům ze všech zemí světa…kteří se tam dostali postupně, nanápadně, pak už nápadně, nakonec tam všude zavedli svoje mravy, původní obyvatele zdecimovali, a poté, co během dvou stovek let zplundrovali všechny přírodní zdroje, zplna hrdla šíří svou úžasnou demokracii všude, kde ještě nějací původní obyvatelé zbyli…(přišlo mi sms_kou)

    • MaB

      Pravda, historie Spojených států není historií Kanady.
      Nicméně bych autorovi, schopnému shrnout 200 let do 1 SMS, doporučila:
      „Champlainův sen“, kanadský sériál (6 dílů), autor David Hackett Fischer,
      s Maximem Le Flaguaisem v roli zakladatele Quebecu Samuela de Champlain,
      Je složený z dokumentárních podkladů a historických rekonstrukcí a seznamuje s navigatorem, kartografem, spisovatelem, antropologem, botanikem, průzkumníkem, Samuelem de Champlain, který poznamenal kanadskou historii svou humanistickou vizí.
      Série documentaire – Maxime LeFlaguais – Le Rêve de Champlain | TFO
      http://www.revedechamplain.com/fr/serie

      Nebo alespoň
      Kolonizace Severní Ameriky – Wikipedie
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolonizace_Severní_Ameriky

      „Cartier plul nejprve k Novému Foundlandu a poté do zálivu řeky sv. Vavřince, kde zakotvil u poloostrova Gaspé. Tam se setkal s velmi přátelskými indiány kmene Mikmak. Mikmakové chtěli hned od počátku s Francouzi obchodovat,…
      Kolonie Francie již v této době zabíraly území Velkých jezer a povodí řeky sv. Vavřince, problém byl však v tom, že zde nebylo mnoho stálých obyvatel, většina z nich navíc byli misionáři a jeptišky, drtivou většinu obyvatel Nové Francie tvořili obchodníci s kožešinami, kteří se zde zdržovali pouze po několik let.
      Nová Francie měla také v roce 1658 cca 3000 stálých obyvatel rozmístěných na území 3x větším než sama Francie.“

      • LS

        Jsem celkem přesvědčen, že chápete tu nadsázku a chápete, že autor sms_ky nechtěl vypsat dějiny USA.

        • MaB

          Opravdu ? :))
          Jinak, vážený a milý LS, luxus, který si zde (většinou v pracovní době „za odměnu“ jako příjemné rozptýlení) dopřávám, dokud mi to Janika toleruje, je soustředit se pouze na to, co mne zaujme, byť by to bylo i „podružné“.
          Nikomu své komentáře nevnucuji a ti, kterým vadí, je jednoduše nečtou. V čem je problém ?
          Pokud si ale nepřejete, abych reagovala na Vaše články, stačí říci :)

          • LS

            Nechápu, proč jste se tak „naježila“. Já s Vámi diskutuju rád. Jenom říkám a píšu své názory na rovinu. Bez tanečků okolo. A jako Libuše pravila „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýkati bude“ … se já dívám do budoucnosti a „Vidím téma veliké, na němž se my dva shodneme a štěstí z toho – přinejmenším na mé straně – blaha nebeského dotýkati se bude“ :-)