Doma by zemřel levněji

Napsal onoff49
Překlad Janika, převzato odtud.

Především je škoda Chvorostovského. Byl to člověk vzácného kouzla! A zlo padá na naši neurochirurgii, na medicínu. Na umírání člověka, na jeho naději na přežití se vydělávají značné peníze. Pacienti s takovými nádory žijí stejně krátce v Londýně i v našem Zapadákově. Jen u nás umíráme mnohem levněji. Opakuji – rabuje se čistou vodou a vydíráním.

Chvorostovský, Friske a Zadornov alespoň měli čím zaplatit za naději. Ale většině našich pacientů je to nedostupné. Umírají v naprosté beznaději.

Dobré je jedno: naši neurochirurgičtí pacienti, kteří umírají na mozkové nádory, o sobě od určitého okamžiku neví. Upadají do bezvědomí: do spánku, pak do kómatu. Netrpí a nejsou při vědomí při své vlastní smrti. Mnohem těžší je to pro jejich příbuzné.

***

Autor článku je lékař, neurochirurg. Já jsem laik a mohu si dovolit jiný náhled: Být na místě Chvorostovského, okamžitě po zjištění diagnózy odjedu domů, na rodnou Sibiř. A hledám pomoc také jinde, než u oficiální medicíny, pro inspiraci například zde: http://www.kamnajedlo.sk/dl/Recepty_bylinkarov_z_Ruska.pdf Proč proboha chemoterapie, když je naopak třeba imunitu posílit, ne nadobro zničit?

Sleduji se zájmem odvážný pokus Jiřího Pomeje „vyhladovět rakovinu“. https://www.super.cz/540827-vyhladovel-rakovinu-pomeje-ma-po-22-dnech-tvrde-diety-spoustu-kil-dole-a-energie-na-rozdavani.html Odjakživa jsem léčbě hladovkou věřila. Teď mám tedy případ přímo před očima. Vyjde to, nebo nevyjde? Podle mě to nemusí vyjít, pokud ho budou současně léčit i obvyklými prostředky dnešní medicíny. Ty jsou kolikrát horší, než sama nemoc.

A ještě poznámka ohledně Chvorostovského. Dva měsíce před propuknutím nemoci nastudoval operu Démon. Byl skvělý, on Démona nehrál, on se v něj převtělil, jak říkala kritika. Překvapilo mě ale, co se začalo psát v komentářích – lidé se domnívají, že ho nemocí potrestal Bůh – právě za nastudování Démona! Temnota lidské mysli přichází z mnoha stran…

Reklamy

59 comments

  1. tresen

    Nevím, co všechno bych byla ochotná podstoupit, kdybych měla nemoc s mizernou prognózou.
    Pravděpodobně bych v první řadě dala na regulérní medicínu a až potom na nějakou alternativu, jako na poslední stébélko naděje.
    Opačný postup je dost nebezpečný.
    Kdysi se mi svěřila přítelkyně, že si objevila bulku v prsu. Dala důvěru charismatickému léčiteli a mnoho měsíců se bránila přesvědčování rodiny i přátel, aby šla k lékaři. Nakonec se přece jen odhodlala. Naštěstí. Je to už skoro třicet let a stále je tu s námi.

    • vera

      To je dobře. Taky by se ale dalo říct, že jí pobyt u léčitele natolik posílil imunitu, že jí ani lékařské zákroky nemohly ublížit ).
      Mnoho lidí, které jsem znala, umřelo na rakovinu navzdory jakékoliv lékařské péči. Buď hned, nebo se jim to vrátilo po několikaleté přestávce. Můžu jen říct, že těm, kteří hledali pomoc i u léčitele, se umíralo o stupínek lehčeji, méně bolestněji. Snad už jen kvůli tomu, by spolu tyhle dva obory měly začít spolupracovat. Jestli si někdo může pozvat faráře s posledním pomazáním, proč ne šamana? )

        • tresen

          Nezemřela jsem v půli věty, jen jsem to omylem odklikla.
          Chtěla jsem napsat, že ten léčitel jí kurýroval vkládáním ruky na postižené místo a že pochybuju, že to mělo vliv na imunitu. Na nádor určitě ne, když se zvětšoval.

