Mýty o Válce Severu proti Jihu

Zdroj

První, v myslích z nejpevněji zahnízděných nesprávných přesvědčení, ať to zní jakkoliv podivně, je samotný název Občanská válka.

Z řady příčin a pro terminologickou pohdlnost byl termín „Občanská válka“ přijat. Její úplnější název zní „Občanská válka Severu a Jihu v letech 1861 – 1865.“ Už v něm se skrývá největší z chyb. Vojensko-encyklopedický slovník (Moskva 1983) objasňuje: „občanská válka – organizovaný ozbrojený boj o moc ve státě mezi společenskými vrstvami a sociálními skupinami uvnitř země“ (str. 207). Ve Velké sovětské encyklopedii (Moskva 1979), při všem její zideologizování, se definice „občanské války“ popisuje týmiž slovy. Speciálně zde vyčleníme slova „boj o moc ve státě.“ Tak tedy, v Občanské válce 1861-65, se Jih uchvátit moc a svrhnout Lincolnovu vládu nechystal, ať to zní jakkoliv podivně. Mnohem správnější terminologie ve vztahu k té válce by byla Válka mezi Státy, Válka roku 1861, Povstalecká válka, Válka za nezávislost Jihu. Na jihu USA jsou také zažity termíny jako „Válka“, „Válka za odtržení“, „Odsouzená záležitost“, „Velká nepříjemnost“. V souladu s tím je použití samotného termínu „Občanská válka“, ve vztahu k událostem roku 1961, nekorektní. Jak známo, název často definuje podstatu. V daném případě je podstata definována nesprávně, protože Jih bojoval za nezávislost, za svůj vlastní způsob života a nesledoval expanzionistické cíle. Z této otázky zjevně vyvstává další – o cílech války. I tato otázka, žel, splývá s mohutným mýtem o této válce. Kdybychom se zeptali kteréhokoliv člověka, proč Sever a Jih bojovali, dostaneme s nepatrnou výjimkou odpovědi, podobné této: „Sever bojoval za osvobození otroků, kdežto Jih chtěl všechny zotročit.“ Na tomto bludu jsou postaveny celé dějiny této války. Jednoduše řečeno, vládne všeobecné přesvědčení, že to byla válka kvůli otroctví. A to je právě v jádru mylné.

Zkusíme se na tento mýtus podívat podrobněji. Všechny politické systémy mají své mýty (a musí je mít, protože to je sine qua non), které opravňují jejich existenci. Ty jsou (mýty a přesvědčení) nezbytné, aby stát udržoval kontrolu nad myšlením svých občanů. Všechny argumenty, využívané pro zdůvodnění existence státu, jsou v tom či onom stupni založeny na mýtu, bez kterého se samotný život státu jako ústrojí, stává nesnadným. V dnešním světě mají jakékoli mýty dva základy – vědu a dějiny. Propagandisté (nazvěme je, jak je libo – novináři, redaktoři, spisovatelé, vědci, politici), využívají mýty společností stvořené a tvoří nové, aby se většina občanů držela ustanoveného řádu a zůstavala loyajální svému státu.

Jack London učinil okřídleným vyjádření: „Vítěz bere vše“. Vítěz ve válce v letech 1861-65, opravdu dostal vše, včetně práva přepsat historii (právo, podepřené silou) a schválit ji jakožto historii oficiální. V zásadě na tom není nic překvapujícího. Právě tak se to stávalo během celých světových dějin. V daném případě bylo přepsání a schválení historie nezbytné pro ospravedlnění počátku i průběhu války, včetně vojenských zločinů. Porušení ústavních principů, popření občanských svobod, porušení práva na život, soukromé vlastnictví – takové věci se zpravidla vykládají jednoznačně. V případě Války roku 1861 byly oficiálně uznány jako nevyhnutelné, aby byla zachráněna Unie (mýtus!) a ochráněna jediná zákonná vláda (ještě jeden mýtus!). Prezident Konfederovaných států amerických, Jeferson Davis, předpovídal, že jestli Jih válku prohraje, bude mu Sever psát historii. A tak se také stalo.

Čili první mýtus o Válce roku 1861 je ten, že se válčilo kvůli otroctví. Vyvrátit jej je stejně těžké, jako vysvětlit středověkému zemědělci, že je Země kulatá a obíhá kolem Slunce. Prostě by nevěřil z toho důvodu, že „všichni vědí, že to tak není.“ V našem případě „všichni vědí“, že se ve válce bojovalo za nešťastné otoky. Pravda, ještě před pěti sty lety „všichni věděli“, že jsou čarodějnice, po nocích chodí po hřbitově upíři a za oceánem je země, kde žijí draci atd. Tudíž argument „všichni vědí“, nelze brát jako vědecký.

Před Válkou roku 1861 byla vydána kniha Harriet Beecher Stoweové „Chaloupka strýčka Toma.“ Je, bohužel, napsána velmi talentovaně. A jak známo, bojovat s obratně napsanými věcmi, je mnohem těžší. Lživější knihu o předválečném Jihu bychom našli stěží, i kdybycho hledali velmi pečlivě. Kdoví proč, pokaždé, když je řeč o Válce v letech 1861-65, vyplave kniha na povrch jako jeden z argumentů. Divná věc, proč se například nepoužívá jako historický zdroj román Alexandra Tolstého „Petr I“, a tahle kniha ano. Může se namítnout, že přece Beecher Stoweová byla současnicí, a tak tedy velmi dobře svou dobu znala. To ovšem nemá s pravdou nic společného. B. Stoweová patřila k abolicionistům, a to k nejzarputilejším kruhům této skupiny. A ve své knize především vyjadřovala mínění této části společnosti, to, co si sama o Jihu myslela, a také to, co od ní chtěli slyšet.

Tady je důležitým momentem informační nevyspělost tehdejší americké společnosti. Po současných prostředcích masových informací, které každému zpřístupňují libovolné události, ať se stanou kdekoli na zeměkouli, nebylo ještě ani památky. Rozhodujícími zdroji informačního vlivu na společnost byly noviny, knihy a kázání kazatelů. Jako objektivní je nemůžeme nazvat, i kdybychom si to přáli. Leninova slova, že noviny jsou kolektivním propagandistou a organizátorem, jsou výstižná až doposud, a už tehdy byla aktuální jako nikdy dřív. Noviny vyjadřovaly (a vždy vyjadřovat budou) určitý úhel pohledu. Jakákoliv kniha je především vyjádřením pohledu jejího pisatele. A kázání kazatele je subjektivní od počátku, ať už by bylo diktováno jakkoli pozoruhodným přesvědčením.

Pro kteréhokoliv rozumně uvažujícího člověka je otroctví přinejmenším nepřijatelné, za situace, kdy jeden člověk druhého zbavuje silou jeho základního práva – práva na svobodu. Pro věřícího člověka je otroctví nepřijatelné z morálních důvodů a vyvolává v něm reakci zavržení. Vliv církve na průběh života běžného člověka byl (zvláště v ty časy) v Americe obrovský. A tak soulad zájmů různých skupin a obratně vylíčené zkreslení přispělo k tomu, o co se snažili – ke zformování všeobecného mínění na základě mýtu.

Abolicionisté nebyli v předválečné Americe tak početní, jak by se zdálo. Jejich schůze a mítinky shromažďovaly značné posluchačstvo, ale velkou část těchto posluchačů představovali běžní občané, kteří byli s abolicionisty solidární v mínění, že otroctví je špatné. Abolicionisté, jako všichni fanatici svého zaměření, se neštítili principu: „K vítězství naší věci jsou dobré všechny prostředky“. Na svých shromážděních si časem vymysleli příšerné historky o tom, co se na Jihu děje. Jmenovitě o tom, že na plantážích jsou speciální farmy – bordely na reprodukci otroků, atd.

Posluchačstvo tomu věřilo ze dvou důvodů. Za prvé, člověk je v základu nakloněn věřit něčemu nevšednímu, za druhé, tyto výroky pronášeli lidé, jež byli pro posluchače autoritou, anebo v krajním případě lidé neznámí, ale s mlčenlivým souhlasem autorit. Že se jedná o lež, to nikoho ani nenapadlo.

A tak se společenské mínění utvrzovalo v nazírání, že otroctví – to je špatné. A prakticky všichni souhlasili, že je třeba s tím něco udělat. Jenže problém byl v tom, že nikdo nechtěl to „něco“ udělat. A už vůbec nikdo se nechystal dávat otrokům (čti černochům) stejná práva. Prozkoumejme to na příkladu najvýznačnějšího „osvoboditele“ Abrahama Lincolna. Při zmínce jeho jména obyčejně zapracuje asociace „Deklarace o osvobození“ (správnější by bylo ji nazývat „Proklamací“ -The Emancipation Proclamation). Pokud se ovšem podíváme do hloubky, vyjde najevo, že s textem Proklamace je obeznámen málokdo. Pokud ji pozorně pročtete, objasní se, že je to pouze jedna z úrovní vedení války, pokus nalíčit na bílo invazi Seveřanů na Jih. (ano, Jih začal bojové akce jako první, ale právě Sever vypravil svou armádu na Jih, aby rozdrtil povstání). Pravda je taková, že Proklamace nebyla určena k osvobození otroků. V jejím textu se mluví o tom, že jako svobodní budou vyhlášeni ti otroci, kteří se „nacházejí ve státě, nebo části státu, jehož obyvatelstvo je ve stavu rebélie proti Spojeným státům“. Jinými slovy, Lincoln vyhlásil svobodu těm otrokům, jejichž teritoriální pobyt nemohl kontrolovat. A nakolik se jakýkoli zákon, který není podpořen mocí, převrací v pouhé prázdné dunění, přesně takovým se jevila i Proklamace. A jak tomu bylo s ostatními otroky? Třináct farností Louisiany a 48 hrabství Virginie (později označených jako stát Západní Virginie) bylo zvláštním způsobem vyřazeno z této Proklamace, zůstaly v takovém stavu, „jako by Proklamace nebyla zveřejněna“. Tato teritoria se totiž v té chvíli nacházela pod kontrolou Severu, a k osvobození otroků tam nedošlo. Otázka – co bránilo Lincolnovi uvést tento zákon v život a osvobodit všechny otroky na územích, okupovaných federálními vojsky, když všechny podmínky byly tomu nakloněny? Proklamace bohužel sledovala jiný cíl, než darování svobody otrokům, jmenovitě – ekonomickou diverzi proti Jihu. Na Jihu se samozřejmě nikdo nechystal objasňovat otrokům smysl Deklarace, černoši prostě uslyšeli o „slovu massy Linkoma“ a o tom, že všichni otroci budou svobodnými a nazvali to dnem Jubilea. Pakliže dříve černoši z Jihu utíkali, mohlo se to přirovnat k protékající střeše, ale teď se linuly potůčky, které nakonec splynuly v proud. Deklarace podrývala ekonomické zázemí Jihu. Pochopitelně, když všichni zdraví muži byli na frontě a doma zůstali starci, ženy, děti a ti, kdo z nějakých příčin bojovat nemohli, tak stav, kdy černí otrocii utíkali, nic dobrého nepřinášel.

