Rozvědka a sestrojení atomové bomby

Přeloženo Odtud

16. července 1945, v režimu naprostého utajení, v pouštní oblasti Nového Mexika, v Alamogordu, provedly USA historicky první zkoušku atomové zbraně. Prezident USA, H. Truman, kterému hlásili úspěšnou zkoušku „superbomby“, byl ohromen, nakolik se náhle vžil do role majitele světa. Ještě když byl jen viceprezidentem, nevěděl, ba ani neměl představu o tom, že se na vytvoření zbraně kolosální ničivé síly tajně utrácejí miliardy dolarů.

Stupeň utajení byl skutečně nezvykle vysoký. Americký atomový projekt Manhattan se odehrával v pouštní krajině. Pro spojení s příbuznými, pracujícími v Los Alamos, bylo potřeba adresovat dopisy Armádě USA, poštovní schránka 1663.

To, co bylo tajemstvím pro senátora a později viceprezidenta USA H. Trumana, nebylo tajemstvím pro sovětskou službu vnější rozvědky, která už v roce 1941 v Londýně obdržela informaci o zasedání Uranového výboru a doporučení Výboru náčelníků štábů o bezodkladném zahájení prací k sestrojení atomové zbraně.

Vnější rozvědka informovala Moskvu o pracích na „projektu Manhattan“ v USA. V listopadu 1941 obdrželo Ústředí telegram s informací o pokusech amerických vědců vytvořit „výbušnou látku“ ohromné síly. Rozumí se, že řeč byla o uranové bombě, jak se zpočátku atomová zbraň nazývala.

V červenci 1945 byli SSSR, USA a Anglie pořád ještě spojenci: nadcházela krvavá válka na Dálném Východě proti Japonsku, a prezident H. Truman měl zájem na tom, aby Stalin dodržel své slovo o vstupu do této války. 17. července začala v Postupimi konference vedoucích představitelů vlád SSSR, USA a Velké Británie, která projednávala otázky poválečného uspořádání Německa. Na doporučení premiéra W. Churchila, prezident H. Truman, když právě dostal zprávu o úspěšné zkoušce atomové bomby v zašifrovaném telegramu, oznámil Stalinovi, že USA vytvořilo zbraň ohromné ničivé síly. Šéfové USA a Anglie chtěli vyzkoušet reakci kremelského diktátora na toto oznámení.

Jenže reakce Stalina na toto oznámení byla celkově zdrženlivá. Poděkoval Trumanovi za sdělení informace a nijak ji dále nekomentoval. Jeho počínání se jevilo natolik podivným, že si Truman a Churchil mysleli, že Stalin prostě nepochopil, o čem je řeč. Jejich pokus vyvinout nátlak na sovětského představitele během Postupimské konference a udělat jej více povolným, korunována úspěchem tak nebyla.

Naproti tomu Stalin, jak očití svědkové dosvědčují, vše pochopil skvěle. Po rozhovoru se západními vůdci telefonoval do Moskvy I. Kurčatovovi a dal pokyn urychlit práce na sestrojení sovětské atomové zbraně.

Ve skutečnosti měl Stalin už dávno přehled o pracích, které se v USA a Velké Británii pro sestrojení atomové zbraně vedly. Vnější rozvědka jej o tom nepřetržitě informovala. A když v srpnu 1949 provedl SSSR vlastní výbuch atomové bomby, jak v USA, tak i ve Velké Británii, kde předpokládali, že by k tomu mohlo nejdříve dojít okolo let 1955 – 1957, pochopili, že americký monopol na jadernou zbraň už více neexistuje.

V poslední době se mnoho píše o úloze vnější rozvědky v případě výroby jaderné zbraně v SSSR. V USA mají jasno: ti záludní ruští rozvědčíci prostě důvěřivým Amíkům jejich atomové tajemství ukradli. Někteří vysloužilí rozvědčíci, např. P. Sudoplatov, jsou připraveni připsat všechny zásluhy sestrojení této zbraně výlučně vnější rozvědce.

Pochopitelně jak ti, tak ti druzí, upadají do krajnosti. Jaderná zbraň byla v SSSR sestrojena hrdinskou prací sovětských vědců, celého národa, vytvářejícího v těžkých podmínkách dobovou ekonomiku. Co se vnější rozvědky týče, její zásluha spočívá v tom, že svého času upozornila politické vedení země na vedení prací na principiálně nové zbrani na Západě a stále ho udržovala v obrazu událostí.

HLAVNÍ ÚKOLY ROZVĚKY V SOUVISLOSTI S „ENORMOZEM“

Problémem rozštěpení atomového jádra a získáním nového zdroje atomové energie, se vědci Německa, Anglie, USA, Francie a jiných zemí, začali důkladně zabývat od roku 1939. Podobné práce se vedly v Sovětském svazu, a to jadernými vědci Zeldovičem, Charitonem a dalšími. Jenže právě začínající válka a evakuace vědeckých institutů v naší zemi do Kazaně, práce na sestrojení atomové zbraně přerušily. Avšak existence silné školy fyziky v Německu svědčilo o nebezpečí, že by mohlo obdržet jadernou zbraň a o nutnosti bádat nad sestrojením podobné zbraně nejen v Německu, ale i v jiných zemích.

Z toho důvodu stály před vnější rozvědkou následující úkoly ohledně problému jaderné zbraně, které v operativní korespondenci nadále dostaly název „Enormoz“:

    • určit okruh zemí, které vedou praktické práce k sestrojení jaderné zbraně
    • informovat Ústředí o významu těchto prací
    • přes své agenturní možnosti získávat nezbytné vědecko-technické informace, schopné usnadnit výrobu podobné zbraně v SSSR

Začátkem dubna 1941 přijalo Ústředí rozhodnutí o změně na přímý princip práce vnější rozvědky. Znamenalo to, že se operativci v rezidenturách už nebudou zabývat všemi otázkami výzvědných prací, ale podle jejich způsobilosti budou využiti pro politickou, ekonomickou nebo vědecko-technickou rozvědku.

