Padesát odstínů černé

Napsal Konstantin Sjomin
Přeložil Hamilbar, převzato odtud. http://varjag-2007.livejournal.com/7322999.html

Neznám lepší způsob jak popřemýšlet o podstatě nacionalismu, rasismu či šovinismu, než je pěší procházka večerním Harlemem nebo Jižním Bronxem. Když pravičáci v Moskvě skandují jakési hlouposti o „černých“, chce se mi vzít celý ten dav výrostků navléknutých v Lacostě a vysadit je někde na křižovatce 155té a Lexington Avenue. Aby si ujasnili terminologii. Mimochodem, pro harlemskou policii nebo Imigrační a naturalizační službu (Immigration and Naturalization Service) by jak Dmitrij Demuškin, tak třeba Tamerlan Carnajev – kdyby je zadrželi kvůli kontrole dokumentů – byli co se týče obličeje naprosto stejní. A v hlášeních by u obou bylo uvedeno: kavkazci, caucasians – příslušníci kavkazoidní rasy, kteří se, dle učení otců zakladatelů antropologie, od příslušníků ostatních ras liší bělostí své kůže.

V Americe samozřejmě žádná družba národů neexistuje. Není to totiž tavící kotel, ale jaderný reaktor vyžadující neustálé chlazení z vnějších zdrojů. Kdyby zdroje vyschly, reaktor okamžitě pukne a ve srovnání s tím budou postsovětské občanské války dětskými pohádkami. USA – to je virová banka, ve které jsou uloženy vzorky všech na světě existujících národnostních konfliktů. V sousedních ulicích žijí Arabové a Židé, Indové a Pákistánci, Japonci a Korejci. Žijí ve svých vlastních čtvrtích a tak jednotlivé národnostní komunity nepodléhají asimilaci. Udržovat tu „družbu národů“ pod pokličkou a jakž takž formovat v novém pokolení přistěhovalců americkou identitu pomáhají čtyři věci: peníze, zábava, drogy/léky a výkonný represivní aparát. Dojdou peníze – skončí mír a na ulicích začnou hledat, kdo je na řadě. A právě to je důvod, proč se za své dnešní postavení, za svůj status pána a vládce, Amerika bude rvát třeba s celou planetou, nehledíc na ztráty. Cizí ztráty, samozřejmě. Vzdání se role světového hegemona znamená pro tuto zemi daleko děsivější perspektivu, než rozpad SSSR pro SSSR.

V Harlemu je pro našince těžké být internacionalistou. Večer, abych se vyhnul zácpám na manhatanském okruhu, jsem často projížděl jeho severními čtvrtěmi. Nejkontrastnější obrázek v mé paměti – napůl svlečená bílá prostitutka, opírající se v chladném větru o pilíř konstrukce metra, ve čtvrti kde na kilometr daleko není ani jedna bílá tvář. Ani jedna. Družba národů. A vůbec, když jdeš po Harlemu (bavíme se hlavně o Harlemu nad 115tou ulicí, ne o jeho „vybledlé“ části, která podstoupila gentryfikaci a kam se dnes tak rádi stěhují hipsteři), je těžké zbavit se myšlenky, že Bůh zřejmě nebyl zastáncem rovnosti. Naproti tobě se šine zpívající, tancující, sám se sebou hovořící člověk. Někdy se ten člověk může na tebe zuřivě vrhnout, ale v posledním okamžiku couvne, jako kdyby si podvědomě vzpomněl na jakousi strašnou pomstu, jež postihne každého, kdo by vztáhl ruku na bílého. Jednou jsem na dětském hřišti musel volat policii, aby zklidnila dvoumetrové černé výrostky. Zaplať pánbů, přijela bílá hlídka. Jednou, před školou M.L.Kinga jsem doslova vjel do hromadné rvačky – v boji muže proti muži tam cosi řešili žáci nižších tříd rozdělení na mafiánské gangy (jak např.Bloods&Crips). Celá ulice se zastavila, řidiči zablokovali dveře a z aut pozorovali, jak se děcka vzájemně vyhazují na kapoty, jak kopou do někoho na zemi, jak se kolemjdoucí tisknou ke stěnám domů. Co je to – africké geny? Nebo crack, jenž dělá z obyvatel černošských čtvrtí zvířata? Kdo bude polemizovat s tím, že z fyziologického hlediska se černí liší od bílých – složením těla, silou, výdrží? Tabuizované téma, samozřejmě, ale ne náhodou v americké televizi ukazují, představte si, šachový šampionát pro afroameričany. „Černí mohou hrát nejenom basketbal“ – je nevyřčené poselství masovému divákovi, který samozřejmě dobře ví, jak nepatrné je procento černých v americké intelektuální elitě.

