O Robejškovi a alternativě.


„Potřebujeme vytvořit společnost, která je svépomocná,
protože stále víc se budeme muset opírat o vzájemnou pomoc.”

P.R.

Rozhovor s Petrem Robejškem

vitttův komentář:
On tedy razí spíše můj pohled, než tvůj.
Ty demonstrace ale považuje za úplně zbytečné, pokud nějak nezměníme svůj život…no, a já když to píšu, tak jsem za vola, i když tedy já považuji za zbytečné jen extremistické demonstrace, někdy až kontraproduktivní.
Právem jsem zde byl mnohokrát osočen z paktování s nepřítelem.
No, ten život, a jeho změna.
Já si myslím, že třeba já, Embéčko a ty tady toho hodně odmakáme.
Je to hospoda, ale cokoliv napsat dá práci, a některé ty texty jsou velice kvalitní, si myslím JÁ, a nejenom moje, i když jsem megaloman.
Jmenovitě já se kvůli výzvám ke změně osobních postojů, jde především o zřeknutí se pojmologie, hlavně levice, ale i fašismus, zřeknutí se nějakých útoků…já vím, že jsem hodně ironický, a rád si kopnu, i v tomto textu, ale to vidí zásadně negativně jen ti, co to tak vidět chtějí.
Já třeba vidím velice negativně ten styl Kočky, která číhá, číhá- až se někdo uťukne, nebo Pacifistovi vyčte, že napsal negativně o Janě, a mě před x lety nic nenapsal…to je zbytečná rozesírka, a nejen to, je to přímo výroba nepřítele, jako kdyby jich vlast neměla i beze mne dost.
To samé Jana, to samé Astr, ale to jsou už lidé ve věku požehnaném, a tak mají na to větší právo, ale i v tom věku mohou přispět k jednotizaci ČESKÉ společnosti, což půjde těžko, když to nedokáží ani tady, na malém blogu.
To nemyslím, že by mě nikdo nesměs poslat do prdele, nebo říci, že jsem kokot, to je normálka, a k diskuzi to patří, vůbec k politické, ale tohle je cílená výroba nepřátel a rozbíjení jednoty, která je nutná.
Tohle je náš alternativní svět, a podívej, co se děje…pak si pustí třeba i oni Robejška, a jsou u vytržení, jak moudře hovoří, ale své postoje nezmění, a to proto, že je vůbec nevnímají negativně, naopak, myslí si, že bojujíc se mnou, zároveň bojují proti nepřátelům vlasti a mainstreamistům.
A nakonec, bylo to tedy dle mého zajímavé, ale NIC mě to nedalo.
Vlastně to byla svým způsobem ztráta času, ten jsem ale měl, takže jako nebyla, ale CO TO KONKRÉTNĚ DALO TOBĚ?
To pomůže osvětlit otázku, co vlastně alternativa, i v osobě formátu Robejška, vlastně nabízí.

saxův komentář:
Robejska si vzdycky rad prectu, jeho dilci postrehy jsou vynikajici.
Ovsem je zrejme, ze ani on nevi, kudy z toho. Primou demokracii odmita sam volic (SPD 10%), lokalni ekonomika je zbozne prani, koncici na podvodnicich. A mistni penize, no, to spise vymenny obchod.
Robejsek odkazuje na paralelni struktury za sociku, ovsem ani ty nic nevyresily, spise se z nich rekrutovaly lokalni mafie, jez nebylo mozne lokalne premoci.

moje reakce:

„Ty demonstrace ale považuje za úplně zbytečné, pokud nějak nezměníme svůj život…“
Ano píšeš to ale vynecháváš to za čárkou, což je nezbytná podmínka a hlavní důvod proč Robejška doporučuji. Demoška je nejenom projevem nevole vůči vládě nebo systému, ale také signálem do řad společnosti pro stejně smýšlející o tom že nejsou sami. Něco co takovým lidem umožňuje mít se k čemu přihlásit nejen na tom náměstí, ale i v kontaktu se svým okolím. Takové to vzájemné spiklenecké mrknutí (lehce ironické: „mají pravdu předsedo“ nebo „taky bych tam byl kdyby to nebylo daleko“…. atp.) i pro ty kteří se jí nezúčastní a které nevyžaduje žádné dlouhé řeči. Má to svůj psychologický dopad ve prospěch oné změny života o které Robejšek mluví a silnější než např. Robejškův článek. Protože když se v kontaktu s náhodným člověkem přihlásíš k Robejškovi, tak v tu chvíli nevíš jestli ten s kým hovoříš Robejška zná, kdežto o demošce s vysokou účastí ví celá republika a tak je snadné na ni zavést hovor. To usnadňuje takové to „sondážní naťuknutí“ z něhož se dá odhadnout do jaké názorové skupiny ten druhý patří.

„Já si myslím, že třeba já, Embéčko a ty tady toho hodně odmakáme.“
Já si myslím že toho „odmakáme“ asi tolik co tři chlapi co se pravidelně scházejí v hospodě u karet a přitom si mezi sebou vyměňují názory. To není žádná odvedená práce ale prostě jen pokec, byť bychom přitom hlloubkou svých myšlenek a slovními obraty perlili sebevíc.

„Já třeba vidím velice negativně ten styl Kočky, která číhá, číhá- až se někdo uťukne, nebo Pacifistovi vyčte, že napsal negativně o Janě, a mě před x lety nic nenapsal…to je zbytečná rozesírka, a nejen to, je to přímo výroba nepřítele, jako kdyby jich vlast neměla i beze mne dost.“
Zbytečné rozesírání v podobě číhání na každou chybičku považuji za kontraproduktivní a patřící k onomu „zdvihání praporů“ které jsem, jak sám jistě víš, zde permanentně kritizoval po celé covidové období a neustále apeloval na to abychom se toho nedopouštěli. Ovšem, není to něco, co by vznikalo samo od sebe. Nejčastěji má příčinu v takových zbytečných nasíračkách o jaké ti píši v tomto komentáři. Je to jeden z těch co zůstaly bez reakce, tak ani nevím jestli jsi ho četl. Já třeba mám celý život problém s uznáváním jakýchkoli autorit nebo vzorů ale současně musím přijímat fakt, že jsou lidé, kteří to mají naopak a cítí potřebu jimi dokazovat (sobě i okolí) správnost svého postoje. Takže ačkoli považuji zcela v pořádku vyjádření nesouhlasu s něčí autoritou, vnímám jako škodlivou zraňující hrubost, jakkékoli její urážení. Je zcela zbytečné (není argumentem) a snadno si tak vytvoříme nepřítele z člověka, který se dokáže povznést nad urážku vlastní, ale neodpustí urážku své autority. Není divu, když se to následně snaží oplatit útokem na urážejícího a vznikají tak úplně zbytečné hádky.

„… ale CO TO KONKRÉTNĚ DALO TOBĚ? To pomůže osvětlit otázku, co vlastně alternativa, i v osobě formátu Robejška, vlastně nabízí.“

Jak píše sax: „Robejsek odkazuje na paralelni struktury za sociku…“ Sax je vnímá negativně a já naopak pozitivně, proto se v tomto nikdy nemůžeme shodnout. Je to dáno rozdílným založením. Saxovi vyhovuje anonymita městského života, kdy své potřeby pokrývá anonymními poskytovateli všelikých služeb, od těch řemeslných až po anonymní pokec v internetové diskusi. Již vícekráte se zde v tomto duchu sám vyjádřil a tak si myslím, že si mohu dovolit to o něm takto konstatovat. Já jsem založen přesně opačně, protože mi naopak vyhovuje to osobní sdílení všeho v co největší míře. Raději zavolám známému, když potřebuji vyřešit něco na co sám nestačím a potěší mne když se na mne stejným způsobem někdo obrátí, než abych oslovil anonymní firmu, byť jde o profesionály.