Nelze říci, že by se Deklarace stala zásadním předělem v průběhu války, jak to hodnotil Karel Marx. Ve skutečnosti se v Evropě o Občanské válce v USA nesmýšlelo tak, jak se Marx domníval. Zaoceánské události Evropu zajímaly, ale nedívala se na válku jako na epochální událost. Marx psal, že to je veliká revoluční válka, která představuje veliký celosvětový historický význam, všemožně vítal Lincolnovu Deklaraci o osvobození otroků, a válku nazval „válkou revolucionářskou“. Vzniká otázka – a co vlastně znamená „revolucionářská“ válka? V překladu do běžného jazyka to znamená „válka bez pravidel“. Jistě, člověk bojoval vždy, už od té chvíle, kdy se stal člověkem. Je docela možné, že válka je v samotné lidské přirozenosti, bojoval, bojuje a určitě bude bojovat ještě hodně dlouho. Ale za tu dobu byl vypracován jakýsi soubor zákonů, pravidel vedení války, která se časem vyvíjela. Jistě, objevovaly se nové zbraně, vznikl závod ve zbrojení, jenž přetrval až do tohoto dne. Ale přece existovala určitá pravidla. Termín „revolucionářská válka“ si přisvojíme, žel, jen v jediném případě – když útočí speciálně vycvičené diverzní oddíly, které neuznávají žádná pravidla. Je potřeba podotknout, že ani na ně se žádná pravidla nevztahují. Pokud padl do zajetí obyčejný vojín, mohl se spoléhat, že se k němu budou chovat dle určitých (konvenčních) pravidel, což se na takzvané rangery neuplatňovalo, prostě je stříleli nebo věšeli bez jakéhokoliv soudu či šetření, to proto, že také oni sami bojovali bez jakýchkoli pravidel, porušovali všechny možné zákony, čili jinými slovy bojovali „revolucionářsky“. Marx takovou válku vítal, a bývá pravidlem, že ji vítají všichni revolucionáři (jako např. Che Guevara a spol.), samozřejmě do doby, dokud je v jejich prospěch. Když protivník začíná odpovídat týmiž metodami, hned se vytasí různá obvinění a lidská práva, atd. Ale to už jsme u dvojích standardů, určité kategorii lidí vlastních.

Je třeba říci, že „revolucionářská“ válka někdy nabírala podivných forem. Generál John Turchin, ve skutečnosti plukovník Ivan Vasilevič Turčaninov, dezertér z ruské armády, jenž bojoval v řadách Seveřenů, byl vydán vojenskému tribunálu za zjevný přestupek nařízení – Turchin o své vůli dal na územích, které jeho brigáda obsadila, otrokům svobodu, tj. začal bojovat „revolucionářsky“, namísto aby dodržoval rozkazy a zákony, uložené profesionálním vojákům. Bylo to porušení všech rozkazů a nařízení, ještě před vydáním Proklamace. Podle tehdejších zákonů se otrok, ať se to komu líbí nebo ne, považoval za osobní vlastnictví, tzn. jeho osvobození bylo krádeží, jinak řečeno, zločinem (nemohl to udělat nikdo jiný než soud). Lincoln se do soudního procesu vložil a ze své moci Turchina osvobodil, a co více, udělil mu hodnost brigádního generála. V Louisianě si zase generál Batler, který okupoval New Orleans, vysloužil přezdívku „Řezník“. Batler vedl válku bez jakýchkoli pravidel, řídil se pouze svou divokou krutostí. A považte, proslavil se ne jako talentovaný stratég na vojenském poli, ale svou válkou s civilním obyvatelstvem. O neblaze proslulém pochodu Shermana přes Georgii, kdy poprvé byla uplatněna taktika „spálené země“ se také moc mluvit nesluší. To jsou příklady „revolucionářské“ války, a je jich mnoho.

Když začal být ostřelován Fort Sumter v Jižní Karolíně, čímž válka začala, šla převážná většina vojáků do války vůbec ne s myšlenkou, že je třeba osvobodit černé otroky, popřípadě že je třeba za každou cenu je udržet v okovech. Yankee´s šli na Jih, aby „nařezali rozmazleným plantážníkům“ a Jižané překypovali odhodláním „ukázat obchodníčkům, že se pletou do toho, po čem jim nic není“. O osud černochů se v tu chvíli nikdo nezajímal.

Na Jihu před Válkou let 1861-65 obyvatelstvo čítalo 12 miliónů, z toho 9 miliónů bílých a 3 milióny černých. Aby se někdo mohl nazývat plantážníkem, musel mít aspoň 20 otroků. Ze situace vyplývá, že roku 1860 bylo na Jihu celkem 48.274 plantážníků, z nichž méně než 8.000 vlastnilo 50 otroků, 2.892 mělo 100 otroků, 11 jich disponovalo 500 otroky a tři (!) vlastnili tisíc otroků. Z toho vychází, že počet plantážníků na Jihu představoval méně než 0,5% obyvatelstva. Za co bojovali ti Jižané,kteří vlastnili jednoho či dva otroky? Dokonce i kdybychom sečetli všechny Jižany, jak muže, tak ženy, kteří měli aspoň jednoho otroka, nepřevýšil by jejich počet 350.000. A přece ve všech armádách Jihu bylo ve zbrani okolo 600.000 mužů. Zač všichni bojovali? Odpověď zní – bojovali proto, že se domnívali, že jejich právo na vlastní nezávislý život bylo ohroženo. Bojovali proto, že se cítili jako lid, kterému hrozí nebezpečí.

A za co bojovali chlapci v šedém (Seveřané)? Za co bojoval irský imigrant z New Yorku, pensylvánský Němec, Anglosas z Massachusetts? Za to, aby osvobodili černochy z otroctví? Tomu je těžké uvěřit. Obyčejný Yankee nemohl nechápat, jaké následky bude mít proud osvobozených Afričanů, táhnoucích na Sever (a ten byl nevyhnutelný). Především mu pro záplavu levné pracovní síly hrozila ztráta práce. Šel do boje proto, že mu řekli Jih – ten je špatný, Jih – to je zlo, Jih chce obsadit Sever, a proto musíme zemi hájit. Voják obecně není nakloněn přemýšlet o globálních námětech. Má těžkou a nevděčnou práci, kterou musí vykonat, a o věcech dalších ať přemýšlí velitel. Přibližně taková je psychologie vojáka a Válka roku 1861 nebyla výjimkou.

Takže můžeme říci, že nazývat Válku roku 1861 válkou za otroky, je blud. Bohužel blud, jenž přerostl v mýtus, pevně zakořeněný v myslích. Paradoxní je to, že „otázka otroků“ nebyla pro nikoho výhodná. Na Jihu byl „status quo“ pro většinu obyvatel výhodný a tradičně konzervativní kraj nechtěl ani slyšet o nějakých změnách, i když dost možná chápal, že bude přinucen stav věcí změnit. Seveřany otroctví neuspokojovalo z morálních příčin, zato obecně vzato, rasistické nálady tu byly mnohem silnější než na Jihu, nikomu se nepozdávalo mít za souseda černocha. Příčiny války se skrývají v něčem jiném. Jakákoli válka má v základu své ekonomické důvody, které se, jak bývá zvykem, halí do líbivých deklarací. Příčinou k válce se může stát cokoli, co je libo, zrovna tak, jako se jakési vysoké cíle volí coby ospravedlnění akcí. Skutečná příčina kterékoli války se skrývá v jednom – nedopustit, aby soused (či protivník atd.) byl silnější, za příznivých podmínek jej zničit úplně a dát svému státu možnost plnějšího rozvoje. Totéž se odehrálo zde. Existuje v zubech skřípající mýtus, že Jih byl nerozvinutý a zaostalý. Jenže tahle nerozvinutá a zaostalá země se udržela 4 válečné roky. (A nerozvinutý a zaostalý Vietnam nebyl zlomen jednou přední a rozvinutou mocností, rovněž tak, jako nerozvinutý a zaostalý Afganistán vítězil s obdivuhodnou houževnatostí nad okupačními armádami anglického i sovětského impéria). Pokud se podíváme na fakta, pak se odhalí věci, které se jen těžko dají sladit s představou zaostalé země. 33% amerických železnic byly na Jihu, a přestože je neměl tak rozvinuté jako Sever, všechny ostatní země předčil. V 60. letech XIX. století převyšoval průměr příjmu na Jihu na jednoho obyvatele o 10%, ve srovnání se státy na západě od New Yorku a Pensylvánie. Přesto se téměř v každé knize o Válce v letech 1861-65 píše o zaostalosti Jihu před válkou, protože to je obecně přijatý pohled. Mýtus, společností přijatý, se stává mohutnou propagandistickou zbraní, které je schopno porazit každého. Svým způsobem osobitá zbraň hromadného ničení. Jak praxe ukazuje, dvě generace stačí k tomu, aby se mýtus změnil na oficiální historii.

Přesto se dá namítnout, že Válka v letech 1861-65 je nerozlučně spjata s otroctvím. Vždyť jedním z výsledků války se stal XIII. dodatek Ústavy USA, zakazující otroctví. Ano, je to tak. Otázka otroctví byla jednou z těch, které přivedla Sever a Jih do válečného stavu. Obvyklé tvrzení praví, že všechno zlo otroctví pocházelo z Jihu. Nicméně zkusme si odpovědět na několik otázek, abychom pochopili, že Sever se s Jihem o odpovědnost za vznik a rozšíření otroctví dělí rovným dílem. Otázky zní:

  • Kdo první legalizoval otroctví v Americe?
  • Kdo se jako první pokusil dovoz otroků zakázat?
  • Jak na Severu otroctví vymizelo?
  • Jak se na Severu k osvobozeným černochům chovali?

Odpovíme-li na tyto otázky, okamžitě vznikne ještě jedna – kdo zavinil rozšíření institutu obchodu s otroky v Americe?

Při zmínce o slově „otroctví“ se obyčejně vybaví scéna z filmu „Uneseni větrem“ – bílá budova se sloupy, samolibý plantážník v houpacím křesle, řada znavených otroků na bavlněných polích. Zeptejte se kohokoli, kde se v Americe praktikovalo otroctví a odpoví vám – na Jihu. Pokusíte-li se vysvětlit, že svého času tento institut kvetl právě na Severu, neuvěří vám. Důvodem bude to celé nám „známé mínění“. Historie otroctví a obchodu s otroky je rozsáhlá. Abychom ji zde uvedli, nepostačí místa. Každopádně je možné říci se vší jistotou následující – vznik otroctví v Americe přímo souvisel s obchodními a tržními zájmy Evropy. Obchodem s otroky se v minulosti zabývali lidé různých národností a vyznání. Arabové, Portugalci, Angličané, muslimové i křesťané – ti všichni se mu věnovali, ačkoli oficiálně nebylo schváleno. V polovině XVIII. století se k evropským obchodníkům s otroky přidali jejich následovníci – Yankeeové z Nové Anglie. Kolonisté tohoto území byli známi svým náboženským fanatismem a krajní počestností (správnější by bylo říci farizejstvím), a tak žádný morální problém se zotročením jiných národností neprožívali, vše, co dělali, bylo pro slávu Hospodina. Bez výčitek prodávali do otroctví Indy, které považovali za pohany, jako i černochy. První anglickou kolonií, která přijala zákon o legalizaci otroctví na americkém území byla severní kolonie Massachusetts. Je to vyjádřeno v Massachusettském kodexu. Vysvětlení je prosté – obchod přinášel zisk a bylo třeba jej využít. Provozoval se nelegálně až do Války roku 1861, nehledě na zákaz z roku 1808. Takže odpověď na otázku první máme jednoznačnou – Sever.