V Ústředí byl vytvořen speciální úsek vědecko-technické rozvědky. Velel mu Leonid Kvasnikov. (Леонид Квасников) Brzy nato odešla do rezidentur vnější rozvědky ve skandinávských zemích, USA a Anglie směrnice, ve které byl zadán úkol odhalit všechny informace, spojené s problémem sestrojení „uranové bomby“.

STRUKTURA VNĚJŠÍ ROZVĚDKY V LETECH 1941 – 1949

12. srpna 1941 byla schválena nová struktura Ústředního aparátu vnější rozvědky, vyhlášená rozkazem NKVD. Zahrnovala následující úseky:

  • vedení
  • sekretariát
  • škola zvláštního určení
  • skupiny „A“, „B“, odbor X (spojení)
  • devět odborů (středoevropský, balkánský, západoevropský, skandinávský, anglo-americký, dálněvýchodní (2 odbory), středovýchodní, 9. odbor, spravující otázky sovětských území, operativní evidence, vstupními a výjezdními vízy.)

Vědecko-technická rozvědka spadala pod 5., anglo-americký odbor jako oddělení NTR /vědecko-technické rozvědky/.

Avšak ve spojitosti s rozšířením úkolů, stojících před vnější rozvědkou, se v červenci 1943 posuzuje ve Státním výboru obrany otázka o stavu výzvědné práce. Bylo přijato usnesení o rozdělení činnosti a orientace působnosti vojenské rozvědky ГРУ ГШ (Hlavní správa rozvědky generálního štábu) a 1. správa NKGB (НКГБ – Lidový komisariát státní bezpečnosti). Vnější rozvědce NKGB se přisoudila role hlavní organizace pro výzvědnou činnost ohledně sestavování atomové zbraně. Ve shodě s ustanovením GKO (ГКО – Государственный комитет обороны – Státní výbor obrany) se vojenská rozvědka zavazovala předat NKGB agenturu, pracující na projektu Enormoz.

Oddělení NTR bylo reorganizováno do odboru vědecko-technické rozvědky.

VEDOUCÍ VNĚJŠÍ ROZVĚDKY V LETECH 1941 – 1949

Po dobu Velké vlastenecké války nepřetržitě řídil vnější rozvědku NKVD/NKGB Pavel Michajlovič Fitin (Павел Михайлович Фитин). Jeho zástupcem byl G. B. Ovakimjan, dříve pracující v USA v rámci NTR.

Od roku 1939 do roku 1942 byl náčelníkem oddělení vědecko-technické rozvědky Leonid Romanovič Kvasnikov (Леонид Романович Квасников). Roku 1943 byl vyslán na výzvědnou činnost do New Yorku, kde se zabýval otázkami vědecko a vojensko-technického směru činnosti rozvědky a byl zástupcem rezidenta pro NTR. Pod jeho vedením byly získány důležité materiály, týkající se atomové energie a jejího využití pro vojenské účely a také informace a vzory techniky v oblasti letectví, chemie, medicíny.

OPERACE VĚDECKO-TECHNICKÉ ROZVĚDKY

Rezidentury vnější rozvědky obdržely směrnici Ústředí, navádějící je k získání jakékoliv informace v rámci projektu „Enormoz“. Tentýž telegram šel i do skandinávských zemí, jelikož s počátkem války rezidentura v Berlíně ukončila existenci. Přesto se informaci o pracích nacistického Německa v oblasti atomové energie z teritoria neutrálního Švédska získat nepodařilo.

V USA newyorský rezident Pavel Pastelňak poslal na otázku Ústředí odpověď 24. listopadu 1941 telegramem, ve kterém se psalo, že se američtí profesoři Urey, Bragg, Fowler vydali do Londýna, kvůli pracím na výbušné látce ohromné síly. Další vědomosti v této etapě z rezidentur vnější rozvědky v USA nepřišly.

Nehledě na to, že v USA bylo počátkem války hodně činných operativců, vědecko-technická rozvědka NKVD obracela prioritní pozornost na získání technické dokumentace a modelů v prvé řadě výzbroje a bojové techniky. Úkol získávat atomová tajemství v prioritách vnější rozvědky nevynikal. Koho by také napadlo zajímat se o teoretické problémy ve chvíli, kdy se hitlerovská vojska chystají k poslednímu výpadu na Moskvu. Na pořadu dne stála jiná, přednější zadání k upevění obranyschopnosti naší země.

Ale už v prosinci toho roku přijímá Bílý dům rozhodnutí o vydělení ohromných prostředků na sestrojení atomové zbraně. V tomto čase američtí vědci jako Leo Szilard, A. Einstein, R. Oppenheimer a jiní, shromáždili množství údajů o reálné možnosti sestavit principiálně novou zbraň. Rezidentury v USA o tom zatím nevěděly nic.

Londýnská rezidentura se ukázala jako úspěšnější. Už v září 1941 se jí podařilo získat první hodnověrné materiály o tom, že myšlenka sestrojení atomové zbraně nabývá v Anglii reálné obrysy. Od agenta vnější rozvědky Donalda Macleana (Дональда Маклина) přišly dokumentační údaje o tom, že anglická vláda vážně vypracovává otázku sestrojení bomby neuvěřitelné ničivé síly, založené na působení atomové energie.

16. září 1941 přichází od Macleana informace, podle které britská vláda prozkoumala zvláštní studii na sestrojení uranové bomby během dvou let. Současně se sdělovalo, že v létě toho roku proběhlo zasedání Uranového výboru, posuzujícího reálnost sestrojení atomové bomby, a že porada Výboru náčelníků štábů vydala doporučení o bezodkladném zahájení prací v této oblasti. Byl vytvořen zvláštní odbor pro vedení prací pod názvem „Direktoriát Tube Alloys“. Vědeckou práci anglických fyziků v oblasti jaderné energie řídil speciální výbor vědců v čele se známým fyzikem Thompsonem.

