Pokud by vás zajímalo…
…čím se při vašich debatách o politice zabývá zdejší šéfová, tak něčím, co šlo po celý život mimo mě – operou. Ano, přiznávám, přivedl mě k tomu Dmitrij Chvorostovskij. Možná kdybych ty opery slyšela v jiném podání, zůstala by tato oblast kultury, o které Dmitrij Chvorostovskij řekl, že je zábavou vyspělejších skupin obyvatelstva, nadále mimo okruh mého zájmu.
Můj absolutní hudební hluch mi zůstává nadále. Přesto se pokouším poslouchat a orientovat se. Porovnávám jednu árii v podání více interpretů – to je unikátní možnost, kterou nám dnes dává internet. A byla bych moc ráda, kdyby mi v tom pomohli ti z vás, kdo mají lepší sluch i hudební vzdělání.
Pro začátek jsem zvolila árii Scarpia z Puciniho opery Tosca – Te deum. Prosím, pomozte mi v tom, poslechněte si tyto interprety a jednoho nebo více z nich označte v anketě.
Dmitri Hvorostovsky
https://www.youtube.com/watch?v=Mt8c-113BcM
Bryn Terfel
https://www.youtube.com/watch?v=xMGX19eBf7E
Ervin Schrott
https://www.youtube.com/watch?v=lVR5YXubxRU
Ruggero Raimondi
https://www.youtube.com/watch?v=tgWW6o1y9xI
Ambrogio Maestri
https://www.youtube.com/watch?v=REC0KczOHi8
Leo Nucci
https://www.youtube.com/watch?v=OJ7F88CzysA
George London
https://www.youtube.com/watch?v=8nBxoDGzfI8
Ettore Bastianini
https://www.youtube.com/watch?v=i3fk0nGgERI
***
Ostrov Janiky 
Hlasoval jsem pro Bryna Terfela. Jeho vystoupení v newyorske metropolitní opeře bylo fenomenalni už ve Wagnerově Zlatu Rýna z operního cyklu Prsten Nibelungův.
Děkuji :-).
Mimochodem, podle mého je Chvorostovskij nejlepší v roli Rigoletta.
K tomu jsem se zatím nedostala, ta opera je jen audio, a to zatím nezvládám, musím to vidět .-). Líbí se mi jako Luna v Trubadůrovi. Říkají, že byl nejlepší Oněgin.
Dimitrij Hvorostovský vyhrát slavnou BBC soutěž roku 1989 právě proti Brynu Terfelovi (ten navíc zpíval doma) arií Un Ballo in Maschera: „Eri tu“ , čímž zahájil svou slavnou mezinárodní kariéru.
Mezi slavnými interprety Scarpia by neměl chybět ani
Tito Gobbi – Tre sbirri, una carrozza…Va Tosca (Te Deum … –
Verze opery Tosca v podání:
Maria Callas, Giuseppe di Stefano, Tito Gobbi, Chœurs et Orchestre de la Scala de Milan, dir Victor de Sabata (Warner, 1953)
byla odbornou porotou Radia classic a časopisu Opera a Diapason v r.2016 vybrána jako nejlepší ze všech existujících
N°2
Leontyne Price, Giuseppe di Stefano, Giuseppe Taddei, Chœurs de l’Opéra de Vienne, Orchestre Philharmonique de Vienne, dir. Herbert von Karajan (Decca, 1962)
N°3
Mirella Freni, Placido Domingo, Samuel Ramey, Chœurs du Covent Garden, Philharmonia Orchestra, dir. Giuseppe Sinopoli (DG, 1990)
Tito Gobbi je skvělý! Moc děkuji, také jsem neznala. Našla jsem další lahůdku, Otella: https://www.youtube.com/watch?v=Y43l4yyrx5w Zpívá Jaga, jako Chvorostovský, škoda, že s tím ta opera celá není.
To je tedy tezka otazka :o)
Na tehle urovni uz nikoho nenachytas, ze by neumel zpivat, anebo mu ujela nejaka nota, ci nastoupil o sestnactinku pozdeji :o)
Tady je to uz jen otazka osobniho vkusu ci trendu nasazeneho kritiky, anebo tradici (ktera muze byt ovsem prekonana a to nejen inscenacne). U Scarpia se hadaji, jak je lepsi interpretacne vyvazit sexualitu s robustnosti. Zda- li v pomeru 1:1, anebo „jeste sexy, ale vice robustne“.
