Něco málo z historie

Napadlo mě to při odkazu na povídání Jakova Kedmiho o historii, který dal onehdá Hamilbar k dobru v komentářích. Možná to bude pro někoho také zajímavé čtení. Docela se těším na komentáře, budou-li nějaké:

UKRAJINA SE OSVOBOZUJE

Ukrajina se svým bohatstvím je již dávno předmětem imperialistického vykořisťování.


Před revolucí vykořisťovali západní imperialisté Ukrajinu, abych tak řekl, potichounku, bez „vojenských operací“. Francouzští, belgičtí a angličtí imperialisté zřídili na Ukrajině obrovské podniky (pro těžbu uhlí, na výrobu kovů, atd.), získali pro sebe většinu akcií a vysávali ukrajinský lid legálně, „zákonně“, bez hluku.
Po Říjnové revoluci se obraz změnil. Říjnová revoluce zpřetrhala nitky imperialismu, prohlásila půdu i podniky za majetek ukrajinského lidu a znemožnila imperialistům „obvyklé“, „nehlučné“ vykořisťování. Tím byl imperialismus vypuzen z Ukrajiny.
Ale imperialismus nechtěl ustoupit, za nic na světě se nechtěl smířit s novou situací. Z toho vyplynula „nutnost“ násilného porobení Ukrajiny, „nutnost“ její okupace.
Rakousko-němečtí imperialisté byli první, kdo začali okupovat Ukrajinu. „Rada“ a „hetmanství“ se svou „samostatností“ byly pouhou hračkou, pláštíkem, který vhodně zahaloval tuto okupaci a navenek „sankcionoval“ vykořisťování Ukrajiny rakousko-německými imperialisty.
Kdo by neznal obvyklé obrázky ukrajinské „samostatnosti“ pod záštitou rakouských a německých imperialistů: propast ponížení a těžkých zkoušek, jež Ukrajina vytrpěla za dobu rakousko-německé okupace, rozbití dělnických a rolnických organisací, úplnou desorganisaci průmyslové výroby a železniční dopravy, šibenice a střílení?
Avšak porážka rakousko-německého imperialismu a vítězství německé revoluce změnily od základu situaci na Ukrajině. Pracující Ukrajině se otevřela cesta zpod jha imperialismu. Nastává konec pustošení a poroby Ukrajiny. Revoluční požár, který se na Ukrajině rozmáhá, smete poslední zbytky imperialsmu i s jejich „národními“ přívěšky. Prozatímní dělnicko-rolnická vláda Ukrajiny, která se zrodila na vlnách revoluce, zavede nový život na základě vlády ukrajinských dělníků a rolníků. „Manifest“ ukrajinské sovětské vlády, který vrací rolníkům statkářskou půdu, dělníkům továrny a závody a všem pracujícím a vykořisťovaným úplnou svobodu, tento historický „manifest“ zahřmí Ukrajinou k hrůze jejích nepřátel. Zazní jako požehnaný zvuk zvonů utlačeným synům Ukrajiny pro radost a útěchu.
Ale boj ještě neskončil. Vítězství není ještě zajištěno. Opravdový boj na Ukrajině teprve začal.
Zatím co německý imperialismus dožívá své poslední dny a zatím co „hetmanství“ se svíjí v posledních křečích, soustřeďuje anglo-francouzský imperialismus vojsko a připravuje vylodění na Krymu, aby okupoval Ukrajinu. Anglo-francouzští imperialisté chtějí nyní zaujmout uprázdněné místo německých okupantů Ukrajiny. Zároveň vyplouvá na povrch „Ukrajinské direktorium“ v čele s dobrodruhem Petljurou, který hlásá staré heslo „samostatnosti“ v „nové“ úpravě. Toto direktorium není nic jiného než nový, vhodnější pláštík pro novou anglo-francouzskou okupaci Ukrajiny, než bylo „hetmanství“.
Opravdový boj na Ukrajině máme teprve před sebou.
Nepochybujeme, že ukrajinská sovětská vláda dokáže postavit se náležitě na odpor novým nezvaným hostům, podmanitelům z Anglie a Francie.
Nepochybujeme, že ukrajinská sovětská vláda dokáže odhalit reakční úlohu dobrodruhů z Vinničenkova a Petljurova tábora, kteří – ať už vědomě či nevědomky – připravují příchod anglo-francouzských podmanitelů.
Nepochybujeme, že ukrajinská sovětská vláda dokáže kolem sebe semknout ukrajinské dělníky a rolníky, a že je se ctí povede do boje a k vítězství.
Voláme všechny věrné syny sovětské Ukrajiny, aby přišli na pomoc sovětské vládě Ukrajiny a usnadnili jí slavný boj proti těm, kdo Ukrajinu rdousí.
Ukrajina se osvobozuje, pospěště jí na pomoc!