Odpověď na otázku druhou bude pro mnoho lidí do jisté míry šokující. Když se mluví o zákazu otroctví, obyčejně se připomíná Lincoln, radikální republikáni a v horším případě terorista John Brown. Ovšem daleko dříve než oni, jižní stát Virginie, za gubernátora Patricka Henryho, přijal zákon o zákazu obchodu s otroky. Stalo se tak 5. října 1778. Zákon se jmenoval „Akt o odvrácení dalšího dovozu otroků“. Zákon nejen zakazoval dovoz otroků, ale prohlašoval, že „každý otrok, jenž se objeví uvnitř hranic státu, v rozporu se zákonem, stává se v dané chvíli svobodným“. Tudíž, odpověď na druhou otázku je jasná, že? Za další, jen málokdo se zamýšlí nad tím, jak vlastně průmyslová moc Severu vznikla. Zahledíme-li se soustředěněji, stane se to očividným – ziskem z obchodu s otroky. Jen připomínat to se jaksi nenosí. A tak k doplnění odpovědi na otázku druhou, položíme ještě jednu – čí ústava oficiálně obchod s otroky zakazovala? Odpověď je nasnadě – Ústava konfederativních států Ameriky, čl. 1, oddíl 9. Texty obou ústav – Severu i Jihu, jsou dostupné, kdokoliv se může přesvědčit.

Odpověď na třetí otázku zodpoví libovolný dotázaný asi takto: „Otroctví ze Severu vymizelo z přirozených příčin, ekonomického rozvoje a vlivem společenské morálky“. Zdá se, že je třeba připomenout některá málo zmiňovaná fakta. V momentě podpisu Deklarace nezávislosti v každém státu (kolonii) existovalo otroctví. Žádný ze států se nehrnul přijmout zákon o zákazu otroctví nebo zrušit jejich dovoz (vyjma jižního státu Virginie). Podstata se ukrývá v následujícím. Kterýkoli historik – amerikanista řekne, že jestli Yankee´s (budeme tak nazývat Seveřany) měli nějaký talent, pak to bylo nepochybně hromadění zisku, a to snad i ze vzduchu. Ne nadarmo slovo „Yankee“ je v angličtině synonymem pro mazaný, obratný, vychytralý. Význam tkví v tom, že systém plantážnického otroctví na Severu přinášel jen malý zisk a náklady byly velké, tudíž byl v ekonomickém smyslu nevýhodný. Proto jej postupně opouštěli. Zejména toto, a ne nějaké vysoké morální zásady Otců – zakladatelů a jiné společenské vlivy vedly k tomu, že na Severu začalo otroctví ubývat. Je třeba zvláště poznamenat, že ani jeden zákon, který by daroval svobodu člověku, nacházejícímu se v otroctví, na Severu přijat nebyl!

Jinak řečeno, vlastnické právo si Yankeeové pro sebe sama pečlivě udržovali. (Což ve vztahu k Jižanům nějak neplatilo). To jest od určitého data a poté, co člověk dosáhl určité dospělosti, stal se svobodným. Ale lidé, co se narodil do té doby, byli nuceni zůstat doživotními otroky. Např. V roce 1851 bylo v New Jersey 236 otroků, kteří otroky zůstali do konce svých dnů. Takže odpověď na třetí otázku bude znít – pomocí systému postupného osvobozování, umožňujícího Seveřanům udržovat si vlastnické právo, a zároveň odprodávat otroky na Jih. (Získávali ekonomickou výhodu a ještě se zbavovali odpovědnosti za otroctví.)

Se čtvrtou otázkou je situace ještě jasnější. Většina historiků přiznává, že se na Severu chovali k černochům jako k občanům druhé kategorie a iluzi šťastných černochů nikdo nebaští.

Shrneme-li vše předchozí, můžeme směle tvrdit, že Sever se s Jihem dělí rovnou měrou o odpovědnost za vznik a rozšíření otroctví v Americe. To jen ve společenském podvědomí se zahnízdil mýtus o hodných Seveřanech a zločinných Jižanech. Doufejme, že tento mýtus jednou bude definitivně rozptýlen. Kvůli mýtu (omlouvám se za časté užívání tohoto slova) o Lincolnovi jako o velikém osvoboditeli, můžeme v podstatě říci následující. Lincoln se často, (pokud ne stále) předvádí v ušlechtilém světle, takový milý, čestný a moudrý politik z lidu. Ovšem neměli bychom zapomínat, že „Ctihodný Abe“ byl produktem své doby a navíc politickým činitelem. A proto můžeme s klidem tvrdit, že níže uvedená Lincolnova slova jsou pro něj typická:Dnes se stejně jako kdy předtím zasazuji proti tomu, aby mezi bílou a černou rasou byla nastolena jakákoliv forma sociální a politické rovnosti. Dnes se stejně jako kdy předtím zasazuji proti tomu, aby se z černochů stali voliči nebo spříseženci, aby byli prohlašováni za schopné vést úřady nebo mít sňatky s bílými lidmi; dodám k tomu, že existuje fyzická různost mezi bílou a černou rasou, která, jak věřím, provždy vyloučí, aby spolu obě rasy žily na bázi sociální a politické rovnosti. A protože nemohou žít v rovnosti, ale přesto zůstávají spolu, musí existovat nadřazení a podřízení, a já se zasazuji jako každý jiný o to, aby nadřazené postavení bylo přisouzeno bílé rase.“

Ve skutečnosti mezi výše citovaným Lincolnovým prohlášením (znovu podotýkám, že to nejsou výjimečné, ale jeho obvyklé, možno říci běžné myšlenky) a prohlášením jakéhokoliv vůdce Ku–klux-klanu v Mississippi v 60. letech XX. století není žádný rozdíl. Dovolte mi odcitovat ještě jedno prohlášení ochránce svobody: „…je v našem zájmu odeslat všechny Afričany do jejich rodného světa, a my musíme najít způsob, jak to udělat, jakokoliv by to byl těžký úkol“. Opakuji, to nejsou slova vůdce skinheadů nebo výzvy na neofašistickém mítinku, to je řeč člověka, považovaného za Osvoboditele, garanta ústavy a ochránce svobod. Abychom skoncovali s názorem na Válku roku 1861 jako na válku za otroctví, uvedu už jen dva příklady.

Manželka seveřanského generála Ullyssese Granta měla před válkou otroky. Grant nepatřil do spolku sveřepých abolicionistů, byl tehdy jen armádním důstojníkem s ne příliš úspěšnou kariérou, jenž zanechal služby a všelijak se protloukal. Takže na samotném faktu existence otroků v jeho rodině nebylo nic udivujícího. Jenže jeho otroci dostali svobodu ne po vyhlášení Proklamace, ale až ve výsledku XIII. dodatku, tj. roku 1865. Grant na dotaz, proč on osobně své otroky neosvobodil (na rozdíl od jižanského generála Roberta E. Lee), odpověděl prostě a bez vychytralosti: „Najít dobré pomocníky do hospodářství je v našich dnech těžké.“ Takže po celou válku v rodině člověka, jenž údajně bojoval proti otroctví, otroci zůstávali.

Druhý příklad. Dříve vzpomínaný generál Robert E. Lee s počátkem války otroky neměl. Nebyl bílou vránou. Otroky nevlastnili ani generálové Joseph Johnston, Ambrose Hill, Fitzhugh Lee a J.E.B. Stuart. Navíc, prezident Konfederovaných států amerických, Jeff Davis, psal o tom, že ať bude výsledek války jakýkoli, otroctví na Jihu bude zrušeno. A pokud k tomu doplníme taková svědectví jako dopisy a deníky jižanských vojáků a důstojníků, obrázek dostane ještě jasnější obrysy. „Byl jsem vojákem ve Virginii, účastnil jsem se akcí Leea a Jacksona a prohlašuji, že sem se nikdy nesetkal s vojákem Jihu, který by zvedl zbraň na obranu otroctví… To, v co jsme věřili a nosili v srdcích, byla nezbytnost zachování našeho svrchovaného a svatého práva na samostatnost. Jen nevelká skupina lidí v armádách Jihu byla finančně zainteresována na zachování otroctví…“

V takzvané „Šedé knize“ vydání Synů veteránů Konfederace se vyskytují nesčíslné příklady takových svědectví, úryvků z dopisů, dopisů důstojníků rodičům padlých vojáků aj. To vše potvrzuje jen jedno – byla to válka za nezávislost.

Historie Války roku 1861 v sobě tají nemálo hádanek a překrucování. Bez ohledu na její, řeklo by se prostudovanost. Většina z nich není odhalena ani zavržena. Bohužel, rozsah článku neumožňuje dopodrobna prozkoumat takové mýty jako „Sever vedl válku za záchranu americké ústavní Unie“, „Sever byl veden vyššími morálními principy, aby zachránil Unii“, „Sever přinášel světlo svobody a rovnosti“. Válečné zločiny Yankeeů na území Jihu – to je stránka historie Války roku 1861, kterou se nikdo nesnaží připomínat, zatímco to, co dělali Seveřané na okupovaných územích se nijak neslučuje s obrázkem vojáka – osvoboditele. speciálně můžeme mluvit o „syndromu Andersonville“, jež se stal v historii Války roku 1861 něčím podobného druhu jako Dachau. Černoši, bojující na straně Jihu – to je další stránka války, o které se toho ví málo, na rozdíl od černošských oddílů u Yankeeů. A konečně, to co se v učebnicích dějepisu skromně nazývá Rekonstrukcí – byla politika krutého ekonomického, sociálního a kulturního útlaku Jihu po válce. Jakkoliv by Ku-klux-klan byl zvráceným učením, vděčí za svůj původ ani ne tak generálu Nathanu Forrestovi, jako spíše politice Seveřanů po válce.

 

Pozn.:

Článek čerpal patrně z knihy A. Buškova „Neznámá válka. Tajné dějiny USA“.

Na konci originálního článku lze najít ještě odkaz na další velmi dobře nakreslené obrázky.

Advertisements

62 comments

  1. tresen

    Je zajímavé číst, jak se ruský autor snaží vyvracet některé tamní mýty o amerických dějinách.
    Nás to ostatně ve škole učili taky velice zjednodušeně. Ale asi jsme měli k dispozici přece jen víc informačních zdrojů.
    Autorův specifický slovník taky o něčem vypovídá. Oceňuju, že to překlad nepotlačil. A obrázky jsou krásné.
    Celkový dojem – za jedna. :-)

  2. Hamilbar

    Čistě technická. V ruštině nemá slovo „негр“ žádné negativní konotace a v 99,9 procentech případů znamená (a překládá se) prostě „černoch“.

    • LS

      Tak to jsem nevěděl. :-) Když zadám „černoch“ tak se objeví „černokožij“ nebo negr. Když zadám do slovníku (na seznamu)“negr“, objeví se „чёрная мо́рда“ :-) Zkusím to v týdnu zjistit u rodilého Rusa… A děkuji.

  3. tresen

    Asi by se slušelo dodat, že všechny obrazy jsou dílem amerického malíře Morta Künstlera /letos devadesátiletého/, který se specializuje na toto téma.

    • dixi

      Opravdu zajímavý náhled do historie USA, je mi teď jasnější, proč ještě v 60 letech nesměl černoch jet s bílou ženou v autě a že do mnoha podniků nesměli černoši vstupovat. Z tohoto hlediska byly socialistické státy humánněšjší a demokratičtější, západní Evropa taktéž.

  4. LS

    Osobně mě nejvíce zaujala tvorba mýtu. Údajně stačí dvě generace na to, aby se skutečná historie, tak jak jsme ji zažili, „přetvořila“ v mýtické blablabláboly. Ostatně dnes to zažíváme také. Je zajímavé pozorovat, co se mladé generaci tluče do hlavy. Fakt se divím že jsem ten hrůzostrašný socialismus přežil :-) Jak se dělají s horlivých přikyvovačů a „využívačů“ režimu jeho odpůrci a jiné podivuhodnosti.