          • Janika

            No, nechtěla jsem tady psát historky ze života, ale když jste začala…
            Jeden můj známý si nechal vyoperovat rakovinu tlustého střeva. Byl přesvědčený, že má nejhorší za sebou. Pro jistotu šel hned po chemoterapii za léčitelem, nějakým slovutým, co prý léčil Havla i Pilarovou. Léčitel mu přiložil ruku na opačnou stranu, než ho operovali, a vypadal značně nedůvěryhodně, nic nechtěl slyšet. Potom si zamumlal: „A jéje, vy jste si tu mrchu nechal vyříznout, a ona to poznala a přestěhovala se jinam.“ A nevzal si žádné peníze. Známý z toho byl úplně zničený, ani já nevím, co si o tom myslet. Příběh má zatím otevřený konec.

            • pařez

              Tam se zkoušela spíš metoda devitalizace – pana Šinágla moc nemusím, ale pod tento jeho článek bych se podepsal:
              http://www.sinagl.cz/domaci-zpravodajstvi/4953-priciny-proc-se-stale-mlci-o-devitalizaci.html
              MUDr Fortýn, který tu metodu objevil, na ni přišel tak, že když nádor zneprůchodnil tlusté střevo, tak jako chrurg musel udělat boční vývod a nějak poškozenou část zrekonstruovat – protože nebyl onkolog (naštěstí), tak na samotný nádor nesahal, jen ho podvázal. Když potom odstraňoval boční vývod a „dával trubky na své místo“ zjistil, že se nádor seschl nebo zmizel. Někde zanechal zprávu o léčení svých pacientů, u kterých operoval nádor na tlustém střevě a sledoval, na co zemřeli – na základě toho mohl usoudit, že tímto došlo k vyléčení rakoviny (umřeli po 10 – i více letech na něco jiného). Mě to přijde, jakoby tím, že imunitní systém odstraňuje odumřelý nádor, se vzpamatuje a začne tu rakovinu zase vidět. Když se nádor natvrdo odstraní, tak se nemá na čem učit, ale ten stav rakoviny v organismu zůstává a tak to po čase propukne znovu.
              Závěru toho léčitele bych docela věřil – a Váš známý ať se toho neděsí a do té mrchy se pustí – hodně vitamínu C a D, a pak něco, čím ji umoří – ať už zmiňovaný B 17, lesklokorku lesklou – tady:
              http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2459460
              ji na rakovinu jater doporučuje mykolog Jiří Baier (17. min. – vůbec užitečné povídání o sběru hub).
              Nebo taky kysličník chloričitý – ten je účinný na ledacos – na rakovinu to vyzkoušené nemám (naštěstí), ale na artritidu a různé záněty a chřipky ano, a funguje to (akorát to není moc dobré). Určitě je řada dalších metod – chce to prošmejdit internet a člověka něco zaujme (věřme svému podvědomí), a pustit se do toho a dát té potvoře na pamětnou.
              Držím palce.

              • Janika

                S devitalizací to je přímo zločin, že to nepovolí, a názorný příklad, jak zdravotnictví funguje. Pak se mi někdo bude divit, že jim nevěřím. Bohužel to je věc, kterou si člověk sám neudělá…
                Ano, taky hledám na internetu, a ne že bych slepě přejímala a věřila. Například ten vitamín B17 je docela dobře vysvětlený. Nevím – mohlo by to fungovat? Dává to smysl?
                Kysličník chloričitý, to slyším poprvé, podívám se na to.
                Dost věřím na hladovku a následně syrovou stravu.
                Na tom s odstraněním nádoru natvrdo také něco může být. Čínská medicína se nesnaží za každou cenu nádorů zbavit jejich odstraněním, oni mají jinou filosofii, snaží se zamezit růstu a snaží se žít s touhle nemocí. Pro nás nepochopitelné.

                • Kamil Mudra

                  Tak se přitom mrkni i na koloidní stříbro. Mám s ním desetiletou a dobrou zkušenost, i když „jen“ co se týče rychlého hojení poranění, obrany proti chřipce a s likvidací parodontózy.

                    • Kamil Mudra

                      Pane jo! To už je tak dlouho že už ani nevím co jsem o tom tehdy u Tribuna psal. Nicméně – vím že minimálně stejně dlouho (ale spíše déle) nepotřeboval nikdo z rodiny antibiotika protože je stříbro naprosto spolehlivě nahradilo. Já když o takových věcech píšu, tak nikdy nic co by nebylo mou osobní zkušeností (pokud ano pak vždy dám na vědomí že to mám „z druhé ruky“) Takže to co jsem zmínil výše mám opravdu ověřené praxí. U té paradontózy jsem byl opravdu mile překvapen, protože čtyři zuby se mi viklaly tak že je chtěl zubař vytrhat a dát místo nich zubní náhradu. Po zhruba jeden a půl roce, co jsem používal stříbro jako ústní vodu ráno i večer, s tím že jsem množství asi jedné polévkové lžíce vždy „proháněl“ mezi těmi zuby aspoň pět minut, s nimi úplně normálně koušu a na nich, ani ostatních, mi nepřibyla ani jedna plomba. Přitom nejde vlastně o žádný lék – jen o velmi účinnou dezinfekci, kterou lze bez rizika použít i vnitřně. Ale bakterie si „nevybírá“. Zahubí všechny a ty „kamarádské“ se zase brzy obnoví.