„Žizň Nacionalnostěj“, čís. 4,
1. prosince 1918
Úvodník
Podepsán: Stalin

Reklamy

39 comments

  1. LS

    Vidím, že k Josifu Visarionoviči si nikdo netroufl připsat nějaký komentář. Tak si ho napíšu sám. Podle mého mínění to byl neobyčejný člověk. Udělal z feudálního Ruska světovou velmoc. Osobně si myslím, že za tu špínu, co na něj naházel Chruščov, tak úplně nemohl. Taky je mi sympatický tím, že nehamounil žádný majetek jako dnešní mocipáni.

    • Janika

      No, píšu se s komentářem, zmizelo mi to. Tak jen stručně – Váš názor na Stalina plně sdílím. Za překlad jeho unikátní statě děkuji, je mi ctí, že se objevila zde.

      • grasyk

        Co se překladu týče, nerad bych se chlubil cizím peřím (při mém příjmení :-)). text jsem prostě opsal ze Stalinových spisů. Až budu doma, podívám se, kdo to vlastně přeložil.

    • MaB

      Něco málo z literatury ? :)

      Ždanov mlčí a Stalin odpovídá: „Jeho svoboda. Ona může tvrdit, co chce. Budiž. Skutečná otázka je tato: Existuje tolik představ o světě, co je lidí na planetě; to nevyhnutelně vytváří chaos; jak vnést řád do toho chaosu ? Odpověď je jasná: Tím, že se vnutí každému jen jediná představa. A ta může být vnucena jen jednou vůlí, jednou nesmírnou vůli, vůlí. která stojí nad všemi vůlemi. To jsem udělal, jak jen mi to moje síly dovolily. A ujišťuji vás, že pod vlivem silné vůle nakonec lidé uvěří čemukoliv, Oh, soudruhu, čemukoliv! “ A Stalin se směje se štěstím v hlase.
      Svátek bezvýznamnosti, Milan Kundera

      Jdanov se tait et Staline répond : „Sa liberté. Elle peut affirmer ce qu’elle veut. Passons. La vraie question est celle-ci : Il y a autant de représentation du monde qu’il y a de personnes sur la planète ; cela crée inévitablement du chaos ; comment mettre de l’ordre dans ce chaos ? La réponse est claire : En imposant à tout le monde une seule représentation. Et l’on ne peut l’imposer que par une seule volonté, une seule immense volonté, une volonté au-dessus de toutes les volontés. Ce que j’ai fait, autant que mes forces me l’ont permis. Et je vous assure que sous l’emprise d’une grande volonté les gens finissent par croire n’importe quoi ! Oh, camarade, n’importe quoi !“ Et Staline rit, avec du bonheur dans la voix.
      La fête de l’insignifiance, Milan Kundera

        • MaB

          Pan Kundera je člověk s fantazií. :)
          V Žertu (první román) ukázal, jak bezvýznamná legrácka svým politickým „zvýznamněním“ nabývá nelidských rozměrů s tragickými důsledky. Ve tomto svém posledním románu se k tematu ze Žertu vrací, ale dívá se na ně z druhé strany – „zbezvýznamnění“ významného vede k lidskosti.
          Stalin je coby historická postava všeobecně známý jako krvavý diktátor, který rozhoduje, jak se mu zlíbí a cynicky si pohrává, s kým se mu zachce. Jako postava románová je „zlidštěn“, ukázán i ve své slabosti a omylnosti.

          • LS

            „Všeobecně známý jako…“ – a možná někdo „významný“ chtěl, aby byl známý takhle. Otázka je, co je pravda.
            Ale jisté je, že:
            a) když zemřel, zbyla po něm jedna uniforma na běžné denní nošení a jedna parádní uniforma. Nenachamtil si nic pro sebe ani pro rodinné příslušníky…
            b) ze zaostalého carského Ruska, přes všechny potíže s „bílými“, přes všechny bolesti společenských změn, dokázal vybudovat velmoc.
            c) bylo mnoho dost těch, kdo byli pohotoví ke zradě, kdyby jim dal příležitost. A dokud žil, tak jim tu příležitost nedal.
            e) pro Rusy bylo velké štěstí, že se moci nezmocnil propagátor krvavého teroru Lev Davidovič Bronštejn, alias Trockij. To už by dnes Rusové byli ohroženým druhem.

