Category: LEV VERŠININ

Žádný hlupák

Napsal Lev Veršinin, převzato odtud.

Je tomu tak. Není mi teď lehko. Ještě 30. května, utvrzen v tom, čemu věřím a dělaje to, co dělám, jsem byl absolutně přesvědčen o tom, že vše je v pořádku. Že se vše – nehledě na krev – ubírá správným směrem. Vše tomu nasvědčovalo. Ale teď už si nejsem tak jistý. Protože bombardování měst ze vzduchu znamená, že Kyjev překročil červenou čáru, a odpověděli mu na to jen dalším žalujícím prohlášením v nějakém mezinárodním koši.

Celý příspěvek

Reklamy

Jako z duše

Převzato odtud.

Lve Removiči,

jmenuji se Andrej a jsem aktivistou Pravého sektoru. Kyjevan. Věřím, že Vám nikdo nic neplatí, že děláte to, co považujete za potřebné. A chlapci v Lugansku a v Doněcku také tak. A zrovna tak my. Proto Vás prosím, podívejte se na snímek. Zkuste mi odpovědět – proč, za co, za koho celé noci nespíte? Za co jsou ochotni zemřít ti chlapci a děvčata v Doněcku a Lugansku? Za takové tupé stádo, jako v Kyjevě, kterému se smějeme? Vždyť je to pravda, oni jsou hloupí. Proč za ně bojovat? Vždyť je to jako od Doncova, jakoby to napsal on. Jsme my (a Vy, a lidé z Doněcka, z Luganska a podobní takoví) a pak je, jak sám říkáte, „stádo“. Stádo nepomůže, bude jen žvýkat a dívat se, jak nás či vás budou zabíjet. Řekněte mi, k čemu je všechno to úsilí? My si svoje stádo srovnáme, ale vaši lidé za svoje stádo chtějí umírat. Hloupé, že?

S úctou Váš nepřítel

***

Bez komentáře.

Ale ťal do živého.

Velmi dobře si pamatuji kavárny na slunné promenádě v Tripolisu, tisíce silných, statných mužů s vodními dýmkami, hrajících vrhcáby, mnozí ozbrojení, a „My všichni do jednoho jsme pro Muammara, on je náš Otec… ať Alláh potrestá ty krysy… Khamis se s nimi vypořádá…“

 

 

Resumé

Napsal Lev Veršinin
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

Dělím se se svými rozpaky.

Právě jsem zakončil soukromou besedu s Alexejem Jurjevičem, jenž se představil jako „Kyjevan, inženýr, přibližně mého věku, ruskojazyčný antifašista, stoupenec cesty do Evropy, na Majdanu od 21.listopadu, bojoval na ulici Gruševského“. Screeny nedávám, protože ty tři dopisy jsou velmi dlouhé a zlostné a není důvod je sem kopírovat.

Shrnutí: podle jeho názoru (zobecněně), já „podněcuji na Ukrajině bratrovražedný konflikt a vzájemnou nenávist lidí z různých regionů, vybízím Ukrajince porušovat zákon a pořádek, nevážit si zákonné vlády, vyzývám k rozpadu země a terorismu“.

Já to všechno samozřejmě popírám, protože to není pravda.

Finále besedy nemohu neocitovat doslovně:

A.J: „Tak k čemu vy vybízíte lidi kteří Vám naslouchají? Dokážete neuhýbat a říci to jednou pro vždy, krátce a jasně?“

Já: „Jak račte. Já vyzývám lidi, aby si vzali příklad z Vás a vám podobných, a dělali přesně to samé, co se dělalo na Majdanu a kolem něj, ani o fous více ale ani o fous méně. Nějaké další otázky?“

A.J: „Nemám další otázky. Jste fašista a zmetek, nemáme spolu již o čem hovořit, sbohem.“

Rituální porážka

Napsal Lev Veršinin
Přeložil Hamilbar, převzato odtud

rituál

„Přečetla jsem si Váš příspěvek „PONAUČENÍ Z ÚNORA č.5“ a po slovech „MAJÍ ROZKAZ NEDRÁŽDIT OBYVATELSTVO, DĚLAT, ŽE VŠE JE NORMÁLNÍ, NEZASTRAŠOVAT, ALE NAVYKAT“ jsem se rozhodla že vám napíši. Váš blog čtou mnozí a možná že mnou daná informace se stane tou kapkou, která probudí duši a donutí alespoň někoho zvednout sklopené oči.