Podle meho, v pripade zajmu, je lepsi, nezli se ptat amateru, porovnat svuj zazitek s hodnocenim poucenych laiku, ci primo znalcu. A nechat se jimi dale inspirovat v moznych hodnoticich parametrech. Mineni profesionala dle meho nic neprinese, stejne tak mineni laiku tady na foru. Maximalne lze odhalit blba, ktery se tvari, ze tomu rozumi a pritom mu couha slama z bot :o)
Myslenky jsou nejvice diskreditovany jejich nositeli :o)
Z toho vyplyva, ze hodnoceni role je dvoji:
– bud zcela subjektivni (pekne zpiva), coz je laicke hodnoceni, zohlednujici pouze hlas (jeho barvu, silu atd.)
– anebo objektivnejsi, v navaznosti na roli (to uz je vice profesionalni hledisko)
Pak je ovsem treba znat minimalne libreto :o) aby bylo vubec jasne, o jakou postavu jde a co na scene vubec dela :o) a pak samozrejme trochu nastudovat pucciniovskou typologii a jeji vyvoj (je treba vubec pripustne do Scapiovy role vnest komicke prvky? atd.).
Pak bude jiste existovat skola konzervativni, nepripoustejici typologicke experimety a skola liberalni :o) ktera dovoli treba i to, ze Scapio bude predstaven jako zenska role. A interpretka muze samozrejme zpivat prepychove, ale konzervativce stejne neuspokoji.
Dle meho oznaceni nejlepsiho interpreta v ankete nahore je k nicemu, maximalne se tim potvrdi psychologicke charaktery hlasujicich- a tedy anonymni hlasy nemaji vubec smysl. Jedine se lze dovedet, k jakemu typu hlasu tihne vetsina mistnich diskuteru…k cemu takove zjisteni bude, to ovsem netusim :o)
To je dle mehi i vychodisko Chvorostovskeho myslenky „že (opera) je zábavou vyspělejších skupin obyvatelstva“. Tedy ze jde o komplexnejsi predmet zajmu, nezli pouhy zpev a je treba k tomu znat i pozadi a mit urcite fakticke vedomosti.
No, naivně jsem si asi myslela, že nějak kvalita rozlišit půjde i laicky. Po tom, co poslouchám tyhle věci, u mě hodně poklesly interpretace nějakého Gotta nebo Magomajeva.
Gott umi zpivat= Gott zazpiva i klasiku. Tohle je pozustatek socialisticke kultury, jeste si vzpominam na arii z Prodane nevesty, co zpival Gott s Matuskou, anebo na Gottovu desku Vanoce ve zlate Praze.
Ale bud bez obav, Gott, Magomajev, Ljube, ti jsou ve svem zanru vysoce hodnoceni i odborniky na operu. Ve svem zanru…
Tudiz interpretace nejakeho Gotta jsou uplne v poradku, na svetove urovni, ale nesmi interpretovat klasiku, to muze brat vazne jen normalizacni dramaturg Ceskoslovenske televize.
Kultura neni neco absolutniho, spise jde o kategorizaci „kazdy k svemu“, Zahradkar-kutil muze hezky opravit/ upravit svoji chatu tak, ze bude predmetem obdivu i Franka Gehryho, ale na novostavbu muzea zahradkare uz nepusti, tam nema co delat. A vlastne i naopak, pochybuji, ze by Chvorostockij dokazal odpovidajicne zazpivat neco od treba Black Sabbath. Samozrejme by to slo, ale uz by to bylo neco jineho, stejne jako Gott zpivajici operni arii; v Gottove podani uz to neni arie/opera, ale popularni interpretace operni arie. Sejne asi Gehry, upravujici nejakou chatku, by porusil kouzlo samo-domo a namisto zajimaveho kutilskeho vytvoru by vyvedl neco, do zahradkazske kolonie vubec nepasujiciho a tim padem i rusiveho.