            • MaB

              Možná právě proto se Milan Kundera dívá na jeho komplexní osobnost i z jiného ùhlu.
              Stejně tak jeho dcera a vnučka zde, rozhovoru se Stalinovou vnučkou Chrese Evans v Paris Match:

              A rodina Stalinova, se jménem tak těžkým nosit ?
              Stalin není jméno, je to bolševický pseudonym. Musím mluvit o své rodině jako o Dzhugashvili, Rusové gruzínského původu. Myslím, že mi odkázali pocit smutku, ruské melancholie. Kdybych dala stranou historické pravdy, lži, debaty, řekla bych, že to, co mě nejvíc poznamenalo, je krutost mých prarodičů vůči svým dětem. Já děti nemám, ale věřím, že rodiče mají povinnost postarat se o své potomky a myslet na jejich budoucnost.
              Vy máte pocit viny ?
              Považuji nás za „oběti“. Vezměte mateřskou stranu mé rodiny. Alliluyevovi. Ta byla zdecimována Stalinem. Jeho žena Nadia spáchala sebevraždu, její dva bratři byli zatčeni v roce 1938 a její sestra, kterou moje matka velmi milovala, se nikdy nevrátila z gulagu Stalin zlomil srdce mé matky, když jí bylo 16, dal deportovat muže, do kterého byla zamilovaná. „Zničil mi život,“ často opakovala. Měla formuli: „Všude tam, kde jsem, budu vždy politický vězeň jména mého otce.“
              Moje matka měla hrozný život, ale zemřela pokojně. Jako kdyby nakonec vyhrála boj, který vedla hluboko v sobě mezi odmítnutím Stalina, netvora, a skutečností, že tentýž muž byl její otec. Ji zbožňoval, byl jednoduchá bytost, hrát si s ní, kontroloval její ùkoly, jako každý táta. Byla vychována jako princezna.
              Dcera Světlana zemřela na rakovinu v r. 2011 v Richland Center, určeném pro chudé a pro zruinované farmáře z Wisconsin.
              http://www.parismatch.com/Actu/…/La-petite-fille-de-Staline-est-une-femme-libre-160318

          • hans

            Čili je to Kunderův nesmyslný fantasmagorický blábol, který má s historickými osobnostmi společného asi tolik co příběhy Asterixe a Obelixe.

            Kundera píše fantazie nenapojené na historii, nu což, spisovatelé jsou všelijací. Ovšem argumentovat jím v debatě o historii je úlet. Stejně jako posuzovat politickou situaci v Gallii podle zníměného komiksu.

            rozhoduje, jak se mu zlíbí

            Více věřím opačnému názoru pana Churchilla, že rozhodoval logicky a racionálně, (cituji volně po paměti) „Stalinovy vývody a argumenty byly tak nevyvratitelně logické, že ani já, s třicetiletou zkušeností z parlamentních debat, jsem nebyl schopen nic namítnout“.

            • MaB

              ad hans:
              Nejlépe vám odpoví pan Jan Werich :
              „Lidé s fantazií nejsou nebezpeční. Nebezpeční jsou jenom ti, kterým fantazie chybí, takoví, co jdou jako kůň s klapkami na očích, kteří si neumějí představit, že může být ještě něco jiného, než oni myslí, že by mělo být.“

              Já doufám, že jste zde jediný, kdo nepochopil, že sem byl MK dán jen pro zajímavost.
              K „lidem s fantazaií“, kteří neodsuzují aniž četli, třeba metafora Stalinova lovu na koroptve, perfektně vystihující ono období „bez smíchu“, kdy tragedie spočívala v tom, že okolí Stalina přikládalo vážný význam úplně všemu, promlouvá.

            • MaB

              Milan Kundera píše (dost jasnozřivě) také toto:
              Všechny minulé zločiny Ruského impéria se udály v diskrétním šeru. Deportace půl milionu Litevců, vražda statisíců Poláků, likvidace krymských Tatarů, všechno, co zůstalo v paměti bez fotografických důkazů, jako něco neprokázatelného, bude dříve nebo později vydáváno za mystifikaci.
              Naproti tomu invaze do Československa v roce 1968 byla fotografována, filmována a uložena v archivech po celém světě.