Dále sax pokračuje: „… ovsem ani ty nic nevyresily, spise se z nich rekrutovaly lokalni mafie“
V tom vidím naopak utužování mezilidských vztahů, které i té nejnižší společenské vrstvě, umožňuje čelit mafii působící ve vrstvě nejvyšší. Jde o rozšíření onoho „hlavně rodina“ i do prostoru „přátelé a známí“ k nimž se pak chováme se stejnou (nebo hodně blízkou) odpovědností a tolerancí jako k rodině. Tím spoluvytváříme alternativu vůči systému který nám nevyhovuje a usnadňuje to život. Proto píšu že jsem za socíku alternativně žil a nejenom alternativu konzumoval. Pro alternativu jsem tvořil a z alternativy i čerpal to co mi systém nemohl nebo nechtěl nabídnout.

Sax končí slovy: „… jez nebylo mozne lokalne premoci.“
Opět z mého pohledu zásadní neshoda, protože co on chce přemáhat, to já naopak podporuji (samozřejmě ve své sociální bublině). Je potřeba vytvořit mafii proti mafii a to je to o čem Robejšek hovoří jako o potřebné změně, která může mnoha podobami kladně ovlivnit naše životy.
To je má odpověď na otázku: “ co vlastně alternativa, i v osobě formátu Robejška, vlastně nabízí.“
a současně i reakce na saxův komentář.

KM

Odpověď saxovi.

Tenhle text měl být původně jen reakcí na saxův komentář.
Vyšel mi ale nějak dlouhý a mne napadlo že už je stejně zapotřebí nějakého článku nového, protože se pod tím stávajícím diskuse dlouho načítá a je „zavlákněná“ až běda. Tak se stal „článkem“ novou diskusi otvírajícím.


„Ony se tu pletou dohromady dve veci: samotna opatreni a jejich zneuziti.“
Na to aby se člověk orientoval v dějích současných, musí si udržet v paměti děje předchozí, s těmi současnými související. Když napíšeš: „A zamotala to alternativa a udelala z toho gulas.“ uchopíš celý problém dost velký kus za startovní čárou.
Vzpomeň si:
Na úplném začátku kdy celá společnost byla vyděšena tím že se na ni řítí epidemie, spolupracovala alternativa s vládou, tak že „záplatovala“ její nepřipravenost šitím a často i bezplatnou distribucí roušek, dobrovolníci donáškou jídla ke dveřím seniorů co nikoho neměli atp. My, tady na webu, jsme respektovali lockdowny, odsuzovali pitomý frajery prezentující se okatě na FB bez roušek a vysmívali se názorům o jejich neužitečnosti, čímž jsme také byli v souladu s vládou.

S nákupem prvních vakcín nastala diskuse orientovaná spíše na to která vakcína je lepší, jestli úplně nová varianta od západních firem nebo Sputnik vytvořený na principu který nám byl znám už u těch které máme v těle. K veřejnosti prohovořila Peková o své teorii o umělém viru, což však nebylo pro neodbornou veřejnost nijak důležité, protože vir tu prostě byl ať tak či onak. Ale stále ještě nešlo o spor zda se očkovat či neočkovat. Ten přišel až s možným využitím léků, které by eventuálně mohly vakcínu nahradit a teprve v tento okamžik se stává alternativa opoziční. Objevil se Beran s isoprinosinem, slovenští lékaři s ivermectinem a pro tu veřejnost která z jakéhokoli důvodu nedůvěřovala vakcíně se tato možnost stala přijatelnou alternativou jak svůj odpor k vakcíně řešit. Ale stále ještě to bylo v rovině důvěřivci versus nedůvěřivci a debaty se vedly víceméně akademicky, byť provozované laiky na odborníky se odvolávajícími. Nekonala se žádná hnutí odporu, spíše jen každý obhajoval svůj osobní postoj.

