Štítky: Autor: MaB

Polemika s MaB :-)

Tentokrát si vypůjčím komentář MaB ke krátké reakci:

Napsala jsem: „Zitra si s krajany i s Francouzi pritukneme na uspechy vlasti“

Připít si na ùspěchy své vlasti, proč by to mělo vyznít „tak úplně naprázdno“, Kamile ?
300 000 lidí na Letné, to je jako 2 000 000 v Paříži. A já nevím o žádném incidentu, vy ano ?
Pár tisíc gillets jaunes zde, podle očekávání se k nim přidalo několik desítek black blogs a ti ve stejnou dobu řádili jak pominutí. Nadělali zase škody za moc milionů. To je ohromný kontrast.

Pouhý fakt, že byl některý politik zvolen demokraticky, ještě neznamená, že není zodpovědný před voliči a je mu vše dovoleno. A když na to zapomene, je dobré mu připomenout. Jak se říkalo před 30 lety: KDO, když ne my? KDY, když ne teď ? Demokracie může být ohrožena i zevnitř.
Proto je zcela na místě, že mladí lidé bdí nad tím, aby vítězové voleb nezneužívali moci ve svůj vlastní prospěch. Nedivme se, jedná se o jejich budoucnost.“

Celý příspěvek

Co skutečně řekl Jan Werich

Internetem koluje už delší dobu hoax o tom, co údajně řekl Jan Werich o islámu. Zeptala jsem se MaB, která je sečtělá, jestli se o islámu tento moudrý člověk nevyjádřil někde jinde a jinak. MaB odpověděla:

***

Janiko, i když se zde pan Werich vyjadřuje o antisemitismu, jistě je to myšleno i obecně.

„Byli a ještě dlouho budou antisemiti.

 Když v minulém století pan profesor Tomáš Garrigue Masaryk se angažoval v takzvaném Hilsnerově procesu, vyčítali mu někteří čeští hlupáci, že je zaprodanec Židů. Masaryk jim prý odpověděl, že to nedělá proto, aby chránil Židy, ale aby chránil českého člověka před hlupákem. Těžko by se to dalo říci lépe.

Celý příspěvek

Prezident a diktátor

Napsala MaB

Prolog: Telefonát po zvolení N.Sarkozyho prezidentem, jako prvnímu volal svému „drahému“ příteli Mouammaru Kadhafimu, toto je jejich rozhovor:

MK: Pane Sarkozy, gratuluji Vám ke zvolení. Zasloužíte si důvěru francouzského lidu.

NS: Pane Kadhafi, jsem nadšen, že s Vámi mluvím. Nezapomněl jsem na naše setkání.*
Cením si vynikající kvality Vašich analýz. Plně si zasloužíte Váš titul Vůdce!

MK: Jsem ubezpečen, máme ve Vás přítele z Evropy, uděláme hodně věcí mezi našimi dvěma
zeměmi.

NS: Ano, pane Vůdce. doufám, že Vás brzy přivítám ve Francii nebo že přijedu já do Libye.

MK: Dá-li Bůh. Dá-li Bůh.

NS: Spoléhám na Vaši modlitbu, pane Vůdce.
Nemodlím se stejným způsobem jako Vy, ale modlím se ke stejnému Bohu jako Vy.

Mk: Díky ! Díky !

NS: Máte můj respekt a přátelství, pane Vůdce !

* Ministr vnitra a kandidát na prezidenta 2007 Sarkozy navštívil v Tripoli M. Kadhafiho, jak se později ukázalo, s cílem získat peníze na svou volební kampaň (potvrdil sám MK, podle jeho syna 50 milionů dolarů). Dále se jednalo o propuštění bulharských zdravotních sester z libyjské věznice (1999-2007) výměnou za atomový reaktor. O jejich osvobození se po léta marně snažili diplomati z celého světa, včetně 14 Nobelů.
MK po odjezdu prohlásil: „Zvolil jsem Sarkozyho“.

Celý příspěvek

Vyznání pro Paříž

Napsal Blackpoodles, přeložila MaB

Francie zosobňuje vše to, co náboženští fanatici celého světa
nenávidí: užívat si života tady na Zemi.

A to mnoha rozličnými způsoby:
Ranní šálek vonící kávy s máslovým croissantem,
krásné ženy v krátkých sukních, které se bez zábran usmívají na kolemjdoucí,
vůně teplého chleba, láhev vína vypitá s přáteli,  pár kapek parfému,
děti, hrající si v Lucemburské zahradě,
právo nevěřit v Boha a neznepokojovat se kaloriemi,
flirtovat a kouřit i milovat se mimo manželství,
užívat si prázdnin, číst jedno jakou knihu, chodit zdarma do školy,
hrát si, smát se, debatovat, dělat si legraci z prelátů stejně jako z politiků,
odkládat úzkost na později, nechat starost o to, co bude po smrti, nebožtíkům.

Žádná země na světě si neužívá lépe života než Francie.

Paříži, milujeme Tě. Pláčeme pro Tebe. Dnes večer máš smutek a my jsme s Tebou.

Víme, že se budeš znova smát, znova budeš zpívat, milovat a uzdravíš se, protože milovat život je Tvoje podstata.

Síly zla ustoupí. Prohrají. Vždycky prohrají.

 

Autor Blackpoodles, příspěvek uveřejněný v noci z 13. na 14.11.2015 v New York Times