      • Janika

        „Taky by se ale dalo říct, že jí pobyt u léčitele natolik posílil imunitu, že jí ani lékařské zákroky nemohly ublížit ).“
        Chtěla jsem napsat něco v podobném smyslu – že byla mladá a silná, v dobré kondici, proto tu léčbu přežila :-).

    • astraustralia

      Alternativni lecba contra klasicka medicina.
      Probiral jsem to se spoluzakem ktery ac duchodovem veku stale presluhuje. Pry chybi lekari.
      Tim ze je to vehlasny imunolog je dost smutny z toho ze chemoterapie imunitu tela zabiji misto podporuje!
      Predevsim me zajimala tak nizka uspesnost a vysvetleni bylo velmi proste.
      Vcas diagnostikovano = stale vyssi uspesnost,
      ale protoze stale plati ze lide prichazi vetsinou pozde tam se v souhrnu tvori vysledne nizke procento uspesnosti.
      Casto to pry nema ani priznaky ani bolestive projevy a kdyz uz pak ano, je vetsinou pozde.
      Spravna a vcasna prevence by pry % uspesnosti podstatne zvedla !
      Ano priznal ze kdyz jsou metastazy rozsety po celem tele ani dnesni klasicka medicina si s tim nevi rady a neumi.
      Naopak prave tam nekdy „samani“ a dochtori prirody umi kouzla.
      V USA lekari kteri jsou odkloneni od klasiky a proto zbaveni licence
      zakladaji kliniky v Mexiku ci jinde a chlubi se nadpolovicni uspesnosti. Ano maji pry prokazatelne vyssi uspesnost.
      Nedivim se tomu. Klasicka moderni medicina je zalezitosti 2 poslednich stoleti.
      Samani si to predavaji po tisicileti. Za tu dobu se da lecos vyselektovat a od Matky Prirody odpozorovat.
      Penize nejsou vzdy rozhodujici i kdyz v USA jsou na miste prvnim. Casto ani pak nepomahaji.
      Prikladem opozdeneho prichodu na kliniku byl i slavny Steve Jobs

      • Janika

        „Tim ze je to vehlasny imunolog je dost smutny z toho ze chemoterapie imunitu tela zabiji misto podporuje!“
        No právě, tohle jakživa nepochopím, proč tím lidi „léčí“, když je tím ve většině případů jen dorazí…
        O tom léčení v Mexiku jsem četla v souvislosti s vitamínem B17.

        • pařez

          Trochu povídání o B17:
          http://jan1212.webgarden.cz/rubriky/zdravicko/rakovina-leukemie/lecba-rakoviny-vitaminem-b17
          V článku je vysvětlen jeho účinek na rakovinné buňky:
          „…Normálně buňky v našem organizmu obsahují enzym zvaný Rhodanese, který amygdalin (vitamín B17) neutralizuje. Tento enzym nedovoluje amygdalinu uvolnit kyanid. V tomto případě amygdalin slouží jen jako glukóza pro zdravé buňky a poskytne jím energii. Jiné však to je u buněk rakovinných, ty totiž enzym Rhodanese neobsahují, tím amygdalin uvolní kyanid a tím zničí pouze rakovinné buňky. Jak amygdalin ničí nezdravé buňky je přetransformovaný na silikát, který je podobný aspirinu, což přispívá k značné regulaci bolesti…“
          Na Slovensku působil lékař – myslím, že se jmenoval Jirkovský – který léčil pacienty s nevyléčitelnými rakovinami (játra, slinivka) – jeho postup byl nejprve blokovat léky jeden z hormonů štítné žlázy (pokud jsem to laicky pochopil, tak v konečném stádiu přebírá nádor kontrolu nad metabolizmem pacienta, nádor roste a pacient hubne, a blokací jednoho z hormonů štítné žlázy tomu čelil, a posléze vlastní nádor likvidoval vitamínem B17. Protože jeden z jeho pacientů zemřel, soud mu zakázal vykonávat lékařskou praxi. Že v péči standardní medicíny by zemřeli všichni jeho pacienti – to soud zohlednit nedokázal…

          • Janika

            Ano, jak píšu výše – dá se tohle přijmout jako rozumné? Já myslím, že ano. Proč se to ale, proboha, „vědecky“ nevyzkouší, neprokáže? A nerozhlásí?