Mám-li mluvit za sebe, tak mě v té době nejvíc vadilo že vláda odmítá jakékoli vypracování studie o těch lécích a prosazuje řešení výhradně vakcínami. To mi prostě vadilo už z principu, její přístup jsem považoval za nevědecký a s dalšími informacemi (okolo byzsnysu) už mi to začalo připadat až podezřelé. To že začali být lidé z odborné veřejnosti, kteří takovou studii požadovali, označováni mainstreamem za dezinformátory už jsem považoval za urážku vědy a podezření se začalo měnit v naštvanost. Ale stále jsem byl relativně v pohodě, dokud jsem si myslel že se tím nemusím řídit.

Jenže tlak budil protitlak a s příchodem povinného prokazování očkovanosti, s následným rozdělením veřejnosti na občany s doposud běžnými právy a občany „druhé kategorie“, jimž byla velká část těch práv odebrána, jsem už trvale přešel na stranu alternativy prosazující dobrovolnost a rovné zacházení. A hlavním důvodem pro mne bylo i mainstreamem přiznané zjištění, že očkovaní roznáší covid tak jako neočkovaní, z čehož bylo zřejmé že celé toto rozdělení populace postrádá smysl. Teprve až v téhle fázi jsem se názorově rozešel s těmi, kteří stále setrvávali v té počáteční, ku vládě souhlasné linii. To píši proto že si myslím, že podobným myšlenkovým procesem prošlo mnoho lidí, včetně těch co se nechali do očkování natlačit zaměstnavatelem a nebo jen proto že ten vývoj v poznávání covidu a vakcín nesledovali v době kdy se naočkovat nechali. Bohužel jde o trvalé rozdělení společnosti, protože „neočka“ svůj postoj nemají proč měnit a „očka“ mají v sobě tu vakcínu natrvalo (byť s dočasným účinkem), takže je snadné kdykoli ten nesvár oživit nějakým vyhlášením pravidla, které bude jedné straně vyhovovat a druhá se proti němu postaví. Klasické „rozděl a panuj“ v tomto má vybudovaný pevný základ, protože jde o masovou záležitost, promítající se do oblasti: víra – nevíra.

„Ze se zneuziti narod nedokazal ubranit znamena, ze je v krizi.“
To nepochybně je ale nejde o krizi první. Po válce jsme, coby národ, zažili podobnou krizi se změnou režimu. Pro starší generaci, vyrůstající v kapíku, to byl jistě šok, protože přizpůsobit se vyžadovalo změnu myšlení z individualistického na kolektivní. Ovšem poválečné děti tím zasaženy nebyly. Vyrůstaly v socíku a už se tedy neměly s čím vyrovnávat. Vzpomínky rodičů a prarodičů byly pro ně jen vzpomínkami na realitu kterou samy nezažilly a jejich realita už byla jiná.

„Bud se rozpada, anebo – to me ted napadlo- vznika narod novy (ale muze se i nadale nazyvat cesky).“
Ta nová, poválečná generace už také byla jakýmsi „novým národem“, s jinak formovaným myšlením a fungujícím v nových podmínkách s částečně novým hodnotovým žebříčkem. Starším rodičům (zhruba od třicítky výš) se tak klidně mohli jejich, už samostatně se rozhodující dvacátníci, jevit jako „Skupina lidi, zijici na uzemi Ceska (ČSSR) která se rozhodla znovu definovat a zahodila svoji minulost.“ Jenže oni nezahodili minulost svou, ale minulost předků, která pro ně byla jen starým (pouze vyprávěným) příběhem. Nám se ta současná proměna zdá poněkud divoká, protože oproti naším rodičům, jsme se na ní podíleli mnohem méně. Polistopadové děti převzal do výchovy mimorodinný vliv mnohem rychleji než tomu bylo u nás. „Svět“ si pro ně „došel domů“, skrze počítače a Google, rychleji a razantněji než pro nás televize. A my jsme je před ním nemohli nijak chránit, protože přizpůsobení bylo žádoucí i u nás samotných. Nějaká ochrana by vlastně byla kontraproduktivní. Nu, a tak tu teď najednou máme nový národ – kde se vzal tu se vzal. Ani k tomu nepotřeboval nějaký náš rozpad.