Slovo „negr“ vytěsněné z americké mluvy totalitní politickou korektností, je nyní nahrazeno neologismem n-word, „slovo začínající na n“. Jako kdyby to černochům nějak pomohlo. Segregace se nikam nepoděla, jenom má dnes propracovanější formy.

A při tom přece černoši na severu USA, v New Yorku, v Illinois, v Pensylvánii mohli i nebýt. Klima je tam úplně jiné než v Alabamě nebo Georgii, v zimě – sníh a lezavý vítr. Masově se černoši objevili v Chicagu, New Yorku, Filadelfii přibližně ze stejných důvodů jako tádžičtí dělníci v Moskvě. Po skončení Občanské války a zrušení otroctví se černoši stali tou nejlevnější pracovní silou, umožňující americkým oligarchům (robber barons) snižovat náklady a potlačovat stávkové hnutí. Například stačilo, aby dělníci hutí v Homesteadu (Pensylvanie) začali na majiteli (Andrew Carnegie) požadovat zvýšení platů, a okamžitě začali z jihu přijíždět vlaky s lidmi ochotnými pracovat za pár šupů. Právě to byli stávkokazi – rozbíječi stávek. To je důvod proč semena „družby etnik“ tak rychle vyrašila i na abolicionistickém severu, zdálo by se osvíceném a liberálním. Když se černí a bílí dělníci začali vzájemně zabíjet, oligarchové, jasná zpráva, tomu nijak nebránili, dokonce naopak. Jinými slovy, Občanská válka a následná proletarizace černochů – je proces podobající se ruskému osvobození rolníků. Buržoazie potřebovala pracovité ruce. Buržoazie je dostala. Právě ty „ruce, které postavily Ameriku“ o kterých zpívá Bono z U2. Za sto let je však automatizace průmyslu, růst produktivity práce, outsourcing a stěhování společností do Asie, učiní nepotřebnými. A vzniknou celému světu dnes známá ghetta.

„To jsou ale opice“, – udělala moje známá grimasu při pohledu na dalšího tancujícího černocha na autobusové zastávce. Vzpomínám si, jak jsem ji plísnil, zahanboval. A pak byly záplavy v New Orleans a i já jsem byl v jednom okamžiku ochoten vzít svá slova zpět. Po zavedení blokády a zákazu vycházení se život v New Orleans dostal pod kontrolu místních gangů. I před tím bylo město považováno za jedno z nejnebezpečnějších, ale záplavy ho proměnily v něco jako Port-au-Prince, hlavní město Haiti. Vraždy, loupeže, rabování. Vězni místní věznice sadisticky zlynčovali dozorce. V ulicích probíhala štvanice na automobily s benzínem – kdosi kladl napříč silnic prkna s hřebíky. Ze země stříleli po záchranných vrtulnících (minimálně jeden se zřítil). Strašné věci se děly v Superdomu – stadionu, kde záplavy přežívalo několik tisíc lidí. Policistům podřezávali hrdla, topili je v přetékajících záchodech, byly i případy znásilnění a vražd malých dětí. To vše se samozřejmě na stránky amerických novin a do vysílání televize nedostalo. Svoboda slova. Jenomže hrůza netrvala dlouho a do New Orleans vstoupila Národní garda zplnomocněná střílet po všem, co se hýbe. A když po kanálech New Orleansu počaly plout mrtvoly, v ulicích zavládl klid. To byla cenná lekce. Ano, byl jsem svědkem toho, jak bezradná je americká policie (municipální a federální policisté nedokázali zorganizovat elementární součinnost přestože sídlili v sousedních budovách a někteří se prostě ze zoufalství věšeli). Ano, viděl jsem jak tenká je hranice mezi americkým snem a prvobytným chaosem. Ovšem viděl jsem také, jak efektivní je při potlačování bouří hrubá ozbrojená síla. Martial Law – střílej po všem co se hýbe. Tudíž všechny následující výbuchy družby mezi národy mi už nepřipadaly tak důležité. „Víš, proč v Americe nikdy nebude revoluce?“, ptal se mě jeden nadějný právník, absolvent Kolumbijské university, se kterým jsme se bavili o New Orleansu. „Protože v tomhle státě se běloši a černoši vzájemně nenávidí více, než chudí nenávidí bohaté“. Přesně tak. Současně je to velmi výstižná odpověď na otázku o perspektivě demonstrací, které dnes propukly v amerických městech. Ne, perspektivu nemají žádnou. Riots – to je normální, vrozená, neoddělitelná součást americké historie. Pogrom – to je Průvodce. Věčný průvodce kapitalismu. V 60tých letech shořelo půl Chicaga, v roce 1992 hořelo Los Angeles. Cincinnati, Cleveland, Atlanta. Tady je celý seznam: http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_incidents_of_civil_unrest_in_the_United_States … I samo hlavní město Washington je obklopeno takovými čtvrtěmi, že vám Ferguson bude připadat jako knihovna. No, a nic se neděje. Vše je pod kontrolou. Systém potlačení, rozprášení a neutralizace protestů funguje bezchybně. Problém nespočívá v našem rasizmu. Lidé z černošských ghett jsou skutečně dovedeni do stavu němých tváří.