Informace londýnské rezidentury ale vyvolala podezření L. Beriji, který měl za to, že „nepřátelé“ podsouvají falešné informace, aby SSSR přinutili v nebezpečný válečný čas utrácet kolosální výdaje, a tím způsobem oslabit jeho obranyschopnost.

PRÁCE LONDÝNSKÉ REZIDENTURY NA PROJEKTU „ENORMOZ“

Po obdržení prvních informačních sdělení o „Enormozu“ vyvstal před anglickou vědecko-technickou rozvědkou úkol získat zdroj informací od těch, kteří na tomto projektu bezprostředně pracují.

Na konci roku 1941 přichází z Londýna informace o tom, že se USA a Velká Británie rozhodli koordinovat úsilí svých vědců v oblasti jaderné energie. Později, 20. června 1942, v době rozhovorů ve Washingtonu, se Churchil a Roosevelt rozhodli stavět atomové objekty v USA, protože Anglie byla vystavena dlouhodobému bombardování německého letectva.

V únoru 1942 zachytila sovětská frontová rozvědka „jazyka“, německého důstojníka, v jehož aktovce byly objeveny nesrozumitelné zápisky. Ty byly poslány do „Narkomat“_u (Lidový komisariát obrany) a odtud vědeckému zplnomocněnci „GKO“ (Státní výbor obrany). Bylo ověřeno, že tu jde o plány hitlerovců na využití atomové energie pro vojenské cíle.

Informace k „Enormozu“, jež přišla z londýnské rezidentury v březnu 1942, je fe formě speciálního sdělení Stalinovi. Vědecko-technická rozvědka mluví o reálnosti sestrojení atomové zbraně a navrhuje zřídit při GKO vědecko-konzultační radu pro koordinaci prací.

V hlášení, založeném na sdělení D. Macleana, se oznamovalo:

„V řadě kapitalistických států se ve spojení s prováděnými studiemi štěpení atomového jádra s cílem získat nový zdroj energie, začalo zkoumání otázky využití atomové energie uranu pro vojenské cíle…

…anglický válečný kabinet počítá s možností úspěšného řešení tohoto úkolu v Německu, a proto problému využití atomové energie uranu pro vojenské cíle věnuje velkou pozornost…

…vycházejíce z důležitosti a aktuálnosti problému praktického použití atomové energie uranu 235 k vojenským cílům v Sovětského svazu by bylo účelné:

  1. Propracovat otázku zřízení Vědecko-poradního orgánu při Státním výboru obrany z uznávaných osob pro koordinaci, výzkum a nasměřování prací všech vědců, vědecko-výzkumných organizací v SSSR, zabývajících se otázkou atomové energie uranu…“

Z rozhodnutí vlády v témže roce 1942 vzniká speciální laboratoř N2 (Moskevská fyzikální laboratoř) AN SSSR. Vedl ji I. V. Kurčatov, jenž se zabýval otázkami atomové energie.

22. prosince 1942 přichází do Moskvy z Londýna podrobná zpráva o pracích na „Enormozu“, které se vedou jak v samotné Anglii, tak i v USA. Ze zaslaných dokumentů vyplývalo, že Američané Angličany v procesu vývoje atomové bomby značně předběhli.

ROZPRACOVÁNÍ „PROJEKTU MANHATTAN“ REZIDENTUROU V USA

Ačkoliv směrnice Ústředí byla zacílena na USA už roku 1941, dosáhnout hmatatelných výsledků při rozpracování vědců a specialistů v oblasti „Enormozu“ se dlouho nedařilo. A to z toho důvodu, že americké tajné služby vytvořily kolem vědců, inženýrů, techniků a dalších pracujících, soustředěných v Los Alamos, odolnou zajišťovací zeď, kterou nebylo lehké překonat.

27. května 1943 Moskva opět nasměrovala do USA operační cíle k „Enormozu“ v nichž poukázala na to, že jako objekt k proniknutí by se dala vzít do úvahy:

  • skupina profesora A. Komptona, který vedl všechny projekty ve výzkumném výboru národní obrany
  • Kolumbijská univerzita, především profesoři Dunning a Urey
  • chicagská skupina
  • kalifornská skupina
  • firma Kellogg

Toto zadání bylo postaveno na základě informací, obdržených z londýnské rezidentury.

V lednu 1943 se z Moskvy do New Yorku, na adresu velmi zkušeného rezidenta Vasilije Zarubina (Василия Зарубина) vysílá zadání, v němž se sděluje, že se do USA na práce „Enormuzu“ vydává řada vědců z Anglie, včetně Klause Fuchse (Клаус Фукс), německého emigranta, člena Komunistické strany Německa. Předtím se zabýval výzkumem rychlých neutronů na Birminghamské univerzitě a byl naverbován rozvědkou GRU.

V době spolupráce s vojenskou rozvědkou Klaus Fuchs, který přistoupil ke spojenectví s námi z přání neutralizovat úsilí nacistického Německa ve výrobě jaderné zbraně, předal sovětské straně řadu výpočtů ke štěpení jádra a sestrojení atomové bomby. Tyto materiály byly zplnomocněncem ve vědecké oblasti GKO vysoce ceněny. Celkem přišlo od K. Fuchse v letech 1941 – 1943 sedm vesměs cenných materiálů.

Ke spolupráci s Fuchsem Ústředí doporučilo využít agenta – prostředníka a rozvědčíci s ním do kontaktu nevstupovali.

5. února 1944 proběhlo v New Yorku setkání agenta – prostředníka Harryho Golda s K. Fuchsem a 25. února mu předal kopii svých teoretických prací k „Enormozu“. Po dobu Fuchsových služebních cest do USA jeho práci pro vnější rozvědku veleli Semen Semenov (Семен Семенов), a potom Anatolij Jackov (Анатолий Яцков), čehož se vědec samozřejmě nedomýšlel.

