Někteří sní o tom, že uvidí Rusko v knock-outu

Vyjádřil se Vladimír Putin v rozhovoru s Oliverem Stonem. Jsou to jejich sny, ale neodpovídají skutečnosti. A ti, kdo o tom píší, to dobře vědí.
Pár jeho dalších postřehů zestručněně následuje. Přeloženo Odtud

Вышла вторая часть фильма-интервью Владимира Путина Фото: Михаил Метцель/ТАСС

  • Nikdo nepřežije jaderný konflikt. USA se snaží obklopit Rusko ze všech stran protiraketovým štítem. A stačí několik hodin na to, aby se tato zařízení přeměnila na základny útočných raket.
  • Ve skutečnosti se jedná o velkou strategickou chybu našich partnerů, protože na všechny tyto snahy dá Rusko adekvátní odpověď. Nebude to znamenat nic jiného, než další závit ve vyšroubování závodů ve zbrojení. Přičemž naše odpověď bude daleko levnější. Naše technika není možná tak jemná, ale bude efektivní a udrží strategickou rovnováhu.
  • Snowdena Rusko nepotřebovalo. I bez něj máme s USA složité vztahy. Situace se pro něj nakonec vyvinula tak, že jsme mu poskytli dočasný azyl.
  • Rusko je příliš démonizováno. Jsme demokratická země. A suverénní. Počet zemí, které mohou užívat suverenitu, je možno spočítat na na prstech rukou. Není možné si myslet, že z dneška na zítřek u nás nastolíme takové poměry, jaké existují v USA, Francii nebo Německu. Společnost a stát se jako každý jiný živý organismus rozvíjí postupně a po etapách. Jde prostě o normální vývojový proces.
  • USA překáží ve sblížení Ruska s Ukrajinou. Filozofie americké politiky na Ukrajině spočívá v tom, že v žádném případě nechce připustit sblížení Ukrajiny a Ruska, protože v tom spatřuje nějakou hrozbu. Proto podporují radikální elementy. A v tomto smyslu to, co udělali, udělali velmi úspěšně. Jsou to chlapíci.
    Pokud se ovšem podíváme na problém ze širšího hlediska, ne z hlediska konfrontace a obklopování se satelity, když se podíváme aspoň na 25 let dopředu, ve vizi stabilizace situace ve světě, pak je potřeba tuto filozofii změnit.
  • Náboženství po krachu komunismu zaplnilo vzniklé vakuum. Renesance náboženství je svázána s tím, že přestala působit komunistická ideologie. Vzniklo vakuum, které nemohlo být zaplněno ničím jiným, než právě náboženstvím. To nejsem já, kdo by to udělal. Tak to udělal sám ruský národ.
Advertisements

26 comments

  1. LS

    Pravda vyjde nahoru jako olej na vodu, říkávalo se za mých mladých let. Dnes se o „pravdě“ pro jistotu už ani moc neuvažuje. Démonizace Ruska pokračuje vesele dále, schváleny jsou další sankce:
    https://vz.ru/news/2017/6/16/874774.html
    A ve zdůvodnění vychází pravda nahoru.

  2. MaB


    Vladimir Poutine visite la cathédrale orthodoxe à Paris, kterou nechal postavit pro ruský národ ve Francii…velkolepé !

    • LS

      Putina respektuji jako jednoho z mála rozumných politiků. Některé jeho kroky se mi ovšem nelíbí. A jedna z nich je jeho vědomé používání náboženství pro podporu své politiky. Neodsuzuji ho za to, možná to z jeho pohledu jinak nejde, ale stává se pro mě v tomto směru nedůvěryhodným. Církve jsou nechutné ohlupovací spolky, zneužívají nevědomost lidí do krajnosti. A to říkám nikoliv jako ateista, nýbrž jako člověk věřící.

      • Nerevar

        Pravoslaví moc nerozumím, ale rehabilitace (a následné svatořečení) „Krvavého Mikuláše“ je přímým důsledkem dekád, kdy měl militantní ateismus podporu státu.