            • Janika

              Když jsme u zdraví, mně je strašně líto toho, kdo mi i za takovýhle komentář dává mínus. Tady zjevně nejde o vyjádření souhlasu či nesouhlasu s názorem, ale o vyjádření averze. Cítím tu negativitu, co z toho člověka vyzařuje, a protože mě se to nedotýká, vrací se mu ta vysílaná negativita jako bumerang. Pozor na to :-).

              • Kamil Mudra

                No, mě se to netýká. :-) Jak už jsem tu někde psal: Pokud se o těch pacičkách nikdo nezmíní, tak si jejich existenci ani neuvědomuji. Ale teď ti klepnu jeden palec nahoru, ať se to „srovná“ a taky proto že v tomto se s tebou shoduji.

              • Divoženka

                A o betaglukanech jste neslyšeli ? Má osobní zkušenost s nimi je zatím velmi pozitivní. Byla jsem donucena si o tomto tématu (rakovina) nastudovat kde co. A věřte, že se chytáte každé možnosti. Ne, nemocná nejsem já sama, ale mě nejbližší člověk a tak uděláte i nemožné, abyste pomohla. Pojistili jsme to ze všech stran, i k léčiteli docházíme… Psuďte sami :

                Glukany – látky podporující naše zdraví – prof. Ing. Ferenčík M., DrSc., Ústav imunologie LF UK Bratislava

                Glukany jsou veliké molekuly (polymery) složené z množství jednoduchých sacharidů (cukrů) – glukózových jednotek. Jednotlivé glukózy jsou v nich pospojovány zejména beta /1,3/ glukozidovou vazbou. Proto jsou označovány jako beta /1,3/-D glukany.

                Glukanové preparáty mají množství zdravotně prospěšných účinků na lidský organismus. Zvyšují jeho odolnost proti virovým, bakteriálním, plísňovým (fungálním) a parazitárním onemocněním, a to jak přímo, tak i v kombinaci s antibiotiky nebo chemoterapeutiky.

                Kromě imunostimulačního účinku působí glukany také protinádorově a zvyšují rezistenci organismu proti chemickým a karcinogenním látkám vyvolávajícím rakovinu.

                Beta/1,3/-D glukany mají ještě, kromě svých základních účinků, tyto další důležité biologické aktivity:
                Stimulují homopoézu – tvorbu červených krvinek.
                Zlepšují stavy nedostatečnosti imunitního systému imunosupresivní nebo cytostatickou léčbou, např. při nádorových nebo autoimunitních nemocích.
                Mají radioprotektivní účinek, působí proti vlivům ozáření.
                Působí jako imunoadjuvantní látky – zvyšují tvorbu protilátek při imunitní odpovědi, např. po vakcinaci.
                Mohou působit jako likvidátoři volných radikálů, jejichž nadbytek může vyvolat poškození vlastních struktur. To se uplatňuje např. při vzniku mnohých srdečně-cévních a jiných onemocněních.
                Některé z nich mohou snižovat hladinu sérového cholesterolu, čímž přispívají i ke snížení nebezpečí vzniku aterosklerózy.
                Sulfátové glukany mají antikoagulační a antitrombotickou aktivitu podobnou heparinu.
                Karboxymetyl – chitinové glukany mají antimutagenní účinky.
                Konečně se nedávno zjistilo, že glukan Curdlan Sulfát inhibuje vazbu HIV-1 (virus vyvolávající syndrom získané imunodeficience – AIDS) na pomocné T-lymfocyty. Proto se konají zkoušky s jeho možným využitím při prevenci a léčbě AIDS.

                více na http://www.betaglukan.cz a http://www.uspesna-lecba.cz/poznatky-z-vyzkumu-glukanu/

                • Janika

                  Zvyšují jeho odolnost proti virovým, bakteriálním, plísňovým (fungálním) a parazitárním onemocněním, a to jak přímo, tak i v kombinaci s antibiotiky nebo chemoterapeutiky.

                  Kromě imunostimulačního účinku působí glukany také protinádorově a zvyšují rezistenci organismu proti chemickým a karcinogenním látkám vyvolávajícím rakovinu.

