Последний Бой

 

… я так давно не видел маму…

Jedna z mých nejoblíbenějších. Všimněte si tváří lidí v sále, pláčou, jsou dojati a potom tleskají ve stoje. A nejen diváci – „Celý orchestr pláče, celý sbor pláče, a on stojí a zpívá slova, která pro každého mají tak ohromný význam“, vzpomíná Konstantin Orbeljan.

 

  1. Pingback: Poslední boj – archiv2k
  2. astraustralia

    Doba se zmenila:-(
    Jeste pred par lety jste byli ochotni premyslet o tom zda nastal ci nenastal „lasky cas“
    Nejen zde se utikate jinam k pohledu na lidi ktere city oslovi a na cit citem odpovi.
    Doslo to uz tak daleko ze RUSKEJ clovek a jeho hluboka duse ktera jako jednomu z poslednich homosapiensu zustala
    bude stale dale vice obdivovana.
    Kam se to vyparilo v tak dobre a stale lepe materalne a trzne zajistene „zapadni“ spolecnosti?
    Jen do volani po lidskosti pri vitani priprchliku ?
    Dokonce uz i Taras kdyz jsem mu v minulosti PRVNI MAJ LASKY CAS postnul
    tak se toho nejak zhostnul.
    Ted uz i on se zvencnul :-(
    Drive byl schopnej vylitnout vo pulnoci a blbce okamzite zfackovat aspon internetove,
    uz i vymenu nazoru zavrel a ted uz jen posmutnele konstatuje a stejne tak tady,
    kde jsou ty casy kdy slova nadeje slyset bylo vsady….

    • Janika

      „RUSKEJ clovek a jeho hluboka duse ktera jako jednomu z poslednich homosapiensu zustala“
      A víte, Astře, že tohle říkal i GeoN :-)? Formuloval to samozřejmě jinak, ale pro mě smysl byl týž. Amerika je odlidštěná nejvíc z celé zeměkoule, v Rusku lidská duše přežívá. Tím si ale Rusy nijak neidealizuji, čtu jejich diskuze, kroutím nad nimi hlavou, najdou se tam lidé různí.

      A že Taras už nestartuje o půlnoci na nějakého ničemu, no, asi to už prostě vzdal, protože ho to nebaví.

  3. Pingback: Poslední boj – almanach.cz
  4. Pingback: Poslední boj » Oral.sk - Porno Politika
  5. MaB

    „Celý orchestr pláče, celý sbor pláče,Všimněte si tváří lidí v sále, pláčou, jsou dojati a potom tleskají ve stoje. Celý orchestr pláče,
    celý sbor pláče,…“
    „La musique qui rend heureux est la musique qui fait pleurer…” se zpívá v jedné staré písničc

    Není univerzálnější jazyk než hudba nic nesblíží lidi více, (snad jen s výjimkou společného nepřítele), než společně prožívané emoce
    A je evidentní a nepopiratelné, že „sibiřský tygr“, jak se zde D. Hvorostovskému mezi melomany říká, na tom měl „lví podíl.“:)

    Byl nejen kvalitou zpěvu na výši své pověsti nejlepšího barytonu na světě, ale měl i auru filmové hvězdy – ať už se jí říká osobní kouzlo, šarm, charisma nebo magnetismus.
    Jeho vzhled dělal z Dmitrije aristokrata – je živým paradoxem: zároveň je u něho nesmírná srdečnost, vřelost a hrdý až chladný odstup. To mu dovoluje ztělesňovat vždy naprosto přesvědčivě všechny postavy svého ohromného operního repertoáru.
    Ty Verdiho navlékal jako perly: Germont (La Traviata), hrabě Luna (Trouvere), Rigoletto, Iago (Otello), Renato (Maškarní ples), Francesco ( Brigands)….
    Zdejší publikum si zcela podmanil s Čajkovským, Onegin jako by byl psán pro něho…
    Jeho definitivní odchod v 55 letech byl pociťován velmi bolestně, láska a obdiv k němu ale trvají neoslabeny.
    Kdo se jednou „drápkem zachytí“ (já v r.2003), je to navždy…

    • Janika

      Tyhle příspěvky čtu moc ráda, MaB, děláte mi tím radost, Vy, i ostatní, kteří se dříve k DH nějak vyjádřili. Ani nevíte, s jakým potěšením si všechny názory na něj pročítám :-).
      Píšete, že jste ho poznala už v roce 2003, možná jste viděla některá jeho vystoupení i živě?

      Trochu mě zarazil ten „hrdý až chladný odstup“, toho jsem si nevšimla. Leda v operních rolích, v Oněginovi například.

      • MaB

        Já Vám, Janiko, děkuji za příležitost si D.H. společně připomenout :)
        Ano, samozřejmě, usuzuji tak jen podle rolí. Třeba zde don Escamillo, už ten příchod, impozantní, hrdý, sebevědomý… velkolepý !
        V rolích „zlých padouchů “ z něho jde až mráz, ale ùsměv nakonec je vždy absolutně oslnivý.
        A jeho hlas, tak jasný a zvučný, ale zároveň i velmi dojemný, slzy jsou často na krajíčku…
        Toreador song“ from „Carmen“ – Dmitri Hvorostovsky (2015)

        Jeden z jeho obdivovatelů shrnul asi za nás všechny s tím rozdílem, že v našich srdcích zůstane navždy:
        The grief is so colossal, so immeasurable after his departure. His presence was torn out of our hearts . And it hurts and hurts.

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s