Tři, čtyři

Kdo nemá rád básničky pětkrát roztrhlé a mírně trhlé, může číst dále jen na vlastní nebezpečí. :-)

SOCHAŘKA

Smiluj se, můj mlýne,

anebo ne, dál mě mel.

Kdysi jsem rozum měl,

teď stojím pod okny jak socha,

kámen se dlátem kochá,

se smrtí si tě pletu,

jak vyhlížím tvou siluetu.

Ňadra a očí běl,

kdysi jsem rozum měl,

jen srdce klečelo mi v koutě.

Jsi žhavý kov a kout tě

jemnými slovy mě těší až mě mučí.

Tajemnost projevu stvořená pro ni,

ta jemnost po révě – já toužím po ní.

Touha se rozlévá, valí jak žhavá láva,

což ji lze zadržet,cožpak mě nestrhává?

Vždyť zcela veřejně tvé oči

na dno mé duše si vkročí.

Ňadra jen pokradmu dotekem ukradnu,

ňadra jen z pod víček vpíjím do zorniček.

Plníš mě přes okraj, krása ti přetéká,

zatímco

odsekáváš mě kus po kusu

dlátem svých pokusů

přitesat si mě do normálu.

Sním o Tobě snad nekonečně.

Jsi moje, krásko, věčně!

Přivlastnil jsem si tě,

sevřel Tě do očí,

Hned jak ti srdce zatluče

schoulíš se..

 

OMEZENÁ MOC

Není v moci poezie, aby obnažila zkratkou,

jakým tónem ve mně vyje

duch s náladou vratkou

Dostáváš mě na nebe i na zem,

jsem rozum sám i blázen.

Nesáh´ jsem si ani na kousek tvého těla,

A tak mi Múza odletěla.

Tolik jsem chtěl líbat tvoje ňadra vnadná,

Že jsem si ani nevšim´,

jak jsi přenáramně štíhlá.

Chvíle, co mění osud.

Zmírám, odhodlán být sám sebou více než dosud.

Budiž mi nebe lehké. Nápady křehké, tápání hebké.

Diváci blednou a jednou..

zhebnou.

 

DEGUSTACE

Ležím na levém boku,

vlnou tvých vlasů rozpálený.

Oči snídají pozorné ouško.

Ruka si dává žebírka,

ačkoliv by ráda prsíčka okusila.

Stehno si pochutnává na stehýnku,

nadívám si tě zázvorovou náplní

a patro se mi blahem naplní

při představě, že saju tvůj morek.

Takový jsem to vzorek gurmána,

toho labužnického pána.

K nohám postele si klekám

abych moh´ u tvých nohou klečet.

Vždyť musím míchat harmonii

na bříškách tvých prstů

důkladně, jak se sluší,

aby se nepřipálil soulad

našich duší.

 

HOST

Vloudil se do mého domu.

Nezvaný host.

Pění mi krev a vybíjí si na mně zlost.

Užírá a láme mi kdejakou kost.

Zbývá jen málo místa pro radost.

Kdybych tak dokázal říct „dost“!

Vypadni a ukaž mi svůj chvost.

Seberu svou zmužilost

a zaklapnu za ním padací most.

A řeknu té, po které žízním a prahnu:

Lásko, mám Tě plnou hlavu i srdce.

A toho hosta pošlu k šípku.

Ať si jde jinam, nezvaný host,

se svým šklebem a jménem Žárlivost.

Advertisements

6 comments

    • LS

      Chvála od někoho, kdo je schopen napsat tak vtipnou minipovídku, jako je Potkan, potěší. :-) Ještě ji mám schovanou…

  1. MaB

    „Lidé s fantazií nejsou nebezpeční „, jsou naopak veřejně prospěšní!:)
    Že jsou „sochaři i degustéři“ v kurzu všude, viz např. zde:

    La Femme Chocolat
    Olivia Ruiz
    Taille-moi les hanches à la hache (otesej mi kyčle sekerou
    J’ai trop mangé de chocolat (jedla jsem příliš čokolády)
    Croque moi la peau, s’il-te-plaît (křoupej mou kůži, prosím tě)
    Croque moi les os, s’il le faut (křoupej mé kosti, je-li potřeba)
    C’est le temps des grandes métamorphoses (je čas velkých metamorfoz)
    Au bout de mes tout petits seins (na konci mých maličkých prsů)
    S’insinuent, pointues et dodues (vyčnívají, špičaté a buclaté,)
    Deux noisettes, crac! Tu les manges (dva lískové oříšky, krak! ty je jíš )
    C’est le temps des grandes métamorphoses
    Au bout de mes lèvres entrouvertes (na konci mých pootevřených ùst )
    pousse un framboisier rouge argenté (vyrůstá malinovník červený stříbřitý)
    Pourrais-tu m’embrasser pour me le couper…(mohl bys mne líbat, abys mi ho uřízl…)
    Pétris-moi les hanches de baisers (formuj mi kyčle svými polibky)
    Je deviens la femme chocolat (stávám se žena čokoláda)
    Laisse fondre mes hanches Nutella (nech rozpustit mé kyčle Nutella)
    Le sang qui coule en moi c’est du chocolat chaud…(krev, která ve mně proudí je horká čokoláda)

    • LS

      Shlédl jsem až teď. Díky za překlad. To by člověk neřekl, o čem všem taková pěkná dívenka může zpívat. :-)