                  Když já si právě myslím, že ta antibiotika a chemoterapeutika jsou karcinogenní…

  2. vera

    A za toho Démona …pamatuju si, že se jednu dobu říkalo o prokletí muzikálu Dracula, když zemřeli autor textu, hudby, choreograf i režisér. Něco na těch poudačkách o silách mezi nebem a zemí může být…

    • Janika

      Ano, to může, co my víme, možnost je rozumné připustit, nic víc. Ale když to domyslím, tak pokud by Bůh byl takový…, no, radši se zdržím pojmenování, tak není o co stát. Spíš si myslím, že to bývá náhoda.

          • Kamil Mudra

            No, jsem hodně otevřený tomu co vše je možné ale na prokletost rolí nebo věcí nevěřím.

          • Kamil Mudra

            Jo, ještě k těm Bohům. Já to vidím tak že když věří někdo v milosrdného, tak je přesvědčen že ten mu nic špatného neudělá a tak když něco špatného prožívá, říká si že všechno zlé může být k něčemu dobré. Kdo věří v krutého, a děje se mu něco zlého, ten si myslí že ho trestá a má pocit křivdy pokud se domnívá že to s tím trestáním přehání. Ten „můj“ je lhostejný. O mne se nestará a nechá mne ať si natluču hubu, kdykoli udělám nějakou pitomost. No a když mi nějaká pitomost projde bez toho natlučení tak jsem, holt, měl štěstí. Tedy nemám s Bohem žádný problém a pokud by náhodou on měl nějaký se mnou, spoléhám se na to že mi to dá vědět, pro mne dostatečně srozumitelným způsobem. :-)

            • vera

              Dělám to podobně, jenom jako správná ženská trošku hážu očkem, a mírně smlouvám. Říkám tam někam nahoru – hele, jestli jsem na tomhle světě pro něco důležitá, tak se prosím postarej, abych k tomu měla sílu, a odvahu. Já se budu snažit, ale nevím, jestli to budu dělat dobře, tak jestli je to důležité a potřebné – postarej se, abych to zvládla :-) a musím říct, že některé věci jsem zvládla zázračně lehce, takže tam někam děkuju. Pojmenovávat si tuhle víru nepotřebuju, ani hledat nějaké vysvětlení nebo obhajobu, ani se hádat o dobro nebo zlo. Lidi si často myslí, že se jim děje nespravedlnost, křivda- a ve skutečnosti je to třeba jen nepochopení.)

              • Kamil Mudra

                Tenhle přístup je vyjádřen v mantře: „óm mani padmé húm“. Tedy již je pojmenováno = budhismus. :-)

          • vera

            Na prokleté role nevěřím, na sílu slova a myšlenky ano. Slova, která vás zasáhnou na správném místě, můžou způsobit ledacos…
            Vidím tot ak, že když se někdo citlivý zaměří na vytvoření negativního díla, musí se ponořit do hodně černých vod, aby dílo bylo silné a pravdivé. Jaká v něm uvíznou slova a jaké vyvolají pocity, dokáže je setřepat a spálit v plamenu svíčky? Nebo zapůsobí jako zakletí, čímž myslím že v člověku nastartují negativní reakce – je to možná legrační říct, ale v podvědomí, až někde na buněčné úrovní? (spojení psychické a fyzické stránky člověka je snad prokázané)).
            Protože i v tom článku je napsáno, …Jeho lidský duch však nebyl schopen zvládnout sílu mnohonásobných duší, které získal, a tak zemřel, když ztratil kontrolu nad mnoha démony v něm….
            To není o prokletí. Člověk se potápí, vytahuje černé věci, a potom zapomene v sobě ten svinčík uklidit. A když v jeho okolí chybí čistá duše, která by ho na to upozornila, a pomohla mu narovnat se… To zpívají Rangers-Plavci, v Julianne – jenom přítel s čistou duší, supů bát se nemusí, kdo se zná ten ať to zkusí, jen kdo se zná…

            • Kamil Mudra

              Proto vzniklo přísloví: „Kdo s čím zachází s tím také schází.“

                • Kamil Mudra

                  Já jsem s tím srozuměn po většinu života.
                  Pro upřesnění – můj přípodotek se nijak netýká Chvorostovského jelikož:
                  1) Vidím podstatný rozdíl mezi tvůrcem a interpretem.
                  2) Nevěřím na žádné Boží tresty.
                  Ale věřím na interakci tvůrce a jeho díla. Tedy je velmi důležité jak je k dílu přistupováno.

