Tagged: Autor: Hamilbar

Zrozen byl… zrazen též

Napsal Baron

Dnes počal svátek všech muslimů, takzvaný Den oběti, který připomíná starou židovskou legendu o obětování syna. Nebudeme se pouštět do exegeze, výkladu SZ, nejsme-li toho mocni, a pouze připomeneme, že koncept se stal jádrem křesťanství přede dvěma tisíci lety, a nakonec i islámu před patnácti staletími. Muslimové dnes, místo synů svých, obětují berana, či jiné vhodné zvíře, podělí sebe návštěvy a nemajetné, a po několika dnech se vrátí k životu normálnímu, kterým je ovšem leckde, třeba na území ISIL, také podřezávání, ovšem obětí lidských.

Celý příspěvek

„Mnozí naši šlechtici jsou opravdu velcí nemravové…“

Úryvek z knihy B.J.Tarasova „Nevolnické Rusko. Dějiny státního otroctví“

Přeložil Hamilbar, převzalo odtud: http://womenation.org/pomeschiki-razvratniki/

nem1

O tom, že v Rusku bylo nevolnictví, vědí všichni. Co to ale ve skutečnosti bylo – dnes neví téměř nikdo.

Celá organizace, veškerý řád hospodářství založeného na nevolnících, všechen systém výrobních i běžných, každodenních vzájemných vztahů mezi panstvem a rolníky nebo sluhy byl podřízen jedinému cíli: zajistit šlechtici-statkáři a jeho rodině prostředky ke komfortnímu a pohodlnému životu. Dokonce i péče o mravnost svých otroků byla ze strany šlechty diktována snahou zamezit jakýmkoliv neočekávanostem, schopným narušit zaběhaný řád. Ruští vlastníci duší mohli upřímně litovat toho, že nevolníky nebylo možné zcela zbavit lidských emocí a proměnit v bezduché a němé pracovní stroje.

Celý příspěvek

Děvčátka

Napsal mercaptan

Přeložil Hamilbar, převzato odtud.  

devcatka

„Vždyť my jsme šly na frontu úplně mladičké. Holčičky. Já jsem v průběhu války dokonce vyrostla. Máma to doma změřila… Vyrostla jsem o deset centimetrů…“

„Organizovali kurzy zdravotních sester a otec nás, mě a sestru, tam odvedl. Mně – patnáct let, a sestře – čtrnáct. Řekl: „To je vše čím mohu přispět k vítězství. Mými holčičkami…“ O ničem jiném tehdy nepřemýšleli. Za rok jsem se dostala na frontu.“

„Naše máma neměla syny… A když byl obklíčen Stalingrad, šly jsme dobrovolně na frontu. Společně. Celá rodina: matka a pět dcer, otec tehdy již bojoval…“
Celý příspěvek

O tom, jak se papež chtěl stát císařem. Část druhá

Kapitola 7
Napsal bossjak
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

cluny

Hlavními důsledky Otova tažení do Itálie byl vznik nového útvaru – Svaté říše římské a počátek svazku trůnu a oltáře. Jako v každém svazku, hlavní je vždy ten silnější.

Pravda, v samotném Římě v prvních desetiletích po Otovi nedošlo k žádným závažným změnám. Pontifikové se stále oddávali hýření a neřestem, jenom teď byli častěji dosazováni německým císařem a ne místními patriciji. Jediné co se začalo měnit, byla materiální situace papežství. Nastolení míru v říši dalo brzy své plody.  Nastala etapa ekonomického růstu a do Říma se počaly stékat finanční potůčky.

O ekonomickém vzestupu hovoří i to, že se výrazně oživil obchod. Což plyne kromě jiného i z toho, že v roce 1045 byl papežský trůn prodán židovi Řehoři VI. Jan Gratián (Giovanni Graciano) pocházel z bohaté židovské rodiny, která využila simonii k tomu, aby pro svého člověka koupila vysoce výnosné místo arcikněze farnosti kostela Svatého Jana (San Giovanni a Porta Latina). Dále se Gratián stal kmotrem Teofylakta Tuskulského, pozdějšího papeže Benedikta IX. Když se v roce 1045 Benedikt rozhodl opustit Svatý stolec, protože se hodlal oženit, nebo proto, že se prostě bál o život, prostě prodal Janovi papežský titul za dva tisíce stříbrných dinárů.

Samozřejmě, někdo by v tom mohl vidět opravdové židovské spiknutí, ovšem takovéto myšlenky vznikají pouze z neznalosti historie. Ale my jsme si zde již vyjasnili, že i sám vznik židovské sekty neproběhl zcela nezávisle na zákulisních manipulacích silných tohoto světa. A zatím není žádného důvodu podezírat židovský projekt ze samostatnosti.

Celý příspěvek