Proč jsou zamčené diskuse?

Oh se mne na Terase zeptal zda jsem diskuse zamknul na trvalo a nebo jestli si jen beru dovču. Upřímě řečeno – zatím na to neumím odpovědět.
Už delší dobu si kladu otázku, nakolik má dnes existence takového blogu smysl. Za sebe nějak necítím potřebu oslovovat lidi nějakou vlasteneckou osvětou, protože je dost jiných kteří takto činí a já nevím co bych dodal/přidal k tomu co říkají. Témat i informací k nim je na alternativní scéně tolik že je ani nestíhám sledovat – natož abych je dokázal o něco skutečně zajímavého obohatit. A psát jen proto „aby nad diskusním prostorem něco bylo“ – na to mne také neužije. To má smysl jen tehdy když se na něm potkává vícero lidí kteří si spolu chtějí povídat = dělat to pro ně aby neseděli u „prázdného stolu“.

To že se tu dva nejaktivnější diskutéři „udělali pro sebe“ by mi samo o sobě nevadilo. I názorově odlišnou debatu je zajímavé sledovat, aniž by se do ní člověk zapojil, je-li vedena na přitažlivé téma. Ale v momentu kdy se tím tématem stává jakýsi můj pokřivený dvojník, lecjaký můj výrok je vykládán zkresleně a dokonce je mi (bez důkazu) tvrzeno že jsem řekl něco co jsem neřekl – pak už pro mne jakékoli sledování ztrácí svůj půvab. Dalo by se to překousnout kdyby u ostatních stolů seděli ve větším počtu další hosté, kteří spolu vedou normální rozhovory a kecy od toho jednoho stolu by se ztrácely v hospodském šumu. Bohužel, zbyli mi tu jen další dva ke kterým mohu přisednout a to že se, velmi sporadicky, občas někdo objeví na stojáka u výčepu, potřebný hospodský šum nevytvoří.

Saxovu chytristiku s jejíž pomocí se dokáže (s vodřenýma ušima) vyvléknout i z vlastních (a odkazem prokázaných) výroků, lze ještě vnímat jako výzvu „kdo z koho“ a čelit jí by pro mne mohlo být zajímavou hrou. Avšak když do toho začne neomaleně a o stejnou chytristiku se marně pokoušející vittta vřískat, je to prostě smrtící koktejl během jehož konzumace je obtížné i udržet myšlenku, natož pak volit správná slova. No a když je mi řečeno: „Já nemám zájem o tvoje kopance, takže budu rád, když k nám už nepáchneš. My se bez tebe v pohodě obejdeme, ty se bez nás jednoduše neobejdeš ….“ po tom co jsem těmto výtečníkům vstřícně „otevřel salónek – co asi může takto hovořící host očekávat?

Nic méně, vitttova slova: „Náš stůl zůstal, tvůj se vyprázdnil. Není o něj zájem, sere na tebe Peter, Kočka, Astr,nejmenovaný bloger, i OH, co odešli kvůli nám s Embéčkem.“ mne přiměla k tomu abych se zamyslel nad otázkou, kterou zmiňuji v úvodu. Má nějaký smysl udržovat web s tak nízkou návštěvností? Bez těch dvou výtečníků, kvůli nimž si tady stále víc připadám jako přehnaně trpělivý blbec, se opravdu snadno obejdu a s ostatními se mohu potkávat i jinde – třeba u Tarase. Takže jsem se rozhodl otestovat nakolik Ostrov skutečně potřebujeme, tím že ho na nějakou dobu zavřu. Kolik bývalých ostrovanů si toho alespoň všimne? Ne kvůli mě ale kvůli sobě navzájem. Bude-li o ten prostor zájem, není žádný problém znovu „otevřít přístav“. A když ne – nebude ho škoda.
KM