Žiji v Kijevě. Mám sousedku – slušnou, ruskojazyčnou, vždy antinacionalisticky cítící ženu. Ovšem poté, co začal majdan byla jako vyměněná. Pořád opakovala, jako gramofon, dokonce poté co zbourali památník Leninovi „oni zbili bezbranné děti!“. Poté co jsme se pohádaly, když jsem se pokoušela vytáhnout ji ze zombírujícího zajetí televizní propagandy, jsme se o majdanu více nebavily. No a dnes ke mně přišla celá bílá, s třesoucíma rukama. Její dcera, středoškolačka, byla dnes na majdanu. Nevím, jestli tam šla sama od sebe, nebo je tam odvedli organizovaně, složit přísahu věrnosti majdanu, neboť tam dnes přinesli další rakve s „hrdiny majdanu“, kterým přísahali věrnost. Děvče přišlo domů napůl mimo a jenom řekla, že ceremoniál ji dojal, vždyť oni jsou skoro stejně staří jako ona, cítila až jakousi emocionální propast, která přetvářela všechny v jeden celek. A potom, řekla, přivedli kdesi chyceného titušku. Lve Removiči, umlátili ho před zraky lidí, včetně těch výrostků. A uniatský kněz to zabíjení blahoslavil!

Celý večer jsem o tom hledala informaci po všech možných zdrojích. Nenašla jsem ani ťuk. Proto jsem se odhodlala vám napsat. O tom přeci nelze mlčet, jestliže nechceme, aby poté, co si naši mládež zavážou krví, se TOTO stalo na Ukrajině běžnou záležitostí.“

Autorku znám osobně.

O důvěryhodnosti sdělení nepochybuji.

Stejně jako v Lybii.

Rituální porážka a zavázání se prolitou krví pod drmolením vahabitského mully.

Sionismus 10

Když nejde hora… Na mezi (2)

Napsal Lev Veršinin
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

sio 10

No a jsme téměř u konce. Dlouho jsem se na to chystal a zdá se mi, že se to nakonec docela povedlo. Doufám, že jsem alespoň někoho potěšil. I když já jsem na tom také vydělal. V průběhu výkladu se do besedy zapojovaly postavy tak úchvatné a projevovaly se tak všestranně, až se duše radovala a srdce pělo. Kromě nich byli, samozřejmě i lidé rozumní, se kterými byla beseda ještě větším potěšením. Vznikaly i otázky, z nichž nejzajímavějšími a nejvíce hodnými pozornosti se mi zdají býti tři: „Odkud se vzali Židé a kdo vlastně jsou?“, „Proč je tak často vyháněli?“ a „Co dělali sionisté v Evropě obsazené Hitlerem?“. Nic z toho není žádným tajemstvím, ale jestliže si lid žádá, abych o tom vyprávěl právě já, nedá se nic dělat, staniž se. Ovšem ne teď, ale o něco později. „Židovská otázka“ přece jenom není hlavním tématem mého blogu…

Celý příspěvek

Sionismus 9

Když nejde hora… Na mezi (1)