    • tresen

      Ještě snáze se mýty vytvářejí tam, kde žádní pamětníci nejsou, protože mýtický děj se odehrával dávno a v úplně jiné zemi.
      Proto považuju originální článek za záslužný. Diskuse pod ním svědčí o tom, že pro ruské čtenáře bylo mnoho řečeného úplné nóvum.
      Určitě by se daly některé detaily upřesnit, ale nebuďme malicherní.

      • hans

        Takových bezvýznamných obrázků více či méně vtipně ilustrujících dění se na internetu každý den objeví desítky a stovky tisíc. Slovo mýtus je lepší ponechat pro něco trvalejšího. Co žije aspoň desetiletí. Tohle bude zapomenuto už zítra.

        Třeba už skoro padesátiletý mýtus „jak zlí Rudí Khmerové úmyslně vyvolali hladomor a vraždění a přinesli tak do své ubohé země strádání a do té doby nevídané umírání“.

  5. Tribun

    Dobrý článek, škoda že ho pro český kontext tak devalvuje (i když pro některé určitě zase pozdvihuje) ten otravný termín „negr“.

    Pro mne to ovšem zase až takové překvapení nebylo, kdo se trochu zajímá o dějiny USA, tak ví, že všechno bylo složitější, než jak praví populárně-propagační (propagandistický) mýtus. Zcela zásadní je třeba to, co je jen naznačeno v posledním odstavci: poválečná „rekonstrukce“ jihu, která si příliš nezadala s poválečnou „rekonstrukcí“ takového Německa po 1. světové válce.

    Na druhou stranu, četl jsem to trochu jinak: motivací Severu skutečně bylo osvobození otroků, ale nikoliv z nějakých morálních či humanitárních důvodů, ale proto, že potřebovali levnou a mobilní pracovní sílu do svých továren a černoši byli skrze otroctví připoutání k půdě na Jihu. A vlastní otroky si pořizovat nechtěli, aby se o ně nemuseli starat a živit je, potřebovali „svobodné“ lidi, které mohou kdykoliv svobodně vyhodit na dlažbu.

    Lincolnovi bych ty jeho „perly“ ovšem nevyčítal, byl produktem své doby. O to víc mi ale vadí, když stejně mluví někdo dnes.

    • Asfalt

      Ten otravný termín „negr“ není jen nějakou pouhou devalvací, ale naprostým úletem, za který měla Janika článek okamžitě smazat. Tím spíše, že byly řešeny slova čmoudi a podobně. Negr je v češtině podstatně hrubší nadávkou hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a pokud toto překladatel snad ani neví, pak vůbec není na kompetentní úrovni. To, že článek nebyl smazán, ukazuje dvojí metr. Černochům se nadávat může, migrantům ne. Čím to je a jak je to možné?

      Co by dělali otroci v bance? Přehazovali drobné lopatama? Co s otroky na burze? A který pan továrník bude pro otroky stavět přístřešky, shánět jim doktora a vyvářet jim snídaně, obědy i večeře? Jasně, že vykořisťování pracovní síly, která se o sebe stará sama, je pro finanční kapitál pohodlnější a levnější. Proto také vznikali před zánikem Říma a starověkého otrokářství první koloni. Vztah kolona a bývalého otrokáře pak založil feudální vztahy, protože hlavním výrobním prostředkem byla ještě půda, ne už průmyslový kapitál, aby z liberalizovaných otroků vznikli zaměstnanci kapitalismu místo poddaných feudalismu.
      Samozřejmě, že pracovní síla je pro kapitalistu tím levnější, čím větší je nabídka formálně svobodné pracovní síly. Ano, to je přesně opačný zájem než u zemědělského otrokářského jihu, kterému navíc stačila jen nekvalifikovaná pracovní síla a zavedený stav. Když pak kapitalistický sever začal prosazovat své zájmy, otrokářský jih vyhlásil nezávislost. Sever se pak zachoval jak Porošenko na Donbasu. Bohoužel se nanašel žádný blízký mírotvůrce, aby byl klid a mír jak na Krymu, ani nedošlo k pokojnému rozdělení jako v Československu.

      Poučení. Nikdo by neměl nutit rozporné strany být spolu v jedné místnosti. Manželé si pak podřezávají krky, státy na sebe vytáhují děla a starousedlíci se pustí do migrantů, jak tomu bylo u Ku-klux-klanu, nebo migranti do starousedlíků, jak tomu bylo v jiných případech. Mnozí jsou ale troubové, proto místo poděkování Rusku za uznání nezávislosti Krymu a klid a mír blízko hranic Evropy zavádějí sankce. Nucení k soužití rozdílnýlných lidí a zájmů v jedné místnosti je ale i nucení masové migrace. Naposledy z takové situace vznikl do dnes se táhnoucí rasismus (a potažmo i ta válka, o které je řeč – pokud by do Ameriky nebyli naváženi černoši ve velkém, nevznikla by ani antagonie dvou politicko-ekonomických systémů). Jak to vidíte Vy, Tribune, s tou migrací a společnou místností pro dvě zásadní odlišnosti?

      • Tribun

        Já to vidím tak, že pokud někomu shoří střecha nad hlavou, tak ten, který ji ještě má, by se s tím postiženým prostě měl rozdělit, a ne se v té své místnosti-bublině opevnit s tím, že když spolu žijí lidé, kteří spolu žít nechtějí, tak nemusí. To je totiž jen alibismus. I ti manželé, i když se rozejdou, tak pořád žijí ve stejném městě a starají se o stejné děti. Nebo by alespoň měli. Pálení mostů není známkou síly, ale slabosti.

        • Asfalt

          V migraci ale nejde, Tribune, o pálení mostů jako u manželů, kteří spolu žili a nesou odpovědnost ve vztahu k dalším. Migranti a starousedlíci spolu nikdy nežili, proto jde nakonec o imigranty, ani nemají společnou odpovědnost.
          Altruismus, který uvádíte jako argument, je hezká věc. Vedle něho ale je hezkou věcí i svoboda, proti které nelze nikoho nutit k soužití s jiným – od manželky přes etnické skupiny až po národy, právo na sebeurčení, které v našem současném pojetí realizuje lid daného národa v teritoriu své suverenity, právo na bezpečnost z práva na život a zdraví. Nemůžete všechno převálcovat a vydat se znovu cestou historických „pochybení“ (alespoň doufám, že důvody rasismu a tu řadu mrtvých z něho za „pochybení“l považujete) jen proto, že se domníváte, že svým altruismem pomáháte. Mluvím o Vaší domněnce, neboť i tu pomoc v obecněm a masovém rozměru vidím jako spornou. Ano, tím neříkám, že mnozí lidé nejsou v zoufalé situaci. Těm ale většinou v nucené migraci nepomáháte. Řešení spočívá opravdu jinde.
          Ti, co za stav věci mohou, už měli hnít v kriminále a politicky být mrtvými včetně svého širokého okolí. Spor o migraci je pak odvádění pozornosti od podstaty svého druhu. Na humanitární azyl prostě není nárok, protože není v silách nikoho spasit svět. Bohužel nemáme v tomto režimu ani tu možnot trestat zločince podle platného zákona. To je průšvih, jehož řešením by měla záchrana světa začít.

            • Asfalt

              Ano, v realizaci „svobody“, o které mluvíme, máte pravdu a já souhlasím. Už se ale mýlíte v tom, že právě ta migrace je tím vymrdáváním, ne nějak jinak či naopak. Ale bez ohledu na jakékoliv soulože, ta „svoboda“ je jakýmsi normativem, jehož porušení není bez následků. Správným není náš subjektivní dojem nebo soucit, správným je postup podle objektivního normativu. Ano, ti, co vymrdávají, toto nerespektují, to ale neznamená, že je v tom máme podporovat (podporou i té migrace mimo jiné).

                • Asfalt

                  Objektivní normativy jsou ty, které nezávisí na naší vůli. Normativy spolu s jejich uplatněnínm ve společnočnosti dohromady tvoří normativní systémy. Ty mohou být subjektivně subjektivní, objektivně subjektivní nebo objektivně objektivní. Subjektivně subjektivní je etika, sám si své etické normativy tvořím a sám je také realizuji, morálka už je objektivně subjektivní, její normativy vytvořila společnost a jako součást dané kultury jsou na vůli jedince nezávislé. Je však zcela na vůli jedince, jak je hodlá sám realizovat. Právo je objektivně objektivní, na vůli jedince je nezávislá jak tvorba jeho normativů, tak i realizace a aplikace práva – právo lze jedinci vnutit i proti jeho vůli.
                  S bohem to nemá nic společného, byť se lidé často domnívali, že právo je od boha. Odkud se normativy berou, je otázka, kterou si dovolím označit jako mimo téma. Za podstatné vidím to, že zde etické, morální a právní normativy jsou. Altruismus či lidskost mohou být (či já s Vámi souhlasím, že jsou) součástí těch či oněch normativů. Ale nejde o normativy jediné. Je třeba vážit. Nelze se ohlížet jen na jedny a nevidět druhé a rizika (tím spíš, že ty situace a následky zde už prostě byly).

            • hans

              Vaše „svoboda“ Tribune, je právo silnějšího vymrdávat se slabším. Silnější (EU elity v čele s Merkelovou) vymrdávají se slabším (obyvatelstvo Evropy), přičemž – za vašeho nadšeného potlesku- ještě navíc okázale porušují své vlastní zákony a pravidla.

              A co se týče příměru se shořelým domem, rozdělit by se měli především lidé, kteří dům zapálili a lidé, kteří na požáru vydělali. Násilím, protiprávně, nutit nezúčastněné třetí osoby k nesení nákladů požáru je právě vymrdáváním silnějších (paličů) se slabšími. Zdá se, že je to druh vymrdávání, který Vám nevadí.

  6. hans

    Zajímavé. Že s černochy to nebylo jak se říká v učebnicích je stará vesta, ale že válka nebyla občanská je pozoruhodná úvaha.

    byl produktem své doby… já mu to klidně vyčtu. „Produkt doby“ je pokrytecká omluva, kterou neuznávám. Ani u Lincolna, ani u Hitlera, ani u Obamy. Všichni byli produkty své doby, ale kvůli tomu nemají imunitu.

    Ze zvědavosti, Tribune, jsou u vás nějaké osobnosti, které nejsou produkty své doby a je proto možno jim jejich slova a činy vyčítat? Brutus? Kolumbus?

    • Asfalt

      Pokud uznáváte vyhlášení nezávislosti států jihu, pak jde o válku mezinárodní, pokud naopak neuznáváte, pak o válku občanskou. Sever, který jako vítěz píše dějiny, vyhlášení nezávislosti neuznal…

      • Asfalt

        Přitom ale své vlastní vyhlášení nezávislosti považuje za největší kulturní a právní památku. To je sranda, co :)

    • pařez

      Každý jsme „produkt“ své doby, ale pokud jde o A. Lincolna, tak bych se ho rád zastal, resp. uvedl něco v jeho prospěch:
      když r. 1862 vypuklo v Minnesotě povstání Santijů – „lesních“ Siouxů – po jejím potlačení bylo 303 Santijů odsouzeno k smrti – odpovědnost za smrt tolika lidí vojenští velitelé přesouvali na své nadřízené, až to skončilo u Lincolna. Ten nařídil přezkum rozsudků a odlišit ty, kdo se pouze účastnili bitev, ale nevraždili obyvatele – potom potvrdil „pouze“ 39 rozsudků smrti (264 životů zachránil – Mé srdce pohřběte u Wounded Knee, kap. Válka Malé Vrány).
      Druhou věcí je otázka, proč na A. Lincolna byl po skončení války spáchán atentát – provedl to Jižan, ale bylo to ve prospěch Severu – tam zřejmě panovala obava, že tento prezident by představoval překážku pro rázné vypořádání s poraženým Jihem. I to svědčí pro to, že A. Lincoln patřil k tomu lidsky nejlepšímu, čím Amerika té doby disponovala.

