Tagged: Autor: Janika

Může kádrování bránit totalitě?

Z jednoho rozhovoru, upraveno, kráceno:

X: „No, je to stejné jako za komunistů, i dnes je tu systém různých prověrek… prostě režim na důležitý post nepustí nikoho, kdo by například byl proti demokratickému zřízení.“

Y: „V tom je ale právě, do prčic, ten naprosto zásadní rozdíl. Nevím, jestli to vnímáš, ale ty v rámci toho, abys zase korigovala a ukázala, že je to stejný, tak jsi udělala přesný opak. Právě díky tomu, že tam nikoho takového nepustí, ochraňuje tu možnost změny a zabraňuje např. právě totalitě.“

Kdo má pravdu, X, nebo Y?

Reklamy

A jak píšete vy?

Pacifista napsal:

„Znáte to, napoprvé se píše nejlépe. Myšlenky naskakují jedna radost. Podruhé napsat to samé a vzpomenout si na vše co tam bylo poprvé vyjádřeno, co člověk chtěl říct, už se nepodaří stejně a je to taková nastavovaná kaše.“

Když zmizí pracně napsaný komentář, je to k vzteku, a napsat to samé podruhé se prostě nepodaří. Pacifista má pravdu, to první soustředění se na nějaký problém je neopakovatelné. Už to takhle nikdy nenapíšeme. Když se mi to stane, snažím se udělat z nouze ctnost. Říkám si, že zasáhl osud a že to musím zkusit napsat lépe. Stručněji, výstižněji, bez zbytečných slov. Znovu sebrat myšlenky a podívat se na věc s odstupem, s nadhledem.

A nebo taky už nenapíšu nic :-).

Журавли

„Myslím, že žijeme ve strašné době – na přelomu staletí. V příštím století nastane pravděpodobně katastrofa. Hudba, poezie, jakékoliv umění budou ve velkém úpadku. Technika zničí zvláštní spontánnost vnímání, která byla tak důležitá pro hudbu posledních dvou století.“ Dmitrij Chvorostovskij

9 svátečních dní s Dimitrijem Chvorostovským končí – tohle je píseň poslední, moje nejoblíbenější.

 

 

 

Моя Москва


„Protestní trend, který probíhá po celém světě, se mi vůbec nelíbí. Protestování nepřineslo a nepřinese nic dobrého. Bere půdu pod nohama jakémukoli stabilnímu státu, ať už je více nebo méně autoritářský. Je to historický nebo národní problém, pokud mluvíme například o zemích Středního východu. V nich nemá americký model demokracie žádné základy pro existenci.“ Dmitrij Chvorostovskij

Představme si, že bychom my takhle zpívali a prožívali píseň o Praze – no, asi těžko… My jsme prostě jiní. A potřebujeme spíš protestovat, než být svorní.

Темная ночь


Dmitrij – to je vesmír. Když zpívá, vezme vás do světa vzpomínek a každý se ponoří do těch svých… Silný, odvážný, mimořádně talentovaný, kultivovaný, okouzlující, pohledný – tak zůstane v našich vzpomínkách. Jako zářivá kometa: letěl, ozářil nás svým nádherným plamenem a odraz tohoto plamene bude ještě dlouho hřát a svítit. Díváš se na něho, posloucháš ho, kolik síly je v člověku! Je možné učit se a obdivovat! Jaká síla! Jaká vášeň a ušlechtilost je v něm! Nemohu se smířit se ztrátou, téměř osobní……

Podívejte se na něj, na jeho Umění… Jak to dělal? Jak mohl takhle zpívat? Je nadpozemský! Je něčím nádherným, čistým, krásným, něčím neskutečným, co bylo posláno na tuto Zemi, aby ukázal, jak silného ducha by měl být člověk, aby ukázal, čeho je člověk schopen… Takoví lidé nejsou na Zemi často! Je velká škoda, že tak krátce…

Vážím si ho a miluji ho nejen pro jeho talent, krásu, umění, jeho jemný a silný hlas, ale i za statečnost, s jakou bojoval až do posledního dechu svého života! Andrej Verro https://www.youtube.com/watch?v=Y9yuGD18nc0

Как служил солдат

 

Další balada, při které se v sále ani lísteček nepohne. Dmitrij je snad jediný, kdo tuhle píseň dokázal zazpívat tak, aby nevyzněla jako „slaďák“, takový hezký a dojemný, ale nic víc. Udělal z ní svým přednesem něco opravdového, dech beroucího. Lidé fascinovaně poslouchají, ani nedýchají.

„Chcete-li zpívat, zejména na jevišti, musíte ovládat prakticky všechny druhy umění. Člověk musí být schopen nejen zpívat, ale také vložit své srdce a duši, žít svůj obraz na jevišti.“ Dmitrij Chvorostovskij

Nevím, co u něho převládá, jestli umění zpívat a překrásný hlas, nebo velikost srdce a duše, kterou do svých vystoupení dává.

Горячий снег

 

„Slyšel jsem, jak hrají západní orchestry – kvalitní zvuk, komfortní, ale neexistuje žádný konflikt, utrpení, hloubka. Neexistuje proto, že je dirigent nebo hudebníci necítí. Myslím, že to nemají v genech. Jedná se o země nevystrašených lidí: žijí po staletí a nevědí, co je válka, devastace a co to znamená milovat člověka. Skutečné umění je to, které bylo v obleženém Leningradu, kde lidé chodili na filharmonické koncerty, přes bolest, hlad, ztrátu milovaných. V hudbě viděli osvobození od utrpení, jako v náboženství. V devadesátých letech, kdy došlo k devastaci, chodili lidé také na koncerty klasické hudby jako na náboženskou událost.“ Dmitrij Chvorostovskij

 

Катюша

 

„Dokonalost neznamená dělat něco velkého a krásného, ale dělat to, co děláte, s velikostí a krásou.“ (A. Saint Exupéry)

Tento citát napsala MaB pod předchozí píseň, a jako zvláštní náhodou se podle mého mínění hodí k téhle další – Kaťuši. Proč? Inu, je to taková obehraná, stokrát přezpívaná písnička, ve které už nic zvláštního nehledáme. Ale v podání Dimitrije Chvorostovského je najednou jiná, ozvláštněná, zkrásněná, jako bych ji slyšela poprvé v životě. On sám říkal, že není žádné nižší umění, že důležitý je jen způsob, jakým se předvádí. Jinými slovy vyjadřuje to samé, co Exupéry.

„Součástí mých vystoupení jsou lehké žánry. Vždycky jsem šel svou vlastní cestou, rušil stereotypy, mohl jsem se líbit, nebo nelíbit, dělat chyby – ale to byly mé chyby a má vítězství. Caruso také zpíval písně napsané současníky. Celá otázka je, jakým způsobem.“ (Dmitrij Chvorostovskij)