„Zde bych popral sluchu vitacum imigrantu, zvlaste pak Ukrajincu. Co je k tomu vede? Zrejme obdiv k jejich nacionalismu – lide jim pomahaji proto, ze sami od nich potrebuji pomoc s pozdvihnutim sve male soudrznosti.“
No, pro samu soudržnost asi ne, to by se projevovovala i jinak než demoškama na Václaváku. To spíše u některých prostý soucit a u jiných pro posílení pocitu „ještě na tom nejsem tak zle když dokážu pomoci tomu kdo to potřebuje“. A nelze přehlížet ani to že jde o cosi společensky vyžadovaného/očekávaného a příčit se tomu znamená dělat si problém. Mediální masáž prostě nese své ovoce a udává trend. Navíc už nám nějak chybí nějací živí hrdinové. Chvíli jsme to zkoušeli s těmi předchozími, které jsme vítali skoro jako osvoboditele, ale když se předvedli jako srabové co jenom utekli za lepším, tak holt sáhneme po těch k jejichž hrdinství bychom za jiných okolností (třeba kdyby Ukrajina byla útočníkem) měli vážné výhrady.

„Pokud to tak je, pak nejde jen o pad Ameriky a dolaru, ale o preformatovani cele Evropy. Coz je proces na dlouha desetileti az mozna staleti. Bude-li tedy soucasna epocha uvodnich valek trvat 10-20 let, pak se dalsi 2 generace budou definovat nove narody a stare zanikat. Za sto let se to pak zpeceti vytycenim novych hranic v Evrope (a ve svete). A dalsich 100 let si na to lide budou zvykat.“
Může to proběhnout mnohem rychleji. Stačí pár hodně krušných let a ochotně se svěříme do rukou každému komu uvěříme že nás té krušnosti zbaví. A ono takového příslibu ani není třeba, když se umí zatlačit na pilu. Vždyť se podívej na země které převálcovala migrační vlna. Je to z hlediska jednoho lidského života chvilka a jejich obyvatelé museli přijmout jiný život než jaký žili před ní. Žádných 100 let na zvykání nedostali. Prostě stalo se a teď je to tak.

„Tohle neni moc videt a nemysli se na to, nebot clovek ma tendenci resit problem v horizontu sveho zivota, nejlepe pak zitra. Je v ocekavani revoluce, vitezstvi, anebo prohry a predstava, ze revoluce bude trvat sto let, je pro nej neprijatelna.“
Když máš na přemýšlení dost času, aniž by okolo tebe probíhaly nějaké výrazné změny, které by ti zasahovaly do života, tak ti představa, že revoluce bude trvat sto let přijde docela reálná. V opačné situaci je očekávání rychlého průběhu úplně normální a může ti i pět nebo šest let připadat jako dlouhá doba. No a řekl bych že my teď žijeme v těch rychlých časech. Na můj vkus je to vidět až příliš. Ani nevím jaké mám nejmladšímu synovi dávat rady do života protože nemám nějakou konkrétní představu v jakém světě bude žít. Změny (a bohužel k horšímu) očekávám už během toho vlastního.

„Ale napriklad neoliticka revoluce (neolitizace) trvala tisice let (3-5 tisic?). Urcite by se i tehdy nasli lide, nervozni z toho, ze neolitizace nebude zavrsena uz pristi tyden :-)“
Tak o tom dost pochybuji. :-) Spíše jim závidím ten pomalý vývoj, během kterého nejspíš měli pocit že jejich vnukové budou žít stejně jako oni. A vnukům se vyplatilo řídit se dědovými radami, protože to znamenalo osvojit si užitečný fortel. Myslím že ten proces nazýváme „revolucí“ zcela neoprávněně, protože účastníci ho jako revoluci neprožívali. Někdo objevil třeba motyku, tak ji ostatní začali používat také a až do konce jejich života se nic nového nevyskytlo. Na něco, co by připomínalo pluh si možná počkali tisíc let. A během toho času si chodili něco ulovit nebo nasbírat stejně jak před neolitem. A jestli jim někdo šéfoval během kočování, tak jim šéfoval i když se někde usadili. Akorát že jeho synek toho víc zdědil, protože jeho fotřík už nemusel přemýšlet nad tím co nechat na místě a co si sebou vzít.