  7. Gatta

    Doporučuji každému si přečíst (ne film !!!) klasické dílo o této válce – „Jih proti Severu“ od Margaret Mitchell.
    To není jen nějaká milostná limonáda Scarlett O Harové a Rhetta Butlera, za kterou by tuto kniku mnozí rádi vydávali.

    Je v ní mnoho životní moudrosti, ale především je to obraz doby, reálií té doby, popis ekonomických a společenských příčin, průběhu i následků té války, poválečného ovládnutí a drancování Jihu a tehdejšího způsobu bezohledného a dravého podnikání. A taky i o tom otroctví … KKK … a třeba taky o tom, že Scarlet na začátku příběhu bylo 16 roků – a už měla svoji odpovědnost za řízení farmy, tedy na konci války, na jejímž konci nesla odpovědnost za celou rodinu ji bylo teprve 20.

    Po všech těch zkušenostech s 26 roky „budování kapitalismu v Čechách a na Moravě“ a po všech těch demokratických intervencích a kdejakém humanitárním bombardování, je tato kniha velmi srozumitelná a překvapivě současná. Vše už tady bylo …

    Válku Severu proti Jihu (válka byla vyprovokována Severem, byť první výstřel zazněl z Jihu) vnímám jako klasickou imperiální válku Severu vůči bohatému a politicky samostatnému sousednímu státu. A také jako jednu z prvních tzv. „humanitárních válek“ a „vývozů demokracie“. Pochopitelně s příslušnými ekonomickými bonusy. Tedy – dílo souáčasné a navíc i velmi poutavé čtení .

    • tresen

      Když už jste se o tom románu zmínil, je tam zajímavě vylíčený vztah jižních bílých pánů a černých otroků, sloužících v jejich domácnostech. Přes bezprávné postavení byli tito černoši vnímáni takřka jako členové rodiny. Žádný rasově podmíněný štítivý odstup tam neexistoval. Ten se na Jihu objevil až s příchodem lidí ze Severu, kteří sice přinášeli osvobození z otroctví, ale všichni černoši bez rozdílu pro ně byli něco cizího.
      To, co zmiňuju nahoře, se ovšem týkalo jen malé vrstvy otroků. Dělníci na plantážích byli pochopitelně v jiném postavení.

  8. LS

    Pro všechny „útlocitné nejsprávnější správňáky“ ještě jednou doplním, že termín „negr“ byl také „produktem doby“, a protože se v článku píše právě „o té době“, raději bych ho tam ponechal. Ostatně myslím, že pan Lincoln, Veliký Osvoboditel, by mi to schválil. (Ale jakmile si najdu čas pohovořit si o tom s někým fundovaným, samozřejmě zaměním slovo „negr“ za „černoch“, má-li to tak být správně. Zatím to berte jako mou překladatelskou nedokonalost, zvláště vy všichni dokonalí a nikdy nechybující.)

    • Asfalt

      Svými negry jste v článku těžce ujel, což je neoddiskutovatelná skutečnost a.Ironizující argumentum ad hominem nebo jiné zlehčování vašeho, ano vašeho, deliktu na tom nic nemění. Ano, Lincoln a jeho současníci byli rasisté a řada lidí je rasisty i dnes. Je pak vaší volbou, nikoliv logickým důvodem, zda rasistou bude i vy sám. Pokud ve slovu negr skutečně nevidíte problém, pak nevím, co k tomu říct. Z pohledu znalostního jde o slohové práce ze základní školy, ne o vaše „logiky“ typu když oni kradli, tak já mohu taky.

      • LS

        Ty vaše rozumy v tomto ohledu mě fakt baví. Neuznávám otroctví, neuznávám ani dělení lidí podle rasy. Jsou lidé slušní a ti druzí. Jsou lidé, kteří si chtějí vydělávat poctivě a jsou šmejdi, kteří ty poctivé chtějí okrádat. Pokud se ale píše o historii a o tom, jak se lidé cítili a vyjadřovali, tak nevidím nic špatného na tom, aby to bylo vyjádřeno jejich slovy. A znovu podotýkám, že nejsem profesionální překladatel. Pouze se snažím sem – tam podle svých sil přeložit něco, co by se jinak v češtině z důvodů rasistických, vlezdozadkuamerikánských a rusofobních vášní zřejmě neobjevilo. Můžete dělat totéž a dělejte to lépe. Já se vám do toho plést nebudu. A pokud bych se k tomu vyjadřoval, učinil bych to dostatečně slušně, jako např. výše Hamilbar. Ne jako ubožák, který tráví čas na internetu napadáním jiných.

        • Asfalt

          No alespoň že se bavíte vy. Druhým problém, který jste nastolil, může připadat k pláči.
          Otrokářství může a nemusí být rasistické. Starověké otrokářství rasistické nebylo, byť třeba šlo o pocit nadřazenosti vůči jiným národům. První křesťané například otrokářství schvalovali, považovali ho za nezbytné uspořádání světa a být otrokem považovali za vůli boží. Pojem rasa, nadřazenost vůči ní a všechny zvěrstva s tím spojená včetně praktik novodobého otrokářství přichází ale až s masovým importem černochů do západní Evropy a Ameriky na úsvitu novověku. Církev k tomu vymyslela teorii, že otroci jsou potrestaní potomci Kainovi (či koho, už nevím), což je vlastně sakrální teorie rasismu. Věřím, že mnoho poslušných oveček se taky považovalo za slušné, poctivé a já nevím jaké třeba i vzorné křesťany, i když zrovna upalovali podřadného černocha, který si trest za svůj původ zaslouží.
          I obchod s otroky byl ve svých dobách i poctivým obchodem slušných lidí, vedle těch nepoctivých a neslušných. Stejně tak mnohému, co dnes považujeme za svobodné podnikání, bylo za socialismu považováno za neslušné vydělávání peněz bez práce.
          Snad je zřemé, že s vašimi krítérii se daleko nedostaneme. Jediným kritériem je jednání, příčinná souvislost a následek. Vašim jednáním bylo hanlivé označení skupiny lidí. Jak dalece jste je ponížil a nerespektoval jejich právo na rovnost v důstosti a právech si odpovězte sám. Zdůrazňuji jen po vašich litaniích o sobě samém, že vůbec nejde o vás, ale o ty, které urážíte.
          Ano, mohl jsem vás upozornit taktněji nebo mlčet a nebýt tak pro vás “ ubožák, který tráví čas na internetu napadáním jiných“ (na to, že jste to právě vy, kdo na internetu svým výrazem únmyslně nebo neúmyslně napadl jiné, evidentně nepříjdete). Obávám se však, že v takovém případě byste si ze svého naprostého úletu nedělal už vůbec nic. Pokud nejste schopen formální omluvy za nešťastně zvolený termín (což se někdy může stát, byť zde je to až nepochopitelné), pak už to raději nechte být. Vaše obhaloba neobhajitelného se stává čím dál tím větším trapasem.

          • LS

            A tak to je mi moc líto, že jste si termín „ubožák“ vztáhl na sebe. A bylo by dobré přečíst si, co jsem napsal dříve a ušetřil byste si mlácení prázdné slámy…nebo-li mlácení do klávesnice.

          • pařez

            Já bych to neviděl tak vyhroceně – všechno má svá (+) a (-): on ten výraz „negr“ možná dává z toho článku zavanout atmosféře oné doby lépe, než (společensky) korektnější „černoch“. Ale nemysleme si, že se slovem „černoch“ vyhovíme budoucím standardům společensko-rasové korektnosti – za pár let Vás za slovo „černoch“ zadupe do země někdo uvědomělejší podobně, jako jste dnes zadupal LS – správně je totiž „Afričan“, resp. „Afro-američan“. Zkusme to aplikovat do úryvku článku:

            Původní verze s „negry“:
            „Na Jihu se samozřejmě nikdo nechystal objasňovat otrokům smysl Deklarace, negři prostě uslyšeli o „slovu massy Linkoma“ a o tom, že všichni negři budou svobodnými a nazvali to dnem Jubilea. Pakliže dříve negři z Jihu utíkali, mohlo se to přirovnat k protékající střeše, ale teď se linuly potůčky, které nakonec splynuly v proud. Deklarace podrývala ekonomické zázemí Jihu. Pochopitelně, když všichni zdraví muži byli na frontě a doma zůstali starci, ženy, děti a ti, kdo z nějakých příčin bojovat nemohli, tak stav, kdy negři utíkali, nic dobrého nepřinášel.“

            Korektní verze s „Afro-američany“:
            „Na Jihu se samozřejmě nikdo nechystal objasňovat otrokům smysl Deklarace, Afro-američané prostě uslyšeli o „slovu massy Linkoma“ a o tom, že všichni Afro-američané budou svobodnými a nazvali to dnem Jubilea. Pakliže dříve Afro-američané z Jihu utíkali, mohlo se to přirovnat k protékající střeše, ale teď se linuly potůčky, které nakonec splynuly v proud. Deklarace podrývala ekonomické zázemí Jihu. Pochopitelně, když všichni zdraví muži byli na frontě a doma zůstali starci, ženy, děti a ti, kdo z nějakých příčin bojovat nemohli, tak stav, kdy Afro-američané utíkali, nic dobrého nepřinášel.“

            Nevím, jak to působí na ostatní, ale to slovo „negr“ mě syrově vtahuje do atmosféry oné doby bezprostředněji, než jakkoli fundovanější vysvětlující komentáře. Emočně nevyhraněné „Afro-američan“ už tento dojem (informaci) nepředává. Pokud tedy bylo záměrem článku zprostředkovat dění a okolnosti Války Severu proti Jihu, pak označení „negr“ se tomuto účelu jeví jako vhodnější než společensky korektní ekvivalenty (ať už to bylo chtěné či nikoli). Jestli to někoho pohorší nebo se dotkne, pak pardon – ale to je historie. A od každého se očekává určitá míra odolnosti ve snášení nedokonalých a do jisté míry i chybných postojů a názorů těch druhých, protože jinak se nikdo nic neodváží napsat, říci nebo udělat, protože vždycky se něco někoho může dotknout a či ho ponížit.
            Já jsem se třeba dnes dozvěděl, že věřím, že černoši jsou potomci Kaina – se zahanbením se rdím studem, jak špatně znám svou víru ;-)

            P.S. Jinak samozřejmě děkuji za článek…

            • Asfalt

              Co jsem teď stačil vygooglit, je citace z diplomky zde: https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=19&ved=0ahUKEwiTne3Yr4TVAhWEnRoKHdbQA6Q4ChAWCE4wCA&url=https%3A%2F%2Ftheses.cz%2Fid%2Fhlsyjk%2FDP_Blinkova.docx&usg=AFQjCNE34rTwNQ-EpsxtjsLPH7wDVdvSQg&cad=rja

              V monoteistickém prostředí formovaném starozákonní tradicí představovala nejvlivnější ospravedlnění sociálně a ekonomicky podřadného postavení určité populace legenda, obsažená v knize Genesis, o Noemově prokletí namířenému proti Chámovu synu Kenaanovi. Kenaanci se stali v rámci západní civilizace nejznámějším ztělesněním populace předurčené k otroctví. Označení Kenaanci, zcela vyjmuté ze starohebrejského kontextu, bylo přisuzováno etnikům, jejichž příslušníci poskytovali otrockou pracovní sílu. Kenaanci se stali věčnou západní metaforou otroků putující dějinami podle nahodilosti geopolitické situace. Ve středověké Evropě představovaly nejvýznamnější rezervoár bílých otroků slovanské populace. V posledním stádiu své historické transformace se biblická legenda o Noemových synech proměnila v rasovou chartu, ospravedlňující otrokářství na americkém Jihu nebo v búrských osadách Jižní Afriky.