Ghetto bezchybně poznáte podle vůně. Vůně připáleného palmového oleje. Mastný sladký dým zažraný do oděvu. Tak voní chudoba. To je vůně McDonald’s, Taco Bell, White Castle a podobného svinstva. „Víš, proč tady nikdy nebude povstání?“ ptá se mě jiný můj známý, Petr, reprezentant odcházejícího pokolení Američanů, které vědělo, jak funguje spalovací motor. „Protože jsme nepozorovaně zvítězili nad hladem. Zelená revoluce umožnila naplnit žaludky k bodu, za kterým už revoluce nemá smysl“. Má pravdu. Laciný tuk (cheap fat) to dokázal. V ghettu otékají ze syté chudoby. Představte si, chudoba může být sytá, krkající. Platí to pro New York i pro Paříž. Tato sytost tě ovšem pošle předčasně na onen svět. V USA je ghetto téměř vždy – teritorium cukrovky. V Harlemu jí trpí polovina dospělé populace. Cukrovka bez nemocenského pojištění znamená, že ti brzy začnou odcházet klouby. V žádné zemi světa, v žádném městě jsem neviděl takovou koncentraci lidí s berlemi, holemi, všelijakými stojánky a podpěrkami k chůzi.

Cukrovka a astma. Astma a cukrovka.

Lidé v ghettu jsou zbaveni toho hlavního – možnosti myslet. Jsou zbaveni možnosti chápat co se děje, chápat, že se mění v biomasu, v rosol z kostí a masa, v polotovar pro tak dětmi oblíbené kuřecí nugety. Ráno tato masa plní vlaky metra jedoucí na dolní Manhattan, kde se rozlézá po restauracích, myčkách aut, obchodech. Večer – je nasávána zpět do prodžektů, nevlídných mnohopatrových domů z hnědých cihel. Každý kdo se tady pokusí myslet, bude dříve či později dělat společnost Mumia Abu-Jamalovi, ikoně černošského odporu, tvořícímu své manifesty v cele pro odsouzené na doživotí. Šest milionů vězňů – dočasně nebo na stálo, v soukromých i státních věznicích. Josefe Visarionoviči, dokážete si to představit?

Nicméně někteří mají štěstí a podaří se jim připojit k mikroskopické menšině, připuštěné k vymoženostem americké civilizace. Existují přece i movití černoši, úspěšní černoši, černošští zpěváci, černošští módní návrháři, basketbalisté, běžci, fotbalisté, boxeři. Jsou zapotřebí v první řadě proto, aby obyvatelstvo neztrácelo naději. Na takovéto šanci na výhru, šanci na spasení, jsou postaveny všechny loterie a všechna náboženství. Mimochodem, jak s tím, tak s oním je v ghettu vše v pořádku. Loterie a zastavárna přes ulici, naproti kostela. Kostel v sousedství hracích automatů. Nic se nezmění. Tady se nic nikdy nezmění. Ani když ke Kapitolu, jako v roce 1995, dorazí další Pochod milionů. Když už by se Američané měli obávat revolučního hnutí, pak určitě ne ve Fergusonu, ale spíše někde poblíž mexické hranice. Je zajímavé, že mexické gangy se na černochy dívají s neskrývaným pohrdáním. Mexičané se považují za nadřazené, zdůrazňují skutečnost, že nikdy nebyli otroky, narážejí na neexistenci černošské ideologie, disciplíny a organizace, kterou rozhodně nepostrádají uskupení jako Mara Salvatrucha nebo M18.

