Štítky: Autor: Janika

Моя Москва


„Protestní trend, který probíhá po celém světě, se mi vůbec nelíbí. Protestování nepřineslo a nepřinese nic dobrého. Bere půdu pod nohama jakémukoli stabilnímu státu, ať už je více nebo méně autoritářský. Je to historický nebo národní problém, pokud mluvíme například o zemích Středního východu. V nich nemá americký model demokracie žádné základy pro existenci.“ Dmitrij Chvorostovskij

Představme si, že bychom my takhle zpívali a prožívali píseň o Praze – no, asi těžko… My jsme prostě jiní. A potřebujeme spíš protestovat, než být svorní.

Темная ночь


Dmitrij – to je vesmír. Když zpívá, vezme vás do světa vzpomínek a každý se ponoří do těch svých… Silný, odvážný, mimořádně talentovaný, kultivovaný, okouzlující, pohledný – tak zůstane v našich vzpomínkách. Jako zářivá kometa: letěl, ozářil nás svým nádherným plamenem a odraz tohoto plamene bude ještě dlouho hřát a svítit. Díváš se na něho, posloucháš ho, kolik síly je v člověku! Je možné učit se a obdivovat! Jaká síla! Jaká vášeň a ušlechtilost je v něm! Nemohu se smířit se ztrátou, téměř osobní……

Podívejte se na něj, na jeho Umění… Jak to dělal? Jak mohl takhle zpívat? Je nadpozemský! Je něčím nádherným, čistým, krásným, něčím neskutečným, co bylo posláno na tuto Zemi, aby ukázal, jak silného ducha by měl být člověk, aby ukázal, čeho je člověk schopen… Takoví lidé nejsou na Zemi často! Je velká škoda, že tak krátce…

Vážím si ho a miluji ho nejen pro jeho talent, krásu, umění, jeho jemný a silný hlas, ale i za statečnost, s jakou bojoval až do posledního dechu svého života! Andrej Verro https://www.youtube.com/watch?v=Y9yuGD18nc0

Как служил солдат

 

Další balada, při které se v sále ani lísteček nepohne. Dmitrij je snad jediný, kdo tuhle píseň dokázal zazpívat tak, aby nevyzněla jako „slaďák“, takový hezký a dojemný, ale nic víc. Udělal z ní svým přednesem něco opravdového, dech beroucího. Lidé fascinovaně poslouchají, ani nedýchají.

„Chcete-li zpívat, zejména na jevišti, musíte ovládat prakticky všechny druhy umění. Člověk musí být schopen nejen zpívat, ale také vložit své srdce a duši, žít svůj obraz na jevišti.“ Dmitrij Chvorostovskij

Nevím, co u něho převládá, jestli umění zpívat a překrásný hlas, nebo velikost srdce a duše, kterou do svých vystoupení dává.

Горячий снег

 

„Slyšel jsem, jak hrají západní orchestry – kvalitní zvuk, komfortní, ale neexistuje žádný konflikt, utrpení, hloubka. Neexistuje proto, že je dirigent nebo hudebníci necítí. Myslím, že to nemají v genech. Jedná se o země nevystrašených lidí: žijí po staletí a nevědí, co je válka, devastace a co to znamená milovat člověka. Skutečné umění je to, které bylo v obleženém Leningradu, kde lidé chodili na filharmonické koncerty, přes bolest, hlad, ztrátu milovaných. V hudbě viděli osvobození od utrpení, jako v náboženství. V devadesátých letech, kdy došlo k devastaci, chodili lidé také na koncerty klasické hudby jako na náboženskou událost.“ Dmitrij Chvorostovskij

 

Катюша

 

„Dokonalost neznamená dělat něco velkého a krásného, ale dělat to, co děláte, s velikostí a krásou.“ (A. Saint Exupéry)

Tento citát napsala MaB pod předchozí píseň, a jako zvláštní náhodou se podle mého mínění hodí k téhle další – Kaťuši. Proč? Inu, je to taková obehraná, stokrát přezpívaná písnička, ve které už nic zvláštního nehledáme. Ale v podání Dimitrije Chvorostovského je najednou jiná, ozvláštněná, zkrásněná, jako bych ji slyšela poprvé v životě. On sám říkal, že není žádné nižší umění, že důležitý je jen způsob, jakým se předvádí. Jinými slovy vyjadřuje to samé, co Exupéry.

„Součástí mých vystoupení jsou lehké žánry. Vždycky jsem šel svou vlastní cestou, rušil stereotypy, mohl jsem se líbit, nebo nelíbit, dělat chyby – ale to byly mé chyby a má vítězství. Caruso také zpíval písně napsané současníky. Celá otázka je, jakým způsobem.“ (Dmitrij Chvorostovskij)

Последний Бой

 

… я так давно не видел маму…

Jedna z mých nejoblíbenějších. Všimněte si tváří lidí v sále, pláčou, jsou dojati a potom tleskají ve stoje. A nejen diváci – „Celý orchestr pláče, celý sbor pláče, a on stojí a zpívá slova, která pro každého mají tak ohromný význam“, vzpomíná Konstantin Orbeljan.