        Stavět náboženství do protikladu se socialismem? Na to slyší mnoho lidí.

        • tatko

          ..v interview s O.Stoneom o tom hovorí v niečo v zmysle,že bolo potrebné po páde komunistickej ideológie zaplniť vákuum.. Priznám sa,že mne takýto pohľad nevadí,pokiaľ – a nemám informácie že by tomu tak v Rusku bolo – nie je obmedzená možnosť neveriť,alebo veriť inak. Ako obstoja spoločnosti s ideou v porovnaní s tými bez nej?..

          • Nerevar

            Bylo snad v Československu potřeba zaplňovat nějaké vakuum? A lišíme se od Rusů až tak moc?

            • tatko

              ::mam technicky problem tak to bude napisane divne ale
              myslim ze ano vakum by mohlo byt zaplnane i ked neviem ako mam na mysli sucasnu moralku v spolocnosti aka je a aka bola tie vsadepritomne hesla a nastenky z ktorych sme sa smiali a smejeme mali v tomto smere cosi do seba nemyslite?

          • hans

            nie je obmedzená možnosť neveriť,alebo veriť inak

            Možnost nevěřit nebo věřit jinak není nijak a ničím omezena.

            Řekl bych, že u nás má katolická církev silnější podporu státu než pravoslavná v Rusku. A navíc Rusko je v tomhle mnohem různorodější než Česko. Minimálně v Čečensku a Tatarstánu tamní vlády rozhodně nepěstují žádné pravoslaví, v Moskvě nedávno otevřeli největší mešitu v Evropě…

        • LS

          Socialismus x náboženství? To je pro mě divná myšlenka. A jaké náboženství? Zatímco socialismus byl poměrně vyvážený systém, zřejmě ale moc rovnostářský, náboženství je blábol, který odsouvá řešení čehokoliv důležitého na nadpřirozeného činitele. A navíc, výklad toho, jak to Činitel vlastně myslí, je svěřen ve většině naprosto nedůvěryhodným činitelům.

          • hans

            Promiňte, ale musím vám oponovat. Minimálně buddhismus žádné nadpřirozené činitele k řešení nepotřebuje. Lao-c‘ i Konfucius se také obešli bez spoléhání na zásahy shůry… a ostatně protestantské heslo „pomoz si a (až potom) bůh ti pomůže“ taky nevyzývá ke spoléhání na někoho jiného.

            • LS

              Hm. To je fakt. Nechal jsem se unést evropanstvím. Dík za postřeh.
              Dodal bych, že u protestantantů se valná část věřících vrhla na kreacionismus a plodí jeden žvást za druhým. Budhismus v dnešní praxi vypadá tak, že mniši bezohledně vysávají společenství, co podlehlo jejich ideologii, hůř než katoličtí černo .. ehm … „duchovní“. S konfuciánstvím žádnou zkušenost nemám. Ale jakmile se ustanoví nějaká náboženská instituce, jasně to směřuje k ovládání oveček a vlastnímu vyvyšování a výsadám typu „kážu vodu, piju víno“.

      • pacifista

        Souhlasím, že církve jsou ohlupovací spolky. Je to však forma řízení a to odpradávna. Putin to ví, je to pragmatik. Využívá k dosažení cílů i těchto. Kdyby tyto ovečky nezískal pro sebe, převzali by je jiní.

        • LS

          Forma řízení? Forma manipulace ve prospěch řízení někoho jiného. Tak to fungovávalo. Ty vládni, ty se modli a ty pracuj.

          • pacifista

            No vždyť co říkám jiného? Jde o řízení na první prioritě a to světonázorové. To je ohlupování, nebo-li manipulace. Řízení má více priorit. Poslední šestá je válka. Ještě dodám, že tak to fungovávalo a funguje stále. Nic si nebudeme namlouvat.