              Kdo si dnes ještě pamatuje invazi ruské armády do Československa v srpnu 1968? V mém životě to byl požár. Kdybych však psal své vzpomínky z té doby, výsledek by byl slabý, jistě plný omylů, neùmyslných lži. Ale kromě faktické paměti je tu ještě jiná: moje malá země se mi zjevila zbavena posledního zbytku nezávislosti, pohlcena navždy v cizím světě; věřil jsem, že jsem přítomen začátku její agonie.
              (Opona – Rideau)

              • LS

                MaB, vy vlastně říkáte – Kundera není schopen sepsat smysluplně události, u kterých byl, ale jinak směle vypovídá o událostech, u kterých nebyl, které znal jen z doslechu, zkreslené podáním jiných, jimž záleželo na tom, aby byly zkreslené tak, jak je chtěli mít… a tak si „vypomohl“ fantazií. No – proti gustu žádný dišputát. :-)

                • MaB

                  NE, LS, to říkáte Vy ! :)
                  Román není o Stalinovi, ten je jen jednou z „nosných postav“.
                  Kunderovi v něm nešlo o historickou pravdu, ostatně, kdo ji s jistotou zná ?
                  On nepsal Stalinovu biografii, ale román. Tedy FIKCI, kde ukazuje (mimo jiné) „soumrak dějin“. Jeho zamyšlení nad osobností velkého sovětského vůdce J. V. Stalina, význačnými postavami kolem něho (Berija, Kalinin a další.), nad rámcem a dosahem jejich působení… mu dovoluje v závěru shrnout podstatu:
                  „Když se kácejí sochy, nastává konec snu. Jednoho dne všechny sny skončí. A tato skutečnost je neodvratná. Copak to nechápete, ignoranti?“

                • MaB

                  LS, jakožto milovník literatury i jako básník jistě nepopíráte fakt, že
                  „LEŽ“ je neodlučitelnou součástí literatury (ono Aragonovo „mentir-vrai“, „lhát pravdivě“, Vianovo: „Cette histoire est vraie puisque je l’ai inventée“ – Tento příběh je pravdivý, protože jsem si ho vymyslel…) .
                  A co kdyby právě ona, nebo jen ona, mohla odhalit pravdu o světě? – Zamyšlení na pondělí :))

                  • LS

                    Přiznávám, že tento názor je mi blízký. Totiž, že fikce může někdy popsat skutečnost výstižněji a průzračněji, než realita. (Škoda jen, že se tu nikdo nepozastavil nad realitou tehdejší Ukrajiny, jak ji JVS popisuje a nesrovnal to s dnešním jejím „demokratickým“ plundrováním, a ožebračováním prostých Ukrajinců.)
                    Ještě dodám můj oblíbený citát z knihy Petera Ustinova „Stařec a pan Smith. I když v tomto případě se naše pochybnosti o tom, jak to bylo-nebylo, taky liší:
                    „Lidstvo sjednocují pochybnosti a rozděluje přesvědčení. Je tudíž logické, že pro přežití lidského pokolení jsou pochybnosti mnohem důležitější.

                    • Janika

                      Mně je to taky blízké. Ale nesmí to být schématické a průhledně účelové, to je potom houby fantazie.

                    • LS

                      K Janice – a taky by fantazie či fikce neměla být silně ovlivněná názorem „jedna paní povídala“, neřkuli politickými šplechty a podrazáckými báchorkami.. :-)

                    • MaB

                      Tak to rozhodně není případ Kunderův. Je asi dost těžké hodnotit něco, co jsme nečetli …
                      Na obalu knihy je napsáno:
                      «Jeter une lumière sur les problèmes les plus sérieux et en même temps ne pas prononcer une seule phrase sérieuse»,
                      „Vrhnout světlo na ty nejvážnějši probémy a při tom nepronést jedinou vážnou vetu“.
                      A jak říkají postavy v románu:
                      „Jen z výšin nekonečně dobré nálady můžeš pozorovat věčnou hloupost lidí dole pod sebou a smát se jí,“
                      „Dávno jsme pochopili, že už neni možné zvrátit tento svět, ani ho předělat, ani zastavit jeho nešťastný ùprk vpřed. Je jen jediný možný odpor : Neberat ho vážně“.
                      A o to tu jde především.
                      A troufám si říci, že kdyby Stalin knihu četl, jeho postava (v knize je hrdina divadelní hry), by ho pobavila. Předpokládám, že Gruzínci mají smysl pro humor …
                      Ad LS:
                      Já mám ráda citât: „Ignorant tvrdí, vědoucí pochybuje a moudrý uvažuje“ (Aristoteles)

              • Hamilbar

                Jo Kundera. Kundera se frantíkům líbí, vo tom žádná. Von je to takovej ukecanej národ.