            • Janika

              „Jeho lidský duch však nebyl schopen zvládnout sílu mnohonásobných duší, které získal, a tak zemřel, když ztratil kontrolu nad mnoha démony v něm….“ – kde to čtete, Věro, nějak jsem to asi přehlédla?

              Jinak k tomu vytvoření negativního díla – postava Satana, Démona atd. mě vždycky fascinovala a nevidím v ní zlo. Vzpoura proti Bohu je taková nespecifikovaná :-).

              • vera

                Vy ještě pořád berete Satana jako čertíka, namalovaného na mikulášském pytlíku? Šťastná jste to žena, Janiko :-)
                Pokud jste někdy aspoň na vteřinu nepropadla touze po nezřízeném smilnění, pití krve, zákeřné vraždě, majetku, nezatoužila jste někoho zabít a ani náznakem jste si nepřipustila, že jste se třeba jen lhostejností dopustila krutosti…nemáte šanci dobrat se k té černé hlubině v člověku, a nemáte ponětí co člověk musí překonat a odhodit, aby uvolnil zvíře v sobě.
                Nebo ho znovu zavřel.
                Vzpoura proti Bohu…spočívá v tom myslet si že můžu víc než on, že mám více schopností? Bůh sice stvořil člověka k obrazu svému, a dal mu tedy všechny své schopnosti. Ale nejsem na světě tak dlouho, takže i když něco málo umím, musím to procvičovat, jinak je to jako s čerstvým řidičákem sednout do závodního ferrari)
                Vždyť i Bůh bojoval se zlem, ani on to neměl lehké, než ho srazil do pekla. Dal tedy člověkovi určitou navigaci, jak řešit stejnou situaci, ale nechal ho, aby si své bitvy vybojovával on sám. Tak to dělá každý správný rodič i učitel. No a k čemu je dobré specifikovat vzpouru proti rodičům nebo učiteli, když základem problému je, že to vy neděláte domácí úkoly :-)
                Podle mně jde o vzpouru proti vlastním černým myšlenkám. Měl by je člověk nějakým způsobem poznat, prožít – a odhodit, aby se mu dobře žilo na zemi. Pokud to neudělá, pokud je uvolní, ale nezpracuje – následuje nemoc, problémy s okolím, smrt, války… Kdysi si lidé pomáhali pokáním, zpytováním sebe sam, zda jdu správnou cestou. Něco na tom může být)

                • Janika

                  Vero, nikde jsem nenapsala nic ve smyslu „Satana jako čertíka, namalovaného na mikulášském pytlíku“.
                  Vzpourou je tedy myslet si, že dokáže víc, než Bůh? Tak proč potom vítězí zlo, když není od Boha, který je nejsilnější. Vychází mi z toho logický závěr, že bud Bůh zlo chce, a nebo není nejsilnější. A potom vzpoura je oprávněná.

                • Ondřej

                  A třeba i sebebičováním, v light verzi jen zpovědí a účinným pokáním (10x zdrávas)…je otázka jestli Bůh poměřoval hloubku pokání výší oběti přepočtenou na rány bičem při klečení na hrachu, kterou si sám hříšník vyplatil anebo spíše na počet zlatých vyplacených přislušnému prelátovi přislušníkem vyššího stavu…:-)

                  Já bych naproti tomu zase Boha neviděl jako moudrého dědu sedící na obláčku….

      • Milan

        To ne Bůh. To ten démon, které přivolal, když se jím snažil být. Bůh je milosrdný a pomáhá nám, když ho prosíme. Ale od démonů je třeba držet se co nejdál, nic si s nimi nazačínat, nezahrávat si.
        A také je třeba nestýkat se s lidmi, kteří mají ve zvyku druhé lidi proklínat a přát jim něco špatného. A ono to přání zla může být a často bývá velmi nenápadné, např. „jen počkej, až tě taky bude bolet…“, nebo „až budeš v mém věku, tak poznáš“ apod. Nejhorší je, je-li takové přání zla vysloveno mezi příbuznými, třeba rodiči nebo prarodiči.

        • Janika

          Potrestal ho Démon, když se jím snažil být? To nedává smysl. Démon by tím měl být potěšen, že se nějaká bytost snaží mu porozumět, vcítit se do něj.
          „Démon je pro mě svoboda života, svoboda lásky,“ řekl Chvorostovský. Nevnímal ho jako zlo, ale jako oběť systému. Tak kdo by se chtěl logicky mstít, kdo by chtěl trestat?