I když to není tak úplně pravda. Když budeme v exkurzi po Harlemu pokračovat, měli bychom dojít na křižovatku 125.ulice a tuším že 3.avenue, kde se v jednom ze sklepů nachází štáb černých ultras, hnutí takzvaných „Černých Izraelitů“. Tato směšná militantní sekta, připomíná současně jak Černé pantery Malcolma X, tak Národ Islámu Louise Farrakhana, ale s otevřeně fašistickou ideologií. Ano, zdá se, že jsou to černí fašisté. Možná sem poslat naše ultras i s ukrajinskými Pravým sektorem!

Ve stanovený čas se u dveří sklepa schází zástup stejně vystrojených hromotluků. Černé kalhoty zastrčené do černých nebo světlých semišových kanad. Černé mikiny, černé šátky. Pozdrav – pěst ke hrudi, ruka – vpřed. Nehajlují, ale je to podobné. Se mnou je moje černá známá, Sára. Zkoušíme si domluvit interview. Zbytečně. Ideologická platforma „Izraelitů“ je jednoduchá: všichni bílí – jsou odpad, který shoří v ohni Apokalypsy (možná i dříve). Tedy, jestli mi rozumíte, pro kteréhokoliv bělocha je rozhovor s těmito hochy – vynikající příležitost cítit se jako černoch. I když, samotným členům sekty se hovořit s bělochy nedoporučuje. Dívají se skrz tebe, nepodají ti ruku, budou o tobě mluvit v třetí osobě. Teď jsi negr ty, a ne oni. Protože jsi – bílý. Samozřejmě, o tomto klaunském bratrstvu dobře vědí v místní policii i v FBI. Samozřejmě, nepředstavuje žádné nebezpečí. Přesně do té doby, dokud je pod kontrolou a plní tudíž svou lokální funkci – dostává pryč z ulice nedospělé bandity, hraje si na válku, dodává rekruty armádě, účastní se „správné“ distribuce narkotik ve čtvrti.

Vychází nám smutný obrázek. Příliš smutný, než abych ho nakonec nerozbil napadrť. Když v roce 2006 všechny světové televize po 12485709803tí pochovávaly Fidela, osud nás zavál do Havany. Z chromozomo-rasového hlediska, z hlediska doktora Mengeleho, žijí na Kubě titíž černoši, mestici, kreolové a mulati jako v Harlemu nebo New Orleansu. Naprosto stejní. Jaké však bylo moje překvapení, když jsme místo zlatými řetězy ověšených, do širokých kalhot oblečených opic, potkali na ulicích Havany lidi plné vlastní důstojnosti, otevřené a čestné. Ano, chudé, ano hubené, ale byli to lidé, chápete? Na Kubě je pravidlem – vzhledem k tomu, že osobní automobil je luxus a hromadná doprava nezvládá nápor, každý automobil musí bezplatně vozit neznámé lidi. Na turisty se toto pravidlo nevztahuje, ale my jsme vozili, ze zájmu. A víte, v čem spočívá zásadní rozdíl mezi Havanou a New Orleansem? V tom, že v Havaně se tvým náhodným spolucestujícím může stát padesátiletá černá tetka, která přednáší na lékařské fakultě státní university. Zatím neví, co je to Taco Bell, nemá na dluh koupený smartfoun, v její ubohé kuchyni je jednoduché a prosté jídlo, ale má vědomí vlastní důstojnosti. Ví, že se neudusí v astmatickém záchvatu, neodprásknou jí v přestřelce mezi gangstery, její dceru neznásilní drogový dealer, nebude ji vyslýchat policejní hlídka, nebude se s ledvinovou kolikou svíjet na prahu Emergency Room. Nikoho na světě nenapadne nazvat Kubánce opicemi nebo otroky, i když otroci tam jsou – v rodokmenu každé rodiny. Právě proto se nedoporučuje v přítomnosti Kubánců žertovat na konto Fidela. Mohli byste jednu koupit. Stejně tak nežertujte v přítomnosti Venezuelců o Chavesovi. Mohli byste koupit kulku.

A úplně nakonec. Uragán Katrina, který protrhl hráze v New Orleansu, putoval do Ameriky přes Kubu. Kubánské úřady provedly včasnou evakuaci a postaraly se o každého, kdo nebyl schopen se o sebe postarat sám. Ztráty mezi obyvatelstvem Kuby prakticky nebyly. V New Orleansu poté, co se přeplnily márnice, bylo nutno dovážet potravinové chladničky.

***
Konstantin Sjomin: https://www.facebook.com/KVSyomin/posts/302588803268171

DOPLNĚNÍ: Někteří zde vyjádřili pochybnosti, zda autor nebyl v Louisianě v době uragánu Katrina spíše jako „jednodenní turista“ již po uragánu.