 

Вот солдаты идут

9 svátečních dní s Dimitrijem Chvorostovským.

První koncert, na kterém Dimitrij Chvorostovskij zpíval vojenské písně, se konal v Kremelském paláci v roce 2003. Koncert neočekávaně většinou návštěvníků otřásl. Přichází Dimitrij, krásný jako vždycky, a Konstantin Orbeljan se postaví za dirigentský pult, mávne taktovkou – a zazní ne operní árie, ne romance, ale válečná píseň „Vojáci jdou“. Je možné si jen představit pocity lidí v sále, když posledních 15 let se válečné písně nezpívaly, jakoby nikdy neexistovaly, a najednou zazní „Вот солдаты идут“ – a zdálo se, jako by v sále, oněmělém údivem, zazněly kroky pochodujících vojáků.

Jaký je rozdíl mezi demokratickými a nedemokratickými stranami?

Na této otázce se „zasekl“ i moderátor Soukup v Týdnu s prezidentem. Dokázal definovat jediný rozdíl, a sice že demokratické strany nechtějí pryč z EU a nedemokratické naopak z EU pryč chtějí, resp. požadují, aby o tom rozhodli lidé v referendu.. Poradím panu Soukupovi v rozšíření definice:

Nedemokratické strany (KSČM a SPD) neschvalují bombardování Sýrie Američany, Velkou Británií a Francií. Demokratické strany (=všechny ostatní v parlamentu) tomuto bombardování tleskají.

 

Na Sýrii padají bomby

Komentář napsal Kamil Mudra

Vidím, vittto, že pokud bych byl prezidentem, nemohl bych si vybrat spolehlivějšího mluvčího, co do shody v názoru, než tebe. Vyjádřil jsi můj pohled na situaci tak, že na mne už nezbývá mnoho co bych dodal.
Tedy se spíše zaměřím na to, jaké bychom si z toho měli všichni vzít ponaučení, ve stručném souhrnu, byť jsi i toto téma také naťuknul:

1) Mezinárodní instituce které by měly zajišťovat nějakou korektní a rozumnou komunikaci mezi státy, založenou na ověřených informacích a smysluplných argumentech nám nejsou k ničemu ani když už jde opravdu o kejhák.

2) Státy mohou být nahnány do válečného konfliktu i šílenci nerespektujícími ani jejich vlastní (natož pak mezinárodní) pravidla.

3) Rusko, prozatím předvedlo že mu záleží na globálním míru mnohem více než na nějaké pochybné vojenské prestiži.

4) NATO naopak předvedla zřetelně (a nikoli poprvé) že není žádným obranným paktem střežícím světový mír, nýbrž aliancí která se nehodlá zabývat žádnými pravidly.

Co by mělo následovat?

Lidé všech zemí by měli vyjít do ulic a požadovat odstoupení z funkcí všech politiků kteří o zásahu v Sýrii rozhodli i těch kteří jim jen vyjádřili podporu. Tito politici by měli být obžalováni z ohrožení světového míru, odsouzeni a potrestáni minimálně trvalým zákazem jakékoli činnosti ve veřejných funkcích.

Co bude následovat?
Pokud se situace nevyeskaluje až ke globálnímu konfliktu, tak jen zarputilé, až hysterické kecy na politické scéně oblečené do trapných frází, ingorace nehodících se faktů a argumentů a úlevné oddechnutí si přemýšlivých lidí ve smyslu: „Tak tentokrát jsme to přežili.“

Co na tom kdo získá?
Západ pochybné pošimrání ega ve stylu: „Nojo, Putin umí jen strašit.“
Rusko pak oprávněné a dá se říci oficiální odůvodnění k tomu aby se začalo chovat úplně stejně jako západ a odhodilo v diplomacii i v činech jakékoli servítky.

Proč?
Protože požádat o přístup pozorovatelů a lékařů do země kam vzápětí pošlu rakety je už natolik nad rámec minimální objektivity že se to posouvá za hranice absurdity. To je jako říci si o vysvětlení a následně dotyčnému rozbít hubu dříve než ji otevře. A přesně takto se aliance zachovala.

***

Dodatek Janika: není vhodnější příležitost pro připomenutí projevu Muammara Kaddáfího na Valném shromáždění OSN:

https://www.youtube.com/watch?v=b6wQVTABn9M

A otázka pro vitttu, když už byl pasován na tiskového mluvčího :-): Má Západ morální právo bránit Syřanům v útěku ze země, kterou bombarduje?