Pojďme si to trochu shrnout.

21.7.2021

Bez zbytečných emocí, čistě racionálně a prozatím i bez konspiračních spekulací. Aktuálně, individuálně každého trochu jinak ale přesto všech, se nás v různé míře dotýkají (mimo jiných a možná do budoucna i důležitějších) dva probíhající společenské děje. Proměnlivá vládní opatření proti covidu a státy prosazovaná vakcinace.
Tím ted žijeme, o tom diskutujeme, hádáme se, tvoříme názorové skupiny, jak v odborné veřejnosti tak i v té laické. Informace se na nás hrnou, z médií i z našeho okolí, už není snadné je absorbovat, aniž by si v tom člověk udělal nějaký „krabičkový“ systém pro jejich ukládání a následné alespoň trochu uchopitelné zpracování. Takže nejlépe je asi položit si základní otázku, avšak nikoli nějak kolektivně (to bychom v tom měli bordel hned od začátku) ale každý sobě samému:

Co chci?
No jasně! Chtěl bych být krásný(á), zdravý(á), moudrý(á) a bohatý(á) – na to mi stačí jedna škatule a ostatní mohu klidně odnést do sběru. Takže je třeba to upřesnit na:
Jak se mám srovnat s výše zmíněnými společenskými ději, tj. s vládními opatřeními, která mi zasahují do života a s vakcinací ke které jsem, za pomoci těch opatření, stále více „dostrkáván“? No a protože nejsem žádný živočich, který si vystačí s intuicí, je jasné že to vyžaduje tu práci s informacemi a musím mít alespoň základní povědomí o tom co se děje. A když píši „základní“ pak tím myslím opravdu od základu a tím základem je co? No přece já. Já ve válce s covidem – protože o to tady jde. Takže co mám ve výbavě? Nepochybně to s čím jsem se už narodil – tedy imunitní systém. Co ještě? Osobní „válečnou strategii“ – necpat se zbytečně tam kde bych to mohl schytat v nezvladatené míře (husté davy – především v uzavřených prostorách) a prozatím se v rozumné míře řídit těmi třemi „R“, protože mi umožňují „dávkovat si porce covidu“ tak abych průběžně dosáhl nějakého „přirozeného naočkování“ až do stupně ve kterém budu schopen „rozdat si to s nepřítelem naplno“ s reálnou šancí na vítězství. Do té doby ještě mohu svou jedinou zbraň (imunitní systém) posilovat dodávkou potřebných ingrediencí a vylepšovat třeba aktivitami v přírodě.
Tak to je asi tak vše co mohu sám za sebe. K ostatnímu se už vztahují ta

vládní nařízení:
Co s nimi? Přijetí těch která mi přijdou nějak rozumná mi problém nečiní – asi bych si je „nařídil“ i sám (byť ledacos ne zrovna nadšeně) a nějak kreativně, s přihlédnutím ke konkrétní situaci, se jimi řídil. Problém je s tou jejich plošností která mou kreativitu dost omezuje. Z těch co se mi jeví jako nerozumná něco „ošvejkuju“ ale před něčím už neuteču. A hlavně, abych měl aspoň trochu jasno v tom dělení na rozumná a nerozumná, nemohu už uvažovat jen sám za sebe ale brát v potaz i to, co nejenom že já sám nemohu ovlivnit ale dokonce i to v čem je pod tlakem ta otravná vláda, která mi těmi nařízeními komplikuje život. Něco si mohu vydedukovat, něco se dočtu… ale je třeba si přiznat že úplně „v obraze“ nikdy nebudu. Vždy bude to moje posuzování rozumnosti a nerozumnosti nastavovaných pravidel částečně postaveno na nějakých indiciích, které si mohu vykládat mylně protože ani já nemám patent na rozum. Takže jak se s tím vyrovnat? Tak jistě ne nějakou slepou důvěrou ve vládu. Ta si ji určitě nezaslouží a nikdy jsme takovou která by si ji zasloužila ani neměli. Ale opačně, nevěřit vládě ani „nos mezi očima“ – to už je na emigraci. Jenže kam, když bych si s jinou nepolepšil? Nemluvě o tom že se mi jinam nechce. Takže už jen kvůli vlastnímu psychickému zdraví mi nezbývá než vytvořit si pro své posuzování těch nařízení aspoň jakýsi „malý koutek tolerance“ ve kterém si některá z vládních rozhodnutí prohlédnu skrze filtr složený z vrstev „omluvenek“ typu: „no asi jinak nemohla“, „tohle je spíše blbost než záměr“, „nějakou dobu se to vydržet dá“… atp. což alespoň trochu sníží tlak v mém „přetopeném kotli“, umožní mi vidět svět okolo sebe méně zamlženým zrakem a uvědomit si že ne ze všeho „se střílí“ a konec konců – nějak bylo, nějak bude – byli jsme tu před covidem a budeme i po něm.
Nařízení se dají vyhlásit a stejně tak i zrušit. Horší je to však když jde o