Autor byl na místě katastrofy od prvního do posledního dne záplav, tudíž urážlivé výroky oponentů jsou neopodstatněné.

odstíny1

odstíny2

  1. Janika

    Moc se mi tenhle článek líbí, děkuji za překlad a skvělý výběr, Hamilbare.
    To o Kubě je zajímavé, nikdy by mě nenapadlo takhle odlišovat lidi černé pleti. Ale je to tak, Kubánci jsou prostě jiní. Vzpomněla jsem si na setkání s Kubánci za minulého režimu u nás, oni byli prostě jiní, než třeba ti z USA. Nevím, jak to vyjádřit, byli takoví krotcí, slušní, radostní, vstřícní, moc milí. Takže houby africké černé nebo bůhvíjaké geny, to poměry, ve kterých žijí, z nich dělají v amerických ghettech ta „zvířata“.

    • jednooký

      dôvodov je samozrejme viac, ale pár významných ma napadá:
      – menšie zastúpenie čiernych – v predrevolučných rokoch tvorili bieli okolo 72%, mulati a mestici 14-15%, čierni asi 12,5-13% a necelé percento aziatov (tí dnes prakticky vymreli – pomer mužov a žien bol vtedy ~15:1), súčasný pomer (2012) je 64,5% bielych, 9,5% čiernych a 26,6% mesticov a mulatov, aziati už nie sú uvádzaný vôbec, a pomer bieli-čierni zrejme ďalej klesá v prospech „miešancov“. Populácia bola teda už pred revolúciou (~1950) dosť „premiešaná“, a to dlhodobo – prinajmenom od konca 19. storočia sa predrevolučný pomer bieli-čierni-miešanci menil len v jednotkách precent.
      – po revolúcii na Kube neexistovala reálna „biela elita“, ktorá by v záujme udržania svojej moci a zisku stavala proti sebe bielych a čiernych ako „náhradný konflikt“. Naopak, tá, čo prežila z minuosti, i tá, čo vznikla z revolúcie, si uvedomila, že populáciu ostrova musí držať nakrátko ako celok a zároveň ju držať pohromade, takže na rasistické excesy nebolo miesto a boli efektívne stíhané aj so svojimi nositeľmi.
      – značný výskyt miešancov okrem iného nasvedčuje, že neexistovala nejaká výrazná „rasová“ bariera v bežných medziľudských stykoch, bielych žien bol v predrevolučných rokoch určitý nedostatok (chýbalo asi 2,5%), čiernych však tiež (chýbalo vyše 9% žien – dôsledok „importu“ čiernych mužov – robotníkov v predvojnovom období z iných karibských ostrovov) – ale naopak mulatiek bol v predrevolučných rokoch voči mužom mierny prebytok.
      Revolúcia evidentne celkom rozbila oficiálne a evidentne silne narušila i „spoločenské“ a „sociálne“ rasové bariery, prinajmenšom vo vzťahu k miešancom a to z oboch strán. Zároveň musela silne narušiť aj pracovné a karierne rasové bariery, takže sa zlepšil prístup čiernej populácie k vzdelaniu a tým aj ku kariere. A možnosť vzdelania a kariery „pre všetkých“ je celkom dobrý blokovací prvok proti rasizmu.

      Je myslím oprávnené sa domnievať, že miešanie čiernej a bielej časti kubánskej populácie obvykle ani dnes neprebieha „priamym spôsobom“ (spoločenské a sociálne konvencie sú „hodne tvrdohlavé“), ale práve cez pomerne vysokým – a od revolúcie rastúcim – percentom zastúpenú populáciu mulatov a mesticov, ktorá tvorí širokú prechodovú vrstvu medzi čiernou a bielou populáciou kubáncov a na ktorú sa aj rasové „spoločenské a sociálne konvencie“ aplikujú celkom dosť ťažko z oboch strán…

    • jednooký

      kecam, kecam – a to podstatné nenapíšem :(
      Za vyšššie uvedených sociálnych podmienok otvorený „negatívny“ rasizmus nevzniká alebo sa aspoň nerozvíja – a na „pozitívny“ rasizmus zasa nemá spoločnosť prostriedky. Čiže skutočne rovnaká šnca pre všetkých (alebo aspoň pre väčšinu). Takže ak čierny dosiahne úspech – a vyslanie do Europy, či vtedy ČSSR, nepochybne úspech je a bolo treba o to nejak zabojovať či už vedomosťami, alebo prácou – má dôvod byť na seba hrdý, pretože „niečo dokázal“ sebe i svojmu okoliu.
      A tiež – v sedemdesiatych, ešte i začiatkom osemdesiatych rokov boli kubánci všeobecne celkom pozitívne naladený voči svetu i svojej budúcnosti, podobne ako u nás v polovici šesťdesiatych rokov.

