K článku „A dost, Andy. Takhle už se s nama nikdy nebav!“

Napsal vittta

Zatím jeho nejhorší článek, který z mého pohledu dokonale shodil Větvičku z výšin politického nadhledu.
Z Větvičky se stal šašek.
Krátce:
U nás o tom, kdo odstoupí, rozhodují volby, případně sněmovna vyslovením nedůvěry, potažmo prezident.
Né Větvička.
Je rozdíl napsat „měl by odstoupit“, nebo „odstup, dokud je čas“, nebo jak to tam přesně bylo.
Kdyby Větvička náhodou četl, pak píši o volbách parlamentních, ne krajských, na které se odvolává on, a které jsou opravdu o něčem úplně jiném.
Větvičkův projev se pak nese ve sluníčkovém duchu, prezident se svým včerejším projevem odepsal.
Všichni to víme.
Tečka.
A Babiš je také v prdeli.
Tady už tečka není, no ale vysvětlení že „Babiš bude akceptovat rozhodnutí, ke kterému dojde expertní tým zahraničních epidemiologů, se kterými bude v sobotu večer mluvit ministr zdravotnictví Prymula“ je velice hloupé.
Babišovi je rozhodně u prdele, co si myslí jeho nepřátelé, mezi které Větvička patří.
Babiš potřebuje oslovit lid, který vůči němu nepřátelský není, lid tápající a váhající.
Jeho odkázání na tým odborníků je naopak velice chytré, dává tím najevo, že sám není děd vševěd, ale pouze premier, a bude se řídit doporučením expertů.
Je uvedeno zahraničních, ale to takto říci nemusel, nebo to tak řekl, čímž mohl nakopat různé tlachaly domácí, kteří se ne a ne dohodnout, jak to vlastně je, dokonce mohl nakopat tlachaly velice konkrétní.
Jestli se těmi doporučeními ale bude opravdu řídit, nikdo neví, a také nikdo neví, co to vlastně jako má být za odborníky.
Osobně si počkám, co se bude konkrétně dít, dělat účty bez hostinského je výsada sluníček, člověk s nadhledem se zájmem sleduje, a reaguje prohlášeními nějakého zásadního typu (ano, i tady na blogu jsou texty spekulativní, vědomě spekulativní, a zásadní, tedy už vyjadřující jasný politický postoj) až teprve na základě konkrétních informací.
Jakkoliv se to nezdá, současná omezení jsou ZATÍM (a je pondělí, článek je ze soboty) výrazně menší, jak ta z března a dubna, jenom se o nich více píše jako o strašlivých, až mnozí možná uvěřili, že strašlivá jsou.
Tím neříkám, že nějaká nařízení strašlivá nebudou, ale zatím fakt nejsou.
Mainstream, kam patří i tento konkrétní Větvičkův článek, se zatím baví tím, že odsuzuje to, co se ještě nestalo, a válí se u toho smíchy, jak se jim podařilo rozdělit alternativu, která má nyní svou toužebně očekávanou hračku- roušky.
O rouškách ANO či NE se alternativa může totiž bavit libovolně dlouho, hlavně že se nepindá kvůli negrům, islamizaci, buzerantizaci a čím dál většímu tlaku ze strany EU.

https://www.zvedavec.org/komentare/2020/10/8465-a-dost-andy-takhle-uz-se-s-nama-nikdy-nebav.htm

Levice – pravice.

Napsal Jan Hruška

Slova levice a pravice v politickém smyslu dneska většinou nemají žádný konkrétní smysl. Buď se používají jako ideologická nálepka – pravice dobrá, levice špatná či naopak (jako Orwellovo „čtyři nohy dobrá, dvě nohy špatná“), nebo vůbec jako nadávka. Tam, kde se mu smysl dává, platí, že levice zdůrazňuje kolektiv, kdežto pravice individuální práva. Pro rozsouzení, kdo je blíž realitě bude dobré si připomenout pár skutečností.

