Počátek konce náboženského fanatismu?

Napsal Ladislav Sýkora

Vidíš-li, že je utlačován ten, kdo má málo prostředků, a že násilník odnímá v soudní oblasti soud a spravedlnost, nebuď tou záležitostí ohromen, neboť ten, který je vyšší nežli vysoký, dává pozor, a jsou ti, kdo jsou vysoko nad nimi. Kazatel 5:8 (Překlad Nového světa)

Ano, Bible obsahuje nádherné a moudré pasáže. A ty jsou po staletí používány jako důmyslný nástroj manipulace. Zdá se, že fakta o falešnosti Bible přicházejí v nejméně vhodnou dobu. Zrovna když bychom potřebovali upevnit svou soudržnost křesťanské Evropy proti islámskému tažení. (Byla někdy doba, kdy pravda přišla vhod?) Jsem přesvědčen, že jedině cílevědomým pátráním po skutečných kořenech naší civilizace dokážeme překonat současnou krizi identity. (Ukažte mi v ČR, anebo v kterékoli postsocialistické zemi, politika s vizí, s ideou, za kterou bychom mohli jít, za kterou by stálo za to jít! Ukažte mi takového politika v Evropě.)

Pojďme k základům našeho „křesťanství“. Dnes je zcela průkazné, že neexistoval žádný Ježíš Kristus. Totiž ne v té podobě, v jaké je popsán v Bibli. Jak dokazují spisy z Nag Hammadí, a především dílo jednoho z prvních „křesťanských biskupů“ Hippolyta, skutečný předobraz biblického Krista je pravděpodobně Simon Mág a Buddha. Na tomto základě vznikla bajka o ukřižování Krista, o jeho spasitelské roli a o jeho – jak jinak – židovském původu. Kdo nevěří, ať tam běží: „Vymítání všeho kacířstva“, přeložil: Mgr. Jan Kozák. O zjudaizování původního starověkého gnostického učení rovněž pojednávají další Kozákovy knihy „Křesťané před Kristem“ a „Kořeny indoevropské duchovní tradice“.

Pár mých úvah o důvěryhodnosti biblické zprávy:

Celý příspěvek

Demokracie je jako perpetuum mobile

Napsal Sl.Lopatnikov
Překlad Janika, převzatý komentář odtud.

Jakékoliv demokracie je nesmysl. Jako perpetuum mobile.

Navrhuji řešit problém výlučně na osobní úrovni: toužíš po moci – běž a bojuj. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Takže jak?

Jednou se orel ptal havrana: řekni, havrane, jak to, že žiješ na tomto světě tři sta let, a já všeho všudy jen třicet tři let? – To je proto, pane, odpovídá havran, že pijete čerstvou krev, a já jím mršinu. Zamyslel se orel: zkusím to jíst také. Dobrá. Orel letěl s havranem. Spatřili uhynulého koně a spustili se k zemi. Havran začal klovat a pochvaloval si to. Orel klofnul jednou, klofnul podruhé, mávnul křídlem a řekl havranovi: ne, bratře havrane; než se tři sta let živit mršinami, raději se jednou napiji čerstvé krve, a pomáhej mi Bůh!

Pouze při tomto způsobu: nebudeš mít přátele, ale souputníky, kteří tě okamžitě zradí. Zrovna tak ty je. Budeš žít ne s milujícími ženami, ale jen spát s více či méně nákladnými děvkami. Nebudeš mít děti, ale vlčata.

Líbí se ti to – jdi do toho!

Nelíbí se ti to – kašli na vše, starej se o zdraví. Nebo chlastej vodku.

Následníčci a opatrovníčci aneb jak si Lev Veršinin střílí z opěvování Haftara

viz úvod originální stránky:

НАСЛЕДНИЧКИ И ОПЕКУНЧИКИ

Přeložil Ladislav Sýkora

naslednici5

Vezmeme-li do úvahy, že pana Haftara, agenta CIA s ohromnou praxí, dopravili jeho šéfové do Libye, aby dovršil na Džamahírii pekelné zvěrstvo Západu (za aktivní moskevské podpory), a Sarrádžovi hoši z MI6 se tam přidali a roztočili to, když už bylo dílo téměř dokonáno, nazývat je „následníky Kaddáfího“ je z etického pohledu poněkud nepřístojné.

Ale na druhé straně, ať si to ruská média a internetoví bojovníci z roku 2014 přetáčeli jak libo, objasňujíc okruhu voličů, jak je Plukovník špatný a jak mu nikdo nic nesliboval, sympatie k člověku, který jako první odmítl couvat před vůlí Západu jako rak a nakonec padl v nesmyslném boji, který očividně za nesmyslný nepovažoval, jsou v ruském povědomí dostatečně velké,

a máme-li se angažovat v osudném libyjském rozdělení, jak už bylo jednou,  podruhépotřetí  a ještě počtvrté  řečeno, není Moskvě, ze známých příčin ten osud lhostejný, a tak se RIA Novosti a další pokoušejí objasnit témuž okruhu voličů, že Kreml, i když opožděně, ale tak přece jen povstal na ochranu Dobra, a je připraven pomoci „následovníkům Kaddáfího“.

Jinak to prostě nejde, nu, a když to jinak nejde, tak jakápak etika.

Následníci Muammara Kaddafího: jak a proč se Rusko vrací do Libye

Napsal Andrej Veselov, RIA Novosti, 2. 3. 2017
Přeložil Ladislav Sýkora

 © AP Photo/ Mohammed El-Sheikhy


© AP Photo/ Mohammed El-Sheikhy

V Moskvě se střídají libyjští politici. Podle médií dnes čeká v ruském hlavním městě předsedu libyjské vlády Fáize Sarrádže řada setkání. Cílem rozhovorů je pokusit se prostřednictvím Kremlu zkorigovat konflikt mezi libyjskou vládou, armádou a parlamentem, v jehož důsledku se země rozpadla na dvě části.