  2. Sio

    Ti černí, co jsou u nás jistě nepocházejí z ghett. Docela se divím, že komunisti netočili v ghettech dokumenty a nefotili tam jako o závod. Možná to bylo o držku, nevím, ale on by se někdno našel. Třeba z jejich obyvatel. Článek je velmi zajímavý.

  3. Janika

    Taky mi to evokovalo takzvanou demokracii ve starém Řecku i Římě. Byla ideální, fungující a vzorová vláda lidu, dodnes vzor. Jen se nepočítali otroci:-). V Americe je to pod pokličkou ještě horší, to, co se prostě nepočítá.

  4. vittta

    No…tak tomuhle se říká „moje krevní skupina“.
    Článek vyjadřuje můj názor.
    Nevím,jestli jsem to psal sem-ale v USA se děje přesně to,co se (zatím) vaří v Evropě.
    Multikulturismus,rovnost ras a tyhle všechny blbiny jsou jistě velice ušlechtilé a i já patřím k těm,kteří by si takový svět přáli.
    Jsem ale realista a ne snílek.
    Takže rovnost ras lze aplikovat jen do blahobytu,ne ale do žrádelného a konzumního-ale životního..pracovního.
    Aby všichni měli v podstatě práci,která je baví a za tu práci by dostali odměnu,za kterou by si plnili své sny.
    V kolabující ekonomice,kdy barevní berou práci domácím (což klidně mohou být také barevní-v jiné barvě) a všichni jsou vespolek stresováni, je multikulturismus ukázkou fanatismu,debility a totalitarismu.(třeba Čulík a spol).
    Oslabuje to nejen státy samotné-ale i společenství států.
    Podle mě je to i jeden z důvodů,proč se západ bojí Ruska.
    Tam tyhle myšlenky na úrodnou půdu nepadnou a tudíž-jednoho dohledného dne-nebude Rusko oslabovat žabomyší spor o Roma a Cikána,nebo o negra nebo afroameričana.
    Což je tedy jediná reálná věc,co se pro barevné udělala…jak je uvedeno i v článku.
    Všechny ty ostatní výhody-nečinnost policie,strach učitelů,úředníků..před barevnými-to vše se jednou promění ve výtrysk strašlivé nenávisti a nablblí náckové budou pochodovat po ulicích jako za starých zlatých časů,kdy se ještě „jednom“ pochodovalo.

    Na Kubě tohle není…ale domnívám se,že rasové potíže nebudou velké ani třeba v Brazílii a podobných zemích…
    Asi se umí radovat ze života…i bez iluzorního nadbytku.

    • Hamilbar

      Dovolím si Vittto k vašemu názoru přidat svůj, poněkud odlišný. Na leccos mně otevřel oči následující citát Valerie Solanas:

      „Ženy osvobodí z nadvlády mužů jedině zničení systému práce-peníze, nikoliv dosažení ekonomické rovnosti v rámci tohoto systému“.

      Měla pravdu, feministka jedna zatracená. Myslím, že praxe to dostatečně potvrzuje. To co feminismus vyřešit mohl, vyřešil, a nyní zbývají jen tisíce kateder žánrových studii po celém světě, hory nesmyslných blábolů nic praktického neřešících, přebalujících staré problémy do nového hávu, eventuelně vytvářejících nové. A občas se šikovně vmezeřících do politiky na té správné straně za ty správné peníze.

      Takže „zničení systému práce-peníze“. Já bych použil formulaci „konec kapitalismu a jeho nahrazení něčím jiným“. Kapitalismu se totiž nerovnost lidí velice hodí. Dalo by se i říci, že je na ní založen. Ať už jde o nerovnost pohlaví, barvy kůže či národnosti.

      Abych to zkrátil. Problém diskriminace žen není v kapitalismu řešitelný. Problém diskriminace podle barvy kůže, rasy a náboženství není v kapitalismu řešitelný. Izraelsko-Palestinský problém (ani Česko-Německý) není v kapitalismu řešitelný.

      A k té Latinské Americe (včetně Kuby). Čím jste bělejší, tím atraktivnější jste pro opačné pohlaví. A když jste úplně bílej pasivní obrana občas nestačí a je třeba přistupovat k aktivním opatřením.