KM.

S VÁMI NEJDU!


Zajímá vás jak silný je názorový proud ke kterému se přiklánite? Jak velká část české společnosti jde s vámi, proti vám nebo kolik lidí není rozhodnuto? Případně jak moc je váš názor pro českou společnost důležitý? Pokud ano, pak vás jistě zaujme sociologický průzkum, v němž respondenti dávali najevo nejen svůj postoj k 29 klíčovým otázkám, které mají potenciál společnost štěpit, ale prozradili rovněž, za jak moc důležitá tato témata ve svých životech považují. Díky tomu tedy nyní víme, nad čím zde dnes hrozí třaskavý střet a kde je naopak šance, že oponenti budou ještě ochotni o svých odlišných pohledech debatovat nebo v nich protichůdné názory alespoň nebudou vyvolávat silné negativní emoce.
Na konci článku o tomto průzkumu naleznete výzkumnou kalkulačku, ze které se jedním kliknutím dozvíte s jak velkou společenskou skupinou souzníte v odpovědi na každou z 29 položených otázek.

KM.

Súperi z Líbye sa stretli na „Breivik“ ostrove Utøya

Poslal Slobo z Norska.

„Mierotvorca“ Norsko -sprostredkuje mier v Líbyi

od Larsa Birkelunda -29. august 2022

«Fredsmegleren» Norge skal megle fred i Libya
https://steigan.no/2022/08/fredsmegleren-norge-skal-megle-fred-i-libya/?utm_source=substack&utm_medium=email

Dnes je to už veľa rokov, čo vyšla najavo pravda o bombardovaní Líbye NATOm v roku 2011.

Áno, tí, čo sledovali napríklad Antiwar.com, vopred vedeli, že vojna bola založená na klamstvách o mierovom ľudovom povstaní, kým v skutočnosti išlo o menšinu islamistických teroristických gangov/žoldnierov z domova i zo zahraničia, podporovaných krajinami NATO a arabskych diktatúr ako Katar a Saudská Arábia. Pritom sa tvrdilo, že toto „ľudové povstanie“ brutálne potlačil Kaddáfí s klamstvami, že pácha genocídu. USA/NATO sa potom podarilo získať rezolúciu OSN, ktorú hrubo zneužili.

Dokument NRK Brennpunkt „De gode bombene“ z roku 2013 prešiel dlhou cestou v odhaľovaní klamstiev a v skutočnosti by sa odvtedy mal vysielať každý deň. Ale podľa mojich vedomostí sa to premietalo len dvakrát, naposledy 30. marca 2016, zatiaľ čo NRK vysielala reprízu za reprízou dokumentárnych filmov s propagandou proti Sýrii a Rusku. Nevidím za tým nič iné ako politické dôvody, inými slovami, že sú to USA/NATO, kto v konečnom dôsledku ovláda NRK a že NATO neriskuje, aby sa pravda o vojne stala všeobecne známou.