Jak píší britské The Times, s prosbou sehrát roli prostředníka se na Moskvu obrátila vláda Itálie. Řím je krajně zainteresován na řešení migrační krize v Libyi, protože davy uprchlíků proudí právě přes Apeninský poloostrov. Na podzim minulého roku italský premiér Mateo Renzi pohrozil zablokováním rozpočtu EU, pokud se situace nebude řešit.

V Římě se rozhodli požádat o pomoc Moskvu – a to přes nevoli spojenců v NATO. Háček je v tom, že Sarrádžova vláda nekontroluje celé státní teritorium, a Rusko disponuje vlivem na její politické oponenty.

Celý příspěvek

Afghánistán jde ve šlépějích Sýrie

Napsal Manzal
Přeložil Ladislav Sýkora, převzato odtud.

afghanistan

Ke konci roku 2015 vypukl v řadách afgánské organizace Talibán rozkol, který ji rozdělil na několik skupin. Jedna z nich vyměnila bílý prapor Talibánu za černý prapor Islámského státu. Následovala řada případů, kdy se jednotlivé talibanské oddíly postavily na stranu IS. Hlavní současnou hrozbou pro Afganistán tak už není boj o moc mezi Kábulem a ozbrojenými skupinami, ale významný nárůst vlivu radikálních sil, vycvičených „specialisty“ ze Sýrie a Iráku. Jeden výsledek z ozbrojených střetnutí mezi těmito dvěma v Rusku zakázanýma organizacemi (Talibán a Islámský stát), vedl k obsazení jistého teritoria Islámským státem v oblasti Shindand, ležící nedaleko hranic s Iránem.

Celý příspěvek

A nad rakví povstali dezertéři…

3507277_600

Napsal Lev Veršinin
Překlad Janika, převzato odtud.

Zde je rozhovor s mužem, prezentovaným jako hlava Národní bojové fronty v Libyi, a bývalým koordinátorem libyjsko-egyptských vztahů, Ahmedem Kaddáfou ad-Damem, bratrancem Muammara Kaddáfího, který byl členem jeho nejbližšího kruhu – a to vše je pravda,

a tento člověk říká – jménem kmene Kaddáfí a „zelených“ – krásná, pravdivá a správná slova o agresi, o zrádcích, vládnoucích v Libyi, o nemožnosti vyřešení problému, vytvořenému Západem, bez účasti džamahíriovců, kteří odešli za hranice a bojují v poušti,

a jak se neobdivovat tomuto odvážnému vlastenci – pravda? – Ale…

Ale pojďme si něco připomenout.

Celý příspěvek

Taktarov odmítl hrát v americkém filmu Rusa, zabíjejícího Ukrajince

Přeložil a dodatek napsal Ladislav Sýkora

Herec dodal, že ačkoliv mu nabídli velký honorář, roli odmítl.

Herec Oleg Taktarov

Herec Oleg Taktarov

 

Moskva, 19. února /TASS/ Sportovec a herec Oleg Taktarov odmítl nabídku americké společnosti sehrát ve filmu roli Rusa, který zvířecky zabíjí Ukrajince.

Celý příspěvek

„Pan NE“, Lavrov – buldozer, přivádějící Clintonovou k šílenství

Přeložil Ladislav Sýkora, zdroj.

Celý západní svět naše (ruské) politiky neustále upřeně pozoruje. Někteří se doslova stávají legendami tisku. Jedny z největších švédských novin «Svenska Dagbladet», věnovaly ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi celý článek. Materiál vyšel pod poněkud pletichářským názvem «”Mr Njet” Lavrov – bulldozern som drev Clinton till vansinne» («Господин Нет» Лавров — бульдозер, доводивший Клинтон до психоза. Viz titulek.)Celý článek je docela zajímavý, a – což je neméně pozoruhodné, není tak žlučovitě protiruský, jak se poslední dobou stává. Vydání oceňuje vysoké Lavrovovo diplomatické umění a jeho kompetentnost. „Bojí se ho, a jsou jím nadšeni“, píšou noviny.S čímž se dá jen těžko nesouhlasit. Lavrov je na mezinárodním kolbišti významnou osobností.

Švédští žurnalisté se podělili se svými dojmy z ženevských rozhovorů, kterých se Lavrov zúčastnil.

lavrov

Jak «Svenska Dagbladet» správně postřehly, v průběhu nekonečných debat vypadal Lavrov důstojně: v elegantním obleku, ve svých vyjádřeních klidný a jistý. Ruský diplomat doslova přiváděl k šílenství jak Hillary Clinton, tak Condoleezzu Rice. Americké představitelky si mohly jen rvát vlasy a skřípat zubama: Lavrov si pevně stojí za svým. Proto jej Švédové pojmenovali „Pan Ne“.

Noviny zároveň upozorňují na Lavrovovo zvláštní kouzlo: užívá si život a rád zažertuje. Švédové ruského diplomata samozřejmě nepovažují při rozhovorech za zrovna příjemného protivníka. Což, konec konců, není divu. Clintonová by to potvrdila. Náš ministr prostě obhajuje naše zájmy, které, ó jaký div, se ne vždy shodují se západními. To ovšem Lavrovovi nebrání zůstávat ve své práci opravdovým profesionálem. A na to Švédové upozorňují.