      • vittta

        Ano…je to pohled trošku z jiného úhlu ale v podstatě je to to samé.
        Kapitalismus v tom slova smyslu nemůže nabídnout blahobyt pro všechny.
        Tedy nemůže ani nabídnout rovnost-alespoň takovou,jaká je pro člověka jako biologický druh únosná.(viz.Kuba a bělejší atraktivita)
        V socialismu-jak ho znám já-tedy zhruba celou normalizaci-se komunistům povedlo něco fantastického.
        Ta rovnost tady prostě byla-ale abych je nepřechválil,notně jim pomohl národní stát.(dvounárodní)
        Co by bylo,kdyby tady tehdy byli barevní-nemohu vědět.
        V každém případě (a to je velice důležité) jsem si toho tehdy nejen nevšiml,ale naopak jsem se domníval,že žádná rovnost není.
        To je ta únosnost pro biologický druh člověka.
        Má to své hranice…..zřejmě neprolomitelné.
        Mezník je smrt a obměna generací.
        Být lidé nesmrtelní-těžko by někdo někoho nachytal “ na švestkách“ nějakýma žvástama.(možná by stačila aktivní dlouhověkost cca 200 let)

          • vittta

            Ale ne,Janiko.
            Tady žádní Romové nebyli-v tom je právě zakopaný ten pes.
            Tady byli Cikáni,Romové jsou tu dnes a proto ty problémy.
            Ale i tak byl jejich počet proti dnešku…zanedbatelný.

    • Janika

      „Multikulturismus,rovnost ras a tyhle všechny blbiny“ ale vittto, to přece není kořen problému. Jen se podívej na Kubu – vždyť Fidel není černoch :-).

      • vittta

        Já na Kubě nebyl,Janiko.
        A jádro problému to-alespoň podle mě- je.
        Jako biologický druh jsme se nenarodili sobě rovní.
        Máme svého vůdce smečky a své poddané.
        I bílá vrána je vyobcována ze skupiny,není to tedy jen vlastnost člověka.
        Já nemám v podstatě rasismus rád-ale….
        Ale jak to udělat?
        Možná že malá míra přistěhovalectví může být ku prospěchu-řízeného přistěhovalectví-tedy svým způsobem prověřených jedinců.
        To ale není multikulturismus,multikulturismus je pavědecký světový názor na úrovni třeba křesťanství-nic méně,se vším obvyklým extremismem,radikalismem a samozřejmě…exorcismem.
        Tady nedávno Taras zmiňoval Hlavu XXII,myslím,že je tohle právě tam,i když je to let,co jsem to četl.
        „Rasimus je strašná věc-jak si může nějaký špinavý Portorikánec otevírat hubu na mě-čistokrevného indiána?“(volný výklad)

  5. Pohraničník

    Ty jo…
    Až to v Americe rupne (a ono to jednou rupne, stejně jako v Evropě), tak bude krve po kolena :-(
    Multi-kulti a celý ten pokrytecký humanismus „sluníčkových lidí“ je cesta do pekel.
    Bohužel, neodvratná cesta.

      • Janika

        Vittto, o náhradě za kapitalismus, jestli to tak myslíš, se můžeme dohadovat a pouštět si fantazii na špacír:-). Ale to, že nikdo nezná zaručenou cestu, neznamená, že tahle dosavadní je správná.

        • vittta

          Podle mě nelze říci tak úplně“cestu neznám-ale tahle je špatná“.
          Každý svým způsobem zná jinou cestu-ale ne každý je ochoten se o ní podělit (sám jí třeba nemusí považovat za správnou z pohledu vlastní morálky) a ne každý jí umí dobře specifikovat.
          Nebo také-každý cestu zná-ale není si jist tím,jestli by fungovala.

      • jednooký

        aká cesta by bola vhodná, neviem.
        Ale jednu, ktorá mohla viesť niekam inam, než tá súčasná, sme opustili pred štvrťstoročím… možno preto, že nebola pekne rovná, hladká, a baráky okolo neboli ako maľované.
        Mnohý už zisťujú, že tie baráky okolo tejto našej súčasnej cesty sú skutočne ako maľované – asi preto, že sú to zväčša len filmové kulisy… A podaktorí už cítia niečo vo vzduchu – mne to pripomína síru..