vakcíny:
Slovutní vědátoři ověnčení tituly hýří informacemi ve kterých si vzájemě odporují a prostý občanský laik se může rozhodnout jen pro očkovat nebo neočkovat. Maximálně může (zatím) to své rozhodnutí odkládat co nejdéle a hrabat se v těch jejich doporučeních a varováních. Jenže aby to hrabání mělo nějaký smysl potřebuje k tomu alespoň minimální informační platformu která mu umožní poznat o čem je řeč. Tedy vědět alespoň to jak funguje mRNA Covid-19 vakcína kterou se do něj snaží píchnout, kde se tu tak najednou vzala když obvyklý vývoj trvá řadu let a z toho tak alespoň trochu odhadnout co od ní může očekávat. Protože jakmile ji jednou v sobě bude mít není cesty zpět a ty informace se pohybují na škále od „určitě se očkovat“ až po „rozhodně se neočkovat“. Ne že by informace nebyly dostupné. Proč mohla být Covid-19 vakcína vytvořena tak rychle je celkem přijatelně vysvětleno zde. Za poslech stojí srozumitelný a zdá se že i poctivý výklad k vakcínám messengerovým, vektorovým, inaktivovaným, proteinovým a nebo taky Comirnaty, Moderna, Astrazeneca, Novavax, Sinopharm, Sputnik – od doktora Marka Petráše, vakcinologa, přednosty Ústavu epidemiologie a biostatistiky 3. LF UK, jediného Čecha působícího v pracovní skupině pro vakcínu COVID při evropské ECDC, který je také externím spolupracovníkem Centra experimentální medicíny IKEM. Pan doktor působí celkem důvěryhodně a nevyjadřuje se nijak „náborářsky“ žádným směrem. Tématem není to, která vakcína je lepší či horší, pro koho se která hodí více nebo jestli se nechat očkovat či nikoliv. Jen vysvětluje jaké jsou mezi jednotlivými vakcínami rozdíly a proč vývoj očkovacích látek trvá rozdílnou dobu. Oproti tomu třeba Dr. Sucharit Bhakdi se netají tím že by očkování nejraději zrušil (nebo alespoň druhou dávku). Kdo by se chtěl zabývat vývojem vakcín více do hloubky může si přečíst: Vývoj vakcíny proti koronavirům: od SARS a MERS po COVID-19. Ale asi ani v něm nenajde odpověď na to jak se může najednou „vytratit“ mutace viru která dokáže obejít očkování.

Prostě – informací je plný internet – jde o to zpracovat je tak aby se z toho člověk nezbláznil. Doposud na neočkované netlačil čas ale od 1. září „přijde bída na kozáky“, protože mnozí se mohou dostat do situace kdy si budou muset „platit vstup do práce“ pokud od nich zaměstnavatel bude vyžadovat testy. To znamená nějakých 4 x 800,- Kč měsíčně a to pro mnohé může znamenat citelný zásah do rodinného rozpočtu. Co když to samé potká i partnera? A co když rodiče nechtějí nechat očkovat svou ratolest (od dvanácti let výše)? Tak to je dalších 2 x 3200,-Kč měsíčně. Takže neočkovaná rodina 2+1 by měla vypláznout měsíčně nějakých 9 600,- Kč. Zbyde jí třeba na nájem? S tímhle „nožem na krku“ nejspíš „dobrovolně“ naběhne na to očkování i mnohý zásadní odpůrce aby neskončil v exekuci. Přiznám se, že jak se s něčím takovým vyrovnat aniž by člověk v sobě léta nesl pocit křivdy, fakt netuším. Proti tomu je nějaká výjezdní doložka (symbol komunistického útlaku) úplná prkotina. Lze namítnout že komunisti by nás naočkovali bez ptaní. My si teď ale přece hrajeme na demokracicii. A nebo jsme si nějak nevšimli že už nehrajeme? A tím se dostávám k širšímu pohledu než je ten individuální, obecně nazývanému

konspirační teorie:
V souvislosti s covidem a vakcinací se spekulace točí nejvíce okolo monitorování jedince a snižování světové populace. To že sledovat lidi lze i bez vakcín už nám předvádí Čína s jejím kreditním systémem. Ve vztahu k vakcinaci by tedy očkovací průkazy mohly být jen jakousi „první vlaštovkou“, psychologicky připravující evropany na zavedení něčeho takového. Tak že o nějaké „čipování“ asi nejde. Existuje už dost pokročilá sledovací technika, která se bez napíchaných čipů obejde. No a s tím snížením populace… Ještě před sto lety nás po glóbu pobíhala sotva čtvrtina současného stavu. Přesto jsme za celá staletí zpětně dokázali vygenerovat nejenom dostatek válečníků na to abychom si dokázali krutě dávat vzájemně přes držku, ale i dostatek schopných lidí abychom nestagnovali ve vědě, kultuře, umění… no prostě v ničem. Takže kdyby nás do budoucna o tři čtvrtiny ubylo – pro náš živočišný druh by nešlo o žádnou tragedii. Zatím covid nevypadá na to že by takovou redukci zvládnul. Spíše to vypadá na nějaký globální test toho jak bude společnost na takovou krizovku reagovat. No a to když tak sleduji – žádná sláva. No schválně – jakou známkou, dle domácího školního pojetí, byste to ohodnotili? Třeba za předměty:
zdravotnictví
státní správa
justice
sociální chování
a klidně si můžete vymyslet i nějaké další.

KM

Napsáno Kamil Mudra Rubriky: Napsal Kamil Mudra