Napsal Lev Veršinin
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

sio 9

Takže se pomalu dostáváme k tomu, čemu se nedá nijak vyhnout. Dnes, dva a půl pokolení poté, to samozřejmě není aktuální, vše se příliš změnilo. Ale. Kdyby se k řešení otázky, cloumající v polovině minulého století Palestinou, nějakým zázrakem podařilo získat jako finálního arbitra, řekněme, Marťana –  a ještě lépe někoho z Alfy Kentaura – zcela postrádajícího emoce, ale s přebytkem chladné logiky, vynesl by, podle mého názoru, tento tvor verdikt ve prospěch Arabů. Z toho prostého důvodu, že ti lidé si žili, nikoho si nevšímali, když tu jim náhle z ničeho nic spadl na hlavu se záměrem dělit hospodářství bůhvíkdo a – z pohledu naší bytosti neznající pozemské eposy, pozemské teorie a pozemskou politiku – bůhví proč. Přesněji na základě toho, že ho někde nechápou a že tady kdysi žila prababička. A potom následoval ještě zástup, kterému kdesi kdosi ublížil. Kdepak, to by náš Marťan nepochopil. Jenomže tady žádná logika nefunguje, na čemž se spálili „teritorialisté“, včetně největšího z nich, Josefa Stalina, přidělivšího „národu bez země zem bez národa“ tam, kde teče Bira s Bidžanem, kde půdy a klima jsou ideální – podstatně lepší než v Palestině – a nikde kolem nejsou žádní zlí sousedé. Všechno celkem správně, jenom to nezafungovalo. Protože na rozkaz se takovéto věci nedějí. Aby se projekt zrozený z čistého rozumu dal „rozehrát“, je zapotřebí jiskra fanatizmu, a ještě je třeba dříví, aby ta jiskra nepohasla. Mimochodem, náš Marťan by se asi dost těžko prodíral tou houštinou asociací, a kdyby po dlouhém vyptávání cosi pochopil, potřeboval by asi vysvětlit: no dobře, dejme tomu, „národní dům“ je potřeba, ale co s tím mají společného Arabové, když pálili a dusili Němci? Jako že když už, bylo by logické vyžadovat a zabrat – jako penále – nějaké to Sasko, nebo Bavorsko. A ještě, jestli celá ta vatra vzplanula od starodávných mýtů, bylo by asi logické, aby všichni těm mýtům svatosvatě věřili. Jsem si víc než jist, že právě takto by uvažoval návštěvník z hvězd, a nejspíš právě proto nebyl vybrán za arbitra.

Celý příspěvek

Sionismus 8

Když nejde hora…(8) Kinžálníci (2)

Napsal Lev Veršinin
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

sio8

Je třeba uznat, že lavírovat vedení sionistů umělo. Někteří, stejně jako anglofil, a nejen to, Weizmann, tupě věřili, že Velká Británie dříve či později dodrží slovo, a věřili dokonce i tehdy, když bylo jasné, že Londýn má své vlastní plány, ovšem většina, stejně jako Ben Gurion, měla za to, že v politice, stejně jako na trhu, zevlouny prostě oberou. Existovalo dokonce takové rčení, že: „Budeme bojovat s Hitlerem tak, jako kdyby neexistovala Bílá kniha, a s Bílou knihou budeme bojovat tak, jako kdyby neexistoval Hitler“. Dalo by se dokonce říci, že chytrý strejda leccos vycítil ještě do Bílé knihy. Sergej Ščevelev se domnívá, že navazovat styky se Státy začal, obcházeje při tom formálního vůdce Židovské agentury, již v roce 1938, důsledkem čehož byl Biltmorský program, přijatý v New Yorku v roce 1942, ve kterém stálo, že „Palestina (čímž se rozuměla celá Palestina) se musí stát židovskou komunitou, integrovanou do struktury nového demokratického světa“. Což, berouce do úvahy nesouhlas Londýna s touto variantou, znamenalo počátek formální přeorientace sionismu z Velké Británie na USA a, v podstatě, politický krach Weizmanna, připraveného do nekonečna vést jednání, jen aby Britové byli spokojeni.