15. června 1944 se v New Yorku uskutečnilo setkání agenta – prostředníka s K. Fuchsem v USA před jeho odjezdem do Anglie. Následně bylo pro nedostavení se agenta – prostředníka na schůzku, spojení s K. Fuchsem v USA ztraceno. Agent zkoušel navštívit Fuchse v jeho bytě, ale dostal jen odpověď, že ten odcestoval do Anglie.

Důvod, proč se agent nedostavil na schůzku s Fuchsem se vysvětloval jeho velkým vytížením. Aby danou odpověď prověřil, agent navštívil Fuchsovu sestru v Massachusetts, kde se ukázalo, že se také s mužem chystá do 20. září odjet. Od sousedů se agent dozvěděl, že před odjezdem do Anglie se Fuchs přijel se sestrou rozloučit. FBI se následně podařilo na základě daných svědectví sousedů jeho sestry, kteří jej poznali, Fuchse „vyhmátnout“ a vydat anglické kontrarozvědce.

V létě 1944 přinesl na sovětský generální konzulát někdo neznámý balíček, adresovaný vyslanci A. A. Gromykovi. Po rozbalení se ukázalo, že obsahuje přísně tajné materiály k projektu „Enormoz“. Odhalit neznámého se rezidentuře nepodařilo. Když Ústředí materiály obdrželo, označilo je jako „výjimečně zajímavé“, rezidentuře přesto vytklo, že se jí nepodařilo zajistit s tou osobou kontakt.

11. listopadu 1944 dostala rezidentura od zdroje „Persea“ hlášení o „táboře 2“ v Santa Fe, a také soupis osob, pracujících na „Enormozu“.

Důležitý dokument „Enormozu“ se podařilo získat mladému, ale ve zpravodajské činnosti v oblasti vědecko-technické rozvědky už ostřílenému A. Feklisovu. (А.Феклисову). Jak napsal ve své knize „Za oceánem a na ostrově“, v létě roku 1942 na generálním konzulátu přijal inženýra – chemika z obchodní komise P. N. Lastočkina, jenž mu řekl o své známosti s vedoucím inženýrské skupiny „Monti“. Tato skupina stavěla chemické závody v USA i v zahraničí, včetně zkušebního závodu v Oak Ridge v Tenessee, ve kterém se vyráběl uran-235.

Od „Monti“ byla získána podrobná zpráva, ke které se přikládal pracovní výkres technologické formy závodu na výrobu uranu-235. Materiál, Feklisovem získaný, dostal z Ústředí vysoké ocenění.

ÚSPĚCHY AMERICKÉ REZIDENTURY V „ENORMOZU“

Nehledě na to, že pravidelné materiály z newyorské rezidentury vnější rozvědky o „Enormozu“ dostávaly z Ústředí pozitivní ohlasy, měla tato práce až do listopadu 1944 spíše epizodický charakter. Na rozdíl od londýnské rezidentury, které se podařilo zorganizovat plynulé dodávání dokumentačních materiálů v oblasti jaderné problematiky, se v USA sovětským rozvědčíkům zadání Ústředí realizovat nedařilo.

Avšak v září 1944 A. Feklisov navázal kontakt s jednou americkou občankou, sympatizující s bojem Sovětského svazu proti hitlerovskému Německu. Ukázalo se, že její muž pracoval v Santa Fe v závodě, který plnil zakázky, týkající se „Enormozu“. V prosinci 1944 se jej podařilo získat pro spolupráci se sovětskou vnější rozvědkou na ideové bázi, a později zavést plynulé dodávky materiálů o pracích na atomové zbrani, prováděných v Los Alamos.

Rok 1945 přinesl spolupracovníkům v oblasti vědecko-technické rozvědky V USA pocit uspokojení. Podařilo se jim získat z „Enormozu“ několik zdrojů a ustanovit pravidelnou dodávku dokumentačních informací do Ústředí. Ta dovolovala Moskvě mít přehled o všech pracích, které se v USA k sestrojení „superbomby“ prováděly.

V únoru 1945 zástupce rezidenta pro vědecko-technickou rozvědku L. Kvasnikov s plným právem do Ústředí oznámil, že agenturní síť rezidentury v oblasti NTR „je v základě dostatečně práceschopná, a ve své technické kvalifikaci stojí na vysoké úrovni. Velká část agentů s námi nepracuje ze zištných pohnutek, ale na základě přátelského vztahu k naší zemi“.

SESTROJENÍ ATOMOVÉ ZBRANĚ V USA

Začátkem června roku 1945 se rezidentuře podařilo obnovit spojení s K. Fuchsem. Byla od něj získána podrobná dokumentace pro sestrojení atomové bomby. K. Fuchs informoval agenta – prostředníka a jeho prostřednictvím sovětskou rozvědku, přibližně 10. července 1945, o předchozí první úspěšné zkoušce atomové bomby.

Proto, když 24. července Truman informoval Stalina o sestrojení nové zbraně s velkou ničivou silou v USA a o svém úmyslu použít ji proti Japonsku, neprojevil Stalin žádné emoce. Měl už nezbytnou informaci od sovětské vnější rozvědky.

Samozřejmě to byl velký úspěch rozvědky v USA. Ale třebaže Truman upozornil Stalina předem o nadcházejícím bombardování Hirošimy a Nagasaki, rezidentuře se na to téma informaci získat nepodařilo. O bombardování se nedozvěděla od své agentury, ale z tiskové konference generála Marshalla 7. srpna 1945.