  3. LS

    Každý věří tomu, čemu věřit CHCE. To je nesporná pravda. Pravda je ale také to, že pokud se nevyvrací židovské bulíkování celého „křesťanského“ světa naprosto nedůvěryhodnou Biblí, pak jsou věřící lidé zmatení a těžko se mohou dopracovat k něčemu jinému, než k tomu, že skončí u nějaké církve či denominace. Od politika Putinova formátu bych očekával spíše postoj nestranného nadhledu než otevřenou podporu jednoho bludařského spolku – tedy v tomto případě pravoslavného.

  4. pařez

    „Každý věří tomu, čemu věřit CHCE. To je nesporná pravda…“
    Omlouvám se, ale v tomto Vám musím oponovat – kdyby to byla pravda (a nesporná k tomu) – pak byste i Vy zastával své názory z důvodu volby a nikoli z toho důvodu, že se Vám Vaše názory jeví jako správné – nemýlím-li se? Čili ne každý věří tomu, čemu věřit chce. A jsou i lidé, kteří nemohou (či nedokáží) věřit tomu, čemu by věřit chtěli. A jiní zas neví, čemu mají věřit – buď že hledají, nebo že rezignovali.
    To, na co chcete zřejmě upozornit, je, že někteří se natolik sžijí se svým názorem, že jej nechtějí jakkoli korigovat, ačkoli by to bylo k jejich vlastnímu prospěchu – vždyť i trpká pravda je lepší než sebelíbivější omyl. V praktickém dialogu ovšem narážíme na to, že každý dospěl ke svému názoru na základě jiných argumentů – to, co je hodnověrné pro mne, není hodné víry pro Vás…

    • LS

      Možná jsem měl spíše napsat – každý má sklon věřit tomu, čemu věřit CHCE. Ale v praxi je to totéž. Vy si přece volíte to, co považujete za správné. A správné je pro vás to, co se vám líbí. Např. se vám líbí myšlenka spravedlivého společenského uspořádání, zařízeného nadpřirozeným činitelem. (Protože máte za to, že lidský činitel nikdy nemůže ustanovit spravedlnost, spravedlivou pro všechny.) A tak začnete věřit líbivé myšlence, že po smrti bude všechno jinak, budete žít v blaženosti, anebo že na Zemi zavládne tzv. Boží království. Obojí je založeno na jiném výkladu Bible. A věříte tomu, protože tomu chcete věřit. V momentě, kdy vámi otřese nějaký šok – např. farář zneužije vám známé dítě, nebo zjistíte, že „vykládající činitel“ si výklad mění podle potřeb tak, aby z toho vyšel vždy jako ten NEJ, – možností je celá řada – pak začnete např. zkoumat, nakolik je vaše víra, váš náboženský směr „pravdivý“. Porovnáváte jiné výklady. Nakonec zjistíte, že Bible jsou pouze židovské bajky s vymyšlenou „historií“. Věřil jste Bibli, protože jste jí věřit chtěl, a nikdy jste dopodrobna nezkoumal, jestli je opravdu důvěryhodná, anebo jste měl k dispozici pouze jednostranné důkazy. A pak máte další možnost věřit ČEMU VĚŘIT CHCETE – buďto evoluci, nebo jinému božskému přístupu.A vždycky se přikloníte k tomu, čemu CHCETE věřit. Nikdy ne k tomu, čemu věřit nechcete.
      Někteří tady např. věří demokracii v USA. Pro mě je to naprostý blábol. Jaká demokracie, když vládnout mohou jen bohatí? Pak spíše tedy plutokracie, ne?

      • MaB

        O téže věci se dá uvažovat různě.
        Říkáte: „… každý má sklon věřit tomu, čemu věřit CHCE.
        Jenomže než začnu věřit „líbivé myšlence“, konfrontuji ji s méně líbivou „myšlenkou kritickou.“ Chcete-li se zdravým rozumem. A ten mi zpravidla potvrdí, co tuším – že by to znamenalo sebeobelhávání.

