Prezident Lukašenko o koronaviru

„I když jsem za to kritizován, nazývám tento koronavirus pouze psychózou a od toho neustoupím, protože jsem s vámi už zažil mnoho psychóz a všichni víme, k čemu to vedlo. Jsem naprosto přesvědčen, že toto je další psychóza, která bude pro někoho prospěšná a někoho poškodí,“ řekl Alexander Lukašenko.
„Žijeme však ve specifických podmínkách a samozřejmě musíme vycházet ze situace, která se vyvíjí nejen u nás, ale také mimo naši zemi. Proč to říkám? Protože jsem absolutně přesvědčen, že můžeme trpět více panikou než samotným virem. To je to, co mě nejvíce znepokojuje.“ Podle prezidenta se civilizovaný svět zbláznil a politici již začali tuto situaci využívat pro své vlastní zájmy.

Duch Perkeltu

Napsal sax

Jelikož se zde setkáváme v těžkých dobách, nabízím na odlehčenou a na posílení komunitní soudružnosti jedno odlehčené téma (příspěvky o virovi jsou samozřejmě vítány i zde):

Na trubce jsem náhodou narazil na famózní stránky paní Marie Pačesové:

https://www.youtube.com/channel/UCbyzWaaueHBaPUjETKpIWpA/videos

Ty ve mne vzbudily sentimentální vzpomínky na školní a táborovou kuchyni, návštěvy u známých, hospody, ale i domov. Takováhle kuchyně se bez pochyb ještě udržuje na vesnici, ale z českých měst již vymizela. Nápad k napsání článku odstartovalo níže uvedené video s receptem na buřtguláš. (Vitttova kritika zní, že tam má málo majoránky a chybí čerstvý česnek.)

Jelikož sám jsem gulášovej, či spíše perkeltovej (gulášovou polívku moc nemusím), téměř 10 let jsem v kuchyni hledal ducha Perkeltu, až se mi ho po mnoha marných pokusech podařilo najít.
Nejstarší gulášový (ponechme to tak) recept jsem našel u básníka Charlese Baudelaira z poloviny předminulého století.Ten zapsal recept na guláš tak, jak ho viděl vařit v jedné chudé domácnosti maďarské puszty. Recept jsem si nezapsal, protože je jednoduchý k zapamatování:
*
Do hrnce naházíme zeleninu, osolíme a zalijeme vodou a dáme vařit na mírný plamen.
To je vše.
Je tu ovšem jedna technologická podmínka:guláš se nesmí míchat!
Jen jednou za čas chytneme hrnec za obě ucha a prudce s ním zatočíme, aby se zelenina nepřichytávala.

*
Já vyvolávám ducha Perkeltu tímto způsobem:
*
Jako ingredience pouze maso, bílou cibuli (1x-3x více, nežli masa), papriku, tuk a sůl.
Nic více.
Duch Perkeltu se vyvolává zaříkáváním, tedy technologií, která je zde podstatná:
V pomalém hrnci s těžkým dnem rozehřejeme tuk a přisypeme nakrájenou cibuli s masem.
Občas promícháme.
Když se vypaří cibulí puštěná tekutina, snížíme plamen na minimum, dolijeme asi 2 cemtimetry vody a při občasném míchání (hlavě odtrhávat ode dna) necháme směs lehce připálit.
Jakmile to už začíná trochu smrdět, přilijeme opět 2 cm vařící vody a celý proces opakujeme asi tak 5x-10x (podle kvality cibule a masa). Důležité je nechat pokaždé směs zlehka připálit, v tom sídlí podstata děje. Po celou dobu je samozřejme hrnec otevřený, bez poklice.
Z toho vyplývá, že vyvolávání ducha je časově náročná činnost, trvající cirka 3-5 hodin.
Poté, co se cibule rozpadne do hnědého pyré, přisypu hodně mleté papriky (1-2 pytlíky), osolím a nechám povařit minimálně 30 minut, lépe hodinu (i více, podle stavu masa).
Pak nechám dochladnout na plotně a následně hrnec odložím buď na terasu (je-li venku zima), anebo do sklepa. Z mě neznámých důvodů guláš zrající v lednici nemá nikdy správnou chuť.
K cibuli jen podotýkám, že má dvojí účinek: jednak dodá chuť a za druhé vytvoří hustou omáčku (takže netřeba zahušťovat).
Proti individuálním variantám (majoránka, kmín, česnek a podobně) naprosto nic nenamítám a s chutí je slupnu, jsou-li mi nabídnuty.

A na závěr ještě slibované video od paní Marie Pacesove:

Prohlášení prezidenta republiky

Napsal sax:

A jeste lepe!
O prohlaseni prezidenta k situaci informuje fake Sputnik, zatimco ceska media bud mlci, anebo zpravu soupnou nekam, kde ji nenajdete…tak hluboko jsme klesli…
https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/2020031311643749-zeman-vsichni-musime-projevit-bezpodminecnou-solidaritu-spolecne-to-zvladneme/

„Vážení spoluobčané, nyní musíme projevit bezpodmínečnou solidaritu. Prosím, dodržujte všechna nařízení, která vydává Vláda České republiky. Není čas na sobectví, smlouvání a handrkování. Společně krizovou situaci překonáme. Jsem ve svém srdci s vámi všemi,“ prohlásil prezident republiky.“

Slava nasemu prezidentovi, jeste, ze moudry lid zvolil prave jeho!