          • Kamil Mudra

            Však i Lucifer je původně prezentován jako oběť touhy po svobodě. Ale mám pochybnost o tom zda by toto bylo možné vztáhnout i na Démony. Možná jak na kterého.

            • Janika

              Ale to je jen o slovech, tyhle postavy nejsou přesně ohraničené, myslím nějak univerzálně. Každý (no dobře, kdekdo, umělec, básník, církev, kněz, věřící…) si je může vymezit a definovat podle svého.

  3. Ondřej

    Obávám se že přikláněním se k „antisystémovému“ léčitelství se poslední rána establishmentu nezasadí, ani kapitalismu ani liberalismu. Jen se tím zhorší zdravotní stav obyvatelstva. WHO vyhodnocuje celosvětový žebříček nejlepších zdravotnických systémů v 200 zemích světa podle rankingu složeného ze 6 kritérií. Rusko tam bohužel dopadá na 69.-130. místě světa. Je pak otázka, jestli za to opravdu nemůže i tak trochu vedení té dotyčné země mimo vnějšího nepřítele a zlolajných neziskovek.

    https://en.wikipedia.org/wiki/World_Health_Organization_ranking_of_health_systems_in_2000

    Pravdou je, že od roku 2000 se situace asi podstatně zlepšila. Nicméně vydává nejméně % HDP na zdravotnictví z vyspělých zemí OECD. V průměrném věku dožití je v se 70.5 lety 110. zemí na světě. Jen pro srovnání Česká republika je 47. ve věku dožití a v tom komplexním srovnání zdravotnických systémů jsme asi 30. na světě, což je velmi pěkné umístění.

    • Kamil Mudra

      Obávám se že nemocnému člověku jde spíše o zdraví než o zasazování ran establishmentu.

      • Janika

        Přesně tak. A ten zdravotní stav obyvatelstva že se zhorší – to není vůbec jisté. Možná je načase, aby se lidé o své zdraví začali starat především sami. A lékaře vyhledat když vím, že pomůže, a hlavně když to ví on sám! Já žádné hokusy pokusy, když nezabere jedna chemie, nasadíme jinou, neberu.

      • Ondřej

        Souhlasím, to byla ode mne ironie i když asi ne vzhledem k závažnosti tématu příliš vhodna, přiznávám.

  4. pacifista

    Záleží jak a kde byl mozek nádorem zasažen. Jestli byl benigní nebo maligní a v kterém místě. Někdy se nedá vůbec operovat, někdy ano, ale průměrná doba přežití po takové operaci je dva roky. K tomu se přidávají pooperační problémy jako je epilepsie a podobně. Prakticky člověk stráví tyto 2 roky v nemocnici (ze života nic nemá) a výsledek se stejně nedostaví. V roce 2012 se mi dostaly do ruky materiály z neurochirurgické konference, která se tenkrát konala v Hradci Králové a bylo to tam napsáno černé na bílém. Proto nemám žádné iluze o vyléčení z této nemoci. Jediná možnost je smíření. Bohužel je to tak. Než proležet ten vzácný zbytek času v nemocnici v přemítání a zbytečné naději, lépe žít naplno dokud to jde a pak odejít. Tedy za mne určitě.

    • vittta

      On vždycky ví, co by dělal ten, kdo je zdravý.
      To není konkrétně na vás, ale tak mě to napadlo, při čtení toho celého diskuzního vlákna.
      Pak je najednou člověk v prdeli a všechno je jinak.
      Já teda nevím, co bych udělal…..fakt že ne.
      Žít naplno je dobrá věc, ale je to bez naděje.
      Tady třeba nějaká naděje je, a i když třeba reálně vlastně není, nemocný jí cítit může.
      A naděje má svou cenu!

      • pacifista

        Ano, člověk si říká si proč zrovna já. A nějakou dobu tomu nemůže uvěřit. Shání pomoc kde může a sehnat ji skoro nemůže, protože ho všude odmítají. Pak se přece jen někam vnutí. Konsilium těch nejmoudřejších stanoví takovou diagnózu, že si řekne to je v háji mám tak půl roku života. Honem dává vše do pořádku včetně závěti. Také si určí jak chce být pohřben. Mezi tím účinkují léky, někdo je snáší, někdo ne. Zde se dostaví 100% vedlejších účinků hned do dvou měsíců užívání. Je to doslova utrpení a tak se léky musí vysadit. Člověk se odmítá už dál léčit, neboť mu je líto toho čtvrt roku, o kterém si myslí, že to byl čas, který ztratil a dál chce jen v klidu dožít. Nebudu to popisovat dál, nemělo by to smysl. Důležité na tom je, že se to odehrálo v mé přítomnosti a tak si myslím, že mám ať chci nebo nechci vlastní zkušenost. Vím jak se některý člověk cítí v takové situaci a jak jedná. Proto si dovoluji takto psát.