              Možná to tedy nebyl Kain, ale Kenaan, nebo je těch teorií více a Kain je taky někde ve hře vedle Kenaana nebo i dalších. Buď jak buď, podstatou je to, že stejně lehce jako Tresen vytvoří teorie o týrané sousedce, i církev je schopná zdůvodnit jakoukoliv špatnost. Mluvím o církvi, která jedná již zcela účelově, věřící křesťané brali otrokářství proto, že si jiný systém neuměli představit stejně jako dnes mnozí kapitalismus.

              Jinak ani já problém s negrem neberu zase až tak vážně, jak to možná vypadá. Jen si myslím, že překladateli bylo potřeba důrazně(!) vynadat. Proč se chce o českém významu slova negr (bez ohledu na překlad) radit s rodilým Rusem, je mi záhadou, ale už jsem přišel na to, že některé věci prostě nepochopím. LS přece musí vědět, že když bez ohledu na jakékoliv překlady někomu u piva řekne: „Ty negře,“ popere se celá hospoda. Nebo v hospodě nikdy nebyl?
              S vaší argumentací ale dost nesouhlasím. Rozebírat to už ale nechci, jen uvedu, že urážka má objektivně subjektivní charakter a záleží na tom, jak ji vnímá urážený, ne my či jaké historické „přibarvení“ se nám líbí nebo nelíbí. V objektivním posouzení stačí, že negr svůj hanlivý význam má, byť třeba vedle jiných neutrálních. O subjektivním chápání a psychické újmě by nám široce povyprávěla žaloba, nebo soudní znalec, kterému v případu Kesudis stačilo ke konstatování projevené nenávisti k americkým vojákům slovo „okupant“. Víc k tomu nemám co říct (jistěže šlo o politický proces, který moc o právu nebyl, ale zeptejte se na to věhlasné antitotalitní bojovnice a teoretičky svobody a demokracie Tresně).

            • Hamilbar

              Zajímavá myšlenka. Šel bych ještě o krok dále a zvažoval bych jestli nepsat o obraně Stalingradu židobolševiky, eventuelně o výsadku plutokratů v Normandii. Mohlo by to čtenáře „vtahnout do atmosféry oné doby bezprostředněji, než jakkoli fundovanější vysvětlující komentáře“. Dění a okolnosti Druhé světové války by to jistě čtenáři zprostředkovalo lépe než společensky korektní ekvivalenty.

              Vím, že nejsem sám, koho něco takového napadlo. Občas podobné texty čtu. Jenom si přitom vždycky vzpomenu na jednu židobolševičku kterou jsem měl tu čest poznat. Měla čtyři syny. Ani jeden z těch čtyř židobolševiků se z té války nevrátil. Tak je to vtáhlo do atmosféry té doby.

              Ale jak správně píšete: „A od každého se očekává určitá míra odolnosti ve snášení nedokonalých a do jisté míry i chybných postojů a názorů těch druhých, protože jinak se nikdo nic neodváží napsat, říci nebo udělat, protože vždycky se něco někoho může dotknout a či ho ponížit“, takže předpokládám, že kdyby se dožila dneška jistě by ji, té židobolševičce, podobné texty nevadily.

              Takže jak říkám, souhlas. Žádný negři nás nebudou buzerovat. Ještě by chtěli, abychom je nazývali Afro-američany!!! Ještě toho trochu! Nas rat!

  9. tresen

    Označení „občanská“ pro válku Severu a Jihu se od počátku vžilo natolik, že se dá jen těžko Američanům vyčítat, že nepřešli na nějaké jiné, které by dnešním politologům a historikům připadalo vzhledem k dnešnímu používání toho slova přiléhavější.
    Ostatně, v našich dějinách by se příklady užívání vžitých termínů /přes jejich nepřesnost/ určitě našly taky. Namátkou „poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí“.

  10. LS

    No, nevím, Asfalte, jestli to pochopit nechcete anebo neumíte. Předesílám, že některé vaše jiné komentáře k jiným článkům bych klidně podepsal, jak jsou mi názorově blízké. Ale tady si podle mého zbytečně hrajete na Mirka Dušína kombinovaného s Jarkou Metelkou. Samozřejmě je to článek o určité době a vypovídá o určitém smýšlení lidí TÉ DOBY. Ale to hlavní, co vám zřejmě načisto uchází je, že vypovídá i o vzniku militaristického smýšlení a chování vládnoucí kliky v USA.
    Co se týká Kaina a jiných – bylo by dobré uvědomit si, že se tu mluví o starožidovských bajkách, které nemají se skutečnou historií nic společného. Anebo jen velmi málo. Jiná teorie, odvozená od tohohle naprosto mylného „základu“ (slovy Bible tedy postavená na písku, nikoliv na skále) je, že se provinil Chámův syn. Sem, Chám a Jáfet byli podle těchto pohádek synové nikdy neexistujícího Noema. (tady jde jen o starohebrejské nepochopení a přetvoření si ve vlastní prospěch jednoho varování před „potopou“. Ne ovšem doslovnou potopou, nýbrž před záplavou materialismu, který zahubí „duchovní smýšlení“) Podle biblických bájí se Noe opil a ležel ve svém stanu odhalen. Samosebou, že biblický Jahve to, že se Noe zkároval a následky toho, nedal za vinu jemu samotnému. Tak už to je v Bibli zvykem. Potrestán měl být syn Cháma, který nahlédl na nahatého Noema a měl z toho švandu. A proto „logicky“ Noe proklel Cháma – jeho otce – a celý jeho rod (na jiném místě svatouškovská Bible říká, že synové neponesou vinu za hříchy svých otců). No a abych okolo toho dlouho nepovídal, jisté chytré hlavy až dodnes věří, že se lidstvo rozděluje na Semity, Jáfetity (což bychom byli asi my, Evropané) a Chamity – černochy. Černoši měli být tímto prokleti a měli otročit „svým bratrům“. Je to tak nádherně zvrhlé, že až dodnes to polykají v biblického boha věřící i s navijákem. A není to zdaleka jediný biblický případ, kdy provinivší se postava potrestána či pokárána není, ale naopak je pokárán někdo jiný. Prostě taková přímočará jehovistická (chcete-li jahvistická) logika.
    (Ještě bych podotkl, že podle této pomýlené teorie patří tedy „otročení negrů“ k našim, v poslední době tolik proklamovaným, „evropským židovsko-křesťanským hodnotám“.)
    (Za další bych dodal, že mě osobně uráží, jak na tomto fóru vy, nejsprávnější správňáci ze všech správných správňáků, bez ostychu používáte na veřejnosti vulgární označení pro soulož v kontextu svých hlubokých myšlenek. Ale pokud byste se do mě nenavážel, ani by mě nenapadlo vám to vyčítat a kárat vás za to, vaši vyjadřovací svobodu vám nijak neupírám. Jen bych se k podobným výrazům nesnížil. Váš Červenáček.)

    • pařez

      Pominu místní folklór (Váš specifický pohled na Bibli alias „starožidovské bajky“) a zastavím se u toho „zdůvodnění“ otroctví černochů – ten, kdo si potřeboval nějak „ospravedlnit“ zotročení černochů a vypomohl si Vámi zmiňovaným místem Bible byl v úplně jiné situaci než ten (či ti) kdo sepisoval tuto část Bible (konkrétně se nacházel někde v Babylónii a snažil se pochopit, proč když Bůh jeho národu dřív tak pomáhal a vydal jim do rukou zemi Kananejců, se na ně v současnosti vykašlal a pro změnu je z té země zase nechal vyhnat).
      Bylo by dobré si pročíst 10. kap. Geneze – viděli bychom pár věcí (např. zde: http://www.biblenet.cz/b/Gen/10 )
      – především Chám měl syny čtyři – Kúš, Misrajim, Pút a Kenaan – proč nejsou prokletí i oni jako potomci Chámovi, ale jen Kenaan? Navíc potomek Kúše Nimrod je uváděn jako respektovaná osoba a zakladatel řady měst.
      – Pokud se podíváme na potomky Kanaana – „Kenaan zplodil Sidóna, svého prvorozeného, a Chéta, Jebúsejce, Emorejce a Girgašejce i Chivejce, Arkejce a Síňana, Arváďana a Semárce a Chamáťana.“ tak mezi nimi rozpoznáváme jména kmenů, se kterými Izraelci bojovali při obsazování Kanaanu.
      – Je uváděno i území, kde žili: „Pomezí kenaanské se táhlo od Sidónu směrem přes Gerar až ke Gáze, směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Sebójím až k Leše.“ – Sidón a Gáza leží na břehu Středozemního moře, Sodoma a Gomora u Mrtvého moře, další místa neznám, ale nic nesvědčí o tom, že by se mělo jednat o místa ležící v Africe – spíš se stále budeme nacházet na Blízkém Východě.

      Kapitola Geneze je zajímavá tím, že uvádí jakýsi přehled národů, o kterých měli tehdejší lidé jakési povědomí – bohužel ve většině případů je nedokážeme transponovat do dnešních názvů – výjimku tvoří Kitejci (Číňané), Akad, možná Jávan může souviset s Jávou (měly z něj vzejít ostrovní pronárody)…

      Rozhodně ale zde není nic, z čeho by se dalo vyvozovat, že Noemovo prokletí Kanaána by se mělo vztahovat na černochy. Ani mi není známo nějaké místo Bible, ze kterého by se dalo usuzovat, že na obyvatele Afriky je pohlíženo jako na podřadné lidi – ať už to s tím Šalamounem bylo jakkoli, návštěva královny ze Sáby (Etiopie) je prezentována jako událost dosvědčující význam Šalamouna – kdyby se na černochy dívali jako na podlidi, tak by se tím takto nechlubili.

      Víte,co jste napsal ohledně zdůvodnění otroctví černochů, jste napsal, jako by to byl rozšířený a mezi křesťany přijímaný výklad – já jsem se ale s tímto dosud nesetkal a nevidím ani žádný náznak, že by to z biblického textu mělo vyplývat. Považoval bych za férové uvést konkrétně kdo tento výklad zastával, aby se dalo dohledat, jaké byl konfese, jak se k tomu stavěli ostatní věřící atd. Pěkný den.