Vedoucí vnější rozvědky generál Pavel Fitin psal v hlášení pro V. Merkulova:

„Praktické použití americké atomové bomby … otevírá novou epochu ve vědě a technice a nepochybně bude mít za následek rychlý rozvoj veškeré problematiky „Enormozu“… To vše staví „Enormoz“ na přední místo v práci naší rozvědky a vyžaduje si okamžitá opatření v posílení naší technické rozvědky.

19. září 1945 se H. Gold opět setkal s K. Fuchsem. Mimo technických dat o atomové bombě, mu Fuchs předal kopii memoranda, připraveného asociací vědců v Los Alamos pro americkou vládu. Vědci mluví s neklidem o atomové zbrani jako „superničivém prostředku vedení války“, naléhají na nezbytnost vytvoření mezinárodní organizace pro kontrolu nad používáním jaderné energie a navrhují seznámit ostatní země s tajemstvím její výroby.
Memorandum vědců podtrhuje, že za několik let i ostatní země budou vyrábět atomové zbraně a jejich soutěžení v této oblasti vydá žalostné následky. Měli, jako vždy, pravdu, přesto se americká administrativa, když měla ve svých rukou kolosální „klacek“, nechystala s nikým dělit o jeho tajemství, dokonce ani s Velkou Británií ne, nehlědě na dříve uzavřenou smlouvu v této oblasti.

FUCHSOVO PROZRAZENÍ

Setkání agenta – prostředníka s K. Fuchsem v USA měla jen epizodický charakter. Do podzimu 1946 s ním vnější rozvědka neměla spojení, poté, co se tento velmi ceněný zdroj informací o „Enormozu“ vrátil do Londýna. V září 1946 se v Londýně ujal funkce zástupce rezidenta pro vědecko-technickou rozvědku A. Feklisov, který byl pověřen s Fuchsem obnovit spojení.

Koncem toho měsíce se Feklisovovi podařilo spojení s vědcem navázat a získat od něj informaci o práci v oblasti „Enormozu“ v Anglii a předchozí konferenci amerických a anglických jaderných vědců v USA, které se vědec zúčastnil. Rezidentura usoudila, že anglické úřady Fuchsovi důvěřují tak jako dříve, bez ohledu na jeho komunistickou minulost.

Při téže schůzce Fuchs Feklisovovi objasnil princip mechanismu vodíkové bomby, na které v chicagské univerzitě pracovali Fermi a Taylor.

Fuchs se zúčastnil konference amerických a anglických vědců v listopadu 1947 a shromáždil cenné poznatky o konstrukci různých bomb, včetně vodíkové, které po návratu do Londýna A. Feklisovovi předal. Jak se zdálo, nic nevěstilo odhalení tolik cenného zdroje informací o „Enormozu“. Nicméně v dubnu 1948 dostalo Ústředí informaci o prozrazení zdroje, který Fuchse pro spolupráci s vnější rozvědkou získal. Situace samotného Fuchse zatím byla normální. V červenci 1947 přišel na další schůzku A. Feklisovem, kterému podal zprávu o pracích Angličanů na sestavení atomového reaktoru.

Leč nad Fuchsem se postupně stahovaly mraky. V roce 1946 v souvislosti se zrádou jednoho zdroje informací rezidentury vnější rozvědky v USA a Igora Guzenka v Kanadě, byla výzvědná činnost v Americe úplně zastavena. FBI Američany, kteří sovětské vnější rozvědce pomohli, uvěznila.

V únoru 1950 byl uvězněn H. Gold, jenž udržoval kontakt s Fuchsem v době jeho cest do USA. 3. února téhož roku informovala londýnská rezidentura Ústředí o oznámení v novinách ohledně uvěznění K. Fuchse, který byl obviněn z „předávání informací nepříteli“. Tato informace byla sdělena přímo Stalinovi.

Když analyzovali příčinu prozrazení K. Fuchse, došli pracovníci Ústředí L. Kvasnikov a A. Raina k závěru, že byla spojena s jeho pobytem v USA. Dále bylo ověřeno, že po výbuchu sovětské atomové bomby 29. srpna 1949, začala FBI usilovně hledat osoby, které měly podíl na úniku tajných jaderných informací. Fuchsův kontakt H. Gold byl znovu povolán k výslechu. Nehledě na to, že popíral svou známost s K. Fuchsem, FBI provedla tajnou prohlídku jeho bytu, kde agenti objevili plán města Santa Fe, kde bylo tužkou označeno místo setkání Golda s Fuchsem.

Při dalším výslechu, s využitím nezvratných důkazů, donutili pracovníci FBI H. Golda k přiznání spolupráce se sovětskou rozvědkou a kontaktu s K. Fuchsem. Ředitel FBI E. Hoover ohlásil prezidentu Trumanovi, že zdrojem úniku atomového tajemství je anglický vědec Klaus Fuchs, který v době služebních cest do USA předával sovětským agentům tajné materiály k „Enormozu“.

Tato svědectví byla předána anglické kontrarozvědce MI-5. V září 1948 premiér Velké Británie Attlee dal pokyn přistoupit k výslechům vědce, aniž by jej zbavil jeho práce v Harwellu. Sázel na to, že na něj jeho kolegové uplatní psychologický vliv. Tento kalkul se ukázal jako správný. V těžkém morálně – psychologickém postavení a při vědomí, že jej H. Gold prozradil, potvrdil K. Fuchs svou spolupráci se sovětskou vnější rozvědkou i fakt jím předávaných tajných materiálů o „Enormozu“. Po písemném přiznání byl 2. února 1950 uvězněn. 1. března 1950 se před trestním soudem v Old Bailey odehrál s K. Fuchsem soudní proces. V závěrečné řeči se K. Fuchs ke své vině přiznal. Soud jej odsoudil ke 14. letům káznice.

Po soudu s K. Fuchsem nařídila Kongresová komise USA pro atomovou energii E. Hooverovi, aby jí poskytl úplné texty Fuchsova přiznání. Po jejich pečlivé analýze dospěla komise k závěru, že předal Sovětskému svazu nejen výsledky vědecko-výzkumných prací, ale i podrobné poznatky k praktickému sestrojení uranové a plutoniové bomby.