Gehryho chaloupka
No, jsem z toho trochu na rozpacích, asi máš pravdu, třeba v tomhle případě, zpívají oba stejnou píseň, opravdu nevím, jak by se dalo posoudit, kdo je „lepší“. Gott je opravdu hodně dobrý.
https://www.youtube.com/watch?v=EndIXugrT_M
https://www.youtube.com/watch?v=MsOFeUfCp9Y
Co je to opera a jak ma vypadat je jen otazka dohody. Podobne kantilena, rock, jazz atd..
Nelze rici, ze Gott zpiva operu spatne, ale nezpiva ji tak, jak vypada dohoda o opere. A tady uz jde jen o techniku zpevu, posazeni hlasu, vedeni tonu. Co pozna amater jako ja? Falesny zpev, anebo zpev emocne chybne provedeny, a tim to konci. Mozna, kdyz se clovek oprosti od toho, „co se rika“ (od zpevakovy povesti), objevi se i nektere technicke aspekty, jako napr. slysitelny nadech, anebo dohaneni sily hlasu rezonanci v hlave (Kamil Strihavka, kdyz to vytahne, zacne mecet).
No ale to si jen tak povidame- samozrejme stejna pisen Chvorostovskeho a Gotta ma kazda neco do sebe, Chvorostovsky nema tu lehkost a svezest v hlase, neni to tak zvonive, jako u Gotta, na druhou stranu Gottovi chybi hloubka. Je to vec zanru (klasifikace), nikdo z nich nezpiva spatne, nikdo nedela chyby, technicky nedokazi posoudit, na to nemam, ale pro profika to bude jednoznacne…ooovsem, hudbu nedela jen ciste provedeni. Na me delaji dobry dojem obe videa, radsi ale Gotta, na serioznost nemam naladu, fales neslysim ani u jednoho :o)
Ne-operní zpěv má prostě jiné kvality. Taková Тёмная ночь mě fascinovala v podání Marka Bernese. Takže jsem se moc těšila, jaká bude v podání Chvorostovského, a už mě to tak nezaujalo.
Vidím to tak, že když je Scarpia moc sexy a přitažlivý, tak člověk nechápe Toscu, že ho zabije :-). Chvorostovského jsem v té roli neviděla, jen zpívat tuhle árii.
Jinak samozřejmě, že to není ani tak o technice. Napsal jsi předtím krásnou věc – že zpívá, jako kdyby prováděl rituál. A on řekl, že lidé chodí do divadla a na koncert jako do kostela k vykonávání bohoslužby :-). V dnešní uspěchané době je to zázrak.
http://www.talkclassical.com/20532-best-scarpia.html
To je nádherný odkaz, moc děkuju. Thomas Hampson tam někdo píše, že je nejlepší Scarpia. https://www.youtube.com/watch?v=ltSPUmsU-9g
Každopádně je tam hodně co číst.
Ale pry jen v Curychu, kde mu sedlo hudebni vedeni Fabia Luisiho, schopneho kombinovat italsky sarm s rakouskym akcentem na velkolepost :o)
Kdo z nich a v cem ?
Casto se stava ze posluchac neco preferuje a neumi rici proc :-)
Kde se meri citem zduvodneni je nedulezite.
Jsou oba skvělí. I když – Thompsona jsem si poslechla jako Oněgina, a připadá mi moc „americký“, to jest bez srdce. A Pavaroti, to je zpěv, jestli i osobnost, to zatím nevím, časem k němu taky dojdu :-).
Opera není jen o lepším sluchu a hudebním vzdělání. Můžete mít zpěváka, jehož pěvecká technika je perfektní, bezchybná, trefí každý tón, ale jeho interpretace se Vás nedotkne, protože nevystihne ty nutné pocity, charakter, osobu – chybí individualita. O tom to je. To ukazuje, zjednodušeně řečeno, rozdíl mezi zpěvem a múzickým uměním.
Mimo to není k posouzení a porovnání výkonů od věci, znát také děj a kontext danné opery.