        • Janika

          Děkuji. Přesný popis. V klidu a důstojně dožít, bez zbytečné bolesti, to by měla medicína umožnit.
          „Pak se přece jen někam vnutí. “ – to je tragické, hanebné, a je to přesně tak. Člověk nemocný, ponížený, zoufalý, běhá z posledních sil všude možně, čeká, doprošuje se.
          Ona stačí obyčejná chřipka. Měla jsem takovou, že jsem nebyla schopná k doktorovi dojít. Ale volejte servaného a přetíženého doktora domů kvůli chřipce. I malé děti jsem nemocné oblékala a táhla do čekárny.

          • pacifista

            Pamatuji se jak za mých dětských let jezdil lékař k nám, když jsme byly my děti nemocné. Utkvělo mi to proto, že obdivoval obrázky, které jsme kreslily.

            • Janika

              Možná jak kde. U nás se o tom ani neuvažovalo, že by doktorka chodila… Normálně čekárna plná dětí s horečkou. Leda snad kdyby byla horečka vysoká, to je jasné, že by nikdo děti z postele netahal.

              • Kamil Mudra

                I já si pamatuji z dětství že za mnou lékař asi dvakrát přijel. Možná to bylo tím že jich dost sloužilo, coby obvodní lékaři, i mimo větší města.

    • Kamil Mudra

      My, kteří jsme shlédli tento dokument, to už dávno víme.

        • Janika

          Konopí, to jsem zkoušela před pár lety. Udělala jsem si takové kostičky z másla do mrazáku. Nic jsem nepociťovala, žádné účinky. Vliv na tlak žádný, nebo snad spíš to tlak zvyšovalo, ale brala jsem to krátce. Ty „slzy“ to mi připadá dost složité vyrábět. A taky jsem se nikde nedočetla, na jakém principu to vlastně funguje.

          • Kamil Mudra

            To jsi jen konzumovala nakrájenou rostlinku s máslem, že? Tak to je asi jako bys místo penicilinu baštila švestkovou plíseň.
            Když si ten recept na slzy pozorně přečteš, tak si uvědomíš že vlastně nejde o nic jiného než o vylouhování a odpaření. Složitější už asi bude sehnat kvalitní materiál, co se samotného konopí týče.

            Dle profesora Burkharda Hinze který se léčebným účinkům marihuany věnuje už řadu let a patří v tom mezi nejzkušenější na světě, to funguje tak že tetrahydrocannabiol neboli THC a cannabidiol stimulují vznik proteinu ICAM-1. Tento protein funguje na povrchu buňky napadené rakovinou: napojí se tam na obranný systém buňky a rakovinové bujení tak ničí.
            Profesor Lumír Hanuš to podrobněji vysvětluje zde:
            http://www.encod.org/info/Konopi-a-lecba-rakoviny-z-pohledu.html

            • Janika

              Máslo jsem si dělala, to máš pravdu, ale podle návodu, pečlivě prostudované, bylo pěkně zelené. Rostliny kvalitní měla jsem dobrého lektora :-). A nechtěla jsem to psát, ale účinkovalo to, né že ne, ale až když jsem si toho jednou namazala víc na pořádnou topinku k snídani. Usedla jsem k počítači, že budu pracovat, a za chvíli se se mnou zatočil svět. Bylo to hrozně nepříjemné, tlak mi vylítnul, nemohla jsem ani chodit, prostě jsem sebou sekla. Pomoc jsem nevolala, to jsem si dokázala spočítat, jak by na mě byli hnusní v nemocnici, stejně by mě nechali jen se z toho vyspat a měla bych na krku stíhání. Za pár hodin už to šlo, krásně se mi spalo do druhého dne, žádná kocovina, nic. Manžel naštěstí na služební cestě :-).
              Od té doby se toho bojím, ale možná to zase zkusím. Dík za odkaz a za ty informace, to dává logiku.

    • Janika

      Tak to je můj člověk. Takoví kdyby doktoři byli…
      A jsem ráda, když to čtu, že jsem se proti té chřipce nedala očkovat, docela jsem o tom uvažovala.