Podle odhadu amerických vědců pomohly Fuchsovy informace Sovětskému svazu zkrátit lhůtu výroby atomové zbraně o tři až deset let a předehnat USA v procesu sestrojení vodíkové zbraně.

ÚLOHA VNĚJŠÍ ROZVĚDKY V SESTROJENÍ ATOMOVÉ ZBRANĚ

Vnější rozvědka si nepřipisuje vedoucí roli v sestrojení atomové zbraně v naší zemi. Naši vědci jí přesto přiznávají důležitou úlohu. Počátkem roku 1943, kdy se teprve rozsáhlá práce vědecko-technické rozvědky na „Enormozu“ začala rozvíjet, až do zkoušky první americké atomové bomby v roce 1945, získala vnější rozvědka několik tisíc listů tajných dokumentů.

Vynikající sovětský jaderný vědec I. Kurčatov, ke kterému byly vnější rozvědkou získané materiály o „Enormozu“ nasměrovány, jim nejednou dával vysoké hodnocení. Ve svém závěru k zaslaným materiálům (v poznámce) číslo 1/3/22500 z 25. prosince 1944 píše: „Velmi vydatný a v různém směru poučný materiál. Obsahuje teoreticky důležitá poučení…“

V březnu 1945, když I. Kurčatov hodnotí další materiál k atomové bombě získaný rozvědkou, píše: „Materiál představuje velký užitek. Jsou v něm, současně jako v námi rozpracovaných metodách a schématech, ukázány možnosti, které se u nás doposud neprozkoumávaly.“

V poznámce rukopisem na adresu ministra státní bezpečnosti V. Abakumova z 31. prosince 1946 I. Kurčatov poznamenává: „Materiál, se kterým mě dnes seznámil s. Vasilevskij, o otázkách:

a) americké práce na superbombě

b) některých zvláštností v práci atomových kotlů1 v Hanfordu, je, podle mého, pravděpodobný a představuje velký přínos našim vlasteneckým pracím.“

Vnější rozvědka nejenže upozornila vedení země na problém sestrojení atomové zbraně na Západě, ale také iniciovala provádění podobných prací v naší zemi. Díky informacím vnější rozvědky, jak přiznávají akademici A. Alexandrov, J. Chariton a jiní, se I. Kurčatov nedopustil velkých chyb, podařilo se nám vyhnout slepým uličkám při výrobě atomové zbraně a sestrojit atomovou bombu v SSSR v co jak nejkratší lhůtě, všeho všudy za tři roky, USA na to ztratily čtyři roky, a utratily na její sestrojení pět miliard dolarů.

Jak v interview novinám „Izvěstija“ sdělil akademik J. Chariton z 8. prosince 1992, první sovětská atomová nálož byla sestrojena podle amerického vzoru s pomocí vědomostí, získaných od K. Fuchse. Podle akademikových slov, když se účastníkům sovětského atomového projektu udělovala státní vyznamenání, Stalin, spokojen s tím, že americký monopol v této oblasti neexistuje, poznamenal: „Kdybychom se o jeden, půldruhého roku opozdili, zcela jistě bychom tuto nálož zakusili na sobě.“

 

Pozn. 1: později se začal užívat termín „reaktor“

Advertisements

19 comments

  1. LS

    Škoda, že to Berija tehdy špatně odhadl. Ve světě mohlo být méně napětí a amíci nemuseli spřádat divoké plány na jaderné napadení SSSR. Kteréhožto pitomého nápadu se ostatně někteří z nich drží dodnes, přestože „komunistické“ SSSR už neexistuje. No, ale zase jsou tam přírodní zdroje, které si oni sami už vyrabovali, že ano…

    • Janika

      Berija byl zřejmě člověk bez představivosti :-). Ale nemyslím, že tím něco zásadně ovlivnil. Napadení Ruska je pořád snem mnohých. Mimochodem snad i toho blba Kalouska – dnes jsem ho slyšela žvanit proti potlačení demonstrace v Moskvě – ona mu snad nestačila jedna Ukrajina.

      Jinak díky za překlad zajímavého článku.

      • tatko

        ..iba maličkú poznámku k demonštráciám ruskej opozície si dovolím.. Neviem či je tak všeobecne,ale minimálne posledné tri podobné podujatia som si všimol,že aj zo strany opozície bolo potvrdené,že demonštrácia bola povolená na inom mieste,a prebehla zámerne tam,kde to povolené nebolo… aj u nás,a trúfam si predpokladať,že aj v iných „demokratickejších“ krajinách,ako Slovensko (natož Rusko) je sloboda zhromažďovania obmedzená podobne.. Takže aspoň v tomto veľmi jednoduchom prípade dvojitého metra.by snáď mal mať jasno každý.. A čo sa týka Polície.. ..tá nemecká,alebo talianska tiež práve nepotláča demonštrácie hádzaním plyšákov .. :-)

      • LS

        Vzal jsem to překládání trochu netradičně a postupně přidávám další odstavce, jak se mi daří usednout k PC. Takže ještě není konec. :-)

  2. hans

    Technická: nechcete pomoc s terminologií? přijde mi, že názvy sovětských institucí, útvarů a odborů překládáte za pochodu jak vás napadne a někdy hm, nezvykle.

    • LS

      Máte pravdu, mám v tom trochu hokej, jsem jen laik a navíc teď zaneprázdněný. Děkuji za nabídku ke zlepšení. Napište, co by bylo třeba změnit a já to opravím.