  2. tresen

    Ať byl jaký byl, jeho smutný odchod ze života v roce 1953 byl odchodem osamělého člověka, který nakonec doplatil na to, že se ho všichni báli.
    Ležel dlouhé hodiny bez pomoci, raněn mrtvicí, na podlaze ve své potemnělé rezidenci. Všichni z obsluhy očekávali, že zavolá, jak bylo jeho zvykem. Nikdo k němu nechtěl jít, protože rušitel by velmi riskoval. Když nakonec jeden odvážlivec zjistil, co se stalo, nezavolali ke Stalinovi lékaře, ale členy politbyra. Záchvat ho postihl v noci ze soboty na neděli, lékaři se k němu dostali až v pondělí 2. března. Už mu nemohli pomoci.

    • hans

      To fantazírování je taky od pana Kundery? nebo čtete jiné beletristy než MaB?

      • tresen

        Tuhle verzi příběhu o Stalinově smrti znám od Karla Pacnera, který ve své knize vycházel ze svědectví jednoho z členů Stalinovy ochranky. Existují i divočejší verze, například Erenburgova anebo Ponomarenkova, ve kterých došlo po dlouhé noční pitce k ostré konfrontaci mezi Stalinem na jedné straně a Molotovem a Kaganovičem na straně druhé. Stalina měla ranit mrtvice během hádky, ostatní účastníci ho nechali na místě a odjeli. Chruščov pak přidal domněnku, že když se na daču dostavili po zprávě o Stalinově stavu členové politbyra, Berija vše pojistil podáním jedu v momentu, kdy zůstal u nemocného sám.
        Chybí vám vyprávění, ve kterém se milovaný vůdce loučil se životem, obklopen milující rodinou a oddanými spolupracovníky? To je mi líto, ale v tom vám nepomohu.

        • embecko

          „Chybí vám vyprávění, ve kterém se milovaný vůdce loučil se životem, obklopen milující rodinou a oddanými spolupracovníky? To je mi líto, ale v tom vám nepomohu.“
          Ty urcite ne, ale zapisky jeho dcery Alilujevovove uz ano- viz jeji kniha Dvacet dopisu priteli, kde popisuje louceni se s otcem v kruhu rodiny, lekaru a pratel.
          Stalin nebyl mrtvy, kdyz prez jeho zakaz vstoupila do jeho loznice ochranka (nebyl rani ptace, spal velmi dlouho), zemrel az 5. brezna, pod dozorem lekaru, 3. den pote, co ho nasli.
          Kdy prisel zachvat neni jasne, protoze u toho nikdo nebyl (mozna jenom Pacner, to nevim); ze to bylo uz v noci, je spekulace.

          • tresen

            To, co říkáš, že píše jeho dcera, není s Pacnerem v rozporu. Až na to, že když se k němu dostali lékaři, už nic nevnímal, takže představa, jak se loučí s rodinou a přáteli, je scestná.
            Dobu záchvatu /mluví se o jednom, ale klidně jich mohlo být víc/ odhadli podle toho, že se mu hodinky zastavily v 6.30. Jiné vodítko není.

            • Hamilbar

              Treseni viděla jste „Texaský masakr motorovou pilou“? Jestli ne, tak doporučuji. Myslím, že by se vám mohl líbit.

            • embecko

              „Představa, jak se loučí s rodinou a přáteli, je scestná“.
              No ale presne tak to bylo. A neni pravda, ze nevnimal, sice nemluvil, ale hybal rukou a zval si jednoho po druhem k sobe k posteli. Nechapu, co je na tom scestneho.
              Ty tam ale musis mit, co chces, takze klidne, ano, Stalin zemrel osamely a nenaviden, zavren sam v pokoji a vsichni jen cekali, az bez pomoci zakali. Vzhledem k povaze umirajiciho to preci nemohlo byt jinak.

              • tresen

                Nezemřel o samotě v té jídelně, jen tam x hodin ležel na zemi a nikdo k němu nešel, i když všem bylo divné, že na ně nezvoní, až ten jeden chlápek se odvážil, protože přišla jakási depeše a to už se nedalo nic dělat, než se tam vydat.
                Pak ho teprv položili na kanape a přikryli dekou. To bylo údajně v neděli v deset večer. O tom, jak to bylo dál, než k němu pustili doktory, existuje taky víc verzí, ale asi je fakt, že ti se k němu dostali až v pondělí ráno.