Pravda je teda dobre známa, no nórski „novinári“ naďalej šíria pôvodné lži. Rovnako ako notoricky známa vojnová propagandistka Line Fransson (Dagbladet/NTB) v článku zo 14. novembra minulého roku, v ktorom charakterizovala vývoj Muammara al-Kaddáfího v Líbyi, aby sa stala najlepším sociálnym štátom Afriky, ako „zlú vládu“. 28. augusta v Aftenposten / Aarnes pripúšťa,že „Líbya mala najvyššiu životnú úroveň v Afrike“, kde „školy a zdravotná starostlivosť boli bezplatné“. Ale fakt, že Kaddáfí „tak tvrdo zasiahol proti rebélii obyvateľstva,a že medzinárodné spoločenstvo sa obávalo genocídy“, ide ruka v ruke s klamstvami, na ktorých bolo založené bombardovanie Líbye NATOm.

Článok v Aftenposten je o mierových rokovaniach prebiehajúcich medzi stále bojujúcimi stranami v Líbyi na ostrove Utøya.

()
https://flazco.com/wp-content/uploads/2022/08/hemmelige-fredssamtaler-i-norge-som-samtalearena-har-utoya-en-kraft-som-nesten-ingen-andre-970×475.jpg

Súperiace strany z vojnou zničenej Líbye sa tento týždeň rozprávali,jedli a žili spolu na Utøyi. Výsledok je opísaný ako „veľm i konštruktívny“. Cieľ: zabrániť ďalšej vojne. https://www.aftenposten.no/verden/i/mr7Q6L/fredssamtaler-paa-utoeya

Áno, medzi tým, čo sa stalo 22. júla 2011 (Breivik Co, Oslo-Utøya) bolo to, že NATO v Líbyi, zbombardovalo „The Great Man-Made River“, najväčší zavlažovací systém na svete, ktorý premenil púšť na ornú pôdu v niekoľkých afrických krajinách. Išlo teda o takzvaný panafrický projekt v súlade s názormi Muammara al-Kaddáfího na africkú jednotu, ktorého súčasťou bolo aj zavedenie spoločnej africkej meny. USA/NATO to vnímali ako takú veľkú hrozbu pre vlastnú svetovú hegemóniu, že krajinu bombardovali a zničili na celé generácie, ak nie navždy, keď bola spodná voda kontaminovaná bombami NATO aj s ochudobneným uránom.

Tri roky po tom, čo Jens Stoltenberg zhodil 582 bômb z Nórska na Líbyu a pomohol zničiť krajinu, bol odmenený pozíciou „náčelníka“ «sjef» NATO, kde je v skutočnosti len hovorcom najväčšich vojnových síl v NATO: USA a Veľkej Británie.

Jedenásť rokov po bombardovaní bude Nórsko sprostredkovať mier medzi
rôznymi frakciami Líbyjčanov. Vláda Jonasa Gahra Støreho to nerobí bez povolenia od USA/NATO.

Pokiaľ ide o vojnu na Ukrajine, ako je známe, platí opačný princíp: žiadne iniciatívy za mier, len poslať viac zbraní, čo je de facto súčasť vojny USA/NATO proti Rusku s Ukrajinou ako splnomocnencom.

„Všimol som si, (Lars Birkelund) že Kaddáfího syn Sajf al-Islam Kaddáfí, ktorý sa chce stať prezidentom Líbye, zjavne nebol pozvaný do Nórska a prirodzene sa čuduje prečo.“

Odkaz na „De gode Bombene“: Dobré bomby (40 min)
https://tv.nrk.no/serie/brennepunkt/2013/MDUP11000513

Líbyjský archív na steig an no
https://steigan.no/tag/libya/

Hnědá miliarda

Zajímavý článek Jana Kristka na OM https://outsidermedia.cz/hneda-miliarda/

O tom, co je podstatou fašismu, se vedou dlouhé úvahy. Postřeh, že se jedná o „zablokované lidství“, mě zaujal. „(U deprivantů může být lidství zablokované v různém stupni a také jen dočasně. U fašistů je zablokované ve značné míře, a bývá to chronické.)“

Také by se dalo uvažovat o tom, že fašismus je tupost. „Tupec kouká, zírá, čumí – a nevidí“ – tak nějak charakterizoval tupce GeoN. Jen zdánlivě to nesouvisí, znakem lidství je právě schopnost vidět.