  3. hans

    Tak jsem to vzal i se stylistikou (po opravě klidně smaž)

    Manhattanský projekt >> projekt Manhattan
    Výboru náčelníků generálního štábu >> Výboru náčelníků štábů
    sovětskou službu vnější rozvědky >> sovětskou rozvědku („Služba vnější rozvědky“ je oficiální název až od 1991)
    vnější rozvědku >> rozvědku („vnější“ netřeba, rozumí se samo sebou) (na více místech)
    ekonomickou a vědecko-technickou >> ekonomickou nebo vědecko-technickou
    Skandinávských zemích, USA a Anglie orientační usměrnění, ve kterém >> skandinávských zemích, USA a Anglie směrnice, ve které (skandinávských je více místech)
    Ústřední admninistrativy vnější rozvědky >> ústředního aparátu rozvědky
    •Velitelství výzvědného řízení >> vedení (tj náčelník a náměstci)
    •Škola zvláštního nasazení >> škola zvláštního určení
    oddíl X >> odbor X (vzápětí máš odbory)
    (po • by imo mělo být malé písmeno)
    5., Anglo-americký odbor jako oddělení NTR /vědecko-technické revoluce/ >> 5. anglo-americký odbor jako oddělení NTR /vědecko-technické rozvědky/
    Státním obranném výboru >> Státním výboru obrany
    Hlavní výzvědné řízení generálního štábu >> Hlavní správa rozvědky generálního štábu
    1. řízení NKGB >> 1. správa NKGB
    Národní komisariát >> Lidový komisariát (na více místech)
    ŘÍDÍCÍ PRACOVNÍCI VNĚJŠÍ ROZVĚDKY >> Vedoucí rozvědky
    v rámci VTR >> po linii NTR / v rámci NTR (zkratky necháváme, výš a níž je taky ponechaná)
    do roku 1942 byl náčelníkem odboru >> do roku 1942 byl náčelníkem oddělení (výše je odbor jako překlad „отдел“, nižší „отделение“ tedy dáme oddělení)
    aviace >> letectví
    orientační směr >> směrnici
    Pastelnjak >> Pastelňak
    laboratoř N2 (Moskevská fyzikální laboratoř) AN SSSR. Vedl ji I. B. Kurčatov >> laboratoř č. 2 (Moskevská fyzikální laboratoř) AV SSSR. Vedl ji I. V. Kurčatov
    zástupce rezidenta ve vědecko-technické rozvědce L. Kvasnikov s plným právem >> zástupce rezidenta pro vědecko-technickou rozvědku L. Kvasnikov plným právem
    práce schopná >> práceschopná
    (v citátu Kvasnikova chybí uvozovky)

    Doplnil bych ještě vysvětlivku/poznámku pod čarou někam k organizačním změnám, že rozvědka původně spadala pod NKVD (lidový komisariát vnitra, v čele Berija 38-45), v únoru 1941 se z NKVD vyčlenil NKGB (lidový komisariát státní bezpečnosti, v čele Merkulov 41 a 43-46) , v červenci 41 se komisariáty sloučily a v květnu 43 zase rozdělily. Rozvědka šla vždy pod NKGB. Organizační záležitosti zmíněné v článku tedy souvisely s rozdělováním/sloučováním komisariátů. A proto se v článku objevují Berija a Merkulov, jako lidoví komisaři.

    • Janika

      Vážím si Vaší pomoci, hansi, a mnohokrát děkuji. Myslím, že mazat Vaše komentáře s radami a opravami není třeba, je to vypovídající dokument.

    • LS

      Děkuji, Hansi, poopravím v článku. Připadala mi zajímavá už jen ta stránka, co se tam dá všechno najít. Kdysi jsem četl od R. Feynmana knihu „To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane“, a o dalších souvislostech jsem tehdy moc nevěděl. Takže to snad pro ty, co rusky neumí vůbec, může být zajímavé. A ti, co rusky umí, si mohou „pošmáknout“ i na odkazech na jednotlivé postavy.

    • LS

      Krapet se hanbím, že jsem těch chyb a chybiček nasekal tolik. A ještě jednou děkuji. Je fakt, že stačí chvilka nepozornosti (sloučování x slučování). Ale jinak mám respekt k vašim znalostem i úrovni chápání v ruštině. To už holt nedoženu… Přesto mě těší podle svých sil něco sem – tam přeložit, v době, kdy se z Ruska dělá cíleně „BUBUBU“ a mozečky se vymývají snad už parním čističem.. :-) Ponechal jsem pouze „vnější“ rozvědku, na všech místech, protože v originálním článku to tak mají.

      • hans

        Ale to není ani tak o ruštině, jako o češtině.

        Překládání je mnohem těžší, když nemáte načteno v oboru v jazyce do kterého překládáte; když ano, tak ovládáte ne-bežné termíny, už předem přibližně víte co se dělo… Takže když přečtete pár knih o sovětské armádě typu Štemenkova „Generálního štábu za války“, paměti Žukova, Vasilevského, Bagramjana… lépe ze 70. – 80. let, když se překládalo pořádně a na terminologii dbalo…(anebo knihy od nakladatelství Jota, ti mají kvalitního lektora), tak vás „Hlavní výzvědné řízení“ místo „Hlavní správy rozvědky“ praští do očí palicí.

        Za překládání vám děkuji, děláte záslužnou práci. A od toho jsou diskuze, aby se vychytaly chybky, takže tu máme výhodu, proti neopravitelným knihám.

        A ve Službě vnější rozvědky mají radost, jak je jejich web populární :-) (i když se svými výpady proti Berijovi jsou hezkých pár let let pozadu za trendem).