        Nebo: „A správné je pro vás to, co se vám líbí“ , ale co když se mi líbí to, co je zakázáno (nebo se po tom tloustne, jak se říká o dobrém v tom vtipu) ? A o čem navíc vím, že správné není ? Nemohu klamat sama sebe natolik, abych tomu věřila.

        Naproti tomu mi nedělá potíže chovat se slušně, v souladu s mravními principy, aniž bych věřila v jakéhosi „Nejvyššího trestajícího kontolora“ mých aktů. A samozřejmě za to nečekám odměnu v posmrtném životě.:)

        • LS

          Nešlo mi o „líbivou“ myšlenku, ale o myšlenku, která se líbí VÁM. (nebo mně). Je vám sympatická. A pokud se vám líbí, pak ji sice můžete konfrontovat s kritikou, neboli se zdravým rozumem, ale stejně se přikloníte k tomu, co se vám líbí, ne k tomu, co si chladně vykalkulujete jako rozumnější. Tohoto principu zneužívají reklamy i volební poradci. A ideologové. A církevní hodnostáři. Někdy vědomě, někdy intuitivně. Nezapomínejte, že v každém z nás pracují spolu s „racio“ i emoce. A člověk, schopný uvažovat a JEDNAT bez emocí – kupř. Stalin nebo možná i Putin – obvykle převyšuje ve zdravém úsudku ostatní. Ale takových lidí není mnoho. A otázka je, jestli vy a já mezi ně patříme. (Já se na to moc necítím.. :-))

          • MaB

            Tak jsem to také pochopila.
            A teď už i vím, proč jsem špatný element pro reklamy, volební poradce, ideology, církevní hodnostáře a jiné manipulátory.:)
            Řídit se zdravým (selským) rozumem ještě neznamená chladně kalkulovat.
            Pro něco se mohu docela snadno nadchnout, cítit emoce a sympatie, aniž bych byla „jako Alenka za zrcadlem“.
            S Vaším závěrem souhlasím a jsem moc ráda, že mezi ty „vyvolené“ taky nepatřím :))

    • MaB

      To je zajímavá ùvaha.
      Domnívám se ale, že o volbu jde vždy.
      Vybírám, čemu věřit budu a čemu ne. I mezi tím, co považuji za správné a co za nesprávné.
      Věřit se liší od vědět (= mít jistotu) tím, že implcitně obsahuje jistou dávku pochybnosti.

      Je možné být zbaven svobody projevu, svobody praktikovat svou víru, ale nikoli svobody myslet a přemýšlet. Tedy i svobody věřit – at‘ už v existenci nebo neexistenci čehokoli.

      Věřit tomu, čemu chci, je jedna věc, věřit tomu, v co chce, abych věřila, někdo jiný, je věc druhá.
      Někteří lidé (mezi ně patří tzv. stádní typy) ochotně deleguji svoji svobodu myslet, jsou rádi, když za ně převezmou zodpovědnost s tím spojenou jiní a nemají problém podřídit se.

      Nezanedbatelnou skupinu tvoří ti, kteří jsou přesvědčeni, ze kdo nemyslí jako oni, myslí špatně. Nechápou, že různí lidé mohou mít o stejných věcech různé představy, že nic neexistuje absolutně – tedy ani pravda (dobro, zlo…), a nejsou proto schopni kontradikci bez arogance tolerovat.

      A pak jsou ti „zatvrzelí“, kteří myslet nepotřebují, jejich jistota je neochvějná, protože fanatická a oni jsou jejími otroky rádi. Jejich škodlivost spočívá v tom, že nenávidí svobodu jako takovou a upírají právo na ni ostatním.