Člověk je po tělesné stránce holá opice, bez drápů a s mizernými zuby. Bez pomoci a účasti jiných lidí nepřežije většinou ani týden. Pro holé přežití je tedy důležité, aby přežilo společenství – to přežije aspoň někdo. Pokud nepřežije společenství, zahynou úplně všichni. (Mimochodem: Společenství se dost liší od kolektivu, jak ho běžně známe.) To jsem neobjevil Ameriku. Je to známo od nepaměti a vždycky platilo, že vlast je na prvním místě a přílišné zdůrazňování individuálních práv a svobod je znakem úpadku – viz třeba nepodmíněný příjem (tedy chléb a hry) pro římské občany, kteří v životě nesáhli na práci ani nebyli v armádě (tedy v legiích). Pokud mohu soudit, ve zdravých dobách společenství podporuje jednotlivce a jednotlivec společenství. Platí to pro všechny, přestože ve staré době existovala hierarchie a sociální rozdíly, dnes téměř nepředstavitelné. Tak třeba dávný vládce vybíral daně, ale také se staral, aby nevybíral někdo jiný. Když byl dávný král především vojevůdce, šel do bitvy v první řadě. Ve velmi dávných dobách, když byl král vtělením božstva plodnosti, dělal obřady, které by se dneska leckomu líbily. Méně by se mu líbilo, že až by bylo zjištěno, že není tak úplně plodný, byl by ohleduplně a milosrdně zabit a nahrazen jiným (neplodné božstvo plodnosti, to je tak pro dnešní dobu). Úpadek začíná, když elita si začne nárokovat práva, ale zanedbává povinnosti. Časem jí následují další vrstvy, až se společnost rozloží natolik, že jí okolní národy převálcují.

No a jak je to dnes u nás: Pravice staví na individuálních právech a nárocích, aniž by se většinou starala, jaký dopad bude mít splnění těchto nároků na ostatní. To se s přežitím společnosti mírně řečeno příliš neshoduje.

S levicí je to složitější. Ustanovila se, když se snažila vytáhnout masu dělníků, kapitalizmem ponížených na úroveň materiálu z nejhorší hmotné bídy. Tito lidé netvořili společnost v žádném slova smyslu. Levice z nich taky netvořila společenství – tedy svobodné lidi, kteří každý na svém místě pracují na společné věci – ale kolektiv. Beztvarou masu, vrženou jedním směrem. Pro okamžitý účel to bylo výhodné, v delší perspektivě osudné.

Komplikace nastaly už tehdy, když všelijaké fašizmy a nacizmy využily levicových zásad a postupů k dosažení pravicových cílů. To je sen pravičáka: Mít k dispozici masu, kterou s trochou šikovnosti vrhne, kam chce.

Pokus o socialistický stát byl založen na předpokladu, že se z lidí velice rychle stane nový, socialistický člověk. Tento předpoklad se nenaplnil. Noví socialističtí lidé rozbili a rozkradli socialistický stát a ani předvoj dělnické třídy jim v tom nebránil.

Dnes pracující většinou netrpí hmotnou nouzí. Proto se levice snaží oslovit jiné lidi, většinou nepracující a vytvořit z nich nátlakové skupiny. Vidíme tedy, že když člověk řekne „levice“, je otázka, co vlastně říká.

Srovnání AIDS a covid-19

Když se před léty objevila hrozba AIDS,  začali jsme zvažovat,  s kým jít do postele. Pamatuji, jak jsem se tenkrát rozhlížela na závodní schůzi po lidech, a říkala si, že tuhle dobu přežije ten, kdo žádný sex nemá. Tedy žádná sláva.

Když se objevil covid-19, začali jsme zvažovat, s kým se prostě jen sejít a popovídat si. Najednou se mnoho kamarádek stáhlo, a i já zvažuji,  kdo mi stojí za riziko osobního setkání a možných následných nepříjemností.

Co bude dalším stupněm uzavření se do vlastní bubliny? Budeme se z nějakého důvodu bát i virtuálního setkání s jinými lidskými bytostmi? Izolovani se od druhých pak možná dosáhne takového stadia, kdy pochopíme myšlenku Jana Kristka: „Není těžké být zdravý a blbý“. Ať už ji původně myslel jakkoliv.

Bělorusko uzavírá hranice se Západem

Bělorusko oficiálně uzavírá své hranice s Polskem a Litvou, a také posílilo ochranu hranic s Ukrajinou. Běloruská armáda se v současné době zaměřuje na posílení ochrany hranic s těmito zeměmi. Sám Lukašenko to zdůvodnil tím, že v těchto zemích šílení politici prosazují politiku vedoucí k válce.