To jsem si také myslela, že posuzování je čistě individuální. Když jsou při tom nějaké znalosti a rozhled, není to na škodu. Prostě se snažím soustředit se na ten který výkon a porovnat je, z mého subjektivního hlediska, jak jinak. A to svoje subjektivní hledisko jsem si přála porovnat ještě s hlediskem někoho dalšího :-). Proto děkuji za hlasování, i když vidím, že poslouchat operu se nikomu moc nechce.
Zajimavy clanek o dejinach opery je na wiki:
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_opery
Treba:
“ Parter byl zprvu využíván pro části představení (tance, bitvy…), později však byl rovněž pronajímán a případně vybaven dřevěnými lavicemi…od té doby mu konkuruje model amfiteátru prosazovaný zejména Richardem Wagnerem.“
Takze vse zacalo jako „koloseum“ a divaci nesledovali dej pred-, ale pod sebou.
Víte, Janiko, umění je něco velmi individuálního. Znáte ten film „Nedotknutelní“? Tam je jedna pasáž, kde jsou v galerii a Philipe chce koupit obraz. Driss mu to chce vymluvit. A padne následná, podle mého názoru velmi výstižná, výměna slov:
Philipe: „Proč podle Vás lidi zajímá umění?“
Driss: „Protože v tom jsou prachy.“
Philipe: „Né! Protože je to jediná stopa, která po nás zbude.“
Osobně se domnívám, že pro operu potřebuje člověk určitou životní zralost. A dnešní doba je podle mého názoru povrchnější, uspěchaná a více komerční – pro skutečné umění je často málo místa, času. Mým nejoblíbenějším umělcem je Freddie Mercury a on svého času společně s operní zpěvačkou Montserrat Caballe nahrál velmi známé album Barcelona. A v posledním interview k tomu mimo jiné polovážně, skoro šelmovsky, řekl: „Budu se věnovat opeře, zapomeňte rock n roll.“
Co se týče opery samotné, pak je sice internet skutečně unikátní možnost, najdete spoustu dobrých věcí, můžete porovnávat, poslechnout si co a kdy chcete. Ale není nad živé představení a kouzlo okamžiku.
Přiznávám, že dávám přednost pustit si operu v pohodlí domova. Nějak špatně snáším tu společnost při divadelních představeních kolem sebe.
Jinak přemýšlím o tom, jestli mám ráda operu jako takovou, ve smyslu každou operu. Viděla jsem totiž (na internetu) taková představení, především moderní pojetí klasiky, za které bych autory střílela.
Já jsem donedávna vítala, že můžu chodit v Praze do opery, chodila jsem na obě premiéry, abych slyšela obě obsazení, a pokud se mi to líbilo, chodila jsem často na jednu operu i několikrát v roce. To ovšem bylo v době minulé, před zavřením Státní opery a s nástupem současného vedení ND. Nový šéf činohry ND se totiž hned zkraje pustil nečekaně do režie opery!, a to velice obtížného kusu, Janáčkova Z mrtvého domu – a dál to nebudu rozvádět. Snad jen řeknu, že jsem z premiéry odcházela bez potlesku, zcela rozpolcená, protože jsem byla zároveň uchvácená výbornými pěveckými výkony, a zhnusená scenou a režií a baletními externisty. A na Brittena nepůjdu z téhož důvodu. Bohužel.
Ale operní festival je něco, na co stojí chodit i dnes – přehlídka většiny českých a moravských operních domů s tím nejlepším, co nabízejí. Nádhera. A i v současné nelehké době je to pořád finančně dostupné.
Jak psal pan Pelikán, je dobré si předem dílo nastudovat. Třebas o Wagnerovi kolují pověsti, že je dlouhý a že se to nedá vydržet (dokonce o tom byl nějaký vtip, v něm šel pán na Parsifala, a když se o půl desáté podíval na hodinky, tak bylo teprve sedm). Když už nám pan Dvořák umožnil zažít i v Praze Prsten Nibelungů, tak jsem si dodala odvahy, vypůjčila si v Městské knihovně CD, naposlouchala jsem si jednotlivé díly, seznámila se se spletitým dějem – a pak jsem mohla jít do opery a nechat se unášet hudbou a zpěvem. Nikdy bych nevěřila, že pět hodin se vám zdá jako chvilka, ale je to možné.