      • Asfalt

        Jistěže je volba věc svobodné vůle. Pak se ale dostáváme k tomu, co je svobodná vůle. Co je svoboda? Autonomní prostor v hranicích poznané nutnosti? Pokud ano, pak jak jsou lidé nadáni poznáním a co je tou nutností? Z čeho konkrétně pramení vaše poznání, že kapitalismus je nenahraditelnou nutností, jak jste tady kdysi prezentovala? Kdo vám toto poznání dal (CNN nebo Fox News?) a tento názor k víře předložil? Jste v tomto názoru a víře svobodnou, nebo jen ovládanou jako ti, co ve středověku věřili, že společnost bez boha a pána nemůže existovat? Poznala jste tuto svoji víru rozumem, citem nebo ji převzala jako stádní typ (správně říkáme společenskou kontrolou)?
        Pluralita by asi neměla být moc o kontradikci. Pluralitní názory lze tolerovat, je však otázka, co je ještě názor a co už blábol. Ne, některé názory, tím spíše bláboly, tolerovat nelze. Je to tak v každé společnosti.
        Už hodně dlouho si lámu hlavu nad tím, kde je hranice mezi zatvrzelostí a zásadovostí.

        • MaB

          „kapitalismus je nenahraditelnou nutností“ …škoda, že jste vytrhl z kontextu, takto kategorická a nepodložená tvrzení zásadně nepoužívám.

          Co je svoboda ? V tomto případě možnost osvíceného výběru.
          Kdo rozhoduje o tom, co je názor a co blábol ?
          A máte pravdu, kde je ta hranice mezi zatvrzelostí a zásadovostí, to za ùvahu stojí.

  5. Asfalt

    „Nikdo nepřežije jaderný konflikt“ a USA mají evidentně agresivní cíle.

    Lidé bojují po celou svou historii. Byly zničeny celé národy a kultury, ale vždy šlo z celoplanetárního pohledu o lokální záležitost. Nyní poprvé stojí lidstvo před problémem, že pokud neopustí svůj dosud obvyklý vzorec chování, zahubí sebe samo totálně. Jsou pak namístě otázky, co je zdrojem násilí, abychom mu mohli předejít, a zda vůbec lze v mechanismech agresivního režimu působit proti jeho politice.
    První otázka asi nebude mít jen jednu odpověď. Mezi odpovědi ale bude patřit i hloupost lidí. Jak lze předcházet hlouposti lidí? Jak lze například předejít tomu, aby Tresen a další nespatřovali ve vojenské agresi USA dobrodiní, ale opravdu to, čím tento čin je, tedy zločin proti míru hodný odsouzení?
    Odpovědí na druhou otázku má být demokracie. Všichni ale víme, že zde žádná materiální demokracie není, Tresen chce dokonce podle současného režimu definici demokracie upravovat. Současný agresivní režim tak nemá žádné mechanismy, jak jeho excesům zabránit, stejně jako tomu bylo ve fašismu minulého století.
    Jakou má pak lidstvo vlastně naději, že přežije? Jaká je naděje, že USA svou politiku změní a jak by k tomu mělo dojít? Nebo je možné eskalovat napětí, přepadávat cizí země a sponzorovat nejrůznější převraty do nekonečna?

  6. Pingback: Někteří sní o tom, že uvidí Rusko v knock-outu » Oral.sk - Porno Politika
  7. LS

    Vážím si Ostrova Janiky jako „sdělovátka“, na němž někteří – možná většina – z těch, co tu přispívají svými komentáři, uvádějí vlastní úvahy. Samozřejmě, že úvahy vycházejí nejen ze zkušeností, ale i z toho, co jsme přejali od těch, které uznáváme jako autoritu. Jinde vidím daleko více příkladů pseudomyšlení. //Pseudomyšlení: Ptejte se průměrného čtenáře novin, co si myslí o určité politické otázce. Podá vám jako „svůj“ víceméně přesný souhrn toho, o čem četl, a dokonce – a to je podstatná věc – je přesvědčen, že to co říká, je výsledek jeho vlastního myšlení. … Pro mnohé lidi je vlastní zážitek z divadelního představení nebo politického shromáždění, jichž se zúčastnili, skutečným zážitkem až poté, když o tom čtou v novinách. // (Erich Fromm – Strach ze svobody, str. 103,104. https://uloz.to/!QKXdObsJOMEq/fromm-erich-strach-ze-svobody-rar)