              • tresen

                Proč bych do té historie měla chtít montovat něco, co se nestalo?
                To spíš bych se mohla divit, proč vás to svědectví, které je s velkou pravděpodobností autentické, tak uráží.

                • hans

                  Jaké autentické svědectví? O žádném nepíšete. Pacnerovské barvité fantazie opírající se o historky největšího bajkaře mezi sovětskými politiky (Chruščova) jsou pravým opakem významu slov „autentické svědectví“, ty jsou autentické asi jako seriál Kobra 11.

                  • tresen

                    Svědek se jmenoval major Pjotr Lozgačov.
                    O tom, co povídal Chruščov o Berijově travičství, se Pacner nezmiňuje. Asi mu nevěřil.

                    • hans

                      No a Lozgačovova vyprávěnka je očividně nevěrohodná. Ani mimořádně tupý major by nikdy nečekal několik hodin než začne řešit neobvyklé ne-vstávání svého svěřence; už po hodinovém zpoždění mu bylo jasné, že si dalším čekáním si koleduje o okamžitý vyhazov.

                      Ale Pacner zjevný nesmysl nevidí a doplňuje ho bajkami o Berijovy a Malenkovovi, ačkoliv klíčové osoby byly jiné…

                      A vy potom píšete „…protože rušitel by velmi riskoval.“ co jako riskoval? že od Stalina dostane pochvalu za normální plnění služebních povinností?

                    • tresen

                      Lozgačovovo vyprávění má podle mne reálný základ. On ochrance nevelel, takže ať měl pocity jakkoli rozporné, z vlastního rozhodnutí tam vtrhnout nemohl. Je možné, že si něco nechal pro sebe. Stoprocentní pravdu po tolika letech zjistit nelze.
                      Jak to bylo podle vás?

                  • MaB

                    Otázka: Která z těch četných „pravd“ je asi ta pravá ? :)
                    Radio Moskva a Pravda oznámily 4.3.1953 nemoc Vůdce. Díky zručnosti Berii, Stalin, mrtvý od 2. března, stále žije pro světové veřejné mínění:
                    „Velké neštěstí padlo na SSSR, Vojd ztratil vědomí. Je ochrnutý na pravou stranu. Jeho dýchání je obtížné…“
                    Ve Francii, kde intelektuálové příliš nepochopili stalinistický režim, L’Humanité napsal ráno 5. března 1953:
                    „Formulujeme nejvřelejší přání, aby se uzdravil geniální vůdce pracujících světa, architekt komunismu, nejhorlivější obránce míru a člověka …… „(nous formulons les souhaits les plus ardents pour que guérisse le guide génial des travailleurs du monde, l’architecte du communisme, le défenseur le plus sur de la paix et de l’homme……“ )
                    Komunistická strana instalovala rue du Louvre velký reproduktor, který vysílal každou hodinu čerstvé zprávy o zdravotním stavu JVS…

                    Stalinova dcera Světlana si vybavuje otcovu smrt takto:
                    „Smrtelná agonie byla hrozná. Bůh zaručuje lehkou smrt jen spravedlivým. Jak jsme byli svědky, doslova se dávil. Když to opravdu vypadalo na poslední chvíli, otevřel oči a vrhl pohled na každého v místnosti. Byl to strašný pohled, šílený, plný nenávisti a strachu ze smrti. Pak se stalo něco hrozného a nepochopitelného. Najednou zvedl svou levou ruku, jako kdyby ukazoval na něco nahoře, a pak ji spustil směrem k nám všem. To gesto bylo plné hrozby. Ihned poté se duše hlasitě a násilně osvobodila od těla.“

                • hans

                  To je dobrá otázka, proč do té historie montujete fikci a události, které se nestaly, za to o nich píše Pacner a spol.

        • hans

          Aha, takže čtete jiné beletristy. Pacner je známý expert na historky typu jedna paní povídala z třetí a čtvrté ruky. A Chruščovovy pomluvy na adresu Beriji neberou vážně už ani fantasté typu Pacnera.

          Něco seriózního by nebylo?

  3. LS

    Pro toho, kdo pochytí mluvenou ruštinu:
    http://pravdu.ru/lessons/petrov/
    je tam tabulka, stáhněte si z oddílu 1) těch 295 MB.

    A pak, až si to pustíte, přeskočte na čas 25:20, kde je historka o Stalinovi.

    Ale pro pochopení souvislosti spíše doporučuji pustit si to aspoň tak od 22 minuty.