Tagged: Autor: Janika

Morálka starého lovce

Lovím zvěř v divočině dlouhá léta. Ptají se mě, jestli mi není lovené zvěře líto, jestli mi nepřipadá kruté zabíjet ty divoké volné tvory. Podle mě je to rovnocenný souboj, je to soupeření mezi mnou a zvířaty, která o nejrůznějším nebezpečí ví a počítají s ním. Vyhraje ten silnější, předvídavější, opatrnější. To je zákon divočiny.

Daleko krutější mi připadají chovatelé domácích zvířat. Nějakou dobu se zvířetem žijete, staráte se o něj, krmíte ho. Pak k němu jednoho dne přijdete, a zvíře čeká, že mu dáte krmení, že na něj promluvíte, že ho pohladíte. A vy ho místo toho zabijete…

Dojem

Napsal Sl.Lopatnikov
Překlad Janika, převzato odtud.

Když vidím takovéto fotografie „vlastenců“:

bez ohledu na to, jestli jsou z Ukrajiny, z Ruska, z Německa 30. let, z USA, z Afriky – odkudkoliv – mám stejný pocit obsedantní změkčilosti jako z homosexuálních průvodů: začínám se cítit jako cizinec… zcela postrádající soucit s lidstvem. „Vlastenectví – poslední útočiště ničemů?“ – Ne. Takové vlastenectví je prvním útočištěm debilů. Toto stádo tupých tvorů není hodno spatřit slunce… Vyhnout se misantropii při pohledu na takový dobytek je velmi obtížné. Velmi.

Ze starého:

Planetou vládnou paranoici
V salónech jsou v módě schizofrenici,
Na to se smutně dívají stoici,
Lovíce vidličkou knedlíky.

Fidel a 24 tisíc dětí z Černobylu

Napsal sandinist, úvodní komentář Lev Veršinin, překlad Janika

Každý z nás má, nebo jednou bude mít, děti a vnoučata. Nejprve jsou malí, potom rostou a začnou žít v dospělosti svůj vlastní život. Ale dokud jsou malí, velmi potřebují nás a pohádky – a není lepší pohádka než ta, že jsme kdysi byli lidmi… Lev Veršinin

Celý příspěvek

Revoluce na blogu

Rozhodla jsem se vyzkoušet možnost, kterou nabízí wordpress, a nabídla Ladislavovi možnost vkládat své články a překlady samostatně, bez mé účasti. Už jsem o tom přemýšlela dlouho, jen najít vhodného kandidáta nebylo lehké. Nejde jen o to mít co říct, takových je tady spousta. Vedle toho je také třeba ochota ponořit se do tajů wordpressového zákulisí a naučit se články editovat. Ne, že by to bylo obtížné, ale chápu, že se do toho každému nechce. Jsem proto vděčná Ladislavovi, že na tento pokus, který se může stát trvalým stavem, přistoupil.

Vlastně pro ostatní čtenáře se tím nic moc nemění, já jsem ale spokojena s tím, že nebude všechno jen na mně. Spoluautor si své články edituje a také moderuje diskuzi pod nimi. Já do toho nehodlám zasahovat, jen v krajních případech (osobní útoky tady nechci v žádném případě, rovněž tak nestojím o potíže s porušováním zákona). Proto jsem zrušila blokace některých nicků.

Plichta

Napsal S.Lopatnikov
Překlad Janika, převzato odtud.

Co získaly USA? – Absolutely nothing, jak se zpívá v písni.

Co ztratila Sýrie? – Absolutely nothing, jak se zpívá ve stejné písni.

Co získal Trump? – Popření vazby na Kreml.

Co získal Kreml? – Důvod pro rozšiřování vojenské přítomnosti.

Co získal Assad? – Ujištění, že jeho svržení není cílem.

 

Stále si myslíte, že to není kolektivní dohoda podvodníků?

Jaký je závěr? – Pche.

O rovnosti a bratrství

Napsal Sl.Lopatnikov
Překlad Janika, převzato odtud.

Obecně platí, že je to tak. Pokud hovoříme o lidech jako o biologických bytostech. Není pochyb o tom, že je to tak. Biologicky jsou si lidé rovni.

Ale ve skutečnosti je situace dvojí.

Člověk je ve smyslu homo sapiens – biologickým člověkem. Ale je také „homo public“, tedy „člověk společenský“, nebo jinými slovy, homo sapiens + KULTURA. A to je úplně jiná otázka. Nemám důvod domnívat se, že rovnost platí pro kultury a následně pro „homo public“, i když z hlediska biologického jsou si lidské bytosti rovny.

Celý příspěvek

Demokracie je jako perpetuum mobile

Napsal Sl.Lopatnikov
Překlad Janika, převzatý komentář odtud.

Jakékoliv demokracie je nesmysl. Jako perpetuum mobile.

Navrhuji řešit problém výlučně na osobní úrovni: toužíš po moci – běž a bojuj. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Takže jak?

Jednou se orel ptal havrana: řekni, havrane, jak to, že žiješ na tomto světě tři sta let, a já všeho všudy jen třicet tři let? – To je proto, pane, odpovídá havran, že pijete čerstvou krev, a já jím mršinu. Zamyslel se orel: zkusím to jíst také. Dobrá. Orel letěl s havranem. Spatřili uhynulého koně a spustili se k zemi. Havran začal klovat a pochvaloval si to. Orel klofnul jednou, klofnul podruhé, mávnul křídlem a řekl havranovi: ne, bratře havrane; než se tři sta let živit mršinami, raději se jednou napiji čerstvé krve, a pomáhej mi Bůh!

Pouze při tomto způsobu: nebudeš mít přátele, ale souputníky, kteří tě okamžitě zradí. Zrovna tak ty je. Budeš žít ne s milujícími ženami, ale jen spát s více či méně nákladnými děvkami. Nebudeš mít děti, ale vlčata.

Líbí se ti to – jdi do toho!

Nelíbí se ti to – kašli na vše, starej se o zdraví. Nebo chlastej vodku.