Celý příspěvek

Sionismus 7

Když nejde hora k…(7) Kinžálníci (1)

Napsal Lev Veršinin

Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

sio 7

S počátkem Druhé světové války se mnohé změnilo. Poměry se změnily radikálně, ovšem co se naprosto nezměnilo, byla úporná slepota „demokratických států“ k postavení Židů všude tam, kam přišli Němci. Upřímně řečeno já osobně se domnívám, že smrt co největšího počtu Židů byla jedním z bodů globálního programu anglosasů. Kromě toho spolu s Williamem Perlem jsem ochoten potvrdit, že: „Neexistuje žádná jiná země, která by byla tak důsledná a krutá ve svém jednání, jehož cílem byla blokace všech cest k útěku pro ty Židy, kteří se pokoušeli zachránit si život, jako byla Velká Británie. A neexistuje žádná jiná země, kde by se na vysokých postech vyskytovali lidé, kteří se zabývali právě tímto. A spousta úřadů na tom pracujících. Hned za Němci, kteří vypracovali „konečné řešení“, a kteří se, coby kati a vrazi, nacházejí ve své vlastní kategorii, jsou to Angličané, kteří nesou tu nejtěžší vinu za hnusné pokrytectví, za hrozný úpadek lidské morálky – za Katastrofu evropských Židů“. Snad jenom, co se mě týče, mohl klidně spolu s Velkou Británií zmínit i USA, ale, konec konců, provedeme korekci na to, že tato slova vyřkl Američan. I když otázka je to do té míry konspirologická, že sem snad ani nepatří. Ovšem v Palestině bily změny do očí.

Celý příspěvek

Sionismus 6

Když nejde hora… (6) Čelem proti čelu (2)

Napsal Lev Veršinin
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

sio6

Mezitím se na podzim roku 1935 arabská šlechta – dokonce včetně klanu Našašibi – inteligence a straničtí vůdci, obrátili na úřady se „Společnými požadavky“ ve kterých požadovali volby v Palestině, rozšíření autonomie, ale hlavně  – zákaz vjezdu dalších Židů, tedy zrušení Balfourovy deklarace. To Britové samozřejmě odmítli a navrhli vytvořit pro oba dva sektory společný „zákonodárný výbor území“, jakousi karikaturu parlamentu, kde by se rozpory daly řešit civilizovaně. Tuto myšlenku, pochopitelně, obě komunity odmítly, a v dubnu roku 1936, když už všem bylo jasné, že slovy se ničeho nedosáhne, zahájili Arabové generální stávku. A 13.dubna byla prolita první krev: tlupa Arabů zabila Žida, který náhodou procházel kolem. A teď to začalo. Na silnicích začaly operovat živelně (?) vzniklé ozbrojené skupiny Arabů, které od arabských řidičů vybíraly „příspěvek na svatou válku“ a židovské střílely na místě. Židé odpověděli taktéž střelbou, a jelikož nedokázali určit, kdo to řádí na silnicích, velmi často stříleli podle okamžité inspirace. V Tel Avivu začaly demonstrace proti Arabům („Vrazi!“) a Angličanům  („Jak to, že nás vy kurvy tak špatně chráníte?“) které přerostly v divoké bitky se slušným skóre obětí, jak Židů, tak Arabů…

Celý příspěvek

Sionismus 5

Když nejde hora…(5). Čelem proti čelu (1)

Napsal Lev Veršinin
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

Členové speciální noční čety v kibucu Ein Harod, 1938

Členové speciální noční čety v kibucu Ein Harod, 1938

Přistupujíce k výkladu extrémně delikátního (i když tak jednoduchého, že jednodušší snad ani být nemůže) tématu židovsko-arabských vztahů po vzniku sionismu, je nutné, jak se zdá, začít z toho, že obvyklý a známý pojem „Arabové“ je v podstatě chybný. Je to podobné jako kdybychom řekli „Slované“ a dále bychom hovořili o Češích, Bulharech a Rusech jako o jakémsi jednotném celku, se společnou historií a stejnými tužbami…

Celý příspěvek