  4. LS

    Jo, :-) uznávám, že „hlavní výzvědné řízení“ je jedna z perel momentů mojí překladatelské bezradnosti. Ale v té chvíli mi to připadalo docela obstojné. :-)

  5. LS

    Na „novarepublika.cz jsem našel komentář tohoto znění:
    Vážení, nějak se vám vytratilo jméno Flerova. Byl to ten,
    který Stalina ve svém dopise upozornil na možnost uvolňování energie
    formou bomby.
    … Jsem jaderný fyzik, pracoval jsem v SÚJV Dubna, kde akad. Flerov
    vykonával funkci ředitele Laboratoře jaderných reakcí. Dlouho jsme se
    fyzikálně hádali, až jednou přijal (alespoň část) mých argumentů a vyslovil
    (pro mne nezastupitelná) slova „ Ja osoznal svoju ošibku“.
    Poté jsme se nějak spřátelili a doprovázel jsem ho během jeho cesty
    v Praze. Měl jsem dělat jeho nástupce v Dubně, ale bohužel řada
    problémů rozhodla jinak. Akademik mi líčil i průběh nehody, která se opakovala
    podobně jako v USA – tlačili podkritická jádra k sobě, až při nehodě zahynul
    i anerický vědec, i sovětský vědec. (Viz i Jasnější než tisíc sluncí …).
    … Neznám špionážní pozadí celé kauzy. Nevylučuji ani to, co bylo popsáno
    v článku, na který reaguji. Ale nastupuje fyzika. Musíme se podívat i na situaci
    před 2. Světovou válkou. Do Ruska i do Německa. Už tehdy byly publikovány
    články z oblasti základního výzkumu, na které navázala jaderná bomba.
    … A už tehdy si akademik Flerov všiml, že se některé informace z oblasti
    základního výzkumu přestaly před válkou v zahraničí publikovat. Nakročeno na obou
    stranách k jaderné bombě …
    … Hlavně chci podtrhnout to, že SSSR byl připraven na jadernou bombu.
    Že to nebyli nějací blbci, kteří čekali na to, až ukradnou nějaký plán.
    I když jim mohla pomoci špionáž, ale jen pomoci …
    … Podtrhuji, že nebyl asi žádný velký problém to nechat bouchnout,
    ale udržet výbuch tak dlouho, až to „pěkně“ vybuchne.
    ….. Zdraví
    ……………..Mgr. Milan Honusek, CSc,
    …..nyní důchodce, dříve ÚJV AV ČR Řež

    • hans

      Žě chybí Flerov je logické – tohle je překlad textu z historické sekce webu Služby vnější rozvědky – takže se soustřeďuje pouze na aktivity špionů ohledně atomového programu – a je zcela přirozené, že nejde o komplexní historii atomového projektu, že chybí dění uvnitř akademie věd, chybí komunikace vědců se stranou a vládou (ten Flerov), chybí různé handrkování se a organizační záležitosti ve vládě (tuším původně atom spadal pod Molotova, až někdy od roku 45 ho dostal na starost Berija), zapojení průmyslu… a spousta dalších věcí.

      Tohle je v podstatě reklama dnešních ruských špionů na své slavné předchůdce.

  6. hans

    Opravy k novému textu:
    ministra národní obrany V. Abakumova >> ministra státní bezpečnosti V. Abakumova
    seznámil T. Vasiljevskij >> seznámil soudruh Vasiljevskij (malé t. je zkratka tovarišč)
    atomových kotlů >> atomových reaktorů (jako jo, je tam kotlů, ale to zřejmě je nějaká prvotní, dnes již opuštěná, terminologie, která čtenáře jen zmate)

    • LS

      Aha. (a to jsem si myslel, že si dávám pozor. :-)) To „tovarišč“ jsem asi přehlédl. Výraz „kotel“ jsem pochopil, ale nechal jsem ho tam úmyslně, protože je to dobová poznámka, a podle mně tam tak patří. Možná by chtělo teda dát do vysvětlivek, že se jedná o reaktor. Napravím a děkuji.

  7. LS

    Z „Perliček“ na Outsider Media:
    *První americký plán leteckého útoku na Sovětský svaz byl připraven již 2. září 1945. Generál Lauris Norstad, odborník na letecké útoky, žádal 466 atomových bomb typu Fat Man (tato bomba, těžší a účinnější než Little Boy, byla svržena na Nagasaki). Počítal s tím, že během krátké doby by mělo být zničeno 66 strategicky důležitých sovětských měst a vojenská i průmyslová základna země by tak byla vyřazena z provozu. Uskutečnění tohoto plánu se zadrhlo na dvou nepříznivých faktorech: odborníci v Los Alamos, kde se vyráběly atomové bomby, prohlásili, že nemohou dodat ročně víc než 10-12 kusů; velitelé leteckých sil zase namítali, že nemají dost letišť v blízkosti sovětských hranic, protože dolet jejich bombardérů je omezen. Střízlivý výpočet ukázal, že zásoba atomových bomb nezbytná pro přepad SSSR by byla hotova až za 38 let. Vojenští odborníci, Clifford a Elsey, byli pověřeni vypracovat plán útoku proti SSSR. Hlavní úder měl být veden proti ropným zdrojům – během devíti měsíců mělo být zničeno 80 % naftových polí. Politické cíle byly nejasné, ale seznam měst, které mají být vymazány z mapy, byl stanoven s přesností odpovídající strohé řeči vojenských plánů. Ze seznamu 24 měst cituji: sedm atomových pum na Moskvu, tři na Leningrad, dvě na Charkov a Stalingrad, po jedné na dalších dvacet cílů. Příprava III. světové války se naštěstí protáhla, a když v roce 1949 Sovětský svaz vyvinul vlastní atomovou bombu, vojenské plány útoku na SSSR se rázem staly nepoužitelnými. (Truman v březnu 1946: „Sám Pán svěřil Spojeným státům vedení světa.“) Pokud jde o Trumanovu chuť zopakovat si požitek spojený s odpálením atomové bomby, málokdo připomene fakt, že on vlastně luskl prsty ještě jednou. Bylo to v roce 1950, kdy během korejské války povolil generálu McArthurovi použít atomovou bombu. Nedošlo k tomu jen proto, že nebyly splněné základní podmínky rozkazu. Mohou za to Číňané, protože nepostupovali podle McArthurovy předpovědi.

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s