      • LS

        Chápu, že vás pravdivý pohled na Bibli příliš neuspokojuje, a dále berte na vědomí, že se vás osobně nechci nijak dotknout, pouze jiným pohledem popíšu biblickou „zprávu“. Napadlo vás někdy, že pisatelé (spíše propagandisté) biblického podání mohli také postupovat opačně? Např. existovaly kmeny, které jim nebyly přátelské, třeba Moabité a Amonité, a tak jim v bajce o Lotovi dostatečně hanlivě vymysleli původ jejich předků. (Gen. 19. kap.) Tedy, že se Lot dvakrát opil až téměř do bezvědomí (dokázal v tomto stavu pouze souložit se svými dcerami) a zplodil s jednou Moába a s druhou (další noc!) Amona. Dnes bychom toto jednání označili jako součást „hybridní války“. A podle tohoto „úspěšného foršriftu“ se postupovalo i v jiných případech.
        Ještě bych dodal, že s výkladem o „Chámovi“, předurčeném k otroctví Noemovým prokletím, jsem se setkal u „svědků jehovových“. Kteří dost možná ani nejsou svým učením „křesťané“, ale jejich nauky se občas velmi podobají naukám jiných amerických sekt. Ostatně slovo „chám“ se ve smyslu někoho podřadného používá až dodnes.

      • Asfalt

        Cituji Budil: Zrození moderní rasové teorie, str. 19 a dále dostupné z https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/js10/panorama/web/modules/26_antropo_budil.pdf

        Jak poznamenal William McKee Evans, výše zmíněná
        biblická legenda trápí z převážně morálních
        důvodů teology více než dva tisíce let.5 Především
        byl podle všech starověkých i moderních měřítek
        Noeho trest přehnaný. Dále kletba dopadla na nebohého
        Kenaana, který se incidentu neúčastnil a jenž byl tudíž naprosto nevinný.
        (…)
        Starověké otrokářství bylo rasově
        neutrální9 a kenaanští otroci se pravděpodobně nijak
        fyziognomicky nelišili od svých hebrejských pánů.10
        Přesto byla určitá etnika pokládána za „vhodnější“
        k zotročování než jiná a Kenaanci se stali v rámci
        západní civilizace nejznámějším ztělesněním populace
        „zrozené k otroctví“. V následujících staletích se
        v důsledku geopolitických změn a migrací lidských
        populací těžiště obchodu s otroky posouvalo a Kenaanovi
        potomci, zcela vyjmuti ze starohebrejského
        kontextu, byli ztotožňováni s etniky, jejichž příslušníci
        v příslušné době poskytovali otrockou pracovní
        sílu. Stali se věčnou západní metaforou otroků putující
        dějinami podle nahodilosti geopolitické konstelace.
        V posledním stadiu své historické transformace
        se biblická legenda o Noemových synech proměnila
        v rasovou chartu, ospravedlňující otrokářství na americkém
        Jihu nebo v búrských osadách Jižní Afriky.
        (…)
        Když arabská vojska v sedmém století po Kristu
        porazila Perskou říši a množství Peršanů upadlo do
        otroctví, byli příslušníci této etnické skupiny označeni
        za „Chámovy potomky“.12 Vzestup abbásovského
        chalífátu, v jehož rámci řada Peršanů zaujala přední
        místa ve státní správě, však způsobil, že například
        v desátém století historik perského původu Muhammad
        Ibni Džarir Abu Džafar al-Tabarí13 začlenil ve
        svém etnickorasovém výkladu Noeho kletby Peršany
        (obdobně jako Araby a Židy) bez ohledu na lingvistickou
        odlišnost mezi „syny Šémovy“,14 přičemž z Jefeta
        učinil předka tureckých (altajských) národů a Cháma
        předchůdce černochů, kteří jsou odsouzeni k věčnému otroctví.15 V křesťanské Evropě se analogická
        etnicko rasová interpretace biblického příběhu zrodila
        až v šestnáctém, respektive sedmnáctém století.

        Učení o kletbě nad skupinami lidí (určené podle aktuálního politického režimu) patří k základním pilířům vaší víry. Přitom jde o to stejné jako ateistický sociální darwinismus. Již včera jsem se díval, jak dalece je Starý zákon závazný. Dospěl jsem k závěru, že závazný je, dokonce jeho popírání je názvem specifikované kacířství. Co jsem ale nedohledal je, které výklady dnes v této věci platí, tedy jak byl princip, který musí platit, „kulturně“(církev při výkladech závaznosti) modifikován. Odvolala církev rasový obsah dosazený do principu nerovnosti lidí v době vznikajícího rasismu, nebo (stále) neodvolala? To, že jsou lidé nerovní (jedni prokletí rodící se k tomu, aby sloužili) je obligatorní pilíř vaší víry. Je pak normativ, že lidé se rodí sobě rovni (lidskoprávní dokumenty, u nás čl. 2 Listiny) kacířstvím? Jak se církev vyrovnala s novověkem? Není podle vás víra v rozporu se současným právem? Může být věřící levicové orientace, když víra mu vyloženě přikazuje být pravičákem (věřit v nerovnost lidí), dokonce ultrapravičákem, neboť formální vrozená rovnost je dnes systémová? Bush i Obama páchají mezinárodní zločiny z přesvědčení o vyjímečnosti amerického národa, není to nakonec odraz jejich víry – oba jsou věřící? Řadoví věří (dnes na pohled) nejsou fašisté, to ale znamená, že nejednají v souladu s přikázanou vírou o vrozené nerovnosti lidí. Jak věřící řeší toto dilema, nebo je jim to jedno? Není volební právo věřících nekalou politickou soutěží? Lze k tomu něco říct? Jsem na to laik, a proto se mi zdái, že je zde jakýsi problém.

        • tresen

          Možná vás to překvapí, ale skutečnost je taková, že křesťané jsou přesvědčeni, že jedině víra ve stvoření lidského rodu Bohem dává smysl teorii o rovnosti všech lidí, tudíž že pouze věřící jsou jejími právoplatnými nositeli. Tvrdí, že ve světě čistě materialistickém, který si vystačí bez víry v Boha, neexistují univerzální principy spravedlnosti a rovnosti, není zde místo pro lidská práva či svobodu. Všechno jsou to jen umělé sociální konstrukty, které nedávají v rámci materialistického světonázoru žádný smysl a mohou být postulovány jenom za cenu lhaní si do kapsy.
          A já, jako zavilá ateistka, uznávající principy lidských práv a ideje rovnosti a spravedlnosti, na to koukám se stejnými pocity jako na vaši teorii, že křesťanům víra přikazuje nerovnost.

        • pařez

          Děkuji za otázky, pokusím se alespoň na některé odpovědět:
          ad) kletba nad skupinami lidí – nevím o tom, že by toto patřilo k základním pilířům mé (katolické) víry – u nás máme 6 základních pravd víry (je jeden Bůh, je ve třech osobách, je nejvýše spravedlivý, druhá Božská osoba se stala člověkem, aby svou smrtí vykoupila lidi z hříchů, lidská duše je nesmrtelná a Boží milosti je ke spáse nevyhnutelně zapotřebí), Desatero přikázání, Vyznání víry (Apoštolské nebo Nicejsko-cařihradské), modlitbu Otčenáš a svátost křtu, kterou může v případě nouze udělit i nepokřtěný nebo nevěřící člověk. Toto bych považoval za základy naší víry, se kterými mohou křesťané žít i kdyby jim byly sebrány všechny Bible, zbořeny všechny kostely a postříleni všichni kněží.
          Je ale možné, že jste byl konfrontován s myšlenkami některých protestantských denominací o ospravedlnění na základě předurčení – tady bych se nechtěl pouštět dál, protože toto neznám. Kdysi jsem slyšel přednášku o Martinu Lutherovi, který měl zastávat názor, že člověk dosahuje ospravedlnění před Bohem díky své víře a předurčení ke spáse. Je možné, že vítr vane odtud?

          ad) Závaznost Starého zákona – nařízení v něm obsažená lze rozlišit na nařízení morální povahy, liturgické povahy a společenské povahy. Obecně lze říci, že stále platná jsou přikázání povahy morální (Exodus 20,1-17 http://www.biblenet.cz/app/b?book=Exod&no=20) společenská a liturgická ustanovení závazná nejsou (např. zákaz jíst nevykrvené maso).

          ad) Nerovnost lidí – toto považuji za nesmysl, viz Nový zákon:
          – Sk 10,34-35: „A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.“
          – Řím 2,11-16: „Bůh nikomu nestraní. Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona. Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní. Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají. Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí. Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.“

          ad) „To, že jsou lidé nerovní (jedni prokletí rodící se k tomu, aby sloužili) je obligatorní pilíř vaší víry.“
          Opravdu toto neznám. Zde je souhrn dogmat mé Církve:
          http://vendeecz.blogspot.cz/2014/10/souhrn-dogmat.html
          Jestli to tam najdete, tak z ní vystoupím.
          Zatím se omlouvám, zbytek později.

          • LS

            K tomu vašemu citátu z Římanům – někteří jsou si rovnější:
            Římanům 1:16 Nestydím se totiž za dobrou zprávu; 1 je vskutku Boží mocí 2 k záchraně pro každého, kdo má víru 3, nejprve pro Žida, 4 a také pro Řeka

              • LS

                Římanům 1:16:
                Český studijní překlad: Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka.
                Žilka: Neboť se nestydím za evangelium; vždyť jest to Boží moc k spáse každému věřícímu, předně Židovi, ale také Řekovi.
                King James Version: For I am not ashamed of the gospel of Christ: for it is the power of God unto salvation to every one that believeth; to the Jew first, and also to the Greek.
                :-)

          • Asfalt

            Díky za odpovědi.
            Ne od Luthera vítr nevane, vane jen z toho, co jsem výše citoval.
            Chápu to tak, že pokud má diskutovaný příběh nějaký normativní odkaz, pak by nebyl závazný, protože by nešlo o nařízení morální povahy. Jak poznám morální povahu, se raději ptát nebudu. Spíš se zeptám, zda vyprávění Starého zákona, např. to o prokletí některých lidí, má pro věřící nějaký normativní odkaz. Tedy zda jde jen o vyprávění, které třeba zkoumají teologiční historici v deskripci světa a člověka v něm, nebo vedle této deskripce může zakládat i preskripce „tak to má být“ jako podobenství. Jde o to, že konkrétně ta kletba, o které mluvíme, byla sktečně jako preskripce použita, nikoliv jen jako pouhá deskripce náboženských badatelů. Tak to vyznívá z citace, kterou jsem uvedl výše.
            K té nerovnosti lidí bohužel musím sdělit, že moc nepřesvědčuje, neboť vámi uvedené citace Nového zákona ji přece nevylučují. Bůh může nikomu nestranit, ale to neznamená, že se tím bůh k rovnosti lidí jakkoliv vyjadřuje. Neblo-li řed bohem jsou si třeba všichni rovni (právo by mluvilo o procesní rovnosti), ale to nic nevypovídá o předepsané rovnosti mezi lidmi. Stejně tak druhá citace. Pokud zákon přikazuje, aby si lidé byli nerovní, pak přece bůhem budou odsouzeni ti, kdo tuto nerovnost nerespektují. Teď je otázka o jakém zákonu mluvíme, zda civilním nebo nějakém jiném. Mimochodem, když se o tom bavíme, Nový zákon má nějakou „aplikační přednost“ před Starým zákonem, tedy kdyby opravdu Nový zákon přikazoval rovnost lidí, zatímco Starý zákon by ukládal nerovnost, platil by Nový zákon?
            Beru sdělení (a neptám se na zdůvodnění), že nerovnost lidí nepatří mezi obligatorní pilíře víry. Mohu si ale na druhou stranu oprávněně myslet, že když bude poptávka po odůvodnění takové nerovnosti, církev bude schopna tak učinit velmi snadno? Třeba klerofašismus – není problém?
            Vážím si vašeho charakteru, ale v souhrnu dogmat jsem nehledal. Uvítám vaše další upřesnění a odpovědi.