„Nechci, aby moje zem bojovala. Navíc nechci, aby se Bělorusko a stejně tak Polsko a Litva staly válečným dějištěm, kde se budou řešit naše problémy. Proto dnes chci oslovit obyvatele Litvy, Polska a Ukrajiny … : zastavte své šílené politiky, nedopusťte válku!“ (c) Lukašenko

Zdroj: https://colonelcassad.livejournal.com/6177444.html

 

Když svět čeká na rozhodnutí jednoho muže :-)

Alexander Lukašenko přiletěl do Soči na schůzku s prezidentem Putinem. Rozhovor se povede mezi čtyřma očima, beze svědků, doba trvání není omezena.

Světlana Tichanovská vyjádřila rozhořčení nad tím, že Putin jedná s uzurpátorem, a ne s legitimní prezidentkou Běloruska, tedy s ní. Upozorňuje ho, že vše, na čem se dohodnou, bude nezákonné, a bude to posuzovat zákonná vláda (její).

Kupte ta piana, pane Vystrčile

Vám přece nejde o grošíky. Firma Petrof utrpěla díky Vaší politické iniciativě několikamilionovou ztrátu. Stavíte se do role morální autority, jděte tedy příkladem a neste finanční zodpovědnost za své činy. Zviditelnil jste se a Západ Vás za to pochválil. To je detail, že právě oni dělají s Čínou ty největší kšefty a naše republika právě v době velké krize na to obrovsky doplatí ještě většími ztrátami už tak zdecimovaného průmyslu.

Firma Petrof je pravděpodobně jen začátkem, další budou následovat. Firmy, které stálo hodně úsilí, aby se uchytily na čínském trhu, přijdou jedním rázem díky Vám o vše. Jděte příkladem a spolu s ostatními senátory jim tu škodu nahraďte. Začít můžete těmi piany, každý senátor ať si koupí jedno, vy můžete dvě.

Kopnul jste si do Číny, natruc, tak přece nebudete počítat grošíky. Napravte trochu tu paseku, kterou jste nadělali.

Lukašenko nad Minskem

Včerejší demonstrace opozice byla avizovaná jako přelomová, jako rozhodující úder. Hlavním úkolem „opozice“ bylo obsadit Muzeum Velké vlastenecké války a zřídit tam „ústředí revoluce“ (něco jako je v Kyjevě „ukrajinský dům“). Dopředu poslali ženy a vozíčkáře. Pak se objevily zvěsti, že prezident opustil palác vrtulníkem a někdo změnil úkol: byl dán rozkaz vést nejaktivnější skupinu do Paláce nezávislosti. A pak se ukázalo, že prezident neutekl, naopak se objevil v centru dění.
Více, podrobněji a přesněji zde https://putnik1.livejournal.com/8173572.html

Baťka Lukašenko je v těchto srpnových dnech člověkem-metaforou.
Ztělesňuje samotné dvacáté století.
A jako toto dvacáté století – šedé, podmračené, s traktorem a kalašnikovem – stojí sám proti obrovskému davu jednadvacátého století, davu eurooptimistů, смм-менеджеров и авторов телеграм-каналов.
– Vzdej se! – křičí. – Vzdej to, dědo, tvůj čas vypršel. Tvoje zbraň nestřílí, traktor je rezavý, a podívej se na nás, jací jsme moderní a veselí. Pěkně odsud vypadni, dědo, s těmi nudnými bramborami. Celý civilizovaný svět ti říká – vzdej se už, blázne.
A on se nevzdává.
Stojí a dívá se tvrdě.
– Kdo si pro mě půjde?
A v tuto chvíli už málem zaručený vítěz skrývá zvláštní pochybnosti.
Najednou si uvědomí, že budoucnost – tak silná, svobodná, šťastná – se pravděpodobně nebude lišit od minulosti.
A dvacáté století stojí tam, kde stálo.
Dav SMM manažerů, trenérů osobního růstu, podnikatelů a redaktorek v bílých teniskách váhá, pomalu ustupuje, předstírá, že má na večer jiné plány – a dvacáté století, stojí tam, kde stálo.
– Jsi blázen!
– Stejně brzo umřeš!
– Přijedeme znovu!
A mají pravdu.
Čas plyne a jednoho dne to tak bude.
Život je ale postaven tak, aby někdy pokračoval navzdory času, pokračuje, i když se zlomí – a tento tvrdohlavý věk, tento tvrdohlavý šedivý muž se drží na poslední čáře a odmítá se podřídit.
(Napsal Dmitrij Olšanskij, facebook)