Jarní očista

Napsal Sax

Jelikož jsme naťukli aktuální téma, dovoluji si předložit kraťoučkou úvahu:

Běžný příznivec přírodní léčby žije naprosto zdravým způsobem: nejí žádné jedy, bylinky bere ze zahrádky, nakupuje jen «čisté» a prověřené potraviy a cítí se výborně. Přesto má neustále potřebu se léčit. Sezónně se očišťuje, podniká různé kůry a prolévá se hektolitry vývaru a nálevů.

A po všech těhle peripetiích se cítí ještě lépe, což zavdává důvod k myšlence, jak moc zdravý ve skutečnosti byl, když se cítil naprosto výborně a když žil tak zdravě, že už to více ani nešlo.

Nevede náhodou zdravý způsob života k nemoci? A to bez prodlení a neodvratně?

Nežijeme v příliš zasviněném prostředí, které se jen těší na to, až najde někoho zdravého, aby po něm hned mohlo skočit? Není zdravý způsob života nevratnou poukázkou na chorobu?

Nesestává smysl bylinkářova života z touhy po tom, aby mu zase bylo blbě a on se konečně mohl zas začít léčit? Jakou váhu mají rady věčně se léčícího člověka? Lze brát návrhy léčby do člověka, co se léčí od rána do večera a od ledna do prosince vůbec vážně?

Rychlost šíření koronaviru

Podle článků pana Lopatnikova zde a zde.

 

Již 80 lidí zemřelo k 27.1. na infekci koronaviry. 26.1. to bylo 50 lidí. Během jednoho dne se počet identifikovaných pacientů zvýšil z 2040 na 2700, to znamená, že koeficient šíření je 1,35 ZA DEN (!?). To zhruba odpovídá skutečnosti, že PRVNÍ NEMOCNÝ SE OBJEVIL ZHRUBA 31. PROSINCE 2019. .

Horní červená tečka je stav k 27.1. Vývoj infekce zapadá do této linie. Ve dnech 11. – 12. ledna bylo nahlášeno 41 případů, což je ve shodě se získanou přímkou. To odpovídá levé dolní červené tečce.

S tímto koeficientem šíření je virus schopen infikovat lidstvo do 76 dnů.

***

Na dnešní den, 28.1., měl podle prognózy pana Lopatnikova počet nemocných vzrůst na 3700 – a ve skutečnosti je jich dnes hlášeno 4428. Zemřelých je 106. Graf se tedy mění k horšímu.

 

A zítra…?

Vraždíte, a pak se děsně divíte, že jste také vražděni

Napsal vittta

Tohle je ukázka pokryteckého hnusu.
Z článku vyplývá, že byl odstřelovačem zastřelen ukrajinský voják kdesi na Donbasu.
Někde se motal kolem nějaké vesnice- a bum- bylo po něm.
Těžko samozřejmě říci, jak to bylo doopravdy, a co tam voják konkrétně dělal, či co měl na svědomí, ale válka je válka, a to se dějí různé špatné věci.
Pozoruhodná je jiná věc.
V článku se odkazuje na ukrajinskou lékařku, která je čímsi známá.
Čím je známá, není psáno, ale dle mého nejspíše nějakými politickými komentáři.
Také je mladá a krásná, takže tím článek dostává celkem dojemný nádech.
Známá a krásná lékařka vzpomíná na svého milého, který tu včera byl, a dnes už není.
A přeje si smrt odstřelovače, který ho zabil.
A píše, že tu smrt onen odstřelovač dostane.
Kdo ví, třeba se jí- co by raněný, dostane do ruky, a ona mu podřízne hrdlo.
Nebo si na něj počíhá, a zastřelí ho ona, v každém případě je ale třeba, aby válka ještě co nejdéle trvala, aby nakonec odstřelovač- nedej Bože- ještě nevyvázl.
Až se na nej v nekonečné válce konečně dostane, pak může milá zase tohoto muže mudrovat o tom, jak tady včera byl, a dnes už není.
A možná, že milý té krásné lékařky také zastřelil- je to dokonce pravděpodobné, velice pravděpodobné- nějakého chlapce, co pro něj pláče jeho milá i jeho rodiče.
Ale o tom lékařka přemýšlet nehodlá, a nehodlá přemýšlet ani o vražedném teroru, který v těch oblastech donutil muže vzít zbraně, a bránit svoje rodiny.
Takhle se, milá „lékařko“ z toho kruhu jen tak nedostanete.
Vy tam na té Ukrajině jste se z toho vlastně nedostali nikdy.
Nemáte rádi nikoho- a nikdo nemá rád vás.
Vraždíte, a děsně se divíte, že jste pak také vražděni.