        • vittta

          Já rozumím…
          Ale je asi třeba si uvědomit,proč ta minulá cesta do jisté míry fungovala.
          A podle mě to bylopředevším proto,že nesmírná východní říše byla uzavřena do sebe a nikdo se z ní nedostal.
          Kdyby se to uvolnilo a otevřeli se hranice uvnitř východního bloku,tak by to asi rychle zaniklo…

          • Kamil Mudra

            Já myslím že otevřené hranice uvnitř východního bloku by se nijak škodlivě neprojevily. Problém by se vyskytl při úplně volné oboustranné prostupnosti hranice mezi východem a západem. Na té by nějaká pravidla a dozor nad jejich dodržováním fungovat musel, protože jinak by nám ten západ „zařídil“ multikulti takového formátu, jaký bychom s tehdejšími závazky státu k občanovi těžko vydýchali.

            • vittta

              Možná jsem se nevyjádřil přesně.
              Otevřené vnitřní hranice východního bloku by se naopak podle mě projevily velice pozitivně,buzerce na těchto hranicích lezla lidem pěkně krkem.
              Mě šlo spíše o to,že by mohli obyvatelé bydlet a pracovat,ve které zemi by chtěli,jako to je částečně v EU.
              Otevřená západní hranice..ta by mohla být klidně otevřená jen směrem ven.
              Však oni by si už zařídili,abychom k nim nemohli.
              Tohle se tehdy dalo vymyslet…
              Každou chvíli se mi to s velkou lítostí honí hlavou.
              Kdo by se chtěl z ČSSR vystěhovat,zaplatil by školy,co u nás udělal.
              A když by se chtěl vrátit (a já myslím,že by se jich vrátilo hodně,beztak se plno těch pijavic zašívalo ve Svobodné Evropě a jiných propagandistických organizacích) také by se něco našlo,aby zaplatil.

              Tohle je ale na celou diskuzi,mohli bychom u toho vzpomínat nostalgicky,co se mohlo udělat,a neudělalo a co ne udělat nemělo-ale udělalo.

  6. taras2

    Je to tak, jak říkají předřečníci, politická korektnost zabraňuje říkat černochům černoši, zároveň však nechává volný průběh tomu, aby onen vzpomenutý systém peníze-práce (neboli zkurvený kapitalismus) vystavil určité skupiny (řekněme méně nadané) beznaději přežívání na dávkách a bez jakékoliv šance sehnat placenou práci.

    Stejně jako se nesmí říci „Cikán“, nesmí se říkat, že 99 % z nich nemá na pozici account sales manager sebemenší šanci. Nemaj na to, díky menší inteligenci, chybějícímu vzdělání a náturou. Nejsou schopni podřídit se drilu, který vyžaduje soukromý kapitál. Je proto nutné, aby jim pracovní příležitosti vytvořil stát, za prostředky, které odčerpá tomu nenažranému kapitálu. A pak teprve bude možné říci – černoši (cikáni), hybaj do práce!

    • jednooký

      A z toho jedneho percenta, ktoré na to teoreticky má, sa polovica prinajmenšom ostro ohradí, ak ich označíš za Roma – s tým, že oni sú, boli a budú Cigáni.
      Prečo? Vedia, kto sú, vedia, čo sú, vedia, ako sa s k svojmu úspechu prepracovali – a sú celkom oprávnene na seba hrdý.

  7. vittta

    Kupodivu „netrpí“ tahle diskuze výraznějším zájmem.
    Při tom téma rasismu je velice,velice aktuální.
    Přitom za „rasismus“ se skrývá jakýkoliv pokus o pokrok ve svobodné společnosti („rasismem se operuje) ale o rasismu se mlčí,když je kdekoliv do očí bijící,slovo rasismus používají hlupáci jako heslo,kterým nic nezkazí,když se chtějí zalíbit…

    Myslím,že každý má k věci o říci.
    Mnozí se ale bojí-jak cizích,aby nebyli z něčeho nařčeni-tak vlastních-pro totéž……

      • taras2

        Bojí se toho oprávněně. Malér spočívá v tom, že myšlenka rasové nadřazenosti byla v minulosti mnohokrát zneužita, viz kolonizátoři a otrokáři, zakončeno Hitlerem s jeho nordickou rasou. Nikdo se proto nebude zabývat otázkou, jak je možné, že Eskymáci jsou machři na lov tuleňů, Indiáni na přírodní drogy, černoši na basketbal, běloši na vědy, otrokářství a válčení a Židi skoro na všechno. Proto se i zjevné rozdíly v chování a typologii ras uměle ignorují, potlačují, aby z toho zase nevznikly koncentráky. Dítě se už o plotnu spálilo.

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s