No, to jsem se rozepsala, tak snad jen na závěr, je pěkné poslouchat operu doma, ale není nad zážitek v opeře – live. Když to ten večer vyjde, tak je to jako při nádherném divadelním představení, publikum i zpěváci a orchestr dohromady vytvoří něco, co rezonuje v lidech a jdete domů jako na křídlech. To je kouzlo opery.
V tom máte jistě pravdu, Aleno, přímý zážitek je nesrovnatelný. Znám to, souhlasím s tím. Jen ta Praha mě nějak neláká, potom ta nutnost dopravit se domů je mi nepříjemná. Kdybych mohla jít ulicemi, sama s hlavou v oblacích, bylo by to něco jiného, ale to procitnutí do reálného života v nějaké dopravě… :-).
Tady jsem se mylil: „pochybuji, ze by Chvorostockij dokazal odpovidajicne zazpivat neco od treba Black Sabbath“
Jak jsem se docetl, je Chvorostocky puvodem metalista:
„У Хворостовского есть свой дом в Лондоне, и он очень хорошо говорит по английски с милым сибирским акцентом. Он рассказал мне, что в свое время у себя на родине в Сибири он был вокалистом в группе,которая играла „хэви-металл“.
Věděla jsem o tom. Myslím, že by mu to taky šlo, i vzhledově s těmi dlouhými bílými vlasy by to byl parádní rocker :-). Něco jako Brichta. I když rock samotný nemusím, tak kolikrát oněmím obdivem, když takový drsný rocker zazpívá píseň mimo svůj repertoár.
C´est la vie
Chodím k Vám občas nakukovat, ale dnes jste mě oslovila tématem, které je mi blízké. Jsem velkou obdivovatelkou E. Bastianiniho, a vůbec italského belcanta. K Ettoremu a kráse jeho hlasu mě přivedl poslech nahrávek Franca Corelliho a konkrétně jedna vynikající, zachycená i vizuálně, v roce 1958 v Neapoli (G. Verdi – La Forza del Destino – Síla osudu). Corelli a Bastianini byli přátelé, Ettore Franca podpořil v jeho začátcích a Franco zase Ettoreho začátkem 60. let, když tento vážně onemocněl. Jejich pěvecké výkony jsou dodnes nepřekonatelné, v těch hlasech je něco, co člověka vezme za srdce.
Zajímavostí snad je to, že na tomto představení v roce 58 byla klaka odpůrců Corelliho, která pískala a ve třetím dějství na ně dokonce házela na pódium rajčata či jinou zeleninu. Ale oni to překonali a toto představení nakonec sklidilo ohromné ovace publika.
Když se podíváte na nahrávku z třetího dějství Forzy, tak na konci to zahlédnete..
Hlasovala jsem tedy pro Ettoreho a těším se na další kolo :-)
Máte pravdu, Aleno, je to nádherné. Tyhle černobílé nahrávky jsou vyložený poklad. Kéž by se toho co nejvíc uchovalo. A když tohle vidím, zůstala bych u toho a hledala pořád dál a dál až do noci…
Děkuji za milou návštěvu a za hlasování, ale nevím, jestli se odvážím dát sem další kolo :-).
Já bych to vítala, třebas jen pro potěšení – nádherné hlasy, vynikající výkony italských pěvců z 50. – 60. let – Tebaldi, Cossotto, Corelli, Monaco, Callas, no, byl by to seznam. Ale i pokud to bylo jen vybočení z obvyklého rámce, bylo to osvěžujicí.
A ženské hlasy?
Já jsem objevila Chvorostovského vlastně díky vám. Psala jste o jeho provedení písně „Žuravli“. Úplně mě očaroval jeho hlas, myslím, že nikdo nemá tak vřelý, lyrický a něžný baryton jako on. Jeho ruské a italské písně nedokážu poslouchat bez pláče. Jsem naprostý neznalec a hudební barbar, možná sklidím posměch, ale mě je jedno zda zpívá bezchybně a má správné vokály nevím co ještě, on prostě zpívá srdcem. Škoda jen, že už nic nového nenazpívá. čtenářka
Jsem ráda, že jste to sem napsala, Marie. Jsme na tom vlastně skoro stejně – já jsem objevila Chvorostovského asi měsíc před jeho smrtí, někde byl odkaz na Podmoskevské večery s Netrebko. Fascinoval mě okamžitě, zrovna tak jako publikum a jak bylo vidět, chvílemi byla jím fascinovaná i Netrebko :-). Začala jsem se o něj zajímat, poprvé v životě jsem se zaposlouchala i do opery. Ano, bohužel, nic nového nenazpívá. Ale dá se stále hledat to, co je na youtube. Koupila jsem si dvě jeho opery, DVD, bohužel víc není k mání. Doufám, že jednou bude. Jeho vystoupení jako například Rigoletto bych si moc přála vidět celé.