            • pařez

              ad) „Spíš se zeptám, zda vyprávění Starého zákona, např. to o prokletí některých lidí, má pro věřící nějaký normativní odkaz….“
              Nemá – alespoň pokud je mi známo. Z příkazů Starého zákona je převzato v podstatě jen Desatero přikázání, a to ještě ve zjednodušené formě. Problém bude ale asi spočívat v něčem jiném – když se hledá odpověď na nějakou otázku, hledá ji věřící často pomocí biblických příběhů. Takže pokud někdo používá jako argument nějakou epizodu ze Starého )nebo i Nového) zákona, pak to nebývá z důvodu závaznosti nějakého příkazu, ale spíš z důvodu napodobení či inspirování se určitým způsobem řešení. A je smutnou pravdou, že si Biblí můžete zdůvodnit i špatné postoje – konec konců Biblí argumentoval i ďábel, když pokoušel Krista.

              ad) Nerovnost – ve Starém zákoně se setkáváme se dvěma skutečnostmi, které vytváří dojem nerovnosti mezi národy – jednak vyvolení Izraele jako národa, ze kterého měl vzejít Mesiáš, jednak příkaz k vyhubení kenaánských kmenů a zabrání jejich země Izraelem. Pokud jde o vyhubení kenaánských kmenů, tak se jednalo o „jednorázovou“ záležitost, kdy se Izraelci stali nástrojem trestu za to, že Kenaánci obětovali své vlastní děti Molochovi. Pokud jde o vyvolení být národem Mesiáše, tak to nebylo zadarmo a jakmile se Izrael tomuto vyvolení zpronevěřil, promptně putoval do vyhnanství s přidruženým efektem zboření Jeruzalémského chrámu (zatím to vyzkoušeli 2x). Takže pokud z Božího úradku existuje mezi lidmi a národy nějaká nerovnost, tak je sakramentsky dobře vyvážená něčím jiným.

              ad) „…Nový zákon má nějakou „aplikační přednost“ před Starým zákonem…“
              Má – přesnější než Starý a Nový zákon je Stará a Nová smlouva, resp. úmluva.:
              Exodus 24,8: „Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.“ Stará smlouva byla uzavřena prostřednictvím krve zvířat, a zvířecí oběti byly pouhým předobrazem oběti Mesiáše, který Novou smlouvu uzavřel vlastní krví:
              Židům 9,11-12: „Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.“

              ad) „Mohu si ale na druhou stranu oprávněně myslet, že když bude poptávka po odůvodnění takové nerovnosti, církev bude schopna tak učinit velmi snadno?“
              Určitě seženete někoho, kdo Vám takové zdůvodnění poskytne – je ale otázka, zda bude oprávněné to považovat za stanovisko církve – za to byly považovány vyjádření koncilů a papežů. A asi by to chtělo se podívat, jak se to projevovalo třeba u toho otroctví a nevolnictví. Ale to je běh na delší studijní trať.

              ad) Klerofašismus – to zní nějak nehezky, to bude zas nějaký průšvih…

              ad) „Jak se církev vyrovnala s novověkem? Není podle vás víra v rozporu se současným právem?“
              Pokud jsem zaznamenal, jsou (tedy byly) výhrady např. vůči liberálnímu pojetí morálky – současné právo bude v rozporu s vírou v obdobné míře, v jaké je v rozporu s přirozeným mravním řádem.

  11. LS

    Po dnešním rozhovoru se dvěma Rusy dávám – ač nerad – za pravdu kritikům, a zaměnil jsem všechna příslušná slova za jiná. V češtině opravdu nese slovo „negr“ jiný podtext než v ruštině. Tudíž překlad byl významově posunutý. Právě jsem to napravil a omlouvám se za své dřívější nesprávné pochopení.

  12. LS

    Genesis, kapitola 9:
    24Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn,
    25řekl: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“
    26Dále řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem!
    27Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“
    Čili židovský JHVH tady nejenže uznává vlastnění člověka člověkem, ale přímo ho podporuje.

    • pařez

      Ale toto dokládá pouze stav Noemovy mysli při první písemně doložené kocovině v dějinách lidstva ;-)
      Proč z toho hned dělat Boží vůli?

      • LS

        Hm. Dobrá výmluva. Máte ode mě „palec nahoru“ za pohotovost. Výmluva ale neobstojí před tím, kdo ví, že prohlášení „starověkých patriarchů“, jako Noema, Abraháma, Izáka, Jákoba a spol. byla „závazná“. Takže kupříkladu Izák nemohl odvolat Jákobem podvodně získané požehnání na úkor Ezaua, kterého měl radši, atp. atp.

        • pařez

          Na tom také něco bude, ale pojďme dále – narazil jsem na zajímavý (pro mne) článek
          http://katkryptolog.blogspot.cz/2012/09/otroctvo-ucenie-cirkvi-z-pohladu.html
          Když ocituji závěr:
          „Žiadny Otec alebo doktor Cirkvi teda nebol bezpodmienečný abolicionista. Žiadny pápež alebo koncil nikdy nevyhlásil ďalekosiahle odsúdenie otroctva ako takého. Ale tieto prehlásenia sa neustále snažili zmierniť zlá otroctva a opakovane odsudzovali masové zotročovanie obyvateľstva na dobytých územiach a hanebný obchod s otrokmi a tak odsudzujúc otroctvo v jeho pôvode a príčinách.“

          Jak bylo zmíněno výše, každý jsme „produkt“ své doby (hlavně co do myšlení) a přitom jaksi samozřejmě předpokládáme, že stejně jako my dnes se na svět dívali lidé žijící dříve. Co stále odmítám je to, že by myšlenka podřízení či prokletí určitých skupin lidí patřila k podstatě křesťanství. Jiná věc je, jak křesťané – když po většinu doby existence křesťanství existoval institut otroctví – s touto skutečností vypořádávali.
          Dovolímsi ještě jeden citát z článku:
          „V roku 1863 John Henry Newman napísal naozaj fascinujúce reflexie o otroctve. Spolubrat katolík William T. Allies, sa ho opýtal, či by mu neposkytol komentár na jeho prednášku, ktorú plánoval predniesť tvrdiac v nej, že otroctvo je vnútorne zlým. Newman odpovedal, že hoci by veľmi rád videl zmiznúť otroctvo, nemôže však ísť až tak ďaleko, aby ho odsúdil ako vnútorne zlé. Pretože ak by tomu tak bolo, sv. Pavol by mal rozkázať Filemónovi “ihneď oslobodiť všetkých tvojich otrokov.” Newman, ako sa zdá, bol v súlade s celou katolíckou tradíciou. V roku 1866 Sväté Ofícium v odpovedi na otázky z Afriky, rozhodlo, že hoci otroctvo (servitus) bolo neželateľné, nebolo per se proti prirodzenému resp. božskému zákonu. Toto rozhodnutie sa týkalo druhu otrockej služby, ktorá bola v tom čase tradične praktizovaná v istých častiach Afriky.“

          Snadně a rychle můžete odsoudit tehdejší křesťany za jejich „smířlivý“ postoj k existenci otroctví dnes, když otroctví neexistuje a život společnosti na něm nijak nezávisí. Když nevíme, co všechno by zrušení otroctví přineslo – nejde jen o majetkovou újmu vlastníků otroků (po zrušení otroctví v Anglii 1833 bylo vypláceno odškodné) – bylo by nutné řešit i nové začlenění bývalých otroků do společnosti atd. Myslím, že zrušit otroctví jako institut bylo možné tehdy, když k tomu společnost dozrála. V tomto ohledu je, myslím, potřebné hodnotit postoje jednotlivých aktérů – v jaké byly v jeho případě možnosti, a kterým směrem posouval společenské mínění.
          Pěkný den.

          • dixi

            Otroctví existuje v mnoha zemích dodnes, přestože se zabaluje do různých jiných názvů. Chudoba, dětská práce, nucená prostituce, námezdní dělníci, práce načerno,mizerné platy, neplacené přesčasy.

            • tresen

              Podobně by se dalo říct, že když se většina z nás do takto široce definovaného otroctví narodila, je pro nás nemožné se z něj vymanit.

          • LS

            Abych pravdu řekl, mně osobně vůbec nezajímá, co si o otroctví myslí papež nebo jiný katolický či protestantský potentát. Zajímá mě, co o tom říká zdroj, který prohlašují za „inspirovaný“. A tady Bible prohrává na celé čáře. Jedním z prvních biblických otrokářů je Abrahám. V případě, že by Bible byla od Boha, jak je možné, že by ten vůbec připouštěl vlastnění člověka jiným člověkem? Nejsou si lidé rovni? Není jejich základní právo SVOBODA?
            Ex 20:10: ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, (!)
            Takže dodržovat „den odpočinku“ je podstatné – podstatnější než zotročení člověka člověkem?!?
            Člověk je stvořen k „obrazu“ Božímu. – Je snad Bůh něčí otrok?
            Exodus 21:20 Jestliže někdo uhodí svého otroka nebo otrokyni holí, takže mu zemřou pod rukou, musí být usmrcený pomstěn.
            21 Jestliže však vydrží den či dva, nebude pomstěn, neboť byl jeho majetkem. (!!) Tohle že je Boží slovo? To je slovo rabínské! K jejich „obrazu“… Nic víc, nic míň.

  13. tresen

    Co se týče Starého zákona, američtí černoši ho rozhodně nepociťovali jako náboženský kánon, který je odsuzuje k otroctví a podřízenému postavení. Starozákonní témata naopak vyhledávali. V mnohých, která vtělili do spirituálů a gospelů, nacházeli povzbuzení k cestě za svobodou.
    To se paradoxně projevilo i u nás, když posluchači folkových skupin, které zpívaly „písně ujařmeného černého lidu“ /jak bylo záhodno tento repertoár oficiálně prezentovat/, vycítili, že touha po svobodě je pocit univerzální.
    „Kdo se bojí vodou jít, ten podle tónu faraonů musí žít….“

  14. Milan

    Děkuji za pěkný článek. Opravdu děkuji, mnohé z těch věcí jsem dosud nevěděl.
    A doplňuji, co v článku není: v Amerických koloniích začalo otroctví nikoli dovážením černochů, ale dovážením zločinců z Británie. Byli to bílí otroci. Teprve až když se toto ekonomicky osvědčilo a zároveň přitom docházelo k náboženské kritice tohoto stavu, začali být nahrazováni otroky černými.
    U nás v Čechách a na Moravě zakázal otroctví kníže Břetislav. Až do Habsburků pak u nás nebyl respektován ani otrocký status otroků různých cizích velvyslanců, vlastně až do Rudolfa II. každý otrok, který se nějak na české území dostal, se tím stal svobodným.
    Když se na západní polokouli rozmohlo v novověku otroctví, jako první vystoupili proti obchodu s otroky z Afriky do Nového světa francouzští revolucionáři, ale vydrželo jim to velice krátce. Už Napoleon otroctví zase obnovil. A zakázal ho až Vídeňský kongres po pádu Napoleona v roce 1814, a to na tvrdý nátlak Metternichův a přes velký odpor Angličanů. Vídeňský kongres sice otroctví zakázal, ale Angličané ještě dlouho vzdorovali v tom, že nechali obchodu s otroky z Afriky do USA volný průběh, teprve někdy ve třicátých letech začali otrokářské lodi pronásledovat a otroky osvobozovat. Zřejmě tím chtěli zabránit ekonomickému růstu USA.

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s