Журавли

„Myslím, že žijeme ve strašné době – na přelomu staletí. V příštím století nastane pravděpodobně katastrofa. Hudba, poezie, jakékoliv umění budou ve velkém úpadku. Technika zničí zvláštní spontánnost vnímání, která byla tak důležitá pro hudbu posledních dvou století.“ Dmitrij Chvorostovskij

9 svátečních dní s Dimitrijem Chvorostovským končí – tohle je píseň poslední, moje nejoblíbenější.

 

 

 

Reklamy

20 comments

    • MaB

      Moc ráda si připomínám i Alexandrovce, které jsem měla to potěšení obdivovat na koncertě. Byl to také velký zážitek a doufám, že se i po tak hrozném neštěstí, které je potkalo, zrodil soubor. Zpěvácké zázemí je v Rusku ohromné, je z čeho vybírat.

          • MaB

            Прощай, радость
            Pro srovnání další z verzí té nádherné písně. Nejen pěvecký, ale i mimořádný herecký výkon, kdy vyjádření emocionálního prožitku je naprosto dokonalé

            • Janika

              Taková jednoduchá slova, a s jakou vášnivostí je zpívá, dává jim svůj osobitý a hluboký význam. Tahle píseň by se dala zpívat mnoha způsoby, taky jednoduše s úsměvem a lehce. Po Dimitrijovi těžko nějaký jiný projev přijmout. Zamíchal vším, co jsem měla až dosud ráda.

              A GIANT….LARGER THEN LIFE………
              Větší než život… napsal tam někdo pod videem.

    • Janika

      To už jakoby zpíval sám o sobě, naposledy v Moskvě. V roce 2017 už nemohl, letos jim bude také hodně chybět.

      Tohle je také síla, v hledišti jeho matka, jeho žena, nepopsatelně to prožívají, vedle něho stojí Konstantin Orbeljan a pak ho obejme, Elina Garanca pláče…
      Прощай, радость
      Sbohem radosti, můj živote!
      Vím, že půjdeš bez mě.
      Vím, že jeden musí zůstat,
      Už tě nevidím

      • MaB

        Tady je šťastný
        a ležérně žertuje „vivre, quelle fatigue“ ve velmi dobré francouzštině, díky Florence

      • MaB

        Jsou vzácné momenty, jako ten, který tu společně prožíváme a kdy s ùžasem sledujeme, do jaké výše je člověk schopen se povznést.
        DH je hrdina dramatu, jeho nadlidská síla, tragicky vznešená krása nás fascinují.
        Svírá se nám při tom srdce, cítíme neskonalý smutek, ale zároveň i bezmezný obdiv k němu, jeho rodičům, ženě, publiku…dojímá nás projev tak nesmírné lásky a důstojnosti.
        A jsme jim vděčni, vracejí nám víru v člověka, dovolují v něj doufat. A to je v „té strašné době, ve které žijeme“ a kdy míváme často pocit bezvýchodnosti, velice cenný dar.

  1. Marie

    Nic víc nemůžu napsat, nádhera, pokaždé jsem okouzlená a dojatá jako diváci. Opakuju se, ale co naplat je to tak.

    • MaB

      Ano, Marie, tady chybí slova, která by vyjádřila emoci a nostalgii, kterou cítíme nejen pri poslechu, ale i při pohledu na milovaného umělce. Jeho projev je jako vždy dokonalý, ale zde navíc i jakoby vnitřně oduševnělý. Možná pocitem pomíjivosti a vědomím blížícího se konce, který melancholii té krásné písně ještě umocňuje.
      Obě dvě jsou dalšími klenoty, kterými nás obohatil.

      • Marie

        Moc krásně jste to napsala MaB, díky. Opravdu se díky němu cítím obohacená a už zase brečím. Byl to zázrak na zemi, jak píší někteří jeho obdivovatelé a já souhlasím.

        • Janika

          Napsaly jste to krásně obě, děkuji :-).
          Pod jednou takovou písní někdo napsal (rusky), že tohle se dá poslouchat jen tiše a s lahví vodky. A tu upíjet také mlčky :-).

    • Dixi

      Já taky, děkuji za odpovědi dotazy na krásné písně,dohromady koncert, pouštíme si je doma.Vcera jsem se dívala na přehlídku v Moskvě,taky silný zážitek i pochod nesmrtelných. Národ, který nezapomíná.

  2. Marie

    Ano Janiko, tahle je opravdu krásná a vlastně která ne. „Sbohem radosti“ propláču celou. Děkuji za celou vzpomínku na Dmitriho a vítězství nad fašizmem. Bylo to krásné a tak normální od všech těch překroucených pravd a historických skutečností.

  3. Hamilbar

    Jak ta píseň vznikla.

    Rodina Gazdanových z vesnice Dzuarikau v Severní Osetii měla sedum synů. Jeden padl v roce 1941 pod Moskvou. Další dva při obraně Sevastopolu v roce 1942. Po třetím oznámení o smrti v boji zemřela jejich matka. Ještě tři synové Gazdanových padli v bojích v Novorosijsku, Kyjevě a Bělorusku. Oznámení o smrti posledního, sedmého syna odmítl vesnický pošťák doručit. A tak stařešinové vesnice sami vyrazili k domu, na jehož prahu seděl otec s jedinou vnučkou v rukách. Když je uviděl, puklo mu srdce…

    V roce 1963 ve vesnici postavili památník: truchlící matka a sedum odlétajících ptáků. Památník navštívil dagestánský básník Rasul Gamzatov a napsal báseň…

    Další si můžete přečíst zde:
    http://izbrannoe.com/news/lyudi/zhuravli-istoriya-odnoy-iz-samykh-izvestnykh-pesen-o-voyne/

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s