Nechtěla jsem se již k tomuto tématu vracet, ale přece mi to jenom nedá. Našla jsem si koncert Chvorostovského k výročí osvobození r. 2003. Musím se přiznat, že jsem byla opravdu dojatá, nic tak krásného jsem dosud neslyšela. Zpívá i tu „Temnuju noc“ vámi zmiňovanou. Poslechla jsem i M. Bernese, také pěkné, ale budu už asi ovlivněná, Chvorostovskému se nevyrovná. Zpívá jinak a nevím jestli se to dá vůbec srovnávat. Našla jsem i jiná vystoupení, ale r.2003 u mě vítězí. Operní árie také naprostá krása, ale ve svém věku už nemám snahu porozumět tomuto umění a tak se spokojím s tím co jsem nalezla na youtube. Nevím jestli „Démon“ je celé dílo, nádhera. Ze začátku jsem měla snahu shánět DVD, nebo CD, ale to jsem vzdala, opravdu už vystačím s tím co je zaznamenané a je toho dost. Rozhodně jsem nečekala, že mě v mém věku potká ještě něco jako hluboký obdiv k člověku a navíc již nežijícímu, ale v dnešní době plné nenávisti, lží a neustálého překrucování a zamlčování toho podstatného mi to trošku vylepší osobní pohodu. Končím své povídání a zdravím Janiku.
Krásná slova, Marie :-). „Rozhodně jsem nečekala, že mě v mém věku potká ještě něco jako hluboký obdiv k člověku a navíc již nežijícímu, ale v dnešní době plné nenávisti, lží a neustálého překrucování a zamlčování toho podstatného mi to trošku vylepší osobní pohodu.“ Také jsem to nečekala a obohatilo to můj život nečekaným způsobem.
Opera Démon je myslím dobrým začátkem, taky jsem s ní začínala. Našla jsem si libreto, naštěstí je to ruština, která je bližší na porozumění, než jiné opery. A srovnávala jsem si árie v podání jiných interpretů, to mě hodně zaujalo. Takhle postupuju i každé opery. A ta možnost najít si celou operu v jiných verzích, to mě snad nikdy neomrzí :-).
Nemohu sem nedat i tento odkaz, kde je řečeno vše a navíc jakým způsobem !
Klasická hudba a její milovníci ztratili velikána, jakých se rodí málo.
Dmitri HvorostovskyIn seiner Meisterklasse/Moskauer Konservatorium
Tak to je skutečná lahůdka, moc děkuji, MaB. Tohle šlo zatím mimo mě, přiznávám, nenapadlo mě to rozkliknout, ale vidím, že je to velmi vypovídající. O tom, jak z dokonalého bezchybného zpěvu udělat něco víc. Prozrazuje tajemství, které my zatím jen cítili. A to uchvácené obecenstvo :-).
To jsem moc ráda, Janiko.
Dimitrij Hvorostovský měl nejen nesmírně podmanivý hlas a impozantní atypický zjev, ale i charisma těch, kteří věří v to, co dělají.
Totálně se angažuje v každé z rolí, což publikum okamžitě vycítí. Když začne zpívat, jsme zcela v zajetí emocí, které vyvolává, od smutku až po výbuch radosti, chvějeme se, vibrujeme, smějeme se, pláčeme…Ohromné nadšení a sympatie proto vzbuzoval všude, kde se objevil. A navíc je pro mnohé i ztělesněním té tajemné „ruské duše“…:)
Dmitri Hvorostovsky – Paris – 20 janvier 2014 –